S jakým stavem se setkáváme nyní u povolování mnohých staveb? Tam, kde má být budován objekt, vedou třeba inženýrské sítě. Kde měla vést komunikace, stojí nepostradatelný objekt. Vedle toků, které jsou zásobárnou pitné vody, stojí třeba sklady olejů apod. Řešení těchto náročných technických problémů pak zaplatí společnost. A vzniku takovýchto situací by měl zákon zabránit.

Pozornosti si zasluhuje i úprava vztahů zainteresovaných účastníků ve stavebním řízení, které až dosud byly překážkou v plynulosti průběhu řízení. Významným přínosem návrhu zákona je ustanovení o projednávání změn v použitelnosti materiálů, které mohou vzniknout změnou platných norem od ukončení projektových prací do doby předání stavby do trvalého užívání. Toto ustanovení zvlášť vynikne u staveb, jejichž realizace se z různých důvodů prodlouží.

Za zmínku stojí i ustanovení sedmého oddílu vládního návrhu zákona, která upravují postup stavebního úřadu při provádění kolaudace dokončených staveb, které provádí ten stavební úřad, jenž povolení stavby vydal.

Myslím si, že je třeba upozornit na ustanovení zákona, které se vztahuje na období při dokončování různých děl a staveb, zvláště se složitou a náročnou technologií a vztahy mezi investorem a stavebním úřadem.

V § 83 se říká, že stavební úřad může vydat časově omezené povolení k předčasnému užívání stavby i před odevzdáním a převzetím všech dodávek, pokud to nemá vliv na uživatelnost stavby a předčasné užívání neohrožuje zdraví a bezpečnost osob. Uživatel však musí do 15 dnů po odevzdání a předání takové stavby podat návrh na kolaudaci stavby. Toto období se může stát problematické, jestliže prováděcí předpisy nedopřesní postup a nestanoví bližší kritéria pro zahájení a ukončení zkušebního provozu. Je pravda, že k naplnění tohoto ustanovení mohou významným způsobem přispět jednotliví dodavatelé technologického zařízení tím, že budou ctít harmonogram výstavby a nebudou zpožďovat dodávky a také tím, že dodávané zařízení nebude poruchové. Stejně tak by měly prováděcí předpisy stanovit, jak bude prováděn dozor nad odstraňováním kolaudačních závad ve stanoveném termínu. Praxe totiž ukazuje, že právě zde jsou určité slabiny.

Jsme svědky toho, že je zde přemíra arbitrážních sporů, penalizačních sankcí a mnoho nepříjemných jednání. Dobře si v těchto dokončovacích prací vedou tam, kde se daří orientovat iniciativu pracujících na včasné a kvalitní předávání staveb do užívání, zkrátka, kde se iniciativou předchází rozporům.

Velmi důležitou částí vládního návrhu zákona je oddíl o údržbě staveb a jejich odstraňování. V této části projednávaný návrh jakoby předbíhal dnešní dobu a vytváří pro nejbližší budoucnost základnu pro řešení již dnes naléhavých úkolů. Údržba budov a jejich případné odstraňování je vážným problémem současnosti a čeká netrpělivě na své řešení. Proč je takový stav? Poněvadž nebyl až dosud dostatek sil řešit tento problém již dříve. Hlavním problémem jsou kapacity, které jsou orientovány na budování nových děl a staveb, ale není zanedbatelný fakt, že i finanční problémy podniků i národních výborů jsou příčinou toho, že není možné provést takový rozsah stavebních úprav, jak by bylo žádoucí. Musíme si tedy uvědomit již dnes, že tato ustanovení zákona budou vyvíjet tlak na finanční zdroje i stavební kapacity.

