Chcela by som uviesť niekoľko údajov na dokumentovanie
zabezpečenia dostatočného počtu lôžok
pre obyvateľstvo oboch republík. Uvediem príklad
z ČSR. Fakticky vykázané lôžka
podľa správy Federálneho ministerstva financií,
pripadajúce na počet obyvateľov relatívne
zodpovedajú absolútnym číslam, keby
sa však nevyskytli také okolnosti, ako napr., že
sa pre technickú rekonštrukciu, prestavbu a pod. v
ČSR vyradilo z prevádzky 6700 lôžok.
/A z toho pre nedostatok pracovných síl, obzvlášť
stredného zdravotníckeho personálu 960 lôžok./
Pritom budujeme za stámilióny nové lôžkové
zariadenia bez predpokladu plynulosti prevádzky, pretože
sa problém pracovných síl nikde zatiaľ
definitívne nevyriešil.
Je to závažné preto, lebo tam pracujú
veľmi kvalifikované kádre, ktoré by
za vyhovujúcich podmienok podstatne mohli prispieť
k zlepšeniu zdravotného stavu obyvateľstva a
k rozvoju vedy, ktorá má takú vysokú
autoritu vo svete.
Občania nám hovoria, že naše zdravotníctvo
vie veľmi operatívne zdolávať napríklad
chrípkové alebo iné epidémie, ale
že už nie tak organizačne dokonale dokáže
poskytnúť odbornú zdravotnú starostlivosť.
Sme socialistický štát. Jednou z veľkých
vymožeností a predností, ktoré nám
môžu právom pracujúci v kapitalistických
štátoch závidieť, je bezplatné
poskytovanie zdravotnej starostlivosti. Je však s touto vymoženosťou
v plnom súlade skutočnosť, že nemocní
odkázaní na rehabilitačné liečenie
čakajú na prijatie v mnohých prípadoch
dlhšie ako jeden rok? Aj laik pochopí, že po
tejto dobe rehabilitačná liečba môže
byť už len málo účinná alebo
stráca svoj význam vôbec. Tejto oblasti v
zdravotníctve bude treba v budúcich rokoch venovať
oveľa väčšiu pozornosť.
Ako príklad by som uviedla, že výstavba potrebných
rehabilitačných zariadení nie je zaradená
do plánu. Upozorňujem na to preto, že nie je
plynule zabezpečovaná reprodukcia pracovných
síl tých ľudí, ktorí boli postihnutí
úrazom buď na pracovisku alebo v dôsledku zvyšujúceho
sa trendu motorizmu. Sú to väčšinou ľudia
stredného veku, u ktorých zanedbanie rehabilitačnej
liečby znamená čiastočnú alebo
trvalú invaliditu. Za obidva výbory pre sociálnu
politiku sa prihováram, aby sa rešpektovali požiadavky
na výstavbu rehabilitačných zariadení,
ktoré uplatňovali Ministerstvá zdravotníctva
ČSR a SSR.
Ešte by som chcela povedať niekoľko slov o spotrebe
liekov. Správa uvádza, že v porovnaní
s rokom 1971 dosiahla sumu skoro 2 mld Kčs. Napriek tomuto
absolútnemu zvýšeniu výdavkov na lieky
klesla ich spotreba v dôsledku zníženia nemocnosti
obyvateľstva. Iste budete so mnou súhlasiť, že
aj v tejto položke sa musíme riadiť hospodárnosťou,
nie však na úkor pacientov.
V praxi sa stále stretávame s tým, že
niektoré bežné lieky sa v lekárňach
nedostanú. /Raz je to obyčajné živočíšne
uhlie, druhý raz zase karlovarská soľ./
S dovozom liekov tiež nie je všetko v poriadku. Nemáme
na mysli drahé lieky z kapitalistických štátov,
ale bežne užívané lieky, dovážané
napr. z NDR. Maďarska i Sovietskeho zväzu.
