Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1973
II. v. o.
42
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Bulharskou lidovou republikou a Protokol, který je její součástí,
které byly podepsány v Praze dne 16. března 1972
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Bulharskou lidovou republikou a Protokolem, který
je její součásti, které byly podepsány v Praze dne
16. března 1972.
Důvodová zpráva
Vzájemné vztahy mezi Československou socia-
listickou republikou a Bulharskou lidovou repub-
likou jsou charakterizovány dynamickým rozvojem,
ke kterému dochází na všech úsecích. Významným
mezníkem v tomto procesu je Smlouva o přátel-
ství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsaná dne
26. dubna 1968 v Praze.
Nová Konzulární úmluva mezi Československou
socialistickou republikou a Bulharskou lidovou
republikou se ve své preambuli výslovná odvolává
na Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné po-
moci a jejím účelem je napomáhat realizaci prin-
cipů zakotvených v této Smlouvě. Konzulární styky,
jejichž právní úprava tvoři předmět Konzulární
úmluvy, zasahují do nejrůznějších oblastí vzájem-
ných vztahů mezi oběma štáty. Týká se to oblasti
hospodářské spolupráce a kooperace, vědeckotech-
nické a kulturní spolupráce
i spolupráce v oblasti
právní a na poli turistického ruchu. Rozmach,
k němuž v těchto vztazích dochází, se projevuje
nejen v narůstáni jejich oblému, ale
i v tom, že
vyžaduje nové formy, které odpovídají vzájemným
vztahům dvou bratrských socialistických států, ří-.
dících se principy socialistického internacionalismu
a bratrské spolupráce.
2
Dosud platná Konzulární úmluva z 27. 5. 1959
již tomuto vývoji nepostačovala a proto ji bylo
nutno nahradit novou smluvní úpravou, která by
byla plně v souladu s dosaženým rozsahem i úrov-
ní vzájemných vztahů.
Potřeba uzavření nové Konzulární úmluvy mezi
ČSSR a BLR byla rovněž vyvolána vývojem na poli
konzulárního práva, ke kterému došlo zejména
v důsledku přijetí, mnohostranné Vídeňské úmluvy
o konzulárních stycích v roce 1963. Tato Úmluva
shrnula a systemizovala již platná pravidla mezi-
národního práva v oblasti konzulárních styků a
zároveň je pokrokovým způsobem rozvinula.
Vývoj konzulárních styků mezi socialistickými
státy se však nezastavil na úrovni, dosažené Vídeň-
skou úmluvou, ale překročil
její rámec, a to ve
směru rozvoje a prohloubení pokrokových principů
v ní obsažených. Proto i v nové Konzulární úmluvě
mezi ČSSR a BLR se uplatňuji zásady, které jsou
charakteristické především pro úpravu konzulár-
ních styků mezi socialistickými státy. Tyto nové
zásady se projevují zejména ve zdůraznění význa-
mu konzulárních funkcí a v rozšíření výsad a imu-
nit poskytovaných konzulárním úřadům a
jejich
členům. Nová Konzulární úmluva mezi ČSSR a BLR
klade v souladu s principy, jimiž se řídí vztahy
mezi bratrskými socialistickými státy důraz pře-
devším na to, že konzulární úředník při výkonu
konzulárních funkcí má přispívat k upevňováni
přátelských vztahů mezi vysílajícím a přijímajícím
státem a k všestrannému rozvoji a prohlubováni
bratrské spolupráce ve všech oblastech.
Rozšíření výsad a imunit, zakotvené v nové
Konzulární úmluvě, dává konzulárním úřadům ob-
dobné postavení, jaké v tomto směru mají diplo-
matické mise. Postavení členů konzulárního úřadu
se přibližuje postavení personálu diplomatické
mise.
Zmíněné principy se objevují též v jiných kon-
zulárních úmluvách uzavíraných mezi socialistic-
kými státy, mezi nimiž je možno uvést konzulární
úmluvy, které ČSSR sjednalo se Svazem sovětských
socialistických republik, Německou demokratickou
republikou a Polskou lidovou republikou.
