Dali jsme vám předem podklad, který je určitou
ilustrací toho, co v oblasti vědeckotechnického
rozvoje děláme a oč usilujeme.
První část podkladu, který máte
k dispozici, čerpá z dosavadního stavu prací
na prognózách vědeckotechnického rozvoje
do roku 1990. Dovolte, abych právě k této
první části vám podal určitou
doplňující informaci.
Naše prognózy musí nezbytně vycházet
z ocenění výchozího stavu technickoekonomické
úrovně jednotlivých našich výrobních
a nevýrobních odvětví nebo oborů.
Stejně jako naši kolegové v Sovětském
svazu i v jiných socialistických zemích,
volíme také i my pro takové ocenění
nejnáročnější kritérium
- srovnáváme totiž naši současnou
úroveň s úrovní dosaženou v těch
zemích, které v příslušné
výrobní či nevýrobní činnosti
představují světovou špičku.
Taková metoda ocenění výchozího
stavu je pro účely prognostických prací
zásadně správná.
Je však třeba brát na vědomí
určitou podmíněnost takového srovnání.
Neexistuje totiž žádná země, která
by ve všech činnostech či oborech představovala
světovou špičku, a to proto, že ekonomika
každého státu je určitým způsobem
specializována podle přírodních a
historických podmínek svého vývoje.
Navíc musíme brát na vědomí
také rozdílný ekonomický a technický
potenciál jednotlivých zemí.
Z těchto důvodů ani naše Československá
socialistická republika - dnes ani nikdy v budoucnu - nemůže
být v celosvětovém měřítku
na prvním místě v technickoekonomické
úrovni ve všech výrobních a nevýrobních
oborech. Potřebujeme však tyto světové
špičky znát, i když v naší
prognostické a plánovací práci usilujeme
o účelnou specializaci naší ekonomiky,
usilujeme o to, abychom reprezentovali světovou špičku
právě v těch oborech, kde pro to máme
reálné podmínky a předpoklady.
Jen takováto realistická hospodářská
a technická politika může také přinášet
potřebný konečný efekt, kterým
je rostoucí životní úroveň, úroveň
přímé spotřeby obyvatel naší
republiky.
Dali jsme vám k dispozici ještě jeden velmi
stručný doplňující podklad,
který na základě statistických údajů
porovnává úroveň přímé
spotřeby, čili životní úroveň
u nás a v několika jiných evropských
průmyslově vyspělých zemích.
Z tohoto podkladu je zřejmé, že si - stručně
řečeno - nežijeme špatně, že
v přímé spotřebě, i při
její přirozeně rozdílné struktuře,
jsme na úrovni průmyslově vyspělých
západoevropských kapitalistických zemí.
My však máme reálnou možnost v soutěži
s těmito zeměmi získat postupně i
zřetelný náskok právě v přímé
spotřebě a životní úrovni obyvatel.
Náš úspěch v této soutěži
má však jednu nezastupitelnou podmínku - že
totiž dokážeme využít objektivní
přednosti našeho společenského zřízení
a socialistického způsobu hospodaření,
že dokážeme využít ty obrovské
možnosti, které jsou spojeny s naší aktivní
a promyšlenou účastí v procesu hospodářské
integrace socialistických zemí.
A tady přirozeně všechno záleží
na nás, na tom, jak dokážeme tvořit
naši hospodářskou a technickou politiku, naše
plány a zejména také na tom, jak dokážeme
naše záměry a plány realizovat.
Tolik jsem považoval za nutné dodat k písemným
podkladům, které jsme vám pro dnešní
jednání dali k dispozici. Nemáme času
nazbyt, a proto ve svém výkladu nebudu již
opakovat údaje a informace, uvedené v předaných
podkladech.
Dovolte, abych nyní připomenul východiska,
o něž opíráme koncepci naší
technické politiky v tomto období.
V souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ považujeme
za důležité, aby se vědeckotechnický
rozvoj v národním hospodářství
prosadil jako jeden z rozhodujících faktorů
jeho dynamického a efektivního rozvoje. Skutečně
těžko bychom dnes nalezli takový národohospodářský
problém, který nemá podstatu řešení
v technickém pokroku: když vezmeme investiční
výstavbu, pak je v popředí naší
pozornosti technickoekonomická úroveň nových
kapacit uváděných do provozu, vezmeme-li
trvající deficit pracovníků, je to
především realizace takové techniky,
která nám umožňuje uvolnit pracovníky
z málo mechanizovaných procesů a činností,
když mluvíme o potřebě zvýšit
efektivnost zahraničního obchodu, řešení
opět závisí na technické úrovni,
kvalitě a konkurenční schopnosti našich
výrobků na zahraničních trzích.
