Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1972
II. v. o.
14
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Německou demokratickou republikou a Protokol, jenž je její součástí, které byly
v
podepsány v Praze dne 22. června 1972
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi československou socialistickou republikou a
Německou demokratickou republikou a s Protoko-
lem, jenž je její součásti, které byly podepsány
v Praze dne 22. června 1972.
2
Důvodová zpráva
Potřeba uzavření nové Konzulární úmluvy mezi
ČSSR a NDR byla vyvolána rozvojem vzájemných
vztahů mezi oběma státy, jemuž již nedostačuje
dosavadní úprava konzulárních styků. Dosud plat-
ná Konzulární úmluva mezi ČSR a NDR byla uza-
vřena dne 24. května 1957 v Berlíně. Od té doby
však vztahy mezi oběma socialistickými státy pro-
šly významným kvalitativním i kvantitativním roz-
vojem, který se projevil ve všech oblastech života
a odrazil se i na úseku konzulárních styků.
Největší význam ve vztazích obou států má
především široká hospodářská spolupráce, která se
s postupující specializací a kooperací výroby do-
stává na novou úroveň. S ni úzce souvisí spolupráce
v oblasti vědy a techniky, spojená s návštěvami
odborníků v obou zemích.
Z hlediska čs. zahraničního obchodu je ob-
zvlášť důležitě využití přístavu v Rostocku a využití
Labe jakožto významného mezinárodního vodního
spoje.
Stále významnější úlohu ve vztazích mezi obě-
ma státy hraje i turistický ruch. V jeho rámci
tisíce občanů obou států navštěvuji a poznávají
obě země.
Z těchto důvodů je proto nezbytná náležitá
smluvní úprava konzulárních styků obou sousedí-
cích socialistických států, spjatých vztahy vzájem-
né spolupráce ve všech oblastech života.
Dalším důvodem pro uzavření nové Konzulární
úmluvy s NDR je rozvoj konzulárního práva, k ně-
muž došlo po r. 1963 v důsledku uzavření mnoho-
stranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích.
I když tato Úmluva byla především kodifikací a
systematizací platného obyčejového práva, její vý-
znam tkví i v tom, že do jisté míry pokrokovým
způsobem rozvinula již platná pravidla. Odrazit
i tento rozvoj mezinárodního práva je rovněž úko-
lem nové Konzulární úmluvy.
Pokud však jde o právní úpravu konzulárních
styků mezi socialistickými státy, vývoj se nezasta-
vil na úrovni Vídeňské úmluvy. Tento vývoj, přede-
vším v důsledku zásad ražených sovětskou teorií
a zakotvených v konzulárních smlouvách uzavíra-
ných SSSR, směřuje k významnému rozšíření vý-
sad a Imunit poskytovaných konzulárním úřední-
kům a zaměstnancům, konzulárního úřadu a staví
je v tomto směru prakticky na úroveň členů diplo-
matických misí. Tato tendence se projevuje nejen
v konzulárních smlouvách uzavíraných SSSR, ale
l v konzulárních smlouvách mezi ostatními socia-
listickými státy. Tímto novým způsobem jsou již
koncipovány i nové konzulární úmluvy mezi ČSSR
a SSSR, ČSSR a PLR, ČSSR a MLR.
Podle článku 1 odst. 1 Úmluvy konzulárním
úřadem se rozumí generální konzulát, konzulát,
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství. Konzu-
lární obvod je území, na kterém je konzulární
úředník oprávněn vykonávat své funkce (článek l
odst. 2).
Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu podle článku 2 Úmluvy pouze
s jeho souhlasem. Souhlasu tohoto státu rovněž pod-
léhá stanovení sídla konzulárního úřadu, jeho kla-
sifikace a stanovení konzulárního obvodu.
Vedoucí konzulárního úřadu je osoba, která je
vysílajícím státem pověřena výkonem této funkce
(článek 1 odst. 3). Výkonu svých funkcí se ujme
po udělení exeguatur nebo jiného povolení přijí-
majícím státem (článek 3 odst. 4). Exeguatur nebo
jiné povolení je mu udělováno po předložení kon-
zulského patentu nebo jiného dokumentu o jmeno-
vání (článek 3 odst. 3).
Úmluva rozeznává jednak konzulární úřední-
ky, jednak zaměstnance konzulárního úřadu. Kon-
zulární úředník je podle článku 1 odst. 4 osoba
pověřená výkonem konzulárních funkcí. Naproti
tomu zaměstnanec konzulárního úřadu je osoba,
která na konzulárním úřadu vykonává administra-
tivní nebo technické funkce (článek 1 odst. 5).
