Podle rozpočtovaných předpokladů mělo být na akce plánované v minulém roce použito z tohoto fondu 201 mil. Kčs, ale ve skutečnosti bylo vyčerpáno pouze 130 mil. Kčs, tj. v celkovém pohledu na zabezpečování plánovaných potřeb méně o třetinu prostředků, podobně jako tomu bylo u fondu vodního hospodářství.

I v tomto případě nebyla realizována poměrně velká část akcí, důležitých z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí. Podíváme-li se na příčiny tohoto stavu, setkáme se opět s vysvětlením, že žádoucí výstavba plánovaných zařízení byla brzděna nedostatkem stavebních či montážních kapacit, nebo opožděným plněním dodávek technologického zařízení a prováděním tzv. dokončovacích akcí.

Jistě ani v tomto případě se vzhledem k významu sledované otázky nemůžeme spokojit jen s pouhým konstatováním neuspokojivého stavu, zvláště známe-li uváděné příčiny. Domnívám se proto, že i v této oblasti musíme dosáhnout rozhodného obratu v plnění jednotlivých akcí, a to hlavně ve způsobu jejich zabezpečování, a i zde se postarat o to, aby důsledně byly naplňovány záměry plánu, popř. to, aby dodavatelské organizace neměly snahu plnit přednostně výstavby jiného druhu a charakteru, jestliže jsou zatím pro ně z hlediska některých ukazatetelů plánu výhodnější. Takováto výhodnost je pochybná a společensky neprospěšná.

Jaký bychom si tedy, soudružky a soudruzi, měli učinit z těchto zkušeností a poznatků závěr?

Především ten, že k řešení akcí podnikaných na ochranu zdraví pracujících a zlepšování životního prostředí by odpovědné příslušné organizace neměly přistupovat jako k jednostranné záležitosti. O všech těchto specifických akcích je možno říci, že jsou to záležitosti, které se týkají celé naší socialistické společnosti,v níž největší hodnotu má pracující člověk.

Domnívám se proto, že těchto státních účelových fondů by se mělo lépe využívat a že by měly být lépe zabezpečeny plánem. Jde o schopnost a pohotovost zúčastněných dodavatelských organizací tyto akce zabezpečovat. Myslím si proto, že je třeba, aby ze strany zejména zastupitelských orgánů státu byla věnována těmto akcím větší pozornost a soustavnější kontrola. Jsem si přitom velmi dobře vědom - a o tom máme zejména my, Ostraváci, dostatek zkušeností a poznatků - že ani sebenákladnější čistící zařízení, bránící pronikání odpadů a zplodin průmyslové výroby a dopravy do ovzduší a vodních toků či nádrží, nestačí k řešení celého problému ochrany zdraví pracujících a životního prostředí; že je to především otázka zdokonalování technologie průmyslových procesů, dále rozsáhlých opatření v oblasti způsobu vodního hospodářství, zavedení norem přípustnosti obsahu škodlivých látek a dalších opatření v řadě odvětví a v organizaci služeb.

Domnívám se proto také, že celospolečenský význam této otázky a naléhavost jejího řešení si vyžaduje projednání této otázky na půdě našich sněmoven.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Čapkovi. Slovo má poslankyně Šmejkalová, připraví se poslanec Bill.

Poslankyně SN B. Šmejkalová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, výbory pro zemědělství a výživu obou sněmoven projednaly na svém zasedání zprávu o výsledku hospodaření rozpočtovými prostředky rozpočtové kapitoly federálního ministerstva zemědělství a výživy za rok 1972. Konstatovaly, že hospodaření s rozpočtovými prostředky bylo ve vlastním ministerstvu i jemu podřízených organizacích v souladu s platnými předpisy a se snahou využívat tyto prostředky co nejúčelněji a nejhospodárněji. S uspokojením vzaly na vědomí, že ministerstvo vyvodilo příslušné závěry z připomínek poslanců v minulém období a že zvýšilo pozornost kontrolně revizní činnosti hospodaření jednotlivých správců rozpočtů s rozpočtovými prostředky. Pozitivní výsledky této činnosti, o níž se poslanci přesvědčili, potvrdily plnou odůvodněnost věnovat kontrolně revizní činnosti soustavnou pozornost na všech stupních řízení.

Vážené soudružky a soudruzi, v souvislosti s projednáváním zprávy k závěrečnému účtu rozpočtové kapitoly federálního ministerstva zemědělství a výživy vyslechli poslanci s mimořádnou pozorností též informativní zprávu o výsledných vztazích odvětví zemědělství a výživy k jednotlivým státním rozpočtům.

