Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušené zasedání. Budeme pokračovat rozpravou. Uděluji slovo poslanci dr. Adamovi, připraví se poslankyně Kovářová.

Poslanec dr. Čestmír Adam: Vážený soudruhu předsedo, vážená vládo, vážená Česká národní rado§ Nemůže být v činnosti zákonodárného sboru republiky události významnější a radostnější, než je projednání a schválení návrhu zákona o pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství, který se tak stává velkou listinou rozvoje společnosti a celé země. Naše úloha je usnadněna tím, že předchozí pětiletý plán byl dobře splněn a že směry a cíle rozvoje byly moudře stanoveny XV. sjezdem Komunistické strany Československa, plně vyjadřujícím ve svém usnesení zájmy a potřeby pracujícího lidu naší země.

Projednávaný vládní návrh zákona zakládá další velkorysý rozvoj naší společnosti či osobnosti občana při uspokojování stále rostoucích duchovních a hmotných potřeb, a to nikoli s cílem vytvořit blahobyt maloměšťáka, ale rozvíjet společnost svobodných občanů, osvobozených socialismem od bídy a životních nejistot. Chceme, aby se mravní a duchovní úroveň občanů rozvíjela rychleji než hmotná spotřeba. I když tento cíl nezapisujeme do znění zákona výslovně, je to přesto náš cíl hlavní. Ale růst uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva je do plánu zapsán velkoryse na vzdory tomu, že ve vyspělých kapitalistických zemích i v našem přímém sousedství probíhá těžká hospodářská krize, která má vliv i na naše vnější hospodářské vztahy. Znamená to však, že se musí plně ztotožnit požadavky občana spotřebitele s nároky na výkonnost a jakost práce občana výrobce, neboť obnosové vyjádření plánovaného přírůstku hmotné stránky životní úrovně jedince činí více než celý důchod rodiny v mnoha nesocialistických zemích.

Tři odvětví hrají při uspokojování denních hmotných potřeb našich občanů rozhodující úlohu: vnitřní obchod, místní hospodářství a silniční a městská doprava. Jejich posláním je však také umožňovat vysoký pracovní výkon občanů a jejich podněcování k rychlému zvyšování efektivnosti a produktivity práce. Jejich úkoly jsou nemalé. Ve vnitřním obchodě zvýšit maloobchodní obrat téměř o 23 %, v silniční nákladové dopravě zvýšit výkony takřka o 33 %, v silniční přepravě osob o 15 %, v městské hromadné dopravě téměř o 20 % a ve službách placených obyvatelstvem o 25 %, a tak rozhodujícím způsobem zajistit naplnění plánovaného přírůstku reálných příjmů obyvatelstva o 24 %.

Tato odvětví mají řadu společných úkolů, a to zejména podstatně zvýšit efektivnost, zajistit rychlý růst produktivity práce bez její intenzifikace a při současném omezování přesčasové práce, dokonaleji hospodařit se základními i oběžnými prostředky, zvýšit provozní spolehlivost, ustálit řady svých pracovníků a zvýšit jejich politickou, mravní a odbornou působilost a rychle nastolovat strukturální rovnováhu mezi výkony a společensky odůvodněnou spotřebou.  

Ve vnitrním obchodě půjde o udržení objemu prodejních ploch na jednotku maloobchodního obratu, o optimalizaci nákupu a zásob, o dokonalejší organizaci práce, a to podle zásady, že ve špičce mají všichni pracovníci obchodu jít za pult, o zprůmyslnění činnosti velkoobchodní základny, o vysokou úroveň jakosti a obsluhy veřejného stravování a ubytování, o zdokonalování řízení využitím počítačů, o pozvednutí úrovně zařízení cestovního ruchu, jejichž posláním je umožnit našim občanům odpočinek a ozdravění. Zvláštní péči je třeba věnovat investiční výstavbě, pro jejíž efektivnost je nutné uskutečnit v určené výrobní hospodářské jednotce ministerstva stavebnictví vývoj typových prvků konstrukcí, plášťů a dokončovacích prací objektů vnitřního obchodu a zajišťovat pro tyto prvky odpovídající výrobní základnu.