Obsahem Konzulární úmluvy je úprava posta-
vení, výsad a imunit konzulárních úřadů, konzu-
lárních úředníků a zaměstnanců a úprava výkonu
konzulárních funkcí.
Za konzulární úřad je považován generální
konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární
jednatelství (čl. 1, odst. 1). Konzulární úřad, může
být zřízen na území přijímajícího státu pouze s
jeho
souhlasem (čl. 2). Území, na kterém konzulární
úřad vykonává své funkce, tvoři konzulární obvod
(čl. 1, odst. 2). Sídlo a klasifikace konzulárního
úřadu se stanoví po vzájemné dohodě přijímajícího
a vysílajícího státu (čl. 2, odst. 3).
Mezi pracovníky konzulárního úřadu Úmluva
rozlišuje dvě kategorie. Jsou to jednak konzulární
úředníci, kteří jsou pověřeni výkonem konzulár-
ních funkcí (čl. 1, odst. 4), jednak konzulární za-
městnanci, kteří vykonávají na konzulárním úřadě
administrativní a technické funkce (čl. 1, odst. 5).
Přijímající stát je povinen zajistit konzulár-
nímu úředníkovi ochranu a provést nutná opatření
k tomu, aby mohl plnit své funkce a požívat prá-
va, výsady a imunity, které mu dává úmluva a
právní řád přijímajícího státu (čl. 7). Přijímající
stát je rovněž povinen učinit nutná opatření k za-
jištění ochrany konzulárního úřadu a obydlí kon-
zulárních úředníků.
V dalších článcích jsou stanoveny výsady a
imunity poskytované konzulárnímu úřadu. Patří
k nim právo vyvěšovat a používat vlajku vysílají-
cího státu (čl. 11), nedotknutelnost budov, částí
budov a pozemků, které k nim náleží, používaných
výhradně pro konzulární účely (čl. 12), nedotknu-
telnost konzulárních archivů (čl.
13) a právo kon-
zulárního úřadu na spojení s vládou vysílajícího
státu a s diplomatickými misemi a konzulárními
úřady vysílajícího státu, kdekoli se nalézají (čl. 14).
Na ustanovení o výsadách a imunitách konzu-
lárního úřadu navazují ustanovení týkajicí se vý-
sad a imunit konzulárních úředníků, konzulárních
zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Nej-
významnější z nich jsou nedotknutelnost osoby
konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnan-
ců a jejich vynětí z trestněprávní, občanskoprávní
a správní jurisdikce přijímajícího státu (čl. 15,
čl. 18, čl. 17). Pokud jde o konzulární zaměstnan-
ce, rozsah poskytovaných výsad a imunit je ome-
zen v případě, kdy dotyčná osoba je občanem při-
jímajícího státu nebo má v tomto státě trvalé
bydliště. Takovéto omezení platí i pokud jde o ro-
dinné příslušníky konzulárních úředníků a konzu-
lárních zaměstnanců. V případě konzulárních
úředníků nepřichází omezení poskytovaných vý-
sad a imunit v úvahu, - neboť podle čl. 5 mohou
být konzulárními úředníky pouze občané vysílají-
cího státu. K dalším výsadám a imunitám, které
jsou konzulárním úředníkům a zaměstnancům po-
skytovány, patří osvobození v oblasti celní (čl. 24),
daňové (čl. 22, 23), povinnosti registrace cizinců
(čl. 19) a v oblasti osobních a věcných služeb
a plnění (čl. 18).
Osoby, které na základě této Úmluvy požívají
výsad a imunit jsou povinny dodržovat právní
předpisy přijímajícího státu (čl. 25).
Povinnosti konzulárních úředníků při výkonu
konzulárních funkcí jsou stanoveny v čl. 27
Úmlu-
vy. Tyto povinnosti spočívají jednak v napomáhání
rozvoji a upevňování přátelských vztahů a spolu-
práce mezi vysílajícím a přijímajícím státem ve
všech oblastech a jednak v ochraně práv a zájmů
vysílajícího státu a jeho občanů.