Podle této informace celkové aktivní saldo ke státním rozpočtům, zapracované v rozpočtech ve výši cca 1,4 mld Kčs dosáhlo částky cca 1,7 mld Kčs. Tím se i odvětví zemědělství a výživy podílí na celkových pozitivních výsledcích státního rozpočtu čs. federace, který dnes posuzujeme.

Ke zlepšení celkového vztahu ke státním rozpočtům obou republik i federace přispěly především zvýšené příjmy z odvodů a daní hospodářských organizací včetně zemědělské daně a z daně z obratu, a to v rozsahu téměř 1 miliardy Kčs.

Je to důsledek úspěšného plnění úkolů hospodářskými organizacemi odvětví v naturálních i hodnotových ukazatelích.

Současně však - sice pomaleji než příjmy - se zvýšily i výdaje státních rozpočtů ve vztahu k odvětví, a to o více než o 600 mil. Kčs. Tím také celkové výdaje z rozpočtovaných 23,1 mld Kčs dosáhly částky téměř 23,7 mld Kčs.

I když je proto možné souhrnný výsledek vztahu odvětví zemědělství a výživy ke státním rozpočtům hodnotit kladně, jistě tím nejsou vyčerpány všechny možnosti jeho dalšího zlepšování. Chtěla bych ujistit, že poslanci obou výborů pro zemědělství a výživu poskytnou plnou podporu opatřením, která budou směřovat k využití těchto možností.

V této souvislosti bych ráda uvedla následující myšlenku: Značný rozsah vztahů státních rozpočtů, charakterizovaný i zmíněnými údaji o jejich příjmech a výdajích, svědčí o jejich zcela zvláštním postavení a významu pro toto odvětví a jeho rozvoj.

Proto by bylo asi nesprávné posuzovat účelnost a efektivnost těchto vztahů jen v zúženém pojetí jejich kvantitativního vývoje. Zřejmě stejný, ne-li větší význam, a to i pro státní rozpočet, bude mnohdy mít nikoli to, zda se určitý výdaj státního rozpočtu podaří snížit či nikoli, ale to, zda tyto výdaje budou vždy vynakládány směrem a způsobem, který napomáhá rozvoji zemědělství ve společensky žádoucím směru. Tím v žádném případě nechci snižovat význam úsilí o všeobecné zvyšování příjmů státních rozpočtů, nebo snižování jejich výdajů, který má svou plnou platnost a oprávněnost i vůči našemu odvětví. Snažím se takto vyjádřit jen určitou obavu, abychom věci trochu nezjednodušovali, když se při projednávání státních rozpočtů a jejich plnění omezíme především na kvantitativní ukazatele.

Prosím, aby tato moje poznámka nebyla chápána jako kritika předložené zprávy o závěrečném účtu, ale spíše jako námět do budoucna, aby v takových zprávách a při jejich projednávání byla věnována větší pozornost hlubšímu zhodnocení přínosu některých rozhodujících příjmových a zejména výdajových položek. K uplatnění tohoto námětu mne vede i okolnost, že většina z nás poslanců není finančními ani národohospodářskými odborníky a nedokáže vždy plně postihnout společenský význam a funkci některých položek rozpočtu. Často si pak vytváří i některé zjednodušené názory, což rozhodně nenapomáhá ani naší další práci. Nechci dále tuto myšlenku rozvádět, cítím však, že takovýto hlubší pohled na některé problémy rozpočtu by byl pro nás poslance nesporným přínosem.

S tím bezprostředně souvisí i má další poznámka. Z důvodů, o nichž jsem hovořila, je mnohým poslancům dosti obtížné posuzovat, zda výdaje státního rozpočtu federace do toho či onoho odvětví nebo do rozpočtu republiky jsou nadměrné či nikoliv. Pokud tak činím jen podle toho, zda se nám zdá částka být vysoká či nikoliv, například ve srovnání s částkou, která je poskytována do jiného odvětví nebo do národního rozpočtu, pak je to právě ono zjednodušení, o němž jsem se zmínila. Proto kromě hlubšího zdůvodnění, které by nám umožnilo hlouběji pochopit příčiny rozhodujících příjmových a výdajových položek, musíme se i my, poslanci, zamýšlet nad tím, v kterých případech můžeme nejlépe využít naše zkušenosti a poznatky k efektivnějšímu hospodaření finančními prostředky rozpočtu.

