Ústavně právní výbor projednal již ve své lednové schůzi zásady, které uvedl místopředseda federální vlády prof. dr. Laco, když předem o stěžejních zásadách ovládajících celé naše občanské řízení soudní podal výklad děkan právnické fakulty University Karlovy prof. dr. Češka. Zdůraznil základní význam práva jako stabilizátora vztahů, vysvětlil, že v občanském soudním řízení se projednávají nejen věci práva občanského, ale i práva rodinného a družstevního. Soudy na těchto úsecích projednaly v roce 1970 celkem 242 tisíc věcí, zatímco trestních případů, tj. trestných činů a přečinů, bylo projednáno přibližně polovina, tj. 118 tisíc. Zdůvodnil, že soudní proces je zárukou dodržování socialistické zákonnosti a jeho cílem je tedy ochrana a zajištění zákonných práv občanů, také však výchovné působení na účastníky řízení.

Prof. dr. Laco poukázal stejně jako při dnešním zdůvodnění návrhu, že k novelizaci občanského soudního řádu je třeba přistoupit v rámci zdokonalování celého našeho právního řádu, že přijetím navrhované novely bude ulehčena práce soudů a přitom plně zachovány dosavadní zásady řízení, jeho struktura a také plně garantována práva občanů.

Proto oba naše výbory při projednávání zásad i vládního návrhu zákona na své dubnové schůzi kladně ocenily cíle, které navrhovaná novela sleduje, tj. urychlení a zhospodárnění řízení, úspory jak v práci soudů, tak časové úspory účastníků, svědků a znalců. Přispěje to i ke snižování počtu zameškaných směn a k ušetření cestovních i jiných výdajů. Poslanci při jednání zdůrazňovali, že novela rovněž přispěje ke zkvalitnění soudcovské práce a tím i k upevnění disciplíny a autority soudů. Konstatovali, že novelizace se nedotkne základních principů, na nichž je vybudován náš občanský soudní řád, zejména se nedotkne zásady materiální pravdy, zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů občanů a organizací a výchovy k dodržování zákonů, zásad socialistického soužití, k čestnému plnění povinností i k úctě k právům spoluobčanů.

Kladně bylo hodnoceno navrhované zrušení povinného řízení o smíření manželů před rozvodem. Tento institut není už v současných podmínkách dostatečným prostředkem k nápravě vztahů v narušených manželstvích. Rozvod manželství, zejména v době nezletilosti dětí žijících v rodině, je však vždy jevem závažným, v převážné míře případů společensky nežádoucím. Poslanci proto uvítali, že ruku v ruce s předchozí úpravou novela ukládá soudům procesním, tedy v průběhu vlastního řízení o rozvod manželství, nejen povinnost usilovat o smír, ale povinnost vést manžele k odstraňování příčin rozvratu. Ukládá tak soudům velikou odpovědnost a výchovnou povinnost citlivě přistupovat k lidem u vědomí, že ne každé manželství je zralé na rozvod už proto, že manželé se octli před soudem.

S uspokojením byla přijata navržená novelizace ohledně zjednodušeného postupu při předvádění předvolaných, kteří se bez omluvy nedostaví k soudu či znalci, o důkazech odborným vyjádřením nebo potvrzením příslušného orgánu, o lhůtě k vyhlášení rozsudku a o podstatném rozšíření možnosti vydat v samosoudcovské věci platební rozkaz. Stejně změnou a doplněním ustanovení o výkonu rozhodnutí /§ 274, 325 a/ - 347 osř./ nebude tím dotčena struktura soudního řízení, ale urychlena práce soudů.