Místní hospodářství včetně výrobních družstev má nezastupitelnou úlohu obohacovat trh novými výrobky, zhotovovanými pružně podle potřeb trhu v krátkých sériích, zajišťovat opravy předmětů v osobním vlastnictví, bytů a domů a poskytovat placené i veřejně prospěšné služby.

Společnou závažnou otázkou obou odvětví je jejich síť prodejen, sběren a provozoven ve staré městské zástavbě, kde vznikala za podmínek a hladové spotřeby kapitalistické společnosti. Tyto malé jednotky postupně zanikají, a tak vzniká potřeba starat se s předstihem o jejich náhradu budováním velkoprodejen a moderních provozoven.

Zkušebním kamenem naší zdatnosti bude asanace proletářských čtvrtí uvnitř velkých měst, jako např. v Praze na Žižkově. Zde je třeba zapsat do plánu nejen výstavbu nejméně 600 bytů dokončených do roku 1980, ale i souběžnou výstavbu občanské a technické vybavenosti, zejména velkoprodejen a moderních opravářských provozoven, neboť jde o asanaci přímo uprostřed hlavního města republiky.

Silniční nákladní doprava ponese hlavní tíhu přírůstku celého přepravního výkonu, což je podmíněno plnou prostou a rozšířenou reprodukcí parku nákladních vozidel, zvyšováním jejich průměrné nosnosti a zdokonalováním celé silniční sítě, právě tak jako racionálním uspořádáním cest oběhu zboží /materiálových toků/ a zaváděním sjednocených manipulačních jednotek o velikosti obvyklé odběrní dávky. Současně se musí uskutečnit právě tak rozumná dělba přepravní práce mezi veřejnou a závodovou dopravou a jejich koordinované řízení z jednoho místa.

V osobní dopravě silniční i místní jde pak o přibližování se takové úrovni přepravy cestujících, která bude působit proti nezdravému rozvoji osobního motorismu. V tomto smyslu plán počítá s tím, že do konce roku 1980 bude v Praze v provozu 20 km pražského metra budovaného s tak významnou sovětskou pomocí.

U všech tří odvětví je nutné plně uplatňovat technický rozvoj, využívající právě tak výsledků zahraničních, jako domácích výzkumů a vývoje včetně rozumně odvážných provozních pokusů a komplexní socialistické racionalizace, a u všech je nutno brát v úvahu určitou odlišnost hlavního města Prahy.

Projednávaný návrh zákona je velkorysý a uskutečnitelný zároveň. Usnesení XV. sjezdu KSČ přijatá celou Národní frontou ukazují cestu k dosažení těchto smělých cílů. Nepochybně vynaloží naši pracující potřebné úsilí, aby se záměry plánu staly skutkem, aby vzrostla síla našeho lidu a naší milované krásné vlasti k vybudování rozvinuté socialistické společnosti, k rozvoji a rozšíření socialismu a k upevnění světového míru.

Jsem proto zmocněn prohlásit, že poslanci - členové výboru České národní rady pro obchod a dopravu, právě tak jako poslanci České národní rady - členové Československé strany socialistické budou pro tento návrh zákona jednomyslně hlasovat. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslanci dr. Adamovi, hovořit bude poslankyně Vlasta Kovářová, připraví se poslankyně Pavla Bařinová.

Poslankyně Vlasta Kovářová: Vážené soudružky a soudruzi, letos tomu bude 25 let, kdy československá vláda přijala základní zákon o jednotné léčebně preventivní péči. Tento zákon vycházel ze zásady, že péče o zdraví každého občana je celospolečenskou záležitostí, a zdůraznil, že právo na ochranu zdraví, zaručené ústavou, uskutečňuje stát vybudováním systému obecně dostupné a bezplatné léčebně preventivní péče, jejíž úroveň odpovídá současnému vědeckému poznání. Před deseti lety byl přijetím zákona o péči o zdraví lidu tento systém ještě zdokonalen a rozšířen o povinnosti všech orgánů, organizací i občanů pečovat o tvorbu a ochranu životního prostředí, jako součást péče o zdraví. Můžeme tedy bez nadsázky říci, že máme jeden z nejlepších zdravotnických systémů na světě vůbec. Pociťuje-li přesto občan chyby a nedostatky ve zdravotní péči, pak to vyplývá spíše z práce lidí, nikoli ze systému. Naši lidé si ani neuvědomují, jak nákladná je péče o jejich zdraví, že představuje kolem 20 miliard Kčs ročně a tyto náklady rok od roku a pětiletku od pětiletky rostou. Bezplatná péče o zdraví se již stala samozřejmou součástí socialistického stylu života.

