Vývoj Liberce jako pohraničního města
po osvobození Sovětskou armádou v roce 1945
je charakterizován hlubokou revoluční proměnou
rozbití nacistických základů města
a historickým aktem znovuosídlení, který
znamenal výměnu téměř celého
počtu obyvatelstva. Město vzrostlo během
posledních dvaceti let téměř o 15
tis. obyvatel, tj. o více než 25 %. Bytová
výstavba byla v poválečných letech
velmi nízká a do roku 1960 bylo postaveno pouze
1060 nových bytů. To mělo za následek
nadměrné využívání přestárlého
bytového fondu, který tvoří 31 % z
celkového počtu bytů, tedy zhruba dvojnásobek
proti stavu v podobných městech na území
republiky. To s sebou samozřejmě přináší
neúměrné nároky na údržbu
bytového fondu a situace je o to nepříznivější
proti podobným městům na území
republiky, že nová bytová výstavba po
roce 1945 činí ve městě Liberci pouze
24,7 % z celkového počtu bytů, což jest
zhruba 50 % stavu v ostatních podobných městech
v republice. Teprve po roce 1970 dochází k totálnímu
zvratu a celkové počty nově postavených
bytů dosahují ročního tempa přes
800 bytů ročně. Na tom má velký
podíl i svépomocná bytová výstavba,
která činila v roce 1972 48,8 % z celkového
počtu kolaudovaných bytů.
Město v této době založilo pevný
systém plánovitého řízení
rozvoje všech článků městského
organismu tím, že vlastními silami svého
komplexně vybaveného orgánu územního
plánování zpracovalo směrný
územní plán, který byl schválen
v červnu 1971 radou Severočeského krajského
národního výboru a od té doby je podle
něho řízen rozvoj městského
území a jeho životního prostředí.
V této souvislosti bych chtěla upozornit na velkou
úlohu, kterou v tomto procesu socialistického rozvoje
města sehrálo územní plánování
jako jeden z nejtypičtějších projevů
činnosti socialistických národních
výborů, a na některé nezdravé
tendence, které směřují k byrokratizaci
orgánů územního plánování
a tím k oslabení jejich akceschopnosti. Tady by
mělo sehrát důslednější
úlohu ministerstvo výstavby a techniky ČSR,
federální ministerstvo pro technický a investiční
rozvoj a také ministerstvo vnitra ČSR jako orgán,
který řídí národní výbory
tak, abychom neustrnuly v dosavadním pozitivním
vývoji a byli schopni v oblasti přímého
řízení rozvoje životního prostředí
měst reagovat na potřeby, vyplývající
z prudkého všestranného rozvoje naší
společnosti.
Základních problémů, které
úzce souvisí s rozvojem města Liberce a jsou
společná i pro jiná podobná města,
je mnoho, ať již jde o dopravu, která narůstá
do nebývalých rozměrů a dostává
se do konfliktů se starým půdorysem města,
nebo některé nepříznivé jevy
ve vývoji ovzduší, kdy právě
vlivem dopravy a neukázněným provozem některých
energetických zařízení dochází
k několikanásobnému překročení
prašných spadů přes československou
normu.
Dovolte mi, abych se blíže zmínila o problému,
na kterém závisí nejen spokojenost občanů
města, ale vůbec rozvoj výrobních
sil a s tím spojený rozvoj a stabilizace ekonomické
základny a možnost přestavby starých
částí města a zejména řešení
přestavby nevyhovující dopravní sítě.
Jde o potřebný trend rozvoje bytové výstavby
všech forem.
Jak už jsem poznamenala na začátku, řešení
bytového problému ve městě Liberci
zaostalo za růstem ekonomické základny města.
Jestliže v roce 1961 bylo v Liberci 1947 domácností
bez vlastního bytu, vzrostlo toto množství
k roku 1970 už na 3413 domácností bez vlastního
bytu. Rovněž se zvýšil rozsah přestárlého
bytového fondu, takže Liberec má z dvaceti
měst velikosti nad 50 tisíc obyvatel nejstarší
bytový fond a nejmenší podíl bytů
postavených po roce 1945. Rozpor se prohlubuje jednak tím,
že nebylo nikdy dosaženo potřebného ročního
tempa nové výstavby bytů, která se
pohybuje kolem 1000 bytových jednotek a dále proto,
že ve městě Liberci jsou realizovány
v neúměrně malém počtu komunální
byty - např. v roce 1972 to bylo z celkového počtu
815 kolaudovaných bytů pouze 99 v komunální
bytové výstavbě. To samozřejmě
neumožňuje řešit městskému
národnímu výboru základní potřeby,
které jsou vyjádřeny žádostmi
občanů, jejichž počet zůstává
neustále přes 3000 a dále - což je nejbolestivější
- neumožňuje toto tempo bytové výstavby
a zejména malé podíly komunální
výstavby řešit naléhavý problém
přestavby vnitřního města a sítě
dopravních komunikací.