Konzulárním úředníkem může být podle článku 5
pouze občan vysílajícího státu.
Výhody, výsady a imunity, které jsou Úmluvou
poskytovány konzulárním úřadům a konzulárním
úředníkům a zaměstnancům konzulárních úřadů,
se svým obsahem přibližují výhodám, výsadám a
imunitám, které náleží diplomatickým misím a je-
jich členům.
Článek 7 ukládá přijímajícímu státu povinnost
poskytnout konzulárním úředníkům a zaměstnan-
cům konzulárního úřadu potřebnou ochranu a uči-
nit opatření nutná k tomu, aby mohli vykonávat
své funkce a uplatňovat výhody, výsady a imunity,
přiznané jim touto Úmluvou a právními předpisy
přijímajícího státu. Přijímající stát je rovněž po-
vinen zajistit ochranu konzulárního úřadu a obydlí
konzulárních úředníků.
V dalších článcích jsou po tomto generelním
ustanovení podrobně rozvedeny jednotlivé výsady
a imunity, které jsou konzulárním úředníkům a za-
městnancům konzulárního úřadu poskytovány.
Tyto výsady a imunity se týkají nedotknutelnosti
místností konzulárního úřadu a obydlí konzulár-
ních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu,
nedotknutelnosti jejich osoby, vynětí z jurisdikce
a z donucovacích opatření přijímajícího státu, cel-
ního osvobození, osvobození od daní a poplatků,
od státem vynutitelných povinnosti a od povinností
3
týkajících se ohlašování cizinců a povolení k po-
bytu.
Pokud jde o zaměstnance konzulárního úřadu
a rodinně příslušníky konzulárních úředníků a za-
městnanců konzulárního úřadu, příslušné výsady a
imunity jsou jim poskytovány pouze za předpokla-
du, že nejsou občany přijímajícího státu a ani
v něm nemají trvalé bydliště. Pokud by zaměstna-
nec konzulárního úřadu byl občanem přijímajícího
státu nebo v něm měl trvalé bydliště, může odepřít
svědeckou výpověď o úředních záležitostech (člá-
nek 17).
Vždy a všude jsou nedotknutelně archivy kon-
zulárního úřadu (článek 13). Konzulární úřad má
právo na spojení ve svou vládou, diplomatickými
misemi a konzulárními úřady bez ohledu na to, kde
se nalézají. Za tímto účelem je možno používat
všech obvyklých spojovacích prostředků, šifer, ku-
rýrů a kurýrních zavazadel a se souhlasem přijí-
majícího státu je možno zřídit a používat radio-
stanici (článek 14).
Článek 25 ukládá všem osobám, které požívají
na základě Úmluvy výsad a imunit, aby respekto-
valy právní předpisy přijímajícího státu. Úvodní
ustanovení kapitoly o konzulárních funkcích sta-
noví v článku 27 povinnost konzulárního úředníka
usilovat o upevnění přátelských vztahů mezi smluv-
ními stranami a přispívat k všestrannému rozvoji
a prohlubování bratrské spolupráce v politické, hos-
podářské, vědecké, kulturní, právní, turistické a
v dalších oblastech.
Tyto funkce jsou pak specifikovány v článku
28 a n. Úmluvy. Týkají se především zastupování
práv a zájmů občanů vysílajícího státu, notářských
úkonů, oblasti rodinného práva, oblasti dědického
práva, víz a cestovních dokladů a pomoci lodím
vysílajícího státu.
Úmluva podepsaná v Praze dne 22. června
1972 podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicá-
tého dne po dni výměny ratifikačních listin. Je
uzavřena na neomezenou dobu a může být každou
ze smluvních stran v šestiměsíční lhůtě vypově-
zena.
K Úmluvě je připojen Protokol týkající se
oznámení o zadržení nebo vzetí do vazby občana
vysílajícího státu a o lhůtě, v níž má být konzu-
lárnímu úředníkovi umožněna návštěva takovéhoto
občana. V obou případech je stanovena lhůta nej-
déle do 7 dnů. Právo návštěvy občana, který je ve
vazbě nebo ve výkonu trestu, má být poskytováno
periodicky.
Úmluva a k ní připojený Protokol vyžadují ve
smyslu článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/
1968 Sb., o čs. federaci, ve znění ústavního zákona
č. 125/1970 Sb. před svou ratifikaci souhlas Fe-
derálního shromáždění.