Z pohľadu zahraničného obchodu to možno
nie sú zaujímavé položky, ale z hľadiska
potrieb našich občanov by som sledovanie plnenia dovozných
úloh dala na jedno z prvých miest pri hodnotení
plnenia úloh príslušného podniku zahraničného
obchodu. Na výdavkovú položku - na spotrebu
liekov - sa nesmie dívať len z pohľadu plnenia
tejto plánovanej položky, ale predovšetkým
z toho hľadiska, či z týchto vysokých
súm dokáže naše zdravotníctvo zabezpečiť
plynulosť zásobovania potrebnými liekmi i ostatným
zdravotníckym materiálom, ktorého je nedostatok,
alebo pri ktorom sú výkyvy v zásobovaní.
Výkyvy v zásobovaní liekmi a liečivami
sa ešte stále objavujú a nasvedčujú
tomu, že aj tejto položke bude potrebné venovať
zvýšenú pozornosť predovšetkým
z hľadiska potrieb.
Nesmieme zabúdať, že podľa celkovej úrovne
poskytovaných zdravotných služieb, do ktorých
patrí aj zásobovanie liekmi, naši občania
posudzujú celé naše socialistické zdravotníctvo
a úroveň jeho služieb často ovplyvňuje
aj ich politické postoje, pretože ľudské
zdravie stojí na rebríčku hodnôt každého
z nás veľmi vysoko.
V súvislosti s prerokúvaním záverečného
účtu sa obidva výbory zaoberali problematikou
umiestnenia dôchodcov v príslušných zariadeniach.
Chcela by som upozorniť na problém výstavby
zariadení pre dôchodcov. Ide o občanov, ktorí
sa podieľali na výstavbe našej ekonomiky, aktívne
pracovali v spoločenských organizáciách,
to znamená, že odovzdali všetky svoje sily k
prospechu našej socialistickej republiky. Uvediem príklad
z ČSR, kde v súčasnej dobe nie je možné
umiestniť asi 9.000 dôchodcov. Domnievame sa, že
títo ľudia svojou celoživotnou prácou
vytvorili i hmotné predpoklady pre to, aby mohli byť
vybudované príslušné sociálne
zariadenia.
Socialistická spoločnosť ako jediná
na svete zdravotnú starostlivosť považuje za
právo a svoju zdravotnícku politiku usmerňuje
na plné zabezpečenie tohto práva. V tomto
smere sa teda dívame aj na výdavkové položky
štátneho rozpočtu a na ich plnenie. Je celkom
na mieste, aby sme sprísnili hľadisko účinnosti
zvyšovania týchto položiek pri dodržiavaní
hlavnej zásady našej zdravotnej politiky.
Preto v mene Výboru Snemovne národov pre sociálnu
politiku odporúčam predloženú správu
prijať. Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem súdružke
Pándyovej. Ako ďalší hovorí poslanec
Vlastimil David, pripraví sa poslanec Stanislav Hudeček.
Poslanec SN V. David: Vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
probíráme-li dnes státní závěrečný
účet za rok 1972 zrcadlí se nám především
ve velikém úsilí všech pracujících
na docílení stále vyšší
hospodářské síly naší
socialistické společnosti v souladu s resolucí
XIV. sjezdu KSČ. Rovněž pro oblast zahraniční
politiky jsou závěry XIV. sjezdu KSČ hlavním
vodítkem.
Z hlediska mezinárodních vztahů a zahraniční
politiky je nutné konstatovat, že dobré hospodářské
výsledky ovlivňují ekonomickou váhu
naší republiky a celého socialistického
tábora a jsou jedním z hlavních podmínek
stále rostoucí naší autority a prestiže
na celém světě. Hospodářská
síla je vedle leninských principů mírového
soužití a spolupráce druhým faktorem
nezbytným pro úspěšnou mírovou
ofenzívu, kterou v koordinaci se všemi socialistickými
státy pod vedením SSSR uskutečňujeme.
V posledních letech jsme aktivními účastníky
nebývalé mírové činnosti socialistického
tábora, která již nyní přináší
hmatatelné výsledky - jako je ukončení
války ve Vietnamu, dosažený stupeň jednání
o evropské bezpečnosti a jiné. Otevírají
se nám široké perspektivy mírového
vývoje socialistické společnosti, jak potvrdilo
poslední zasedání RVHP v Praze. Jsou dosahovány
významné výsledky socialistickým táborem
prováděné politiky soužití států
s rozdílným společenským zřízením.
Mírovou činnost v tomto duchu demonstrují
nejvýrazněji výsledky cest soudruha Brežněva
do NSR a USA.
