V tomto ohledu musí sehrát významnější roli státní zkušebny, které by v rámci požadavků státní energetické politiky neměly připouštět k výrobě nebo dovozu zařízení, jejichž energetická účinnost nedosahuje špičkových parametrů. Jsou to zejména otázky účinnosti kotlů, otázky hořáků na ušlechtilá paliva. Jako příklad mohou sloužit výrobcům tuzemských hořáků ultrazvukové hořáky DUMAG z Rakouska, které umožňují dosahovat až 30 % úspor těžkého topného oleje.

Velký význam v potravinářské energetice, která je velmi rozmanitá četností technologických procesů, má lidský činitel. Při rozborech energetických parametrů je výhodné na příslušných organizačních stupních periodicky posuzovat také úroveň odborných pracovníků odpovědných za energetické hospodářství v okruhu své působnosti. Potvrdilo se mnohokrát, že vklady do přípravy pracovníků (zaškolování, specializační studium apod.) jsou jedním z nejvýznamnějších racionalizačních opatření ve spotřebě paliv a energie.

Tolik jsem považovala za nutné vám ve stručnosti sdělit ve svém vystoupení o problematice snižování paliv a energie v potravinářském průmyslu. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda SL F. Exner: Děkuji poslankyni Matýskové. Slovo má poslanec Laštovička. Připraví se poslanec Tichý.

Poslanec B. Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zajištění paliv a energie je základní hospodářskou otázkou rozvoje naší společnosti. Jejich zdroje mají v příští pětiletce vzrůst o 17 % počítáno v tunách měrného paliva. Uvážíme-li, oč má vzrůst průmyslová výroba, doprava, služby, spotřeba energie v zemědělství a na nových sídlištích, je zřejmé, že energetická situace bude v šesté pětiletce napjatá. Přitom plánovaný růst zdrojů bude maximem možného. Jestliže jsme v páté pětiletce kryli růst zdrojů téměř úplně dovozem ušlechtilých paliv i přímo elektrické energie, pak v příští pětiletce bude nutné třetinu růstu pokrýt z vlastních zdrojů, prakticky růstem těžby hnědého uhlí v Severočeském hnědouhelném revíru. Úhrnná těžba uhlí dosáhne u nás v roce 1980 výše 120 - 124 mil. tun, z toho v SHR 67 - 70 mil. tun. Pro zajištění této těžby je nutné odkrýt nová ložiska o kapacitě 20 mil. tun těžby ročně (10 mil. tun náhrady za vyuhlená naleziště a 10 mil. tun pro přírůst). K tomu je třeba přemístit stamilióny tun zeminy, zlikvidovat nemálo obcí, hustou silniční a železniční síť a vybudovat nová sídliště, nové sítě kanalizační, vodovodní, nové rozvody elektřiny, komunikace, průmyslové závody, obchody, školy, nemocnice, kulturní a sportovní zařízení atp. Do revíru musí být dopravena nová a spolehlivá technika a pracovní síly. V Ostravskokarvinském revíru je pro udržení výše těžby nutné jít do nižších pater a větších hloubek a otevírat nové doly. A získávat budeme v obou revírech uhlí o nižší výhřevnosti, v SHR navíc s vyšším podílem síry a jiných nežádoucích příměsí. To nastoluje naléhavost zvýšené ochrany ovzduší proti zamořování kysličníkem siřičitým, kysličníky dusíku a popílky, obsahujícími prvky, z nichž část je toxických. To nastoluje i nutnost snižování obsahu síry v palivech. Spad SO₂ a popílků devastuje lesy, rozvrací hydrologické poměry, poškozuje půdní organismy, důležité pro půdotvorné pochody a koloběhy živin, okysličuje zemědělskou půdu, ohrožuje živé organismy. Sirnaté uhlí snižuje životnost některých uzlů v elektrárnách, snižuje jejich výkony obtížemi při struskování a způsobuje zvýšenou výpadovost agregátů. Vyvolané investice vyžadují miliardové náklady a odsiřovací zařízení rovněž. Zvýšené získávání energie je proto složitým, obtížným a nákladným procesem.

