Na úseku zdravotnictví většina zahraničních styků vyplývá z účasti na činnosti v mezinárodních organizacích. Spolupráce se socialistickými zeměmi pokračuje na základě dohod sjednaných ve zdravotnické oblasti, jakož i na základě závěrů z pravidelných porad ministrů zdravotnictví socialistických zemí.

Ke kulturní spolupráci s rozvojovými zeměmi přistupujeme na základě jejich požadavků, pomáháme při přípravě kádrů pro práci v kulturní oblasti, při zřizování kulturních institucí a zároveň seznamujeme naši veřejnost s kulturními hodnotami těchto národů. Důležité je spojovat tyto styky s tematikou socialistické výstavby a s cílem získávat tamější mládež.

Ve školské oblasti má spolupráce s rozvojovými zeměmi převážně charakter pomocný. Záleží hlavně v udělování studijních stipendií. Ke konci roku 1971 studovalo u nás 2539 studentů a 289 postgraduantů z rozvojových zemí na různých typech našich vysokých škol. Napříště půjde i o to, jak soustavněji pečovat o jejich další odborný růst. Při vysílání hraje důležitou úlohu vysílání expertů k řešení naléhavých problémů rozvojových zemí. Účinnější by měla být naše pomoc při budování vysokého a středního odborného školství rozvojových zemí. Jednou z výrazných forem pomoci rozvojovým zemím je vysílání našich zdravotnických pracovníků a lékařů. Pro nedostatek kádrových rezerv nebylo však možné vyhovět všem požadavkům, takže napříště bude nutno přijmout v tom směru včasná opatření, včetně školení lékařů na náklady vysílajících stran. Také je třeba námi vysílané lékaře připravit na odlišnou problematiku tropických chorob. Ve vědě je třeba prohlubovat a rozlišovat smluvní spolupráci s vědeckými institucemi rozvojových zemí přednostního zájmu.

Ve stycích s kapitalistickými zeměmi jsou kulturní akce dnes již převážně voleny tak, aby propagovaly socialistický způsob života a tím pomáhaly pokrokovým a protiimperialistickým silám. Těmtom požadavkům však dosud zcela neodpovídají některé kulturní akce na komerčním základě, kde stále ještě převládají komerční hlediska. Naproti tomu akce druhé strany již lépe slouží k poznávání pokrokové kultury kapitalistických zemí.

Ve školské oblasti byly styky s kapitalistickými státy prováděny v rámci příslušných článků ke kulturním dohodám nebo v rámci nám notifikovaných nabídek státních stipendií. Podíl bezdevizových styků poklesl na 20 % celkového objemu.

Styky s kapitalistickými státy ve vědecké oblasti vycházejí ze zásady, že jsou účelné, dávají-li záruku přínosu naší vědě pro plnění jejich vlastních úkolů v oborech prioritního zájmu a vysílání politicky a odborně plně kvalifikovaných pracovníků. Naše akce musíme orientovat na pokrokové obory a pokrokové síly. Musíme lépe využívat mezinárodních vědeckých institucí a usilovat o posílení mezinárodního postavení československé vědy.

Rovněž ve zdravotnictví je ve stycích s kapitalistickými státy za nejefektivnější považován stipendijní program, na němž se můžeme devizově podílet. Čerpaná stipendia jsou určena na námi preferované obory a hlavně pro delší pobyty.

V kulturních, školských, vědeckých a zdravotnických stycích bylo proti dřívějšímu období, zejména co se týká krizových let, mnoho napraveno a dnešní trend nese zřejmé znaky dalšího zkvalitňování a nástupu do ofensivy. Nicméně existují dosud problémy. Je nutno nadále plánovitě a důsledně prohlubovat koncepčnost v těchto stycích, včetně uplatňování kvalitativních požadavků a náležité programově politické připravenosti. Dále je nutno ještě lépe využívat spolupráce v rámci socialistického společenství a jeho integračního úsilí, zejména možností výchovy aspirantů, specialistů a organizátorů v Sovětském svazu. Bude potřebí vytvářet nutné kádrové rezervy českých i slovenských expertů, aby bylo možno pohotově reagovat na požadavky jednotlivých rozvojových zemí a specializovaných agencií OSN.

