§ 39

Nároky z neplatného zániku členství

(1) Zrušilo-li sdružení členství advokáta nebo vyloučilo-li ho, aniž by byly dány důvody stanovené tímto zákonem, trvá členství advokáta i nadále a sdružení je povinno poskytnout mu náhradu odměny. Tato náhrada přísluší advokátovi ve výši průměrné odměny ode dne, kdy oznámil sdružení, že chce být nadále členem, až do doby, kdy mu sdružení umožní poskytovat právní pomoc nebo kdy dojde k platnému zániku členství; za dobu před uplatněním neplatnosti skončení členství u soudu mu však tato náhrada přísluší nejdéle za jeden měsíc.

(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být advokátovi poskytnuta náhrada odměny, šest měsíců, může soud na žádost sdružení jeho povinnost k náhradě odměny za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě ji advokátovi vůbec nepřiznat; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl advokát mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

(3) Došlo-li k neplatnému zrušení členství nebo k neplatnému vyloučení a oznámí-li advokát písemně, že nechce zůstat členem sdružení, platí, že advokát vystoupil dnem, kterým by jinak zaniklo jeho členství, kdyby usnesení sdružení o tom 'bylo platné, pokud nedošlo mezi ním a sdružením k jiné písemné dohodě.

(4) Neplatnost usnesení o zrušení členství nebo o vyloučení může advokát uplatnit u soudu nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mělo jeho členství zaniknout.

§ 40

Zastavení výkonu právní pomoci

Sdružení může advokátovi zastavit výkon právní pomoci,

a) bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin nebo

bylo-li zahájeno řízení o odnětí státního občanství nebo řízení o omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům,

a to na dobu do pravomocného rozhodnutí, kterým se řízení končí,

b) projednává-li návrh na jeho vyloučení nebo na zrušení jeho členství, na dobu do rozhodnutí o tomto návrhu,

c) bylo-li členství advokáta zrušeno z důvodu uvedeného v § 34 odst. 1, a to na dobu uvedenou v § 34 odst. 6, pokud by výkon právní pomoci v této době ohrozil důvěru v řádné plnění úkolů advokacie.

§ 41

Odměňování advokátů

Platové poměry advokátů, včetně jejich nároků po dobu, kdy jim byl zastaven výkon právní pomoci, upraví Ústředí s předchozím souhlasem ministra spravedlnosti a v dohodě s příslušnými ústředními orgány a odborovým orgánem.

§ 42

Výkon funkce

(1) Advokát, který byl uvolněn ze své činnosti v advokátní poradně proto, že byl zvolen do veřejné funkce, zůstává členem sdružení.

(2) Advokát je povinen poskytovat právní pomoc i po dobu výkonu funkce v orgánech advokacie.

§ 43

Vztah k zákoníku práce

Pokud tento zákon nestanoví něco jiného, řídí se pracovněprávní vztahy advokátů zákoníkem práce a předpisy jej provádějícími.

Advokátní koncipienti

§ 44

(1) Advokátní koncipienti vykonávají přípravnou advokátní praxi v advokátní poradně pod dohledem advokátů, jimž byla svěřena jejich výchova. Mohou zastupovat advokáty při jednotlivých úkonech právní pomoci; řídí se přitom pokyny advokátů, které zastupují.

(2) Advokátním koncipientem může být občan Československé socialistické republiky, občansky bezúhonný, plně způsobilý k právním úkonům, který je oddán socialistickému zřízení a má úplné vysokoškolské právnické vzdělání.

(3) Advokátní koncipienti jsou v pracovním poměru ke sdružení.

§ 45

Ustanovení § 2 až 6, 10, 12 a 41 odst. 1 platí pro advokátní koncipienty obdobně.

Část čtvrtá

Kárná odpovědnost advokátů

§ 46

Kárné provinění

(1) Advokát může být kárně stíhán, dopustil-li se kárného provinění.

(2) Kárným proviněním je

a) závažné porušení povinností advokáta stanovených tímto zákonem nebo usneseními Ústředí,

b) opětovné nebo závažné porušení jiných povinností vyplývajících pro advokáty z jejich pracovněprávních vztahů.

(3) Pro méně závažné porušení povinností advokáta, pro drobné závady v práci, jakož i pro ojedinělé, méně závažné porušení pracovní kázně se kárné řízení nezavede. Takové jednání a nedostatky vytkne advokátovi podle povahy věci vedoucí advokátní poradny nebo předseda sdružení.

