Poslankyně SN J. Pomikálková: Vážené soudružky a soudruzi, zvýšit výrazně úroveň plánování a řízení investiční výstavby a zlepšovat podmínky životního a pracovního prostředí, to jsou dva úkoly dlouhodobějšího charakteru uložené XIV. sjezdem KSČ a ještě zvýrazněné XV. sjezdem KSČ. Oba úkoly spolu navzájem úzce souvisí. Investiční výstavbou se budují nové kapacity, které pak při provozu ovlivňují životní prostředí, pracovní podmínky a vůbec život i zdraví společnosti v dané oblasti nebo místě.

Předložený vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu má vytvořit důležité předpoklady pro plnění těchto úkolů. Návrh správně počítá s tím, že národní výbory, zejména národní výbory nižších stupňů, zde mohou a musí působit jako orgány kompelxní péče o všestranný rozvoj územních obvodů, měst a obcí. Národním výborům je proto svěřena pravomoc, aby vydávaly souhlas k realizaci staveb a posuzovaly je z hlediska proporcionálního a dlouhodobého územního rozvoje.

Při této činnosti řeší rozpory mezi zájmy celospolečenskými, skupinovými a individuálními. Předložený vládní návrh zákona zejména tuto oblast činnosti národních výborů prohlubuje a vytváří pro ni lepší podmínky. Zlepšení je také v tom, že dochází k dělbě činnosti v oblasti investiční výstavby mezi národními výbory a orgány odvětvového řízení, tj. zejména ministerstvy. Orgány oborového řízení zodpovídají za efektivnost investiční výstavby a národní výbory nesou zodpovědnost v celospolečenských otázkách. Pro národní výbory jsou podstatně zvýšeny nástroje, kterými budou disponovat, ať už jde o pravomoci i o případný zvýšený hmotný postih viníků. Jsem toho názoru, že musíme věnovat pozornost tomu, aby se národní výbory naučily správně využívat uvedených nástrojů v souladu s celospolečenskými zájmy, aby nevedly k dalšímu úřadování a komplikování situace.

Po zkušenosti z vlastní poslanecké činnosti a na základě poznatků z poslaneckých průzkumů bych chtěla podtrhnout zejména opatření podporující aktivní součinnost národních výborů s občany v přípravě investiční výstavby a základních záměrů územního řešení. Tam, kde jsou občané dobře a včas seznamováni s připravovanými záměry, aktivně a účinně uplatňují svoje názory a návrhy na uspořádání sídlišť a stávají se pak také platným aktivem a pomocníkem národního výboru při jejich realizaci. Tuto část zákona považuji za velmi zdařilou a progresívní. Bude pochopitelně záležet na praktickém využívání a uplatňování.

Poměrně dobře je diferencována činnost národních výborů při zpracování a schvalování územních plánů a odpovědnosti za ně. Podle důležitosti a celospolečenského, oblastního nebo místního významu je budou schvalovat buď vlády republik, krajské národní výbory, okresní národní výbory anebo městské národní výbory, ve vymezených případech i vláda ČSSR. Považuji toto řešení za správné, jak konečně potvrdila i rozprava k návrhu zákona ve výborech.

Je samozřejmé, jestliže se má zavést jednotný a účinný režim výkonu státní správy na úseku územního plánování a stavebního řádu, musí být vytvořeny i potřebné organizační a funkční předpoklady. Je správné, že zákon zde vychází z dosavadní praxe a zakotvuje funkci tzv. stavebních úřadů, které výkon státní správy ve smyslu zákona provádějí.

Stavebními úřady jsou okresní národní výbory a dále pak jmenovitě pověřené městské nebo místní národní výbory, které k tomu mají předpoklady, a i odborný aparát schopný tuto práci spolehlivě vykonávat. Výjimku u stavebních úřadů má hlavní město Praha, kde zejména úkoly spojené s pořizováním územně plánovací dokumentace plní útvar hlavního architekta jako odborná organizace. V souvislosti s tím jsme ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod diskutovali, zda by nebylo vhodné i v jiných městech, například v Plzni, svěřit tuto činnost přímo odborné organizaci. Po rozpravě a osvětlení jsme došli k závěru, že to není účelné, a že způsob zakotvený ve vládním návrhu zákona je správný. Stejně tak považuji za správné ustanovení § 118, podle kterého může po vzájemné dohodě jeden stavební úřad vykonávat tuto funkci i pro více národních výborů nebo obvodů. Je to určitá racionalizace, která umožní lepší využití odborných pracovníků národních výborů. Měli bychom tuto formu podporovat.