Jestliže zdůrazňujeme od listopadového pléna ústředního výboru KSČ v roce 1974 - a XV. sjezd tuto linii plně potvrdil - všestranné uplatňování ekonomických hledisek, efektivnost a zintenzívnění činnosti na všech úsecích, pak to platí v plné míre i o zdravotnictví. Na poradě s vedoucími funkcionáři krajských národních výborů vyjádřil ministr zdravotnictví soudruh Prokopec potřebu uplatňování těchto zásad takto /cituji/: "Přibližovat růst efektivnosti zdravotní péče stále více růstu nákladů na zdravotnictví. Není možné neustále jen zvyšovat požadavky na prostředky, ale umět nacházet i ve zdravotnictví intenzívní faktory růstu a umět je v praxi rychle uplatňovat."

Předseda zdravotního a sociálního výboru soudruh Jedlička hovořil dnes dopoledne ve svém projevu o náročných programech, které musí zdravotnictví v současné době zajišťovat. Chtěla bych upozornit na jednu stále přetrvávající bolest ve zdravotnictví. V plánech se po celá léta nepočítá vůbec s tím, že ve zdravotnictví pracuje více než 80 % žen, což v praxi znamená, že stavy těchto pracovníků nejsou nikdy naplněny. A protože ve zdravotnictví je nepřetržitý provoz, jsou to opět ženy, které musí zastupovat ty, které z objektivních příčin nemohou být na pracovišti. Vím, že plánování má své zákonitosti, ale je-li něco trvalým jevem, měly by se najít cesty k řešení.

Soudružky a soudruzi, díky velkorysým opatřením se od 1. ledna 1976, tedy od prvního roku 6. pětiletky, zvýšily příjmy obyvatel ze sociálního zabezpečení a stouply proti 5. pětiletce nároky na státní rozpočet z tohoto titulu. Je nám všem jasné, že takováto opatření nelze provádět v každé pětiletce, neboť jsou závislá na tvorbě zdrojů v národním hospodářství. XV. sjezd doporučil další upevňování sociálních jistot, samozřejmě v návaznosti na vytvořené zdroje. Na základě již dlouhodobých připomínek našich občanů, se kterými se setkáváme ve volebních obvodech, zdravotní a sociální výbor opakovaně doporučuje řešit postupně také některé problémy v nemocenském pojištění, zejména ty, které se týkají osamělých osob.

V 6. pětiletce máme a ještě dlouho budeme mít omezené zdroje pracovních sil. Podle mého názoru existují však rezervy i v plánu pracovních sil. Jsou to především důchodci, ženy i muži. Muž v šedesáti letech a žena v pětapadesáti letech, jsou-li zdraví, mohou ještě přece vykonat mnoho užitečné práce. Nový zákon o sociálním zabezpečení umožňuje a stimuluje výhodné pokračování v pracovní činnosti po dosažení věku nároku na důchod. Vedoucí pracovníci i složky by měly věnovat ještě více pozornosti odchodu pracovníků do důchodu a lépe využívat jejich pracovních a životních zkušeností a kvalifikace z hlediska potřeb národního hospodářství. K 31. květnu 1975 pracovalo v České socialistické republice 454 tisíc důchodců, z toho ve zdravotnictví 21 tisíc, což je více než 10 % z celkového počtu pracovníků ve zdravotnictví. Nebýt jejich práce, nebyla by na mnohých místech zajištěna zdravotní péče. V těchto číslech nejsou ti, kteří pracují dále po dosažení věku nároku na důchod a důchod nepobírají.

Další rezervou pracovních sil je i zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností. V plánu a regulačních principech byly vytvořeny takové předpoklady, aby zapojení občanů se změněnou pracovní schopností nemělo žádné administrativní zábrany. Proto ministr práce a sociálních věcí Hamerník na poradě s krajskými funkcionáři nabádal k vyhledávání a vymezování vhodných pracovních míst, aby naši postižení spoluobčané nalezli opět jejich zdravotnímu stavu přiměřené pracovní zapojení.