3
Obě tyto stránky konzulární činnosti spolu
úzce souvisí a vzájemně se doplňují. Vyplývá to
z toho, že se jedná o vztahy dvou socialistických
států, založené na zásadách socialistického inter-
nacionalismu a bratrské pomoci a spolupráce.
Jednotlivé konzulární funkce, podrobně uvede-
né v následujících ustanoveních, se týkají působ-
nosti konzulárních úředníků v různých oblastech.
Jsou to funkce notářské (čl. 31), funkce týkající
se cestovních dokladů (čl. 30), funkce v dědických
záležitostech (čl. 34), zastupování a pomoc obča-
nům vysílajícího státu (čl. 35, čl. 36), pomoc lodím
a letadlům (čl. 37-40).
Nedílnou součástí Úmluvy je Protokol, v němž
je stanovena lhůta, v níž konzulární úředník má
být informován o zatčení, zadržení nebo vzetí do
vazby občana vysílajícího státu a lhůta, ve které
mu má být umožněno navázat styk s takovýmto
občanem a navštívit ho. V obou případech tato
lhůta činí 7 dnů.
Úmluva spolu s Protokolem, který tvoří její
nedílnou součást, byla podepsána dne 16. března
1972 v Praze. Podléhá ratifikaci a vstoupí v plat-
nost třicátým dnem po výměně ratifikačních listin.
Vzhledem ke svému politickému významu a s ohle-
dem na to, že se dotýká úzce čs. právního řádu,
i když její provedení nebude vyžadovat jeho změ-
ny, vyžaduje ve smyslu článku 36, odst. 3 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o Československé federaci
ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb. před
svou ratifikací souhlas Federálního shromáždění.
V Praze dne 14. září 1973
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
4
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou
President Československé socialistické repub-
liky
a Statní rada Bulharské lidové republiky,
vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy
v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a
vzájemné pomoci mezi Československou socialis-
tickou republikou a Bulharskou lidovou republi-
kou, podepsanou v Praze dne 26. dubna 1968 a
berouce v úvahu, že konzulární vztahy mezi
Československou socialistickou republikou a Bul-
harskou lidovou republikou vyžadují nové smluvní
úpravy, rozhodli se uzavřít tuto
Úmluvu a jmeno-
vali za tímto účelem svými zmocněnci:
president Československé socialistické republiky
Ing. Bohuslava Chňoupka,
Státní rada Bulharské lidové republiky
Petra Mladoňova,
kteří se po výměně svých plných mocí, jež byly
shledány v náležitém pořádku a formě, dohodli na
tomto:
HLAVA I.
Definice
Článek 1
Ve smyslu této Úmluvy dále uvedené pojmy
mají tento význam:
1. "Konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství.
2. "Konzulární obvod" je území, na kterém kon-
zulární úřad vykonává své konzulární funkce.
3. "Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pově-
řená vysílajícím státem plněním povinností
spojených s touto funkcí.
4. "Konzulární úředník" je osoba, včetně vedou-
cího konzulárního úřadu, pověřená výkonem
konzulárních funkcí. Pojem "konzulární úřed-
ník" zahrnuje
i osobu vyslanou na praxi na
konzulární úřad.
5. "Konzulární zaměstnanec" je osoba, jež není
konzulárním úředníkem a jež vykonává na kon-
zulárním úřadu administrativní nebo technic-
ké funkce. Pojem "zaměstnanec konzulárního
úřadu" zahrnuje i osobu, která plní
i jiné
úkoly spojené s péči o konzulární úřad.
6. "Konzulární místnosti" jsou budovy, nebo
části budov, včetně residence vedoucího kon-
zulárního úřadu, jakož i pozemky, které patří
k těmto budovám nebo částem budov a které
jsou používány výlučně ke konzulárním úče-
lům, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastní-
kem.