V nových podmínkách mírové
spolupráce vznikají i pro naše federální
ministerstvo zahraničních věcí nové
úkoly, velmi náročné na všechny
pracovníky a na jejich řízení. Proto
zahraniční výbory na svém jednání
zejména kladně hodnotily ten fakt, že úkoly
vytyčené XIV. sjezdem KSČ v oblasti zahraniční
politiky a jejich uplatňování v nově
vznikajících podmínkách se v uplynulém
roce bezprostředně promítaly do veškeré
činnosti federálních ministerstev zahraničních
věcí. Za nejvýznamnější
lze považovat skutečnost, že bylo dosaženo
dalšího všestranného prohloubení
spolupráce se Svazem sovětských socialistických
republik a ostatními bratrskými socialistickými
zeměmi a že byla charakteristická snaha zintenzívnit
koordinaci naší zahraniční politiky
s ostatními socialistickými zeměmi tak, aby
byla posílena její celková účinnost.
Tato skutečnost společně s vnitřní
konsolidací ve všech oblastech našeho života
vytvořila předpoklady pro cílevědomý
ofenzívní a iniciativní postup čs.
zahraniční politiky. Tento přístup
se projevil na mnoha mezinárodních jednáních
a na řešení problémů v mezinárodních
organizacích. Jedním z nejvýznamnějších
výsledků je pokrok, který byl dosažen
v přípravě smlouvy s NSR.
Úspěchy, kterých bylo doposud dosaženo
v boji za mírový rozvoj spolupráce s národy
v celém světě jsou především
výsledkem energického, dlouhodobého a intenzivního
úsilí mírové politiky Sovětského
svazu a ostatních socialistických zemí, podporované
mezinárodním komunistickým a dělnickým
hnutím a národně osvobozeneckým bojem
národů. Poučeni těmito skutečnostmi
považujeme i nadále za prvořadý úkol
všestranné úsilí zaměřené
na posilování a prohlubování jednoty
a spolupráce socialistických zemí v čele
se SSSR na dvoustranné i mnohostranné základně
a o ještě účinnější
koordinaci našich zahraničně politických
postupů. Přitom nepřestaneme energicky, pružně
a zásadově prosazovat politiku mírového
soužití a vzájemně výhodné
spolupráce se státy s rozdílným společenským
zřízením.
Tím nejlépe přispějeme k tomu, aby
byly vytvořeny předpoklady pro budoucí cílevědomější
a ještě iniciativnější postup čs.
zahraniční politiky na mezinárodním
fóru.
V roce 1972 byla dovršena politická konsolidace čs.
zahraniční služby, která je nyní
spolehlivým nástrojem plnění stranické
linie v oblasti zahraniční politiky. Bylo dosaženo
lepších výsledků pro zabezpečování
vnitřní koordinace i řízení
mezinárodních styků. V systému řízení
a organizační struktuře ministerstva byla
provedena řada cílevědomých opatření,
která vnesla systematičnost a racionálnost
do práce ministerstva. Tyto zásahy se odrazily i
v hospodaření ministerstva. Byla např. zkvalitněna
konzulární a vízová agenda, která
pružně reagovala na příliv zahraničních
turistů do ČSSR. Docílená výše
příjmů v loňském roce z této
agendy kryla z 31% veškeré výdaje ministerstva,
to je o 10% více než v roce 1970. V rozpočtu
naší federace byla vládou určená
částka téměř 660 mil. pro federální
ministerstvo zahraničních věcí. Ve
vývoji rozdělení těchto prostředků
v roce 1972 je charakteristický relativně pomalý
vzestup neinvestičních nákladů. Úsilí
o hospodárnost u neinvestičních výdajů
/v souladu se zákonem o hospodaření rozpočtovými
prostředky/ je doprovázena rostoucí aktivitou
v oblasti příjmů. Zvýšené
úsilí o hospodárné vynakládání
prostředků u všech disponentů a zastupitelských
úřadů by se na plnění rozpočtu
projevilo ještě mnohem výrazněji, nebýt
rychlého postupu inflačního růstu
cen, zboží a služeb ve všech kapitalistických
státech, které zvýšily podstatně
náklady zejména na zahraniční služby.