A konečně třetí rezervou je podle našeho názoru další snižování pracovní neschopnosti, ovšem nikoli administrativní snižování na úkor zdraví, ale zabraňování vzniku chorob důrazem na preventivní péči. Nemalou měrou tomu má napomoci i soustředěný preventivní boj proti srdečním, nádorovým a virovým onemocněním a prohloubení péče o matku a dítě, na které tolik kladl důraz XV. sjezd KSČ.

Vzhledem k tomu, že návrh 6. pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na léta 1976 - 1980 dává předpoklady pro plnění úkolů zdravotní a sociální politiky, schválených XV. sjezdem KSČ, doporučuji jménem zdravotního a sociálního výboru předložený návrh schválit. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslankyni Kovářové. Dále bude hovořit poslankyně Pavla Bařinová, připraví se poslanec Josef Podlešák.

Poslankyně Pavla Bařinová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, k projednávané problematice rozvoje národního hospodářství chci úvodem konstatovat velmi příznivý vývoj výdajů na školství ze státního rozpočtu republiky. Tento vývoj výdajů je sám o sobě přesvědčivým dokladem velmi stabilizované politické i ekonomické situace naší socialistické společnosti. Je navíc i důkazem stále rostoucí a všestranné podpory oblasti školství naším socialistickým státem. Uvedu stručnou statistiku: Jestliže výdaje na školství ústředně řízené jsou reprezentovány v roce 1970 číslem 100, v roce 1975 pak číslem 136 a v roce 1980 číslem 143. Výdaje na školství řízené národními výbory, představované v roce 1970 číslem 100, činí v roce 1975 133 a v roce 1980 128.

Vysoké a navíc stoupající prostředky vkládáme do terciární sféry v době, kdy kapitalistický svět prochází hlubokou krizí. Náš vysoký společenský produkt a tím i národní důchod nám umožňuje rozsáhlé obsahové změny ve školství tak, aby se všem vrstvám našeho lidu dostalo přesně takového vzdělání, jaké vyžaduje současný, ale i budoucí rozvoj vědy a techniky, který nám umožní ještě více a intenzívněji ovlivňovat rozvoj našeho socialistického společenského života.

Uvedená čísla nám dokazují, že Směrnice pro hospodářský a sociální rozvoj v letech 1976 - 1980, schválená XV. sjezdem, obsahující zabezpečení dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy je plně ekonomicky zajištěna. Zajištěna i v tak velkých úkolech, jako je obsahová přestavba školské soustavy za účelem dalšího prohlubování úrovně vzdělání a lepší přípravy kvalifikovaných pracovníků. Nové pojetí vzdělávací soustavy bude vytvářet a posilovat nejen všeobecně vzdělávací, ale také polytechnický charakter socialistického školství, bude podněcovat lepší odbornou orientaci mládeže, prohlubovat výchovu k takovým povoláním, která vyplývají z perspektivních potřeb socialistické společnosti. Víme dobře, že bez zavádění nových vyučovacích metod a všech dalších opatření k zefektivnění vzdělávání se neobejdeme.

Posuzujeme-li podle tohoto stručného výčtu úkolů v kapitole školství Směrnice pro hospodářský a sociální rozvoj ČSSR na uvedená léta, musíme se zvláště zastavit u plánu výkonů a počtu pracovníků a u plánu investiční výstavby.

Velmi pozitivně je nutno hodnotit, že ve všech typech škol a školských zařízení v působnosti národních výborů je počítáno s výrazným zvýšením počtu žáků. Tak v oblasti předškolní výchovy vzroste počet míst o 58 400 v rámci nové výstavby. A k tomu racionálnějším využitím dosavadních kapacit ministerstva školství umožní se přibližně 30 tisícům ženám - matkám nástup do zaměstnání. K mateřskému školství nelze nepřipomenout, že Směrnice XV. sjezdu, předepisující umístit do předškolních zařízení 70 % dětí předškolního věku, bude zajištěna jen tehdy, jestliže budou realizovány ministerstvem školství připravované "Zásady pro výstavbu ministerstva školství, závodů, podniků a JZD". Tyto zásady mají zajistit rozvoj mateřských školek a jeslí tam, kde závod nebo družstvo mají v těchto zařízeních více než polovinu dětí svých zaměstnanců. Školsky a kulturní výbor již několikrát při projednávání kapitoly školství státního rozpočtu na tuto nezbytnost upozornil a v téže souvislosti byla zdůrazněna i ve vystoupení poslanců jiných výborů České národní rady.

