Chcela by som uviesť niekoľko údajov na dokumentovanie zabezpečenia dostatočného počtu lôžok pre obyvateľstvo oboch republík. Uvediem príklad z ČSR. Fakticky vykázané lôžka podľa správy Federálneho ministerstva financií, pripadajúce na počet obyvateľov relatívne zodpovedajú absolútnym číslam, keby sa však nevyskytli také okolnosti, ako napr., že sa pre technickú rekonštrukciu, prestavbu a pod. v ČSR vyradilo z prevádzky 6700 lôžok. /A z toho pre nedostatok pracovných síl, obzvlášť stredného zdravotníckeho personálu 960 lôžok./ Pritom budujeme za stámilióny nové lôžkové zariadenia bez predpokladu plynulosti prevádzky, pretože sa problém pracovných síl nikde zatiaľ definitívne nevyriešil.

Je to závažné preto, lebo tam pracujú veľmi kvalifikované kádre, ktoré by za vyhovujúcich podmienok podstatne mohli prispieť k zlepšeniu zdravotného stavu obyvateľstva a k rozvoju vedy, ktorá má takú vysokú autoritu vo svete.

Občania nám hovoria, že naše zdravotníctvo vie veľmi operatívne zdolávať napríklad chrípkové alebo iné epidémie, ale že už nie tak organizačne dokonale dokáže poskytnúť odbornú zdravotnú starostlivosť. Sme socialistický štát. Jednou z veľkých vymožeností a predností, ktoré nám môžu právom pracujúci v kapitalistických štátoch závidieť, je bezplatné poskytovanie zdravotnej starostlivosti. Je však s touto vymoženosťou v plnom súlade skutočnosť, že nemocní odkázaní na rehabilitačné liečenie čakajú na prijatie v mnohých prípadoch dlhšie ako jeden rok? Aj laik pochopí, že po tejto dobe rehabilitačná liečba môže byť už len málo účinná alebo stráca svoj význam vôbec. Tejto oblasti v zdravotníctve bude treba v budúcich rokoch venovať oveľa väčšiu pozornosť.

Ako príklad by som uviedla, že výstavba potrebných rehabilitačných zariadení nie je zaradená do plánu. Upozorňujem na to preto, že nie je plynule zabezpečovaná reprodukcia pracovných síl tých ľudí, ktorí boli postihnutí úrazom buď na pracovisku alebo v dôsledku zvyšujúceho sa trendu motorizmu. Sú to väčšinou ľudia stredného veku, u ktorých zanedbanie rehabilitačnej liečby znamená čiastočnú alebo trvalú invaliditu. Za obidva výbory pre sociálnu politiku sa prihováram, aby sa rešpektovali požiadavky na výstavbu rehabilitačných zariadení, ktoré uplatňovali Ministerstvá zdravotníctva ČSR a SSR.

Ešte by som chcela povedať niekoľko slov o spotrebe liekov. Správa uvádza, že v porovnaní s rokom 1971 dosiahla sumu skoro 2 mld Kčs. Napriek tomuto absolútnemu zvýšeniu výdavkov na lieky klesla ich spotreba v dôsledku zníženia nemocnosti obyvateľstva. Iste budete so mnou súhlasiť, že aj v tejto položke sa musíme riadiť hospodárnosťou, nie však na úkor pacientov.

V praxi sa stále stretávame s tým, že niektoré bežné lieky sa v lekárňach nedostanú. /Raz je to obyčajné živočíšne uhlie, druhý raz zase karlovarská soľ./

S dovozom liekov tiež nie je všetko v poriadku. Nemáme na mysli drahé lieky z kapitalistických štátov, ale bežne užívané lieky, dovážané napr. z NDR. Maďarska i Sovietskeho zväzu.

