Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1972
II. v. o.
13
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Polskou lidovou republikou a Protokol, jenž je její součástí, které byly podepsány
ve Varšavě dne 9. června 1972
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Polskou lidovou republikou a s Protokolem, jenž
je její součásti, které byly podepsány ve Varšavě
dne 9. června 1972.
2
Důvodová zpráva
Konzulární styky mezi ČSSR a PLR byly až do-
sud upraveny Konzulární úmluvou z r. 1960 Tato
Úmluva již nevyhovuje požadavkům, které na
smluvní úpravu konzulárních styků klade součas
ný rozsah vzájemných vztahů mezi oběma státy
K rozvoji vzájemných vztahů dochází ve všech
oblastech života. V oblasti ekonomické to jsou pře
devším široká spolupráce a kooperace jak ve výro-
bě, tak i na poli vědeckotechnického rozvoje, které
jsou spojeny s návštěvami a pobytem pracovníků
v obou zemích. Pro čs. zahraniční obchod má ob-
zvláštní význam čs. obchodní námořní flotila ve
Štětině a přístavní služby, které jsou v této souvis
losti poskytovány. Značný význam má i pobyt více
než 18 000 občanů PLR, kteří v současné době pra-
cují v ČSSR. Předpokládá se, že tento počet se do
r. 1975 nejméně ztrojnásobí.
Významným způsobem se rozvíjí i turistický
ruch mezi oběma státy. Mezi některými čs. a pol
skými kraji, zvláště pohraničními, dochází k živým
družebním stykům a spolupráci. Rozšiřuje se i spo-
lupráce na poli kultury.
Tento rozvoj vzájemných styků ve všech uve-
dených oblastech vyvolává naléhavou potřebu odpo
vídající smluvní úpravy konzulárních styků
Důvodem pro uzavření nové Konzulární úmlu
vy je i skutečnost, že dosavadní Úmluva byla sjed
nána před vznikem mnohostranné Vídeňské úmluvy
o konzulárních stycích, která byla přijata v roce
1963. Tato Úmluva pokrokovým způsobem rozvíjí
a kodifikuje mezinárodní právo v této oblasti. Úko-
lem nové Konzulární úmluvy je tak nejen odrazit
rozvoj a dosaženou úroveň vzájemných vztahů, ale
i odrazit pokrokový rozvoj konzulárního práva ve
vztazích mezi oběma státy.
Nová Konzulární úmluva však zároveň odráží
l zásady, které se uplatňují v nových konzulárních
smlouvách se socialistickými státy a které zname-
nají další významný rozvoj konzulárního práva.
Tyto zásady se projevují zejména v oblasti výsad
a imunit konzulárních úředníků a konzulárních za-
městnanců, které jim jsou poskytovány v obdobné
míře jako členům diplomatických misí.
O rozsahu a intenzitě konzulárních styků svěd-
čí i to, že ČSSR má v současné době mimo konzu-
lární oddělení velvyslanectví ve Varšavě generální
konzulát ve Štětíně a o otevření dalšího generál-
ního konzulátu se uvažuje. PLR má vedle konzu-
lárního oddělení velvyslanectví v Praze dva gene-
rální konzuláty - v Bratislavě a v Ostravě.
Podle článku 2 nové Konzulární úmluvy mezi
ČSSR a PLR konzulární úřad může být zřízen na
území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
Souhlasu přijímajícího státu podléhá i sídlo a kla-
sifikace konzulárního úřadu, jakož i konzulární
obvod, které jsou určovány přijímajícím státem.
Za konzulární úřad je považován generální
konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární
jednatelství (čl. 1 odst. a). Konzulárním obvodem
je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu
konzulárních funkcí (čl. 1 odst b)
Vedoucím konzulárního úřadu je osoba pově
řená vykonáváním povinností spojených s touto
funkcí (čl. 1 odst c)
Podle článku 3 odst. 1 vedoucí konzulárního úřadu
je přijímán k výkonu svých funkcí na základě při-
volení přijímajícího státu, nazývaného exequatur,
udělovaného po předložení konzulského patentu.
Úmluva umožňuje v čl. 4, aby v případě, kdy
vedoucí konzulárního úřadu nemůže z jakýchkoli
důvodů vykonávat svou funkci, vysílající stát po-
věřil dočasným vedením konzulárního úřadu kon-
zulárního úředníka nebo člena diplomatického per-
sonálu diplomatické mise, který poté požívá stej-
ných práv, výsad a imunit jako vedoucí konzulár
ního úřadu.
