Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji soudruhu ministru Prokopcovi. Slovo má poslanec Miler.

Poslanec Josef Miler: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, vysoký standard spotřeby potravin na obyvatele, u některých druhů vysoká náročnost na jejich zabezpečování a stále se zhoršující ekonomické vnější podmínky nás nutí ke stále hlubšímu zamyšlení, jak potraviny správně využívat a jakými opatřeními preventivně předcházet jejich znehodnocování.

Soudruh ministr přede mnou hovořil o zabezpečování tohoto úkolu. Těmito otázkami se náš výbor zabýval v minulém roce a několik myšlenek, zkušeností poslanců výboru obchodu a dopravy, mi dovolte vyslovit dnes při projednávání správné výživy v plénu České národní rady.

Chtěl bych připomenout, že např. ztráty v celém oběhu od výrobce ke spotřebiteli, špatným skladováním se odhadují u ovoce až na 30 %, u zeleniny až na 40 %, u brambor až na 50 %, u zrnin až na 11 %. Vedle naprosto nedostatečné vhodné skladovací kapacity - např. až do loňského roku neměla Praha žádný zelinářský sklad - je výše ztrát ovlivňována i subjektivními vlivy, kdy pracovníci obstarávající uskladňování neznají nejzákladnější tepelné a vlhkostní režimy, při kterých je nutno potraviny skladovat.

Součástí správné výživy není jenom úměrně správná spotřeba ve skladbě a množství konzumentem, ale celý proces od výroby, zpracování, včetně formy nabídky a distribuce.

Součástí tohoto procesu je obalová technika. Obaly umožňují mechanizovat nebo i automatizovat manipulaci s materiálem, zvyšovat produktivitu práce pracovníků ve výrobě, v dopravě i v oběhu výrobků. Za určitých okolností může být obal využit i jako návod k použití zabaleného výrobku. Jsme si vědomi vysoké náročnosti při zabezpečování obalového materiálu a technického vybavení pro jeho zpracování.

Vhodný obal příslušného sortimentu zboží však není jednoúčelovou potřebou - je vyjádřením technické vyspělosti společnosti, jejího kulturního myšlení a bezprostředním nástrojem k ovlivnění tržní poptávky, včetně využití zboží v něm obsaženého. Myslím si proto, že je nutné vážit ztráty z nevyužití kusově zabaleného zboží ve váhových skupinách i z hlediska doby zachování kvality. K těmto faktorům pak koncipovat rozvoj materiálně technické základny obalové techniky, zejména potravinářského zboží, v sortimentech zabezpečovaných dovozem a tuzemské výroby podléhající rychlé zkáze, byť technologie výroby je na vysoké kvalitní úrovni.

V procesu přepravních cest, distribuce, je náročnost v rozdílném členění obchodní i ostatní spotřebitelské sítě, vyplývající z charakteru osídlení naší republiky, to znamená, že máme místa s vysokou koncentrací obyvatel a naproti tomu odlehlá místa s venkovskými, podhorskými nebo horským charakterem odbytišť, což vyžaduje optimální proporci mezi obchodním /distribučním/ balením a mechanizací přepravy při využívání paletizace a kontejnerizace pro zvyšování produktivity práce a využití technické vybavenosti překladišť. Základním problémem zde zůstává dodržování váhových limitů vzhledem k vysoké zaměstnanosti žen. Vím, že skončila platnost výjimky pro tuto oblast a v praxi dochází ke střetům mezi autoritativními orgány kontroly a možnostmi technického řešení, které obchodní organizace v současnosti mají.

Dosavadní naše zkušenosti ukazují, že pro řešení tohoto problému musíme nastoupit cestu obchodního balení do 15 kg břemene a z toho základu vycházet pro využití přepravní techniky a mechanizace. Jde o to, aby kontejner či paleta byly sestaveny z těchto váhových limitů a tím umožněna redistribuce podle požadavku konkrétního odběratele.

Domníváme se, že by rovněž měla být přijata účinná opatření k zhospodárnění spotřeby obalových materiálů podstatným snížením sortimentu používaných obalů na základě účelné standardizace, a to s cílem vytvořit podmínky pro plynulý oběh jednotných manipulačních jednotek, v paletách a v kontejnerech.

