Poslanec J. Vranic: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Svetová spotreba primárnej energie stúpa vysokým tempom; dokonca oveľa rýchlejšie ako rast obyvateľov. Podľa doterajšieho priebehu a na základe reálnych odhadov vzrastie za 20 rokov, t. j. od roku 1970 do roku 1990 zo 6,8 mld ton merného paliva asi na 18 mld ton za rok, t. j. viac než dva a pol násobne. Je to dané rozvojom priemyslu, dopravy, intenzifikáciou poľnohospodárskej výroby i požiadavkami rastu životnej úrovne, ktorá sa prejavuje zvýšenou potrebou energie na zabezpečenie lepších životných podmienok.

Všetky známe hlavné zdroje primárnej energie vo svete predstavujú predovšetkým zásoby uhlia, ropy a plynu. Oveľa väčšie sú zásoby uhlia, ktoré predstavujú asi 3 milióny ton merného paliva vyťažiteľných zásob, kým zásoby ropy predstavujú len asi 100 mld ton merného paliva a zemného plynu 60 - 70 mld ton merného paliva. Technologické výhody ropy i zemného plynu a pomerne výhodné ceny v minulosti viedli k ich vysokej spotrebe na celom svete a k poklesu zásob. V súčasnom období sme svedkami krízovej situácie v zásobovaní energetickými surovinami predovšetkým západných krajín.

Nádeje vkladané do atómovej energie zatiaľ sklamali a doterajší vývoj zameraný len na rýchly rast spotreby ropy a zemného plynu ako zdroja energie nie je reálny. Aj najvyspelejšie krajiny sa opäť vracajú k uhliu a hľadajú cesty k znižovaniu nákladov na jeho ťažbu i k riešeniu efektívnych procesov jeho premeny na ušľachtilé palivá.

Československá socialistická republika, ktorej zásoby prvotnej energie spočívajú prakticky len v pevných palivách, má ešte zložitejšiu situáciu, pokiaľ ide o vlastné zdroje. Celú potrebu ropy a zemného plynu musí kryť prakticky dovozom, i keď prevažne zo ZSSR. Zásoby uhlia majú rôznu kvalitu. Len malú časť tvorí čierne uhlie s vysokou výhrevnosťou a je uložené značne hlboko v zemi. Väčšia časť zásob predstavuje hnedé uhlie s nižšou výhrevnosťou, ale umiestnené pod povrchom.

Je nesporné, že s ohľadom na celkový vývoj energetickej situácie vo svete bude treba, aby sme využívali predovšetkým vlastné zdroje, a to aj palivá s nižšou výhrevnosťou a nižšou kvalitou. I s týmito zdrojmi musíme však dobre hospodáriť. Ako tu už bolo povedané - čierne koksovateľné uhlie musíme ponechať predovšetkým na priemyslové spracovanie vzhľadom na značne obmedzené zásoby a aj preto, že jeho ťažba v hĺbkových baniach je nákladná.

Potvrdilo sa, že je správna koncepcia založenia v 5. päťročnom pláne i v príprave 6. päťročného plánu, ktorá ako s hlavným energetickým zdrojom počíta s hnedým uhlím, ťaženým povrchovo. Správne organizovaná a technicky zabezpečená povrchová ťažba hnedého uhlia môže byť efektívnejšia než hlboká ťažba čierneho uhlia aj napriek tomu, že jeho výhrevnosť je trikrát menšia. Chcel by som to dokumentovať na výsledkoch.

V roku 1973 vyťažil 1 robotník viac ako 2100 ton hnedého uhlia, kým čierneho uhlia 477 ton. To je takmer 4,5-krát vyššia produktivita práce. Doterajší vývoj ukazuje, že aj v budúcnosti môžu dosiahnuté výkony rásť rýchlejšie než v hĺbkových baniach. Chcel by som to opäť ukázať na dvoch údajoch:

1. V niektorých európskych krajinách je výkon na robotníka v povrchových baniach až 10-krát vyšší než v hĺbkových baniach a zhruba dvakrát vyšší než u nás.

2. Produktivita práce v hĺbkových baniach rastie v priemere okolo 2 %, kým na povrchových baniach takmer o 4 % ročne.

Tieto príklady súčasne ukazujú, že by sme sa nemali uspokojovať s tým, že máme stále ťažšie prírodné podmienky, že dobývame zásoby s horšou kvalitou a s väčšou skrývkou, a preto nebudeme už zvyšovať produktivitu práce a znižovať náklady ako v minulých rokoch. Bude treba lepšou organizáciou a výkonnejšími mechanizmami zabezpečovať v 6. päťročnici cesty k rastu produktivity práce a k lacnejšej ťažbe.