Z těchto důvodů se stává ekonomickou nezbytností krýt rostoucí měrou a od deváté pětiletky úplně další potřebné přírůstky energie výstavbou jaderných elektráren, které též radikálně, nejefektivněji a nejúspěšněji řeší ožehavou problematiku ovzduší, neboť z jaderných elektráren nevycházejí ani plynné, ani popílkové exhalace. A dokonce i radioaktivity vypouštějí méně než klasické elektrárny.

Je třeba ocenit, že vláda ČSSR se už v roce 1970 usnesla na programu výstavby jaderných elektráren v kooperaci se Sovětským svazem. Avšak vznikly časové ztráty v průběhu předprojektové a projektové přípravy, při vyjasňování rozsahu čs. dodávek, došlo ke změnám v technickém řešení atp., takže dlouho nebyly odsouhlaseny harmonogramy a potvrzeny odběratelskododavatelské vztahy. Stavba elektrárny V 1 byla zahájena v roce 1972 bez úplnosti projektové přípravy, takže za 29 měsíců se prostavělo jen 7 % rozpočtových nákladů. Projektové zpoždění činilo 18 měsíců, takže teprve koncem letošního roku budou dohotoveny prováděcí projekty stavební a technologické pro první blok a o rok později pro druhý blok.

Konzultace se sovětskými specialisty odhalily nutnost podstatných změn v projektu. Proto teprve v květnu t. r. po vyjasnění mohl být konečně podepsán síťový graf výstavby všemi jejími účastníky na úrovni výrobně hospodářských jednotek a vytvořeny základní reálné předpoklady pro rozběh jaderného programu. Vyjasnil se též rozsah vyvolaných investic u jednotlivých dodavatelů, které jsou předpokladem výroby a montáže jaderných elektráren. Tyto vyvolané investice představují částku kolem 7 mld Kčs. Po jejich realizaci získáme však významnou základnu výroby jaderné energetiky pro naši potřebu i pro vývoz.

Úspěšné uskutečňování jaderného programu, na němž se podílí několik desítek podniků a závodů, předpokládá dokonalou souhru a vysokou dodavatelskou morálku všech zúčastněných. Jen tak lze zreálnit naději, že v šesté pětiletce uvedeme do provozu 2 bloky voroněžského typu, každý o 440 MW. To umožní též potřebnou plynulost realizace jaderného programu a jeho gradaci.

Naše uhelné bohatství budeme pak moci využívat postupně mnohem racionálněji než dosud jako cenou chemickou surovinu, kterou ve skutečnosti je. Z ní lze vytěžit základní suroviny pro petrochemii, pro výrobu hnojiv, dehtů a smoly na elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku, pro grafit k výrobě ušlechtilých ocelí. Z dehtů lze vyrábět karbonovou čerň pro průmysl pneumatik a chemikálie pro výrobu barviv, léčiv, plastických hmot atd. Z uhlí lze vyrábět přírodní plyn, vytěžovat síru a jiné komponenty, unikající zatím nevýhodně do ovzduší.

Rozvoj našeho národního hospodářství potvrzuje stále průkazněji dalekozřivou pravdivost Leninovy definice: socialismus se rovná sověty plus elektrifikace. Elektrifikace prudce vzrůstá. To nastoluje též akutní nezbytnost úspor elektrické energie i nezbytnost snižovat kalorickou spotřebu na výrobu 1 kWh, které je u nás vysoké. Vysoká je rovněž měrná spotřeba na tisíc korun národního důchodu, která je ve Francii dvoutřetinová proti naší, v Německé spolkové republice tříčtvrteční, v Itálii 72 % proti naší atp.

Tyto skutečnosti zdůrazňují význam hnutí vyvolaného výzvou energetiků Jihomoravského kraje a Slovnaftu Bratislava k úsporám paliv a energie. V páté pětiletce bude dosaženo úspory kolem 7 mil. tun měrného paliva, což svědčí o dalších značných možnostech, protože ještě zdaleka ne všechny podniky a další spotřebitelé vyvinuli potřebnou iniciativu, aby přispěli svými úsporami elektrické energie. Hnutí za úspory je nutné rozšířit do všech sfér naší společnosti, i do zemědělství a domácností, i do konstruktérských a projektantských pracovišť. Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj připravuje program racionalizace spotřeby paliv a energie, který bude nutné zpopularizovat a všemožně podpořit.

