Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1973

II. v. o.

48

Vládní návrh,

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Kubánskou republikou, která byla podepsána v Havaně dne 7. dubna 1973

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialis-
tické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Kubánskou republikou, která byla podepsána v Ha-
vaně dne 7. dubna 1973.

Důvodová zpráva

I.

Konzulární styky mezi Československou socia-
listickou republikou a Kubánskou republikou byly
až dosud upraveny pouze mnohostrannou Vídeň-
skou úmluvou o konzulárních stycích z r. 1963,
jejímiž stranami je Československá socialistická
republika i Kubánská republika. Bilaterální úpra-
va, která by odrážela specifiku a potřeby vzájem-
ných vztahů, chyběla.

Proces rozvoje vztahů mezi oběma zeměmi, pro
něž je typické neustálé rozšiřováni spolupráce mezi
oběma státy, jak v oblasti ekonomické, tak i v celé
řadě dalších odvětví - ve vědě, technice, kultuře,
zdravotnictví aj vyvolal v poslední době potřebu
odpovídajícího právního rámce zajištěného smluv-
ními dokumenty. Jednou z oblastí, kde se rozvoj vzá-
jemných vztahů odráží zvlášť viditelně, je oblast
konzulárních styků. Proto již nemohla postačovat

pouze všeobecná mnohostranná smluvní úprava
daná Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích
a bylo nutno sjednat dvoustranný smluvní doku-
ment, odpovídající dosažené úrovni čs. -kubánských
vztahů a zároveň poskytující možnost a prostor pro
jejich budoucí rozvoj. K podpisu tohoto dokumentu
došlo při příležitosti návštěvy čs. stranické a vládní
delegace na Kubě v dubnu t. r.

II.

Hlava I konzulární úmluvy upravuje konzu-
lární styky. Zabývá se otázkami zřizování konzu-
lárních úřadů (čl. 2), jmenování vedoucího kon-
zulárního úřadu (čl. 3), dočasného vedení konzu-
lárního úřadu (čl. 4), jmenování konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců (čl. 5) a
ukončení jejich činnosti (čl. 6).

Úmluva dává každé smluvní straně možnost,
aby na území druhé smluvní strany zřídila s jejím


2

souhlasem konzulární úřad. Dohodou mezí vysíla-
jícím a přijímajícím státem budou v každém jednot-
livém případě stanoveny sídlo, klasifikace a obvod
konzulárního úřadu. Dohodě obou států podléhá
i jakákoli jejich pozdější změna.

Zatímco konzulární úředníci mohou být pouze
občany vysílajícího státu, kteří nemají na území
přijímajícího státu trvalé bydliště, konzulárními
zaměstnanci mohou být občané vysílajícího i přijí-
majícího státu.

Hlava II úmluvy se týká otázky konzulárních
funkci. Úvodní ustanovení této hlavy, čl. 7, odráží
obě základní složky konzulární činnosti: podporo-
vání přátelských styků mezi přijímajícím a vysíla-
jícím státem a napomáhání jejich rozvoji a ochranu
práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů. Čl. 8
upravuje způsob výkonu konzulárních funkcí. Ná-
sledující články této hlavy obsahují podrobnou
úpravu jednotlivých konzulárních funkcí: poskyto-
vání pomoci občanům vysílajícího státu a jejich za
stoupení (čl. 9], evidence občanů, vydávání cestov-
ních dokladů a udělování víz (čl. 10), předávání
dokumentů (čl. 11), notářské funkce (čl. 12), funk-
ce týkající se občanského stavu (čl. 13), funkce
týkající se dědictví (čl. 14], funkce týkající se ná-
mořní dopravy (čl. 15) a funkce týkající se letec-

ke dopravy (čl. 16).

Hlava III se zabývá výsadami a imunitami
konzulárních úřadů. Jedná se o právo používat
státní znak a vlajku vysílajícího státu (čl. 17),
o daňové osvobození místností a bytů určených pro
výkon konzulární činnosti nebo sloužících jako
obydlí konzulárních úředníků a konzulárních za-
městnanců (čl. 19), svobodu spojení konzulárního
úřadu a nedotknutelnost konzulárních zavazadel
(čl. 21), spojení s občany vysílajícího státu a je-
jich ochranu (Čl. 22), styk s orgány přijímajícího
státu (čl. 23], a možnosti, aby konzulární úřady
vybíraly za provedený výkon konzulárních funkci
v souladu s právními předpisy vysílajícího státu
konzulární poplatky (čl. 24).

