Vzhledem k celkové náročnosti oblasti paliv a energetiky na zdroje bude nutno se daleko intenzivněji zaměřit též na otázku celkového způsobu hospodaření palivy a energií, především u velkoodběratelů a přetvořit přitom i myšlení každého malospotřebitele a vůbec dát celé problematice obtížnějšího zajišťování a získávání energie a paliv a spotřebě racionálnějšího hospodaření co největší a nejširší míru publicity, aby si přitom každý sám uvědomil své možnosti a svoji odpovědnost a přínos k hospodárnějšímu využívání energie.

Po seznámení se s řadou dostupných nám materiálů a po provedených konzultacích soudím, že lze dospět k závěru o tom, že další rozvoj naší palivoenergetické základny bude uskutečněn těmito směry:

1. Odkrýváním dalších ložisek paliv pro potřebnou zásobu energetického fosilního paliva, upravovaného příslušným způsobem ke snížení sirnatosti, spadů apod. s cílem maximálně možného omezení negativních vlivů na životní prostředí.

2. Zajišťováním zdrojů pro rostoucí spotřebu zemního plynu hlavně jeho dovozem ze SSSR a jeho zvýšením až na cca 8 mld m³ v roce 1980.

3. S použitím sovětských zkušeností a za maximální spolupráce a koordinace se Sovětským svazem, výstavbou a realizací atomového programu podle usnesení předsednictva vlády ČSSR z 10. června 1975 č. 197, v němž jsou velmi konkrétně určeny nutné směry a z toho vyplývající úkoly pro zúčastněné resorty. Tento program se opírá v podstatě o to, že nejdůležitějšími faktory, které ovlivňují vývoj a potřeby primární energie, jsou především růst počtu obyvatel a předpokládaný růst životní úrovně, včetně jejích podmínek a důsledků, tj. rozvoje průmyslu, dopravy, vědy atd. a celkového charakteru uplatňování výsledků vědeckotechnického rozvoje.

Naplnění nových potřeb v nadcházejícím období šestého pětiletého plánu a vytvoření podmínek pro jejich zajištění i v další budoucnosti je, jak to ukazuje dosavadní příprava směrnic pro plán rozvoje našeho národního hospodářství na úseku paliv a energetiky, reálné. Je však třeba zdůraznit, že naše společnost dosáhla na své cestě budování socialismu již takového stupně rozvoje, že se nemůže spokojit jen s prostým vyrovnáním bilance zdrojů a potřeb jakýmkoliv technologicky zvládnutelným způsobem.

Tato cesta musí mít již ze samotných socialistických principů, prohlubovaných usneseními XIV. sjezdu a plenárních zasedání ÚV KSČ a rozpracovaných na všech stupních příslušnými orgány státními, nutně na zřeteli zájmy pracujícího člověka a zejména jeho sociálních potřeb, včetně ochrany životního prostředí. Proto klademe takový důraz na včasné a komplexní vytváření podmínek k dosažení optimálního rozvoje v tak závažné oblasti našeho národního hospodářství, jakou je oblast paliv a energetiky. Proto také s pochopením přijímáme nezbytnost vynakládat velké prostředky na vybudování takových moderních, progresivních zdrojů energie, jako je jaderná energetika.

Jsem plně přesvědčen, že je to správné a že se nám tyto investice vrátí v nepříliš vzdálené budoucnosti, a to jak v dostatečném pokrytí palivoenergetických potřeb a vyrovnáním bilance, tak i pozitivním ovlivněním životního prostředí a celkové průmyslové kultury naší vyspělé republiky. Děkuji.

Předsedající místopředseda SL ing. F. Exner: Děkuji poslanci Tichému.

Soudružky a soudruzi, vzhledem k pokročilému času přerušíme jednání na 15 minut. Sděluji, že během přestávky se sejde návrhová komise v místnosti č. 019, tj. v přízemí za restaurací.

Soudružka Adamová vystoupí po přestávce jako první. Schůzi bude řídit předseda Sněmovny lidu soudruh David.

(Jednání přerušeno v 15.15 hod.)

(Jednání opět zahájeno v 15.30 hod.)

(Řízení schůze převzal předseda SL V. David.)

Předseda SL V. David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušené jednání. Budeme pokračovat v rozpravě. Slovo má poslankyně Adamová, připraví se poslanec Kazmér.

Poslankyně M. Adamová: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, naše republika patří díky úspěšnému hospodářskému rozvoji k zemím s vysokou již úrovní osobní a společenské spotřeby. Do rámce této úrovně patří i vysoká úroveň spotřeby elektrické energie a plynu, která ve srovnání s předválečnou úrovní je asi 20X vyšší.

