8
Článek 26
Členové konzulárního úřadu se podřídí všem
závazkům uloženým zákony a předpisy přijímají
cího státu, pokud jde o pojištění proti škodám způ-
sobeným třetím osobám při provozu vozidla, lodi
nebo letadla.
Článek 27
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti,
kteří jsou občany přijímajícího státu nebo jsou
v něm trvale usídleni, nepožívají výsad a imunit
podle této Úmluvy s výjimkou ustanovení článku
18 odst. 3 a 4.
HLAVA IV
Konzulární pravomoc a konzulární funkce
Článek 28
Úkolem konzulárního úředníka je podporovat
přátelské vztahy mezi oběma státy, přispívat k roz-
voji hospodářských, obchodních, kulturních a vě-
deckých styků mezi nimi, chránit práva a zájmy
vysílajícího státu a jeho občanů, včetně právnic-
kých osob, a rovněž usnadňovat cestovní ruch.
Článek 29
Konzulární úředníci se mohou při výkonu
svých funkcí obracet na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního
obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu,
Je-li to dovoleno zákony, předpisy a zvyklost-
mi přijímajícího státu.
Článek 30
1. Konzulární úředník má právo v souladu se
zákony a předpisy přijímajícího státu zastupovat
nebo činit opatření k zajištění vhodného zastoupe-
ní občanů vysílajícího státu včetně právnických
osob před soudy a jinými orgány přijímajícího stá-
tu v případě, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných
důvodů nejsou s to včas hájit svá práva a zájmy.
2. Zastupování podle odstavce 1 končí, jakmile
zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo
si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.
Článek 31
Konzulární úředníci mají právo:
a) registrovat občany vysílajícího státu;
b) vydávat cestovní pasy nebo jiné cestovní do-
klady občanům vysílajícího státu a prodlužo-
vat jejich platnost;
c) vydávat víza osobám, které si přejí cestovat do
vysílajícího státu.
Článek 32
1. Vedoucí konzulárního úřadu je oprávněn
přijmout prohlášení o uzavření manželství pod pod-
mínkou, že obě osoby uzavírající manželství jsou
občany vysílajícího státu a že toto manželství ne-
odporuje právnímu řádu přijímajícího státu. Pokud
to vyžadují zákony a předpisy přijímajícího státu,
konzulární úřad uvědomí příslušné orgány přijímá
jícího státu o uzavřených manželstvích.
2. Konzulární úředník může provádět registra-
ci narození, uzavření manželství a úmrtí občanů
vysílajícího státu a vydat o tom příslušný doklad.
Toto však nezbavuje občany vysílajícího státu po-
vinnosti dodržovat zákony a předpisy přijímajícího
státu, pokud jde o registraci narození, uzavření
manželství a úmrti.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou
neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu
opisy a výpisy matričních listin týkající se ob-
čanů vysílajícího státu, vyžadované k úředním úče-
lům.
Článek 33
1. Konzulární úředník je oprávněn:
a) přijímat a osvědčovat prohlášení občanů vysíla-
jícího státu a vydávat příslušné doklady;
b) sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy zá-
věti a jiné doklady potvrzující jednostranný
právní úkon občanů vysílajícího státu;
c) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;
d) ověřovat veškeré doklady vydané orgány vysí-
lajícího nebo přijímajícího státu a osvědčovat
opisy a výpisy z těchto dokladů;
e) pořizovat a ověřovat překlad dokladů;
f) sepisovat a ověřovat listiny a smlouvy, jež
chtějí občané vysílajícího státu uzavřít, pokud
tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zá-
kony a předpisy přijímajícího státu a netýkají
se zřízení nebo převodu práv k nemovitostem
nacházejícím se v tomto státě;
g) sepisovat a ověřovat, listiny a smlouvy bez
zřetele ke státní příslušnosti jejich stran, po-
kud se tyto listiny a smlouvy vztahují pouze
na majetek nebo práva existující ve vysílají-
cím státě nebo se týkají záležitostí, jež se mají
realizovat v tomto státě za podmínky, že tyto
listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákony
a předpisy přijímajícího státu.