Stojí proto za uváženou, zda by vzhledem k
tomuto růstu cen v kapitalistických zemích
a stále stoupající naší zahraniční
činnosti nebylo vhodné zvýšit investiční
náklady federálního ministerstva zahraničních
věcí na výstavbu zastupitelských úřadů.
Tyto dnešní investice se v této situaci ukazují
jako vysoce rentabilní.
Zahraniční výbory obou sněmoven při
projednávání státního závěrečného
účtu za rok 1972 /kapitola federální
ministerstvo zahraničních věcí/ došly
k názoru, že finanční prostředky
pro potřeby tohoto ministerstva byly v uplynulém
roce čerpány se stálým zřetelem
na co nejvyšší využití a jejich čerpání
věnovalo vedení ministerstva a jeho útvary
náležitou pozornost. V 8% nevyčerpaných
zdrojů je velký podíl z neinvestičních
výdajů docílený zavedením účinných
opatření úsporných. Kvalitnější
srovnání čerpání rozpočtu
kapitoly federálního ministerstva zahraničních
věcí s rokem 1971 u investičních i
neinvestičních výdajů je výrazem
docíleného konsolidačního procesu,
který vzhledem k specifičnosti, politické
a odborné náročnosti zahraničních
služeb byl značně složitý.
Pracovníci federálního ministerstva zahraničních
věcí dosáhli významných úspěchů
v duchu plnění linie XIV. sjezdu KSČ. Prostředky
věnované na jejich činnost jsou hodnoty sloužící
k upevňování jednoty socialistického
tábora míru, přátelství se
Svazem sovětských socialistických republik,
upevňování autority a vážnosti
naší vlasti v zemích celého světa.
S novými perspektivami intenzívnějších
jednání v zájmu míru a prohlubování
spolupráce mezi národy vyvstává nezbytnost
dalšího zkvalitnění a zefektivnění
naší zahraniční služby.
Předsedající místopředseda
FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Davidovi.
Hovoriť bude poslanec SN S. Hudeček, pripraví
sa poslankyňa SL Z. Jandečková.
Poslanec SN S. Hudeček: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, vážení hosté, při projednávání
státního závěrečného
účtu šesti federálních ministerstev
a dvou ústředních orgánů ve
výboru pro průmyslu, dopravu a obchod jsme mohli
s potěšením konstatovat, že všechna
ministerstva splnila v rámci své působnosti
uložené úkoly, a to jak v kvantitativních,
tak i ve většině kvalitativních ukazatelů.
Nemohli jsme však přehlédnout tu skutečnost,
že všemi komentáři závěrečných
účtů všech resortů se jako červená
nit táhne konstatování, že nebyly splněny
úkoly, které mají vytvářet
předpoklady pro další zdárný
rozvoj našeho národního hospodářství
- investiční výstavba. Víme všichni,
že národní hospodářství
jako celek může dobře fungovat jen tehdy, je-li
rozvíjeno komplexně a harmonicky. Z těchto
důvodů ministerstvo pro technický a investiční
rozvoj ve snaze řešit tento ožehavý problém
vydává v průběhu roku 1972 soubor
opatření platných pro všechny centrální
orgány, aby zmírnilo a částečně
řešilo nepříznivý vývoj
na úseku investiční výstavby. Jsme
přesvědčeni o jejich potřebě
a prospěšnosti, ale myslím, že každý
z nás již dnes je schopen bez většího
rizika prohlásit, že tato byť i dobrá
a potřebná opatření nám problém
nevyřeší, tak jak nám je nevyřešily
dosavadní předpisy a opatření. Přitom
nikdo z nás nemůže a také nechce nerespektovat
úkoly vytyčené XIV. sjezdem strany pro oblast
investiční výstavby.
Nemohu se zbavit dojmu, který mi říká,
že na oltář dnešních, bezesporu
velmi dobrých výsledků národního
hospodářství, přinášíme
i část budoucích výsledků a
úspěchů, že neplněním
investiční výstavby zaséváme
semena plevele, který bude v budoucnu značně
komplikovat práci nás všech, a že nás
může připravit i o část úrody,
kterou bychom ve prospěch naší společnosti
tak rádi sklízeli.