Čl. 18 upravuje důležitou otázku nedotknutel-
nosti konzulárních místnosti, majetku a dopravních
prostředků a residence vedoucího konzulárního

"úřadu. Podle tohoto ustanovení orgány přijímající-
ho státu nemohou vstoupit bez souhlasu vedoucího

konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické

mise vysílajícího státu do konzulárních místnosti
ani do residence vedoucího konzulárního úřadu
a přijímající stát je povinen tyto místnosti a resi-
denci chránit proti násilnému vniknuti a poško-
zení, i proti narušováni činnosti konzulárního úřa-
du nebo snižování jeho důstojnosti.

S ochranou konzulárních místností souvisí ne-
dotknutelnost konzulárních archivů, které jsou
podle čl. 20 vždy a bez ohledu na to, kde se na-
cházejí, nedotknutelné.

Hlava IV je věnována výhodám, výsadám a
imunitám členů konzulárního úřadu. V prvé řadě
mezi ně patří vynětí členů konzulárního úřadu
z jurisdikce přijímajícího státu a jejich osobní ne-
dotknutelnost.

Konzulární úředníci, zaměstnanci konzulární-
ho úřadu a jejich rodinní příslušníci požívají podle
čl. 26 osobní nedotknutelnosti a nemohou být za-
tčeni ani zadrženi žádným způsobem. Čl. 27 dává
konzulárním úředníkům vynětí z trestní a s vý-
jimkou některých případů i z občanskoprávní a ze
správní jurisdikce přijímajícího státu. Konzulární
zaměstnanci jsou vyňati z trestní jurisdikce přijí-
majícího státu; z občanskoprávní a správní jurisdik-
ce jsou vyňati pouze pokud jde o činy při výkonu
jejich úřední činnosti (čl. 28). Tyto výsady a imu-
nity se přiměřeně vztahují i na rodinné příslušníky
členů konzulárního úřadu (čl. 29). Další výsady a
imunity se týkají povinnosti podávání svědectví
(čl. 30), osvobození od osobních služeb (čl. 31),
vynětí z registrace (čl. 32], celního osvobození
(Čl. 33), daňového osvobození (čl. 34) a osvobození
v případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho
rodinného příslušníka (čl. 35).

Podle čl. 36 se tyto výsady a imunity (mimo
ustanovení odst. 2 a 3 čl. 30 a čl. 35) nevztahují
na konzulární zaměstnance a na rodinné příslušníky
členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijí-
majícího státu nebo mají v tomto státě trvalé byd-
liště.

Možnost vysílajícího státu zříci se výsad a
Imunit členů konzulárního úřadu je upravena
v čl. 37. Čl. 39 ukládá všem osobám, které podle
úmluvy požívají výsad a imunit, povinnost, bez
újmy na těchto výsadách a imunitách dbát práv-
ních předpisů přijímajícího státu.

Úmluva byla podepsána dne 7. dubna 1973
v Havaně. V souladu se svými závěrečnými ustano-
veními podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicá
tého dne po dni výměny ratifikačních listin.

Vzhledem ke svému politickému významu a
s ohledem na to, že se dotýká úzce čs. právního
řádu, i když její provedení nebude vyžadovat jeho
změny, vyžaduje ve smyslu článku 36 odst. 3
ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé
federaci ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb.
před svou ratifikací souhlas Federálního shromáž-
dění.

V Praze dne 31. října 1973

Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.

Ministr zahraničních věci ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.


3

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

Mezi Československou socialistickou republikou
a Kubánskou republikou

Československá socialistická republika a
Kubánská republika, vedeny přáním upravit své
konzulární styky v duchu přátelství, spolupráce a
vzájemného respektování, existujícího ve vztazích
mezi oběma státy, na základě svrchovanosti, ná-
rodní nezávislosti a rovnosti práv, rozhodly se
uzavřít tuto konzulární úmluvu a za tímto účelem
jmenovaly svými zmocněnci:

Za Československou socialistickou republiku

Ing. Miloslava Hrůzu,

náměstka ministra zahraničních věcí.