Kladně bylo také přijato posílení zásady vázanosti soudů návrhy účastníků řízení /§ 153 osř./ a v souvislosti s tím i upřesnění předpisu § 212 osř. pro řízení odvolací. Novelizace povede účastníky a jejich zástupce ke zvýšení odpovědnosti za zdárný průběh řízení a soudům umožní soustředit se na zjištění materiální pravdy a tedy na spravedlivé rozhodnutí ve věci samé. Dosavadní volnější úprava s možnostmi soudů rozhodovat nad rámec žaloby /ultra petitum/ vedla účastníky k nečinnosti, k přenášení důkazního břemene na soud. Účastníci nekonkretizovali své návrhy, zejména ve sporech o náhradu škody, neoznačovali důkazy a tak znemožňovali, ať chtěně nebo nechtěně, nebo alespoň oddalovali zjištění objektivní pravdy. Podle novely nebude možno již porušovat bez hmotně právních důsledků povinnost uloženou jim stejně v § 120 odst. 2 osř. Občanské soudní řízení přímo předpokládá zásadu poctivé součinnosti soudů se všemi, kteří se účastní řízení. Nemělo by se proto ani už po novele vyskytovat, jak se dosud dálo tak často v řízení o rozvod manželství, že účastníci důkazy naprosto nutné k zjištění pravdy a příčin rozvratu, jak jim ukládá § 25 zákona o rodině, vědomě zatajují a odpírají uvádět.

Konečně poslanci uvítali ustanovení, která mají důsledně zabezpečit výživu nezletilých dětí a nově upravují soudní příslušnost pro vymáhání výživného /§ 252 a 284 osř./. Všechna tato ustanovení povedou k posílení autority soudů a zejména i k ochraně práv nezletilých dětí.

Tolik jsem považoval za nutné uvést z průběhu projednávání vládního návrhu ve výborech Sněmovny lidu, které s návrhem vyslovily plný souhlas. Stejně projevily souhlas i orgány obou národních rad, jimž byl návrh zaslán k zaujetí stanoviska.

Z pověření výborů Sněmovny lidu doporučuji proto Sněmovně lidu, aby vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, schválila ve znění, v němž jej předložila vláda Československé socialistické republiky. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS V. David: Děkuji poslanci Srbovi. Zpravodajskou zprávu za výbory Sněmovny národů přednese poslankyně Margita Kondrčíková. Prosím, aby se ujala slova.

Zpravodajka poslankyně SN M. Kondrčíková: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, Ústavnoprávny výbor Snemovne národov a Výbor pre sociálnu politiku Snemovne národov prerokovali vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa Občiansky súdny poriadok na spoločných schôdzkach so zodpovedajúcimi výbormi Snemovne ľudu a dospeli k tým istým záverom ako tieto výbory.

Z poverenia výboru Snemovne národov preto tiež odporúčam schváliť tento návrh v predloženom znení.

Předsedající místopředseda FS V. David: Děkuji poslankyni Kondrčíkové. Můžeme zahájit rozpravu. Zjišťuji, že písemně je přihlášen poslanec Ľudovít Černáček. Dávám mu slovo.

Poslanec SN Ľudovít Černáček: Vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, vo svojom vystúpení by som chcel povedať niekoľko slov k navrhovanému zrušeniu povinného konania o zmierenie manželov pred rozvodom. Povinné zmierovacie konanie bolo zavedené pred 9 rokmi, teda od roku 1964. Jeho zavedenie bolo vtedy odôvodňované dobrými skúsenosťami, ktoré mali súdy i advokátne poradne so zmierovaním manželov. Dnes stojíme pred opačnou úpravou, podľa ktorej chceme zase zrušiť povinné zmierovacie konanie a preniesť ťažisko pokusov o zmierenie manželov do vlastného súdneho konania o rozvod manželstva.

V roku 1964 bolo na území našej republiky, t. j. na území dnešnej federácie rozvedených okolo 18 tisíc manželstiev. Zo štatistického prehľadu o vývoji rozvodovosti, ktorý sme dostali vlani so správou generálneho prokurátora a Najvyššieho súdu o stave socialistickej zákonnosti, sme sa presvedčili, že napriek všetkej starostlivosti našej spoločnosti o trvalosť manželstiev počet rozvodov stále stúpa. V roku 1966 sme mali u nás podľa tohto prehľadu viac ako 20 tisíc rozvodov, v roku 1969 skoro 24 tisíc a v roku 1971 už viac ako 28 tisíc, z toho v Českej socialistickej republike 23 600 a v Slovenskej socialistickej republike viac ako 4400. Je teda situácia v Českej socialistickej republike podstatne horšia než u nás na Slovensku, pravda, aj na Slovensku rozvodovosť stále stúpa.