§ 47

Kárná opatření

Jako kárné opatření lze uložit

a) důtku,

b) veřejnou důtku,

c) snížení základní odměny až o 10 % na dobu až do tří měsíců.

§ 48

Zahlazení kárného opatření

(1) Po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na advokáta, jako by mu nebylo kárné opatření uloženo, nedopustil-li se v této době dalšího kárného provinění.

(2) Plní-li advokát své povinnosti mimořádně dobře, může výbor sdružení i před uplynutím jednoho roku rozhodnout, že se advokát posuzuje, jako by mu kárné opatření nebylo uloženo.

Kárné řízení

§ 49

(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh předsedy výboru sdružení, předsedy revizní komise nebo ministra spravedlnosti.

(2) Návrh může být podán do tří měsíců ode dne, kdy se ten, kdo návrh podává, o kárném provinění dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo.

§ 50

Kárné řízení se nezahájí a již zahájené se zastaví, jestliže advokát byl pro tentýž skutek odsouzen soudem v trestním řízení nebo uložil-li mu národní výbor nebo jiný orgán opatření za přestupek; je-li takové řízení zahájeno, kárné řízení se až do jeho skončení přeruší.

§ 51

Kárné řízení provádí kárná komise v tříčlenném senátu, jehož předseda a dva další členy jmenuje z členů kárné komise její předseda tak, aby žádný z nich nebyl členem téhož sdružení jako advokát, proti němuž návrh směřuje.

§ 52

(1) Návrh na zahájení kárného řízení se doručí advokátu, proti němuž návrh směřuje. Kárné řízení provádí kárná komise zásadně za jeho přítomnosti. Advokát si může v kárném řízení zvolit obhájce z řad advokátů.

(2) Dojde-li kárná komise po spolehlivém zjištění skutkového stavu k závěru, že se advokát dopustil kárného provinění uvedeného v návrhu, uloží mu kárné opatření.

(3) Nedojde-li kárná komise k takovému závěru, vynese zprošťující rozhodnutí.

(4) Kárná komise zastaví kárné řízení, byl-li návrh na zahájení řízení podán opožděně, byl-li vzat před vyhlášením rozhodnutí zpět nebo zaniklo-li členství advokáta ve sdružení.

§ 53

(1) Proti rozhodnutí, kterým bylo uloženo kárné opatření nebo vyneseno zprošťující rozhodnutí, může se advokát, i ten, kdo návrh podal, odvolat

§ 54

Advokáti, advokátní koncipienti a ostatní pracovníci sdružení jsou povinni vypovídat v kárném řízení jako svědci. Státní orgány jsou povinny podat potřebná vysvětlení.

§ 55

Podrobnosti kárného řízení upravuje kárný řád, vydaný Ústředím.

ČÁST PÁTÁ

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 56

Kárnou pravomoc do zvolení kárné komise vykonává výbor sdružení, práva a povinnosti revizní komise vykonává do jejího zvolení výbor Ústředí.

§ 57

Rozhodnutí o povolení výjimek ze zákazu výkonu jiné výdělečné činnosti a rozhodnutí o uznání či prominuti předpokladů k výkonu advokacie, vydaná před účinností tohoto zákona, zůstávají v platnosti.

§ 58

Advokátní zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, odborná zkouška, prokurátorská zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe, závěrečné hodnocení a jiné obdobné závěrečné zkoušky, vykonané před účinností tohoto zákona, mají stejné účinky jako advokátní zkouška podle tohoto zákona.

§ 59

Právní vztahy vzniklé před účinností tohoto zákona řídí se ustanoveními tohoto zákona; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před účinností tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 60

Zrušuje se zákon č. 57/1963 Sb., o advokacii.

§ 61

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1976.

Důvodová zpráva

Právní úprava činnosti advokacie, provedená zákonem č. 57/1963 Sb., odpovídala tehdy dosaženému stupni vývoje společnosti i tehdejšímu stupni vývoje advokacie, postupně přebudované z advokacie buržoazního typu v advokacii socialistickou. Odpovídala i změnám, ke kterým došlo v roce 1960 v územní organizaci státu. Tento zákon uspokojivě vyřešil základní principy organizační struktury advokacie, jež vyhovují i požadavkům kladeným na činnost advokacie v současné době.

Po vydání citovaného zákona došlo však k některým podstatným změnám, a to jednak novým členěním státu ve formě socialistické federace, jednak vydáním základních norem v oblasti občanského a pracovního práva. Vyjádřit a provést tyto změny v právní úpravě činnosti advokacie je možné pouze novou právní úpravou, která vezme zřetel i na potřebu vyjádřit významnou úlohu advokacie v socialistické společností, práva, povinnosti i postavení advokátů i orgánů, jež za poskytování právní pomoci ústavně odpovídají.