Za Kubánskou republiku

Dr. Pelegrina Torrase de la Luz,
náměstka ministra zahraničních věcí,

kteří po vzájemné výměně plných mocí, jež byly
shledány v dobré a náležitě formě, dohodli se na
tomto:

Článek 1
Definice
Ve smyslu této úmluvy

a) "konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;

b) "konzulární obvod" je území, určené konzulár-
nímu úřadu k výkonu jeho konzulárních
funkcí;

c) "vedoucí konzulárního úřadu" je generální
konzul, konzul, vicekonzul nebo konzulární
jednatel, pověřený vedením konzulárního úřa-
du;

d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně
vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výko-
nem konzulárních funkcí;

e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, kte-
rá není konzulárním úředníkem a která vyko-
nává na konzulárním úřadě administrativní
nebo technické funkce. Pojem "konzulární za-
městnanec" zahrnuje i osobu, která plní jiné
úkoly, spojené s péčí o konzulární úřad;

f) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární
úředníci a konzulární zaměstnanci;

g) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části
budov a pozemky k nim příslušející, používané
výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez
ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;

h) "rodinní příslušníci" jsou manželé, nezletilé
děti a rodiče členů konzulárního úřadu, kteří
s nimi žijí ve společně domácnosti;

i) "konzulární archivy" zahrnují všechny doku-
menty, šifry a kódy, kartotéky, rejstříky, ko-
respondenci, listiny, knihy, razítka, pečeti, zá-
znamové pásky, filmy, magnetofonové pásky,
gramofonové desky a kazety, zařízení a míst-
nosti určené k jejich uložení a ochraně;

j) "loď vysílajícího státu" je každé plavidlo, uží-
vající vlajky vysílajícího státu v souladu s jeho
právními předpisy;

k) "letadlo vysílajícího státu" je každé letadlo,
registrované ve vysílajícím státě v souladu
s jeho právními předpisy.

HLAVA I
Konzulární styky

Článek 2
Zřizování konzulárních úřadů

1. Každá ze smluvních stran může v souladu
s touto úmluvou zřizovat se souhlasem druhé
smluvní strany na jejím území konzulární úřady.

2. Sídlo a klasifikace konzulárního úřadu a
jeho konzulární obvod budou pro každý jednotlivý
případ stanoveny dohodou mezi vysílajícím a při-
jímajícím státem.

3. Každá změna, týkající se konzulárního úřa-
du a jeho klasifikace, stejně jako konzulárního ob-
vodu, bude uskutečněna na základě dohody mezi
vysílajícím a přijímajícím státem.

Článek 3
Jmenováni vedoucího konzulárního úřadu

1. Před jmenováním vedoucího konzulárního
úřadu musí vysílající stát diplomatickou cestou ob-
držet souhlas přijímajícího státu s jeho osobou.

2. Vysílající stát předá ministerstvu zahranič-
ních věcí přijímajícího státu diplomatickou cestou
konzulský patent.

3. V konzulském patentu budou uvedena jmé-
na a příjmení vedoucího konzulárního úřadu, jeho
třída, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.

4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu konzulárních funkcí poté, co mu přijíma-
jící stát udělí exeguatur. Přijímající stát však může
umožnit vedoucímu konzulárního úřadu prozatímní
výkon konzulárních funkcí již před udělením exe-
quatur. V tomto případě se na něj plně vztahují
ustanovení této úmluvy.


4

Článek 4

Výkon funkcí vedoucího konzulárního úřadu

osobou, pověřenou dočasným vedením konzulárního

úřadu

1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu vy-
konávat své funkce nebo je-li místo vedoucího
uprázdněno, mohou být tyto funkce dočasně vyko-
návány konzulárním úředníkem tohoto nebo jiného
konzulárního úřadu vysílajícího státu nebo členem
diplomatického personálu diplomatické mise vysí-
lajícího státu ve státě přijímajícím. Jména a pří-
jmení osoby, dočasné pověřené výkonem funkcí
vedoucího konzulárního úřadu, budou předem sdě-
lena ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu.

2. Osoba, pověřená dočasným vedením konzu-
lárního úřadu, požívá v souladu s odstavcem 1 to-
hoto článku všech výhod, výsad a imunit, které ná-
ležejí podle této úmluvy vedoucímu konzulárního
úřadu.