7. "Konzulární archiv" zahrnuje všechnu úřední
korespondenci, šifry, dokumenty, knihy, filmy,
zvukové pásky a jiné technické pracovní pro-
středky, jakož i zařízení, určená k jejich ulo-
žení a ochraně.
8. Pojem "občan vysílajícího státu" zahrnuje
i právnické osoby.
9. "Loď" je každé plavidlo plující pod vlajkou
vysílajícího státu.
HLAVA II.
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování
konzulárních úředníků
Článek 2
1. Konzulární úřad může být v přijímajícím státě
zřízen jen s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a
konzulární obvod se stanoví po vzájemném
souhlasu vysílajícího a přijímajícího státu.
Článek 3
1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího
konzulárního úřadu vyžádá diplomatickou ces-
tou souhlas přijímajícího státu.
2. Po obdržení tohoto souhlasu předloží diplo-
matická mise vysílajícího státu ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu konzul-
ský patent nebo jiný dokument o jmenováni
vedoucího konzulárního úřadu. V patentu nebo
v jiném dokumentu se uvádí plné jméno ve-
doucího konzulárního úřadu, jeho občanství,
třída, konzulární obvod, ve kterém bude vy-
konávat své funkce a sídlo konzulárního
úřadu.
3. Po předložení patentu nebo jiného dokladu
o jmenování vedoucího konzulárního úřadu
přijímající stát mu v co nejkratší lhůtě udělí
exekvatur nebo jiné
povolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkcí teprve tehdy, když mu
přijímající stát udělí exekvatur nebo jiné po-
volení.
5. Do udělení exekvatur nebo jiného povolení
může přijímající stát dát vedoucímu konzulár-
ního úřadu souhlas k prozatímnímu výkonu
jeho funkcí.
5
6. Poté, kdy byl vedoucímu konzulárního úřadu
udělen souhlas přijímajícího státu, byť jen
prozatímně, k výkonu jeho funkcí, orgány při-
jímajícího státu učiní patřičná opatření, aby
je mohl vykonávat.
Článek 4
Vysílající stát sdělí ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu plné jméno a příjmení,
státní příslušnost, třídu a funkci konzulárního
úředníka, který vykonává jinou funkci než funkci
vedoucího konzulárního úřadu.
Článek 5
Konzulárním úředníkem může být pouze ob-
čan vysílajícího státu.
Článek 6
Přijímající stát může kdykoliv, aniž by byl
povinen sdělit důvody svého rozhodnutí, uvědomit
diplomatickou cestou vysílající stát o tom, že exe-
kvatur nebo jiné povolení pro vedoucího konzu-
lárního úřadu bylo odvoláno nebo že konzulární
úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu je
nežádoucí osobou. V takovém případě je vysílající
stát povinen odvolat dotyčného vedoucího konzu-
lárního úřadu, konzulárního úředníka nebo za-
městnance konzulárního úřadu, jestliže se již ujali
svých funkci. V případě, že vysílající stát nesplní
tuto povinnost v rozumné lhůtě, může přijímající
stát odmítnout považovat takovou osobu za kon-
zulárního úředníka nebo za zaměstnance konzu-
lárního úřadu.
HLAVA III.
Výsady a imunity
Článek 7
Přijímající stát zajistí konzulárnímu úřední-
kovi ochranu a provede nutná opatření k tomu,
aby mohl plnit své funkce a požívat práv, výsad
a imunit daných mu touto
Úmluvou a právním
řádem přijímajícího státu. Přijímající stát učiní
nutná opatření k zajištění ochrany konzulárního
úřadu a obydli konzulárních úředníků.