Jaká je na tomto úseku situace? Máme bezpočet staveb všeho druhu, které neodpovídají pojetí nového zákona a nevyhovují svému účelu. Jsou to různé skladovací prostory, které vykazují spousty závad, jejichž vzhled a umístění zhoršuje životní prostředí, avšak nenachází se řešení pro nápravu. Jsou to různé drobné provozovny, které jsou v podobném stavu, a v neposlední řadě také bytový fond bytových podniků. Složitou situaci budou pro řešení stavebním úřadům vytvářet stavby, které jsou v nepoužitelném stavu a nemají majitele. Mohou tedy nařídit odstranění stavby, ale provést práci a uhradit náklady nebude mít kdo. Jsou to různé nepotřebné zemědělské usedlosti v pohraničí, které svým zchátralým stavem znepříjemňují vzhled vesnice, a dále pak jsou to ve městech opuštěné domy. Stejně budou působit ustanovení zákona na odstraňování různých pozůstatků staveb, které se nacházejí v podobě opuštěných zahrad, bývalých skládek materiálů, zchátralých oplocení a komunikací. Je nezbytné, aby všichni, kdož budou s ustanovením zákona přicházet do styku, si uvědomili, že tyto práce by měly být prováděny v rámci možností zapsaných do rozpočtů, mělo by se na ně soustředit úsilí při organizování akcí "Z" a iniciativy pracujících na brigádách. Stejným způsobem může stavební úřad postupovat v případech, kdy bude třeba opravit či odstranit různá informační, reklamní a propagační zařízení. Jsme svědky toho, že mnoho těchto zařízení již dávno neslouží svému účelu, že je nikdo neopravuje, neudržuje a že působí spíš odpudivě než přitažlivě. A my přece máme zájem neustále zlepšovat vzhled frekventovaných míst. Máme zájem mít na těchto místech působivé a potřebné poutače. Takže i tuto část vládního návrhu zákona je třeba hodnotit jako významný přínos pro zlepšování životního prostředí.

Lze si jen přát, aby stavební úřady nemusely používat represívních opatření, která jim bude zákon dávat do rukou na podporu společenských zájmů. Půjde o to, vytvořit na základě právního vědomí a pocitu odpovědnosti investora spolu se stavebním úřadem pracovní tým, který bude odpovědně realizovat investiční záměry, jejichž výsledkem má být neustále rostoucí životní úroveň nás všech, lepší a kulturnější životní i pracovní prostředí.

Archív našeho Federálního shromáždění dává svědectví o tom, že již za dob první republiky byly projeveny snahy o vydání účinného zákona, který by řešil téměř živelný rozvoj životního prostředí občanů v této době. Ale nepodařilo se realizovat dobré myšlenky schopných a poctivých lidí, poněvadž krédem vlivných lidí této doby byl především maximální zisk.

Teprve po druhé světové válce, kdy naše strana mohla účinně zasahovat do vývoje naší společnosti, jsou patrny významné změny na tomto úseku, neboť naše strana si byla vždycky vědoma, jak veliký význam pro celou společnost má její harmonický rozvoj. Pod jejím vedením bylo vydáno několik zákonných ustanovení, která nyní vyúsťují v jeden stavební zákon, který svojí autoritou bude pomáhat k rozvoji naší ekonomiky.

V uplynulých dnech skončilo sjezdové jednání naší strany. Tento sjezd vytyčil před naši společnost další úkoly a smělé plány v investiční výstavbě, která bude dokumentovat ekonomickou sílu naší republiky. Značná část těchto důležitých a potřebných staveb bude již realizována podle zákona, který dnes projednáváme. A je téměř symbolické, že několik dnů po tomto významném rokování je dáván do rukou realizátorů závěrů XV. sjezdu tak významný zákon, který pomůže klestit cestu za dosažení vytyčených cílů. Myslím si, že to je také významný příspěvek Federálního shromáždění k uskutečňování závěrů XV. sjezdu. A poněvadž jsem přesvědčen o tom, že předložený vládní návrh zákona je pro rozvoj naší společnosti tolik potřebný, budu i já hlasovat pro jeho přijetí. Děkuji vám.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Hudečkovi, hovorí poslanec Zoltán Černák a pripraví sa poslanec Jaroslav Srb.

Poslanec SN ing. Z. Černák: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Rast obyvateľstva a jeho životnej úrovne kladie stále väčšie požiadavky nielen na rozširovanie priemyslovej výroby, na riešenie dopravy, bývania, rekreácie a pod., ktoré sú z veľkej časti kryté novou výstavbou, ale aj na poľnohospodársku výrobu. Úbytky poľnohospodárskej pôdy, ktoré dosiahli v piatej päťročnici viac ako 70 tisíc hektárov - čo predstavuje viac ako výmeru jedného okresu - v našich podmienkach sú nenahraditeľné a znehodnotenie poľnohospodárskej pôdy spravidla ťažko napraviteľné. Poľnohospodársky pôdny fond je základným výrobným prostriedkom a jedným z hlavných zložiek životného prostredia, a preto jeho účinná ochrana je naliehavým spoločenským záujmom.

Keď má naša spoločnosť plne uspokojovať všetky svoje nároky, musíme dôslednejšie než doteraz hospodáriť so stále sa zmenšujúcim pôdnym fondom. Je preto potešiteľné, že stavebný zákon, ktorého návrh dnes prerokúvame, kladie ochranu poľnohospodárskej pôdy na popredné miesto, a to už pri spracovaní územných plánov, ale aj pri operatívnej činnosti územného plánovania - pri vydávaní územných rozhodnutí.