Členy konzulárního úřadu jsou konzulární
úředníci a konzulární zaměstnanci. Konzulární
úředník je osoba pověřená výkonem konzulárních
funkcí (čl. 1 odst. d); konzulární zaměstnanec je
osoba zaměstnaná v administrativních, technických
nebo domácích službách konzulárního úřadu (čl l
odst e).
Zatímco konzulárními úředníky mohou být jen
státní občané Vysílajícího státu, konzulárním za
městnancem může být i občan státu přijímajícího
(článek 6).
Hlava III Úmluvy se zabývá právy, výsadami
a imunitami, které jsou konzulárnímu úřadu a jeho
členům poskytovány.
Podle těchto ustanovení přijímající stát plně
usnadní výkon funkci konzulárního úřadu. Se čle
ny konzulárního úřadu bude jednat s náležitou
úctou a učiní všechna příslušná opatření k zajiš
tění ochrany jejich osoby, svobody a důstojnosti
(článek 8)
Článek 9 dává konzulárnímu úřadu právo vy-
věšovat státní znak a vlajku vysílajícího státu.
Článek 12 stanoví nedotknutelnost budov kon
zulárního úřadu, rezidence vedoucího konzulárního
úřadu a bytů konzulárních úředníků. Orgány při
jímajícího státu do nich nesmějí vstoupit bez sou
hlasu vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího
diplomatické mise nebo osoby pověřené některým
z nich. Přijímající stát má podle tohoto článku
rovněž zvláštní povinnost k ochraně konzulárních
místností S tímto ustanovením pak souvisí odst. 2
3
článku 47, který zakazuje, aby konzulárních míst-
ností bylo používáno způsobem, který by byl v roz-
poru s výkonem konzulárních funkcí.
Vždy a všude jsou nedotknutelné konzulární
archivy a dokumenty (Článek 15). Článek 16 uklá-
dá přijímajícímu státu povinnost povolit a chránit
spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední
účely. Konzulární úřad může používat všech vhod-
ných spojovacích prostředků, včetně diplomatic-
kých nebo konzulárních kurýrů, diplomatických
nebo konzulárních zavazadel a kódových nebo šif-
rových zpráv. Nedotknutelná je úřední korespon-
dence konzulárního úřadu.
Článek 17 stanoví vynětí konzulárních úřed-
níků a členů jejich rodin žijících s nimi ve spo-
lečné domácnosti z trestní, civilní a správní juris-
dikce přijímajícího státu. Pokud jde o zaměstnance
konzulárního úřadu, toto vynětí se vztahuje pouze
na činnost v rámci jejich služebních povinností.
Výjimkou z těchto imunit členů konzulárního
úřadu jsou případy občanskoprávního řízení, které
vyplývá ze smlouvy uzavřené členem konzulárního
úřadu, kterou však nesjednal jako zástupce vysí-
lajícího státu, a občanskoprávní řízení zahájené
třetí stranou v případě škody vzniklé z nehody
v přijímajícím státě, způsobené vozidlem, lodí nebo
letadlem.
Úmluva dále zakotvuje daňové a celní osvobo-
zení členů konzulárního úřadu a jejich rodinných
příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti.
Celní osvobození je poskytováno předmětům urče-
ným pro úřední potřebu konzulárního úřadu a
předmětům určeným pro osobní potřebu členů
konzulárního úřadu a jejich rodinných příslušníků
žijících s nimi ve společné domácnosti.
Konzulární pravomoci a konzulární funkce jsou
upraveny v hlavě IV Úmluvy.
Úkolem konzulárního úředníka je podporovat
přátelské vztahy mezi oběma státy, přispívat k roz-
voji hospodářských, obchodních, kulturních a vě-
deckých styků mezi nimi, chránit práva a zájmy vy-
sílajícího státu a jeho občanů a právnických osob,
a rovněž usnadňovat cestovní ruch (článek 28).
V dalších ustanoveních této hlavy jsou pak
tyto funkce rozvedeny a blíže specifikovány. Při
jejich výkonu se konzulární úředníci mohou obra-
cet na příslušné místní orgány svého konzulárního
obvodu, a pokud je to dovoleno zákony, předpisy
a zvyklostmi přijímajícího státu, i na příslušné
ústřední orgány (článek 29).