Z pohľadu zahraničného obchodu to možno nie sú zaujímavé položky, ale z hľadiska potrieb našich občanov by som sledovanie plnenia dovozných úloh dala na jedno z prvých miest pri hodnotení plnenia úloh príslušného podniku zahraničného obchodu. Na výdavkovú položku - na spotrebu liekov - sa nesmie dívať len z pohľadu plnenia tejto plánovanej položky, ale predovšetkým z toho hľadiska, či z týchto vysokých súm dokáže naše zdravotníctvo zabezpečiť plynulosť zásobovania potrebnými liekmi i ostatným zdravotníckym materiálom, ktorého je nedostatok, alebo pri ktorom sú výkyvy v zásobovaní. Výkyvy v zásobovaní liekmi a liečivami sa ešte stále objavujú a nasvedčujú tomu, že aj tejto položke bude potrebné venovať zvýšenú pozornosť predovšetkým z hľadiska potrieb.

Nesmieme zabúdať, že podľa celkovej úrovne poskytovaných zdravotných služieb, do ktorých patrí aj zásobovanie liekmi, naši občania posudzujú celé naše socialistické zdravotníctvo a úroveň jeho služieb často ovplyvňuje aj ich politické postoje, pretože ľudské zdravie stojí na rebríčku hodnôt každého z nás veľmi vysoko.

V súvislosti s prerokúvaním záverečného účtu sa obidva výbory zaoberali problematikou umiestnenia dôchodcov v príslušných zariadeniach. Chcela by som upozorniť na problém výstavby zariadení pre dôchodcov. Ide o občanov, ktorí sa podieľali na výstavbe našej ekonomiky, aktívne pracovali v spoločenských organizáciách, to znamená, že odovzdali všetky svoje sily k prospechu našej socialistickej republiky. Uvediem príklad z ČSR, kde v súčasnej dobe nie je možné umiestniť asi 9.000 dôchodcov. Domnievame sa, že títo ľudia svojou celoživotnou prácou vytvorili i hmotné predpoklady pre to, aby mohli byť vybudované príslušné sociálne zariadenia.

Socialistická spoločnosť ako jediná na svete zdravotnú starostlivosť považuje za právo a svoju zdravotnícku politiku usmerňuje na plné zabezpečenie tohto práva. V tomto smere sa teda dívame aj na výdavkové položky štátneho rozpočtu a na ich plnenie. Je celkom na mieste, aby sme sprísnili hľadisko účinnosti zvyšovania týchto položiek pri dodržiavaní hlavnej zásady našej zdravotnej politiky.

Preto v mene Výboru Snemovne národov pre sociálnu politiku odporúčam predloženú správu prijať. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem súdružke Pándyovej. Ako ďalší hovorí poslanec Vlastimil David, pripraví sa poslanec Stanislav Hudeček.

Poslanec SN V. David: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, probíráme-li dnes státní závěrečný účet za rok 1972 zrcadlí se nám především ve velikém úsilí všech pracujících na docílení stále vyšší hospodářské síly naší socialistické společnosti v souladu s resolucí XIV. sjezdu KSČ. Rovněž pro oblast zahraniční politiky jsou závěry XIV. sjezdu KSČ hlavním vodítkem.

Z hlediska mezinárodních vztahů a zahraniční politiky je nutné konstatovat, že dobré hospodářské výsledky ovlivňují ekonomickou váhu naší republiky a celého socialistického tábora a jsou jedním z hlavních podmínek stále rostoucí naší autority a prestiže na celém světě. Hospodářská síla je vedle leninských principů mírového soužití a spolupráce druhým faktorem nezbytným pro úspěšnou mírovou ofenzívu, kterou v koordinaci se všemi socialistickými státy pod vedením SSSR uskutečňujeme.

V posledních letech jsme aktivními účastníky nebývalé mírové činnosti socialistického tábora, která již nyní přináší hmatatelné výsledky - jako je ukončení války ve Vietnamu, dosažený stupeň jednání o evropské bezpečnosti a jiné. Otevírají se nám široké perspektivy mírového vývoje socialistické společnosti, jak potvrdilo poslední zasedání RVHP v Praze. Jsou dosahovány významné výsledky socialistickým táborem prováděné politiky soužití států s rozdílným společenským zřízením. Mírovou činnost v tomto duchu demonstrují nejvýrazněji výsledky cest soudruha Brežněva do NSR a USA.