K plynulejšímu a daleko intenzívnějšímu
rozvoji bytové výstavby je zapotřebí
kromě rozvoje stavebních kapacit věnovat
daleko větší pozornost i některým
dalším problémům, které zpožďují
celkovou přípravu a realizaci. Jde v prvé
řadě o technickou přípravu území
a jeho vybavení podmiňujícími investicemi,
které nejsou zatím dobře zajišťovány,
V Liberci jde zejména o vládou sledovaný
úkol výstavby centrální městské
teplárny, která jako rozhodující energetický
zdroj má zásadní význam pro řešení
vytápění rozhodujících sídlišť,
ale i pro příznivější vývoj
stavu ovzduší města. Tady je zapotřebí
podniknout rozhodné kroky k tomu, aby se stavba dostala
do normálního tempa výstavby.
V příštích letech by se již nikdy
neměla opakovat situace, do které se město
Liberec dostalo vlivem direktivního a nepřipraveného
přechodu na novou konstrukční soustavu, kdy
musela být zahozena připravená územně
plánovací dokumentace sídlišť Staré
a Nové Pavlovice a celé řešení
přepracováno podle nových podkladů.
Důsledky tohoto přerušení plynulé
přípravy krajské bytové výstavby
v Liberci jsou znát dodnes. V souvislosti s tím
bych chtěla podotknout, že vůbec chybí
dlouhodobě platné a stabilní materiály
územně ekonomické, stavebně ekonomické
a technologické, které by umožnily zpracování
územně plánovací přípravy
v daleko větším předstihu a tím
umožnily daleko pečlivější přípravu
území před vlastní bytovou výstavbou.
Velké problémy v přípravě bytové
výstavby dělají stanovené technicko-hospodářské
ukazatele. Je mi zcela jasný jejich účel,
ale přesto musím připomenout, že podle
dosavadní praxe je jejich dodržení velmi obtížné
a zdá se, že je možné pouze u ideálních
stavenišť. Je otázkou, a vyžadovalo by hlubšího
samostatného rozboru, zdali stanovené ukazatele
jsou skutečně tak napjaté, anebo projektové
a dodavatelské organizace nedokonale využívají
všech možností, zejména racionalizace
a nové techniky k dosažení příznivějších,
celospolečensky prospěšných ekonomických
výsledků. Zatím se zdá, že zejména
dodavatelé prosazují více svoji interní
podnikovou ekonomiku na úkor ekonomických zájmů
celospolečenských. Výsledkem je, že
z hlediska překračování ukazatelů
na čistý byt a dále z nezájmu dodavatelů
dochází k úplné výstavbě
bytů v sídlištích, aniž by byla
zahájena výstavba nejnutnějšího
občanského vybavení. Z toho vznikají
velké politické problémy pro národní
výbory, které nejsou schopny takovouto nelogickou
a stále se opakující situaci zdůvodnit.
Ale objevují se již v praxi i dobré příklady
snahy nejen o dodržování rozpočtových
nákladů, ale i o jejich snížení.
Jako příklad mohu uvést sdružený
socialistický závazek z 26. 10. 1973 na výstavbu
bytových jednotek v Drahovicích, Žluticích
a Nejdku, prováděných Pozemními stavbami
Karlovy Vary, nositele Řádu práce, dále
závodem Stavomontáže Karlovy Vary a Vodohospodářskými
stavbami Karlovy Vary.
Soudruzi z těchto organizací se zavazují,
že náklady stavby těchto bytových jednotek
nebudou překročeny a že na dokončených
stavbách budou provedena taková opatření,
aby bylo docíleno jedno procento úspor z nákladů
rozpočtu stavby. Bytové objekty i technická
vybavenost budou provedeny tak, aby příštím
uživatelům byl umožněn dobrý a
hospodářský provoz či užívání
dokončených objektů. Vyjádření
uživatelů budou součástí hodnocení
tohoto závazku.
Chtěla bych se zmínit ještě o jednom
faktoru v oblasti technicko-hospodářských
ukazatelů, a to je podlažnosti obytných objektů
a jejího vztahu k hodnotě pozemků, na kterých
má být bytová výstavba umístěna.