K zajištění těchto úkolů bude třeba, aby příslušné zahraniční úseky jednotlivých resortů byly vybaveny kvalifikovanými pracovníky. Rovněž bude třeba a účelné přezkoumat některé dosavadní finanční předpisy a kvóty, aby byly v souladu s dnešními potřebami, zejména integračního procesu, socialistické spolupráce i pomoci rozvojovým zemím. V neposlední řadě pak je zkvalitnění celé oblasti těchto styků odvislé i od prohloubení aktivity a iniciativy i odborné a politické kvalifikace pracovníků aparátu zastupitelských úřadů. Děkuji vám. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem. Slovo dávam poslankyni Kuželovej. Pripraví sa poslankyňa Lefflerová.

Poslankyně SL V. Kuželová: Vážené soudružky a soudruzi, vyslechla jsem se zájmem expozé ministra zahraničních věcí s. Chňoupka a chtěla bych říci pár slov k problematice národně osvobozeneckého hnutí, k situaci na Blízkém a Středním východě a v Latinské Americe a k tomu, jak se Československá socialistická republika podílí na likvidaci pozůstatků koloniální soustavy imperialismu.

Náš vztah k národně osvobozeneckému hnutí vyplývá z principů proletářského internacionalismu. Proto solidarita s národně osvobozeneckým bojem zaujímá významné místo v mezinárodní politice Československé socialistické republiky. Je předmětem pozornosti a aktivní spolupráce řady našich společenských organizací. Zvláštní místo mezi těmito organizacemi zaujímá Československý výbor solidarity s národy Afriky a Asie, který vyvíjí velmi širokou, aktivní a záslužnou činnost.

K rozvoji národně osvobozeneckého hnutí v arabských zemích, k jejich úspěchům při upevňování nezávislosti a prosazování ekonomických a sociálních reforem přispěla rozhodující měrou efektivní pomoc socialistických zemí, zejména Sovětského svazu. Pokrokové arabské režimy poznaly upřímnou spolupráci Sovětského svazu a dalších zemí socialistického společenství, jakou ze svých vztahů se Západem neznaly. Tato spolupráce ovšem vážně podkopala imperialistické vlivy a vykořisťování v této oblasti, a proto vždy byla a zůstane trnem v oku jak imperialismu, tak i arabské reakci, bojující proti pokroku. Proto každé narušení dobrých vztahů a přirozeného spojenectví mezi pokrokovými, protiimperialistickými arabskými silami a zeměmi socialistické soustavy je v rozporu s objektivnímu zájmy arabského lidu a slouží pouze jeho nepřátelům - imperialistům a zpátečnickým silám v arabském světě samotném.

V souvislosti s odchodem sovětských vojenských poradců z Egypta rozpoutaly imperialistické kruhy spolu s arabskou reakcí kampaň, která měla za cíl rozložit přátelské svazky mezi socialistickými a arabskými zeměmi a zasít protisovětské nálady do širokých vrstev lidu arabských zemí. Falešné argumenty měly přesvědčit, že odklon od spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi vytvoří pro Egypt ve Spojených státech příznivou atmosféru, v níž Spojené státy vyvinou nátlak na Izrael a donutí jej ke stažení jeho vojsk z okupovaných arabských území. Vývoj však potvrdil a ukázal i těm, kteří zpočátku této zlovolné propagandě podléhali, že vládě USA záleží na Izraeli daleko více než na Arabech. Proto odpovědní arabští vlastenečtí činitelé si uvědomují, že cíle této kampaně hluboce poškozují arabské národně osvobozenecké hnutí. Vědí, že zájmy arabského lidu a zájmy pokroku vyžadují jasnou perspektivu v boji proti imperialismu; a tu může Arabům zajistit jen úzká spolupráce se zeměmi socialistického společenství. Nezbytným předpokladem úspěchů boje proti imperialismu je pochopitelně také jednotný postup všech pokrokových arabských sil a režimů.