Je to predovšetkým alkohol, nevera a neuvážené uzavieranie manželstiev, často veľmi mladými ľuďmi len preto, že z intímnych stykov žena otehotnela bez bližšieho citového vzťahu, vzájomného porozumenia, zhodných názorov na život, bez nedostatku úcty a pochopenia povinností vyplývajúcich z manželstva. Jedným zo závažných dôvodov je aj nedostatočná výchova mladých ľudí v narušených manželstvách rodičov. Týmto otázkam musí venovať pozornosť celá naša spoločnosť.

Aká je situácia na pracoviskách a v bydlisku manželov, u ktorých dochádza k nedorozumeniam? Temer vo všetkých prípadoch sú nedostatky v manželstve známe, avšak tak vedúci pracovníci, ako aj spoločenské organizácie a národné výbory iba trpne prizerajú na prehlbovanie rozporov niekedy z falošného kamarátstva, niekedy z obavy pred osobnými ťažkosťami, ale aj z pohodlnosti a nezáujmu. Keby každý vo svojej funkcii v role priateľa či spolupracovníka so záujmom o udržanie manželstva zasiahol napr. proti nadmernému používaniu alkoholu, alebo keby poukázal na nevhodné nadväzovanie známostí s iným partnerom, keby sa venoval mladým ľuďom, viedol ich k zodpovednosti voči rodine a tým aj voči spoločnosti, to všetko by v počiatkoch, teda včas, bol iste veľmi účinný postup pri prevencii v snahe zamedziť rozvratom v manželstve. Je neskoro usilovať sa o nápravu, keď rozpor už vyvrcholil. Potom je naozaj nutné hovoriť o zmierovacom konaní ako o púhej formalite, ktorá v našom konaní nemá miesto.

Mýlil by sa však každý vo svojej predstave, že tým, keď odpadne zmierovacie konanie manželov, bude ľahšie dosiahnuť rozvod, že azda bude podaný návrh a že súd v krátkom čase vyhovie a manželstvo rozvedie. Ťažisko práce súdu sa prenáša do samého rozvodového konania za prítomnosti celého senátu a súd bude povinný počas tohto konania dôsledne zisťovať príčiny rozvratu, usilovať sa aj v tomto prípade odstrániť nedorozumenie a snažiť sa o zmierenie. Som toho názoru, že súd aj týmto spôsobom môže dobre splniť svoju povinnosť v konaní o rozvod manželstva.

Súčasný stav nevyhnutne vedie k zamysleniu, a to nielen nad rastom rozvodovosti, ale aj nad tým, že povinné zmierovacie konanie nepomohlo zastaviť rast počtu rozvodov, ani ich počet znížiť.

Som si vedomý, že odpoveď na túto otázku i na otázky, ktoré s ňou súvisia, nie je ľahká. Avšak my za každým zachráneným manželstvom, za každým percentom, o ktoré sa zníži počet rozvodov, musíme vidieť zachránené domovy a rodiny pre naše deti.

Rozhovory s ľuďmi i odborníkmi, hlavne so sudcami mi potvrdili, že sa povinné zmierovacie konanie stalo formálnym. Zmierovacie konanie sa robí šablónovite, povrchne, často ako nevyhnutné zlo. Avšak práca s ľuďmi, urovnávanie ich narušených vzájomných vzťahov vyžaduje veľmi starostlivú, dlhotrvajúcu a citlivú snahu. Je umenie priblížiť sa k ľuďom, pochopiť povahové a iné osobné vlastnosti partnerov a vystihnúť základné príčiny rozporov medzi nimi. Je nemožné, aby do tejto zložitej problematiky mohol sudca vniknúť v pomerne krátkom, niekedy iba štvrťhodinovom pohovore, ktorý robí s manželmi v rámci zmierovacieho konania. Kedysi volával advokát pred podaním návrhu na rozvod oboch manželov do poradne a pokúšal sa ich zmieriť. Dnes sa však sudca často dozvedá, že manžel, ktorý žaluje o rozvod, ani jeho advokát vôbec nevyrozumeli druhého manžela o zamýšľanom začatí zmierovacieho konania, prípadne o podaní žaloby o rozvod a druhý manžel sa o tom dozvedá až z predvolania na súd. Taký postup nevyhnutne vedie na strane druhého manžela k určitej nedôvere i neochote sa zmieriť.