Se stupňujícím nárokem spotřebitelů na strukturu prodávaného zboží a jeho kvalitu stoupá nárok i na jeho přepravu. V převážné většině si obchodní organizace z velkoobchodů ke spotřebiteli zajišťují tyto přepravy vlastními dopravními prostředky soustředěnými v závodových dopravách. Pro zabezpečení dobře fungujícího mechanismu vynakládá naše společnost vysoké náklady, ve kterých je nutné hledat další cesty odkrývání rezerv. Při jednání v našem výboru bylo zdůrazněno, aby celková dopravní problematika ve vztahu k potřebám potravinářského průmyslu a obchodu byla řešena komplexně s přihlédnutím k možnostem národního hospodářství i specifickým podmínkám vyplývajícím z nároku na plynulé zásobování obyvatelstva.

To vyžaduje i zhoršující se skladba motorových vozidel v jejich tonáži, kdy máme nadbytek 1,5 t a 3 t vozidel, zatímco valníková vozidla o nosnosti nad 5 t jsou nedostatková a potřebujeme je pro zásobování větších prodejních celků, kterých neustále přibývá. Řešení tohoto problému vyžaduje zvyšování produktivity práce na pracovníka, vyšší nákladovost na provoz a v neposlední řadě zejména napjatá situace v bilanci pracovních sil.  

U vozidel malé tonáže, především dodávkových, pak chybí modifikace odpovídající podmínkám jednotlivých přímých dodavatelů, zejména hygieny a koneckonců i odpovídající kvalitní automobil. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že se zatím nejlépe osvědčuje typ "Barkas" z NDR. Naše Škoda 1203 nestačí plně pokrýt potřebu a navíc je velmi poruchová, zejména na převodové skříni, a k odstranění poruch není dostatek náhradních dílů.

Na závěr mi dovolte vyslovit poděkování všem centrálním orgánům, které se zabývají řízením obchodu, hlasem našich voličů a zvláště dlouholetých pracovníků obchodu, kteří jednoznačně, spolu s námi, hodnotí dosažené výsledky na tomto úseku pozitivně.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Milerovi. Jako první po polední přestávce vystoupí poslanec Chytráček.

Přerušuji schůzi na 1 hodinu.

/Schůze byla přerušena ve 13.04 hodin a opět zahájena ve 14.15 hodin./

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovat v rozpravě o racionální výživě obyvatelstva. Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku poslanci Chytráčkovi.

Poslanec Stanislav Chytráček: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, nezbytným předpokladem k udržení zdraví, k dobré obranyschopnosti organismu, k odolnosti proti kornatění tepen, k hojení ran, k dobré tělesné i duševní výkonnosti je zabezpečení potřebného množství vitamínu C v lidském organismu. Podle zdravotníků se potřebná dávka pohybuje u dětí mezi 30 až 90 mg, u dospělých mezi 50 až 100 mg denně. Zdrojem tohoto vitamínu jsou především ovoce, zelenina a brambory. 

Z hlediska zásad racionální výživy i doporučených dávek je spotřeba jak ovoce, tak i zeleniny v ČSR na poměrně nízké úrovni, a to i přesto, že v posledních letech prodej těchto produktů trvale stoupá.

Je potěšitelné, že v posledních letech je na našem trhu k dostání čerstvé ovoce v podstatě po celý rok. Naši občané oceňují tuto skutečnost, zejména to, že je dostatek ovoce bohatého na obsah vitamínu C jako citronů, pomerančů, grapefruitů a banánů. Díky péči, která je zásobování obyvatelstva čerstvým ovocem věnována, představuje ovoce dovezené z tropických a subtropických oblastí tři pětiny prodaného čerstvého ovoce v síti obchodu. Další pětinu zabezpečujeme dovozem z oblasti mírného pásma. To znamená, že pouze jedna pětina prodávaného čerstvého ovoce pochází z tuzemské produkce.

Situací ve výrobě, nákupu, zásobování a zpracování ovoce a zeleniny se vláda České socialistické republiky zabývala ve své schůzi 20. listopadu 1974. Na podkladě zprávy předložené ministrem - předsedou Výboru lidové kontroly ČSR konstatovala, že od roku 1964 trvá pokles výroby ovoce a zeleniny. Jak ukázala zjištění výborů lidové kontroly, byla v roce 1973 celková výroba ovoce nižší o 12 % než v roce 1963 a ve stejném období se snížily osevní plochy polní zeleniny o 20 %. Vláda ČSR svým usnesením č. 278 z roku 1974 uložila řadu opatření k odstranění zjištěných nedostatků v rozvoji výroby, nákupu, zásobování a zpracování ovoce a zeleniny.

