Velmi proto vítáme, že stavební zákon do těchto otázek zavádí pořádek:

Tak pokud jde o územně plánovací dokumentaci, zásadně stanoví, že orgány státní správy včetně resortů, jsou povinny sdělit své stanovisko do 30 dnů ode dne, kdy byly vyrozuměny o návrhu územně plánovací dokumentace. V případech, kdy nejde o běžné věci, ale o složité otázky, orgán územního plánování může tuto lhůtu k předání stanoviska přiměřeně prodloužit.

Dále v územním, stavebním a kolaudačním řízení je nově zakotvena zásada (viz § 36 odst. 3, § 61 odst. 5 a § 80 odst. 2), že dotčené orgány státní správy musí uplatnit své stanovisko jako ostatní účastníci řízení, to je prakticky již při ústním jednání. Jestliže tak neučiní a nepožádají ani v komplikovaných případech o prodloužení lhůty, pak stavební úřad nemusí k později podaným stanoviskům přihlédnout. U kolaudace, kde je zájem na rychlém uvádění investic do provozu, se závazně stanoví, že k opožděným stanoviskům ani nebude přihlédnuto. Tím zákon zvyšuje nesporně pohotovost na straně jedné a klade nároky a odpovědnost na stavební úřady na straně druhé. V souladu s programovým rozvojem ověřování způsobilosti pracovníků ve výstavbě a katalogem informací pro výstavbu podle stavebního zákona, je nutné pamatovat na rozšíření znalostí pracovníků stavebních úřadů i o základních otázkách, které jsou ve sféře jiných orgánů státní správy.

Ve výborech Federálního shromáždění poslanci zdůrazňovali, že je třeba racionalizovat správní řízení o stavbách. Proto ve stavebním zákoně je zakotveno, že se stavebním řízením (pokud to není okolnostmi vyloučeno) spojují i jiná řízení k uskutečnění stavby, jako např. řízení vodohospodářské apod. (§ 65). Důležitý racionalizační prvek, který bude třeba důsledně prosazovat v praxi, je dán v § 138. Při různém řízení o stavbách, dokonce před týmž národním výborem, investor je dosud nucen objasňovat často tytéž otázky a předávat stejné podklady různým odborům národního výboru. V duchu jednotného odborného řízení se musí ústřední orgány spojit a vést stavební úřady národních výborů, speciální stavební úřady i jiné orgány státní správy, aby v praxi účelně navazovala příbuzná správní řízení a hlavně, aby výsledků jednoho řízení bylo využito v plné míře pro řízení druhé, jak to má zákon na mysli.

Územní plánování je činnost interdisciplinární a musí čerpat ze znalostí mnoha oborů společenských, ekonomických a technických. Proto všechny instituce musí respektovat, že výsledky, ke kterým již dříve dospěly při vědecké, průzkumné nebo organizačně hospodářské činnosti, musí na dožádání předávat orgánům územního plánování.

Nesmíme připustit nákladné zakázky v podstatě na tytéž věci a znovu zjišťovat výsledky, které už jsou známy a jsou v pravém slova smyslu společenským majetkem. Očekáváme vyšší intenzitu řízení a všestranný rozvoj informací v oboru územního plánování i na tomto úseku.

Při projednávání územně plánovací dokumentace a při rozhodování o umístění staveb a jejich povolání, vyskytnou se někdy v praxi protichůdná stanoviska orgánů státní správy. Jde například o názory, do jaké míry je účelné stavbu chránit a konzervovat jako památku a do jaké míry je účelné ji upravit pro nynější potřeby, nebo o názory na dopravní či jiné řešení v územním plánu apod.

Dosavadní předpisy nedávají nijakou možnost rozpory vyřešit. Tak dochází k opakujícím se a často marným pokusům věci projednávat na různých úrovních.

Je nutné proto uvítat, že stavební zákon řeší v § 136 i tyto otázky. Chci zdůraznit, že zde se svěřuje vysoká odpovědnost ministerstvům výstavby a techniky republik a federálnímu ministerstvu pro technický a investiční rozvoj. Tato ministerstva budou s konečnou platností rozhodovat o rozporech mezi orgány na úseku výstavby a jinými orgány spolupůsobícími při řízení v oboru územního plánování nebo při stavebně správní činnosti, nedojde-li na nižší úrovni řízení k dohodě. Musíme si být vědomi, že v podstatě zákon svěřuje uvedeným ministerstvům právo rozhodovat o otázkách, které jinak spadají do resortně odlišné působnosti. Podle mého názoru řešení přijaté v § 136 je plně odůvodněno - musíme mít přece orgán, který s konečnou platností rozhodne. Ve věcech investiční výstavby je také správné, že jsou to ministerstva, která za řízení investiční výstavby na tomto úseku zodpovídají.