V súvislosti s podmienkami pre využívanie nízkokalorických palív by som sa chcel zmieniť ešte o dvoch otázkach. V rámci prípravy na dnešné rokovanie sme navštívili aj uhoľné a lignitové bane v Prievidzi. Tu ťažia hĺbkovým spôsobom uhlie s nižšou kalorickou hodnotou a v náročných prírodných podmienkach. Dosiahnutý výkon je samozrejme nižší ako v iných baniach. Na každú tonu vyťaženého paliva treba poskytovať dotáciu zhruba 60 Kčs.

Tieto podniky však dodávajú uhlie pre elektráreň Nováky a v súčasnej dobe pomáhajú zmierniť nerovnomerné zásobovanie obyvateľstva triedeným uhlím v niektorých oblastiach Slovenskej socialistickej republiky. Som toho názoru, že naša palivo-enegetická situácia vyžaduje aj za týchto podmienok zdroje využívať a v budúcnosti hľadať cesty k zvýšeniu efektívnosti ťažby týchto zásob a rátať s ich využitím. Bude však treba venovať väčšiu pozornosť zodpovedajúcej mechanizácii a jej využívaniu, technológii ťažby a v neposlednom rade aj organizácii práce.

Podrobnejšie by som to objasnil na tomto príklade:

Výstavbou elektrárne Nováky 4 zvyšuje sa spotreba energetického uhlia. Túto spotrebu zabezpečujú Slovenské uhoľné a lignitové bane v Prievidzi.

V tomto roku a v období 6. päťročnice chýba 300 - 400 tis. ton hnedého uhlia pre elektráreň Nováky.

Uvažuje sa riešiť túto situáciu dovozom paliva zo severočeskej oblasti. Nové bane, ktoré sa tu otvárajú a z ktorých možno kryť narastajúcu spotrebu odberateľov, ako elektrárne Nováky, majú vysoký obsah popola a vody v palive, a tým nízku výhrevnosť. Pri takomto palive sa zvyšujú prepravné objemy a rastie potreba železničných vagónov.

Na každých 100 tis. ton prepravovaného uhlia pripadá 50 tis. ton popola a 26 tis. ton vody.

S prepravou vznikajú aj ďalšie ťažkosti. Najväčšie nároky na výrobu elektrickej energie a dodávkového tepla v elektrárni Nováky sú v zimnom období.

A práve v zimnom období, keď je potreba dodávok uhlia najväčšia, je veľké riziko zamŕzania uhlia vo vagónoch a pri prepravovaní na také veľké vzdialenosti treba dopravu uhlia zo severných Čiech v období december - marec obmedziť.

V nadväznosti na vykladacie možnosti elektrárne pri kumulovanej dodávke z dvoch revírov a na obmedzenie dopravy palív v zimnom období možno rátať s maximálnou dodávkou uhlia zo severných Čiech v ročnom objeme 250 - 300 tis. ton, z čoho prevažná časť by sa mala doviezť mimo obdobia mrazov.

Celkové možnosti prepravy sú menšie ako potreba a náklady na prepravu paliva sú 14 % ceny paliva.

Z uvedeného vyplýva, že by bolo najlepšie vybaviť slovenské ťažobné podniky uhoľných baní potrebnými ťažobnými mechanizmami, ľuďmi a bytmi, čo umožní zvýšiť ťažbu revíru.

Realizovaním týchto opatrení sa znížia nároky na prepravu a elektráreň Nováky nebude musieť obmedzovať výrobu pre nedostatok paliva.

Vážené súdružky a súdruhovia, vo svojom krátkom vystúpení som chcel poukázať najmä na to, že názvy "nízkokalorické palivo a neefektívna ťažba, ťažko dostupné zásoby a pod." dostávajú stále iný obsah a mali by nám len signalizovať, aké problémy máme a musíme v záujme ďalšieho vývoja riešiť pre uspokojenie potrieb národného hospodárstva a vývoja našej spoločnosti. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda SL ing. F. Exner: Děkuji poslanci Vranicovi.

Soudružky a soudruzi, o slovo se nyní přihlásil ministr hutnictví a těžkého strojírenství s. Půček, který odpoví na otázky poslance Kubrta. Dávám mu slovo.

Ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Z. Půček, CSc.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, poslanec Kubrt ve svém vystoupení kritizoval poruchovost velkostrojů v Severočeském uhelném revíru a v souvislosti s tím mi položil otázku, jak je zabezpečen technický rozvoj a výroba velkorypadel pro Severočeský hnědouhelný revír. Dovolte mi, abych na tuto otázku odpověděl.

