Stavební zákon navazuje na naši bohatou tradici i novodobé zkušenosti na úseku územního plánování a stavebně správní činnosti. Vedle toho, že zvyšuje účinnost v praxi osvědčeného řízení o otázkách územního plánování, umísťování a povolování staveb a řady dalších správních řízení, stavební zákon obsahuje některé nové a pro stavební řády netradiční prvky. Jde o právní instituty, které byly začleněny do zákona s cílem účinněji zabezpečovat hospodářskou politiku komunistické strany a socialistického státu v investiční výstavbě. Jde konkrétně o soubor ustanovení, kterými se zakotvují oprávnění k činnostem ve výstavbě, jako je oprávnění k projektování, k inženýrské činnosti a k provádění staveb. Jde také o perspektivní institut ověřování způsobilosti k důležitým činnostem ve výstavbě, a soubor ustanovení zabezpečujících používání vhodných výrobků na stavbách. Konečně je to i právní úprava informatiky ve výstavbě, která je významným racionalizačním prvkem.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se o některých zvlášť významných věcných a právních otázkách, řešených v zákoně, zmínil podrobněji.

Jednou ze stěžejních částí zákona je část řešící právní problematiku územního plánování, které plní svoje úkoly zejména při stanovení optimálního rozvoje sídelní struktury, při územním řešení a umísťování průmyslové, bytové, účelové zemědělské a jiné výstavby s nezbytným zřetelem k životnímu prostředí.

Územní plánování je činností, která svými výsledky působí dlouhodobě. Každá chyba v plánování území se projevuje citlivě a někdy neodstranitelně. Územní plánování při dodržování zásad urbanismu a architektury přitom musí vycházet z reálné situace měst a obcí, jak se stavebně vyvíjely v historii, a v souladu s potřebami i možnostmi hospodářského a sociálního rozvoje musí přispívat k postupné výstavbě a přestavbě našich sídlišť adekvátně stylu života socialistické společnosti. Je to jistě nemalý úkol.

Současná sídelní struktura je totiž výsledkem dlouhodobého rozvoje ve specifických přírodních a různých společenskohospodářských podmínkách země. Vývoj dnešního osídlení v ČSSR navázal, až na nepatrné výjimky, na historicky vzniklou strukturu sídel. Rozvoj průmyslu a těžby v procesu socialistické výstavby vedl v některých oblastech a v sídlištních aglomeracích k novému soustředění obyvatelstva a k novému osídlení. Přitom proces koncentrace výroby probíhal rychleji než proces soustřeďování obyvavatelstva. Tak nastal nadměrný pohyb obyvatelstva za prací. Nutnost řešit rozvoj struktury osídlení jako celek již dříve vyústila v návrh střediskové soustavy, který s přihlédnutím k minulosti a současnému stavu ve struktuře osídlení vytypoval ve spádových obvodech vzájemné vazby měst a obcí a stanovil jejich hierarchii. Vývoj osídlení přitom bude i nadále souviset s potřebou efektivnějšího rozmístění výrobních sil a jejich lepšího využití.

V poslední době byly proto rozpracovány výhledové směry urbanizace a dlouhodobé koncepce vývoje osídlení v obou národních republikách. Sleduje se tím současně vymezení sídelních aglomerací, jejichž dalšímu vývoji je třeba věnovat i z celostátního hlediska nezbytnou pozornost.

Jde o otázky, související s jednotnou koncepcí územního rozvoje celé ČSSR a plnící úlohu celostátního územně plánovacího podkladu v souladu s novým stavebním zákonem.

Územní příprava rozvoje výroby se v praxi řeší v návaznosti na ostatní funkce území. Rozsah výstavby a širší vazby na dopravu, inženýrské sítě a strukturu osídlení vyvolávají zpravidla nutnost zpracovat příslušný stupeň územního plánu. Metody územního plánování se prosadily a používají se i v řadě odvětvových studií při výběru vhodných stavenišť nových průmyslových závodů. Zde dochází ke spolupráci národních výborů, jako pořizovatelů územních plánů a příslušných odvětvových orgánů. Stavební zákon vytváří pro tuto spolupráci odvětvového a územního plánování nezbytné podmínky.

Při zabezpečování bytové výstavby váže územní plánování v nejtypičtější formě především na úkoly soustředěné bytové výstavby. Územně omezená výstavba malého počtu bytů v nízkopodlažních objektech v prvním období po roce 1945, orientovaná do části měst se zabudovanými inženýrskými sítěmi, byla z hlediska územně technického a projektového jednoduše zvládnutelná. Příprava soustředěné bytové výstavba na velkých plochách, které představují nové městské čtvrti nebo i nová města, si naopak vyžaduje vícestupňovou územně plánovací a náročnější předprojektovou i projektovou přípravu a staví nás v územním plánování a v pozemkové politice před nové problémy.