Osnova uvádí v soulad organizaci advokacie s federativním uspořádáním státu tím, že se omezuje jen na území České socialistické republiky a završuje organizaci Ústředím české advokacie. Tato organizace odpovídá v podstatě organizaci v soudnictví, která je budována rovněž na principu republikovém.

Osnova bere zřetel i na hlavní zásady poskytování právní pomoci uvedené v části čtvrté, hlavě deváté občanského zákoníku, který zařadil poskytování právní pomoci mezi služby obyvatelstvu a výslovně v ustanovení § 324 bližší úpravu poskytování právní pomoci předpokládá.

Osnova rovněž promítá do úpravy právních poměrů advokátů výrazné změny, k nimž došlo vydáním zákoníku práce a jeho novel v oblasti pracovního práva, který v zásadě upravil jednotně pracovněprávní vztahy všech skupin pracovníků. Využívá však možnosti,dané v § 5 zákoníku práce v některých případech upravit pracovní vztahy advokátů odlišně. Pracovní vztahy advokátů se liší od obvyklého pracovního poměru tím, že jsou vázány na vznik a zánik členství advokáta ve sdružení a nemohou být tedy, pokud jde o vznik a skončení pracovněprávního vztahu, posuzovány stejně jako u ostatních skupin pracovníků. Stejně tak si vyžaduje zvláštní úpravu kárná odpovědnost advokátů vzhledem ke společenskému významu jejich práce i k závažným důsledkům porušení povinnosti z ní plynoucí pro ty, jimž je právní pomoc poskytována. V ostatních pracovněprávních věcech pak osnova předpokládá, že se na ně vztahuje zákoník práce a ostatní předpisy jej provádějící přímo.

Navrhovaná právní úprava advokacie má vedle splnění uvedených požadavků ještě následující hlavní cíle:

- vyjádřit úkoly advokacie a její místo v soustavě orgánů společnosti,

- zdůraznit, že úkoly advokacie plní ve své konkrétní činnosti advokáti, a souhrnně stanovit jejich práva a povinnosti vůči společnosti, orgánům státu i občanům, organizacím i orgánům, jimž právní pomoc poskytují,

- znovu vyzvednout zásadu, že soukromý výkon advokacie je vyloučen,

- podrobně upravit vztahy, které vznikají ze zastupování,

- zvýraznit princip demokratického centralismu jako základní zásady organizační výstavby a činnosti advokacie,

- zachovat dvoustupňové řízení advokacie a posílit postavení Ústředí,

- podrobně stanovit působnost jednotlivých orgánů advokacie,

- v souladu s ústavní odpovědností ministra spravedlnosti za činnost advokacie poskytnout mu vedle dnes existujících prostředků dohledu ještě právo navrhnout orgánům advokacie vydání rozhodnutí nebo opatření, která jsou v jejich pravomoci,

- výlučně upravit otázky vzniku a zániku pracovněprávního vztahu advokáta k advokátní organizaci a jeho kárné odpovědnosti a vyloučit tak působnost zákoníku práce na tyto vztahy; přihlédnout přitom k zásadě jednotnosti právní úpravy postavení pracovníků v ČSSR, současně však respektovat zvláštnosti pracovněprávních vztahů advokátů dané povahou úkolů, které plní.

K jednotlivým ustanovením osnovy:

Základní úkoly advokacie jako celku a její místo v soustavě státních a společenských orgánů, jejichž posláním je chránit práva a oprávněné zájmy občanů, orgánů a organizací, vymezuje osnova v ustanovení § 1. Osnova zdůrazňuje povinnost advokacie účinně se podílet na zajišťováni především ústavního práva občanů na obhajobu v trestních věcech a skutečnost, že poskytování právní pomoci musí být vždy v souladu s právním řádem, socialistickým právním vědomím a zájmy socialistické společnosti a že musí přispívat k důslednému prosazování socialistické zákonnosti. V souladu s posláním advokacie je formulována i její preventivně výchovná funkce.

K častí první:

Ustanovení § 2 vyjadřuje zásadu, že úkoly advokacie, uvedené v ustanovení § 1 plní advokáti, a to v souladu s vymezeným posláním advokacie, uvádí hlavní formy, kterými advokáti tyto úkoly plní. Při poskytování právní pomoci nemůže být advokát vázán příkazy zastoupeného, při jejichž plnění by se dostal do rozporu s právním řádem. Proto osnova výslovně stanoví, že advokát je vázán příkazy zastoupeného v mezích právního řádu.