V nových podmínkách mírové spolupráce vznikají i pro naše federální ministerstvo zahraničních věcí nové úkoly, velmi náročné na všechny pracovníky a na jejich řízení. Proto zahraniční výbory na svém jednání zejména kladně hodnotily ten fakt, že úkoly vytyčené XIV. sjezdem KSČ v oblasti zahraniční politiky a jejich uplatňování v nově vznikajících podmínkách se v uplynulém roce bezprostředně promítaly do veškeré činnosti federálních ministerstev zahraničních věcí. Za nejvýznamnější lze považovat skutečnost, že bylo dosaženo dalšího všestranného prohloubení spolupráce se Svazem sovětských socialistických republik a ostatními bratrskými socialistickými zeměmi a že byla charakteristická snaha zintenzívnit koordinaci naší zahraniční politiky s ostatními socialistickými zeměmi tak, aby byla posílena její celková účinnost. Tato skutečnost společně s vnitřní konsolidací ve všech oblastech našeho života vytvořila předpoklady pro cílevědomý ofenzívní a iniciativní postup čs. zahraniční politiky. Tento přístup se projevil na mnoha mezinárodních jednáních a na řešení problémů v mezinárodních organizacích. Jedním z nejvýznamnějších výsledků je pokrok, který byl dosažen v přípravě smlouvy s NSR.

Úspěchy, kterých bylo doposud dosaženo v boji za mírový rozvoj spolupráce s národy v celém světě jsou především výsledkem energického, dlouhodobého a intenzivního úsilí mírové politiky Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, podporované mezinárodním komunistickým a dělnickým hnutím a národně osvobozeneckým bojem národů. Poučeni těmito skutečnostmi považujeme i nadále za prvořadý úkol všestranné úsilí zaměřené na posilování a prohlubování jednoty a spolupráce socialistických zemí v čele se SSSR na dvoustranné i mnohostranné základně a o ještě účinnější koordinaci našich zahraničně politických postupů. Přitom nepřestaneme energicky, pružně a zásadově prosazovat politiku mírového soužití a vzájemně výhodné spolupráce se státy s rozdílným společenským zřízením.

Tím nejlépe přispějeme k tomu, aby byly vytvořeny předpoklady pro budoucí cílevědomější a ještě iniciativnější postup čs. zahraniční politiky na mezinárodním fóru.

V roce 1972 byla dovršena politická konsolidace čs. zahraniční služby, která je nyní spolehlivým nástrojem plnění stranické linie v oblasti zahraniční politiky. Bylo dosaženo lepších výsledků pro zabezpečování vnitřní koordinace i řízení mezinárodních styků. V systému řízení a organizační struktuře ministerstva byla provedena řada cílevědomých opatření, která vnesla systematičnost a racionálnost do práce ministerstva. Tyto zásahy se odrazily i v hospodaření ministerstva. Byla např. zkvalitněna konzulární a vízová agenda, která pružně reagovala na příliv zahraničních turistů do ČSSR. Docílená výše příjmů v loňském roce z této agendy kryla z 31% veškeré výdaje ministerstva, to je o 10% více než v roce 1970. V rozpočtu naší federace byla vládou určená částka téměř 660 mil. pro federální ministerstvo zahraničních věcí. Ve vývoji rozdělení těchto prostředků v roce 1972 je charakteristický relativně pomalý vzestup neinvestičních nákladů. Úsilí o hospodárnost u neinvestičních výdajů /v souladu se zákonem o hospodaření rozpočtovými prostředky/ je doprovázena rostoucí aktivitou v oblasti příjmů. Zvýšené úsilí o hospodárné vynakládání prostředků u všech disponentů a zastupitelských úřadů by se na plnění rozpočtu projevilo ještě mnohem výrazněji, nebýt rychlého postupu inflačního růstu cen, zboží a služeb ve všech kapitalistických státech, které zvýšily podstatně náklady zejména na zahraniční služby. Stojí proto za uváženou, zda by vzhledem k tomuto růstu cen v kapitalistických zemích a stále stoupající naší zahraniční činnosti nebylo vhodné zvýšit investiční náklady federálního ministerstva zahraničních věcí na výstavbu zastupitelských úřadů. Tyto dnešní investice se v této situaci ukazují jako vysoce rentabilní.