V této souvislosti bych chtěla říci některé připomínky a vznést dotaz na s. ministra ing. Šupku. V celém národním hospodářství, a tedy i v práci národních výborů, je nezbytné vytvářet podmínky pro vyšší efektivnost práce. Příslušné orgány národních výborů budou mít s výkonem funkcí podle tohoto zákona hodně práce a musíme hledat všechny formy, jak jim tuto práci zjednodušit a ulehčit bez újmy na kvalitě. Na druhé straně musíme od nich bezpodmínečně vyžadovat stanoviska a rozhodnutí v kratších termínech než doposud. Myslím, že zejména pro techniky, kteří neradi čtou dlouhé poučování, pokyny a směrnice, by měly být vydávány například jednotné normativy povoleného znečištění vzduchu, vody nebo jiných vlivů a způsoby jejich měření. Bylo by to praktické a byla by i jednotná praxe všem srozumitelná.

Chtěla bych se zeptat s. ministra, jestli vedle obecných pokynů, prováděcích předpisů a vzorů, o kterých hovořil ve své zprávě, se počítá postupně i s vydáváním jednoduchých odborně zpracovaných norem a údajů, zejména pro technické pracovníky. Jde mi přitom také o průběžnou, trvalou spolupráci odborníků příslušných ministerstev s odbornými pracovníky národních výborů a tím o předávání výsledků vědy a techniky do praxe na jedné straně a předávání zkušeností na druhé straně.

Vážené soudružky a soudruzi, na závěr bych chtěla vyjádřit ještě jeden názor. Každý zákon, na jehož tvorbě se podílí vedle odborníků i široký okruh občanů a který je také nejširší veřejnosti srozumitelný, je účinný a dostává se brzy do široké praxe. Měli bychom proto v naší zákonodárné činnosti o takový postup usilovat. Chtěla bych ocenit, že předložený návrh zákona byl při jeho tvorbě projednáván velkým počtem kolektivů jak z řad národních výborů, tak i vědeckých pracovníků i odborníků z oblasti projektování a výstavby. Navrhuji proto, stejně jako oba zpravodajové, jeho schválení. Jsem si přitom vědoma, že se ještě plně nepodaří, aby byl v celém rozsahu lehce srozumitelný nejširší veřejnosti, o čemž svědčí i velký rozsah připravovaných prováděcích předpisů. Půjde však zejména o to, aby ho vzaly za svůj národní výbory a uvedly ho rychle v život. Bylo by velmi dobré, kdyby pracovníci národních výborů, ale i ostatních orgánů svými závazky zajistili operativní a pohotové uvádění tohoto zákona do praxe a zajišťovali tak na svém úseku podmínky pro naplňování úkolů XV. sjezdu naší strany stanovených v oblasti zvyšování efektivnosti a účinnosti investiční výstavby a ke zlepšování podmínek životního a pracovního prostředí. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslankyni Pomikálkovej. Slovo má poslankyňa Květomila Jánská a pripraví sa poslanec Stanislav Hudeček.

Poslankyně SL K. Jánská: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, chtěla bych ve svém příspěvku zejména ocenit způsob, jakým se znění stavebního zákona v úvodu své druhé části, týkající se stavebního řádu, zabývá otázkou oprávnění k projektové a inženýrské činnosti, resp. oprávněním k provádění staveb a zvláště otázkou způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě.

Všichni dobře víme, že investiční výstavbou se spoluvytvářejí podmínky dalšího rozvoje výrobních sil a základy pro dlouhodobý růst výroby, pro efektivní napojování naší ekonomiky do mezinárodní dělby práce, pro zvyšování životní úrovně a zlepšování pracovního a životního prostředí.

Je-li takto investiční výstavba klíčovou záležitostí rozvoje, pak v ní významnou úlohu plní především projekční organizace a v nich působící projektanti. Jsou to odborníci pracující v různých oblastech a na různé úrovni, s vysokou ekonomickou a technickou odpovědností. Ta vyplývá z toho, že nejsou jen pouhým zpracovatelem různé stavební dokumentace, ale že jsou v našem systému článkem, od něhož jistě právem očekáváme, že bude vždy hrát významnou úlohu při uskutečňování známého cyklu "věda-výzkum-vývoj-výroba a užití"; že soustřeďují u sebe poznatky z oblasti vědy, výzkumu a výroby a že je na nich, aby na základě těchto poznatků dokázali vytvářet - možno to tak říci - díla příštích desetiletí. Díla, u nichž teprve praxe prokáže jejich efektivnost a životnost a jejich celkový přínos pro společenský rozvoj.