Ustanovení § 3 a 4 obsahuje konkrétní vymezení základních práv a povinností advokáta, vyplývajících pro něho z právního vztahu k zastoupenému a zajišťujících, aby právní pomoc byla poskytnuta kvalitně, řádně a včas. Povinnost počínat si účelně a hospodárně při používání finančních prostředků v souvislosti s poskytováním právní pomoci je zvýrazněna s ohledem na to, že vynaložené prostředky jsou zpravidla k tíži zastoupeného a při bezplatné právní pomoci k tíži advokátní organizace.

Advokát je za svou činnost řádně odměňován; proto jakýkoli neoprávněný nebo jiný prospěch, získaný v souvislosti s poskytováním právní pomoci, by byl v rozporu s posláním advokáta v socialistické společnosti a se socialistickou morálkou (§ 5).

V zájmu řádného výkonu advokacie je v § 6 stanoveno, že advokát nesmí, kromě činností, při jejichž výkonu není nebezpečí, že by vstupoval do vztahů a závislosti, které by ohrožovaly plnění jeho úkolů, popřípadě důvěra v něho, vykonávat jinou výdělečnou činnost. Výjimky povoluje ze závažných důvodů ministr spravedlnosti; ingerence výboru sdružení vyplývající z ustanovení zákoníku práce, popř. pracovního řádu, pokud jde o dohody o práci konané mimo pracovní poměr, zůstává nedotčena. K činnosti advokáta jako vysokoškolského učitele je podle osnovy nutný ještě souhlas ministra školství. Tímto ustanovením není dotčena právní úprava právních poměrů učitelů vysokých.škol, provedená zákonem č. 19/1966 Sb., o vysokých školách. Osnova pouze stanoví další podmínku, kterou musí splňovat advokát, má-li být činný jako vysokoškolský učitel. Vylučuje se působnost obecných předpisů o správním řízení při rozhodování jednotlivých orgánů advokacie a ministra spravedlnosti ve věcech uvedených v cit. ustanovení s ohledem na to, že věci, v nichž jsou tato rozhodnutí vydávána, nespadají do okruhu otázek upravených správním řádem.

Zachování mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se v souvislosti s poskytováním právní pomoci advokát doví, je jedním z důležitých předpokladů důvěry zastoupeného. Povinnost zachovávat mlčenlivost se vztahuje i na advokátní koncipienty (viz § 7), i ostatní pracovníky advokacie, protože při plnění svých úkolů se mohou se skutečnostmi tvořícími předmět advokátního tajemství seznámit. Tato povinnost trvá s ohledem na zájmy, které jsou její úpravou sledovány, i po skončení členství, příp. pracovního poměru. Zachovávání této povinnosti nemůže být absolutní; osnova proto upravuje v souladu s platnou právní úpravou, pro jejíž změnu v tomto směru nebyly shledány důvody, případy, kdy advokát není touto povinností vázán, popřípadě může být této povinnosti zproštěn.

Ustanovením § 7 nejsou nijak dotčena ustanovení zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství a předpisů jej provádějících.

Ustanovení § 8 je provedením ustanovení občanského zákoníku, který zařadil poskytování právní pomoci mezi služby obyvatelstvu a stanovil právo občana na poskytnutí právní pomoci. Možnost svobodné volby advokáta vyplývá i z ustanovení § 35 tr. ř. a § 27a o. s. ř. pouze s tím omezením, že ve výjimečných případech tam uvedených může občan zvolit svým obhájcem nebo zástupcem pouze advokáta uvedeného v seznamu, sestaveném ústředním orgánem advokacie. Osnova stanoví zásadu, že advokát je povinen právní pomoc poskytnout; v souladu s povahou právního vztahu vymezuje i důvody, které oprávňují advokáta odmítnout poskytnutí právní pomoci, popřípadě vypovědět plnou moc a důvody, kdy je tak povinen učinit.

Oprávněnost postupu advokáta, který odmítne poskytnout právní pomoc, zpravidla posoudí v případě nesouhlasu občana vedoucí advokátní poradny; soudní pravomoc rozhodovat o žalobě, kterou by byl uplatněn nárok na poskytnutí služby podle ustanovení občanského zákoníku, není ovšem dotčena.