Podle poznatků, které získávám ve své činnosti, mohu jen potvrdit, jak mnoho se změnilo v tom směru např. ve vybavenosti domácností mého kraje elektrickými, plynovými či naftovými spotřebiči a jak vysoká je úroveň této vybavenosti, jíž bylo dosaženo.

Přes to všechno je zřejmé, že vybavenost domácností bude dále narůstat, a je proto otázkou, jak dalece jsme na další vývoj připraveni a jak se s příštími potřebami dokážeme na tomto úseku vypořádat. Chtěla bych se proto těchto otázek dotknout, a to na podkladě skutečností a předpokladů týkajících se jihomoravského kraje.

Pokud jde o topnou naftu, je určena výhradně pro zásobování domácností. Její předpokládaná spotřeba v letošním roce bude zřejmě nižší než v roce 1974 a její výhledová spotřeba se patrně nezvýší nějakou podstatnou měrou, protože vzhledem k ceně a hlavně se zřetelem k technickým podmínkám naftového hospodářství nenajde jako palivo větší uplatnění u nové bytové výstavby.

Pokud jde o topné oleje, je prakticky jejich použití v bytové výstavbě omezeno stanovenými limity, které mají své vážné důvody a znamenají, že výhledově nelze uvažovat v domácnostech s širším použitím topných olejů.

Jinou se jeví situace, pokud jde o topné plyny používané v domácnostech. V letošním roce se v kraji jejich spotřeba zvýší proti roku 1974 o téměř 20 % a v příští pětiletce by se měla výhledově zvýšit o zhruba 100 %. Uspokojení požadavků na zásobení plynem však je namnoze závislé na limitech odběrů a přenosových možnostech stávající rozvodné sítě resp. výstavbách nové sítě a na zajištění odpovídajících montážních kapacit. S přihlédnutím k těmto hlediskům nebude patrně možné plně uspokojit všechny požadavky obyvatelstva.

Významnou úlohu plní též rozšíření spotřeby propan-butanu. Počet jeho spotřebitelů v kraji narůstal v této pětiletce o 6 až 10 tis. ročně. Pro další pětiletku se již nepředpokládá, že tento nárůst by se dále zvyšoval a naopak se dá očekávat, a to v souvislosti se zaváděním přívodu zemního plynu do dalších míst, spíše pokles odběru propan-butanu.

Podobně tomu bude i u svítiplynu, zvláště když vládou stanovený úkol zabezpečit v kraji přechod na zemní plyn do roku 1980 bude vlivem vysoké iniciativy pracovníků Jihomoravských plynáren zkrácen o 2 roky a v samotném Brně dokonce o 3 roky.

Maloodběr zemního plynu činil u nás v kraji v roce 1970 jen 25 mil. m³. Letos dosáhne asi 100 mil. m³ a do roku 1980 by se měl zvýšit na 180 mil. m³. U velkoodběratelů tohoto plynu, mezi něž patří i sídliště s odběrem nad 60 tis. m³ ročně, činil v roce 1970 odběr 13 mil. m³, v roce 1975 se bude již pohybovat kolem 45 mil. m³ a v roce 1980 by měl dosáhnout na 110 mil. m³ ročně.

Chtěla bych se zde dotknout problému, s nímž jsem se setkala. Je-li totiž soustředěná bytová výstavba zásobována teplem z centrálního zdroje, jehož odběr zemního plynu je vyšší než 60 tis. m³, vyžaduje palivovou základnu. Odběr je limitován KNV a případný nedostatek limitu způsobuje problémy v zásobování těchto sídlišť zemním plynem. Na druhé straně ale zemní plyn pro obyvatelstvo v rozptýlené bytové výstavbě je zařazen pochopitelně jako maloodběr a jeví se v rámci kraje jako uspokojivý až přebytkový. Soudím proto, že by bylo účelné posoudit vhodnost a možnost přesunu plánovaného množství z maloodběru pro velkoodběr na sídlištích, která jsou již ve výstavbě či se plánují vystavět.

U elektrické energie představuje její spotřeba v domácnostech asi 50 % celkové spotřeby maloodběratelů v kraji. Ještě v roce 1968 dosahovala ročně tato spotřeba 404,6 mil. kWh, v minulém roce již 762,8 mil. kWh a letos jen za polovinu letošního roku 425,7 mil. kWh, tj. více než v celém roce 1968. Pokud se bude další nárůst spotřeby pohybovat tímto tempem, bylo by možno očekávat, že v Jihomoravském kraji překročí spotřeba elektrické energie v domácnostech v roce 1977 již 1 mld kWh.