Tady se zdá, že platné ukazatele respektují
zase zejména zájmy stavební ekonomie, nikoli
však skutečnou míru obecné územní
ekonomie, která je dána vztahem stavby k hodnotě
pozemků, na nichž je umisťována. Dochází
tak k běžným situacím, že i přes
velký nedostatek pozemků s inženýrskými
sítěmi není možno existující
pozemky využít maximálně vysokou zástavbou
s počtem nad 12 podlaží, protože z hlediska
stavební ekonomie je stavba podobného druhu neekonomická
a dodavatelé na ni nejsou běžně technicky
vybaveni. Tím vznikají neustále nové
absurdní nároky na zábory dalších
pozemků, zejména zemědělské
půdy.
Základních problémů, které
brzdí rychlejší rozvoj bytové výstavby
je tedy hodně. Mohla bych samozřejmě jít
do větších podrobností, ale k tomu tento
diskusní příspěvek neslouží.
Chtěla bych jenom závěrem zdůraznit,
že zejména v souvislosti s přípravou
6. pětiletky je potřeba celou situaci velmi pečlivě
zvážit tak, abychom na jedné straně
neplýtvali prostředky třeba ve vybavování
bytů, kde jsme ve standardu velmi vysoko, a na druhé
straně se nedostávali do základních
ekonomických rozporů vyúsťujících
v neplnění komplexnosti výstavby sídlišť
a řešení základních problémů
bytové politiky.
Dovolte mi, abych závěrem vyslovila přesvědčení,
a k tomu mě opravňuje řada pozitivních
výsledků, kterých bylo na úseku výstavby
města Liberce dosaženo v posledním období,
že se dokážeme společnými silami
s danými problémy porvat a doufám, že
ve všech ekonomických a technických problémech
dokážeme nalézt, zhodnotit i kvalitativní
stránku budovaného díla. Protože je
třeba si uvědomit, že v celém procesu
společenského rozvoje nerozhoduje ani zdaleka jen
rozsah investic, ale především jasná
představa o jejich společenských důsledcích.
Vždyť nám jde o víc! O soulad, krásu
a pohodlí, které mohou nejen uspokojit naléhavé
potřeby jednotlivých resortů a dílčí
potřeby, ale vytvářet přitom aktivní
nástroj hospodářské a kulturní
politiky v novém socialistickém pojetí.
Místopředseda SN V. Vedra: Děkuji
poslankyni Pomikálkové. Slovo má poslanec
Zozuľák, připraví se poslanec Buľko.
Poslanec SN M. Zozuľák: Vážené
súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte
mi, aby som aspoň v krátkosti vyjadril vzťah
mladej generácie k takej závažnej problematike,
ako je problematika bytová, aby som poukázal na
niektoré sprievodné javy, ktoré vznikajú
jej neriešením, prípadne pomalým riešením.
Chcel by som ďalej aspoň na niekoľkých
prípadoch ukázať na možnosti riešenia,
resp. čiastočného riešenia dnešnej
neúnosnej situácie, pokiaľ ide o vytváranie
podmienok pre bývanie mladých manželstiev.
Mlaďí ľudia a ich politický predstaviteľ
- SZM vysoko hodnotí prístup našej strany k
riešeniu závažných, predovšetkým
sociálnych otázok mladej generácie. Za posledné
dva roky drvivá väčšina mladých
ľudí sa stotožnila s programom strany, s programom
socialistickej výstavby, pretože ho považuje
za svoj vlastný program. Mladá generácia
vidí v tomto programe svoje ideály, svoju budúcnosť.
V doterajších opatreniach strany dotýkajúcich
sa sociálnych otázok mladí ľudia sa
v praxi presviedčajú, že sa za politiku socialistickej
spoločnosti vyplatí angažovať. Toto svoje
rozhodnutie chlapci a dievčatá, vedení svojou
organizáciou, denne dokumentujú na pracoviskách,
v mládežníckych kolektívoch, v brigádach
socialistickej práce, tam, kde sú najviac v súčasnosti
potrební. Bytový problém, ako skúsenosti
nasvedčujú, je dnes aj pri desaťtisícoch
stále rastúcich nových bytových jednotkách
problémom, o ktorom sa hovorí. Je všeobecne
známe, že mladí ľudia, absolventi učňovských
škôl a zariadení, stredných a vysokých
škôl, tvoria pri nástupe do zamestnania finančne
najslabšie zabezpečenú vrstvu nášho
obyvateľstva. Prakticky začínajú samostatne
pracovať, samostatne hospodáriť so zverenými
prostriedkami. Často tomu hovoríme, že sa dokonale
zoznamujú so skutočnou praxou, že sa učia
pracovať a žiť na vlastných krídlach.
