Sociologický průzkum, který ÚRO uskutečnila v minulých měsících v přípravných pracích v 503 závodech a ústavech, které zahrnují 400 tis. pracujících, ukázat zajímavé závěry. Na dotaz, jak se utvářejí za poslední roky vztahy a spolupráce mezi hospodářským vedením a ZV ROH odpovědělo 49 % dotazovaných, že se tyto vztahy zlepšily, 20 % dotazovaných, že se nezměnily a 1,9 % odpovědělo, že se zhoršily. Ukazuje se tedy, že převládají účinné a pozitivní vztahy.

V této souvislosti je třeba rovněž přivítat, že novela zákoníku práce počítá se zvýrazněním povinnosti hospodářských organizací, ústředních orgánů a středních článků řízení, pečovat o rozvíjení pracovně právních vztahů, jak je to obsaženo v § 8 a § 26 novely. Považujeme za nanejvýš správné, ze novela přináší v § 22 významné rozšíření práv odborových orgánů, a to výkon společenské kontroly nad dodržováním pracovně právních norem. Uplatňování této společenské kontroly v podnicích a závodech ze strany odborových orgánů, které určí ÚRO, si vyžádá od nich daleko náročnější práci. Jejím smyslem je kontrolovat stav na pracovištích, uplatňovat odstraňování závad, podávat reálné návrhy na zlepšování pracovních podmínek, na opatření k upevňování socialistické zákonnosti v případech jejího porušování. Lze říci, že jde o výraz skutečně dělnické politiky strany pokud jde o postavení naší dělnické odborové organizace a o její právní vyjádření. Stojí za povšimnutí, že hlavní rysy toho byty již formulovány na památné konferenci závodních výborů a odborových důvěrníků před 30 lety v Podbrezové v době Slovenského národního povstání, kde tuto linii velmi podrobně rozvedli soudruzi Jan Šverma a Gustáv Husák a jak byla znovu zdůrazněna na XIV. sjezdu strany.

Jednou z nejvýznamnějších částí novely je rozhodování pracovních sporů v závodech, které se svěřuje odborovým orgánům, rozhodčím komisím. Cílem je nejen řešit spory, ale zejména vytvářet vhodné podmínky a předpoklady, aby se sporům předcházelo. Jsme si vědomi toho, že je to velmi náročný úkol pro celé Revoluční odborové hnutí, jestliže má v duchu listopadového pléna ÚV KSČ zajišťovat stále širší a bezprostřední účast pracujících na řízení a správě. Třebaže rozhodčí komise nebudou zřízeny ve všech základních organizacích, očekává se, že jich bude v první etapě působit asi 4 tisíce a na jejich společensky prospěšné práci se bude podílet kolem 40 tis. dobrovolných funkcionářů.

Jestliže uvážíme, že za loňský rok došlo vyšším odborovým orgánům 229 tis. stížností, sporných otázek, dotazů, svědčí to o tom, že není jiné cesty, než aby se důsledně uplatnila zásada řešit pracovní spory tam, kde vznikly a předcházet jim, přispět tak k efektivnímu chodu kvalitní práce, dodržování kolektivních smluv, pracovního řádu, ustanovení o mzdových a pracovních poměrech, pracovních podmínek žen a mladistvých.

Za správné a zcela odpovídající považujeme rovněž další opatření ve prospěch pracujících těhotných žen a matek s dětmi. Za zřetele.hodnou považujeme též novou úpravu týkající se vytváření podmínek pro závodní stravování ve všech směnách. I když nemůžeme ještě stanovit obecnou povinnost závodů, zavádět závodní stravování, přesto již tato nová ustanovení o umožnění tohoto závodního stravování jsou pokrokem, zejména v tom směru, že se ukládá ústředním orgánům, řídit a organizovat rozvoj závodního stravování.

Dovolte mi uvést příklad, že právě i touto cestou lze překonat pohodlnictví, odstranit zanedbávání, zlepšovat stravování i v obtížných podmínkách, na rizikových pracovištích, při specifičnosti práce na směnách a v turnusových pracovních režimech. Federální ministerstvo dopravy, paliv, těžkého strojírenství, všeobecného strojírenství i ústřední výbory odborových svazů železnic, hornictví a kovoprůmyslu zahrnuly tento úkol do hlavních směrů sociální politiky odvětví, udělaly dílčí krok a tak již byla v mnoha traťových distancích, na mnohých dolech i ve strojírenských závodech zajištěna teplá strava odpoledním i nočním směnám. To je významná podmínka toho, aby se dařilo rozšiřovat směnnost v našich závodech.