Přesto, že přijatá opatření se postupně realizují, nepodařilo se zatím na základě souboru opatření k zamezení příčin opakujících se nedostatků sklizně vydaných v roce 1975 docílit trvalé nápravy. Týká se to zejména nedostatků v přejímce zboží od pěstitelů, kde byl zjištěn značný počet pozastávek jakosti vykupovaného zboží, zvláště při mezikrajských přesunech. V důsledku neuspokojivé spolupráce mezi podniky Obchod ovocem a zeleninou a podniky konzervárenského průmyslu se loni nahromadila nakoupená padaná jablka a došlo k jejich značným ztrátám. Podniku Zelenina Středočeského kraje bylo vráceno z vývozu 350 q padaných jablek, které již nebylo možno pro značnou zkázu průmyslově zpracovat a byla zlikvidována do kompostu.

Ke ztrátám dochází i proto, že ovoce i zelenina jsou dodávány v povadlém stavu. Pro přímé dodávky nejsou zatím vytvářeny dostatečné předpoklady, jak vyplynulo z podkladů Národního výboru hlavního města Prahy. V Praze je za daných podmínek možná realizace přímých dodávek od jednoho druhu zeleniny pouze asi na 100 prodejen. V důsledku toho představují přímé dodávky jen asi 8 % celkového prodeje. Škody vzniklé dlouhým skladováním v nevyhovujících prostorách se jen v Praze vyčíslují částkou kolem 9 mil. Kčs, a to pouze za I. pololetí.

Ukazuje se, že máme značné rezervy ve zlepšení situace při zásobování čerstvým ovocem a zeleninou. Odstraněním zbytečných ztrát v koloběhu od výrobce ke spotřebiteli, rozšířením přímých dodávek, můžeme získat jednu část dosud nevyužívané produkce. Další tím, že vyvineme úsilí k tomu, aby bylo vykoupeno co největší množství produkce.

Hlavní zdroj by však měl spočívat v rozvoji tuzemské výroby. Tím by bylo působeno na to, aby při dané úrovni dovozu ovoce z tropického a subtropického pásma se další zvyšování spotřeby uskutečňovalo především ze zdrojů vyrobených v tuzemsku. To ovšem bude vyžadovat, abychom přešli od roztříštěnosti výroby ovoce a zeleniny do mnoha zemědělských podniků na poměrně malých plochách na systém specializované velkovýroby, založené na mechanizaci prací při současném vytváření podmínek pro skladování, zpracování, popřípadě mrazení vyrobené produkce.

Soudružky a soudruzi, v návaznosti na nižší úrodu některých zemědělských produktů v loňském roce se již v současné době počínají v některých místech projevovat obtíže v zásobování bramborami a některými druhy zeleniny.

Chtěl bych se proto dotázat příslušných ministrů, jak jsou zajištěny dodávky brambor do letošní sklizně, jaká opatření byla a jsou prováděna pro snížení skladovacích ztrát u brambor, ovoce a zeleniny v obchodní síti a pak dále, jak je zabezpečena výroba úzkoprofilových druhů zeleniny, především v letošním roce a pokrytí potřeby konzumních brambor vlastní produkcí.

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Chytráčkovi. Hovořit bude poslankyně Řezáčová. 

Poslankyně Oldřiška Řezáčová: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych jménem Českého svazu žen především uvítala, že na pořad dnešního jednání České národní rady se dostává pro ženy tak aktuální otázka, jako je výživa obyvatelstva. Jsou to totiž zejména ženy, které nesou na sobě hlavní tíhu starostí, spojených s obstaráváním a přípravou jídel v domácnostech, kde se zpracovává a konzumuje zhruba tři čtvrtiny veškeré spotřeby potravin v republice. A proto také ženy mohou nejlépe ocenit všechno úsilí naší komunistické strany a vlády, které vedlo k dosažení tak vysoké úrovně výživy obyvatelstva, jakou máme dnes.

