Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev. Soudružky a soudruzi, přerušuji nyní schůzi na 20 minut
/Schůze přerušena v 10.55 hodin a znovu zahájena v 11.15 hodin. Řízení schůze převzal místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz./
Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Přistoupíme ke sloučené rozpravě k bodům II. a III. pořadu.
Do rozpravy se přihlásilo šest řečníků v tomto pořadí: poslanec Podlešák, poslanec Fleyberk, poslankyně Židlická, poslanec Dohnálek, poslanec Hendrych a poslanec Šťastný. Žádám poslance Podlešáka, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Fleyberk.
Poslanec Josef Podlešák: Vážené soudružky a soudruzi, při projednávání plánu a rozpočtu na rok 1976 jsme v oblasti zemědělství a výživy především sledovali, jak je zabezpečováno plnění závěrů říjnového pléna, které jednalo o dalším rozvoji zemědělství a potravinářského průmyslu. Vycházeli jsme z toho, že náročnost uvnitř odvětví musí směřovat na efektivnější využívání prostředků mobilizací rezerv a na zlepšení řídící činnosti ve smyslu listopadového pléna ÚV KSČ.
Protože se dodavatelská odvětví stále více podílejí na rozvoji zemědělské výroby a úspěchy zemědělství jsou výsledkem spolupráce celé společnosti, zejména dělnicko-rolnického svazku, sledovali jsme též, jak jednotlivá odvětví plní a zabezpečují své úkoly vůči zemědělství a potravinářskému průmyslu.
Chtěl bych vás ujistit, že pracovníci zemědělství a potravinářského průmyslu cítí vysokou zodpovědnost za splnění úkolů letošního roku a přípravu na příští rok. Myslím, že o tom svědčí plnění úkolů 5. pětiletého plánu, zejména ve výrobě obilí a překračování plánovaného rozvoje živočišné výroby. V zabezpečování potřeb společnosti v potravinách byl překročen uvažovaný nárůst. Například v mase, při praktickém dosažení soběstačnosti, každý občan v ČSR již v loňském roce spotřeboval téměř 85 kg masa a masných výrobků, včetně ryb 90 kg a 288 kusů vajec. Tyto významné výsledky do značné míry zabezpečuje moderní, koncentrovaná a specializovaná zemědělská výroba. Společné družstevní podniky zajišťují například výrobu více než třetiny vajec.
Proto i do budoucna bude nutné těmto moderním a pokrokovým formám velkovýroby věnovat maximální pozornost. Při této organizaci výroby je záruka největšího využití výsledků vědy, vkládaných prostředků i růstu produktivity práce. Nesmíme totiž zapomínat, že během této pětiletky se snížil počet pracovníků v zemědělství o 10 %. To znamená, že každý desátý odešel bud do důchodu nebo do jiného odvětví. Proto je nutné při zvyšování intenzity zároveň dále zprůmyslňovat zemědělskou výrobu a zvyšovat produktivitu práce.
Proto již v plánovacích pracích by měly krajské a okresní orgány v souladu s politickou linií XIV. sjezdu KSČ, která též byla zdůrazněna říjnovým jednáním ÚV KSČ, napomáhat v uplatňování specializace a koncentrace zemědělské výroby. Od projektů, úvah a slov přejít k prohloubení konkretizace a k rozvinutí její realizace.
Pokládáme za nutné, aby právě do koncentrované výroby a kooperacím byly dodávány komplexní technologické linky a aby agrochemické podniky zabezpečovaly využívání průmyslových hnojiv i ostatních chemických prostředků. Přitom však musím připomenout, že dosavadní poznatky v zabezpečování dodávek mechanizačních prostředků ukazují na řadu nedostatků. Není záruka dodávek komplexních linek pro cukrovku, brambory a sušárenství. Také bude nutné postupně vyměnit park obilních kombajnů. Se zvyšujícími se výnosy obilnin nebudou již vhodné současné sklizňové stroje, neboť při dalším růstu výnosů bude stále obtížnější s nimi zajišťovat bezztrátovou sklizeň.
Také situace v náhradních dílech není dosud uspokojivá. Přitom zemědělství přispívá k jejich zabezpečení v oborovém podniku STS roční výrobou náhradních dílů v hodnotě 600 miliónů Kčs a 500 miliónu Kčs ve formě strojů a zařízení.