Koncepce těžby v Severočeském hnědouhelném revíru je založena na třech typech komplexů s kolesovými rypadly, k nimž má přistoupit v závěru šesté pětiletky ještě korečkové rypadlo RK 5000.

První technologický celek, tzv. TC 1 se skládá především z kolesového rypadla KU 300, které vyrábějí Uničovské strojírny od roku 1966. V provozu je v současné době 11 rypadel KU 300 a v šesté pětiletce se počítá v souladu s požadavky ministerstva paliv a energetiky s dodáním dalších 11 strojů tohoto typu. Vyšší poruchovost KU 300, která snižuje jejich výkon a provozní efektivnost, byla v uplynulém období podrobně analyzována dodavatelem i uživatelem a na základě toho byl zpracován společný program opatření ke zvýšení výkonnosti těchto strojů. Počítá se, že budou provedeny rekonstrukce u dodaných strojů a zejména u nových strojů. Jde hlavně o rekonstrukci podvozku, o uložení nakládacího výložníku, úpravu dopravních cest a pohonu kolesa a některé další speciální úpravy, vyžadované uživatelem se zřetelem k lokalitě nasazení jednotlivých strojů. Program realizace těchto konstrukčních úprav je v současné době projednáván mezi resorty. I přes značně složitou situaci, která je dána omezením konstrukčních a výrobních kapacit výrobce, bude společný program úprav rypadla KU 300 zajištěn.

Druhým technologickým celkem je tzv. TC 2, jehož vývoj byl zahájen v roce 1963. Tento celek se skládá z kolesového rypadla KU 800, které dodávají Uničovské strojírny, ze zakladače ZP 5500 z Vítkovických železáren a strojíren Klementa Gottwalda a dálkové pásové dopravy z n. p. Transporta. V důsledku naléhavé potřeby pro zajištění těžby paliv bylo rozhodnuto o výrobě 5 kusů kolesových rypadel bez ověření prototypů. Tři rypadla KU 800 byla postupně nasazena v letech 1972 - 1973 na velkolomu Maxim Gorkij a dvě byla dodána do Sovětského svazu. Konstrukce těchto strojů vycházela ze zadání koordinátora státního úkolu, přičemž jedním ze zadaných parametrů bylo i omezení celkové váhy rypadla v důsledku nižší únosnosti podložních vrstev. V zájmu nižší váhy některé uzly tohoto stroje nebyly dimenzovány s dostatečnou rezervou tak, jak to bylo běžné u starších typů kolesových rypadel, což se dnes projevuje zvýšenou poruchovostí. U strojů KU 800 došlo při uvedení do provozu k několika větším poškozením a haváriím, zejména převodových skříní a kolesového hřídele, což vedlo k prodloužení doby osvojovacího provozu. Nedořešené technické problémy, specifikované v osvojovacím provozu jsou postupně, to je od předání stroje k zákazníkovi dále řešeny ve státním, resortním i oborovém plánu technického rozvoje a jsou pravidelně sledovány oponentním řízením. Kromě toho je od roku 1973 pověřena sledováním technické problematiky strojů KU 800 zvláštní technická komise, složená z odborníků obou resortů, která průběžně hodnotí a řeší vznikající problémy. Musím ovšem otevřeně konstatovat, že přes uvedená opatření ze strany našeho resortu se dosud nepodařilo zabezpečit požadovanou provozní spolehlivost strojů KU 800 a v důsledku toho dochází k jejich nižší výkonnosti. Proto je nutné tyto stroje postupně rekonstruovat. Na jejich rekonstrukci byl stanoven věcný i časový harmonogram, podle něhož se počítá, že rekonstrukce strojů KU 800/1 bude provedena do 31. května příštího roku a KU 800/3 o rok později. Součástí rekonstrukcí rypadel bude zejména nové koleso s 8 korečky a bubnovým vynášecím prstencem, úprava chlazení hydraulického způsobu kráčení, rekonstrukce mechanizmu kráčení rypadla a další. Abychom získali co nejobjektivnější představy o zajistitelném, reálném výkonu strojů KU 800 a o vlivech působících na zvyšování spolehlivosti jednotlivých uzlů, považujeme za nezbytné provést urychleně technická měření za provozu a stanovit hodnoty namáhání rozhodujících uzlů stroje v daných geologických podmínkách. Tento rozbor bude proveden v příštím roce na stroji KU 800/6, který bude již dodán se všemi navrhovanými úpravami. Tato měření budou určujícími pro konečné stanovení výkonnosti strojů a pro požadovanou míru spolehlivosti. Pokud jde o zajištění výroby rypadel KU 800 v šesté pětiletce, bude dodáno resortu paliv celkem 6 kusů kolesových rypadel KU 800, u kterých budou provedeny všechny dosud vyřešené a zčásti ověřené rekonstrukční úpravy.