Jsme si vědomi i mezí této pravomoci v praxi, pochopitelně ve speciálních otázkách - jako např. národní obrana a jiné vážné speciální otázky - bude jistě postupováno v duchu soudružské spolupráce a na základě dohod mezi příslušnými ministry.

Soudružky a soudruzi poslanci, ve svém příspěvku jsem chtěl zdůraznit otázky zdánlivě okrajové, ale velmi důležité pro praxi. Jde přece o nové zákonné předpisy, které upravují kompetenční vztahy a postup v řízení, tedy o normy procesní, pomocí kterých budou uváděny do života hmotně právní předpisy nového kodexu - stavebního zákona.

Rád konstatuji, že stavební zákon splňuje všechny potřebné požadavky, včetně těch, které ve všeobecnosti byly zdůrazněny v závěrech XV. sjezdu Komunistické strany Československa. Hned v úvodu důvodové zprávy k zákonu se upozorňuje, že jím budou vytvořeny předpoklady pro účinnější zabezpečení veřejných zájmů ve výstavbě. Jde tedy o zákon, který bude plnit progresívní úlohu, neboť je v něm posílena účinnost mocensko-právních nástrojů národních výborů při řízení investiční výstavby. Dojde k nové dělbě úloh mezi orgány státní správy, tj. národními výbory nesoucími odpovědnost v celospolečenských otázkách a mezi orgány odvětvového a oborového řízení investiční výstavby, zodpovídajícími za efektivnost investiční výstavby.

Toto vše jsou argumenty, proč budeme všichni pro navrhovaný zákon hlasovat. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Srbovi.

Slovo má poslanec Andrej Džupina, pripraví sa poslanec Alois Huml.

Poslanec SL A. Džupina: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Branné a bezpečnostné výbory sa pri prerokúvaní vládneho návrhu stavebného zákona zaoberali aj otázkou, ako sú v návrhu zákona zabezpečované potreby obrany našho socialistického štátu. Po podrobnom vysvetlení tejto otázky je zrejmé, že návrh zákona tieto potreby plne rešpektuje, preberá dosiaľ platné zásady zo zákona o územnom plánovaní a stavebnom poriadku a pripojuje k nim ďalšie, ktoré ešte prehlbujú ochranu záujmov obrany a bezpečnosti.

Sú dva také hlavné smery, v ktorých návrh zákona pôsobí pre zabezpečenie záujmov obrany.

Prvý z nich spočíva v tom, že sa orgány ministerstiev národnej obrany a vnútra splnomocňujú, aby bránili záujmy obrany štátu pri prerokúvaní a príprave návrhov územnoplánovacej dokumentácie a taktiež pri územnom a stavebnom konaní, ktorým sa rozhoduje o umiestnení a realizácii stavieb civilných investorov. To vyžaduje nepretržitú a tesnú súčinnosť územnoplánovacích orgánov s orgánmi FMNO už v priebehu prípravy príslušnej dokumentácie, aby došlo zavčasu k uplatňovaniu záujmov obrany a dosiahlo sa optimálne riešeni z hľadiska funkcie územia. Táto súčinnosť je potrebná taktiež pri územnom a stavebnom konaní. Pri ňom môžu orgány Federálneho ministerstva národnej obrany a Federálneho ministerstva vnútra určiť a oznámiť národným výborom územia, v ktorých možno vydať územné rozhodnutie o stavebnom povolení len s ich súhlasom a samotný súhlas môže byť viazaný na splnenie určitých podmienok. Môže sa napríklad určiť maximálna výška komínov a stavieb alebo trasy líniových stavieb. To je konečne pochopiteľné i laikovi pri zabezpečení leteckej premávky. Pri používaných stavbách sa môžu uplatňovať požiadavky na nevyhnutné úpravy.

Vojenské úrady - predovšetkým sú to krajské vojenské správy - posudzujú dokumentáciu s plným vedomím, že môžu ovplyvniť i závažným spôsobom civilnú výstavbu vo všetkých odvetviach národného hospodárstva vrátane individuálnej výstavby. Je samozrejmé, že pri určení požiadaviek a podmienok sa musí prihliadať na najvyššiu hospodárnosť.