Projevy antikomunismu a antisovětismu tuto jednotu fronty rozštěpují. Myslím si však, že dlouholetý progresivní vývoj v řadě arabských zemí rozmnožil již řady a posílí postavení těch arabských politických sil, které oceňují podporu a pomoc socialistických zemí, chápou význam vzájemné spolupráce a správně hodnotí současnou situaci na Středním východě i ve světě.

Nejlepším řešením současné situace na Středním východě je důsledné splnění rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů z listopadu 1967, které zejména vyžaduje vyklizení okupovaných území, a rezolucí OSN, týkajících se arabského palestinského lidu. O to také usiluje československá zahraniční politika. Úplné stažení izraelských vojsk ze všech, v červnové válce roku 1967 obsazených arabských území, není v zájmu jen arabského lidu, nýbrž i v zájmu všech, kterým je drahý mír a spravedlnost. Ponechání byť jen části těchto území v rukou Izraele by znamenalo odměňovat agresora, a to by nepochybně podněcovalo choutky agresorů jinde ve světě. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN z listopadu 1967 předpokládá uspokojení legitimních nároků všech států, které se zúčastnily války, jakož i - spolu s dalšími příslušnými rezolucemi OSN - uspokojení zákonných práv palestinského arabského lidu. Na jejím podkladě může být v této oblasti zajištěn spravedlivý a trvalý mír. Je proto třeba, aby Arabové společně se zeměmi socialistické soustavy a všemi ostatními pokrokovými a mírumilovnými silami světa využili všech vhodných prostředků k tomu, aby přiměli Izrael, Spojené státy americké a ostatní síly, které podporují agresivní a expansionistickou politiku izraelské vlády ke splnění uvedených rezolucí. Všichni rozhodně podporujeme spravedlivý boj arabského lidu za urychlené odstranění důsledků izraelské agrese z roku 1967.

K velkému rozmachu protiimperialistického hnutí dochází v současné době v zemích Latinské Ameriky. Latinská Amerika se dnes stává po Asii a Africe třetí významnou frontou národně osvobozeneckého boje rozvojových zemí proti imperialismu. Musíme nadále věnovat všestrannou pomoc Kubánské republice, která jako první socialistický stát na americkém kontinentě má mimořádný význam pro další rozvoj jeho progresivních sil. Obdobně to platí i o republice Chile, jejíž společnost prochází hlubokými sociálními a ekonomickými změnami v důsledku vítězství sil vlády Lidové jednoty pod vedením presidenta Salvadora Allendeho.

Poprvé v dějinách kontinentu dosáhl chilský lid ústavní cestou nastolení takové vlády, jakou sám chce. Víme, že chilský lid je odhodlán kráčet dále cestou, kterou si vytyčil a která má podporu pracujících a ostatních zemí Latinské Ameriky.

Úspěšná realizace vládního programu a další opatření prováděná vládou Lidové jednoty v podmínkách velmi složitého vývoje v zemi v rámci dosud platné ústavy a z ní vyplývajícího zákonodárství vytváří předpoklady pro výrazné prohlubování chilské národní a demokratické revoluce. V tomto boji proti cizím monopolům a jejich domácím politickým a ekonomickým oporám mobilizuje vláda lidové masy, které usilují o zbavení se všech forem monopolistického a velkostatkářského vykořisťování. Takovýto vývoj má a bude mít dalekosáhlý význam a vliv na celkový vývoj v Latinské Americe.