V Praze dne 23. října 1972
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
4
Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou
President Československé socialistické repub-
liky a předseda Státní rady Německé demokratic-
ké republiky, vedeni přáním dále rozvíjet přátel-
ské vztahy v souladu se Smlouvou o přátelství, spo-
lupráci a vzájemné pomoci mezi Československou
socialistickou republikou a Německou demokratic-
kou republikou, podepsanou dne 17. března 1967
v Praze, a
s přihlédnutím k tomu, že konzulární vztahy
mezi Československou socialistickou republikou a
Německou demokratickou republikou vyžaduji nové
smluvní úpravy,
rozhodli se uzavřít tuto Konzulární úmluvu a
jmenovali za tímto účelem svými zmocněnci:
president Československé socialistické repub-
liky
Jiřího Götze,
náměstka ministra zahraničních* věcí
Československé socialistické republiky,
předseda Státní rady Německé demokratické
republiky
Oskara Fischera,
náměstka ministra zahraničních věcí
Německé demokratické republiky,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shle-
dány v dobré a náležité formě, se dohodli na tomto:
HLAVA I
Definice
Článek 1
Ve smyslu této Úmluvy dále uvedené pojmy
mají tento význam:
1. "Konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství.
2. "Konzulární obvod" je území, na kterém je kon-
zulární úředník oprávněn vykonávat konzulár-
ní funkce.
3. "Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověře-
ná vysílajícím státem výkonem této funkce.
4. "Konzulární úředník" je osoba, včetně vedoucí-
ho konzulárního úřadu, pověřená výkonem
konzulárních funkcí. Pojem "konzulární úřed-
ník" zahrnuje i osobu vyslanou na konzulární
úřad na praxi.
5. "Konzulární zaměstnanec" je osoba, která není
konzulárním úředníkem a která vykonává na
konzulárním úřadu administrativní nebo tech-
nické funkce. Pojem "konzulární zaměstnanec"
zahrnuje i osobu, která pracuje jako řidič, člen
domácího personálu, zahradník nebo plni jiné
úkoly spojené s péčí o konzulární úřad.
6. Pojem "občan vysílajícího státu" zahrnuje
i právnické osoby.
7. "Konzulární místnosti" jsou budovy nebo části
budov včetně. rezidence vedoucího konzulárního
úřadu, jakož i pozemků, které patři k těmto
budovám nebo částem budov a které jsou použí-
vány výlučně ke konzulárním účelům, bez ohle-
du na to, kdo je jejich vlastníkem.
8. "Konzulární archiv" zahrnuje všechnu úřední
korespondenci, šifry, dokumenty, knihy, filmy,
zvukové pásky a jiné technické pracovní pro-
středky, jakož i zařízení určená k jejich ulo-
žení a ochraně.
9. "Loď" je každé plavidlo plující oprávněně pod
vlajkou vysílajícího státu.
10. "Letadlo" je každé letadlo, které oprávněně
nese označení státní příslušnosti a registrace
vysílajícího státu.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů, jmenování
konzulárních úředníků
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen v přijíma-
jícím státu jen s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace
a konzulární obvod se stanoví po vzájemném sou-
hlasu vysílajícího a přijímajícího státu.
Článek 3
1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího
konzulárního úřadu vyžádá diplomatickou cestou
souhlas přijímajícího státu s jeho osobou.
2. Vysílající stát předá diplomatickou cestou
přijímajícímu státu konzulský patent nebo jiný do-
kument o jmenování vedoucího konzulárního úřa-
du, jeho třídě a konzulárnímu obvodu, ve kterém
bude vykonávat své funkce, a dále o místě, ve kte-
rém má konzulární úřad své sídlo.
3. Po předložení konzulského patentu nebo ji-
ného dokumentu o jmenování vedoucího konzulár-
5
ního úřadu udělí přijímající stát tomuto vedoucímu
v co nejkratší době exequatur nebo jiné povolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se ujme výko-
nu svých funkcí po udělení exequatur nebo jiného
povolení přijímajícím státem.
5. Přijímající stát může povolit vedoucímu
konzulárního úřadu před udělením exequatur nebo
jiného povolení, aby vykonával své funkce proza-
tímně.
8. Přijímající stát učiní po udělení exequatur
nebo jiného povolení nezbytná opatření, aby ve-
doucí konzulárního úřadu mohl vykonávat své
funkce.