Pri tejto činnosti nadväzujú ustanovenia stavebného zákona na ustanovenia zákona o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu, a to hlavne v § 1, 37 a 126, ktoré zdôrazňujú, že orgány, ktoré budú realizovať stavebný zákon v praxi, musia mať na zreteli ochranu poľnohospodárskeho pôdneho fondu.

Platné predpisy o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ale i pripravovaná novela zákona o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ustanovujú, že návrhy územných plánov musia byť už v období spracovania konceptu riešenia odsúhlasené orgánmi o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu. V stavebnom zákone a v jeho vykonávacích predpisoch sa na takéto prerokovanie pamätá. Dokonca stavebný zákon vo svojom § 20 predpisuje dohodu so zainteresovanými orgánmi štátnej správy už v období spracovania územných a hospodárskych zásad a programov výstavby, v ktorých sa určujú hlavné ciele, ktoré sa majú riešením územných plánov dosiahnuť. Takto je v právnom poriadku zabezpečené, že už v začiatkoch územného plánovania môžu byť v plnej miere uplatnené požiadavky vyplývajúce z nutnosti chrániť poľnohospodársku pôdu.

Aj v ďalšej fáze územnej prípravy, a to pri umiestňovaní konkrétnej investície do územia, je upravená väzba medzi predchádzajúcim súhlasom k odňatiu pôdy poľnohospodárskej výrobe a územným rozhodnutím.

V návrhu stavebného zákona sa i v otázkach ochrany poľnohospodárskeho pôdneho fondu zvyšuje podstatne pôsobnosť národných výborov ako základných článkov štátnej moci a správy pri riadení investičnej výstavby v ich územných obvodoch. Upravuje sa aj rozdelenie úloh národných výborov zodpovedajúcich za uplatňovanie verejných záujmov na ich území. V podstatnej miere sa pritom posilňuje právomoc národných výborov pri ochrane verejných záujmov, hlavne v oblasti starostlivosti o životné prostredie.

Sme si však vedomí toho, že napriek sprísnenej ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu tak, ako je navrhovaná v novele o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu a zakotvená v stavebnom zákone, sa nevyhneme tomu, aby poľnohospodárska pôda bola zaberaná pre investičné akcie, ktoré majú rozhodujúci význam pre rozvoj celej našej spoločnosti. Je však dôležité pripomenúť, aby sa tak stalo vždy po dôslednom preverení všetkých možností lokailzácie a posúdení širších ekonomických a mimoekonomických dôsledkov, ktoré sú s umiestňovaním stavby na konkrétnej lokalite spojené. Stavebný zákon pre takéto posudenie vytvára právne predpoklady a ustanovuje procedurálne pravidlá; zostáva teda, aby sa v tomto smere prehĺbila vzájomná spolupráca a súčinnosť orgánov územného plánovania a orgánov ochrany poľnohospodárskeho pôdneho fondu.

Zo strany poľnohospodárskych orgánov je preto potrebné, aby boli už v období spracovania požiadaviek na riešenie územných plánov určené z hľadiska potrieb poľnohospodárskej výroby územia, kde záber poľnohospodárskej pôdy neprichádza do úvahy, aby sa investori orientovali na miesta s nepoľnohospodárskou pôdou, prípadne na pôdu s horšou bonitou.

Orgány územného plánovania a spracovatelia územných plánov však musia oveľa viac venovať pozornosť alternatívnym riešeniam, ktoré by dokumentovali prípadnú nevyhnutnosť záberu poľnohospodárskej pôdy, a zaoberať sa dôslednejšie preverovaním a navrhovaním možnosti prestavby nevyhovujúcich a dožívajúcich častí obcí, ale aj miest, kde by nová výstavba jednak zlepšila životné prostredie obyvateľov, jednak nezaberala poľnohospodársky pôdny fond.

Špecifické postavenie pri územnom plánovaní má poľnohospodárska investičná výstavba, najmä pri lokalizovaní veľkokapacitných stavieb pre živočíšnu výrobu.

V okrese Levice, v ktorom pracujem, pri hustom osídlení obyvateľstva je tento problém zvlášť aktuálny.

Lokalizovať veľkokapacitnú stavbu pre živočíšnu výrobu za podmienok, aby sa dodržali všetky, vcelku prísne normy ochrany životného prostredia a ochrany vodných zdrojov, a za predpokladu, že nechceme zabrať poľnohospodársku alebo lesnú pôdu, je v mnohých prípadoch prakticky nemožné.

