Poslanec SN M. Kučera: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, bytovou politiku v pohraničí
charakterizuje řada zvláštností. Nebudu
hovořit o všech. Chci připomenout jen ty, které
mají bezprostřední vliv na spokojenost či
nespokojenost obyvatelstva ve městech i obcích,
nebo vyvolávají potíže a z nich vyplývající
častý zájem, zvláště mladých
lidí, odejít do vnitrozemí. Podstata problému
již spočívá v tom, že zhruba 18
% bytů je více jak 100 let starých a 40 %
bytů je 40 - 70 let starých. To naznačuje,
že příští období bude s
největší pravděpodobností charakterizovat
poměrně rychlý růst bytového
odpadu.
Proto se předpokládá, že počet
postavených bytů v 6. pětiletce bude vyšší
než v letech 1971 - 1975. Přitom se ukazuje, že
ještě v roce 1980 bude chybět zhruba 2500 -
3500 bytů v každém z pohraničních
okresů.
Soudružky a soudruzi poslanci, v pohraničí
žiji od svého narození. Myslím, že
znám jeho starosti a radosti. S bytovou problematikou se
potýkám od roku 1945. Proto bych chtěl charakterizovat
některé tendence v přesvědčení,
že přítomní hosté z příslušných
orgánů státní správy budou
při projednávání otázek bytové
výstavby v pohraničí na svých pracovištích
na ně správně reagovat.
Odborníci, s nimiž přicházím
do styku říkají, že jim chybí
komplexní a všestranná dlouhodobá koncepce
bytové výstavby. Přitom není žádným
tajemstvím, že bez dobré prognostiky se dnes
neobejde žádný úsek, který má
perspektivně fungovat. Dlouhodobá koncepce by měla
naznačit nejen vývoj v příští
skladbě a struktuře bytového fondu, ale i
něco říci k proporcionalitě jednotlivých
funkcí bytů, tedy jaká bude jeho příští
hospodářská, společenská a
intimní funkce.
V mnohých industrializovaných zemích je nápadná
skutečnost, že objemy bytové výstavby
připadající na jednoho obyvatele jsou menší
než u nás. Přitom bytová problematika
tam nepůsobí palčivě. Regulace je
zde dosahována mechanismem, ve kterém hraje svou
úlohu nabídka a poptávka po bytech, vyrovnávaná
měnícími se cenami bytů a výší
nájemného. Socialistické hospodářství
by tento regulační mechanismus negovalo tím,
že respektovalo sociální strukturu společnosti,
která se odrážela i ve velkých sociálních
rozdílech úrovně bydlení. Není
však na škodu si uvědomit, že dnešní
sociální struktura se již významně
zlepšila k lepšímu. Samovolně se nabízí
otázka, zda by nebylo užitečné a společensky
únosné zavádět postupně takový
ekonomický mechanismus, který by automaticky dokázal
regulovat vznik bytové potřeby v individuální
socialistické společnosti s plným respektováním
socialistického vývoje.
V pohraničí se na několika případech
prokázalo, že základem pro skutečné
rychlé řešení bytového problému
je betonová prefabrikace. Prověrka možností
dodávek technologického vybavení nově
instalovaných paneláren však ukázala,
že čs. dodavatelé neumožňují
řešit v celé šíři nutný
rozvoj základny betonových panelů pro bytovou
výstavbu v potřebném čase a kvalitě.
Výstavba nových paneláren byla tedy programována
dovozem technologických zařízení z
SSSR, Dánska a NSR.
Přitom je zajímavé, že tyto investice,
řešící vlastně dopředu
palčivost bytové otázky u nás, až
na jednu, nebyly pojaty mezi vládou sledované akce,
i když jejich dovoz je náročný jak na
devizové krytí, tak na vlastní dodavatelské
kapacity investiční výstavby. Při
výstavbě řady nových sídlištních
celků jsme svědky toho, že mezi zdržující
elementy patří i složitost a neoperativnost
schvalovacích orgánů. Není výjimkou,
že k jedné akci se byrokratickou rutinou vyjadřuje
až 50 různých institucí do 30 dnů.
Přitom ani tato lhůta nebývá mnohdy
dodržena. Stálo by za úvahu, zda by nebylo
možno tyto schvalovací úkoly racionalizovat
vyšší odborností odpovědných
pracovníků, kteří by byli oprávněni
své vyjádření formulovat do zápisu
na schvalovacích poradách, svolaných ze zástupců
z více institucí po předchozím předložení
projektové dokumentace a souhrnné výklady
projektanta.