Hluboké kvalitativní společenské přeměny v zemi vyvolaly zvláště v posledním období velké úsilí domácí reakce a sil amerického a mezinárodního imperialismu, směřující ke svržení vlády i za cenu občanské války. Allendeho. vláda úspěšně překonává reakcí vyvolávané krizové situace, díky realistickému postupu Komunistické strany Chile a její konstruktivní spolupráci s dalšími vládními stranami.

Významnou a rozhodující pozitivní roli v tomto vnitropolitickém vývoji má dělnická třída a malozemědělci, kteří podporou vlády neutralizovali dopad akcí reakčních sil. Tento pozitivní postoj většiny pracujících je znásoben i postojem armády, která v zájmu dodržení ústavního pořádku v zemi podporuje současnou vládu presidenta Allende. Tato vláda vidí základ svých zahraničních styků ve spolupráci se zeměmi socialistického společenství jako předpokladu pro získání skutečné nezávislosti a svrchovanosti země.

V této době mimořádného náporu vnitřních pravicových sil v Chile a současně zahraničních monopolů, zejména měďařské společnosti Kennecott s cílem vážně poškodit současnou hospodářskou situaci a vyvolat v zemi chaos, došlo k oficiální návštěvě Chile ministrem zahraničních věcí ing. Chňoupkem. K tomu, co zde s. ministr ke své zajímavé cestě do Chile řekl, bych chtěla dodat, že československá veřejnost oceňuje, že průběh jednání s chilskými vládními činiteli znovu ukázal plnou solidaritu a podporu ČSSR vládě Lidové jednoty a jejímu presidentu Allendovi.

Výsledky této návštěvy velmi vysoko ocenili chilští vládní představitelé. Vážíme si toho, že toto ocenění, jakož i podpora ČSSR byly jasně vyjádřeny i ve společném závěrečném komuniké.

Odrazem uvedeného vývoje je skutečnost, že zvláště v posledních dvou letech dochází k podstatnému zintenzivnění styků řady zemí Latinské Ameriky se státy socialistického společenství a konkrétně s Československem jak formou jednání a smluvních úprav těchto styků zejména na úseku obchodu, hospodářské a vědecko-technické spolupráce, tak i výměnou návštěv a navazováním osobních styků po vládní a parlamentní linii.

Vítáme tuto skutečnost. Z naší strany bude třeba nadále vytvářet vhodné podmínky pro to, aby se naše styky s Latinskou Amerikou stále prohlubovaly, a to zejména s těmi zeměmi, které již budují socialistickou společnost jako Kuba, nebo které usilují o nekapitalistickou cestu svého dalšího vývoje, např. v Chile.

Současně jsme si však vědomi toho, že uvedený příznivý vývoj v Latinské Americe a našich vztahů s touto oblastí neprobíhá bez obtíží. Imperialismus a domácí reakce v zemích Latinské Ameriky vyvíjejí všemožné úsilí a neštítí se žádných prostředků, aby zastavily a zvrátily úsilí národů této oblasti o nastoupení samostatné cesty bez cizího vměšování. Příkladů je bezpočet. V nejmarkantnější formě jsme toho dnes svědky v postupu zejména severoamerického imperialismu vůči revoluční Kubě a vůči vládě Lidové jednoty v Chile.

Jsme hluboce přesvědčeni, že pracující lid Latinské Ameriky dovrší úspěšně svůj boj za plnou národní svobodu a svrchovanost, že socialistické, národně osvobozenecké a demokratické síly Latinské Ameriky budou nakonec určujícím faktorem pro plné začlenění tohoto subkontinentu do všestranné mírové spolupráce mezi národy.

Dosavadní zkušenosti a praxe již potvrdily, že národně osvobozenecké hnutí ve svazku se světovou socialistickou soustavou a mezinárodním dělnickým hnutím má daleko větší možnosti než kdykoliv předtím pro stupňování boje proti imperialismu a dosažení nových vítězství na cestě národního osvobození. /Potlesk./