Stojíme-li před další etapou rozvoje naší společnosti, stojíme i před novými problémy, které je třeba řešit, a to i z hlediska výživy obyvatelstva. Uvedu jen některé z nich. Naše republika má jednu z nejvyšších zaměstnaností žen ve světě: 48 %. Naší snahou je vytvářet zejména pro tyto pracující ženy takové podmínky, aby mohly vedle své práce v domácnosti věnovat více svého volného času na svůj odpočinek a všestrannější rozvoj. Dosud je však situace taková, že jen práce spojená se zajišťováním stravování v domácnostech zabere téměř polovinu jejich volného času. V celostátním měřítku jsou to asi tři miliardy hodin ročně, což představuje zhruba polovinu pracovního času spotřebovaného v celém našem průmyslu. Do tohoto času musíme zahrnout nejen dobu potřebnou pro přípravu jídel, ale i mytí nádobí, pro které bohužel náš průmysl nenašel dosud účinnou a levnou mechanizaci či jinou úlevu.

Účinnější pomoc musíme proto hledat především v průmyslově vyráběných polohotových a hotových jídel. I když se v současné době vyrábí v ČSR téměř 63 000 tun těchto výrobků /a mnohé z nich našly svoji oblibu/, jako například zmražené plněné papriky a ovocné knedlíky, knedlíky a perníky v prášku, hotové polévky apod., jejich podíl na celkové spotřebě potravin v domácnostech je dosud malý. Pokud dochází ke stagnaci jejich spotřeby, má to svoji příčinu i v jejich malém výběru, případně v tom, že se nepodařilo jejich vzhledem, jakostí a propagací získat větší důvěru spotřebitele. Proto také výsledky průzkumu ukazují, že asi 80 % dotázaných žen, především na venkově, si pokrmy raději připravuje samo z nakoupených surovin.

Můžeme přivítat, že úkoly, směřující k vyšší produkci a rozmanitosti průmyslově vyráběných hotových jídel, jsou obsaženy i v návrhu Směrnice hospodářského a sociálního rozvoje pro 6. pětiletku, který bude nastávající XV. sjezd projednávat. Vedle toho musíme ovšem zaměřit naši pozornost i na výchovu ke správné výživě v domácnostech, a to jak ve vztahu k hospodyňkám, tak i k rodinným příslušníkům, zejména k dětem. Chceme jít cestou racionální výživy, ku které nás tolikrát nabádal v televizi MUDr. Doleček, to jest snižovat nadbytečný přísun kalorií, zvyšovat podíl biologicky hodnotnějších potravin a v tomto směru překonávat i nedobré návyky a tradice. K tomu všemu musíme umět přizpůsobit i přípravu jídel v domácnostech. Těžko se však shání taková kuchařská knížka, která z těchto poznatků racionální výživy vychází. Pracující ženy, které dnes nemají tolik času jako dříve, proto často přejímají recepty od svých maminek a babiček a tím je celá výchova k racionální výživě ohrožena.

Stejně jako v rodině, musíme pomáhat našim ženám i na jejich pracovištích. Nesmíme zapomínat na to, že ženy nejsou jen spotřebitelkami, ale významně se podílejí i na zajišťování výživy obyvatelstva v zemědělství, potravinářském průmyslu apod. Jde nám zejména o to, aby v rámci sociálních programů se našim ženám v těchto odvětvích ulehčovala namáhavá fyzická práce, přizpůsobovala se pracovní doba potřebám zaměstnaných matek, aby se vytvářely i další vhodné podmínky. Ženy by velmi ocenily, kdyby ve větší míře než dosud bylo zajišťováno kvalitní společné stravování.

Soudružky a soudruzi, dovolte, abych se ještě zmínila o zásobování vesnice. V Českém svazu žen je organizováno 47 000 zemědělských žen. Z jejich připomínek na jednání našich orgánů víme, že je ještě mnoho nedostatků v této oblasti. Připomínky jsou zejména k zásobování masem, a to nejen vepřovým, ale k zásobování ovocem, zeleninou a chlebem. Je jistě zrážející, když si stěžují ženy z obce, kde se tradičně pěstovala zelenina na polích a ve sklenících a zásobovalo se celé široké okolí, že u nich v obchodě zelenina není a když, tak jen málo a nekvalitní. Jsou však i místa v okresech, kam zajíždějí jen pojízdné prodejny a tam pak už není vůbec z čeho vybírat - o polotovarech a mražených potravinách už vůbec nemluvě. Pryč je doba, kdy si vesnické hospodyně samy pekly chléb, pěstovaly husy, slepice a na zahrádkách zeleninu. Současná vesnice je jiná. Jiná je i práce v zemědělských závodech i úroveň života vesnických lidí. Zbývá nám vyřešit i problém zásobování zejména v okrajových obcích, aby zemědělské ženy, které pomohly svou prací výrobky vytvořit, je dostaly i do svých domácností. 