Je přitom třeba zdůraznit, že končí etapa soustředěné bytové výstavby prováděné téměř výlučně na volných plochách a na okraji měst, která byla do určité míry poznamenána extenzívním záborem zemědělského a lesního půdního fondu na jedné straně a ne vždy citlivým zásahem do hodnot krajiny na straně druhé. Stále více se projevuje potřeba výstavby uvnitř měst na asanačních plochách s nevyhovujícím stavebním fondem. Rozšíření výstavby na plochy uvnitř měst nutně vyžaduje zintenzívnění prací urbanistické povahy, i nezbytná opatření v materiálové základně stavebnictví a technologii stavební výroby. Tyto práce budeme v souladu s ideovými záměry stavebního zákona intenzívně rozvíjet.

Dovolte mi nyní několik poznámek k územnímu rozvoji našich venkovských obcí. Až do začátku sedmdesátých let se v územně plánovací činnosti prostor venkova opomíjel. Rozvoj zemědělské velkovýroby a proces její koncentrace staví územní plánování před nové úkoly. Problémy jednotlivých investičních akcí na vesnici se stále více musí podřizovat řešení organizace venkovského prostoru jako celku. Také rozvoj vesnice a jejích funkcí, využívání jejího stávajícího fondu nebo území intravilánů vesnic musí důsledně vycházet ze zásad rozvoje sídlištní sítě ve spádových obvodech středisek místního a obvodního významu, tedy z celkové koncepce osídlení a urbanizace.

Stavební zákon vytváří předpoklady pro užší sepětí metod územního a národohospodářského plánování, které budou mít kladný vliv na odstraňování některých nedostatků územních plánů, podrobených kritice též na XV. sjezdu KSČ. Součinnost národohospodářského a územního plánování bude nabývat na intenzitě v souvislosti se širším uplatněním nových racionálních metod územního plánování, jako je např. integrovaný informační systém o území. Metodika územního plánování se přizpůsobuje v celém rozsahu požadavku plánovat stále v delších výhledech a hodnotit stále širší celostátní i mezinárodní územní souvislosti. Proto je v zákoně zakotvena vyšší ingerence nadřízených územně plánovacích orgánů, které musí dávat stanovisko k návrhům územních plánů před jejich schválením. Počítá se i s prognózami v územním plánování a s možností, aby některé druhy územně plánovací dokumentace si mohla kromě vlád republik vyhradit ke schválení i vláda ČSSR.

Zamyslíme-li se nad vývojem územního plánování a dosaženými výsledky, pak nám půjde o to, neopakovat nedostatky stávající územně plánovací praxe. Ty se projevují v pořizování, projednávání a schvalování územních plánů a zejména v neuspokojivé úrovni závazných směrnic a základních výkresů, ve kterých se zřetelně nevymezují závazné prvky. To se odráží nepříznivě nejen v práci a autoritě orgánů územního plánování, zejména při vydávání rozhodnutí o umístění stavby, ale i v práci projektových ústavů, které jen s obtížemi mohou plně využívat územní plány pro zpracování projektu stavby, a to i v těch případech, kdy předtím samy územní plány zpracovaly.

Příprava programu výstavby, tedy politickoorganizačního dokumentu a v podstatě společenské objednávky, kterou se vymezuje rámec pro zpracování územních plánů, přenechávají národní výbory dosud často zpracovateli dokumentace, tj. projektovému ústavu.

Zde je nutné již od samého počátku účinnosti zákona docílit zásadní obrat. Jenom kvalitní a odpovědná práce všech výkonných orgánů územního plánování v duchu stavebního zákona vytvoří předpoklady pro lepší řízení rozvoje území.

Ve stavebním zákoně dochází k významné změně pokud jde o pojetí stavebního řádu. Aby byl zdůrazněn požadavek jednoty hospodářské a technické politiky, byla do této části zákona začleněna i soustava různých oprávnění k činnostem ve výstavbě a požadavky na vhodnost výrobků pro stavby. Do stavebního řádu pochopitelně patří i v praxi vžité instituty, jako je stavební řízení, kolaudace, odstraňování staveb a státní stavební dohled. U těchto řízení se však zvyšuje autorita v uplatňování jednotných technických požadavků ve výstavbě a péče o životní prostředí a podstatně se zjednodušuje řízení o jednoduchých a drobných stavbách.