Článek 4
Vysílající stát sdělí přijímajícímu státu diplo-
matickou cestou jméno a příjmení, jakož i třídu
každého konzulárního úředníka, který vykonává
jinou funkci než funkci vedoucího konzulárního
úřadu.
článek 5
Konzulárním úředníkem může být jenom ob-
čan vysílajícho státu.
Článek 6
Přijímající stát může kdykoliv oznámit vysíla-
jícímu státu, že exequatur nebo jiné povolení ve-
doucího konzulárního úřadu bylo odvoláno nebo že
konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
je osobou nežádoucí. V takových případech vysíla-
jící stát odvolá tohoto konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance.
HLAVA III
Výhody, výsady a imunity
Článek 7
Přijímající stát poskytne konzulárním úřední-
kům a konzulárním zaměstnancům potřebnou
ochranu a učiní nutná opatření, aby mohli vyko-
návat své funkce a uplatňovat svá práva, výhody,
výsady a imunity přiznané jim touto Úmluvou a
právními předpisy přijímajícího státu. Rovněž za-
jistí ochranu konzulárního úřadu a obydlí konzu-
lárních úředníků.
Článek 8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu
z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo je-li
místo vedoucího dočasně neobsazeno, může vysíla-
jící stát pověřit konzulárního úředníka tohoto nebo
jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě
nebo člena diplomatického personálu své diploma-
tické mise v přijímajícím státě výkonem funkce
vedoucího. Přijímající stát musí být o tom předem
zpraven vysílajícím státem diplomatickou cestou.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzu-
lárního úřadu požívá stejných práv, výhod, výsad
a imunit, jaké přísluší vedoucímu konzulárního
úřadu podle této Úmluvy.
3. Přidělení člena diplomatického personálu
diplomatické mise na konzulární úřad podle od-
stavce 1 se nedotýká jeho výsad a Imunit, které
jsou mu poskytovány na základě jeho diplomatic-
kého statutu.
článek 9
1. Práva a povinnosti konzulárních úředníků
uvedená v této Úmluvě se vztahují stejnou měrou
na členy diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu pověřené konzulárními
funkcemi.
2. Výkon konzulárních funkcí osobami zmíně-
nými v odstavci 1 se nedotýká výsad a imunit, jež
jim náleží na základě jejich diplomatického sta-
tutu.
Článek 10
Vysílající stát může ve shodě s právními před-
pisy přijímajícího státu získávat do vlastnictví nebo
najímat pozemky, budovy nebo části budov pro
konzulární úřad nebo pro byty konzulárních úřed-
níků nebo konzulárních zaměstnanců, pokud jsou
občany vysílajícího státu a nemají v přijímajícím
státě trvalé bydliště. Přijímající stát přitom poskyt-
ne vysílajícímu státu, pokud to bude nutné, veške-
rou pomoc a podporu.
Článek 11
1. Na budově konzulárního úřadu může být
umístěn státní znak a označení konzulárního úřadu
v jazyce vysílajícího státu i přijímajícího státu.
2. Na budově konzulárního úřadu a na rezi-
denci vedoucího konzulárního úřadu může být vy-
věšena vlajka vysílajícího státu.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat
na svých dopravních prostředcích vlajky vysílají-
cího státu.
Článek 12
1. Budovy a části budov, které jsou používány
výhradně pro účely konzulárního úřadu, jakož
i pozemky, které k nim náleží, jsou nedotknutelné.
Orgány přijímajícího státu do nich nesmějí vstoupit
bez povolení vedoucího konzulárního úřadu, vedou-
cího diplomatické mlse vysílajícího státu nebo jimi
zmocněné osoby.
2. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na
obydlí konzulárních úředníků a konzulárních za-
městnanců, pokud nejsou občany přijímajícího stá-
tu nebo nemají v přijímajícím státě trvalé bydliště.
Článek 13
Archivy konzulárního úřadu jsou vždy a bez
ohledu na to, kde se nalézají, nedotknutelně.
6
Článek 14
1. Konzulární úřad má právo na spojení se
svou vládou nebo s diplomatickými misemi a jinými
konzulárními úřady vysílajícího státu nezávisle na
tom, kde se nacházejí. Konzulární úřad může za
tímto účelem používat všech obvyklých spojova-
cích prostředků, šifer, kurýrů i kurýrních zavaza-
del. Zřízení a provoz radiové stanice se může dít
jen se souhlasem přijímajícího státu.