V této souvislosti bych chtěla upozorniti na to, že se koncem minulého roku ve všech krajích objevily stížnosti žen pracujících v zemědělství na nedostatek gumových holinek a pracovních oděvů zvláště pro silnější ženy. Myslím, že i zde by se měla učinit taková opatření, aby k takovým stížnostem nemuselo docházet. Jde nám přece všem především o to, aby nedostatků bylo co nejméně.

Ústřední výbor Českého svazu žen se zabýval závěry říjnového pléna ÚV KSČ k zemědělství a výživě na aktivu zemědělských žen v Praze, na krajských poradách předsedkyň okresních zemědělských komisí a závěry o šetření potravinami a výchovou lidí ke zlepšení vztahu k těmto hodnotám. Diskuse k těmto problémům proběhly i na našich okresních výborech. Zemědělské ženy, členky Brigád socialistické práce, uzavírají závazky na úsporu krmiv, na snížení procenta úhynu skotu a zlepšení pracovního prostředí. Závazek okresního výboru Českého svazu žen Hradec Králové, vyhlášený na počest XV. sjezdu KSČ, našel odezvu i v mnoha dalších okresech.

Chceme našemu národnímu hospodářství pomáhat i sběrem odpadových surovin jako železa, papíru a sběrem léčivých bylin. Dokazují to závazky našich členek přijímané na počest XV. sjezdu a 55. výročí založení KSČ.

Na závěr mi dovolte vyslovit přesvědčení, že naše ženy budou nejen aktivně podporovat všechno úsilí o další racionalizaci výživy, ale budou k tomu pomáhat vytvářet i příslušné materiální zdroje, ať už v zemědělství, v potravinářském průmyslu, či jinde v zájmu zdraví všech našich obyvatel, zejména pak mladé generace. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Řezáčové, nyní má slovo poslankyně Kostková a po ní vystoupí soudruh ministr Nágr, který požádal o udělení slova.

Poslankyně Vlasta Kostková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Směrnice XIV. sjezdu stanovila požadavek zkvalitnění školního stravování a současně zvýšení počtu stravovaných dětí a mládeže. Přírůstek měl představovat v této pětiletce v ČSR 110 000 strávníků. Tento počet byl dosažen již v roce 1973 a dalšími přírůstky v letech 1974 a 1975 značně překročen. Ve srovnání s rokem 1953 je počet strávníků více než čtyřnásobný, počet jídelen však pouze dvojnásobný. Dosavadní vývoj ukazuje, že počet strávníků roste neúměrně rychle k počtu nových jídelen. Nedostatečné kapacity školních jídelen, především jídelen pro žáky ZDŠ a škol druhého cyklu, se postupně stávají stále silnější brzdou rozvoje školního stravování. Zvláště ve větších městech je situace v důsledku nedostatku míst ve školních jídelnách nepříznivá, v některých případech i kritická. Poslanci kulturního a školského výboru se o tom mohli přesvědčit při průzkumech stavu školního stravování. Zhruba lze říci, že čtvrtina školních jídelen pro žáky ZDŠ je zcela nevyhovující, většina dalších nevyhovuje především kapacitou. Školní jídelny jsou přeplňovány, mnohé zůstávají po léta v nevyhovujících provizoriích a neodpovídají základním požadavkům stavebním a hygienickým. Setkávali jsme se s tím, že se při obědě vystřídalo 6 - 10 směn. Samozřejmě při takovéto směnnosti nemají děti v krátké polední přestávce dost času a klidu k jídlu, není zabezpečena dostatečná hygiena a kultura stravování.

Problém je rovněž v kádrové situaci školního stravování, způsobený nedostatkem pracovních sil, zvyšováním počtu strávníků, na 1 pracovníka vyžaduje vyšší produktivitu práce za cenu neúměrné intenzifikace práce zaměstnankyň školního stravování. Nedostatek pracovníků způsobuje, že jsou počty strávníků direktivně omezovány. Ke snížení dochází zejména na školách druhého cyklu, kde se stravuje dospívající mládež, jejíž velká část dojíždí denně domů a bývá tak často bez teplého jídla po celý den.