Vzhľadom na to, že existujúce strediská živočíšnej výroby sú umiestnené v nedostatočnej vzdialenosti od ľudských obydlí, hygienik v záujme ochrany životného prostredia celkom správne nepovoľuje na takýchto strediskách budovať ďalšie veľkokapacitné novostavby.

Je preto zrejmé, že ďalšia investičná výstavba v poľnohospodárstve, ktorá má za cieľ zvýšiť produktivitu práce, spriemyselniť prácu v poľnohospodárstve, pôjde cestou ďalšieho zvyšovania koncentrácie jednotlivých špecializovaných fariem.

Tieto farmy bude potrebné lokalizovať v dostatočnej vzdialenosti od ľudských obydlí, ale zrejme to v tomto prípade pôjde za cenu záberu ďalšej poľnohospodárskej pôdy. Preto, aby nedochádzalo k ďalšiemu úbytku poľnohospodárskej pôdy, je potrebné urobiť také účinné opatrenia, aby to bola iba výmena zastavenej plochy s tým, že v terajších hospodárskych strediskách sa budú postupne asanovať fyzicky a morálne opotrebované stavby a plochy sa budú odovzdávať poľnohospodárskej rastlinnej výrobe na produkciu.

Sme si vedomí závažnosti tej časti Smerníc pre hospodársky a sociálny rozvoj z XV. zjazdu KSČ, kde popri efektívnom využití poľnohospodárskej pôdy stojí v jednej rovine pred nami aj úloha zvyšovať intenzitu poľnohospodárskej výroby, dosiahnuť sebestačnosť vo výrobe obilnín, ale tiež zvýšiť exportnú schopnosť vo vybraných poľnohospodárskych produktoch.

Žiaľ, sú však všeobecne známe prípady necitlivého zaobchádzania s ornou pôdou. Dnes schvaľujeme zákon, ktorý nám vytvára všestranné predpoklady, aby sme mohli citlivo, ale účinne zlaďovať celospoločenské záujmy investorov so záujmami držiteľov poľnohospodárskej pôdy. Je na nás, aby múdre ustanovenia zákona nezostali na papieri, ale aby sa denne vžívali do nášho života. V tomto smere musíme strážiť celospoločenské záujmy, aby sme mohli plniť úlohy, ktoré na nás kladie socialistická spoločnosť. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Černákovi. Slovo má poslanec Jaroslav Srb. Pripraví sa poslanec Andrej Džupina.

Místopředseda FS JUDr. J. Srb: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte abych ve svém příspěvku poukázal na některé otázky spolupráce orgánů státní správy, součinnosti organizací a řešení vzniklých rozporů při provádění stavebního zákona.

Předně řízení o výstavbě, rozhodování o umístění staveb a stavební řízení v naší době je charakterizováno stále širší účastí dotčených orgánů státní správy. Je to pochopitelné. S technickým rozvojem ve výstavbě, s používáním nových technologií, s variabilitou staveb a v neposlední řadě s nárůstem civilizačních problémů, rozšiřuje se také počet orgánů státní správy, které zaměstnávají vyškolené odborníky a pomáhají orgánům výstavby posoudit ty otázky, které se vymykají odbornému zaměření pracovníků výstavby.

Pryč jsou doby, kdy stavební úřad si vyžadoval při stavebním řízení jen účast požárníků nebo ještě i zdravotníků. Dnes podle povahy stavby musí stavebníkům kromě orgánů hygienické a požární služby zabezpečovat například stanoviska státního odborného dozoru nad bezpečností práce, státní památkové péče, státní ochrany přírody, orgánů ochrany zemědělské nebo lesní půdy, vodohospodářských orgánů, orgánů dopravy a spojů, vojenské správy, civilní obrany, ale i inspektorátů lázní a vřídel, báňských úřadů, orgánů geologických, československé komise pro atomovou energii apod. Při řízení o územních plánech musí navíc orgány územního plánování zabezpečovat i vyjádření příslušných resortů, do jejichž působnosti patří řízení hospodářských odvětví jako je energetika, paliva, chemie, strojírenství, těžba apod.

Velkým nedostatkem dosavadních předpisů je, že nezahrnují účinná koordinační opatření, která by zamezila průtahům ve výstavbě. Ve výborech Federálního shromáždění jsme vyslechli poznatky poslanců z praxe. Hovořili o tom, jak si některé dotčené orgány státní správy dávají "načas" se sdělením svého stanoviska. Je-li stanovisko rozporné, dojde ke komplikovaným jednáním, ze kterých není často východisko. Není orgán, který by rozhodl v zájmu věci, takže příprava výstavby se prodlužuje, zdržuje, narušují se dodavatelsko-odběratelské vztahy apod.