Pokud jde o odvětví zemědělství a výživy, vidíme tuto příležitost v tom, že v souvislosti se státním rozpočtem a jeho výdaji a příjmy se snažíme posuzovat především účinnost jednotlivých pravidel a nástrojů, pomocí nichž se tyto výdaje a příjmy realizují, a to zejména těch pravidel a nástrojů, které se bezprostředně dotýkají našich hospodářských organizací a ovlivňují jejich chování a kde také nejlépe můžeme uplatnit naše zkušenosti a poznatky z jejich působení. Jde nám přitom o to, aby tato pravidla a nástroje vycházely ze současných podmínek odvětví, působily v souladu s přijatou linií jeho dalšího rozvoje a podporovaly zdravé a prospěšné tendence v chování podniků. Tím, jak se domnívám, můžeme také nejlépe napomáhat i účelnému a efektivnímu vynakládání prostředků státního rozpočtu a jeho působení společensky žádoucím směrem. Nemohu říci, že bychom se při této naší snaze setkávali s nepochopením příslušných orgánů. Přesto však dochází k tomu, že uplatnění mnohých našich námětů v praxi trvá, ke škodě věci, neúměrně dlouho.

Uvedu jen některé příklady. Již delší dobu diskutujeme o některých problémech a nedostatcích současné zemědělské daně, o některých problémech poskytování diferenciálních příplatků, nedořešených otázkách finančně ekonomických podmínek hospodaření nově vznikajících kooperačních podniků apod. Řešení těchto problémů, i když by se možná zpočátku bezprostředně neprojevilo ve zlepšení vztahů odvětví ke státnímu rozpočtu, by odstranilo některé problémy současného rozvoje odvětví a rozhodně dříve či později kladně na tyto vztahy působilo.

Chtěla bych proto apelovat na odpovědné pracovníky příslušných ústředních orgánů, aby, pokud shledávají naše náměty za opodstatněné, učinili vše pro jejich urychlenou realizaci.

Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, závěrem svého vystoupení z pověření poslanců výborů pro zemědělství a výživu obou sněmoven vyslovuji souhlas obou výborů s předloženou zprávou k závěrečnému účtu a doporučuji jeho schválení.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Šmejkalové. Nyní bude hovořit poslanec Bill, připraví se poslankyně Seidlová.

Poslanec SL ing. F. Bill: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, projednávaný státní závěrečný účet je jak ve svém celku, tak v jednotlivých částech zrcadlem a výslednicí hospodaření v minulém roce. Konkrétní uplatňování a důsledná praktická realizace rozpracovaných závěrů XIV. sjezdu strany se projevila v dobrých výsledcích druhého roku pětiletky. Úspěšné plnění programu prvních dvou let 5. pětiletky je možno právem považovat za jedno z nejlepších z doposud uskutečněných pětiletek. Kladné výsledky podrobně ve svém vystoupení rozvedl ministr Rohlíček.

I přes toto dobré plnění přetrvávají ještě nedostatky a problémy, zejména při zabezpečování kvalitativních stránek rozvoje národního hospodářství. Jde především o snižování materiálových nákladů na výrobu, dále o stále nízkou úroveň společenské produktivity práce, která je nižší zhruba o 30% ve srovnání s nejvyspělejšími státy, přičemž v chemickém průmyslu vykazujeme produktivitu asi třetinovou. Stále jsou nedostatečně využívány základní výrobní fondy. Nadále přetrvávají problémy odběratelsko-dodavatelských vztahů, které se někdy stávají i brzdou dalšího rozvoje dobře rozvinuté pracovní iniciativy a socialistické soutěže.

Stojíme tedy ještě před dořešením složitých úkolů, a nemělo by se proto ustupovat od náročnosti a naléhavosti v jejich překonání a odstranění. To proto, že v dalších letech nás čekají ještě náročnější a složitější úkoly. Musíme zajistit dostatek zvýšených zdrojů, abychom vytvořili podmínky pro postupné plánovité zvyšování životní úrovně, a to zejména v oblasti sociální politiky.

Zajištění těchto úkolů zvýšenou produkcí znamená další nároky na materiál, energii a suroviny. a právě těch máme nedostatek. Obtížnost je dále násobena tím, že úkoly musí být zajišťovány v podstatě bez přírůstku pracovních sil.

Za této situace nám nezbývá, než zaměřit se na účinnější využívání a uplatňování vědecko-technického rozvoje ve výrobě na jedné straně a intenzívnější zapojení naší ekonomiky do mezinárodní dělby práce v rámci RVHP na druhé straně.