Článek 8
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže
z nějakého důvodu vykonávat svou funkci
nebo je-li funkce vedoucího konzulárního úřa-
du dočasně neobsazena, vysílající stát může
zmocnit konzulárního úředníka tohoto nebo
jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě
nebo člena diplomatického personálu své di-
plomatické mlse v přijímajícím státě, aby do-
časně vedl konzulární úřad. Plné jméno této
osoby bude předem oznámeno ministerstvu za-
hraničních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba, pověřená dočasným vedením konzulár
ního úřadu je oprávněna vykonávat funkce
vedoucího konzulárního úřadu, na jehož místo
byla jmenována. Podléhá stejným povinnostem
a požívá stejných práv, výsad a imunit, jaké
by měla, kdyby byla jmenována podle článku
3 této Úmluvy.
3. Jmenování člena diplomatického personálu di-
plomatické mise vysílajícího státu na konzu-
lární úřad v souladu s odstavcem
1 tohoto
článku se nedotýká jeho výsad a imunit, které
mu jsou poskytovány na základě jeho diploma-
tického statutu.
Článek 9
1. Na členy diplomatického personálu diploma
tické mise vysílajícího státu v přijímajícím
státě, kteří byli pověření výkonem konzulár-
ních funkcí na této misi, se vztahují práva a
povinnosti konzulárních úředníků uvedené
v této Úmluvě.
2. Výkon konzulárních funkci osobami uvedený-
mi v odstavci 1 tohoto článku se nedotýká
výsad a imunit, které jsou jim poskytovány na
základě jejich diplomatického statutu.
Článek 10
Vysílající stát může v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu nabýt do vlastnictví nebo
najímat pozemky, budovy nebo části budov pro
konzulární úřad a pro byty konzulárních úředníků
a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud jsou ob-
čany vysílajícího státu a nemají trvalé bydliště
v přijímajícím státě.
Přijímající stát poskytne, pokud to bude nutné,
vysílajícímu státu při nabýváni do vlastnictví nebo
pronajímání pozemků, budov nebo částí budov pro
tyto účely veškerou pomoc a podporu.
Článek 11
1. Na budově, ve které se nachází konzulární
úřad, může být umístěno označení konzulár-
ního úřadu v jazyce vysílajícího i přijímající-
ho státu a státní znak vysílajícího státu.
2. Na budově konzulárního úřadu a na residenci
vedoucího konzulárního úřadu může být vy-
věšena vlajka vysílajícího státu.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat
vlajku vysílajícího státu na svých dopravních
prostředcích.
Článek 12
1. Budovy nebo části budov, používané výlučně
pro účely konzulárního úřadu, právě tak jako
pozemky, které k těmto budovám nebo částem
1
6
budov náleží, jsou nedotknutelné. Orgány při-
jímajícího státu nesmějí do nich vstoupit bez
souhlasu vedoucího konzulárního úřadu, ve-
doucího diplomatické mise vysílajícího státu
nebo osoby zmocněné jedním z nich.
2. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na obydlí
konzulárních úředníků a zaměstnanců konzu-
lárního úřadu, pokud nejsou občany přijímají-
cího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště.
Článek 13
Konzulární archivy jsou nedotknutelné vždy
a kdekoliv se nacházejí. V konzulárních archivech
se nesmějí uchovávat neúřední dokumenty.
Článek 14
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou
vládou a s diplomatickými misemi a s konzu-
lárními úřady vysílajícího státu, nezávisle na
tom, kde se nalézají. K tomuto účelu může
používat všechny obvyklé spojovací prostřed-
ky, šifry, kurýrní spojení a zapečetěná zava-
zadla. Radiostanici lze zřídit a používat pouze
se souhlasem přijímajícího státu.
Při používání obvyklých spojovacích prostřed-
ků platí pro konzulární úřad stejné sazby, jako
pro diplomatickou misi.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu,
bez ohledu na použité spojovací prostředky,
stejně jako zapečetěná zavazadla se zřetelným
vnějším označením jejich úředního charakteru,
jsou nedotknutelná a nesmějí být orgány při-
jímajícího státu zadržena nebo kontrolována.
