Myslím si, že dnešek je příležitostí k tomu, vyzvat ministerstvo financí, aby ve svém úsilí o prohlubování systemizace a v racionalizaci státní správy dále pokračovalo a aby přísně dbalo na dodržení zásad, vytyčených pro usměrnění a kontrolu vývoje orgánů státní správy.

Při rostoucí úloze vědy a techniky v našem hospodářství, by ministerstvo mělo do systemizace ve státní správě promítat též vliv podílu těchto dvou činitelů, s cílem dosáhnout vyšší kvality práce orgánů státní správy. Zejména mám na mysli vytvoření takových podmínek, které by dovolovaly, aby v této oblasti příště zbývalo - ve smyslu závěrečného projevu s. Husáka na listopadovém plénu ÚV KSČ - více času na práci koncepční a analytickou a na její včasné a cílevědomé provádění, které by soudobou řídící, organizátorskou a kontrolní práci přivedlo na nyní tak žádoucí, vyšší úroveň.

Předsedající 1. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslankyni Zderadičkovej a prosím poslanca Machoňa, aby sa ujal slova.

Poslanec SL J. Machoň: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, jedna z kapitol rozpočtu československé federace, jehož návrh právě projednáváme, patří Československé tiskové kanceláři. Teda instituci, mající klíčové postavení a nezastupitelné poslání v celém systému sdělovacích prostředků. Na Československé tiskové kanceláři závisí totiž v podstatě, jak pravdivě a pohotově jsou občané naší republiky informováni o všem, co se stalo a děje nejen u nás, ale i kdekoliv ve světě, i - což je neméně důležité - jak pohotové a politicky účinné zpravodajství nabízíme o socialistickém Československu do zahraničí.

O tom, jak významnou roli sehrává v naší době tisk, rozhlas, televize a všechny další prostředky a formy masového působení, není jistě třeba snášet obsáhlé důkazy. V živé paměti máme dosud neblahé zkušenosti z krizových let 1968 - 1969 i zkušenosti novější, doložené rolí, kterou tytéž sdělovací prostředky v rukou socialismu oddaných novinářů sehrály v konsolidačním procesu. I role a úkoly, které tento významný a mocný ideový nástroj, uplatňující se každodenním vytvářením veřejného mínění při formování politické orientace a politické výchově nejširších mas, plní, má plnit a chce plnit v boji za co nejúspěšnější a nejvšestrannější realizaci závěrů XIV. sjezdu KSČ a všech po něm následujících plén.

V této souvislosti není jistě od věci připomenout, že obdobně jako v jiných oblastech i na tomto, jimi předtím zvlášť zneužitém a rozvráceném úseku, zcela selhaly naděje a předpovědi pravičáků. Nejen že se našel dostatek novinářů a publicistů pro práci ve sdělovacích prostředcích, ale co bylo a je neméně potěšující, pracovníkům našich sdělovacích prostředků se podařilo znovu získat důvěru i spolupráci čtenářů, posluchačů a diváků, jež byla předtím tak nebezpečně a nezodpovědně zneužita.

Tento úspěch, nemyslitelný ovšem bez celospolečensky prospěšné politiky, která byla vytyčena XIV. sjezdem Komunistické strany Československa a jež je nyní pod jejím vedením krok za krokem uskutečňována za účasti celé Národní fronty, nezmění nic na pravdě, že pokud jde o práci sdělovacích prostředků, nelze nikdy říci, že je taková, aby nemohla a neměla být ještě lepší. Přitom rozsah této činnosti, její kvalita, argumentační přesvědčivost, ideová síla i působivost použitých forem závisí vedle ujasněného řízení tohoto úseku především na politické vyspělosti, ideové pevnosti a profesionální zdatnosti všech, kdo tu pracují.