Nejzávažnější změnou je "technizace" stavebního řádu. Technickou páteř stavebního řádu bude tvořit prováděcí předpis o obecných technických požadavcích na výstavbu, v němž jsou vyjádřena základní kritéria pro organizaci území, umísťování a vlastnosti staveb, specifické požadavky podle jednotlivých druhů staveb na jejich užitné vlastnosti a zásadní požadavky na provádění a konstrukce staveb.

V rámci těchto obecně platných požadavků budou moci národní výbory konkretizovat technické podmínky při územním plánování, jakož i v jednotlivých rozhodnutích o umísťování a povolování staveb.

Existující stavební řád technickou část vůbec nezahrnuje a řízení o stavbách u stavebních úřadů je proto převážně administrativní a málo účinné. Stavebním úřadům budou tak napříště v duchu zásad dohledu na uplatňování jednotné technické politiky podléhat i projekty staveb organizací, které byly dosud přezkoumávány z tohoto hlediska pouze orgány hospodářského řízení při schvalování projektové dokumentace. Jde přitom o stavby, které svým rozsahem a vlivem na životní prostředí představují rozhodující část našich investic. Očekáváme, že nová pravomoc národních výborů se postupně odrazí v tlaku na vyšší úroveň projektových řešení právě v těch aspektech, které ve zvýšené míře budou sledovat právě národní výbory.

Důležitým opatřením je zvýšení pravomocí státního stavebního dohledu. Oprávnění k nezbytným operativním zásahům dávají orgánům státního stavebního dohledu specifickou formu státní inspekce na stavbách. Význam činnosti orgánů státního stavebního dohledu se ještě zvýší po zavedení ověřování zvláštní způsobilosti osob k důležitým činnostem ve výstavbě. Těm odpovědným pracovníkům, kteří nebudou respektovat důležité společenské zájmy při realizaci stavby, bude možno na podnět státního stavebního dohledu odejmout průkaz zvláštní způsobilosti.

Je nutné zdůraznit, že ustanovení o zvláštní způsobilosti osob k některým činnostem ve výstavbě mají v zákoně programový charakter a budou zaváděna postupně. Ověřování způsobilosti se bude týkat projektových i stavebních činností; bude se vztahovat i na pracovníky stavebních úřadů a podle potřeby též na další pracoviště.

Ověřování způsobilosti k činnostem ve výstavbě nelze rozhodně chápat jako návrat k někdejším mistrovským a stavitelským zkouškám nebo dokonce k inženýrské autorizaci. Nejde tady o žádné stavovské aspekty. Cílem je něco docela jiného. Chceme mít objektivně a předem ověřeno, že lidé, jimž jsou svěřovány odpovědné úkoly v tak citlivé a všestranně náročné oblasti, jako je výstavba, na tyto úkoly stačí. Způsobilost pracovníků chápeme přitom jako jednotu určitých společenskopolitických předpokladů a vysoké specializované odbornosti.

Ustanovení v zákoně byla koncipována v plném souladu se stranickými usneseními ke kádrové a personální práci. Institut ověřování způsobilosti bude mít proto úzké vazby na základní činnosti kádrové práce, zejména na výběr a hodnocení kádrů i na jejich přípravu. Cílem je tedy nejen přezkušovat, co pracovníci na důležitých místech dokáží, ale především je dále učit podle aktuálních a perspektivních potřeb pokroku v oblasti výstavby.

Očekáváme, že ověřování zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě přispěje k aktivizaci a tříbení schopností pracovníků i k přesnějšímu vymezení jejich odpovědnosti a upevnění kázně.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v této souvislosti si plně uvědomujeme, jak se také ve výborech Federálního shromáždění nejednou zdůrazňovalo, že po schválení zákona bude zajišťovat jeho realizaci rozhodující činitel - velký počet pracujících v investiční výstavbě a v prvé řadě pracovníci aparátu národních výborů. Na připravenosti a odborné zdatnosti těchto pracovníků také záleží, jak se podaří uvést záměry stavebního zákona do praxe.

Víme o nedostatcích v organizačním uspořádání, kádrovém vybavení a okolnostech, které tyto nedostatky způsobují. Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj dalo již v roce 1972 podnět, aby se v obou republikách uskutečnil rozbor stavu aparátu národních výborů na úseku výstavby.