Advokát je zásadně povinen poskytnout právní pomoc osobně; v praxi však není možné vždy důsledně tuto zásadu dodržet a tak musí být advokátovi umožněno, aby pro provedení jednotlivých úkonů při poskytování právní pomoci byl oprávněn určit svého zástupce (§ 9). Směrnice výboru Ústředí upraví podmínky, za kterých bude možné pověřit provedením jednotlivého úkonu právní pomoci advokátního koncipienta.

V osnově bylo rovněž třeba vyjádřit oprávnění advokátů - členů krajských sdružení řízených Ústředím slovenské advokacie vykonávat činnost rovněž na území ČSR (§ 10). Obdobné ustanovení obsahuje i současně předložený zákon SNR o slovenské advokacii.

V souladu s ustanoveními občanského zákoníku o právní pomoci a s příslušnými ustanoveními procesních předpisů je v ustanovení § 11 promítnuta zásada úplatnosti právní pomoci a výjimky z této zásady. Sazebník vydává ministerstvo spravedlnosti po dohodě s Českým cenovým úřadem. Společenský zájem na tom, aby všem občanům bez rozdílu se dostalo kvalitní a odborné právní pomoci, je vyjádřen tím, že právní pomoc může být poskytnuta zčásti nebo zcela bezplatně.

Úprava odpovědnosti za škodu (§ 12), způsobenou advokátem zastoupenému při poskytování právní pomoci, je v souladu s úpravou náhrady škody zakotvenou v občanském zákoníku; odpovědnost advokáta za škodu způsobenou sdružení se posuzuje podle příslušných ustanovení zákoníku práce.

K části druhé:

Organizační struktura orgánů advokacie a metody jejich činnosti se řídí zásadami demokratického centralismu. Uplatnění tohoto vůdčího principu i pro činnost a výstavbu advokacie vyplývá z jeho obecné platnosti v oblasti státní i společenské a je plně odůvodněno charakterem advokacie jako společenského organismu, který sdružuje občany účastnící se její činnosti na základě svých odborných znalostí a zkušeností. V ustanoveních § 14 a 15 jsou vyjádřeny hlavní zásady demokratického centralismu a jejich konkrétní aplikace pro oblast advokacie.

Osnova zachovává v podstatě stejnou organizaci advokacie jako dosud platná úprava vzhledem k tomu, že tato se v praxi plně osvědčila a vyhovuje i dnešním požadavkům; je ovšem přizpůsobena federativnímu uspořádání státu.

Ustanovení § 18 vyslovuje zásadu, že sdružení a Ústředí jsou socialistickými organizacemi ve smyslu § 14 a násl. hospodářského zákoníku.

Nejvyšším orgánem sdružení je členská schůze advokátů, jejíž práva a povinnosti z tohoto hlediska jsou upraveny v ustanovení § 19 osnovy. Schází se nejméně jednou za dva roky; tato doba se jeví podle zkušeností vhodnější než doba jednoho roku, jako dosud v platné úpravě. Úkoly náležející výboru sdružení odpovídají významu tohoto orgánu jako výkonného orgánu členské schůze, který plní její usnesení a během období mezi schůzemi řídí a organizuje činnost sdružení advokátů jako základního článku v organizační struktuře advokacie na všech úsecích.

Advokátní poradny jsou základními pracovišti advokátů a v souladu se soudní a správní organizací jsou zřizovány v okresech. Výbor sdružení je však oprávněn - vyskytne-li se potřeba - zřídit další pracoviště, a to podle ustanovení § 20 odst. 2 písm. b) osnovy. O řádný chod advokátní poradny se stará vedoucí, který je také povinen být činný jako advokát (§ 21).

Důsledné uplatnění zásad demokratického centralismu ve výstavbě advokátní organizace si vyžádalo podrobnější úpravu činnosti jednotlivých orgánů Ústředí, vymezení jejich úkolů a vzájemného vztahu (§ 22 a 23). Tím byl zabezpečen rozhodující vliv orgánů Ústředí na činnost orgánů nižších, zejména v oblasti kádrového zabezpečení v činnosti advokacie a při řízení jejího hospodaření.

Novými orgány, které osnova zřizuje (§ 24 a 25), jsou revizní komise Ústředí a kárná komise Ústředí. Zřízení revizní komise bylo motivováno potřebou důsledné a pravidelné kontroly, kterou by prováděl orgán, jehož členové se nepodílejí na činnosti orgánu kontrolovaného.