Tato skutečnost vystupuje nyní o to víc do popředí, že téměř třetinu všech pracovníků sdělovacích prostředků tvoří dnes u nás mladí lidé, kteří tu nastoupili v průběhu posledních tří - čtyř let. Že to nebyli a dosud nejsou samí mistři pera, je samozřejmé. I na nich, obdobně jako u tak mnoha starších novinářů se však potvrdilo a potvrzuje, že novinář roste nejrychleji a nejspolehlivěji vlastní prací na konkrétních úkolech při bezprostředním styku se životem. Důkazy o tom je možno nalézt v každé redakci. Nám, protože je všeobecně známý a veřejně kontrolovatelný, může tu nejlépe posloužit příklad mladého kolektivu Televizních novin, u něhož tento proces probíhá denně před očima miliónů diváků.

O změnách, k nimž v posledních letech došlo na úseku sdělovacích prostředků, svědčí dnes už jak jejich duch, tak i samotná novinářská organizace. A to nejen v tom, že organizační struktura Československého svazu novinářů odpovídá plně federativnímu uspořádání Československé republiky, ale i v tom, že Československý svaz novinářů, i oba jeho republikové svazy, se věnují zvyšování ideové a odborné úrovně svých členů jako nikdy předtím. I když čísla nemohou říci dost i o kvalitě a rozsahu této činnosti, přece jen těch 31 ideově výchovných akcí, uskutečněných od počátku letošního druhého pololetí svědčí jasně o kursu, který se stal trvalou součástí svazové práce.

Jestliže si nyní, a ne bezdůvodně, znovu a znovu připomínáme, že doprovodným jevem nadějného, a přirozené touze pracujících celého světa, odpovídajícího trendu uvolňování mezinárodního napětí zůstává, a až do konečné porážky reakčních sil světového imperialismu nezbytně zůstane ideologický boj mezi socialismem a kapitalismem, pak nemůžeme spoléhat pouze na sílu a přitažlivost idejí míru a socialismu, ale musíme jejich vítězství všestranně pomáhat. Aktivní a svým způsobem rozhodný podíl, jak to mimo jiné zdůraznily závěry letošní krymské schůzky představitelů komunistických a dělnických stran socialistických zemí, tu musí odvést právě sdělovací prostředky, což ovšem mimo jiné znamená, že tu musíme držet krok i po stránce technické výzbroje s protivníkem, který právě na tomto úseku nikdy nelitoval prostředků a nákladů. V období nastupující vědeckotechnické revoluce, v níž věda, technika a zejména informace sehrávají nebývalou roli, nelze ani tady nadále vystačit s tím, co bylo dobré ještě včera nebo předevčírem. Své potřeby má v tomto směru televize, rozhlas, tisk, i zařízení, která by měla v budoucnosti tvořit jejich teoretické zázemí. Zvláště naléhavě vystupují v této souvislosti nedostatky v materiálně technické základně sdělovacích prostředků.

U práce Československé tiskové kanceláře, jejíž zpravodajská, propagační a propagandistická činnost není, jak víme, zdaleka směrována jen na redakce našich sdělovacích prostředků, ale ve značné míře do zahraničí, působí totiž už dnes jako limitující faktor následující skutečnosti; pracoviště ČTK jsou v Praze na 40 různých místech, přitom v hlavní budově v Opletalově ulici, kde jsou umístěny nejdůležitější zpravodajské provozy, je naprostý nedostatek místa, a co horšího, malý příkon elektrické energie. Instalace a využití nové spojové, zpravodajské i redakční techniky je tu za této situace prakticky nemožné.

To vše, a řadu dalších nedostatků v pracovním prostředí naší tiskové agentury, která den ze dne pracuje nepřetržitě plných 24 hodin, může odstranit jedině nová agenturní budova, jejíž výstavba se řadu let připravuje, a která měla být zahájena v roce 1976 a ukončena v roce 1981. Přestože ČTK vyvíjí intenzívní úsilí pro včasné zajištění projektových prací a pro zahájení stavby v prvním roce šesté pětiletky, jak to ve svých doporučeních podpořilo usnesení kulturních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů, nepodařilo se dosud docílit zařazení nové budovy ČTK do státního plánu staveb zahajovaných v roce 1976.