Podle článku 48 se ustanovení Úmluvy vztahují
obdobně na výkon konzulárních funkci diploma-
tickými misemi.
Úmluva, podepsaná ve Varšavě dne 9. června
1972, podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost tři-
cátého dne po dni výměny ratifikačních listin.
Je uzavřena na neomezenou dobu a může být vy-
povězena každou ze smluvních stran v šestiměsíční
lhůtě.
K Úmluvě je připojen Protokol týkající se
oznámení o vzetí do vazby nebo zbavení svobody
jiným způsobem občana vysílajícího státu. V tako-
vémto případě má být konzulární úředník uvě-
domen co nejdříve, nejpozději však do 3 dnů. Ná-
vštěva občana mu má být umožněna co nejdříve,
nejpozději do 4 dnů. Tento Protokol je součástí
Úmluvy a bude současně s ní podepsán.
Tato Konzulární úmluva nahrazuje dosavadní
Konzulární úmluvu mezi ČSR a PLR z r. 1960.
Ve smyslu článku 36 odst. 3 ústavního zákona
č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění ústavního
zákona č. 125/1970 Sb. Úmluva a k ní připojený
Protokol vyžadují před svou ratifikací souhlas Fe-
derálního shromáždění.
V Praze dne 23. října 1972
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
4
Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou
President Československé socialistické repub-
liky a Státní rada Polské lidové republiky,
vedeni přáním stanovit pravidla, jež by platila
v konzulárních stycích mezi oběma státy a rozvíjet
tyto styky v duchu přátelství a spolupráce se roz-
hodli uzavřít Konzulární úmluvu a jmenovali za
tím účelem svými zmocněnci
president Československé socialistické republiky
Dr. Bedřicha Illka, vedoucího konzulárního od-
boru federálního ministerstva zahraničních
věcí Československé socialistické republiky
Státní rada Polské lidové republiky
Wladislawa Wojtasika, vedoucího konzulárního
odboru ministerstva zahraničních věcí Polské
lidové republiky,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dob-
ré a náležité formě a dohodli se na těchto ustano-
veních:
HLAVA I
Definice
Článek 1
Pro účely této Úmluvy mají dále uvedené vý-
razy tento význam:
a) výrazem "konzulární úřad" rozumí se generál-
ní konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo kon-
zulární jednatelství;
b) výrazem "konzulární obvod" rozumí se území
určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzu-
lárních funkcí;
c) výrazem "vedoucí konzulárního úřadu" rozumí
se osoba, pověřená, aby vykonávala povinností
spojené s touto funkcí;
d) výrazem "konzulární úředník" rozumí se každá
osoba včetně vedoucího konzulárního úřadu,
pověřená v této funkci výkonem konzulárních
funkcí;
e) výrazem "konzulární zaměstnanec" rozumí se
každá osoba zaměstnaná v administrativních,
technických nebo v domácích službách konzu-
lárního úřadu;
f) výrazem "členové konzulárního úřadu" rozumí
se konzulární úředníci a konzulární zaměst-
nanci;
g) výrazem "člen domácího personálu" rozumí se
každá osoba zaměstnaná výlučně v domácích
službách člena konzulárního úřadu;
h) výrazem "konzulární místnosti" rozumí se bu-
dovy nebo části budov a pozemky k nim pří-
slušející, používané výlučně pro účely konzu-
larního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich
vlastníkem;
i) výraz "konzulární archivy" zahrnuje všechny
listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, fil-
my, záznamové pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spolu s šifrovacím materiálem, kartoté-
kami a zařízením určeným k jejich ochraně
a uložení;
j) výrazem "úřední korespondence" se rozumí
veškerá korespondence vztahující se ke kon-
zulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
k) výrazem "loď vysílajícího státu" se rozumí
každé plavidlo, které má právo používat statni
vlajku vysílajícího státu nebo zaregistrované
v tomto státě, s výjimkou vojenských plavidel.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů, jmenováni
konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace
a konzulární obvod jsou určovány vysílajícím stá-
tem a podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu
nebo změny konzulárního obvodu může provést vy-
sílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímají-
cího státu je zapotřebí v případě, že si generální
konzulát nebo konzulát přeje zřídit vicekonzulát
nebo konzulární jednatelství v jiném místě, než
v němž je zřízen, nebo úřadovnu tvořící část kon-
zulárního úřadu, umístěnou mimo sídlo tohoto
úřadu.