Reálně je také třeba vidět
postavení investora v bytové výstavbě,
který je fakticky v úloze prosebníka projektantů,
dodavatelů i schvalovatelů, a tedy jeho pozice jako
disponovatele s finančními prostředky ztrácí
svoje řídící poslání.
Vlastní realizace výstavby bytů trpí
vážnými poruchami v materiálně
technickém zásobování. Také
profesní i sociální skladbu pracovních
sil se nedaří stabilizovat. V důsledku bez
rezervního vytížení dochází
k poklesu vážnosti dodavatelsko-odběratelských
vztahů. Odtud vyrůstá i neochota přijímat
ve výstavbě funkci generálního dodavatele.
Opominout nelze ani poměrně nízkou pro organizovanost
celého procesu výstavby, která začíná
nedokonalostí informačního systému
a končí nepořádkem, nekázní
v pracovním procese a nedodržováním
termínů s průměty i do kvality prováděných
prací.
Lidé často kritizují, že dosavadní
metodika sledování výsledků má
přímou vazbu na prémiování
odpovědných pracovníků investora a
dodavatele. Avšak takovéto sledování
nemůže nikterak přispět k snižování
nákladů na bytovou výstavbu. Poukazují
také na to, že se nepreferuje odevzdávání
obytného komplexu, to je obytných budov, včetně
objektů občanské a technické vybavenosti
před odevzdáváním jen samotných
bytových budov.
Lidé nás upozorňují, že vedle
potřebného množství bytů by neměla
unikat pozornosti kvalita bytů a záruka za její
trvání. Lhůty, ve kterých dodavatelé
bytů odpovídají za kvalitu a fungování
bytového objektu nejsou optimální, přičemž
mnohé závady lze prokazatelně označit
jako dodavatelské, i když dodavatel za ně již
nenese záruku.
Není také nezajímavé položit
si otázku, zda současná metodika sledování
hmotného zainteresování v bytové výstavbě
respektuje objektivní potřebu po snižování
rozestavěnosti, nebo vytváří předpoklady
pro větší rozestavěnost. Ukazuje se,
že stále existují možnosti, rychleji zahajovat,
než dokončovat výstavbu bytů. Není
snad jedna z příčin, že dodavatelé
bytové výstavby jsou hmotně zainteresováni
na splnění termínu zahájení
výstavby, když by dost možná stačilo
sledovat hlavně termíny odevzdávání
bytových okrsků k nastěhování?
Vždyť každý vedoucí, který
zná objem výstavby, dovede přece určit
nejpozději možný termín zahájení
výstavby, hlavně pokud by si byl vědom toho,
že skluzy v odevzdávání mu nebude nikdo
pardonovat, byť by byly mnohonásobně odůvodněny,
např. dodatkováním rozpočtů.
Zkušenosti z minulých let také ukazují,
že v pohraničí bude potřebné
dořešit některé z praktických
otázek. Patří sem hlavně:
1/ Rozmístění bytové zástavby
se ne dost účelně podřizuje zásadě,
aby stupeň územního bytového problému
byl v rámci pohraničního okresu vyrovnán.
2/ Byty se nepřidělují přednostně
ke stabilizaci pracovníků.
3/ Z celkového počtu bytů se mnohdy neřeší
přednostně byty pro hospodářské
pracovníky a podniky s nosným programem.
4/ Jen pomalu se s přidělováním bytů
bere zřetel k potřebám mladých manželství.
5/ Při rozmisťování bytové výstavby
se nebere dostatečný zřetel na stáří,
úroveň a kvalitu bytového fondu.
6/ V rámci investičních prostředků
nebývá přednostně zajišťována
výstavba investic podmiňujících bytovou
výstavbu.
7/ Se značnými rezervami se provádí
usnesení vlády ČSR č. 283/70 o lokalizaci
okresní bytové výstavby v rámci schválené
výhledové koncepce sídlišť.
8/ Diferencovaný rozpis plánu bytové výstavby
vycházející z mimořádně
nepříznivých přírodních
a ekonomických podmínek je stále málo
účinný.
Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěl
připomenout ještě dva významné
okruhy problémů, které jsou zvláště
pro celé pohraničí citlivé.