Úkoly vyplývající z postupného zvyšování soběstačnosti se promítají do plánu příštího roku náročnými tempy. Například výroba obilí se má proti skutečnosti 1975 zvýšit o 15 %. Dále se má zvyšovat výroba cukrovky, olejnin, ovoce, zeleniny a luštěnin. Významná úloha připadá sušárenství při zajišťování rozvoje živočišné výroby a celému krmivářskému průmyslu vůbec.
Navíc zvyšuje náročnost příštího roku nutnost řešit dopady letošní nižší úrody obilnin a okopanin. To vše podle mého názoru vyžaduje, aby i dodavatelská odvětví lépe plnila své úkoly vůči zemědělství a potravinářskému průmyslu.
Přes rezervy i v zemědělství platí zákon zachování hmoty a vazba mezi množstvím a úrovní výrobních prostředků vůči produkci. Pro splnění svých úkolů bude odvětví potřebovat zemědělskou techniku, hnojiva a chemické ochranné látky, od stavebnictví výstavbu obilních sil a potravinářských závodů.
Přitom bych chtěl zvlášť upozornit na problém dopravy. S koncentrací a specializací rostlinné a živočišné výroby, s rozšiřováním kooperací se zvyšují vzdálenosti přepravované zemědělské produkce. Se zvyšujícími se výnosy a užitkovostí roste i objem přepravované hmoty. Také koncentrace a modernizace potravinářských závodů prodlužuje dopravní vzdálenosti. Navíc na některé silnice traktory nesmějí.
Myslím, že tyto procesy jsou správné jak ve vývoji zemědělské a potravinářské výroby, tak i ve zrychlování dopravy na hlavních silnicích. To všichni uznáváme. Málo se však zamýšlíme, jak mají zemědělci dopravovat své výrobky z pole ke střediskům živočišné výroby, do nákupu i do potravinářských závodů, do obchodů ovocem a zeleninou, případně až ke spotřebiteli, jako je tomu např. při dopravě brambor.
Například v letošních podzimních pracích byla situace v dopravě v řadě zemědělských závodů, ale i v celých okresech velmi svízelná. Někde ji bylo možno charakterizovat jako katastrofální, neboť to mělo přímé dopady na hlavní zemědělské práce, jako je sklizeň brambor, řepy, setí obilí i orbu. Bylo to tak proto, že traktory z uvedených prací bylo nutné odvolat a zajišťovat jimi dopravu zemědělské produkce.
Hovořím o tom proto, že právě doprava, zejména v zemědělství, je jedním z vážných problémů. Zemědělské podniky mají povětšině - pokud vůbec mají - vyřazená auta z jiných odvětví, která lze velmi těžko opravovat.
Obdobnou situaci jsme měli před lety ve stavebnictví. Řešilo se to tak, že stavební organizace byly během 5. pětiletky dopravními prostředky vybaveny. Bylo to správné. Dnes však je v kritické situaci zemědělství. Proto se obracím na přítomného místopředsedu vlády soudruha ing. Rázla, aby při plánovacích pracích a při přidělována dopravních prostředků, vzal tyto věci na vědomí tak, aby pro zemědělství bylo dodáváno více nákladních automobilů, zejména o tonáži nad 5 tun.
Vůči státnímu rozpočtu bych chtěl připomenout, že finanční prostředky na zúrodnění půdního fondu zůstávají již řadu let na stejné úrovni a státní příspěvek se rychle snižuje. Myslím, že to neodpovídá situaci v půdním fondu. Stále jsou zastavovány a odebírány zemědělskému využití nejúrodnější půdy. Proto je nutné intenzívněji využívat ostatní, tedy horší půdy. To však předpokládá tyto půdy meliorovat a zlepšovat.
Bez toho nelze úspěšně řešit soběstačnost v obilí ani posilování soběstačnosti ve všech potravinách.
Vážené soudružky a soudruzi, žijeme a pracujeme v období, kdy se náročnost na nás zvyšuje, kdy je třeba, abychom z každého hektaru více sklidili, z každého kilogramu krmiv vyrobili více masa, mléka, vajec atd. Dnes jde o to, abychom k tomu vytvořili předpoklady v plánu a státním rozpočtu.
Náš výbor při jejich projednání vycházel z toho, jaké možnosti a prostředky má společnost k dispozici. Proto doporučil plán i rozpočet schválit. Současně však pokládal za nutné připomenout napjatá místa, abychom si jich byli vědomi a ve své další práci je nepouštěli ze zřetele. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Podlešákovi. Slovo má poslanec Fleyberk.