A proto také základní strategická
linie XIV. sjezdu strany - orientace na efektivní rozvoj
ekonomiky - má své významné řešení
právě ve vědeckotechnickém rozvoji.
Tato strategie naší hospodářské
politiky je náročná, ale nepochybně
také reálná, vědeckotechnický
rozvoj nám denně přináší
nové možnosti, jak zvyšovat efektivnost výroby
a služeb. To však zároveň znamená,
že zrychlující se tempo poznatků a výsledků
světové vědy a techniky nás nemůže
nechat klidně spát.
Když si klademe za cíl spojit přednosti socialismu
s vymoženostmi vědeckotechnické revoluce, pak
to vůbec nemůže být úkol jenom
pro teoretickou frontu, aby přemýšlela a rozpracovala
různé obecně platné aspekty tohoto
spojení, ale je to úkol ve velmi praktické
poloze, který se dotýká všech úrovní
řízení, vedoucích hospodářských
pracovníků, stejně jako pracujících
v průmyslu, ve stavebnictví, v zemědělství,
ve službách.
Náš postup v oblasti vědeckotechnického
rozvoje nemůže být živelný, ale
přísně racionální, založený
na promyšlené státní vědeckotechnické
politice, plánovitě zabezpečované
v jednotlivých etapách společenského
a ekonomického rozvoje. V posledních letech se nám
v tomto směru mnohé podařilo změnit
k lepšímu. Přesto zůstává
pro nás základním úkolem, aby se zejména
naše pětileté plány na všech úrovních
hospodářského řízení
staly v plném rozsahu plánem technické rekonstrukce
a urychlení technického rozvoje v národním
hospodářství. V tomto směru chceme
a tentokrát také reálně můžeme
udělat určitý důležitý
krok vpřed v souvislosti s přípravou šesté
pětiletky.
Vážené soudružky a soudruzi, z těch
hledisek, která jsem právě uvedl, požadavek
urychlení procesu vědeckotechnického rozvoje,
zvýšení jeho úlohy při rozvoji
výrobních sil, se dotýká nejen výzkumu,
ale i všech předvýrobních etap, práce
výrobních i obchodních složek a zasahuje
svými nároky na přípravu mezipodnikové,
mezioborové a stále rostoucí měrou
i mezinárodní dělby práce a specializace.
Ke škodě věci se v praxi stále ještě
setkáváme s názory, podle nichž se úkoly
ve vědeckotechnickém rozvoji považují
pouze za "resortní" záležitost výzkumných
ústavů a technických útvarů
podniků. Proto se také míra účinnosti
vědeckotechnického rozvoje někdy jednostranně
spojuje pouze s činností výzkumně
vývojových pracovišť. V praxi to však
již dávno neplatí. Nejde nám prostě
pouze o to, co vyzkoumáme, ale především
také o to, jaké technické inovace a s jakým
efektem a v jakých lhůtách dokážeme
realizovat ve společenské a výrobní
praxi. Výzkumná a vývojová základna
představuje jeden jistě důležitý
článek celého cyklu výzkum - výroba.
Její úkol spočívá v tom, aby
přicházela ve větším rozsahu
než dosud s prokazatelně efektivními návrhy,
jak zlepšit užitnou hodnotu a kvalitu výrobků.
Musíme však usilovat také o to, aby se lhůta
od zahájení výzkumu do sériové
výroby podstatně zkracovala. Když rozebíráme
příčiny závad v realizaci výsledků
výzkumu v praxi, pak mnohé z nich je možno
přičíst na vrub nedostatků v organizaci
a řízení celého složitého
procesu výzkumu - výroba.
Transformace výsledků výzkumu se v rozhodující
míře odehrává již mimo působnost
výzkumné a vývojové základny,
v konstrukčních a projektových kancelářích,
v útvarech technické přípravy výroby
našich závodů a podniků, v racionalizační
a normalizační činnosti, v přípravě
a realizaci investic, Proto má takový význam
provázání a sepětí všech
činností ve výrobě, v řízení
a ve správě s potřebami vědeckotechnického
rozvoje. Taková je dnes dialektická jednota mezi
hospodářským a vědeckotechnickým
rozvojem a takto se snažíme přistupovat k zajišťování
a dalšímu rozpracování závěrů
XIV. sjezdu strany. Plně zde platí slova s. Husáka
pronesená na XIV. sjezdu KSČ, že "zvýšení
efektivnosti vyžaduje, abychom dokázali vložit
do výroby mnohem více tvořivého myšlení
a poznání".