Prvním problémem je skutečnost, že je
stále nedořešeno provádění
vnější údržby bytového fondu,
neboť tam řemeslné profese, jako je zedník,
pokrývač, klempíř, jsou nedostatkové.
Vybavení vlastních údržbářských
středisek bytových organizací mechanizačními
prostředky je minimální, takže zvýšení
objemu prací je odvislé od zvýšení
počtu pracovníků.
Také údržba bytových fondů v
soukromém držení je nedostatečně
zajištěna. Majitelé těchto domů,
pokud nemají možnost řešit opravy svépomocí
a jsou odkázáni na dodavatelské organizace,
nejsou často schopni ani ty nezbytné opravy zajistit.
Druhým takovým, z hlediska údržby nezajištěným
seskupením bytů, jsou byty v zemědělských
usedlostech, patřící do nejstarší
věkové kategorie. Část z nich mají
v operativní správě státní
statky, které však nevěnují jejich údržbě
dostatečnou pozornost.
Soudružky a soudruzi poslanci, v pohraničí
nám nejde o to, aby každý dům byl nový,
jde nám o to, aby
- ekonomický rozvoj pohraničí vycházející
z dlouhodobých prognóz,
- narůstající potřeba dořešení
sociálně kulturních potřeb,
- stabilizace pracovních sil, jakož i
- přístup k řešení základních
otázek životního prostředí a
z něho vyplývajícího životního
stylu, šel ruku v ruce s praktickou realizací bytové
politiky v jednotlivých částech pohraničí.
Proto prosím přítomné zástupce
státní správy, aby věnovali žádoucí
pozornost otázkám bytové politiky v našem
pohraničí. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Děkuji poslanci Kučerovi, Slovo
má poslankyně B. Kocinová.
Poslankyně SN B. Kocinová: Vážené
soudružky a soudruzi, v měsíci říjnu
jsem se zúčastnila několika veřejných
schůzí občanského výboru, na
kterých hlavním bodem bylo projednávání
plnění volebního programu za první
pololetí letošního roku. Chtěla bych
stručně reagovat na některé problémy,
o kterých bylo hovořeno na těchto veřejných
schůzích, a to k různým nedostatkům
ve volebním obvodě, rovněž tak i k ohrožení
časového plnění volebního programu.
Všechny orgány ONV považují za svůj
prvořadý politický úkol realizaci
závěrů XIV. sjezdu KSČ promítnutých
do volebního programu Národní fronty Prahy
8 a Prahy 9.
Při pololetním hodnocení bylo možno
konstatovat, že za účinné podpory obvodní
organizace KSČ a v úzké spolupráci
národní fronty se podařilo v podstatě
splnit všechny rozhodující úkoly vyplývající
z rozpracovaného volebního pogramu Národní
fronty na rok 1972 a první pololetí 1973. Myslím,
že v zásadě je možno říci,
že plnění volebního programu vcelku
probíhá uspokojivě a že 4 miliardy na
rozpracovanosti na jednotlivých investičních
akcích musí být někde znát
a musí být pociťovány v zlepšování
životního prostředí a žití
člověka na 9. obvodě.
Přes pozitivní výsledky, které až
dosud byly v plnění volebního programu zaznamenány,
se však projevují i vážné signály,
že některé důležité úkoly,
které se mají realizovat ve druhé polovině
této pětiletky, jsou součástí
volebního programu, a nebudou z různých příčin
splněny. Tady je třeba upozornit na některé
problémy, které se vyskytují při zajišťování
volebního programu, a úkolů NV, který
mnohdy naráží na téměř
neřešitelné problémy, které stojí
mnoho času, peněz, nervů a vždycky to
skončí někde a není cesty dál.
Je to třeba otázka kvality výstavby bytových
bloků A 25 a B 26 na Proseku. Do posledního podlaží
těchto bytových jednotek teče přes
dva roky, a to nepřispívá ke spokojenosti
obyvatelstva. Má to své vlivy na politickou činnost,
protože je samozřejmé, mluvíme-li o
masově politické práci, že to není
nic jiného, než každodenní život
člověka a jeho setkávání se
s problémy, s řešením nebo neřešením
těchto problémů. V tomto případě
je situace taková, že přes veškeré
snahy nedaří se po dva roky docílit toho,
aby rovné střechy nad těmito bytovými
jednotkami v těchto dvou blocích se dostaly do takového
stavu, aby lidem nepršelo na hlavu. Přestože
kolem toho bylo mnoho jednání a arbitrážní
řízení, nestalo se doposud nic. Totéž
platí o třech tělocvičnách
ZDŠ na Proseku. Není to tak dlouho, kdy plenární
zasedání obvodního národního
výboru se zabývalo usnesením ÚV KSČ
otázkou mládeže. Na druhé straně
je však odváděná práce v takovém
stavu, že ji ta mládež může na každém
kroku kritizovat a poukazovat na to, že přístup
dospělých k plnění některých
úkolů je takový, že se za něj
musí třeba i ta mládež stydět.