Skúsenosti ďalej ukazujú, že v čase, keď sa jeden z manželov obrátil na súd, býva spravidla už neskoro na záchranu manželstva, ktoré prestalo plniť svoju spoločenskú funkciu. Súd v rozvodovom konaní v skutočnosti dáva iba právnu sankciu faktickému stavu. Spravidla je návrh na rozvod podávaný v čase, keď vzťahy medzi manželmi sú už príliš narušené a pokusy o zmierenie sa už nestretávajú s úspechom, i keď sudca k nim pristupuje čo najzodpovednejšie.

Cestu k obmedzeniu počtu rozvodov musíme preto hľadať inde. Už pred uzavretím manželstva sa musíme zamerať na výchovu mladých ľudí k manželstvu a rodičovstvu, a to je úloha predovšetkým rodičov, školy a spoločenských organizácií. Za trvania manželstva by malo byť úlohou štátnych orgánov, predovšetkým národných výborov a ich aktívov a ďalej aj spoločenských organizácií, aby sa starali o odstránenie príčin, ktoré vedú k rozvratom manželstva. Ak sa objavia príznaky rozvratu, je na mieste využiť tiež súčinnosť s rôznymi odbornými inštitúciami, hlavne s manželskými poradňami.

Svoju výchovnú funkciou by tu mali plniť aj naše odborové orgány. Všetci vieme, medzi koľkými pracovníkmi na našich pracoviskách vznikajú rôzne citové vzťahy, ktoré narúšajú ich rodiny. Tieto prípady sa stretávajú u pracovných i odborových kolektívov s naprostou nevšímavosťou. A predsa odborové orgány alebo pracovné kolektívy v mnohých prípadoch mohli prispieť k tomu, aby manželstvo, ktoré je narušované takýmito nežiadúcimi vzťahmi, bolo zachránené.

Súdružky a súdruhovia, všetky tieto moje poznatky potvrdzujú, že úvahy o zamýšľanom zrušení zmierovacieho konania pred rozvodom sú správne. Prispejú rovnako ako ostatné navrhované opatrenia tiež k zjednodušeniu a zhospodárneniu občianskeho súdneho konania. Budem preto za vládny návrh hlasovať.

Předsedající místopředseda FS V. David: Děkuji poslanci Černáčkovi. Jiné přihlášky do rozpravy nedošly. Hlásí se ještě někdo o slovo? /Nikdo./ Nikdo.

Ptám se místopředsedy federální vlády s. Laca, zda si přeje závěrečné slovo. /Místopředseda vlády ČSSR prof. dr. K. Laco, DrSc., se vzdává závěrečného slova./

Ptám se zpravodajů výborů sněmoven, zda si žádají závěrečné slovo? /Zpravodaj poslanec dr. Srb ani zpravodajka poslankyně Kondrčíková nežádají./

Můžeme přistoupit k hlasování.

V zasedacím sále je přítomno 149 poslanců Sněmovny lidu, 55 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice, 59 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Sněmovny jsou usnášení schopné.

Prosím nejdříve o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád podle návrhu společného zpravodaje, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Sněmovna lidu zákon schválila.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo souhlasí s návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, jak navrhla společná zpravodajka, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Také Sněmovna národů zákon schválila.

Souhlasným usnesením obou sněmoven byl schválen zákon, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád.

Posledním bodem schválené ho pořadu je