Poslanec Jiří Fleyberk: Soudružky a soudruzi, národní výbory spravují majetek v hodnotě asi 400 mld Kčs. Na celkových rozpočtových výdajích pro rok 1976 se podílejí asi 60 mld Kčs, tj. více jak polovinou. Jde tedy i z hlediska finančního hospodaření naší republiky o úsek mimořádně důležitý.
Ze zkušenosti z minulých let víme, že příprava rozpočtu národních výborů - ostatně právě tak, jako státního rozpočtu jako celku - se ani v jednom roce neobešla bez více či méně závažných problémů. Víme však také, že se tyto problémy vždycky podařilo úspěšně vyřešit a rozhodující úkoly v podstatě zabezpečit, že se hospodaření národních výborů rozvíjelo v souladu s pětiletým plánem, že národní výbory splnily své úkoly vyplývající pro ně ze závěrů XIV. sjezdu KSČ.
Jistě nepřeháním, když řeknu, že to na jedné straně svědčí o uvědomělém a iniciativním přístupu národních výborů k plnění jejich úkolů a na druhé straně také o tom, že v hospodaření národních výborů byly a zřejmě ještě jsou zdroje a rezervy. A až budeme analyzovat celou 5. pětiletku, dospějeme s velkou pravděpodobností k závěru, že finanční hospodaření národních výborů bylo v jejím průběhu aktivním činitelem při plnění národohospodářského plánu a při realizaci volebních programů Národní fronty, že významně podporovalo aktivitu národních výborů a společenskou i pracovní iniciativu občanů. Nikdo nemůže nevidět, že výsledky, kterých bylo v této souvislosti dosaženo, ať již v oblasti politickovýchovného působení nebo - a to zvláště - v oblasti výstavby, zvelebení a zkrášlení našich obcí a měst, v uplynulém pětiletí nemají v minulosti obdoby.
Soudružky a soudruzi, tak jako v minulých letech skončí hospodaření národních výborů i v letošním roce přebytkem, který lze odhadnout na 1,7 -1,8 mld Kčs, tj. přibližně stejná částka jako v roce 1974. To ovšem není jen kladný jev. Propadne totiž značná část prostředků účelově určených na investiční výstavbu, protože se naplánované úkoly nepodařilo zajistit stavební kapacitu. Sumarizováno pro celou 5. pětiletku bude nesplněných investic národních výborů v celkové hodnotě asi za 10 mld Kčs.
Samozřejmě, že ani příprava plánu a rozpočtu národních výborů na rok 1976 nebyla bez problémů, ale vycházím z jednání a závěrů porady místopředsedů a vedoucích finančních odborů KNV na ministerstvu financí ČSR v minulém měsíci, které jsem se za výbor ČNR pro národní výbory a národnosti zúčastnil. Myslím, že se podařilo, i přes složitou situaci vytvořit podmínky, aby se hospodářství národních výborů v příštím roce mohlo úspěšně rozvíjet. Národní výbory budou moci finančně zabezpečit úkoly dané prováděcím plánem i úkoly, které mají být financovány z fondu rezerv a rozvoje, na kterém budou mít k dispozici 2,6 - 2,8 mld Kčs.
Bude to však vyžadovat naléhavěji než v minulých letech, aby národní výbory samy u sebe, ale i ve všech jimi řízených organizacích bojovaly a důsledně prosazovaly hospodárnost a efektivnost při výdeji prostředků. Aby hledaly a využívaly všechny příjmové - ať již rozpočtové či mimorozpočtové zdroje. Na poradě, o které jsem již hovořil, bylo velmi konkrétně poukazováno, že jak na straně příjmů, tak na straně výdajů mají národní výbory ještě rezervy. Není pochyb o tom, že tyto rezervy je možno - při zvýšené náročnosti a důslednosti v řídící a kontrolní práci a při podchycení a využití iniciativy lidí ve smyslu závěrů listopadového pléna ÚV KSČ z minulého roku - využít pro rozvoj hospodářství a uspokojování potřeb lidí.
Soudružky a soudruzi, rozpočet, který dnes projednáváme je pravděpodobně posledním rozpočtem v tomto volebním období. Porovnáme-li jej s rozpočtem na rok 1972, tj. na první rok našeho volebního období, je rozpočet národních výborů o 12 mld Kčs vyšší. Proti roku 1971, prvnímu roku této pětiletky, dokonce o 15 mld Kčs.