Zhruba na jednu školu na Proseku byla dána částka
asi 34 miliónů korun. Ale ani jedna školní
tělocvična není způsobilá,
aby sloužila účelu, pro který byla postavena,
aby školní mládež v těchto tělocvičnách
mohla cvičit. Důvod je ten samý jako v bytových
jednotkách, protože do tělocvičen teče
střechou, okny, prostě čím se dá.
Situace je taková, že parketová podlaha se
až o metr vzdouvá a pochopitelně na tom se
cvičit nedá. Počítáme-li, že
v jedné škole se učí zhruba asi tisíc
dětí, že to je dva tisíce rodičů,
je to také dva tisíce hlasů veřejného
mínění, které na jedné škole
vytváříme. To však nezůstává
jen v této oblasti, ale působí dále
zvláště u těch lidí, kteří
mají zájem nedostatky zveličovat a zneužívat.
A toto jsou nedostatky, kterými operovat mohou, protože
jde o skutečně neřešená fakta.
Dalším vážným problémem
jsou investiční akce, které mají řešit
nynější kritickou situaci v oblasti zdravotnictví
a tělovýchovných zařízení.
Orgány obvodního národního výboru
i OV KSČ vyčerpaly téměř již
všechny možnosti u národního výboru
hl. m. Prahy, který je investorem.
Především se jedná o výstavbu
polikliniky na sídlišti Prosek, která je jmenovitě
uvedená ve volebním programu Národní
fronty hl. m. Prahy.
Současný stav v poskytování zdravotnických
služeb pro občany 9. obvodu a pracující
zdejších průmyslových závodů
je z prostorového hlediska naprosto nevyhovující.
Zdravotní péči poskytuje poliklinika, která
dříve sloužila 40 tisícům obyvatel,
nyní jsou zde poskytovány služby zhruba pro
100 tis. obyvatel. Na sídlišti Prosek jsou zdravotní
služby dočasně umístěny v různých
provizorních místnostech, na úkor jiných
potřebných zařízení, případně
na úkor bytových jednotek. Realizace tohoto bodu
volebního programu hl. m. Prahy a obvodu Prahy 9 je prvořadým
úkolem i z hlediska politického.
Při hodnocení investiční výstavby
za rok 1972 radou ONV 9 dne 10. dubna 1973 sdělil ředitel
výstavby hl. m. Prahy, že se zahájením
výstavby polikliniky se počítá nikoliv
v roce 1974, ale až v roce 1975, a to z důvodů,
že dosud nebyla stanovena dodavatelská stavební
organizace.
Na základě této informace rada ONV Prahy
9 znovu dopisem ze dne 19. dubna 1973 požádala radu
NV hl. m. Prahy, aby byla urychleně učiněna
opatření nutná k zabezpečení
výstavby objektu polikliniky.
Vzhledem k vážnému ohrožení výstavby
polikliniky vystoupil předseda ONV v diskusi na městské
konferenci KSČ se žádostí o účinnou
pomoc. Druhý den, dle informace, po konferenci byl telefonicky
informován prvním náměstkem ministerstva
stavebnictví, že dodavatelem výstavby bude
n. p. Montované stavby.
Zmíněný dopis rady ONV Praha 9 ze dne 19.
dubna 1973 byl projednáván v radě NVP 19.
června 1973, kde generální ředitel
výstavby hl. m. Prahy uváděl, že výstavba
polikliniky Prosek je zařazena v seznamu jmenovitých
staveb s termínem zahájení v roce 1975 /objem
5 mil. Kčs/ a dokončením v roce 1978. Rozpočtový
náklad je 172 mil. Kčs, z toho stavební 150
mil. Kčs s tím, že stále není
výrobně zajištěna. Rada NVP však
stanovisko generálního ředitele nepřijala
a uložila náměstku primátora a generálnímu
řediteli znovu prověřit a předložit
radě NVP novou zprávu.