Na rozdíl od dosud platné úpravy svěřuje osnova kárné řízení kárné komisi, nikoli výboru sdružení. Tím má být umožněno orgánu provádějícímu kárné řízení v prvním stupni důkladné posouzení věci, ve kterém by mu nebránilo plnění jeho vlastních pracovních úkolů a povinností.

Osnova rovněž šířeji upravuje dohled ministra spravedlnosti na činnost advokacie (§ 27). Ochrana celospolečenských zájmů, která je především smyslem dohledu ministra spravedlnosti na činnost a hospodaření advokacie, vyžaduje, aby právní úprava poskytovala účinné prostředky, jejichž pomocí by mohl ministr spravedlnosti své úkoly v této oblasti plnit. Podle dosud platné úpravy mohl ministr spravedlnosti zrušit nebo zastavit výkon rozhodnutí orgánu advokacie, která odporovala zákonu nebo zájmu socialistické společnosti. Neměl však možnost rozhodnutí těchto orgánů v případě jejich nečinnosti vyvolat. Osnova rozšiřuje oprávnění ministra spravedlnosti tím, že mu umožňuje navrhnout vydání rozhodnutí orgánu advokacie, která jsou v jejich pravomoci.

Vyloučení prostředků dohledu - práva zrušit rozhodnutí nebo opatření orgánu advokacie nebo zastavit jeho výkon týkající se zániku členství advokátů nebo skončení pracovního poměru - souvisí se soudní kompetencí při přezkoumávání zákonnosti těchto rozhodnutí advokacie.

Vyloučení prostředků dohledu, pokud jde o kárné řízení, je dáno postavením ministra spravedlnosti jako možného účastníka kárného řízení; ministr spravedlnosti má právo podat návrh na zahájení kárného řízení i odvolání proti rozhodnutí kárné komise.

Oprávnění ministra spravedlnosti, pokud jde o stanovení počtu advokátů ve sdružení a v advokátních poradnách, vyplývá z odpovědnosti ministra spravedlnosti za řádný chod justice, tedy i za rovnoměrné poskytování právní pomoci, které musí být v souladu s potřebami a se zájmy společnosti a má napomáhat vytváření předpokladů pro kvalitní poskytování právní pomoci.

Předchozí souhlas ministra spravedlnosti k vydání usnesení o soustavě odměňování v advokacii má zabezpečit správné proporce odměňování pracovníků jednotlivých složek justice při uplatňování celostátní mzdové politiky.

K části třetí:

Třetí část osnovy upravuje právní poměry advokátů a advokátních koncipientů. Vychází přitom z toho, že zákon o advokacii je zvláštním předpisem ve smyslu § 5 zákoníku práce, který upravuje odchylně práva a povinnosti advokátů vyplývající z jejich pracovněprávního vztahu v advokátní organizaci.

Předpoklady pro výkon advokacie a tím i pro přijetí za člena sdružení (§ 29) jsou stanoveny jednak se zřetelem na požadavek zajištění kvalitního poskytování právní pomoci a zároveň se zřetelem na zájmy socialistické společnosti. Odborná úroveň advokáta má být zajištěna jeho průpravou v rámci tříleté praxe a úspěšným složením advokátní zkoušky.

Advokacii může vykonávat jen občan Československé socialistické republiky, který byl přijat za člena sdružení a složil slib, který vyjadřuje hlavní principy, jimiž se advokát při své činnosti musí řídit. Na členství advokáta ve sdružení je úzce vázána existence pracovněprávního vztahu advokáta ke sdružení. Členství vzniká dnem uvedeným v rozhodnutí výboru sdružení o přijetí advokáta za člena (§ 31). Zánik členství advokáta ve sdružení je upraven v osnově podrobněji, než v dosud platném zákoně; členství zaniká ztrátou členství, vystoupením ze sdružení, zrušením členství a vyloučením advokáta ze sdružení.

Pozbytí některého ze základních předpokladů pro výkon právní moci, tj. pozbytí státního občanství, omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, dojde ke ztrátě členství, a to dnem rozhodnutí příslušného orgánu (§ 32). Při tomto způsobu zániku členství není třeba dalšího rozhodnutí orgánu advokacie. Stejně tak ztratí advokát členství ve sdružení, byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok. Povaha úkolů, které advokát plní, a význam jeho práce vylučují, aby ten, kdo se dopustí závažné trestné činnosti, poskytoval právní pomoc; odsouzený pro úmyslný trestný čin k trestu méně přísnému nebo podmíněně odloženému může pak být důvodem k vyloučení advokáta ze sdružení. Osnova rovněž umožňuje po dobu, než dojde k pravomocnému odsouzení, činnost advokáta zastavit [§ 40 písm. a)].