Na základních devítiletých školách mají být podle plánu ministerstva školství zabezpečeny všechny podmínky pro výchovu populačních ročníků a plánuje se také další rozvoj školního stravování, školních družin a klubů městských domů pionýrů a mládeže. Zvýší se podstatně i počet žáků na gymnáziích a středních odborných školách v souvislosti s pravidelným umisťováním jednoho populačního ročníku navíc v průběhu postupného přechodu od devítileté na osmiletou docházku v základních školách. Za nejvýznamnější považujeme zvýšení počtu dělnické mládeže, která se připravuje na povolání v učebních oborech s maturitou. Do r. 1980 je plánován sedminásobek proti roku 1975. Nejpozitivněji je nutno hodnotit cíl komunistické strany, kterým bude perspektivně realizován záměr poskytnout většině mládeže úplné střední odborné vzdělání.

Při výčtu těchto pozitivních skutečností považuji však za nutné upozornit, že je třeba zabezpečovat průběžně s patřičným předstihem přípravu učitelů a ostatních pedagogických pracovníků. Vyzbrojit je schopnostmi a vlastnostmi, jako je zájem o techniku, schopnost aktualizovat učivo, zavádět exkurze, ovládat mistrovství motivace apod. V souvislosti s těmito vlastnostmi rozumně snížit feminizovanost v učitelském povolání, což nepůjde zabezpečit bez další úpravy učitelských platů.

Dále považuji za nutné upozornit na obavy naší veřejnosti, které jsou nám známy z četných dotazů ve volebních obvodech, aby některými racionalizačními opatřeními k efektivnějšímu využívání pracovních sil ve školství nedošlo k ohrožení těch vyučovacích a výchovných cílů československého školství, které byly stanoveny ústředním výborem KSČ v r. 1973. Ministerstvo školství nám dalo záruku, že k takové situaci nedojde. Proto musíme zvláště my, poslanci, upozornit naši veřejnost, že racionalizačními opatřeními objektivně ztížené podmínky práce učitelů stejně jako nepedagogických pracovníků ve školství by měly současně podnítit větší snahu rodiny a celé společnosti o intenzívní součinnost se školou tak, jak ji uložilo červencové zasedání ústředního výboru KSČ v roce 1973 a jak ji s naléhavostí opakoval XV. sjezd KSČ.

Pokud se týká vysokých škol, kde se počet posluchačů zvýší o 15 tis. proti roku 1975, je třeba podpořit úsilí ministerstva školství nejen odhalovat existující pracovní rezervy na vysokých školách, ale zefektivnit vysokoškolské vzdělání ve všech oborech technických, lékařských, ekonomických i jiných, aby tyto obory vychovávaly odborníky v kratší době, například umožněním postgraduálního studia, ale hlavně z hlediska potřeb socialistické společnosti a z hlediska úkolů této doby a této země.

Investiční výstavba v 6. pětiletce, opírajíc se o Směrnici hospodářského a sociálního rozvoje, bude zabezpečena oproti 5. pětiletce, kdy bylo do školské oblasti vloženo 9 mld 448 mil. Kčs, 11 miliardami 7 miliony Kčs. Školy v kompetenci národních výborů porostou v rámci komplexní bytové výstavby. Účelná investiční výstavba bude nahrazovat havarijní a nevyhovující objekty škol I. a II. cyklu. Národní výbory plánují i adaptace škol směřující k zvýšení počtu tříd a k modernizaci školních zařízení a hlavně zmíněnou již výstavbu mateřských škol z prostředků mimo státní plán osvědčenou svépomocnou akcí "Z ". Na mateřských školách tak bude vytvořeno 1320 tříd, na základních školách 600 tříd. Investiční výstavba ústředně řízeného školství je takřka v celém svém záměru orientována na výstavbu kolejí a menz a dokončení některých výukových ploch. Tuto skutečnost hodnotí kulturní a školský výbor České národní rady zvlášť kladně, protože právě on poukazoval několikrát na neuspokojivý, ba přímo kritický počet míst v kolejích.