To myslím prokazuje velký pokrok, kterého bylo dosaženo v rozvoji hospodářství národních výborů. Současně to - vzhledem k tomu, že toto hospodářství z největší části slouží bezprostředně k uspokojování hmotných, kulturních a sociálních potřeb lidí - dokládá i rostoucí péči socialistického státu o naše občany. Lidé si mohou ověřit, že jejich práce, jejich úsilí a jejich um se jim vrací v rostoucí úrovni vlastního života.
Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti, jehož jménem jsem vystoupil, po projednání rozpočtu národních výborů dospěl k názoru, že prostředky, které národním výborům rozpočet vyděluje, stačí k tomu, aby se s náročnými úkoly prvého roku 6. pětiletky úspěšně vyrovnaly. /Potlesk./
Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Fleyberkovi. Slovo má poslankyně Židlická.
Poslankyně Jana Židlická: Vážené soudružky a soudruzi, kulturní a školský výbor ČNR projednal návrhy rozpočtů pěti kapitol: školství, kultury, rozhlasu, televize a Českého úřadu pro tisk a informace a pověřil mne, abych na dnešní plenární schůzi vyjádřila stanovisko výboru k nejobsažnější kapitole, kterou je školství. O problematice kultury jednalo podrobně naše poslední plenární zasedání.
Je známou věcí, že všichni, ať pracujeme kdekoliv, přijdeme do styku s oblastí školství. Jinak se ovšem na školskou problematiku dívá rodič nebo prarodič a jinak vedoucí pracovník v souvislosti s výstavbou závodní mateřské školy.
Při každoročním projednávání plánu a rozpočtu si musel každý všimnout, že výdaje na školství stoupaly. Nehledě však na růst výdajů, přetrvávaly a přetrvávají některé nedostatky v materiálním zabezpečování školství. Proto i v příštích letech, a tedy i v roce 1976, bude třeba pokračovat ve vytváření organizačních, kádrových, materiálních a institucionálních předpokladů pro rozvoj a modernizaci našeho školského systému. V souvislosti s kádrovými předpoklady bude také nutné zamyslet se nad skutečností, že průměrné výdělky pracovníků ve školství stále zaostávají za ostatními odvětvími národního hospodářství.
Při výkonu funkce se ve volebních obvodech nejčastěji setkáváme s problematikou investiční výstavby, neboť národní výbory zabezpečují především náhradní výstavbu za havarijní školské objekty v souladu s usnesením vlády ČSR č. 231/1972 a výstavbu škol v rámci komplexní bytové výstavby. Plán investiční výstavby se dostatečně neplní a zaostává i výstavba centrálně posuzovaných staveb.
Situaci v našem školství i nadále silně ovlivňuje zvýšená populace. Zatím ji nejvíce pociťujeme v oblasti mateřských škol, kde přetrvává nedostatek tříd, a to i přes to, že vláda ČSR v roce 1974 přijala usnesení č. 234, které zavazuje závody a JZD budovat mateřské školy a jesle. Dokud plánovací orgány nestanoví závodům konkrétní úkoly, nelze očekávat výrazné zlepšení. V současné době navštěvuje závodní mateřské školy 10,5 % dětí, do roku 1980 by bylo zapotřebí, aby závodní zařízení navštěvovalo alespoň 13 %, tj. 45 000 dětí. Zároveň je nutné si uvědomit, že umístěním plánovaného počtu dětí umožníme stejnému počtu pracovnic návrat do zaměstnání. Nelze podceňovat význam, jaký má počet zaměstnaných matek pro rozvoj národního hospodářství. Všichni zodpovědní činitelé si musí být přitom vědomi i toho, že na pedagogickou funkci předškolní výchovy se klade veliký důraz.
Počty žáků se též zvyšují a budou zvyšovat na ZDŠ, kde je stále značné množství nevyhovujících učeben a kde narůstá směnné vyučování. S prudkým nárůstem žáků musíme počítat už v roce 1976, kdy se má uskutečnit přestavba základní školy. Pro ni musíme vytvořit odpovídající materiální podmínky.