Jistě není bez zajímavosti skutečnost, že velmi podstatný nárůst odběru elektrické energie nastal v domácnostech na úseku noční spotřeby. Jestliže ještě v roce 1968 činil noční odběr energie 24,4 mil. kWh, pak v minulém roce dosáhl již 130,7 mil. kWh (tedy téměř více o 5,5 násobku za 6 let) a letos, v 1. pololetí 77,2 mil. kWh, takže se zvýší asi o dalších 10 %.

To jsou čísla, která nejlépe svědčí o tom, jak hluboký zvrat nastává v našich domácnostech co do vybavení, změn potřeby a jejich kvalitativních znaků. Prudký vzestup spotřeby elektrické energie v noční době, to není jen otázka dalších televizorů, ale především důsledek instalací dalších elektrických zásobníků teplé vody a akumulačních kamen.

Některé zkušenosti přitom naznačují, jak naše domácnosti, resp. rodiny se v určitých obdobích takřka hromadně zaměřují na nákupy některých druhů elektrických spotřebičů. Kdysi to bylo např. období masového nákupu různých svítidel a praček. Později chladniček a televizních přijímačů a nyní zejména automatických praček, zásobníků teplé vody a akumulačních kamen. V Jihomoravských energetických závodech např. evidovali v roce 1974 připojení 1000 ks akumulačních kamen a více než 4000 ks zásobníků vody; za 1. pololetí letošního roku evidovali dalších téměř 500 ks akumulačních kamen a více než 3600 zásobníků teplé vody. Přitom na našem trhu není žádný nadbytek akumulačních kamen, takže lze předpokládat, že při jejich dostatku a se zřetelem k rostoucí kupní síle obyvatelstva by se počet případů jejich napojení v domácnostech ještě zvýšil. Pokud by se přitom vždy podporovalo odebírání nočního proudu, bylo by to z hlediska výrobně ekonomického jistě účelné a vhodné.

V celém světě dnes vstupuje do popředí přímo kategorický požadavek správného hospodaření a šetření palivy a energií. Dobrých výsledků v tomto směru by mělo být dosaženo i u nás. Na úseku spotřeby obyvatelstva pak zejména dvojím směrem. Tam, kde rozhoduje o míře spotřeby sám odběratel, mělo by být jeho maximální, uvědomělou snahou hospodárně užívat všechny zdroje tepla a světla, protože také i úplata za jejich použití bude přímo úměrná způsobu jejich spotřeby a míře užití, kterou mají tito odběratelé možnost sami, podle objektivních i subjektivních podmínek ovlivňovat.

Při zásobování teplem z centrálních soustav se již ztrácí na straně odběratele resp. uživatele bytů ona bezprostřední snaha hospodárně nakládat s dodávanou energií, protože úplata za její spotřebu je rozpočítávána podle velikosti vytápěné plochy a nikoli podle spotřebovaného množství. Tak se stává, že byty bývají přetápěny a přebytečné teplo je vypouštěno okny ven, bez užitku.

Mnohdy není stupeň vytápění operativně přizpůsobován změnám počasí a temperatury. Je asi málo spotřebitelů, kteří vědí, že trvalé přetápění vytápěných prostor o jediný stupeň Celsia znamená zvýšení spotřeby paliv asi o 6 % a tedy vysokou zbytečnou energetickou ztrátu.

V hospodářském využití dodávaného tepla z centrálního místa je proto vidět jednu z významných cest úspor ve spotřebě paliva. V současné době je třeba přitom vzít v úvahu, že měření odebraného tepla se ještě setkává s některými obtížemi, neboť měřící technika zůstává na poměrně nízkém stupni.

Při řešení sídlištní bytové výstavby by se vůbec měla koncepčně prosazovat představa dodávek pouze u dvou druhů energie. V podstatě dodávka elektrické energie a potom buď páry nebo plynu. Setkala jsem se s mnoha názory, které v souvislosti se soudobými požadavky rozvoje naší ekonomiky poukazují na to, že zavádění tří druhů energie do nových sídlišť je nehospodárné; znamená další vedení a rozvodné sítě, další spotřebu materiálů a potřeby oprav a vůbec rozdílnou míru životnosti. Myslím si, že tyto názory by neměly uniknout pozornosti našich plánovačů.

Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku na adresu výroby a obchodu, vztahující se k potřebám úspory paliv a energie. Myslím, že by jak výroba, tak obchod měly nyní velmi odpovědným způsobem reagovat na tyto potřeby a orientovat se výrazně na úsporné elektrické a plynové, resp. uhelné spotřebiče. Mohly by přitom pamatovat také na skutečnost, že máme hodně domácností o jednom členu, kteří některé z těchto spotřebičů budou potřebovat v menším a pro ně hospodárnějším provedení.

Předseda SL V. David: Děkuji poslankyni Adamové. Slovo má poslanec Kazmér, připraví se poslanec Žahour.

Poslanec ing. A. Kazmér: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Vo svojom diskusnom príspevku by som chcel hovoriť o niektorých poznatkoch, ktoré získali členovia Výboru pre sociálnu politiku pri prerokúvaní otázok palív a energetiky vo výbore a ktoré sme mali možnosť si overiť priamo v baniach pri prieskume.

Zamerali sme sa pritom na posúdenie úrovne poskytovanej starostlivosti o pracovníkov v odvetví palív a energetiky. Vychádzali sme z toho, že starostlivosť o pracovníkov je jedným z dôležitých predpokladov plnenia plánovaných úloh. Všestrannou starostlivosťou o pracovníkov vytvárajú organizácie podmienky pre hospodárnu, bezpečnú, zdravotne nezávadnú prácu, priaznivo ovplyvňujú vzťahy v pracovných kolektívoch, a tým pomáhajú formovať a rozvíjať socialistický spôsob života.

Mali sme možnosť overiť si na dvoch najväčších baniach, a to v Ostravsko-karvinskom revíre a v Severočeských hnedouhoľných baniach, že vedúci hospodárski pracovníci si uvedomujú priamu súvislosť vzťahov medzi plnením plánovaných úloh a starostlivosťou o svojich zamestnancoch. Podniková sociálna politika sa postupne chápe v celom komplexe a prestáva byť len čiastkovou vecou útvarov starostlivosti o pracujúcich. Práve táto skutočnosť prináša pozitívne výsledky.

Najdôležitejšou oblasťou sociálnej politiky je nesporne ochrana a bezpečnosť pri práci. O to viac vystupuje do popredia táto starostlivosť tam, kde je práca veľmi náročná a zložitá.

Jedným z kritérií úrovne bezpečnosti práce sú ukazovatele pracovnej úrazovosti. V Ostravsko-karvinskom revíre čísla týchto ukazovateľov z hľadiska dlhodobého vývoja sú pomerne priaznivé.

V porovnaní s rokom 1960 sa za rok 1974 výrazne znížil počet pracovných úrazov, a to z 26 tis. na 6200. Rovnaký trend má i počet zameškaných smien, ktorý robil v roku 1960 viac než 417 tis. a za minulý rok sa znížil na 175 tis. Obdobný vývoj je i v Severočeských hnedouhoľných baniach.

I keď počty pracovných úrazov i onemocnenia zaprášenia pľúc podstatne klesajú, je si vedenie baní vedomé, že čísla sú stále značne vysoké a že dosiahnuté výsledky nezodpovedajú vynaloženému úsiliu ani súčasným podmienkam našej socialistickej spoločnosti. Na ochranu a bezpečnosť práce v rámci ozdravných opatrení sú vynakladané nemalé prostriedky. Napríklad v Ostravsko-karvinských baniach v roku 1974 to bolo 265 mil. Kčs a pre tento rok je plánovaná suma o 10 mil. Kčs vyššia.

Takisto je to aj v Severočeských hnedouhoľných baniach, kde tieto náklady za päťročnicu presiahnu 570 mil. Kčs.

Rozbory úrazovosti ukazujú, že hlavné príčiny sú v porušovaní bezpečnostných predpisov a technologických postupov pri práci. Ako tomu zabrániť? Veď ľudské zdravie, človeka - to je to najcennejšie, čo naša socialistická spoločnosť má. Vyplatí sa teda venovať maximálne úsilie tomu, aby sa v baniach, ale aj vo všetkých podnikoch patriacich do odvetvia palív a energetiky venovala komplexu týchto problémov ešte väčšia pozornosť, najmä z hľadiska účinnej prevencie. Mali by sa vyvodzovať prísnejšie závery voči tým hospodárskym pracovníkom, ktorí nie dosť dôrazne dbajú na svojich pracoviskách o dodržiavanie všetkých zásad bezpečnej práce a neuplatňujú v plnom rozsahu všetky platné právne normy.