Zahraniční výbory obou sněmoven při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1972 /kapitola federální ministerstvo zahraničních věcí/ došly k názoru, že finanční prostředky pro potřeby tohoto ministerstva byly v uplynulém roce čerpány se stálým zřetelem na co nejvyšší využití a jejich čerpání věnovalo vedení ministerstva a jeho útvary náležitou pozornost. V 8% nevyčerpaných zdrojů je velký podíl z neinvestičních výdajů docílený zavedením účinných opatření úsporných. Kvalitnější srovnání čerpání rozpočtu kapitoly federálního ministerstva zahraničních věcí s rokem 1971 u investičních i neinvestičních výdajů je výrazem docíleného konsolidačního procesu, který vzhledem k specifičnosti, politické a odborné náročnosti zahraničních služeb byl značně složitý.

Pracovníci federálního ministerstva zahraničních věcí dosáhli významných úspěchů v duchu plnění linie XIV. sjezdu KSČ. Prostředky věnované na jejich činnost jsou hodnoty sloužící k upevňování jednoty socialistického tábora míru, přátelství se Svazem sovětských socialistických republik, upevňování autority a vážnosti naší vlasti v zemích celého světa.

S novými perspektivami intenzívnějších jednání v zájmu míru a prohlubování spolupráce mezi národy vyvstává nezbytnost dalšího zkvalitnění a zefektivnění naší zahraniční služby.

Předsedající místopředseda FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Davidovi. Hovoriť bude poslanec SN S. Hudeček, pripraví sa poslankyňa SL Z. Jandečková.

Poslanec SN S. Hudeček: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, při projednávání státního závěrečného účtu šesti federálních ministerstev a dvou ústředních orgánů ve výboru pro průmyslu, dopravu a obchod jsme mohli s potěšením konstatovat, že všechna ministerstva splnila v rámci své působnosti uložené úkoly, a to jak v kvantitativních, tak i ve většině kvalitativních ukazatelů.

Nemohli jsme však přehlédnout tu skutečnost, že všemi komentáři závěrečných účtů všech resortů se jako červená nit táhne konstatování, že nebyly splněny úkoly, které mají vytvářet předpoklady pro další zdárný rozvoj našeho národního hospodářství - investiční výstavba. Víme všichni, že národní hospodářství jako celek může dobře fungovat jen tehdy, je-li rozvíjeno komplexně a harmonicky. Z těchto důvodů ministerstvo pro technický a investiční rozvoj ve snaze řešit tento ožehavý problém vydává v průběhu roku 1972 soubor opatření platných pro všechny centrální orgány, aby zmírnilo a částečně řešilo nepříznivý vývoj na úseku investiční výstavby. Jsme přesvědčeni o jejich potřebě a prospěšnosti, ale myslím, že každý z nás již dnes je schopen bez většího rizika prohlásit, že tato byť i dobrá a potřebná opatření nám problém nevyřeší, tak jak nám je nevyřešily dosavadní předpisy a opatření. Přitom nikdo z nás nemůže a také nechce nerespektovat úkoly vytyčené XIV. sjezdem strany pro oblast investiční výstavby.

Nemohu se zbavit dojmu, který mi říká, že na oltář dnešních, bezesporu velmi dobrých výsledků národního hospodářství, přinášíme i část budoucích výsledků a úspěchů, že neplněním investiční výstavby zaséváme semena plevele, který bude v budoucnu značně komplikovat práci nás všech, a že nás může připravit i o část úrody, kterou bychom ve prospěch naší společnosti tak rádi sklízeli.