Na všechny resorty dolehne povinnost, aby si zajišťovaly zvýšené výrobní úkoly relativně menším přírůstkem energie proti relativnímu přírůstku v páté pětiletce. Zvyšuje se úloha norem spotřeby topných olejů a zemního plynu na výrobu hnojiv, norem ve výrobnách a spotřebičích tepla k účelům technologickým, v teplárnách i v bytové komunální sféře.

Potřeby komplexního řešení problému paliv a energie vytvářejí obrovský tlak na investiční prostředky a finanční zdroje, jichž se na šestou pětiletku plánuje pro resort paliv a energetiky 80 mld Kčs. Je však již dnes jasné, že rozsah vyvolaných investic bude vyšší, než se původně předpokládalo. A totéž platí o investičních nákladech na jaderné elektrárny a odsiřovací procesy v elektrárnách klasických.

Celá naše společnost musí projevit uvědomělé pochopení pro řešení nahromaděných palivoenergetických problémů, které ovlivní dynamiku dalšího rozvoje naší socialistické společnosti a tím i její morálně politický stav.

Pracující na skrývkách při těžbě uhlí, v elektrárnách a plynárnách projevují vysokou měrou toto obětavé pochopení v práci o volných dnech, rekordy v těžbě, soustavným překračováním těžebních a výrobních úkolů. Jsou předním oddílem dělnické třídy, který razí cestu dynamickému rozvoji naší společnosti. Je třeba vybavovat je spolehlivou soudobou technikou a kulturním životním prostředím a v ostatních účastněných odvětvích, zejména strojírenských a stavebních, odpovědět na toto úsilí včasným, přesným a kvalitním plněním kooperačních úkolů pro potřebný rozvoj naší palivoenergetické základny.

Předsedající místopředseda SL ing. F. Exner: Děkuji poslanci Laštovičkovi. Uděluji slovo poslanci Tichému, připraví se poslankyně Adamová.

Poslanec J. Tichý: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v letech šesté pětiletky předpokládáme, jak na to bylo poukázáno na červencovém zasedání ÚV KSČ, značný rozvoj naší palivoenergetické základny. Tento záměr představuje velmi výraznou změnu. Zatímco v páté pětiletce došlo k mírnému poklesu podílu vlastních zdrojů a zvýšení spotřeby paliv a energie bylo kryto výlučně dovozem, v letech 1976 - 1980 by se měly vlastní zdroje podílet, a to především zvýšením těžby hnědého uhlí, na přírůstku zdrojů více než jednou třetinou. I přitom bude struktura naší spotřeby prvotních energetických zdrojů charakterizována trvalou tendencí snižování podílu pevných a zvyšování podílu ušlechtilých paliv a růstem výroby elektřiny v jaderných elektrárnách.

Jak se ukazuje, čekají nás velmi náročné úkoly, zvláště při zajištění výroby elektřiny. V její celkové spotřebě je nutno počítat se zvýšením asi o 30 %. To si vyžádá uvést do provozu zhruba dalších 4 tis. MW elektrárenských výkonů, což je o tisíc MW více než v této pětiletce. Abychom však mohli přitom i účinněji řešit problémy, které jsou spojeny s potřebou ochrany životního prostředí, počítáme s významným přínosem nových zdrojů energie. Prakticky jde o výrobu elektřiny na celkovém přírůstku výroby elektrické energie zhruba jednou pětinou a v další, tj. sedmé pětiletce, již asi jednou polovinou.

Nesporně jde o závažné záměry, které budou spojeny se značnými nároky na investice. Je proto jistě důležité si přitom ověřit, jaký je celosvětový trend. Zhruba lze říci, že podobný trend můžeme zaznamenat i u jiných států.