Tento rozbor probíhal na základě celostátního statistického šetření a sociologického průzkumu. Týkal se všech agend a všech pracovníků aparátu národních výborů na úseku výstavby a při jeho zpracování se využilo strojně početní techniky.

Z rozboru v prvé řadě vyplynulo, že organizačně je kumulace investorské, územně plánovací a stavebně správní činnosti v jednom odboru výstavby nevhodná. Při dnešní specializaci jde o profesionálně rozdílné činnosti a navíc v jednom výkonném orgánu dochází k zabezpečování státně správních funkcí na straně jedné a hospodářské činnosti na straně druhé. Nepříznivý je stav v počtu pracovníků i jejich kvalifikaci na odborech výstavby okresních a městských národních výborů. V minulých letech nás pracovníků v aparátu národních výborů na úseku investorské činnosti prostě ubylo. Nejčastěji odešli nejen z důvodů finančních, ale i pro nároky na kvalifikaci a z důvodů obtížnějších pracovních podmínek, jako pro častou práci mimo pracovní dobu, velký nával práce a podobně.

Při předkládání stavebního zákona vládě ČSSR byly do příslušné zprávy shrnuty a sjednoceny rozbory a návrhy na kádrové, organizační a jiná opatření na prohloubení činnosti územně plánovací a stavebně správní v aparátu národních výborů. Vláda ČSSR přijala k těmto návrhům 30. října 1975 usnesení č. 306. Usnesení váže provedení navrhovaných opatření na celkové řešení výstavby a organizace národních výborů, což je nepochybně správné.

K zavedení stavebního zákona do praxe jsme přijali plán bezprostředních politicko-organizačních opatření. Podle něho se uspořádají krajské aktivy národních výborů, celostátní semináře v Praze, Brně a Banské Bystrici; již v květnu proběhne kurs vedoucích odborů výstavby všech ONV v České socialistické republice zaměřený na znalost zákona. Připravujeme vydání informačních listů o stavebním zákoně a prováděcích předpisech k němu s vysvětlivkami, včetně vzorů stavebně správních rozhodnutí. Chystá se i komentář ke stavebnímu zákonu, jakož i řada článků a vystoupení.

Jsme si totiž vědomi, že je třeba vysvětlit správně politický smysl zákona a jeho cíle a že účinná právní výchova pracovníků investiční výstavby, ale i dalších občanů je podmínkou uvědomělého dodržování socialistické zákonnosti také v této oblasti.

Podstatně vyšší úrovně je třeba docílit i v informovanosti účastníků procesu výstavby. Zejména přípravná fáze výstavby je mnohostupňový rozhodovací proces, v jehož průběhu se má najít u investičních záměrů optimální řešení. Objektivní rozhodování vyžaduje mnoho značně různorodých informací od obecně platných právních podmínek až k velmi konkrétním ekonomickým a technickým údajům. Opatřování těchto informací zabírá dosud příslušným pracovníkům mnoho času. Účinným racionalizačním opatřením v tomto směru bude "Soustava vybraných informací pro výstavbu", která v duchu stavebního zákona soustředí a utřídí většinu podstatných faktografických informací potřebných pro všechny účastníky procesu výstavby. Hlavním informačním výstupem soustavy bude Československý katalog pro výstavbu, který se postupně bude rozšiřovat o různé specializované informační bloky. Nositelem soustavy informací a vydavatelem Katalogu bude především Československé středisko výstavby a architektury v Praze. Společenský efekt "Soustavy vybraných informací pro výstavbu" očekáváme v racionálnějším rozhodování.

Soudružky a soudruzi poslanci, závěrem mi dovolte ocenit váš podíl na tvorbě stavebního zákona. Žádná právní úprava na úseku investiční výstavby v posledním desetiletím neprošla takovou analýzou a tak rozsáhlým připomínkovým řízením a na žádné se nezúčastnilo tolik pracovníků a funkcionářů. Vážíme si toho, že jste ze svých volebních obvodů přinášeli náměty jak pracovníků z investiční výstavby, tak i občanů, laiků. Náměty poslanců ovlivnily například pojetí účastníků v územním řízení a přispěly k jeho vyšší pohotovosti, vyvolaly další zjednodušení řízení u méně složitých staveb a vedly k zavedení ohlašování drobných staveb, ke zvýšení sankcí a zdůraznily v celém kontextu zákona i u jednotlivých řízení ještě vyšší péči o životní prostředí. Poslanci dali podnět také ke zpracování návrhu a posléze k přijetí zmíněného usnesení vlády ČSSR, o opatřeních v aparátu národních výborů na úseku výstavby.