Důležitým předpokladem zdravého růstu a plného rozvoje duševních a tělesných schopností mladé generace je mimo jiné i zabezpečování vysoké úrovně společného stravování vzhledem k velké zaměstnanosti žen. Ve školních jídelnách každým rokem počet strávníků vzrůstá. Od roku 1953 se jejich počet zvýšil čtyřnásobně a počet jídelen se zdvojnásobil. V příštích letech bude třeba věnovat pozornost mechanizaci přípravy jídel a využívání polotovarů.
Soudružky a soudruzi, zatím jsem hovořila podrobněji o školství v působnosti národních výborů. Chtěla bych se ještě zmínit o ústředně řízeném školství. Návrh rozpočtu ministerstva školství ČSR každoročně počítá se zvyšujícími se počty studentů vysokých škol. Letos bylo ke studiu přijato 18 200 studentů, což je zhruba o 1000 více než předpokládal plán. Počty studentů se i v příštích letech budou výrazně zvyšovat.
Hovořím-li o vysokém školství, nemohu nevzpomenout kritické situace, jaká je v kolejích a menzách, hlavně v Praze a v Brně. Využívají se nouzové prostory po celý školní rok a přesto pro nedostatečnou lůžkovou kapacitu nebylo vyhověno žádostem 5319 studentů v ČSR. Současná situace v ubytování vysokoškolských studentů je tedy neuspokojivá. Prostředky, vyčleněné na účelovou výstavbu pro ministerstvo školství ČSR, nepostačí krýt nejnutnější potřeby na výstavbu kolejí.
Neuspokojivým stavem kolejí se zabývala vláda ČSR v roce 1974. Na základě tohoto jednání pomáhají KNV v mimopražských vysokoškolských centrech řešit situaci z prostředků na komplexní bytovou výstavbu. V letech 1976-1980 se jeví potřeba zahájit výstavbu 14 372 lůžek, z toho 6520 lůžek v komplexní bytové výstavbě, zvýšit limity objemu stavebních prací prováděných dodavatelskými organizacemi pro ministerstvo školství ČSR v Praze a uvolnit vhodné objekty pro ubytování vysokoškolských studentů v Praze a ve Středočeském kraji. Jako příklad bych chtěla uvést hotel "Solidarita", který po uvolnění by mohl sloužit k ubytování studentů. Chtěla bych při této příležitosti požádat Národní výbor hl. m. Prahy o pomoc při uskutečňování tohoto záměru.
Soudružky a soudruzi, vědeckotechnická revoluce, technický pokrok a další rozvoj naší socialistické společnosti bude klást stále větší nároky na kvalitu našeho školství. Proto i nadále bude nutné školství věnovat náležitou pozornost a poskytovat dostatek prostředků pro jeho rozvoj. Splnění úkolů stanovených XIV. sjezdem KSČ i v oblasti školství znamená dobrý nástup do 6. pětiletého plánu. Zabezpečí se tak růst vzdělanosti, rozvoj vysokého školství, výkony středních škol a zkvalitnění výchovy učňů.
Úpravami ve školském systému budou o rok dříve přicházet absolventi do praxe a tak získáme tolik potřebné pracovní síly. Bylo by možno uvádět další skutečnosti. Doufám však, že i to, co bylo řečeno, dostatečně zdůrazňuje nutnost dívat se na školství jako na velmi důležitou a mimořádně závažnou kapitolu našeho rozpočtu. Plán a rozpočet v mezích možností, jaké naše ekonomika má, dává zlepšování situace ve školství prostor. /Potlesk./
Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Židlické. Slovo má poslanec Dohnálek.
Poslanec Karel Dohnálek: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Při projednávání návrhu státního plánu a rozpočtu ČSR na rok 1976 si připomínáme naše jednání z minulého roku, při němž jsme zdůrazňovali důležitost a neobyčejnou náročnost úkolů posledního roku 5. pětiletky, která klade velké požadavky na celou výrobně hospodářskou sféru a všechny stupně řízení.
Dnes s odstupem roku se ukázalo, že důraz na zabezpečení některých úkolů, které měly zvláštní význam pro další rozvoj našeho národního hospodářství, byl oprávněný. Přesto se nepodařilo několik z těchto závažných úkolů splnit a tím se také vytvořily nepříznivé podmínky jak v plnění plánu letošního roku, tak pro další období.
Jak bylo také uvedeno ve zprávě vlády ČSR jde zejména o důsledky nezvládnutí výstavby a záběhu nových kapacit I. etapy petrochemie v Záluží a Neratovicích a závodu na výrobu papíru a celulózy ve Štětí. Situaci dále ovlivnilo i několik požárů a havárií v průmyslových závodech.