Súčasné si mladí ľudia začínajú
zakladať rodiny a vlastné domácnosti. Pomôcť
v tomto období mladému pracovníkovi znamená
ukázať mu perspektívu, stabilizovať ho
pre potreby závodu, čo má veľký
význam aj pre národné hospodárstvo.
A práve tu sa žiada aktívny zásah, či
konkrétna pomoc celej spoločnosti. Tu treba povedať,
že sa nám tonie vždy, ale najmä nie všade
rovnako darí. Ústredný výbor nášho
zväzu spolu s Výskumným ústavom životnej
úrovne v Bratislave v súčasnom období
skúma bývanie mladých rodín z hľadiska
ich životnej úrovne. Aj keď v súčasnom
období sú k dispozícii len poznatky z predvýskumu
a nemôžeme ich pochopiteľne brať za bernú
mincu, predsa mnoho signalizujú. Ukazujú napr. na
vysoké percento mladých manželstiev bez rodinného
bytu, na zlé podmienky bývania u rodičov.
Pritom je zaujímavé, že aj keď vo väčšine
prípadov nie sú novomanželia spokojní
s bývaním, nemajú žiadosť na pridelenie
bytu na národnom výbore, u zamestnávateľa,
nie sú členmi stavebného bytového
družstva a nemajú ani žiadosť o povolenie
pre výstavbu rodinného domčeka. Kladieme
si otázku, či je to azda nezáujem mladých
ľudí, alebo v praxi získané presvedčenie,
že na národnom výbore aj tak za takých
6 - 10 rokov nepochodí, že u zamestnávateľa
dostane zelenú ten starší, z hľadiska
pracoviska viac potrebný atd. Stavebné bytové
družstvo, prípadne individuálna bytová
výstavba zrejme tiež neprichádza do úvahy
z toho jednoduchého dôvodu, že mladí
ľudia na to ešte nemajú. Ale nakoniec tu netreba
ani výskum. Potvrdzuje to život sám. Vo Zväze
mládeže v súčasnom období pociťujeme
okrem iného potrebu aktívnejšie sa podieľať
konkrétne na riešení sociálnych problémov
mladých ľudí.
S ohľadom na prerokúvanú tematiku v našej
snemovni chcem v ďalšej časti poukázať
na niektoré dobré skúsenosti z práce
Zväzu mládeže pri riešení bytového
problému v spolupráci s ROH a vedením závodu.
Jednou z foriem zapájania mladých ľudí
do riešenia bytového problému sú mládežnícke
bytové družstvá založené pri našich
celozávodných výboroch mládeže.
Ako príklad uvádzam TAS n. p. Trnava. Mládežnícke
bytové družstvo je založené pri celozávodnom
výbore od roku 1969. Od začiatku svojej existencie
odovzdalo 48 bytov v troch bytových jednotkách -
jedna bytovka má 16 bytov. Pre mládežnícke
bytové družstvo platia rovnaké smernice ako
pre normálne bytové družstvo. Do družstva
sa prihlasujú mladí ľudia, z ktorých
celozávodný výbor robí výber
podľa stupňa angažovanosti vo zväze a pochopiteľné
aj podľa bytovej situácie. Vinkulačný
podiel tu robí 5.000 Kčs. Družstvo je svojpomocné,
čo znamená, že asi 60 % prác na bytovke
vykonávajú samotní účastníci
po pracovnej dobe a cez dni pracovného voľna. Dodávateľom
celej stavby je v tomto prípade n. p. TAS Trnava. Zvyšujúcich
40 % prác, ktoré sú náročné
najmä na odbornosť a vyžadujú štátne
pôžičky, vykonáva stavebný podnik,
napr. zavedenie plynu, kúrenia, vody atd. Brigádnické
hodiny členov družstva sú prísne kontrolované,
ako postavenie bytovky a vyčíslenie nákladov;
členom, ktorí odpracovali viac ako predpísaný
počet hodín, sa z vinkulačného vkladu
vracajú peniaze, a opačne, niektorí doplácajú.