Článek 3
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán
k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijí-
majícího státu, nazývaného exequatur, které je
udělováno po předložení konzulského patentu.
2. Konzulský patent musí osvědčovat jméno,
příjmení, klasifikaci vedoucího konzulárního úřa-
du, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
5
3. Do té doby, než mu bude uděleno exequatur,
může být vedoucí konzulárního úřadu přijat proza-
tímně k výkonu svých funkcí. V tomto případě se
budou na něho vztahovat ustanovení této Úmluvy.
Článek 4
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu vy-
konávat své funkce z jakýchkoli důvodů, nebo je-li
místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně
uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného
vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulární-
ho úředníka tohoto úřadu nebo člena diplomatic-
kého personálu diplomatické mise; jméno této oso-
by je třeba předem sdělit ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu
jsou poskytována práva, výsady a imunity, jichž
požívá vedoucí konzulárního úřadu podle této
Úmluvy.
3. Pověření člena diplomatického personálu
diplomatické mise vysílajícího státu konzulární
funkcí podle odstavce 1 neomezuje výsady a Imu-
nity, jež jsou mu přiznány na základě jeho diplo-
matického statutu.
Článek 5
jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat,
byť i prozatímně, k výkonu svých funkcí, vyrozu-
mí o tom ihned přijímající stát příslušné orgány
konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření,
aby mohl vykonávat úřední povinnosti a požívat vý-
hod vyplývajících z této Úmluvy.
Článek 8
Konzulární úředníci mohou mít jen státní ob-
čanství vysílajícího státu.
Konzulárním zaměstnancem může být i občan
přijímajícího státu.
Článek 7
Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu bude písemně oznámeno:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich
příjezd po jmenování na konzulární úřad, je-
jich konečný odjezd nebo skončení jejich
funkcí a všechny další změny mající vliv na
jejich postavení, které mohou nastat během je-
jich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušní-
ka člena konzulárního úřadu, který s ním žije
ve společné domácnosti, a tam, kde to připadá
v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo
přestane být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů domácího per-
sonálu a tam, kde to připadá v úvahu, skon-
čení jejich služby;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob used-
lých v přijímajícím státě, pokud jde o členy
konzulárního úřadu nebo členy domácího per-
sonálu.
HLAVA III
Práva, výsady a imunity
Článek 8
1. Přijímající stát plně usnadni výkon funkcí
konzulárního úřadu.
2. Přijímající stát bude jednat se členy kon-
zulárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna
příslušná opatření k zajištění ochrany jejich osoby,
svobody a důstojnosti.
Článek 9
1. Státní znak vysílajícího státu a příslušný
nápis označující konzulární úřad může být umístěn
na budově, v níž je konzulární úřad nebo rezidence
vedoucího tohoto úřadu.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vy-
věšena na budově konzulárního úřadu, rezidenci
vedoucího tohoto úřadu, jakož i na jeho dopravních
prostředcích v době, kdy jsou používány k úřed-
ním účelům.
Článek 10
Přijímající stát usnadní na svém území ve
shodě se svými zákony a předpisy vysílajícímu
státu získání místností nutných pro jeho konzulární
úřad a v případě potřeby rovněž získání vhodného
ubytování pro členy konzulárního úřadu.
Článek 11
1. Vysílající stát má právo za podmínek sta-
novených zákony a předpisy přijímajícího státu:
a) nabývat do vlastnictví, vlastnit nebo užívat po-
zemky, budovy nebo části budov, určené pro
umístění konzulárního úřadu, pro rezidenci
vedoucího konzulárního úřadu nebo pro uby-
tování ostatních členů konzulárního úřadu;
b) zřizovat nebo adaptovat k těmto účelům bu-
dovy na získaných pozemcích;
c) zcizovat pozemky, budovy nebo části budov
takto získané nebo vybudované.
2. Ustanovení odstavce 1 nezbavují vysílající
stát povinnosti přizpůsobit se předpisům a omeze-
ním v oboru stavebního práva a urbanistiky, které
platí pro oblast, kde se nacházejí nebo se budou
nacházet zmíněné pozemky, budovy nebo jejich
části.