Od VI. plenární schůze ÚRO v říjnu 1973 se podařilo zásluhou společných opatření vlády a ÚRO zvýšit počet strávníků ve všech formách závodního stravování včetně komerčních zařízení z tehdejšího 1,440 tis. na současný stav téměř 2 mil. a také zlepšit kvalitu podávaných jídel. Je to začátek dalšího rozšiřování a zlepšování závodního stravování, které však do budoucna musíme řešit i u malých a středních závodů, ústavů, obchodů, úřadů, a k němuž vytváří určité předpoklady novela zákoníku práce.

Listopadové plénum ŮV KSČ postavilo právem i před odbory otázku, zda odpovídá úroveň uvědomělé kázně, pracovní disciplíny a kvalitní práce vynaloženému úsilí. Skutečností zůstává, že přes převládající pozitivní výsledky jsou tu jevy jednotlivců i skupinek, kteří parazitují na vymoženostech, ohánějí se jenom svými nároky, ale k povinnostem se otáčejí zády a ignorují je. Stále se projevují případy, kdy odboroví funkcionáři i vedoucí pracovníci jsou shovívaví k pozdním příchodům do práce a předčasným odchodům ze zaměstnání, k prodlužování pracovních přestávek, které jsou u nás placeny, což je jedna z velikých vymožeností, které se mnohdy dostatečně nedoceňují, k vyřizování soukromých věcí v pracovní době, k poskytování osobního placeného pracovního volna, k němuž právní předpis vedoucího ani neopravňuje.

Často není důsledně plněna zákonná povinnost podniků a závodů vymáhat náhradu škody způsobené nedbalostí, provádět zmetkové řízení i když je známo, že zmetky mnohde ve výrobě narůstají a nekvalitní práce pak znehodnocuje spotřebitelský trh. Jsme si vědomi, že všechna opatření ke snížení těchto negativních jevů budou mít ještě větší účinnost, když také ROH pomůže utvářet veřejné mínění nesmiřitelností vůči všem těmto projevům hrubého narušování socialistické morálky. Podporujeme zpřesnění povinností pracovníků i vedoucích, aby si více uvědomili nutnost dodržovat pracovní předpisy, pravidla a normy bezpečnosti práce a ochrany proti požáru. I když v oblasti ochrany a bezpečnosti práce bylo dosaženo od roku 1972 do dneška jistého zlepšení v poklesu pracovních úrazů a nemocí z povolání, částečně i smrtelných úrazů, a to zásluhou veřejných prověrek bezpečnosti práce, zdravotnické prevence i zlepšování pracovního prostředí, přesto nemůžeme být s dosaženými výsledky zdaleka spokojeni. Řada úrazů byla zaviněna hrubou nedbalosti, lajdáckým výkonem práce ze strany pracovníků včetně vedoucích. Z této hrubé nedbalosti však nejsou vyvozovány důsledné postihy ani kárné a tím méně trestně právní. O tom svědčí skutečnost, že i když došlo v roce 1973 k 240 tis. pracovním úrazům, z nichž 750 bylo smrtelných a 1800 mělo za následek těžkou újmu na zdraví, bylo trestně postiženo za to všechno pouze 1000 osob, což jistě neodpovídá míře zavinění a počtu všech, kdo se na vzniku úrazů a havárií podílely.

S liknavým přístupem k ochraně společného majetku ostře kontrastuje přehlíživý až byrokratický postoj některých vedoucích pracovníků k poskytování náhrady škody, když dojde k pracovnímu úrazu nebo když se projeví znaky nemoci z povolání.

Stále se setkáváme s případy, kdy vedoucí hospodářští pracovníci odmítají odškodnit ze zákona následky pracovních úrazů a mnohdy i z alibismu vyvolávají rozhodnutí soudů. Ještě dnes zůstává 25 % úrazů neodškodněno nebo nesprávně posouzeno. To je postoj, který je třeba odmítnout. V této souvislosti bych chtěl kladně hodnotit zlepšení některých nároků z pracovních úrazů a nemocí z povolání, např. pokud jde o náhradu věcné škody, možnosti valorizace a ostatní, jak jsou uvedeny v předložené novele.