Při používání obvyklých spojovacích prostřed-
ků platí pro konzulární úřad stejné sazby jako pro
diplomatickou misi.
2. Úřední pošta a kurýrní zavazadlo, je-li na
nich jejich úřední povaha zřetelně vyznačena, jsou
nedotknutelné a nesmějí být orgány přijímajícího
státu ani kontrolovány, ani zadržovány, a to bez
ohledu na použitě spojovací prostředky.
3. Osobám dopravujícím konzulární zavazadlo
(konzulárním kurýrům) se poskytují stejná práva,
výsady a Imunity jako diplomatickým kurýrům vy-
sílajícího státu.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno ka-
pitánovi letadla nebo lodi, který obdrží úřední lis-
tinu, v níž je uveden počet zavazadel. Není však
považován za konzulárního kurýra. Konzulární
úředník je oprávněn přímo a bez překážek převzít
toto zavazadlo od kapitána letadla nebo lodi nebo
jim je předat.
Článek 15
Osoba konzulárního úředníka je nedotknutel-
ná. Osoba konzulárního zaměstnance, pokud nejde
o občana přijímajícího státu nebo o osobu, která
má v tomto státě trvalé bydliště, je rovněž nedotk-
nutelná. Tyto osoby nesmějí být ani zadrženy, ani
vzaty do vazby. Přijímající stát je povinen jednat
s nimi s náležitou úctou a musí učinit opatření
potřebná k zabezpečení ochrany jejich osoby, svo-
body a důstojnosti.
Článek 16
1. Konzulární úředník nebo konzulární za-
městnanec, pokud nejde o občana přijímajícího
státu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé
bydliště, je vyňat z jurisdikce a nepodléhá donuco-
vacím opatřením přijímajícího státu s výjimkou
a) žalob souvisejících s osobním nemovitým ma-
jetkem nalézajícím se v přijímajícím státě, po-
kud jej nemá v držení jménem vysílajícího
státu ke konzulárním účelům;
b) žalob v pozůstalostním řízení, v němž konzu-
lární úředník nebo konzulární zaměstnanec
vystupuje soukromě a nikoliv jménem vysíla-
jícího státu jako vykonavatel závěti, správce
pozůstalosti, dědic nebo odkazovník;
c) žalob souvisících se svobodným povoláním
nebo soukromou výdělečnou činnosti, které
konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec provozuje v přijímajícím státě vedle
svých úředních funkcí.
2. Proti konzulárnímu úředníkovi nebo proti
konzulárnímu zaměstnanci, pokud nejde o občana
přijímajícího státu nebo o osobu, která má v tomto
státě trvalé bydliště, může být vedeno vykonávací
řízení jen v případech uvedených v odstavci 1 pís-
meno a), b), c) a za předpokladu, že se dá provést,
aniž by byla porušena nedotknutelnost jeho osoby
nebo jeho obydlí.
3. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka
nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí
ve společné domácnosti a nejsou občany přijímají-
cího státu nebo nemají v tomto státě trvalé bydliš-
tě, jsou rovněž vyňati z jurisdikce a požívají osobni
nedotknutelnosti jako konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec, který není občanem přijí
majícího státu nebo nemá v tomto státě trvalé
bydliště. Za stejných předpokladů nepodléhají tito
rodinní příslušníci rovněž donucovacím opatřením
přijímajícího státu.
4. Vysílající stát se může vzdát imunity kon-
zulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců,
jakož i jejich rodinných příslušníků. Vzdání se
musí být v každém případě oznámeno písemnou
formou. Vzdání se vynětí z jurisdikce v civilních
a správních věcech neznamená vzdání se imunity
co do výkonu rozhodnutí, kterého je zapotřebí
vzdát se zvlášť.
5. Podá-li žalobu osoba, která podle tohoto
článku je vyňata z jurisdikce, nemůže se dovolávat
vynětí z jurisdikce co do protižaloby, která je
v přímé souvislosti s hlavní žalobou.
Článek 17
1. Konzulární úředník nebo konzulární za-
městnanec, pokud nejde o občana přijímajícího stá-
tu nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé
bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.
2. Souhlasí-li vysílající stát s tím, aby konzu-
lární úředník nebo konzulární zaměstnanec, který
je občanem vysílajícího státu a nemá v přijímají-
cím státě trvalé bydliště, vypovídal jako svědek,
může na požádání vypovídat.