2. Listiny a doklady uvedené v odstavci 1, ově-
řené nebo potvrzené konzulárním úředníkem vysí-
lajícího státu, mají v přijímacím státě stejnou plat-
nost a průkazní moc jako doklady ověřené nebo
potvrzeně soudními nebo jinými příslušnými orgá-
ny tohoto státu.
9
Článek 34
Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od
občanů vysílajícího státu do úschovy listiny, pení-
ze a cenné předměty jim náležející.
Článek 35
Konzulární úředníci jsou oprávněni doručovat
soudní i mimosoudní písemnosti občanům vysílají-
cího státu a vyřizovat soudní dožádání nebo dožá-
dání jiného státního orgánu podle platných mezi-
národních dohod, nebo pokud takové dohody nu
existují jiným způsobem, který je v souladu se zá
kony a předpisy vysílajícího státu.
Článek 36
1. Orgány přijímajícího státu písemně uvědomí
konzulární úřad o případech, kdy je třeba ustano-
vit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysíla-
jícího státu, který je nezletilý, nemá plnou způ-
sobilost k právním úkonům nebo nad majetkem na-
cházejícím se v přijímajícím státe, který občan vysí-
lajícího státu z jakýchkoliv důvodů nemůže spra-
vovat.
2. Konzulární úředník může vejít ve styk ve
věcech uvedených v odst. 1 s příslušnými orgány
přijímajícího státu, zejména navrhnout vhodnou
osobu jako poručníka nebo opatrovníka.
Článek 37
Konzulární úředník má právo stýkat se s kaž-
dým občanem vysílajícího státu, poskytnout mu
radu a pomoc a v případě nutnosti zabezpečit mu
právní pomoc. Jestliže si občan vysílajícího státu
přeje navštívit konzulárního úředníka nebo s ním
vejít jinak ve styk, nebude přijímající stát žádným
způsobem tohoto občana omezovat v přístupu na
konzulární úřad vysílajícího státu.
Článek 38
1. Příslušně orgány přijímajícího státu budou
ihned informovat konzulární úřad vysílajícího stá-
tu o každém případě vzetí do vazby nebo o jakéko-
liv jiné formě zbavení svobody občana vysílajícího
státu. Zpráva od takovéto osoby určená konzulár-
nímu úřadu musí být těmito orgány ihned doru-
čena.
2. Konzulární úředník má právo navštívit ob-
čana vysílajícího státu, který je ve vazbě nebo ji-
nou formou zbaven svobody, aby s ním mohl hovo-
řit, dopisovat si a zajistit i jeho obhajobu. Má rov-
něž právo navštívit kteréhokoliv občana vysílají
cího státu, který je ve výkonu trestu odnětí svobo-
dy na základě rozsudku.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu musí
informovat osoby, kterých se dotýkají ustanovení
tohoto článku o všech právech, která jim podle
těchto ustanovení náleží.
4. Práva uvedená v tomto článku budou vyko-
návána v souladu se zákony a předpisy přijímají-
cího státu za předpokladu, že tyto zákony a před-
pisy musí umožnit plné uskutečnění cílů, pro které
jsou tato práva poskytována.
Článek 39
1. V případě, kdy se příslušný orgán přijíma-
jícího státu dozví o dědictví po občanu vysílajícího
státu zemřelého v přijímajícím státě, uvědomí o tom
neodkladně konzulárního úředníka vysílajícího
státu.
2. V případě, kdy se příslušný orgán přijíma-
jícího státu dozví o dědictví po osobě zemřelé
v tomto státě, bez zřetele na její občanství, které
se může týkat občana vysílajícího státu, uvědomí
tento orgán neodkladně konzulárního úředníka vy-
sílajícího státu.