Tuto skutečnost uvádím znovu proto, že jsme těmto otázkám v průmyslovém výboru ČNR věnovali zvláštní pozornost. Při kontrole průběhu výstavby petrochemického komplexu 5. února minulého roku jsme byli ujištěni, že dosud známé rozpory spočívající zejména ve včasných dodávkách zařízení, jsou řešitelné a neměly by při důsledném zajišťování úkolů ohrozit konečné termíny. Byli jsme si vědomi toho, že to bude vyžadovat více operativního účinného a urychleného rozhodování jak řídících, tak vládních orgánů.
Přesto jsme příslušným státním a hospodářským orgánům doporučili znovu posoudit řešení některých problémů, které mohou ovlivnit průběh výstavby i efektivnost výroby budovaných provozů. Podle docílených výsledků možno soudit, že odpovědné orgány nehodnotily správně reálnou situaci a nedostatky řízení investiční výstavby i koordinace z vyšší úrovně se nedařilo odstraňovat tak účinně, jak se předpokládalo.
Aby se podobná situace z důvodu nedostatečné projektové přípravy a dodavatelského zajištění neopakovala při výstavbě II. etapy, doporučili jsme také zhodnotit stav příprav pro zahájení této etapy. Podle našich posledních informací se ukazuje, že stanovené termíny pro uvedení další etapy do provozu jsou znovu ohroženy a to mne vede k tomu, abych na to zde upozornil. Obdobně se vyvíjela situace ve výstavbě a záběhu celulózky ve Štětí. Nejenže se nyní neplní úkoly ve vývozu a nezajišťuje se plně tuzemská potřeba, ale vede to k stálému oddalování likvidace zastaralých provozů jako např. celulózky v Hostinném n. L., která znečišťováním Labem je předmětem rostoucí nespokojenosti obyvatelstva.
Před chemickým průmyslem stojí tedy jak pro příští rok, tak pro celou pětiletku náročné úkoly tím více, že bylo nutno vzít v úvahu reálnou situaci ve spotřebním průmyslu, v němž se vyhrotilo několik vážných problémů. Jsou to zejména odbytové problémy ve vývozu do kapitalistických států, náročnost na dovoz materiálu z těchto zemí a nedostatek pracovních sil.
Značným úkolem našeho chemického a spotřebního průmyslu bude hledat odbytové cesty pro uplatnění svých výrobků na světových trzích v lepší spolupráci organizací zahraničního obchodu a výrobců a tomu musí věnovat mimořádnou pozornost všechny zúčastněné orgány.
Na situaci na kapitalistických trzích a v zájmu zlepšení naší platební bilance nutno daleko účinněji reagovat ve spotřebě. Efektivnější využívání dovážených surovin, jejich nahrazování dostupnějšími materiály a hospodárnost v surovinách a materiálech vůbec, musí být prvořadým úkolem všech výrobců.
Několikrát jsme zde hovořili také o situaci v pracovních silách ve spotřebním průmyslu v souvislosti s pomalým postupem rekonstrukce a modernizace těchto odvětví. Zdroje pracovních sil jsou vyčerpány a v příštím roce odejde již velká část přechodných pracovních sil z Polské lidové republiky.
Zajišťování výrobních úkolů při postupném snižování počtu pracovních sil klade stále náročnější požadavky na řídící a organizátorskou práci vedoucích pracovníků.
V příštím období bude třeba věnovat zvýšenou pozornost opatřením vedoucím k úspoře živé práce, modernizaci základních prostředků, řešení strukturální přestavby výrobní základny, útlumovým programům a likvidaci zastaralých neefektivních výrob.
Důležitým faktorem současného a perspektivního rozvoje našeho národního hospodářství je i jeho zapojení do mezinárodní dělby práce. Principy socialistické integrace ve výrobě musíme však uplatňovat nejen v mezinárodním měřítku, ale posuzovat z těchto hledisek i rozvojové záměry uvnitř státu.
Závěrem bych chtěl vyslovit přesvědčení, že předložený návrh státního plánu a rozpočtu ČSR na rok 1976 vychází z reálných možností naší výroby a představuje také optimální variantu tvorby i užití zdrojů našeho národního hospodářství, a proto doporučuji jeho schválení. /Potlesk./