Článek 12
1. Budovy nebo části budovy a pozemky k nim
příslušející, které jsou výlučně používány pro kon-
zulární účely, rezidence vedoucího konzulárního
úřadu a byty konzulárních úředníků jsou nedotk-
6
nutelné. Orgány přijímajícího státu nesmějí do
nich vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního
úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího
státu nebo osoby pověřeně některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost pod-
niknout všechna přiměřená opatření k ochraně
konzulárních místností proti každému napadení
nebo poškození a k zabránění rušení klidu kon-
zulárního úřadu nebo jeho důstojnosti.
Článek 13
Pozemky a budovy uvedené v čl. 11 a dopravní
prostředky konzulárního úřadu nepodléhají v žád-
né formě rekvizici k účelům národní obrany nebo
veřejné potřeby.
Je-li nutno provést vyvlastnění pro uvedené
účely, musí být podniknutý všechny možné kroky,
aby bylo zabráněno narušení konzulárních funkcí,
a okamžitě musí být vyplacena přiměřená a efek-
tivní náhrada vysílajícímu státu.
Článek 14
1. Konzulární místnosti, rezidence vedoucího
konzulárního úřadu a byty ostatních členů kon-
zulárního úřadu, jejichž vlastníkem nebo nájem-
cem je vysílající stát nebo kterákoliv osoba jedna-
jící jeho jménem, jsou osvobozeny od všech celo-
státních, oblastních nebo místních daní a poplatků,
s výjimkou poplatků vybíraných za poskytováni
zvláštních služeb.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 se nevzta-
huje na daně a poplatky, které mají podle zákonů
a předpisů přijímajícího státu platit osoby vstupu-
jící do smluvního poměru s vysílajícím státem
nebo osobou jednající jeho jménem.
Článek 15
Konzulární archivy a dokumenty jsou vždy a
všude nedotknutelné.
Článek 16
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svo-
bodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední
účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi
a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu,
ať jsou kdekoliv, může konzulární úřad používat
všech vhodných spojovacích prostředků, včetně
diplomatických a konzulárních kurýrů, diplomatic-
kých nebo konzulárních zavazadel a kódovaných
nebo šifrovaných zpráv.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu
je nedotknutelná.
3. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno
ani zadrženo. Toto zavazadlo musí být opatřeno
zřetelným vnějším označením jeho povahy a může
obsahovat pouze úřední korespondenci, dokumenty
a potřeby, určené výlučně k úřednímu použití.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno ka-
pitánu lodi nebo letadla, které má přistát na po-
voleném vstupním místě. Kapitán musí být vyba-
ven úřední listinou, označující počet zásilek tvo-
řících konzulární zavazadlo, nebude však považo-
ván za konzulárního kurýra. Po projednání s pří-
slušnými místními orgány může konzulární úřad
pověřit některého ze svých členů, aby převzal uve-
dené zavazadlo přímo a osobně od kapitána lodi
nebo letadla nebo mu je předal.
Článek 17
1. Konzulární úředníci a členové jejich rodin
žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou vyňati
z jurisdikce trestní, civilní a správní přijímajícího
státu.
2. Zaměstnanci konzulárního úřadu jsou vy-
ňati z jurisdikce trestní, civilní a správní přijíma-
jícího státu, pokud jde o činnost v rámci jejich
služebních povinností.
3. Ustanovení odst. 1 a 2 se však nevztahuje
na občansko právní řízení:
a) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním
úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem,
kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal jako
zástupce vysílajícího státu,
b) zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé
z nehody v přijímajícím státě způsobené vo-
zidlem, lodí nebo letadlem.
4. Osoby uvedené v odst. 1 a 2 nebudou však
zneužívat imunit, které jim byly poskytnuty, a
očekává se od nich, že budou dbát zákonů a před-
pisů přijímajícího státu včetně dopravních před-
pisů.
Článek 18
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vy-
zváni, aby se dostavili jako svědci během soudního
nebo správního řízení. Konzulární zaměstnanci ne-
mohou s výjimkou případů uvedených v odstavci 3
tohoto článku odmítnout podat svědectví. Odmít-
ne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmí
být vůči němu uplatněny žádné donucovací nebo
jiné sankce.