Družstvo vlastní dve nákladné autá,
5 miešačiek a 1 žeriav. Aj napriek tomu, že
tento spôsob výstavby je náročný
na pracovný fond členov družstva, bytovka musí
byt ukončená za 2 a pol roka od začatia.
Zdá sa, že je to jedna z foriem, ako pomôcť
mladým ľuďom pri riešení problému.
Dobré výsledky tohto družstva pri celozávodnom
výbore nášho zväzu priťahujú
aj iné organizácie zväzu a bytové družstvo
sa v súčasnosti zakladá na pôde Zväzu
mládeže pri národnom podniku Skloplast, Pozemné
stavby Trnava, Priemstav Bratislava, ČSD DPOV Trnava, atd.
Pri OV v Poprade napr. je založené družstvo,
v ktorom výstavbu robí podnik Ipos /podnik Slovenského
ÚV ZSM pre investičnú výstavbu/. Ide
o atypickú výstavbu 40 bytov. Rokom dokončenia
má býť 1975. Výber členov družstva
robí predsedníctvo OV, základný vklad
je 40 tisíc Kčs, ktoré v priebehu výstavby
zložia členovia družstva. Na výstavbe
sa podieľajú členovia a brigádnici.
Fakt je, že s touto formou nemáme v súčasnom
období najlepšie skúsenosti. Pozemné
stavby Košice napr. pomoc mladým manželstvám
zabezpečujú vo svojom podnikovom bloku, ktorý
má 95 bytových jednotiek. Celozávodný
výbor Zväzu mládeže pri Pozemných
stavbách v Košiciach dáva vedeniu podniku návrh
na pridelenie bytovej jednotky pre mladé manželstvá.
Pri pridelení bytovej jednotky sa prihliada na prácu
uchádzača v SZM. V podnikovom bloku býva
do tej doby, kým mu je pridelený družstevný
byt. Pri dobe čakania na družstevný byt, ako
vieme, najmenej tri roky, je to dobrá pomoc novozaloženým
manželstvám. Vo Východoslovenských strojárňach
majú v trojdohode medzi hospodárskym vedením,
orgánmi ROH a Zväzom mládeže zakotvený
počet bytov, ktorý organizácia Zväzu
mládeže dostáva od vedenia podniku. Návrh
na obsadenie týchto bytov vypracúva celozávodný
výbor pri Východoslovenských strojárňach
v Košiciach.
Formy SZM pri zabezpečovaní, alebo lepšie povedané
pri účasti na zabezpečovaní bytov
pre mladé manželstvá sú rôznorodé.
Po finančnej stránke jednou z najvýhodnejších
foriem sú mládežnícke bytové
družstvá. Veľká náročnosť
pri družstevnej výstavbe sa tu však kladie na
pracovný fond členov družstva a na zabezpečovanie
plynulého chodu výstavby. Za účinnej
pomoci hospodárskeho vedenia a v spolupráci s ROH
na podnikoch pri riešení bytového problému
mladých manželstiev sa môže urobiť
ešte viac. To, čo som v tejto časti svojho
vystúpenia uviedol ako príklad, vonkoncom nemôže
pri čo najlepšej organizácii vyriešiť
základný problém, akým je nedostatok
bytov pre mladé manželstvá.
Samostatným problémom je komplexná, vlastne
nekomplexná občianska vybavenosť, najmä
v našich väčších mestách.
Všetky naše orgány, od ústredných
počínajúc a končiac tými najnižšími
pri prerokúvaní tejto problematiky sa jednoznačne
zhodujú v tom, že nestačí len stavať
byty, ale že je potrebné počítať
aj na také prepotrebné objekty pre občanov,
ako sú knižnice, ihriská pre deti, klubové
zariadenia pre mládež atd. A predsa sme sústavne
svedkami inej skutočnosti v praxi. Je nedostatok klubovní
pre mládež, najmä vo väčších
mestách, takých klubových zariadení,
ktoré už svojím umiestnením i vybavením
budú ovplyvňovať výchovu mladej generácie.
Preto dnes nie je zvláštnosťou, že sa mladí
ľudia schádzajú v pivniciach či kotolniach,
často bez dobrého vedenia a dopúšťajú
sa aj nežiadúcich činov, ktorým sme
sa naučili hovoriť kriminalita mládeže.
V súčasnosti sme svedkami celospoločenskej
kritiky týchto javov. Je však správne, aby
sa aj ich riešenie stalo záležitosťou celej
spoločnosti, aby sa riešili nielen už vzniklé
problémy, ale aby sa hľadali predchádzajúce
nedostatky, ktoré ich predurčujú.