Vystoupení advokáta ze sdružení upravuje osnova ustanovením § 33, který obsahuje nové ustanovení o zániku členství advokáta ve sdružení, vystupuje-li proto, že jeho zdraví by bylo dalším výkonem právní pomoci vážně ohroženo.

Osnova stejně jako dosud platný zákon nestanoví důvody, kterými by byl advokát vázán, pokud chce ze sdružení vystoupit, což odpovídá zásadě dobrovolnosti členství v advokátní organizaci, přičemž při stanovení doby zániku členství se přihlíží jak k zájmu advokátní organizace, tak i k zájmu advokáta.

V ustanovení § 34 jsou podrobně upraveny důvody, pro které může být členství advokáta ve sdružení zrušeno; s ohledem na to, že výlučným posláním advokátní organizace je poskytování právní pomoci, a že jinou práci nemůže advokátní organizace advokátovi nabídnout, není zrušení členství vázáno na tuto povinnost advokátní organizace, tak, jak je tomu u pracovníků (srov. § 46 odst. 2 ZP).

Přesným vymezením důvodů (§ 34), pro které může být členství advokáta ve sdružení zrušeno, je chráněn především zájem společnosti na řádném poskytování právní pomoci a ochrana zájmů těch, kterým je právní pomoc poskytována. Jde v prvé řadě o případy, kdy advokát svým postupem způsobí, že jeho setrvání v advokátní organizaci by bylo v rozporu se shora uvedenými zájmy, dále z důvodu objektivního charakteru, jejichž důsledkem je však ohrožení řádného poskytování právní pomoci. Proto je dána výboru sdružení na rozdíl od dosud platné úpravy možnost zrušit členství advokáta při jeho trvalé nezpůsobilosti plnit řádně své povinnosti ze zdravotních důvodů a analogicky, jako je tomu např. u soudců z povolání, při dosažení věku 65 let.

Při zrušení členství advokáta ve sdružení pro závažné porušení povinností z důvodů, pro které by mohl být advokát ze sdružení vyloučen, je stanovena subjektivní a objektivní lhůta k uplatnění těchto důvodů, a to v souladu se zásadou, že zrušení členství má být sankcí, která následuje bezprostředně po zjištění důvodu tohoto opatření. Při stanovení délky této lhůty je třeba vycházet z možností, které vzhledem ke specifickému charakteru činnosti advokáta výbor sdružení má, aby mohl odpovědně dojít k závěru, že porušení povinností je natolik závažné, že je třeba členství advokáta zrušit; může předcházet kárné řízení, z jehož závěrů by výbor sdružení vycházel. Zrušit členství advokáta pro vážné závady nasvědčující tomu, že není schopen řádně plnit své povinnosti, bude možné obdobně jako u pracovníků jen tehdy, neodstraní-li advokát nedostatky ve své činnosti, ačkoli na ně byl v posledních 12 měsících písemně upozorněn.

Pro rozhodnutí o zrušení členství ve sdružení je stanovena písemná forma; její nedodržení má za následek neplatnost takového rozhodnutí.

Osnova nově zakotvuje zvýšenou ochranu těhotných advokátek a advokátek pečujících trvale alespoň o jedno dítě mladší než tři roky. V souladu s úpravou provedenou zákoníkem práce není možné členství advokátky, která je na mateřské dovolené, zrušit ani z důvodů, pro které by mohla být vyloučena. Pokud by však došlo z těchto důvodů ke zrušení členství těhotné advokátky před nástupem mateřské dovolené tak, že by její členství mělo skončit v době této mateřské dovolené, skončí její členství současně s mateřskou dovolenou.

Při zrušení členství - nejde-li o zrušení členství z důvodů obdobných těm, které jsou uvedeny v § 49 písm. b) a c) zákoníku práce - je však třeba poskytnout advokátům obdobnou ochranu, jaká je poskytována pracovníkům podle zásad zákoníku práce tím, že členství nelze v některých zákonem stanovených případech zrušit v ochranné době, která je v podstatě shodná jako v zákoníku práce.

Poruší-li advokát své povinnosti způsobem, který vylučuje, aby dále trvalo jeho členství ve sdružení, je třeba umožnit zrušení jeho členství okamžitě, aby nedocházelo k výkonu advokacie advokátem, který již nesplňuje stanovené předpoklady a požadavky. V tomto případě zaniká členství dnem doručení písemného rozhodnutí o vyloučení. I zde je stanovena přiměřená lhůta k uplatnění těchto důvodů pro vyloučení advokáta ze sdružení, a je pamatováno na ochranu advokátek z důvodů těhotenství a mateřství (§ 36).