I když všichni známe obtíže, s nimiž se musíme vyrovnávat v investiční výstavbě, domnívám se, a v tom rovněž tlumočím názor opřený o doporučení obou kulturních výborů, že výstavbu nové budovy ČTK nelze rok od roku odkládat, má-li se Československá tisková kancelář úspěšně vyrovnávat se stále rostoucími úkoly, mezi nimiž už dnes a v budoucnosti stále víc budou narůstat požadavky, vyplývající z její nezbytné účasti při rozvoji integrované spolupráce tiskových agentur socialistických zemí.

V obdobně tíživé situaci jako ČTK je, pokud jde o materiálně technickou základnu, i značná část našeho periodického tisku. I když v posledních letech objem prostředků vkládaných v polygrafii do výstavby i do nové techniky velmi podstatně vzrostl, stále se tu ještě pracuje se strojovým parkem, který je v průměru opotřeben z 61,83 %. Přitom v novinářských závodech n. p. Mír, kde se v Praze tiskne pět denních listů a více než 100 dalších časopisů, dosahuje opotřebovanost strojového parku 75,31 %. Deníky práce a Mladá fronta se například tisknou na rotačkách, pocházejících z let 1926 - 1928 a ve stejně havarijním stavu je rotačka brněnského závodu n. p. Tisk.

Možnost modernizace, a to nejen pokud jde o rotační tisk, ale i pokud jde o expedici statisícových nákladů denních listů, která se dosud ve většině případů provádí stejně jako před 30 až 50 léty převážně rukodílným způsobem, znemožňuje v řadě případů charakter objektů, v nichž jsou tiskárny umístěny. Z toho vyplývají i špatné pracovní podmínky, které zejména v pražské a brněnské aglomeraci způsobují, že tu polygrafický průmysl trpí neustálým nedostatkem pracovních sil. To však už je problém, o němž na nedávném plénu ÚV KSČ diskutoval soudruh Milan Vaněček a který tu proto není třeba rozvádět.

Mluví-li se pouze o nedostatcích a potřebách, je to přirozeně vždycky pohled jednostranný. V mém případě pohled, kterému k vylíčení celkové materiálně technické základny našich sdělovacích prostředků chybí údaje o dlouhé řadě pozitivních a i pokud jde i finanční prostředky velmi nákladných položek, k nimž mimo jiné patří výstavba nových televizních center v Praze i Bratislavě, investice do spojů a mnohé a mnohé další položky, dokazující, že tento předtím dlouho opomíjený a zanedbaný úsek je v posledních letech v centru pozornosti jak orgánů KSČ, tak orgánů vládních.

Při projednávání rozpočtu lze jistě nejsnáze a nejprůkazněji zdůvodnit náklady, u nichž lze vykázat rychlou návratnost a vysokou efektivnost každé vložené koruny. U potřeb, k nimž jsem se právě snažil upoutat vaši pozornost, nelze však argumentovat jen hospodářskou rentabilitou nebo dokonce pouze finančním ziskem. Zde bylo vždycky správné kalkulovat s jinak nedosažitelnými zisky v oblasti politické, a tím víc je třeba mít je na poměti nyní, kdy se i v mezinárodním měřítku přesouvá třídní boj stále zřetelněji do oblasti ideologie, a kdy všude, kde ideově působíme my, působí nebo může snadno působit náš ideologický nepřítel, Děkuji vám za pozornost.

Předsedající 1. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Machoňovi. Slovo má poslankyňa Hollerová. Pripraví sa poslanec Jozef Malina.