Dalším závažným problémem školního stravování jsou nízké finanční limity na nákup potravin. Byly stanoveny v padesátých letech a od té doby se podstatně nezvýšily. Při současných cenách potravin dovolují poskytovat dětem v průměru 75 % požadované kalorické a biologické hodnoty, tj. jenom asi 64 % živočišných bílkovin, 65 % tuků, 40 % vápníku, 42 % vitamínu C. Úloha výživy je důležitým faktorem pro příznivý všestranný rozvoj dítěte a mladého člověka. Nedostatečná nutriční hodnota stravy zpomaluje školní zralost, způsobuje vážné poruchy na zdraví dětí, malou odolnost proti infekčním nemocem a může být příčinou řady nemocí, které zanechávají následky po celý život. Proto v zájmu racionalizace výživy ve školním stravování přistoupilo ministerstvo školství ČSR k vyhlášení závazných výživových norem. Aby bylo možno dosáhnout vyšší kvality stravy ve školním stravování, byla zvolena cesta dobrovolných příplatků k současným finančním normám na nákup potravin od rodičů, národních výborů, podniků i družstev, případně věcných darů, např. ovoce a zeleniny. Na základě vydaných směrnic ministerstva školství ČSR se již tato forma dobrovolné úhrady na zkvalitnění a zpestření jídelníčku a zlepšení biologické hodnoty stravy v řadě případů realizuje. Jsme si však vědomi, že je třeba uvedený problém řešit zásadně celostátně platnou úpravou.

Již v úvodu svého vystoupení jsem poukazovala na úroveň materiálně technické základny školního stravování, která neodpovídá potřebám kvantitativního a kvalitativního rozvoje. V malokapacitních jídelnách je omezená možnost mechanizace výrobních prací, snižuje se i využití základních prostředků. Malé jídelny jsou náročné na počet pracovníků, větší jídelny, kde chybí zpravidla plné počty pracovnic, nejsou dostatečně vybaveny mechanizací. Vezmeme-li v úvahu, že školní stravování představuje úhrnem produkce větší úsek než některé úseky veřejného stravování, mělo by mít všechny předpoklady k uplatnění racionalizace a moderní velkovýroby, tzn. modernizace výrobní techniky a technologie. S dosavadními klasickými školními kuchyněmi je nutno počítat i v budoucnu, ale je třeba co nejdříve přistoupit alespoň k aplikaci tohoto typu kuchyně zajišťováním tzv. polohotových potravin, jako jsou loupané brambory, mražené polotovary, instatní směsi apod. Tím lze dojít k racionalizaci, a to nejen k úspoře pracovních sil, ale i k úsporám na nákladech, na zařízení školních jídelen a též k úsporám prostorovým. Zde je ovšem nutná účinná pomoc obchodních a výrobních organizací, které by měly školní jídelny přednostně zásobovat. Považuji za nutné uvést a současně ocenit skutečnost, že vláda ČSR se dne 10. března 1976 současným stavem školního stravování na podkladě zprávy ministerstva školství ČSR zabývala a ve svém usnesení stanovila zásady, podle kterých má být celý komplex racionalizačních opatření ve školním stravování postupně realizován.

V neposlední řadě mi dovolte, abych vedle problému školního stravování a racionalizace výživy školní mládeže zaměřila pozornost i na výchovně vzdělávací práci našich škol k racionální výživě. V učebních osnovách škol prvého a druhého cyklu zůstává tato otázka dosud okrajovou záležitostí. Na základní devítileté škole se výuce základů výživy věnují pouze dívky, a to 33 hodiny v 8. postupném ročníku. Z toho teorii výživy člověka, významu racionální výživy, základním pojmům hygieny výživy, vlastnostem výživnosti a hygieně potravin a výživě v rodině je věnováno 18 hodin, praktickému osvojení technologických postupů 15 hodin. Je to minimum znalostí a dovedností, které si mohou dívky do života odnést jako budoucí ženy a matky, kterým bude svěřena každodenní péče o rodinu přinejmenším o doplňkovou výživu členů rodiny. Při tom zájem rodičovské veřejnosti i samotných žáků o prohloubení základů výživy je značný. Jsme toho názoru, že by v rámci výchovně vzdělávacího systému měla být teorie základu výživy rozšířena a praktický výcvik by měly prodělávat v mimoškolní a mimotřídní výchově dívky i chlapci. Vždyť otázka správné výživy vzhledem k zdravotnímu i ekonomickému významu je v zájmu celého národa.