Například začátkem ledna 1975 byly v zemích Evropského hospodářského společenství 42 jaderné elektrárny s kapacitou 12 000 MW. Na zásobení Evropského hospodářského společenství se tyto elektrárny podílely dodávkou elektrického proudu z 22 %. Ke stejnému období měl Sovětský svaz celkem 9 jaderných elektráren a ostatní socialistické státy 3 jaderné elektrárny. Celkem bylo na počátku letošního roku ve světě již 134 jaderných elektráren o celkové kapacitě 57 000 MW.

Do roku 1980 plánuje podle dosud známých zpráv Evropské hospodářské společenství výstavbu několika desítek dalších jaderných elektráren a počítá, že v roce 1985 budou v této oblasti jaderné elektrárny krýt zhruba 25 - 26 % spotřeby elektrického proudu.

Sovětský svaz plánuje hlavně velké elektrárny. XXIV. sjezd KSSS uložil energetikům uvést do provozu během příštích 10 - 12 let nové jaderné elektrárny o celkovém výkonu kolem 30 000 MW a zvýšit podíl jaderné energetiky ve výrobě elektřiny na 12 %.

V ostatních členských státech Rady vzájemné hospodářské pomoci má být vybudováno 19 elektráren o celkovém výkonu 9 000 MW. To znamená 15násobek dosavadního výkonu.

Celosvětově lze tedy konstatovat, že přibližně se zdesateronásobí výkony jaderných elektráren během sedmi let, ale do konce roku 1980 se počet jednotek pouze ztrojnásobí.

Stojí jistě za povšimnutí, že v materiálech k desáté sovětské pětiletce se u perspektivní energetické bilance Sovětského svazu upozorňuje nejednou, že podíl plynu a ropy se nemůže rozrůstat do nekonečna, že potenciální rezervy uhlí mnohonásobně převyšují zdroje ostatních druhů paliva a povrchová těžba uhlí má celkové dobré ekonomické ukazatele. Hlavní ložiska ropy, plynu a uhlí z povrchových dolů jsou až ve východních oblastech Sovětského svazu. Protože však většina spotřeby je soustředěna v evropské části Sovětského svazu, je nutno najít racionálnější způsoby zásobování evropské části Sovětského svazu a Uralu energií. Proto se počítá jednak se zvyšováním těžby úsporných druhů paliv přímo v evropské části (konkrétně jde o Timatopečorský plyn a ropu, Orenburský plyn atd.), jednak se vzestupem podílu jaderné energetiky, tj. budováním výkonných jaderných elektráren především v západní části země. Přitom se zdůrazňuje, že růst spotřeby paliva a energie nemusí být výlučně pokrýván jen prostřednictvím nových investic a rozšiřováním těžby. Jednou z důležitých rezerv je racionálnost jejich spotřeby. Proto se i v SSR vynakládá velké organizační úsilí na to, aby se snížila spotřeba elektrického proudu v průmyslu i na dalších pracovištích i spotřeba tepelné energie a aby závody více využívaly sekundárních energetických zdrojů.

U nás je pro zabezpečení paliv a energie rozsah a struktura investiční výstavby - dá se říci - klíčovou otázkou nejen pro šestou pětiletku, ale i ve výhledu, tj. v sedmé a další pětiletce, a již nyní je vlastně třeba založit potřebnou koncepci pro řešení této otázky v celé její šíři a komplexnosti a vytvářet předpoklady její realizace v jednotlivých pětiletkách.

Investiční náročnost dalšího zabezpečování paliv a energie přitom má tendenci neustálého růstu. Vyplývá to kromě jiného i z růstu dovozních cen a tzv. investic vyvolaných důlní činností, které vyžadují likvidaci silnic, železnic atd., jak již o tom hovořil poslanec Laštovička. Např. vyvolané investice z tohoto titulu budou v šesté pětiletce dosahovat zhruba 6,7 mld Kčs. Dalším faktorem náročnosti je i potřebná intenzita růstu těžby v Ostravskokarvinském revíru až na zhruba 25 mil. tun a v Severočeském hnědouhelném revíru až na zhruba 70 mil. tun. Jak jsme se o tom při projednávání otázky paliv a energie přesvědčili ve výboru, je náročnost investiční výstavby v palivech zvláště ovlivněna nutností výstavby nových kapacit; a otevírání nových možností těžby paliv je spojeno s udržováním a obnovou stávajících. V oblasti plynárenství je směrována do výstavby špičkových zdrojů svítiplynu podzemních zásobníků a nových moderních rozvodových a distribučních sítí.