Druhý smer, v ktorom sa uplatňujú záujmy obrany podľa návrhu zákona, sa týka vojenských priestorov. V nich bude vojenská správa vykonávať právomoc svojimi orgánmi tak z hľadiska územného plánovania, ako i z hľadiska stavebného konania.

Taká vysoká právomoc priznávaná vojenským orgánom znamená však mať nielen právo rozhodovania podľa potrieb ČSĽA, ale aj povinnosť byť vo vojenskom priestore dobrým hospodárom. Vojenské priestory slúžiace predovšetkým výcviku vojsk trpia značne touto výcvikovou činnosťou, a preto je v nich potrebná stála úprava a obnova, aby boli dodržané všetky zásady ochrany životného prostredia, zachovaná čistota vôd, ochrana pôdy a porastov. Musí sa prihliadať na okolie vojenského priestoru a spoločné postupy riešiť s príslušnými národnými výbormi.

Vo vojenských priestoroch nie je všade rovnaká výcviková intenzita, a preto sa rozlišujú i pásma využitia. Okrajové časti slúžia väčšinou poľnohospodárskej a lesnej výrobe. A že sa tam nehospodári zle, o tom sa poslanci branných a bezpečnostných výborov presvedčili na vlastné oči. Na celom území sa uplatňuje nutný režim preventívnych opatrení na zachovanie biologickej rovnováhy a odstraňovanie účinkov výcviku.

Vojenské orgány budú plniť funkciu stavebných úradov aj mimo vojenských priestorov, a to pri stavbách vojenskej správy. Táto zásada bola prevzatá z doterajšieho zákona o stavebnom poriadku a FMNO má už skôr vybudovanú organizáciu vojenských stavebných úradov. Návrh zákona však neustanovuje, čo to je vojenská stavba mimo vojenských priestorov, to vymedzí vykonávacia vyhláška, aby bola jednoznačne stanovená kompetencia medzi civilnými a vojenskými úradmi. V podstate budú vojenskými stavbami všetky stavby určené pre obranu štátu, ktorých stavebníkom alebo užívateľom bude FMNO. Široký pojem "stavba vojenskej správy" je prísne účelový a vytvára podmienky pre ochranu záujmov obrany štátu s prihliadnutím na požiadavku potrebného utajenia.

Z poznatkov, ktaré som uviedol, je zrejmé, že tak ako v iných zákonoch a uzneseniach je v plnej miere uplatňovaná branná politika našej komunistickej strany, ktorá starostlivo sleduje, ako sú zabezpečované vymoženosti našej socialistickej spoločnosti.

XV. zjazd KSČ vyjadril plnú dôveru a podporu našim ozbrojeným silám a dôvera strany sa premieta i do zákonov vo zverení značných právomocí. V predloženom návrhu zákona sa združuje tak neustále zdokonaľovanie nášho právneho poriadku, ako i zodpovednosť za ich správne využívanie ozbrojenými silami.

Návrh stavebného zákona prihliada na potreby strany, pokrýva ich a pri prerokúvaní v branných a bezpečnostných výboroch nebola k nemu žiadna pripomienka. Považujeme ho za dobre pripravený a odporučujeme na schválenie. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Džupinovi. Hovorí poslanec Alois Huml a pripraví sa poslanec Juraj Turošík.

Poslanec SN A. Huml: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, projednávaný návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu vychází mimo jiné ze zásady, že územní plánování je organickou součástí systému řízení rozvoje společnosti, a toto pojetí územního plánování v plné míře prohlubuje. Území, jeho přírodní a technické podmínky, jakož i jeho možnosti dnes ve stále větší míře ovlivňují efektivnost investiční výstavby. Proto návrh stavebního zákona koordinuje probíhající výstavbu s cílem zabezpečit trvalý soulad všech přírodních a civilizačních prvků a vytvořit podmínky pro rozvoj optimálního životního prostředí.

Péče o životní prostředí se již zařadila mezi prioritní politické problémy vyspělých států, Na kvalitě životního prostředí, na úrovni jeho hygienických, ekologických, estetických, psychologických a sociálních aspektů, závisí zdravý a šťastný vývoj dětí i dospělých, celé společnosti. Životní prostředí se stává rozhodujícím faktorem dalšího ekonomického rozvoje každého vyspělého státu, je rámcem, v němž se realizuje životní úroveň obyvatelstva, sociální pokrok společnosti. Úspěchy v péči o životní prostředí jsou v socialistické společnosti jedním ze základních předpokladů pro harmonický a trvalý rozvoj výrobních sil.