2. Orgán přijímajícího státu požadující svě-
dectví musí přitom dbát, aby neomezoval konzu-
lárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdyko-
liv je to možné, může přijmout svědectví v jeho
rezidenci nebo na konzulárním úřade nebo při-
jmout od něho svědectví v písemné formě.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povin-
nost podávat svědectví o skutečnostech spojených
s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední
korespondenci a dokumenty, týkající se těchto sku-
tečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat
posudek jako znalci vnitrostátního práva vysílají-
cího státu.
7
4. Ustanovení tohoto článku se přiměřeně
vztahují na rodinné příslušníky členů konzulární-
ho úřadu, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti.
Článek 19
1. Vysílající stát se může vzdát výsad a imunit
uvedených v článcích 17 a 18. Takovéto vzdání
musí být vždy výslovné a musí být sděleno přijí-
majícímu státu písemně.
2. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval
vynětí z jurisdikce, nemůže se dovolávat vynětí
z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvi-
sící s hlavní žalobou.
3. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civil-
ních nebo správních neznamená vzdát se tím též
i imunity, pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí,
které je nutno vzdát se zvlášť.
Článek 20
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního
úřadu a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve
společné domácnosti od všech osobních a věcných
služeb jakéhokoliv druhu, veřejných a vojenských
povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribu-
ce a ubytování vojska.
Článek 21
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti
jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony
a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o regis-
traci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení
a jiné formality, které se obecně vztahují na ci-
zince.
Článek 22
1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozeni od všech daní a poplatků, ať osobních
nebo věcných, celostátních, oblastních a místních,
s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty
v ceně zboží nebo služeb,
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na
území přijímajícího státu s výhradou ustano-
vení článku 14,
c) dědických poplatků a poplatků z převodu ma-
jetku vybíraných přijímajícím státem, s výhra-
dou ustanovení článku 24,
d) poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu,
jejichž zdroj je v přijímajícím státě,
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování
zvláštních služeb,
f) registračních, soudních, hypotečních a kolko-
vých poplatků, s výhradou ustanovení člán-
ku 14.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměst-
návají osoby, jejichž platy nebo mzdy nejsou osvo-
bozeny od daně z příjmů v přijímajícím státě, musí
plnit povinnosti, které zákony a předpisy tohoto
státu ukládají zaměstnavatelům, pokud jde o vybí-
rání daně z příjmů.
Článek 23
1. Přijímající stát povolí dovoz a zpětný vývoz
a poskytne osvobození ode všech celních dávek,
daní a ostatních poplatků, kromě poplatků za skla-
dování, přepravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro
úřední potřebu konzulárního úřadu, a mate-
riálu, určeného k účelům uvedeným v článku
11 odst. 1 písm. b),
b) u předmětů určených pro osobní potřebu členů
konzulárního úřadu a jejich rodinných přísluš-
níků, žijících s nimi ve společné domácnosti,
včetně automobilů a předmětů určených pro
jejich počáteční zařízení. Spotřební předměty
nesmí přesáhnout množství nutné pro přímou
potřebu příslušných osob.
2. Osobní zavazadla konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve spo-
lečné domácnosti jsou osvobozena od celní pro-
hlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě,
jsou-li vážně důvody k domněnce, že obsahují jiné
předměty než uvedené pod písmenem b) odstavce 1
nebo předměty, jejichž dovoz a vývoz je zakázán
zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které
se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě.
Tato prohlídka může být provedena pouze v pří-
tomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodin-
ného příslušníka.
Článek 24
Přijímající stát v případě úmrtí člena konzu-
lárního úřadu nebo rodinného příslušníka žijícího
s ním ve společné domácnosti:
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého s vý-
jimkou majetku, který byl získán v přijíma-
jícím státě a jehož vývoz je zakázán v době
jeho úmrtí,
b) nebude vybírat dědické poplatky ani poplatky
z převodu majetku, pokud jde o movitý maje-
tek, který byl na území přijímajícího státu
pouze v důsledku pobytu zesnulého v tomto
státě jako člena konzulárního úřadu nebo ro-
dinného příslušníka člena konzulárního úřadu.
Článek 25
S výhradou zákonů a předpisů o oblastech, do
nichž je přístup zakázán nebo omezen z důvodů
bezpečnosti státu, přijímající stát zajistí všem čle-
nům konzulárního úřadu svobodu pohybu a cesto-
vání na svém území.