Článek 5
Jmenování konzulárních úředníků a zaměstnanců

1. Jména a příjmení a třída konzulárních
úředníků, kteří nejsou vedoucími konzulárních
úřadů, stejné jako jména a příjmení konzulárních
zaměstnanců musí být sdělena neprodlené po jejich
příjezdu nebo jmenování ministerstvu zahraničních
věcí přijímajícího státu.

2. Konzulární úředníci mohou být pouze ob-
čany vysílajícího státu, kteří nemají trvalé bydliště
na území přijímajícího státu.

3. Konzulární zaměstnanci mohou být občany
vysílajícího státu nebo přijímajícího státu.

4. Smluvní strany nebudou ve svých konzu-
lárních stycích používat honorárních konzulárních
úředníků.

Článek 6

Ukončení činnosti konzulárních úředníků
a zaměstnanců

Funkce vedoucího konzulárního úřadu nebo
jakéhokoliv jiného konzulárního úředníka nebo
konzulárního zaměstnance jsou ukončeny zejména
tehdy, jestliže jej vysílající stát odvolá, odvolá-li
přijímající stát exequatur nebo sdělí-li přijímající
stát vysílajícímu státu, že dotyčná osoba přestala
být považována za člena konzulárního úřadu.

HLAVA II
Konzulární funkce

Článek 7
Účel konzulární činnosti

1. Účelem výkonu konzulárních funkcí je:
a) podporování přátelských styků mezi vysílají-
cím a přijímajícím státem a napomáhání roz-

voji hospodářských, obchodních, vědeckých,
kulturních a turistických styků mezi oběma
státy,

b) ochrana práv a zájmů vysílajícího státu a jeho
občanů v přijímajícím státe,

c) poskytování podpory a pomoci občanům vysí-
lajícího státu,

d) informování všemi přístupnými prostředky
o podmínkách a vývoji hospodářského, ob-
chodního, vědeckého, kulturního a turistického
života v přijímajícím státe.

2. Ustanovení této úmluvy, týkající se občanů
vysílajícího státu, se přiměřeným způsobem vztahují
i na právnické osoby, které mají státní příslušnost
tohoto státu v souladu s jeho právními předpisy.

Článek 8
Výkon konzulárních funkcí

1. Konzulární funkce vykonávají konzulární
úředníci vysílajícího státu.

2. Konzulární funkce jsou vykonávány v hra-
nicích konzulárního obvodu. Mimo jeho hranice je
lze vykonávat pouze s předchozím souhlasem při-
jímajícího státu.

3. Konzulární funkce rovněž mohou vykonávat
členové diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu v přijímajícím státe.
V tomto případe budou nadále požívat výhod, vý-
sad a imunit, které jim jsou poskytovány na zá-
klade jejich diplomatického statutu. Jména a pří-
jmení členů diplomatického personálu diplomatic-
ké mise, kteří vykonávají konzulární funkce, budou
sdělena ministerstvu zahraničních věcí přijímají-
cího státu

4. Výkon konzulárních funkcí, uvedených
v této úmluvě, stejné jako výkon dalších funkcí,
kterými mohou být konzulární úřady pověřeny do-
hodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem, bude
prováděn tak, aby nebyl v rozporu s právními před-
pisy přijímajícího státu.

Článek 9

Poskytování pomoci konzulárního úřadu občanům
vysílajícího státu a jejich zastoupení

1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu
s právními předpisy přijímajícího státu poskytnout
pomoc a učinit opatření k zajištění zastoupení ob-
čanů vysílajícího státu před orgány přijímajícího
státu, jsou-li nepřítomni nebo nemohou-li z jaké-
hokoliv jiného důvodu včas hájit svá práva a své
zájmy.

2. Konzulární úředník může v souladu s práv-
ními předpisy vysílajícího státu činit opatření
k právní ochraně zájmů nezletilých a osob, které
nemají plnou právní způsobilost a které jsou ob-
čany vysílajícího státu, zvláště je-li nutné učinit
opatření ke zřízení poručnictví nebo opatrovnictví.