Na třetím technologickém celku TC 3 byly vývojové práce zahájeny v roce 1967. Ukončení montáže všech hlavních agregátů, tj. kolesového rypadla K 10 000 a zakladače ZP 10 000 a pásového dopravníku je zajištěno včetně přípravy pro zahájení osvojovacího provozu na velkolomu Maxim Gorkij v roce 1976. Dodavatelem těchto strojů je n. p. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda, dodavatelem dopravníku je Transporta Chrudim. V současné době probíhá montáž obou velkostrojů, průběžně jsou řešeny dosud neuzavřené technické problémy, jako je např. protihavarijní ochrana rypadla při odlehčení kolesa, úpravy převodových skříní, zajišťování zařízení pro automatické vedení a ovládání stroje a hasící zařízení.

Dosud nebyla uzavřena otázka automatizace celého komplexu, což je vázáno na konečné řešení báňské technologie, které bude oponováno ve čtvrtém čtvrtletí t. r.

Všechny technické problémy jsou průběžně řešeny a hodnoceny experty a projednávány na oponentních řízeních za účasti odborníků z obou resortů.

Dořešení dosud známých problémů se předpokládá v tomto roce a je předpoklad, že nedojde k vážnějšímu narušení souběžně montovaných uzlů stroje. Na montáži stroje K 10 000 vznikl, zejména po jejím zahájení v roce 1974 a v prvním pololetí letošního roku asi šestiměsíční skluz, zejména v důsledku vysoké výrobně technologické náročnosti. V současné době dochází k postupnému zlepšení situace a ke snižování skluzů, neboť se daří úspěšně dokončit montáž a opracování dosedací desky, otočné plošiny stroje, která má průměr 23 m, montuje a opracovává se přímo na místě a opracování dopadlo s poměrně vysokou přesností.

Jsou rovněž předpoklady k postupnému vyrovnávání dodávek z VŽKG a bude dále zvýšen i počet montážníků. Připravuje se sdružený socialistický závazek dodavatelů a montážníků z n. p. Vítkovické železárny a strojírny K. Gottwalda, z Hutních montáží a Elektromontážních závodů na ukončení montáže v termínu stanoveném vládou, tj. k 31. 12. 1976. Oba velkostroje - kolesové rypadlo K 10 000 a zakladač ZP 10 000 jsou výrazně vývojová prototypová zařízení, jejichž uzly ani součásti nelze ve výrobním závodě odzkoušet. V některých případech je i velmi obtížné stanovit hodnoty skutečného namáhání uzlů stroje, zejména z hlediska proměnlivosti a zhoršování báňských geologických podmínek proti původním předpokladům. Přitom každé předimenzování strojů je na úkor jejich váhy, což se opět nepříznivě projeví v měrném zatížení podloží. S těmito skutečnostmi je třeba vždy počítat při plánování těžby na prototypovém zařízení.

Poslední je korečkové rypadlo RK 5000, které je vyvíjeno ve VŽKG pro nasazení v lokalitách, kde není možno těžit kolesovými rypadly. Požadavek byl, aby toto rypadlo bylo uvedeno do provozu v roce 1979. V důsledku omezených projekčních, konstrukčních i výrobních kapacit nemůžeme tento termín dodržet a počítáme s ukončením montáže v roce 1980.

Těžba na velkolomu Chabařovice, kam toto korečkové rypadlo mělo být nasazeno, bude však zajištěna náhradním způsobem a to nasazením kolesového rypadla KU 800, což bylo dohodnuto s resortem ministerstva paliv a energetiky.

Dle zpracovaného harmonogramu bude technický projekt a výrobní dokumentace korečkového rypadla RK 5000 ukončena v roce 1976, kdy rovněž bude zahájena i výroba jednotlivých částí stroje. Na základě oponentního řízení přistupujeme v tomto roce k provádění dílčích technických expertíz jednotlivých uzlů stroje tak, aby jejich výsledky mohly být včas zahrnuty do technického projektu a aby byla zajištěna požadovaná technická úroveň řešení rypadla.

Pokud jde o dodávky ministerstva hutí a těžkého strojírenství pro ministerstvo paliv a energetiky v šesté pětiletce, o kterých zde také byla řeč, chtěl bych poznamenat, že v šesté pětiletce jsou plánem určeny nejen objemy investičních prostředků pro jednotlivé resorty, ale také dodávky strojů a zařízení z jednotlivých resortů pro jednotlivé investory.