Projektanti takto mají i velmi odpovědnou úlohu politickou, úlohu tvůrčí, která svým obsahem a dosahem v sobě skrývá jak stránku koncepční, tak i hospodářskou. V tom smyslu si jistě všichni přejeme, aby jednotlivé projekty odpovídaly naší době, sledovaným v ní celospolečenským zájmům a tendencím vývoje a aby co nejméně odrážely nějaké individuální, či dokonce prestižní zájmy a chuť stavět si - jak říkáme - některým dílem osobní pomník.

Jestliže tím jen zdůrazňuji, že na úlohu projektantů se chceme dívat vždy jako na úlohu vysoce společenskou a méně osobní, pak se tím snažím i vyjádřit, že kvalitou každého projektu a způsobem, jakým se na něj projektová organizace a jeho projektant podepsali, bude nutno po vydání stavebního zákona, výrazněji hodnotit v příslušných k tomu orgánech a přitom zvláště jejich vztah k soudobým potřebám a podmínkám rozvoje a k naplňování jeho základních potřeb. Připomněla bych k tomu onu pasáž z dokumentů XV. sjezdu KSČ, v níž se říká, že jedním ze základních požadavků na oblast investiční výstavby kladených, je nejen zajišťovat včasnou projektovou přípravu a její vysokou technickoekonomickou úroveň, ale i dbát o zvýšení hospodárnosti všech investičních a architektonických či urbanizačních řešení a nepřipouštět zdražování výstavby.

Považuji to především za velmi odpovědnou úlohu projektantů, ale musím po pravdě říci, že nejen projektantů. Jsem si vědoma, že projektant je také závislý na dalších činitelích, že v praxi výsledky činnosti druhých ve své práci promítá. Z praxe výborů pro plán a rozpočet známe, že k vypracování projektů je zapotřebí mnoho konkrétních podkladů a údajů a že ty musí být vždy přesně a jednoznačně definovány. Na množství a kvalitě oněch informací, které projektant sám netvoří a na jejich kvalitě a závaznosti, kterou do projektu promítne, mnohdy závisí úspěch celého projektovaného díla; jeho včasnost, provozní použitelnost a dosažení žádoucích parametrů, stejně jako vztahy mezi celkovými investičními náklady, produktivitou, rentabilitou a podobnými důležitými výrobně ekonomickými ukazateli.

Z praxe dobře víme, jak spolu s tím vznikají v investičním procesu i mnohé nepříjemné otázky a jak je zapotřebí dopracovat se ke zcela jednoznačným odpovědím. Jen tak totiž může vznikat projekt, který bude svým charakterem skutečně progresívní, zajistitelný materiálově, technicky i dodavatelsky, či efektivně v průmyslové, zemědělské a občanské výstavbě využitelný pro typizaci a unifikaci a pro opakování staveb.

Vysoké tyto požadavky, kladené na úroveň projektové a obdobně též inženýrské činnosti si proto ve stavebním zákoně právem vynucují, aby tuto významnou činnost vykonávaly jen oprávněné organizace a pochopitelně jen v rozsahu uděleného jim oprávnění.

Vydání povolení k projektové či inženýrské činnosti organizací bude založeno na zkoumání kvalifikace odborných pracovníků těchto organizací. Je to nesporně závažný požadavek, který se dotýká pracovníků, jejichž činnost má v oblasti projektování a obdobně pak i v oblasti provádění a kolaudace staveb, z hlediska zájmů společnosti rozhodující význam a pro kterou je skutečně třeba mít potřebné teoretické znalosti, i praktické zkušenosti.

Význam osobní způsobilosti k této činnosti a způsob jejího ověřování je z hlediska sledovaných zájmů jistě nepochybný a bude také osvědčován vydáním zvláštního průkazu. Celý systém prokazování způsobilosti má svá specifika, a proto bude budován postupně, podle zásad stanovených z centra a sladěných se zásadami jednotné státní investiční, technické a ekonomické politiky. Považuji přitom v souladu s tím, o čem jsem hovořila úvodem za správné, že prakticky bude systémem otevřeným, doplňovaným a zdokonalovaným podle skutečných potřeb rozvoje.

Na závěr bych se chtěla zmínit ještě o tom, že v praxi bude asi ještě dlouho docházet k řadě případů, kdy si naši občané svépomocí, či formou občanské výpomoci, za účasti členů rodiny a spoluobčanů, papř. svých spolupracovníků budou chtít sami provádět práce stavebního charakteru a kdy jim přijde vhod i dobrý projekt některého občana.