Urychlení realizace výsledků výzkumu
v hospodářské praxi považujeme za svůj
důležitý úkol a postupně řešíme
to, co s jeho zabezpečením souvisí. Důležité
je, že se nám v tomto směru začínají
věci dařit, že zcela konkrétně
můžeme hovořit, jak budou splněny úkoly
ve zvýšení technicko-ekonomické úrovně
výroby, které stanovil XIV. sjezd KSČ ve
směrnicích pro pátou pětiletku pro
jednotlivá odvětví a obory. Nemůžeme
přirozeně tvrdit, že jde všechno hladce,
bez problémů a nedostatků. Z údajů,
uvedených v příslušné části
podkladu, který jsme vám předali, je ale
zřejmé, že již dnes můžeme
považovat za zajištěnou většinu úkolů
stanovených XIV. sjezdem KSČ ve zvýšení
technicko-ekonomické úrovně výroby
pro období páté pětiletky.
Musíme šetřit časem a nebudu proto tyto
údaje a informace z předaného písemného
podkladu opakovat.
Když mluvíme o určitých našich
úspěších, musíme si být
současně vědomi, že věda a technika
je tou oblastí, kde nikdy nemůžeme být
spokojeni s dosaženým.
Jaké intenzity dosahuje nyní tempo obměny
výrobků ve světě, svědčí
např. skutečnost, že zatímco před
válkou docházelo k zásadnější
změně v technické úrovni naftového
motoru za deset let, v padesátých letech za pět
let a v současné době již za jeden a
půl až dva roky. Není to příklad
ojedinělý, dnešek v podstatě před
nás klade úkol každé 2 až 3 roky
přicházet s novým, technicky i ekonomicky
výhodnějším výrobkem, abychom
drželi krok s vývojem ve světě a dokázali
to využít také při zvyšování
efektivnosti zahraničního obchodu.
I přes mnohé dobré výsledky nemůžeme
dát problém kvality a tempa obměny výrobků
v naší ekonomice stranou. Podíl výrobků
nově zaváděných do výroby z
celkové výroby zboží stoupl ze 7,5 %
v roce 1966 asi na 12 % v roce 1972. V rozhodujících
odvětvích bylo zavedeno do výroby v roce
1971 skoro 8 tisíc nových výrobků
a v roce 1972 již asi 8400.
podle výsledků státního zkušebnictví
dosahuje v průměru asi 15 % čs. výrobků
špičkové úrovně v mezinárodním
měřítku, 74 % má dobrou standardní
jakost, 9 % zaostává za standardním průměrem
a asi 2 % výrobků má značné
kvalitativní závady, pro které je nebylo
možno uvolnit do oběhu.
Zaostávání technické úrovně
výrobků některých našich oborů
proti světové špičce má své
různé příčiny. Většinou
jsou to takové ekonomické faktory, jako příliš
široký výrobní program, dosud malá
zahraniční směna a mezinárodní
kooperace. V jiných oborech je však zaostávání
dáno malou přizpůsobivostí výroby
požadavkům odběratelů a nechutí
k obměně dosavadních - z hlediska výrobních
podniků - efektivních výrobků. Měli
bychom také účinněji řešit
takové trvající nepříznivé
jevy, které jakost našich výrobků snižují.
V prvé řadě jde o určitou nestabilitu
jakosti výrobků i v jednotlivých výrobních
sériích. Jestliže tentýž výrobek
z jedné série je jednou jakostní a jednou
vadný, ukazuje to na nedostatky v technologické
kázni, ať už u finálního výrobce
nebo u dodavatelů materiálu a polotovarů
anebo kooperujících závodů. A konečně
do jakosti a užitné hodnoty výrobků
patří i servis, dodávky náhradních
dílů a balení, kde, jak všichni víme,
máme v řadě oborů ještě
co napravovat a dohánět.
To co jsem uvedl - pozitivního i negativního - svědčí
především o tom, že orientace XIV. sjezdu
KSČ na prosazování vědeckotechnického
rozvoje - se zdůrazněním potřeby urychlení
realizace výsledků vědy a techniky v praxi
- jakožto základního faktoru efektivního
vývoje národního hospodářství
je orientací správnou a její prosazování
nese své výsledky.
Dovolte mi nyní obrátit vaši pozornost k mezinárodní
vědeckotechnické spolupráci.
Především vás chci stručně
informovat o tom, jak v oblasti vědy a techniky probíhá
plnění komplexního programu socialistické
ekonomické integrace a jaká je úloha Československa
v realizaci tohoto komplexního programu.
Za druhé nemůžeme přehlédnout
ani nové podmínky vědeckotechnických
styků s kapitalistickými státy, které
se vytvářejí na základě mohutné
mírové ofenzívy Sovětského
svazu za zmírnění mezinárodního
napětí.