3. Osobám dopravujícím konzulární zavazadla
poskytne přijímající stát stejná práva, výsady
a imunity, jako diplomatickým kurýrům vysí-
lajícího státu.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapi-
tánu lodi nebo letadla. Kapitán bude vybaven
úřední listinou s uvedením počtu zásilek tvo-
řících konzulární zavazadlo, avšak nebude po-
važován za konzulárního kurýra. Konzulární
úředník může uvedená zavazadla od kapitána
lodi nebo letadla volně převzít a může mu je
volně předat.
Článek 15
Osoba konzulárního úředníka nebo zaměst-
nance konzulárního úřadu, který není občanem
přijímajícího státu nebo který v něm nemá trvalé
bydliště, je nedotknutelná. Tyto osoby nesmí být
zatčeny ani jakýmkoliv způsobem zadrženy. Přijí-
mající stát je povinen jednat s nimi s náležitou
úctou a učinit všechna nezbytná opatření k ochra-
ně jejich osoby, svobody a důstojnosti.
Článek 16
1. Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu, pokud není občanem přijíma-
jícího státu, ani v něm nemá trvalé bydliště,
je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu.
Rovněž požívá vynětí z občanskoprávní a správ-
ní jurisdikce přijímajícího státu s výjimkou:
a) věcné žaloby týkající se soukromé nemo-
vitosti na území přijímajícího státu, ledaže
ji vlastní v zastoupení vysílajícího státu
pro účely konzulárního úřadu;
b) žaloby, týkající se dědictví, v němž je vy-
konavatelem poslední vůle, správcem dě-
dictví, dědicem nebo odkazovníkem jako
soukromá osoba a nikoliv jako zmocněnec
vysílajícího státu;
c) žaloby, týkající se jakéhokoliv svobodného
povolání nebo obchodní činnosti, jež vyko-
nává v přijímajícím státě vedle svých
úředních funkcí.
2. Proti konzulárnímu úředníkovi nebo proti za-
městnanci konzulárního úřadu, pokud není
občanem přijímajícího státu nebo v něm nemá
trvalé bydliště, může být vedenu vykonávací
řízení jen v případech uvedených v odstavci 1,
písmeno a, b, c, a za předpokladu, že se dá
provést, aniž by byla porušena nedotknutelnost
jeho osoby nebo jeho obydlí.
3. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka nebo
zaměstnance konzulárního úřadu, kteří s ním
žijí ve společné domácnosti a nejsou občany
přijímajícího státu nebo nemají v tomto státě
trvalé bydliště, požívají rovněž vynětí z juris-
dikce, jakož i osobní nedotknutelnosti jako
konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu, který není občanem přijímají-
cího státu ani nemá v tomto státě trvalé byd-
liště.
4. Vysílající stát se může vzdát imunity konzu-
lárních úředníků a zaměstnanců konzulárního
úřadu, jakož i jejich rodinných příslušníků.
Vzdání SR musí být v každém případě ozná-
meno písemnou formou. Vzdání se vynětí z ju-
risdikce v občanskoprávních a správních vě-
cech neznamená vzdání se imunity, pokud jde
o výkon rozhodnutí, které je zapotřebí vzdát
se zvlášť.
5. Podá-li žalobu osoba, která podle tohoto člán-
ku požívá vynětí z jurisdikce, nemůže se do-
volávat vynětí z jurisdikce pokud jde o proti-
žalobu, která je v přímé souvislosti s hlavní
žalobou.
Článek 17
1. Konzulární úředník a zaměstnanec konzulár-
ního úřadu, pokud není občanem přijímajícího
7
státu nebo v něm nemá trvalé bydliště, není
povinen vypovídat jako svědek.
2. Se souhlasem vysílajícího státu může konzu-
lární úředník a zaměstnanec konzulárního úřa-
du, pokud není občanem přijímajícího státu
a nemá v něm trvalé bydliště, podat na požá-
dání svědeckou výpověď. Vůči těmto osobám
nelze použit donucovací opatření s cílem, aby
podal svědectví, nebo aby se za tímto účelem
dostavil k soudu a nesmí být volán k zodpo-
vědnosti, jestliže odmítne vypovědět jako svě-
dek nebo se nedostaví k soudu.