Neznám všemocný lék na vyléčení
tohoto neduhu a také bych těžko určoval
viníka současného neuspokojivého stavu.
Myslím si však, že příčiny
nemůžeme hledat jinde než v lidech, neboť
dobré či méně dobré projekty
tvoří lidé, práci organizují
dobře či méně dobře lidé
a jsem přesvědčen, že problém
investiční výstavby mohou vyřešit
zase jen lidé. Nezbývá tedy nic jiného
než udělat důslednou analýzu toho, co
ještě neděláme na tomto úseku
dobře a zjistit, kde máme ještě rezervy.
V čem vidím jádro problému současné
situace v investiční výstavbě? Bezesporu
je to skutečnost, že požadavky na investiční
činnost jsou veliké a že základna, která
ji má zajišťovat není dostatečně
dimenzována. Myslím ale také, že k novým
stavbám a akcím se mnohde stavíme vlažně,
a někdy až macešsky, že jsme si většinou
zvykli takřka "fasovat" hotové věci
bez vlastního podílu na zrodu těchto potřebných
akcí.
Rozborem situace přijdeme totiž k závěru,
že tam, kde výstavba vázne, nejsou plněny
ani nejzákladnější povinnosti těch,
kdož výstavbu řídí a organizují,
že je zde více arbitrážních sporů
než iniciativy, že kontrolních dnů se
zúčastňují většinou lidé,
kteří nejsou za stavbu přímo odpovědni.
Vraťme se trochu do nedávné minulosti, kdy
jsme stavěli tak náročné stavby, jako
byla Nová huť Klementa Gottwalda, Východoslovenské
železárny, desítky přehrad a další
významné akce. Nebylo zde jen všechno špatné,
jak se snažili tvrdit vládcové nad rokem 1968.
Jaké přednosti měly tyto stavby? S jakými
devizami hospodařili organizátoři těchto
děl? Bylo to především uvědomělé
nadšení budovatelů těchto staveb, které
bylo výslednicí dobré a obětavé
ideologické práce mezi budovateli. Každé
dílo bylo vlastní celým krajům, okresům,
každému čestnému občanovi. A
cožpak plenární zasedání ÚV
KSČ k ideologické práci nám ukládá
něco jiného než získat co nejširší
okruh našich občanů pro záměry,
které vytyčil XIV. sjezd?
Že se práce s lidmi vyplácí a že
přináší dobré výsledky,
o tom svědčí organizování akcí
"Z", kde bylo za rok 1972 vytvořeno dílo
v hodnotě přes 10 miliard Kčs. Jak by nám
pomohlo, kdyby se podařilo zajistit takovou hodnotu díla
navíc v investiční výstavbě.
Chtěl bych své vývody doložit dvěma
příklady ze svého volebního obvodu.
V prvním případě byl budován
nový závod v hodnotě téměř
300 mil. Kčs. Stavba byla dokončena včas
a rozběh výroby se uskutečnil před
stanoveným termínem. Ve druhém případě
se stavěl nový závod v hodnotě 800
mil. Kčs. Závod byl vybudován za 32 měsíců
a uveden do provozu. Bylo těchto výsledků
docíleno náhodou? Jistěže ne. Při
důkladném rozboru se dá najít společný
jmenovatel těchto výsledků. Byl jím
obětavý přístup vedoucích pracovníků
těchto závodů a cílevědomá
součinnost stranických a odborových funkcionářů
a orgánů okresního měřítka.
Tito funkcionáři se zúčastňovali
kontrolních dnů, mobilizovali pracující
k zajišťování výpadků a
krátkodobých skluzů, neboť i na tato
staveniště vysílali dodavatelé málo
pracovníků a mnohdy i s nízkou kvalifikací
a špatnou pracovní morálkou. I zde měla
projekce své nedostatky a technologické zařízení
přicházelo opožděně. Avšak
tyto nedostatky dovedli lidé překonat. Závody
uvolňovaly své pracovníky z výrobního
procesu. Funkcionáři pomáhali organizovat
brigády. OV KSČ a ONV svou autoritou pomáhaly
klestit cestu tam, kam nesahala pravomoc těch, kdož
výstavbu organizovali. Za pomoci těchto forem práce
se podařilo tyto akce zvládnout tak, jak ukládal
plán.