Pravda, za posledních 20 let došlo k dvojnásobnému zvýšení počtu míst vysokoškolských studentů a do r. 1980 jejich počet dále vzroste. Ministerstvo školství, vláda i krajské národní výbory budou muset řešit tento problém velmi operativně tak, aby plánovaný počet lůžek v kolejích byl skutečně v 6. pětiletce dán do provozu. Nelze přitom zapomenout ani na nutná zařízení pro vysokoškolskou výuku /trafostanice Albertov, nákup přístrojové a výpočetní techniky/ apod.

Závěrem se obracím na vás, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci! Obsahová přes tavba školské soustavy, se kterou je spojena mimořádná potřeba finančních prostředků, s nimiž je počítáno v rozpočtovém výhledu 6. pětiletky, si vyžádá od nás od všech velkou pozornost. Budeme schvalovat nové zákony, ale také přechodné zákonné úpravy, které budeme muset vysvětlovat široké veřejnosti. Budeme mít jistě dostatek příležitosti pomoci národním výborům důsledněji prosazovat jednotná politická a sociální hlediska při zvládnutí všech problémů, které se jistě při ověřování správnosti našich záměrů v oblasti školské politiky vyskytnou.

Jménem kulturního a školského výboru vyslovuji přesvědčení, že všichni poslanci České národní rady učiní vše, co bude v jejich silách, aby stejně jako ministerstvo školství, Česká plánovací komise a ministerstvo financí ČSR pomohli realizovat většinu doporučení závažného usnesení pléna České národní rady z června 1974 k problematice školství v naší republice. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslankyni Bařinové za přednesení diskusního příspěvku. Hovořit bude poslanec Podlešák.

Poslanec Josef Podlešák: Vážené soudružky a soudruzi, ve vládním návrhu zákona České národní rady o státním plánu rozvoje národního hospodářství ČSR na léta 1976 - 1980 je dáno důležité místo otázce zabezpečení potravin pro naše obyvatelstvo jako nedílné součásti dalšího zvyšování životní úrovně.

Směrná čísla hovoří o tom, že v roce 1980 má spotřeba na jednoho občana naší republiky dosáhnout více než 93 kg masa, 221 litrů mléka a mléčných výrobků, 320 kusů vajec, 80 kg zeleniny, 62 kg ovoce atd.

Z toho vyplývají náročné úkoly, které musí zabezpečovat pracující v zemědělství a potravinářském průmyslu. Úkoly o to složitější, že nejde jen o zvýšení výroby, ale též o zvýšení míry soběstačnosti, což si vyžádá rychlejší trend výroby proti spotřebě. S tím souvisí i nutnost provedení některých strukturálních změn.

Šestá pětiletka klade především důraz na dosažení soběstačnosti u obilovin. Vychází přitom z dosavadního pozitivního vývoje, který byl dosažen v páté pětiletce právě u produkce obilí. Náročnost řešení tohoto úkolu je teď mimo jiné ovšem dána také tím, že některé faktory zvyšování produkce, jako další plochy věnované těmto důležitým plodinám i jiné možnosti, jsou do určité míry vyčerpány. Požadavky na zvyšování ploch kladou současně technické plodiny, zelenina - i nutnost řešení krmivové základny.

Také přírůstek v dodávaných hnojivech je nižší, než byl v minulé pětiletce.

Proto i v zemědělství je nutno více než kdykoli předtím jít na zvýšení efektivnosti, na odstranění rozdílů ve výnosech, vyšší obměnu osiv a především na úsporu ve spotřebě obilí v živočišné výrobě.

Úspěchy, kterých bylo dosaženo v páté pětiletce na úseku výroby obilí - mimo rok 1975 - jsme do jisté míry prohospodařili v jeho ne vždy efektivním využívání. V současné době spotřebováváme pro krmné účely asi 70 % všeho obilí a z toho asi polovinu v chovu skotu. Lze říci, že zde je možno vidět hlavní zdroj rezerv i možnost, jak soběstačnosti v obilí dosáhnout.