5

Článek 10

Evidence občanů, vydáváni cestovních dokladů
a udělováni víz

Konzulární úředníci mají právo:

a) registrovat občany vysílajícího státu, kteří
mají bydliště nebo sídlo v jejich konzulárním
obvodu; to nezprošťuje obrany vysílajícího stá-
tu povinnosti dodržovat právní předpisy přijí-
majícího státu o evidenci cizinců;

b) vydávat cestovní pasy nebo jiné cestovní do-
klady občanům vysílajícího státu, prodlužovat
jejich platnost, provádět změny, případně je
odnímat nebo zadržet;

c) vydávat víza osobám, které si přejí cestovat
do vysílajícího státu.

Článek 11
Fnnkce týkajicí se předáváni dokumentů

Konzulární úředníci mají právo předávat ob-
čanům vysílajícího státu, kteří mají stálé bydliště
nebo sídlo na území přijímajícího státu, soudní nebo
mimosoudní listiny z vysílajícího státu.

Tito občané mají právo odmítnout tyto listiny
přijmout; v tomto případě je však konzulární
úředník upozorní na právní důsledky tohoto od-
mítnutí.

Článek 12
Notářské funkce

1. Konzulární úředník může v souladu s práv-
ními předpisy přijímajícího státu vykonávat na kon-
zulárních úřadech, ve svém sídle nebo v bytě ob-
čanů vysílajícího státu, jakož i na palubě lodí a le-
tadel, které nesou vlajku vysílajícího státu, tyto
úkony:

a) přijímat, vyhotovovat a ověřovat listiny s pro-
hlášeními občanů vysílajícího státu;

b) přijímat, sepisovat a ověřovat závěti nebo jiná
prohlášení, týkající se dědictví pro občany vy-
sílajícího státu;

c) přijímat, vyhotovovat a ověřovat listiny, týka-
jící se jiných právních záležitostí občanů vy-
sílajícího státu, mají-li mít právní účinky
mimo území přijímajícího státu a netýkají-li
se nemovitostí, nacházejících se na území to-
hoto státu nebo věcných práv, která by je za-
těžovala;

d) legalizovat listiny, ověřovat podpisy na listi-
nách občanů vysílajícího státu a podpisy a ra-
zítka na úředních a právních dokumentech vy-
sílajícího státu;

e) ověřovat opisy, překlady a části listin na žádost
občanů vysílajícího státu;

f) ověřovat podpisy a razítka na listinách justič-
ních nebo jiných orgánů přijímajícího státu;

g) přijímat do úschovy listiny a majetek občanů
vysílajícího státu nebo dokumenty a majetek,
jež je jim určen.

2. Listiny uvedené v odstavcích 1a) a 1e) to-
toho článku mají v přijímajícím státě stejnou právní
průkazní platnost jako ověřené nebo legalizované
doklady nebo ty doklady, jež jsou potvrzeny pří-
slušnými orgány nebo justičnými orgány tohoto
státu.

Článek 13
Funkce týkajicí se občanského stavu

1. Konzulární úředníci mají právo registrovat
narození, občanství, sňatky a úmrtí občanů vysíla-
jícího státu v souladu s jeho právními předpisy
stejně jako zasílat příslušná potvrzení o těchto sku-
tečnostech.

2. Registrace, jíž se týká odstavec 1 tohoto
článku, nezbavuje dotyčné osoby povinnosti činit
prohlášení, vyžadovaná právními předpisy přijíma-
jícího státu.

3. Příslušné místní úřady přijímajícího státu
neprodleně informují konzulární úřad o úmrtí ob-
čana vysílajícího státu.

Článek 14
Funkce týkajicí se dědictví

1. V případě úmrtí občana vysílajícího státu na
území státu přijímajícího oznámí příslušné úřady
tohoto státu neprodleně konzulárnímu úřadu vysí-
lajícího státu všechny informace o dědictví po ze-
snulém, jež má k dispozici.

2. Příslušně úřady přijímajícího státu jsou po-
vinny neodkladně informovat konzulární úřad vy-
sílajícího státu, existuje-li domněnka, že občan vy-
sílajícího státu má nárok na dědictví, nacházející
se na území přijímajícího státu.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu, na je-
hož území se nachází dědictví po občanu vysíla-
jícího státu, podniknou opatření k zajištění pozů-
stalosti v souladu s právními předpisy přijímajícího
státu a sdělí konzulárnímu úřadu, jaká opatření
byla učiněna.