Podle plánů aktivity ROH, které jsou rozpracovány ve všech základních organizacích, bude v červnu t. r. projednán všemi 26 tis. závodními výbory stav v uplatňování jejich pravomocí a odpovědnosti i novelizace zákoníku práce, takže této novele se dostane před vstupem do účinnosti, bude-ti schválena Federálním shromážděním, široké seznamovací základny. Tím budou odborové orgány a organizace ještě účinněji naplňovat své výchovné a organizátorské funkce při působení k rozvoji ekonomiky, životní úrovně a celé společnosti.

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Maříkovi. V rozprave teraz vystúpi poslankyňa Korbeľová, pripraví sa poslankyňa Vojtová.

Poslankyně SL A. Korbeľová: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia! Dovoľte mi, aby som v spojitosti s prerokúvaním novelizácie Zákonníka práce vo svojom vystúpení upriamila vašu pozornosť na niektoré otázky lepšieho využívania pracovného fondu. Úspešné splnenie úloh posledného roka 5. päťročnice a náročné úlohy na obdobie 6. päťročnice vyžadujú zefektívniť aj hospodárenie s pracovnou silou a pracovným časom, a to využitím rezerv, ktoré v tejto oblasti máme. Tieto otázky sú o to naliehavejšie, že v oblasti pracovnoprávnych vzťahov sa naša socialistická spoločnosť dostala na jedno z popredných miest vo svete. Perspektívny program skracovania pracovného času bez zníženia miest pracujúcich ako jedna z vymoženosti socializmu, vytýčený na XIII. zjazde KSČ v r. 1966, nadobudol konkrétnu podobu v uzákonení päťdňového pracovného týždňa so 42 a pol hodinovým pracovným časom, pričom v dvojsmenných prevádzkach len so 41 aj štvrť hodinovým a v trojsmenových a v nepretržitých prevádzkach so 40 hodinovým týždňovým pracovným časom.

Ak hodnotíme spätne vývoj za obdobie päťdňového pracovného týždňa, že na jednej strane sme túto vymoženosť prijali ako samozrejmosť, no na druhej strane plnenie našich úloh a povinností ako druhá stránka tohto javu nie je vždy v súlade s požiadavkou maximálnej využiteľnosti pracovného času, o čom hovoria aj štatistické údaje. Nutnosť plného využitia stanoveného pracovného času vychádza aj zo záverov posledných plén ÚV KSČ a ÚV KSS, ktoré stanovili všestranné zvyšovanie efektívnosti rozvoja národného hospodárstva, predovšetkým cestou plného využívania intenzívnych faktorov rastu.

O lepšom využití pracovného času možno hovoriť z niekoľkých pohľadov. Za prvé, o lepšom využívaní pracovného času vo vnútri jednotlivých pracovných smien. Podľa oficiálnych štatistických údajov využitie použiteľného fondu pracovného času pracovníkov v priemysle a stavebníctve, prepočítané na kalendárne dni v roku, sa od roku 1970 čiastočne zlepšilo. Toto využitie vzrástlo od roku 1974 v priemysle z 90,6 % na 92,2 % a v stavebníctve z 89,6 % na 91,7 %. V priemysle však v poslednom čase sa využiteľnosť pracovného času opäť zhoršuje.

Zásluhu na znížení podielu zameškaných smien, najmä v roku 1971-1972 malo zníženie absencie z titulu nemoci a úrazov, ako aj sprísnenie podmienok pre povoľovanie práce nadčas a v neposlednom rade široký rozvoj pracovnej iniciatívy, najmä v rámci brigád socialistickej práce, zlepšovateľského hnutia a pod. Nadčasová práca sa v posledných piatich rokoch v priemysle znížila o 0,4 % na 5,4 % a v stavebníctve o 0,4 % - na 4 %.