XXV. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu věnoval významné místo hodnocení a opatřením k ochraně životního prostředí. V Sovětském svazu se uplatňují metody a prostředky boje proti vylučování škodlivých látek do ovzduší a jsou přijata opatření pro komplexní a racionální využívání vody a lesů a zásadní opatření pro jejich ochranu.

Také naše společnost již zaznamenala řadu úspěchů v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí. XV. sjezd KSČ při vytyčování dalších úkolů v této oblasti zdůraznil zásadu, že "každá organizace odpovídá za to, že její činnost nesmí životní prostředí zhoršovat". Celospolečenská péče o životní prostředí vychází ze samotných principů socialistické společnosti. Jen socialistický systém v plné míře umožňuje harmonicky slaďovat výrobní potřeby a cíle se zachováním zdravého a krásného životního prostředí a jeho cílevědomou tvorbou, respektující dlouhodobý prospěch celé společnosti.

Vládní návrh stavebního zákona zdůrazňuje tuto přednost našeho systému a posiluje funkci územního plánování ve směru optimalizace a využívání území z hledisek péče o životní prostředí, jak to dokumentuje již v § 1 odst. 2.

V období po XV. sjezdu KSČ bude věnována ještě větší pozornost územnímu rozvoji a životnímu prostředí průmyslových aglomerací, měst a vesnic a úrovni pracovního prostředí. I když řada zásadních nedostatků zde již byla odstraněna, život v moderních sídlištích a zvláště pak současné nároky na člověka v pracovním procesu jsou dosud spjaty s řadou jednostranných tlaků, které svou podstatou omezují možnosti širokého, harmonického, biologického a psychického rozvoje člověka.

O to významnější jsou pak snahy o uchování optimálního přírodního prostředí, které jsou nyní opět podpořeny dokumenty XV. sjezdu KSČ. Příroda je svou rozmanitostí nenahraditelným prostředkem k znovuobnovení fyzické i duševní rovnováhy příslušníka vyspělé technické civilizace.

Náš stát má velké tradice v ochraně přírodního prostředí. Naše krajina je mnohde jedinečnou přírodní léčebnou. Nejsou to jen proslavená lázeňská místa, léčivé prameny, koupele, je to i rozsáhlá síť chráněných území všech kategorií, jsou to rozsáhlé lesní masívy, řeky a rybníky, je to naše krajina jako celek. Proto je nutno považovat za vysoce progresívní ty články stavebního zákona, které zdůrazňují funkci přírodního prostředí a určují optimální způsob jeho využívání a vytvářejí předpoklady pro jeho zvláštní ochranu. To platí zvláště o § 137, o § 38 odst. 2 a jiných.

Z vlastní zkušenosti mohu uvést příklady o ochraně životního prostředí u nás v severočeské oblasti. Mají jedno společné, mají jeden závěr: kde nastává v důsledku životně nezbytných zájmů devastace půdy, tam se rodí úsilí a činy, které směřují k rekultivaci půdy. V tomto směru máme na Chomutovsku a Mostecku již úspěchy.

Významným prvkem je v této souvislosti také další posílení pravomoci, ale také odpovědnosti národních výborů v této oblasti.

Naše krajina je obrovským pokladem. Musíme mít stále na zřeteli, že je vlastně obytným "mikroprostorem" pro 15 miliónů obyvatel. Že je jediným celistvým urbanistickým regionem, který nám musí současně poskytnout zdroje pro zajištění naší maximální soběstačnosti a nerostných surovin a dalšího přírodního bohatství.

Musíme na to pamatovat při lokalizaci investic, musíme to respektovat i při rozvoji soudobé zemědělské velkovýroby. Při naší hustotě obyvatelstva a v našich měřítkách jsou optimalizační trendy životně důležité pro další všestranný rozvoj naší společnosti. Zdůraznění nezbytnosti soustavného slaďování všech potřeb a zájmů je právem ústřední myšlenkou právě projednávaného zákona.

Péče o životní prostředí dostává v následujícím období ještě větší prostor než dosud. Naším cílem musí být začlenění aspektů životního prostředí do rozvoje jednotlivých výrobních odvětví. Péče o životní prostředí není nějakou samostatnou odbornou disciplínou. Je to zřetel, hledisko, které se musí stát neoddělitenou součástí prognóz, koncepcí a střednědobých plánů rozvoje jednotlivých odvětví.