3. Příslušný orgán státu, na jehož území se
nachází dědictví uvedené v odst. 1 a 2, učiní po-
třebná opatření podle zákonů a předpisů tohoto
státu k zajištění dědictví a doručí konzulárnímu
úředníkovi opis závěti, jestliže byla pořízena, jakož
i všechny dostupné informace o dědicích, obsahu
a hodnotě dědictví, a také ho uvědomí o termínu
zahájení řízení ve věci nebo o stadiu, v jakém se
nachází.
4. Ve věcech zajištění dědictví uvedených
v odst. 1 a 2 může konzulární úředník spolupraco-
vat s příslušnými orgány přijímajícího státu zejmé-
na:
a) při všech opatřeních nutných k zabráněni
škody na dědictví, včetně prodeje movitého
majetku,
b) při určení správce nebo opatrovníka dědictví
a při obstarávání jiných věcí týkajících se
správy dědictví.
5. Jestliže občan vysílajícího státu má nárok
na dědictví nacházející se v přijímajícím státě a
tento občan není trvale usídlen v tomto státě a
není ani jiným způsobem zastoupen, konzulární
úředník má právo zastupovat jej přímo nebo pro-
střednictvím zástupce před soudy nebo jinými orgá-
ny přijímajícího státu.
6. Konzulární úředník vysílajícího státu může
přijímat dědické podíly nebo odkazy náležející ob-
čanům tohoto státu, kteří nejsou trvale usídleni
v přijímajícím státě, jakož i všechny platby z ti-
tulu náhrady škody, důchodu a sociálního zabezpe-
čení, jakož i příjmy z pojistek za účelem předání
oprávněným osobám.
7. Movitý majetek a peněžní částky pocháze-
jící z likvidace dědictví, náležejícího občanu vysí-
10
lajícího státu, mohou být předány konzulárnímu
úředníku za podmínky, že nároky věřitelů zemřelé
osoby byly uspokojeny nebo zajištěny a že rovněž
všechny daně a poplatky týkající se dědictví byly
zaplaceny nebo zajištěny
Článek 40
1. V případě, kdy občan vysílajícího státu,
který není trvale usídlen v přijímajícím státě, ze-
mřel během své cesty na území tohoto státu, bu-
dou věci jím zanechané předány bez zvláštního
řízení konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu.
Konzulární úředník, jemuž byly tyto věci předány,
vyrovná závazky učiněné zemřelým v době jeho
pobytu v přijímajícím státě do výše hodnoty těchto
předmětů.
2. Konzulární úředník je oprávněn zaslat do
zahraničí s přihlédnutím k zákonům a předpisům
přijímajícího státu dědictví uvedené v odst. 1 to-
hoto článku, jakož i v odst. 6 a 7 článku 39.
Článek 41
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat
veškerou pomoc lodím vysílajícího státu a jejich
posádkám; může využívat práva na dozor a in-
spekci lodí vysílajícího státu a jejich posádek
upraveného zákony a předpisy tohoto státu, jakož
i činit veškerá opatření k zajištění dodržování za
konů a předpisů vysílajícího státu, které se týkají
námořní dopravy. Za tím účelem může rovněž na-
vštěvovat lodi vysílajícího státu ihned po dokon-
čení jejich odbavení při příjezdu a také přijímat
návštěvy kapitánů a posádek těchto lodí.
2. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně
na lodi vnitrozemské plavby vysílajícího státu
3. Orgány přijímajícího státu budou uznávat
všechna opatření učiněná konzulárním úředníkem
v souladu se zákony a předpisy vysílajícího státu
vůči lodím tohoto státu a jejich posádkám, včetně
opatření k uzavření nebo rozvázání pracovního po-
měru s kapitánem a členy posádky, jakož i k roz-
hodnutí sporů všeho druhu mezi kapitánem a členy
posádky za podmínky, že se taková opatření nedo-
týkají jurisdikce soudů a jiných orgánů přijíma-
jícího státu, pokud jde o trestné činy narušující
veřejný pořádek a bezpečnost přístavu, ani jejich
práva na používání zákonů a předpisů přijímajícího
státu vůči všem lodím bez ohledu na jejich státní
příslušnost, jež se nacházejí na území tohoto státu.