V energetice je dána hlavně potřebou uvést do provozu dalších 4000 MW, včetně 880 MW jaderné elektrárny V 1 a vytvořit přitom potřebné předpoklady pro uvedení dalších nových elektrárenských kapacit do provozu v sedmé pětiletce ve výši 5700 MW. Další prostředky si vyžádá rozvoj teplárenství a přenosové a distribuční soustavy. Nelze opomenout ani rostoucí nároky směrem na požadované kapacity pracovních sil k pokrytí tak širokého růstu produkce paliv a energie.

Toto vše tvoří značné nároky na investice, a proto zvlášť zdůrazňuji, že je nutno posuzovat tyto nároky komplexně, ve všech jejich souvislostech a zvláště přitom z hlediska potřeb zabezpečení dalšího rozvoje národního hospodářství a růstu životní úrovně.

Za zvlášť významnou přitom považuji otázku získávání dalších energetických zdrojů pro naše národní hospodářství cestou realizace programu výstavby jaderných elektráren a tepláren. Vývoj v této oblasti šel velmi rychle kupředu. I přes skutečně vysoké nároky na investice, včetně zabezpečení materiálového a strojírenského a nároky kooperační, je to směr, který třeba považovat za velice správný, zvláště z hlediska dopadu na krajinu, životní prostředí, prameny vod, zemědělství, lesy atd., proti elektrárnám a teplárnám zužitkujícím tuhá paliva. Zvláště v období šesté pětiletky a dalším, kdy budeme nuceni zpracovávat více sirnatá ložiska uhlí, dále s ohledem na zvýšení cen ušlechtilých paliv a omezené možnosti jejich dovozu, se potřeba výstavby dalších jaderných elektráren a tepláren ukáže skutečně naléhavou, i když nákladnou záležitostí.

Současně požadovaná ochrana životního prostředí se v energetickém hospodářství projevuje spíše jako činitel brzdící rozvoj a zvyšující obtížnost uspokojování potřeby primárních energetických zdrojů. Současný názor se proto oprávněně ustálil v potřebu budování jaderných elektráren. Má to své výhody např. z hlediska i takového základního faktu, že tisíc tun uranu nahrazuje 22 mil. tun hnědého energetického uhlí a pro dopravu je to zajisté přeprava snazší.

Drahá bude investičně každá jaderná elektrárna, zvláště z hlediska zajištění maximální bezpečnosti, a tu v každém případě plně zabezpečujeme, avšak v provozu bude daleko levnější, a soudím souhlasně s předloženým nám materiálem, že bude perspektivně výhodnější pro investování. Dalším faktorem je, že její výstavba není spojena se zhoršováním životního prostředí, tj. s kysličníkem siřičitým ani kysličníky dusíku a také nejsou ani žádné spady popílku.

Také v oblasti teplárenství vychází orientace na jaderné teplárny opět jako nejlepší, a to i přes to, že v teplárnách je nutno použít reaktorů s vyšším řádem bezpečnosti, např. s kontajnmentem tlakovým, třístupňovým, dochlazováním aktivní zóny. Také po stránce ochrany životního prostředí vychází jako nejlepší, protože teplárny klasické přinášejí problémy ovzduší.

Je jistě správné, že zakládáme i potřebnou výrobní základnu ve strojírenství pro výrobu bloků 440 MW, v budoucnu i 1000 MW, s kapacitou zhruba 4 - 5 ks ročně, a to jak pro naši energetiku, tak pro vývoz jiným zemím v rámci RVHP. Tak bude možno postupně nahrazovat i stávající zdroje - elektrárny na energetické uhlí a postupně vytvářet podmínky pro využití pevných, tekutých a plynných paliv v dalším rozvoji chemického průmyslu, namísto spalování těchto paliv v kotlích.