Zákonník práce uzákoňuje voľno z titulu plnenia verejných funkcií, školení, brigád a plnenia ďalších spoločenských úloh. Na základe záverov novembrového pléna ÚV KSČ bude nutné zabezpečovať a plniť racionálnejšie a úspornejšie s čiastočným pomerom ich výkonu a konania aj mimo pracovného času. O ekonomickom dosahu zlepšenia využiteľnosti použiteľného fondu pracovného času len o desatiny percenta svedčí aj nasledovný prepočet: keby sme dosiahli zvýšenie využiteľnosti tohto fondu iba o 6 desatín percenta, znamenalo by to v Slovenskej socialistickej republike úsporu pracovných síl v priemysle zhruba o 1,000 pracovníkov a zvýšenie hodnoty celkovej produkcie v priemysle približne o 240 mil. Kčs.

Osobitné prieskumy vnútrosmenového využívania pracovného času robotníkov hlavnej výroby ukázali, že existujúce formy využívania tohto pracovného času skrývajú v sebe 20-25 % rezerv. Nesmieme však zabúdať ani na robotníkov vo vedľajšej výrobe a predovšetkým na administratívne sily, kde využitie by malo znamenať ďalšie uvoľnenie zdrojov pracovných síl.

Príčiny nedostatočného vnútrosmenového využívania pracovného času sú jednak v nízkej úrovni riadenia a organizácie práce a výroby v podnikoch, čo predstavuje 7-15 % úbytku pracovného času, a jednak v porušovaní pracovnej disciplíny, čo predstavuje ďalších 10-20 % strát pracovného času. Sú to stratové časy z titulu oneskoreného začínania práce z rôznych príčin - príchod do práce, čakanie na pridelenie práce, pridelenie materiálu, predlžovanie prestávok na odpočinok, obed, odchod z pracoviska za rôznymi povinnosťami, prekrývanie smien z titulu predčasného skončenia práce a pod.

Osobitný, resp. ďalší druh rezerv predstavuje nízka smennosť, nedostatočné využívanie základných fondov. Podľa výberového zisťovania Federálneho štatistického úradu bol v r. 1971 maximálny časový fond v dvojsmenovej prevádzke využitý len na 50 %.

Celý rad uvedených príčin sa zdá byť zanedbateľný. No ak ich prepočítame na celé národné hospodárstvo, nadobúdajú mnohomiliónové hodnoty. Napríklad také opúšťanie pracoviska počas pracovnej smeny za účelom vybavovania osobných záležitostí, nákupy v obchodoch, obstarávanie rôznych služieb, návšteva v zdravotných zariadeniach a organizovanie rôznych podujatí na pracoviskách predstavujú len v priemysle SSR ročne stratu pracovného času približne 80 000 pracovníkov a v rámci celej ČSSR až 300 tisíc pracovníkov.

Preto treba postupne, ale systematicky odstraňovať vonkajšie a vnútorné príčiny, ktoré sú prekážkou citeľnejšieho zlepšovania fondu pracovného času. Či sú to už opatrenia na ďalšiu úpravu pracovného času organizácii sféry služieb a národných výborov, na rovnomernejší systém zásobovania obchodnej siete počas dňa, na zosúladenie začiatku a konca pracovného času s prepravným plánom hromadných dopravných prostriedkov a ďalšie, všetky smerujú k odstráneniu súčasných nedostatkov v pracovnom čase tak, aby si pracujúci mohli v plnom rozsahu zabezpečiť svoje osobné, výchovné, domáce a iné povinnosti, spojené so zabezpečením každodenného života nezávisle od plnenia svojich základných pracovných povinností.

Na zvládnutie týchto náročných úloh v smere lepšieho využívania použiteľného fondu pracovného času nestačí len prijať vládne uznesenia, obnoviť činnosť koordinačných komisií pri krajských a okresných národných výboroch, ktoré boli zriadené pri zavádzaní päťdňového pracovného týždňa. Vec je zložitejšia, ako sa na prvý pohľad zdá. Zníženie vnútrosmenovej absencie nemožno dosiahnuť na úkor spracovania mimopracovného času pracujúcich, najmä zamestnaných žien. Preto si myslím, že celý problém nemožno riešiť len posunom pracovného času organizácií a zariadení služieb do neskorých večerných hodín a na voľné soboty, pretože s tým vystupujú do popredia ďalšie pracovno-mzdové a sociálno-ekonomické otázky pracovníkov sféry služieb. Hľadaním nových ciest a foriem poskytovania služieb a ich priblíženie čo najviac samotnému spotrebiteľovi a využitie vedy a techniky v zabezpečovaní služieb.