3. Není přípustné donucovat konzulárního
úředníka nebo konzulárního zaměstnance, který
není občanem přijímajícího státu, nebo nemá
v tomto státě trvalé bydliště, aby vypovídal jako
svědek, aby se za tímto účelem dostavil k soudu,
nebo aby byl v případě odmítnuti výpovědi při
nedostavení se před soud volán k zodpovědnosti.
7
4. Konzulární zaměstnanec, který je občanem
přijímajícího státu nebo který má v tomto státě
trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď
o úředních záležitostech.
5. Při použití ustanovení odstavce 2 se učiní
potřebná opatření, aby se zamezilo narušení čin-
nosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, lze
učinit ústní nebo písemné svědecké výpovědi na
konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného kon-
zulárního úředníka nebo konzulárního zaměst-
nance.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují na
všechna řízení a jednání před soudy a jinými stát-
ními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku budou uplatňová-
na obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulár-
ního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, po-
kud tyto osoby s nimi žijí ve společně domácnosti,
nejsou občany přijímajícího státu a nemají v tomto
státě trvalé bydliště.
Článek 18
Konzulární úředník je v přijímajícím státě
osvobozen od všech státem vynutitelných povin-
ností. Stejně tak jsou osvobození konzulární za-
městnanci a rodinní příslušníci konzulárních úřed-
níků a konzulárních zaměstnanců žijících s nimi
ve společně domácnosti, pokud nejsou občany při-
jímajícího státu nebo v něm nemají trvalé byd-
liště.
Článek 19
Konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec, jakož i jeho rodinní příslušníci žijící s ním
ve společné domácnosti, kteří jsou občany vysíla-
jícího státu a nemají v přijímajícím státě trvalé
bydliště, nepodléhají povinnostem, které vyplývají
z právních předpisů přijímajícího státu o ohlašo-
vací povinnosti cizinců a získání povolení k pobytu.
Článek 20
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvo-
bozen od všech daní a jiných poplatků
a) z pozemků, budov, částí budov, které jsou po-
užívány výhradně ke konzulárním účelům,
včetně obydlí konzulárních úředníků a kon-
zulárních zaměstnanců, Jsou-li ve vlastnictví
vysílajícího státu nebo jeho jménem najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabyti zmí-
něných nemovitosti, pokud je vysílající stát
získává výhradně ke konzulárním účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na
uhrazování služeb.
Článek 21
Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobo-
zen od všech daní a podobných poplatků za movitý
majetek, který je vlastnictvím vysílajícího státu
nebo se nachází v jeho držení nebo používání a
je užíván ke konzulárním účelům. To platí i pro
získávání takového movitého majetku, za který by
vysílající stát musel v každém jiném případě tyto
daně a poplatky zaplatit.
Článek 22
Konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec, pokud nejde o občana přijímajícího státu
nebo o osobu, která má v tomto státě trvalé byd-
liště, není povinen platit přijímajícímu státu daně
a poplatky ze svých služebních příjmů.
Článek 23
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstna-
nec, jakož i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi
ve společné domácnosti, pokud nejde o občany při-
jímajícího státu nebo o osoby, které mají v tomto
státě trvalé bydliště, jsou osvobození od všech stát-
ních, oblastních a místních dani a poplatků, včetně
daní a poplatků z movitého majetku, který jim ná-
leží.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 se nevzta-
huje na
a) nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy
v ceně zboží nebo služeb;
b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého
majetku nacházejícího se na území přijímají-
cího státu, pokud již není osvobozen podle
článku 20;
c) dědické daně nebo daně za převod majetku,
které vybírá přijímající stát;
d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž
zdroje jsou v přijímajícím státě;
e) soudní, hypotéční a správní poplatky, pokud
osvobození již není poskytnuto podle člán-
ku 20;
f) poplatky, které jsou vybírány za skutečně pro
kázané služby.
Článek 24
1. Všechny předměty, včetně motorových vozi-
del, které jsou dovezeny pro úřední potřebu kon-
zulárního úřadu, jsou v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu osvobozeny od celních po-
platků a dani, které se vybírají v souvislosti nebo
na základě dovozu, stejně tak jako předměty do-
vezené pro úřední potřebu diplomatické mise.
2. Konzulární úředník a jeho rodinní přísluš-
nici jsou osvobozeni od celní kontroly.
Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec,
jakož i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve
společné domácnosti, pokud nejde o občany přijí-
majícího státu nebo osoby, které mají v tomto státě
trvalé bydliště, jsou, pokud jde o jejich zavazadla