Při výkonu takové činnosti se může konzulární
úředník obracet o pomoc k příslušným orgánům
přijímajícího státu.
Článek 42
1. V případě, kdy soud nebo jiný orgán přijí-
majícího státu zamýšlí vzít do vazby nebo omezit na
osobní svobodě jakýmkoliv způsobem na palubě
lodi vysílajícího státu kapitána nebo Člena posádky
této lodi, případně kteroukoli osobu, jež není ob-
čanem přijímajícího státu, nebo zajistit jakýkoliv
majetek na palubě, uvědomí příslušné orgány při-
jímajícího státu o tom konzulárního úředníka v ta-
kové době, aby mu umožnily přítomnost na lodi
před zahájením tohoto úkonu. Není-li předchozí
vyrozumění konzulárního úředníka možné, přísluš-
né orgány přijímajícího státu jej vyrozumí co mož-
no nejrychleji, avšak nejpozději v okamžiku zahá-
jení zmíněného úkonu. Tyto orgány umožní kon-
zulárnímu úředníkovi návštěvu u osoby, která byla
omezena na osobní svobodě jakýmkoliv způsobem,
a rozhovor s ní a rovněž provedení opatření potřeb-
ných za účelem ochrany zájmů této osoby nebo
lodi.
2. Ustanovení odst. 1 se nevztahuje na obvyk-
lou kontrolu, prováděnou orgány přijímajícího stá-
tu v záležitostech pasových, celních, zdravotnic-
kých a k ochraně života na moři, jakož i všech
úkonů učiněných na žádost kapitána lodi nebo
v dohodě s ním.
Článek 43
1. Jestliže loď vysílajícího státu utrpěla havá-
rii, najela na mělčinu, byla vyvržena na břeh nebo
utrpěla jiné poškození ve vnitřních nebo v terito-
riálních vodách přijímajícího státu a nebo jestliže
jakýkoli předmět příslušející k této lodi, nebo tvo-
říci část jejího nákladu, nebo předmět tvořící část
nákladu ztroskotané lodi třetího státu, který je
vlastnictvím vysílajícího státu nebo občana tohoto
státu, byl nalezen v přijímajícím státě, příslušné
orgány tohoto státu o tom neodkladně vyrozumí
konzulárního úředníka a současně ho uvědomí
o opatřeních, učiněných k zajištění a ochraně lodi
jakož i osob, nákladu a majetku na lodi. Uvedená
opatření budou učiněna pokud možno ve spolupráci
s konzulárním úředníkem a kapitánem lodi.
2 V případě nepřítomnosti kterékoliv jiné
osoby oprávněné k takovým úkonům se považuje
konzulární úředník za oprávněného učinit tatáž
opatření, která by mohl učinit sám vlastník, kdyby
byl přítomen, pokud jde o:
a) loď vysílajícího státu, její náklad nebo jaký-
koli předmět náležející k lodi nebo tvořící část
jejího nákladu, který byl od lodi oddělen;
b) náklad nebo jakýkoliv předmět tvořící část
nákladu ztroskotavší lodi třetího státu, který
je vlastnictvím vysílajícího státu nebo občana
tohoto státu, jestliže byly nalezeny na území
přijímajícího státu nebo dopraveny do přístavu
tohoto státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu poskyt-
nou konzulárnímu úředníkovi na jeho žádost ne
zbytnou pomoc při jeho opatřeních v souvislosti
s lodní havárií.
u
4. Poškozená loď, náklad, vybaveni, zařízení,
zásoby nebo jiné předměty z této lodi nejsou po-
drobeny celním poplatkům nebo jiným obdobným
poplatkům, pokud nejsou určeny k užívání nebo
spotřebování v přijímajícím státě.
Článek 44
Ustanovení článků 41, 42 a 43 se přiměřeně
vztahují na letadla registrovaná ve vysílajícím
státě s výjimkou vojenských letadel.