K prvé otázce. Program socialistické hospodářské
integrace je nejenom mezinárodním programem zemí
socialistického společenství, ale je také
náš vnitřní program, který vytyčil
XIV. sjezd strany, když zdůraznil, že pro Československo
má plnou platnost, a zavázal všechny stranické
i státní orgány k jeho aktivnímu plnění
a zabezpečování. Bylo již nejednou řečeno,
že mezinárodní dělba práce je
kategorickou podmínkou rychlého rozvoje vědy
a techniky a že efektivní realizace nových
technologických procesů a automatizace výroby
nezbytně vyžadují výrobu ve větších
nebo velkých sériích. Pokusím se alespoň
stručně říci, čeho bylo v poslední
době dosaženo, jak se spolupráce rozvíjí
a jaké úkoly stojí před námi
při plnění závěrů XIV.
sjezdu KSČ v této oblasti.
Je nesporné, že v uplynulých dvou letech došlo
k rychlejšímu rozvoji naší spolupráce
s ostatními státy Rady vzájemné hospodářské
pomoci. Podstatně vzrostl rozsah výměny specialistů,
zvýšil se počet smluv na kooperované
řešení výzkumných a vývojových
problémů a tím se posílila závaznost
spolupráce. Důležité je také
to, že se ve spolupráci prosazuje přechod od
jednorázových požadavků k vytváření
trvalých vztahů mezi ústavy a podniky, že
se mezi nimi začíná prosazovat spolupráce
na principu dělby práce podle společných
výzkumných plánů. Pozitivní
je skutečnost, že se otázky vědeckotechnické
spolupráce více spojují s úvahami
o specializaci a kooperaci ve výrobě. Příkladem
takového řešení je spolupráce
československých a sovětských ústavů
na vývoji jednotné řady asynchronních
motorů do výkonu 100 kW a poté také
společný vývoj řady asynchronních
motorů do výkonu 400 kW.
V této oblasti vede spolupráce ve výzkumu
a vývoji až k velmi zásadním opatřením
ve výrobní specializaci a koordinované výstavbě
nových kapacit pro výrobu asynchronních motorů.
U nás v Československu dojde v příštích
letech k radikálnímu omezení sortimentu vyráběných
asynchronních motorů při současném
3 - 4násobném zvýšení objemu
výroby. To umožní provést efektivní
technologickou modernizaci stávajícího závodu
MEZ Mohelnice, realizovat rychle návratnou výstavbu
nového závodu, pravděpodobně ve Východoslovenském
kraji a stručně řečeno: začít
vyrábět asynchronní motory takovým
způsobem, jaký je obvyklý, zatím kupř.
v automobilovém průmyslu.
Takový, stručně řečeno, je
obsah a smysl mezivládní dohody, která byla
počátkem tohoto měsíce podepsána
zde v Praze na posledním zasedání sovětsko-československé
mezivládní komise pro hospodářskou
a vědeckotechnickou spolupráci.
Mohl bych uvádět další příklady
nesporně efektivní vědeckotechnické
spolupráce ČSSR se socialistickými zeměmi.
Důležité je, že nám tato spolupráce
přináší stále významnější
úspory času, prostředků a sil ve výzkumu
a vývoji, v investicích, umožňuje racionalizovat
stávající výrobu nebo zavádět
nové výrobky a také značnou měrou
napomáhá prohlubování vzájemných
obchodních vztahů.
Tolik jsem chtěl říci k tomu, jak se vyvíjí
naše dvoustranná spolupráce se socialistickými
zeměmi.
Na úseku mnohostranné spolupráce bylo od
přijetí Komplexního programu podepsáno
40 dohod o spolupráci na nejdůležitějších
vědeckovýzkumných projektech, které
vyjadřují zájem většiny zemí
socialistického společenství. Československo
se aktivně podílí na většině
těchto projektů. Projekty se týkají
kupř. vytváření jednotného
systému výpočetní techniky, výzkumu
nových druhů pesticidů, řešení
otázek automatizace a mechanizace živočišné
výroby a řady dalších významných
problémů. Na řešení těchto
projektů pod jedním společným vedením
se soustřeďuje práce desítek výzkumných
ústavů a tisíců výzkumných
pracovníků zainteresovaných zemí,
vznikají kolektivy, které násobí síly
každé země. Např. na projektu Komplexní
využití dřevních hmot se účastní
35 výzkumných ústavů socialistických
zemí, z toho 7 československých. Myslím,
že to velice jasně ukazuje, jaké nové
možnosti a podmínky vznikají pro rychlé
a účinné řešení jednotlivých
problémů. Účast v těchto mnohostranných
projektech umožňuje, abychom v našich ústavech
neřešili stručně řečeno
"všechno". proto jsme postupně zpracovali
koncepce československé účasti v jednotlivých
společných projektech, určili oblasti, na
které se budeme specializovat, stanovili, co zkoumat a
vyvíjet nebudeme, kde budeme přebírat výsledky
z druhých zemí.