3. Zaměstnanec konzulárního úřadu, který je ob-
čanem přijímajícího státu nebo který v něm
má trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou
výpověď o úředních záležitostech.
4. Při použití odstavce 2 tohoto článku budou
učiněna potřebná opatření k tomu, aby bylo
zamezeno narušení Činnosti konzulárního úřa-
du. Pokud je to možné, ústní nebo písemnou
svědeckou výpověď lze učinit na konzulárním
úřadě nebo v bytě dotyčného konzulárního
úředníka nebo zaměstnance konzulárního
úřadu.
5. Ustanovení tohoto článku se vztahují na soud-
ní řízení a řízení prováděná orgány státní
správy nebo jinými orgány, které vykonávají
funkce státní správy.
6. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována
obdobně vůči rodinným příslušníkům konzu-
lárního úředníka nebo zaměstnance konzulár-
ního úřadu, žijícími s nimi ve společné domác-
nosti, kteří nejsou občany přijímajícího státu
a ani v něm nemají trvalé bydliště.
Článek 18
Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu a jejich rodinní příslušnici, pokud
s nimi žijí ve společné domácnosti a nejsou občany
přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé byd-
liště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od vo-
jenských povinností a jiných povinnosti ukláda-
ných státem.
Článek 19
Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu, jakož i jejich rodinní příslušníci,
žijící s nimi ve společné domácnosti, kteří jsou
občany vysílajícího státu a nemají trvalé bydliště
v přijímajícím státě, jsou vyňatí ze všech povin-
ností uložených právními předpisy přijímajícího
státu týkajících se registrace, získávání povoleni
k pobytu a jiných obdobných požadavků vůči ci-
zincům.
Článek 20
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobo-
zen od jakéhokoliv zdanění nebo jiných obdob-
ných poplatků v jakékoliv formě, pokud jde o:
a) pozemky, budovy nebo části budov použí-
vané výhradně ke konzulárním účelům,
včetně obydlí konzulárních úředníků a za-
městnanců konzulárního úřadu, jestliže
jsou ve vlastnictví, nebo najaty vysílajícím
státem nebo jsou najaty některou fyzickou
nebo právnickou osobou jednající jeho
jménem;
b) smlouvy nebo listiny, týkající se nabyti
uvedených nemovitostí, jestliže vysílající
stát nabývá tento majetek výhradně pro
konzulární účely.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se ne-
týkají plateb za poskytnuti služeb skutečně
prokázaných.
Článek 21
Přijímající stát nezdaňuje a nevybírá žádné
daně, nebo jiné poplatky z nemovitého majetku,
který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který
je v jeho držbě nebo užívání a slouží ke konzu-
lárním účelům, ani v souvislosti s nabýváním tako-
vého majetku, za který by v jiném případě vysíla-
jící stát byl povinen na základě právních předpisů
tyto daně a poplatky platit.
Článek 22
Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu, který není občanem přijímajícího
státu, ani v něm nemá trvalé bydliště, je osvobozen
od všech daní a jiných obdobných poplatků všeho
druhu vybíraných přijímajícím státem ze mzdy,
kterou dostává za plnění svých služebních povin-
ností.
Článek 23
1. Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzu-
lárního úřadu, jakož i jejich rodinní přísluš-
níci, žijící s nimi ve společné domácnosti, po-
kud jde o občany vysílajícího státu, kteří
nemají trvalé bydliště v přijímajícím státě, jsou
v něm osvobozeni od veškerých státních, ob-
lastních a místních dani a poplatků, včetně
daní a poplatků z jejich movitého majetku.
2. Osvobození podle odstavce 1 tohoto článku
se nevztahuje na:
a) nepřímé daně, jež bývají obvykle zahrnuty
do ceny zboží nebo služeb;
b) daně a poplatky ze soukromých nemovi-
tostí na území přijímajícího státu, pokud
již nejsou osvobozeny podle článku 20 této
Úmluvy;