Obdobným způsobem jako v zákoníku práce je upraven postup pro uplatnění nároků při neplatném zániku členství. Z tohoto ustanovení zároveň vyplývá, že pro projednání těchto nároků jsou příslušné soudy.

Osnova umožňuje v ustanovení § 40 výboru sdružení dočasně zastavit advokátovi výkon právní pomoci z důvodů přesně vymezených. Jde o opatření, které umožní sdružení ještě před vydáním konečného rozhodnutí zamezit tomu, aby právní pomoc poskytoval advokát, který buď nemá potřebné předpoklady nebo v jehož činnosti se našly takové závady, že se jedná o zrušení členství, nebo o vyloučení ze sdružení. Obdobné důvody vedly k úpravě možnosti zastavit výkon právní pomoci po zrušení členství advokáta, která odpovídá výpovědní lhůtě zákoníku práce.

Mzdové nároky advokáta při zastavení výkonu právní pomoci budou upraveny spolu s ostatními platovými poměry advokátů v usnesení Ústředí, jímž se stanoví soustava odměňování v advokacii.

Obdobně jako zákoník práce i osnova stanoví, že advokát, který byl uvolněn ze své činnosti v advokátní poradně proto, že byl zvolen do veřejné funkce, zůstává členem sdružení.

Náročnost specifické přípravy advokátních koncipientů pro jejich budoucí činnost vyžaduje, aby plnou odpovědnost za ni měly orgány advokacie, kterým je také jejich řádná příprava pro budoucí výkon advokacie svěřena. Osnova výslovně upravuje oprávnění advokátních koncipientů zastupovat advokáty při jednotlivých úkonech právní pomoci, za niž jsou však odpovědni advokáti, které zastupují. Předpoklady, které musí splňovat občan Československé socialistické republiky, který se chce stát advokátním koncipientem, odpovídají předpokladům pro výkon advokátní činnosti. Advokátní koncipienti ovšem nejsou ještě členy sdružení a na jejich právní poměry dopadá plně zákoník práce (§ 44).

K části čtvrté (§ 46-55):

Charakter činnosti advokáta, zejména závislost výkonu této činnosti na splnění základních předpokladů a požadavků uvedených v osnově vyžaduje zvláštní úpravu kárné odpovědnosti advokátů, vylučují působnost ustanovení zákoníku práce o kárných opatřeních a jejich ukládání. Na advokátní koncipienty a ostatní pracovníky advokacie se však tato ustanovení zákoníku práce plně vztahují, neboť jsou v pracovním poměru ke sdružení.

V kárném řízení se budou projednávat jen závažnější případy porušení povinností advokáta a pracovní kázně; drobnější porušení povinností a pracovní kázně jsou vyhrazena výchovnému působení vedoucího advokátní poradny a předsedy výboru sdružení.

V právní úpravě kárné odpovědnosti jsou ovšem zakotveny některé zásady, obdobné zásadám platným pro kárná opatření a jejich ukládání v zákoníku práce. Tak je tomu, pokud se týká stanovení subjektivní a objektivní lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení, připuštění opravného prostředku proti rozhodnutí kárné komise, stanovení zákonné fikce, že advokát nebyl pro kárné provinění stíhán, jestliže se po dobu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření nedopustil dalšího kárného provinění, ustanovení, které má zabránit dvojímu postihu za jedno provinění, konečně ustanovení, podle kterého se advokát posuzuje jako by nebyl pro kárné provinění stíhán, plní-li své povinnosti mimořádně dobře. Stejně tak i v úpravě kárného řízení jsou promítnuty některé zásady zákoníku práce.

Osnova upravuje kárnou odpovědnost pouze v hlavních rysech. Potřebné podrobnosti budou, jak je v ustanovení § 55 osnovy předpokládáno, upraveny kárným řádem, který vydá výbor ústředí.

K části páté:

Přechodná a závěrečná ustanovení upravují působnost jednotlivých orgánů, které budou přechodně plnit úkoly orgánů nově zřízených, a to až do jejich zvolení.

Provedení zákona si proti dosavadnímu stavu nevyžádá zvýšených finančních nákladů ani dalších nároků na počet pracovních sil; nebude znamenat ani snížení odvodu advokacie do státního rozpočtu.

V Praze dne 9. července 1975

Josef Korčák v. r.

předseda vlády České socialistické republiky