Poslankyně SN B. Hollerová: Vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, předložený návrh státního rozpočtu na příští rok předpokládá růst výdajů na kulturní a sociální opatření a také na tělesnou výchovu. Konstatujeme tuto skutečnost s velkým uspokojením, neboť na poradách pracovní skupiny pro mládež, tělesnou výchovu a sport a na schůzích kulturních výborů i při praktické práci mezi voliči, zvláště při poslaneckém průzkumu tělovýchovné problematiky v Havířově, Banské Bystrici a v Praze, který jsme organizovali v minulém roce, jsme měli možnost podrobně se seznámit s problematikou tělovýchovného hnutí. Ve světle našich zkušeností zvlášť vyniká pozornost a péče, kterou v poslední době KSČ a socialistický stát věnují v duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ rozvoji tělesné výchovy a sportu. Základní úkoly pro tělesnou výchovu, jak byly znovu připomenuty na červencovém plénu ÚV KSČ, dostávají i hmotné zabezpečení v podobě zvýšených rozpočtových výdajů na tuto činnost.

V závěru letošního roku se konaly sjezdy národních tělovýchovných organizací a IV, sjezd Československého svazu tělesné výchovy a posléze i V. sjezd SVAZARMU. Proběhly v neobyčejně příznivém politickém a společenském klimatu, za nebývalého zájmu nejvyšších stranických a státních představitelů, společenských institucí a široké veřejnosti. Výrazná byla i aktivita členů, zejména v celém období jejich příprav. Sjezdy znovu potvrdily i poznatek našeho průzkumu, že tělesná výchova není pouze resortní záležitostí jedné společenské organizace, ale že její rozsah a dosah je daleko širší a její rozvoj je vážným celospolečenským zájmem a úkolem.

Z celospolečenského hlediska se jeví jako nutnost chápat a doceňovat tělesnou výchovu jako nezastupitelného činitele při formování morálního, politického profilu zejména mládeže, při zvyšování fyzické zdatnosti, jako předpokladu aktivní tvorby zdraví, při reprodukci pracovní síly i zvyšování branné připravenosti. Současně, jak narůstá negativní působení technického pokroku, změny v charakteru práce i způsobu života na zdraví a pohybový aparát pracujícího člověka, hledá společnost cesty, jak tyto nepříznivé důsledky odstraňovat a jak jim předcházet. Představitelé nejvyšších stranických a státních orgánů již mnohokrát - naposledy právě na sjezdech ČSTV - tyto skutečnosti zdůraznili. Musíme tedy všichni společně a na všech úsecích našeho společenského života vytvářet podmínky, aby tělesná výchova mohla svou nezastupitelnou funkci plnit.

To se týká především oblasti řízení. Tělovýchovná organizace, jakkoli počtem členstva a hlavně rozsahem a rozmanitostí svých činností patří jistě k našim největším a nejvýznamnějším společenským organizacím, nemůže - právě jako společenská organizace - plnit všechny náročné úkoly bez koordinace činnosti všech složek státní i společenské sféry, které se na rozvoji tělesné výchovy podílejí a v budoucnu musí podílet. Účinná koordinace, spojená s všestranným vytvářením podmínek pro jednotlivé specifické složky, je bezesporu úkolem orgánů státní správy.

Očekáváme proto, že v duchu politických usnesení budou v dohledné době vytvořeny takové podmínky, které umožní, aby orgány státní správy na všech úrovních - a to je nutno zdůraznit - mohly začít plnit svou funkci v celém rozsahu. Víme - a i náš průzkum to potvrdil - že zejména národní výbory v duchu svých volebních programů velmi účinně pomáhají zejména při výstavbě tělovýchovných zařízení v rámci akce "Z". V této činnosti budou i nadále pokračovat, a to je nutno ocenit. Úkoly, které před tělovýchovným hnutím stojí, vyžadují, aby tyto služby začaly co nejdříve uplatňovat nesmírně důležitou funkci v koordinaci i ostatních sfér činnosti v oblasti tělesné výchovy, jak již o ní bylo hovořeno.