Považuji za správné, že návrh zákona ponechává výkon projektové činnosti občanům na základě povolení stavebního úřadu pro určitou stavbu a že pro stavby jednoduché a drobné a v podstatě tedy pro stavby, které hlavně plní nějakou doplňkovou funkci ke stavbě hlavní a které podstatněji nemohou ovlivňovat životní prostředí, připouští jejich provádění svépomocí občanů jako stavebníků. Správně však požaduje zabezpečit pro každý konkrétní druh takové stavby přiměřené technické vybavení a odborný dozor osobou, která k tomu má potřebnou kvalifikaci. Jsem toho názoru, že se takto podaří hlavně v obcích vhodně podporovat akce svépomocné výstavby, či akce zvelebovací, nebo jednoduché stavby v zemědělství.

Důležité je, že přitom zůstává případná pomoc některých občanů, při provádění drobných řemeslnických prací a oprav na stavbě za úplatu, vázána na povolení příslušného národního výboru.

Chtěla bych závěrem zdůraznit, že považuji předložený návrh stavebního zákona za velmi aktuální a prospěšný a budu proto pro něj hlasovat.

Chci se dále zeptat, zda i po schválení tohoto zákona bude možné, aby si stavebníci stavěli svépomocí rodinné domky např. montovaným způsobem z panelů a zda to půjde dělat bez odborné stavební firmy.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslankyni Jánskej. Slovo má poslanec Stanislav Hudeček, pripraví sa poslanec Zoltán Černák.

Poslanec SN S. Hudeček: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, k celé řadě významných zákonů, které v tomto funkčním období projednáváme, přibývá stavební zákon, který svým významem v něm zaujímá bezesporu jedno z předních míst. Uplatnění tohoto zákona v praxi nám umožní dívat se na několik desetiletí dopředu. Ukládá nám, abychom dalším generacím plánovitě připravovali již dnes zdravé a kulturní životní prostředí. Vytváří podmínky pro plánovité rozmísťování investičních akcí v souladu s potřebami naší ekonomiky a podmínkami území.

S tímto vědomím jsme ve výborech přistupovali k projednávání jednotlivých článků tohoto významného zákona. Kladli jsme si za cíl dopřesnit navrhované znění zákona tak, aby co nejlépe vystihovalo potřebu praxe. Myslím si, že se to povedlo a že tedy dnešnímu zasedání je předkládán vládní návrh zákona, jehož obsah bude významným přínosem naší ekonomice.

Zákon je v rozhodujících částech zásadový a náročný, ale respektuje i současnou praxi a snaží se zjednodušit administrativní agendu v těch případech, kdy se řeší nepodstatné případy. Počítá s právním vědomím a uvědomělou kázní budovatelů a je vybaven možností použít jak obrany i sankcí vůči těm, kdož by nechtěli respektovat celospolečenské zájmy.

To vše je uplatňováno v rozumných proporcích tak, aby vyniklo socialistické pojetí zákona. A to je jeho velikou předností. Jeho komplexnost je dána tím, že v sobě zahrnuje vlastně tři až dosud platné důležité předpisy, jako je předpis o územním plánování, stavební řád a předpisy o uvádění dokončených staveb do trvalého užívání.

Chtěl bych zvýraznit některé části zákona, které zvlášť vynikají z celého souboru ustanovení. Jedním z nich je bezesporu povolování staveb, které již v samém zárodku stavby určuje, jak zamýšlená stavba zasáhne do vývoje životního prostředí obyvatel v místě, kde je budována.

Tuto část zákona je třeba vyzvednout také proto, že se v ní projevuje ona zvláštnost, která zvýrazňuje postavení místních orgánů lidosprávy. Dává jim do rukou konečnou odpovědnost za rozvoj oblasti, ve které působí, neboť na základě schválených územních plánů dávají tyto orgány souhlas k budování významných děl a staveb, což je orientuje na hlavní článek řídící práce. Dává jim do rukou možnost, aby na podkladě znalostí místních problémů a situací vyslovovaly souhlas s prováděním málo významných akcí jen na podkladě ohlášení.

Tato část návrhu zákona je velmi významná i pro občany, kteří si chtějí drobnou údržbou zvýšit kulturu bydlení.

Není žádným tajemstvím, že je v současné době velmi složité získat projekční kapacitu na málo významnou akci, že její zajišťování je spojeno s časovou náročností a je velmi nákladné. Může se však také stát, že uplatnění tak náročného zákona v praxi může některou stavbu či dílo prodražit, ale ve svém důsledku bude ekonomický přínos v tom, že odstraní v budoucnu neřešitelné situace.