Článek 45
1. Konzulární úřad může vybírat na území při
jímajícího státu za konzulární úkony poplatky a
dávky stanovené zákony a předpisy vysílajícího
státu.
2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek
podle odst. 1 jsou osvobozeny od všech daní a dá
vek přijímajícího státu.
Článek 46
Konzulární úředník může vykonávat jiné kon-
zulární funkce, které jsou mu svěřeny vysílajícím
státem a které nejsou v rozporu se zákony a před
před přijímajícího státu.
HLAVA V
Obecná a závěrečná ustanovení
Článek 47
1. Všechny osoby požívající výsady a imunity
na základě této Úmluvy jsou povinny bez újmy na
těchto výsadách a imunitách dodržovat zákony a
předpisy přijímajícího státu.
2. Konzulární místnosti nebudou používány
způsobem, který by byl v rozporu s výkonem kon-
zulárních funkcí.
Článek 48
1. Ustanovení této Úmluvy se vztahují ob-
dobně na výkon konzulárních funkcí diplomatic-
kými misemi.
2. Jména členů diplomatické mlse pověřených
prací v jejím konzulárním oddělení jsou písemně
oznamována ministerstvu zahraničních věcí přijí-
majícího státu.
3. Členové diplomatické mise uvedení v odst.
2 požívají nadále výsady a imunity, které jsou jim
poskytovány na základě jejich diplomatického sta-
tutu.
Článek 49
Dnem vstupu v platnost této Úmluvy pozbývá
platnosti Konzulární úmluva mezi Československou
republikou a Polskou lidovou republikou sjednaná
v Praze dne 17. května 1960.
Článek 50
1. Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v plat-
nost třicátého dne po dni výměny ratifikačních
listin, k níž dojde v Praze.
2. Tato Úmluva je uzavřena na neomezenou
dobu. Může být vypovězena písemným oznámením
každé z Vysokých smluvních stran. V takovém
případě pozbývá platnost po uplynutí šesti měsíců
ode dne vypovězení.
Na důkaz čehož zmocněnci Vysokých smluv-
ních stran tuto Úmluvu podepsali a opatřili ji pe-
četí.
Dáno ve Varšavě, dne 9. června 1972 ve dvou
vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském,
přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Z plné moci presidenta
Československé socialistické republiky
B. Illek v. r.
Z plné moci
Státní rady Polské lidové republiky
Wladislaw Wojtasik v. r.
12
Protokol
ke Konzulární úmluvě
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou
Při podepsání Konzulární úmluvy mezi Česko-
slovenskou socialistickou republikou a Polskou li-
dovou republikou dnešního dne se níže podepsaní
zmocněnci, řádně zmocněni, dohodli ještě na ná-
sledujících ustanoveních:
1. Vysoké smluvní strany se dohodly, že kon-
zulární úředník bude o vzetí do vazby nebo o zba-
vení svobody občana vysílajícího státu jakoukoli
jinou formou uvedenou v článku 38 odst. 1 Kon-
zulární úmluvy uvědomen co možno v nejkratší
době, nejpozději do 3 dnů ode dne vzetí do vazby
nebo zbavení svobody jakoukoli jinou formou.
2. Vysoké smluvní strany se dohodly, že právo
návštěvy, uvedené v článku 38 odst. 2 Konzulární
úmluvy bude konzulárnímu úředníkovi uděleno v co
nejkratší lhůtě, nejpozději však do 5 dnů od vzetí
do vazby nebo zbavení svobody občana vysílajícího
státu jakoukoli jinou formou.
Tento Protokol tvoří součást výše uvedené
Konzulární úmluvy mezi Československou socialis-
tickou republikou a Polskou lidovou republikou.
Sepsáno ve Varšavě dne 9. června 1972 ve dvou
vyhotoveních, každý v českém a polském jazyce,
přičemž oba texty mají stejnou platnost.
Z plné moci presidenta ČSSR
B. Illek v. r.
Z plné moci Státní rady PLR
Wladislaw Wojtasik v. r.
StT l - 36610-72