Bez cílevědomé koordinace by nebylo možno splnit náročné úkoly, které nás na základě závěrů XIV. sjezdu KSČ čekají v masovém rozvoji tělesné výchovy. Vycházejí ze základní myšlenky, že přiměřené tělovýchovné vyžití má být nejen právem, ale i reálnou možností každého občana ČSSR. Generální tajemník ÚV KSČ s. Gustáv Husák v této souvislosti na IV. sjezdu ČSTV mimo jiné připomněl, že objektivní podmínky pro masový rozvoj tělesné výchovy vytvořil teprve socialismus, že podmínky pro to, aby milióny lidí se mohly věnovat též upevňování svého zdraví i svým sportovním zálibám, mohly vytvořit teprve hluboké revoluční změny v naší společnosti po roce 1945 a 1948. Chceme-li v tom duchu realizovat koncepci masového rozvoje tělesné výchovy do všech důsledků, znamená to uskutečnit řadu metodických, kádrových, organizačních a dalších opatření v ohromném rozsahu a za účasti řady institucí. S uspokojením můžeme vzít na vědomí iniciativní, neformální a netradiční způsob spolupráce mezi ČSTV a SSM a jeho Pionýrskou organizací, jak byl vyjádřen na IV. sjezdu ČSTV i na plenárním zasedání ÚV SSM k problematice tělovýchovy, brannosti a turistiky a jak je - což je nejdůležitější - také v praxi již uskutečňován. Obdobný přístup musíme uplatňovat i ve všech složkách armády a Svazarmu.

Důležitý je též masový rozvoj tělovýchovných činností u dospělých. Jde o to, přesvědčit a k tělovýchovné činnosti doslovně dovést i tu část populace dospělého věku, které se tělesná výchova nestala návykem a potřebou již v mládí, V tomto smyslu se otevírají nejširší možnosti zejména pro ROH a pro plodnou spolupráci mezi ním a tělovýchovnou organizací.

Samostatnou kapitolu tvoří problematika vrcholového sportu a státní sportovní reprezentace. Výsledky i vystupování našich sportovních reprezentantů doma i za hranicemi vlasti se zdaleka neposuzují izolovaně. Přispívají k upevnění mírové spolupráce mezi národy i k posílení autority a úspěchů všech zemí socialistického tábora v mírovém soutěžení zemí s různým společenským zřízením. Nová koncepce zabezpečování vrcholového sportu a státní sportovní reprezentace, jak se právě v současné době začíná realizovat, svědčí o tom, že socialistická země chce, může a dovede svůj kladný vztah k tělesné výchově a sportu vyjádřit velmi konkrétně a reálně.

Tím chci ukázat, že tělesná výchova je velmi obsáhlá záležitost, která má vazbu na celou řadu dalších úkolů v socialistické společnosti. Zabezpečování jejího dalšího rozvoje vyžaduje značné množství kádrových sil, materiálních potřeb, ale i finančních prostředků. Má-li tělovýchovná činnost přinášet žádoucí výsledky, musí být podepřena vědeckými a teoretickými poznatky. Sebelepší propaganda, sebedokonalejší metodické pomůcky zůstanou bez účinku, nebudou-li hřiště, bazény, stadióny, areály zdraví, tělocvičny a rekreační oblasti, ve kterých je možno tělesnou výchovu provádět. A i ta nejmodernější zařízení zůstanou prázdná, nebudeme-li mít dostatek obětavých, ale i náležitě vzdělaných cvičitelů, trenérů a činovníků. Je tedy přirozené, že v návrhu státního rozpočtu na příští rok vzrostly i náklady na tělesnou výchovu a podaří-li se nám všechny koncepce úspěšně realizovat, bude tomu tak zřejmě i nadále. Bohužel nedovedeme vyčíslit hodnoty, které se našemu národnímu hospodářství vlivem cílevědomě prováděných tělovýchovných činností vrátí tím, že pomáháme vychovávat lidi zdravé, práce i obranyschopné i morálně pevné. Je však nutné, abychom si toho byli vždy vědomi.