Chtěl bych se ve svém vystoupení zmínit o tom, jak jsme vytvořili podmínky v roce 1972 pro lepší využívání vědecko-technického rozvoje. Předložený závěrečný účet ukazuje, že nebyly vyčerpány v plném rozsahu plánované prostředky na vědecko-technický rozvoj. Čerpání bylo pouze na 94%, nebylo čerpáno více než 400 mil. Kčs. Tuto skutečnost jsme si ověřili a potvrdili při projednávání jednotlivých kapitol závěrečného účtu ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod. Zajímalo nás samozřejmě, zda nečerpání těchto prostředků vzniklo následkem efektivnosti ve výzkumu a vývoji, nebo neplněním věcných úkolů. Potvrdilo se jak na průzkumech, tak i při projednávání ve výboru, že nebyly plněny věcné úkoly v oblasti vědy a techniky a realizace jejich výsledků. Nesplněno bylo více než 140 úkolů z celkového počtu. Mezi neplněnými úkoly jsou i takové, které by měly vytvářet předpoklady pro zvýšení technické úrovně výrob a výrobků a přiměřenou měrou také ovlivnit efektivnost naší ekonomiky.

Takovéto úspory finančních prostředků jsou nežádoucí a jistě se mnou souhlasíte, že bychom neměli připustit, aby se v dalších letech opakovaly. Vždyť neplnění těchto věcných úkolů v současné době zakládá zhoršení předpokladů pro růst produktivity práce a výroby v dalších letech.

Stojí tedy otázka: máme předpoklady, abychom lépe plnili úkoly vědecko-technického rozvoje? Domnívám se, že v oblasti vědy a techniky, výzkumu a vývoje, s existujícím dobrým výrobním potenciálem, jsou záruky i potenciální možnosti k zabezpečení vytyčených úkolů a postupně se dostat na žádoucí úroveň. Jednou z podmínek však je, aby tento potenciál byl orientován, organizován a řízen na rozhodující a klíčové problémy národního hospodářství. Zejména v podmínkách Československa by se měla postupně uplatnit zásada, že "není vždy rozhodující co vyrábíme, ale na čem a za co vyrábíme". Prostě soustředit síly a prostředky na výrobu výrobních prostředků a zejména rozvoj progresívních výrobních způsobů.

V této souvislosti bych chtěl uvést jeden příklad. V současné době dochází, v rámci technické revoluce, ke kvalitativní změně ve výrobě oceli. Výroba v martinských pecích je opouštěna a přechází se na výrobu v kyslíkových konvertorech. V ostravské aglomeraci, kde produkujeme převážnou část oceli, se výroba uskutečňuje pouze starou technologií v martinských pecích. Domníváme se, že by bylo prospěšné s urychlením rozhodnout o výrobě této oceli progresívnějším a efektívnějším způsobem - výstavbou kyslíko-konvertorových pecí, a to proto, že návratnost investic je do 1 1/2 roku, zvýší se produkce, uspoří se cca 1000 pracovníků a denní úspory v nákladech představují v podstatě 1 mil. Kčs.

Pro zvládnutí úkolů v oblasti vědy a techniky je dalším kladem, že máme dobře vybudovanou vědecko-technickou základnu, v níž pracuje 147 tis. vědeckých a inženýrsko-technických pracovníků, což v procentech odpovídá průmyslově nejvyspělejším státům.

Nedostatkem však je velká rozptýlenost vědecko-technické základny a až atomizace sil a prostředků.

To jsme si také ověřili při poslaneckých průzkumech a zjistili jsme, že v mnohých případech na řešení jednoho výzkumného úkolu připadá 0,5 - 2 pracovníci, tzn., že jeden pracovník řeší dva i více úkolů, což nutně vede i k tomu, že od výzkumu až po realizaci jeho výsledku uplyne i více než 10 let.

Přece je známo, že v období nastupující technické revoluce musí nám jít o zákon času. Bylo již prokázáno, že současná etapa je charakterizována rychlostí uvádění poznatků vědy do praxe, nikoliv jen počtem objevů a vynálezů. Proto stávající situace volá i po týmovém řešení důležitých úkolů a spojení sil nejen uvnitř státu, ale i v rámci socialistických zemí. Nežádoucí a neúčelné je, že stále vyrábíme značně rozsáhlý sortiment. To dokazuje mj. i skutečnost, že 90% všech potřebných strojů kryjeme vlastní výrobou.

Zajištění inovací a rozvoje u takto rozsáhlého sortimentu na průměrnou světovou úroveň by si nutně vyžádalo zvýšit stávající dobře vybudovanou výzkumně vývojovou základnu až čtyřnásobně, a to je přece nereálné.