Neznám všemocný lék na vyléčení tohoto neduhu a také bych těžko určoval viníka současného neuspokojivého stavu. Myslím si však, že příčiny nemůžeme hledat jinde než v lidech, neboť dobré či méně dobré projekty tvoří lidé, práci organizují dobře či méně dobře lidé a jsem přesvědčen, že problém investiční výstavby mohou vyřešit zase jen lidé. Nezbývá tedy nic jiného než udělat důslednou analýzu toho, co ještě neděláme na tomto úseku dobře a zjistit, kde máme ještě rezervy.

V čem vidím jádro problému současné situace v investiční výstavbě? Bezesporu je to skutečnost, že požadavky na investiční činnost jsou veliké a že základna, která ji má zajišťovat není dostatečně dimenzována. Myslím ale také, že k novým stavbám a akcím se mnohde stavíme vlažně, a někdy až macešsky, že jsme si většinou zvykli takřka "fasovat" hotové věci bez vlastního podílu na zrodu těchto potřebných akcí.

Rozborem situace přijdeme totiž k závěru, že tam, kde výstavba vázne, nejsou plněny ani nejzákladnější povinnosti těch, kdož výstavbu řídí a organizují, že je zde více arbitrážních sporů než iniciativy, že kontrolních dnů se zúčastňují většinou lidé, kteří nejsou za stavbu přímo odpovědni.

Vraťme se trochu do nedávné minulosti, kdy jsme stavěli tak náročné stavby, jako byla Nová huť Klementa Gottwalda, Východoslovenské železárny, desítky přehrad a další významné akce. Nebylo zde jen všechno špatné, jak se snažili tvrdit vládcové nad rokem 1968. Jaké přednosti měly tyto stavby? S jakými devizami hospodařili organizátoři těchto děl? Bylo to především uvědomělé nadšení budovatelů těchto staveb, které bylo výslednicí dobré a obětavé ideologické práce mezi budovateli. Každé dílo bylo vlastní celým krajům, okresům, každému čestnému občanovi. A cožpak plenární zasedání ÚV KSČ k ideologické práci nám ukládá něco jiného než získat co nejširší okruh našich občanů pro záměry, které vytyčil XIV. sjezd?

Že se práce s lidmi vyplácí a že přináší dobré výsledky, o tom svědčí organizování akcí "Z", kde bylo za rok 1972 vytvořeno dílo v hodnotě přes 10 miliard Kčs. Jak by nám pomohlo, kdyby se podařilo zajistit takovou hodnotu díla navíc v investiční výstavbě.

Chtěl bych své vývody doložit dvěma příklady ze svého volebního obvodu. V prvním případě byl budován nový závod v hodnotě téměř 300 mil. Kčs. Stavba byla dokončena včas a rozběh výroby se uskutečnil před stanoveným termínem. Ve druhém případě se stavěl nový závod v hodnotě 800 mil. Kčs. Závod byl vybudován za 32 měsíců a uveden do provozu. Bylo těchto výsledků docíleno náhodou? Jistěže ne. Při důkladném rozboru se dá najít společný jmenovatel těchto výsledků. Byl jím obětavý přístup vedoucích pracovníků těchto závodů a cílevědomá součinnost stranických a odborových funkcionářů a orgánů okresního měřítka. Tito funkcionáři se zúčastňovali kontrolních dnů, mobilizovali pracující k zajišťování výpadků a krátkodobých skluzů, neboť i na tato staveniště vysílali dodavatelé málo pracovníků a mnohdy i s nízkou kvalifikací a špatnou pracovní morálkou. I zde měla projekce své nedostatky a technologické zařízení přicházelo opožděně. Avšak tyto nedostatky dovedli lidé překonat. Závody uvolňovaly své pracovníky z výrobního procesu. Funkcionáři pomáhali organizovat brigády. OV KSČ a ONV svou autoritou pomáhaly klestit cestu tam, kam nesahala pravomoc těch, kdož výstavbu organizovali. Za pomoci těchto forem práce se podařilo tyto akce zvládnout tak, jak ukládal plán.