4. Konzulární úředník může být přítomen při
inventarizaci a zajišťování majetku, uvedeného
v odstavci 3 tohoto článku, jakož i účastnit se při
uplatňování dědických práv občanů vysílajícího
státu. Konzulární úředník rovněž může požádat or-
gány přijímajícího státu, aby uvedená opatření byla
učiněna.

5. Zemře-li občan vysílajícího státu během
přechodného pobytu na území přijímajícího státu,
jeho osobní potřeby a jeho peněžní částky budou
bez jakýchkoliv formalit předány konzulárnímu
úřadu vysílajícího státu s výjimkou všeho, co bylo
získáno v přijímajícím státě a co podléhá zákazu
vývozu v době úmrtí.


6

6. Občané vysílajícího státu mají v přijímají-
cím státě při uplatňování dědických práv stejná
práva jako občané tohoto státu.

Článek 15
Funkce týkajicí se námořní dopravy

1. Konzulární úředník může poskytovat pomoc
a podporu lodím vysílajícího státu, které se na-
cházejí v přístavech jeho konzulárního obvodu. Or-
gány přijímajícího státu s ním budou na jeho žádost
spolupracovat.

2. Poté, kdy je lodi vysílajícího státu povolen
volný styk s pobřežím, konzulární úředník ji může
navštěvovat, ověřovat lodní doklady, jakož i do-
klady týkající se nákladu, účelu plavby a doku-
menty o událostech na palubě lodi. S výhradou
pravomoci orgánů přijímajícího státu a v souladu
s předpisy vysílajícího státu má rovněž právo činit
opatření, potřebná k zajištění pořádku a kázně na
lodi.

3. Konzulární úředník může, v rozsahu, v němž
to umožňují právní předpisy přijímajícího státu, do-
provázet členy posádky při styku s orgány tohoto
státu, poskytovat jim pomoc a působit jako tlu-
močník.

4. V případě havárie, najetí na mělčinu nebo
ztroskotání lodi vysílajícího státu ve vnitřních
nebo pobřežních vodách přijímajícího státu, přísluš-
né orgány přijímajícího státu o tom neodkladně uvě-
domí konzulární úřad, který je nejblíže místu ne-
hody a budou informovat o opatřeních, přijatých
k záchraně a zajištění lodi, posádky, cestujících,
nákladů, zásob a jiného majetku. Tyto orgány také
poskytnou konzulárním úředníkům nezbytnou pod-
poru při činění opatření, nutných v důsledku ha-
várie, najetí na mělčinu nebo ztroskotání. Jestliže
to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího
státu, pozvou příslušné orgány přijímajícího státu
konzulárního úředníka k účasti na vyšetřování pří-
čin havárie, najetí na mělčinu nebo ztroskotání.
Konzulární úředníci mohou požádat orgány přijí-
majícího státu, aby učinily opatření k záchraně a
zajištění lodi, posádky, cestujících, nákladu, zásob
a jiného majetku.

5. Jestliže vlastník nebo provozovatel havaro-
vané lodi nebo lodi, která najela na mělčinu nebo
ztroskotala nebo jakákoli jiná osoba, oprávněná
jednat jeho jménem, nemůže učinit nutná opatření
týkající se lodi, nákladu, jejích zásob nebo jiného
majetku, konzulární úředník může učinit tato opa-
tření jménem vlastníka, provozovatele nebo opráv-
něné osoby. Konzulární úředník může taktéž učinit
opatření, týkající se jakýchkoliv předmětů, náleže-
jících občanu vysílajícího státu, které pocházejí
z nákladu nebo zásob, dopravených do přístavu
nebo nalezených na pobřeží, v blízkosti pobřeží
nebo nalézajících se na ztroskotané lodi. Za tuto

loď nebo náklad nebo její zásoby nebude vybírán
žádný celní poplatek kromě případů, kdy byly
dány ke spotřebování nebo využity v přijímajícím
státě.

6. Ustanovení odstavce 4 a 5 tohoto článku
se použijí rovněž v případě majetku občana vysí-
lajícího státu, nalézajícího se na lodi třetího státu.

7. V případě, kdy orgány přijímajícího státu
zamýšlejí ve své pravomoci učinit na lodi vysílají-
cího státu opatření, týkající se jejich trestně práv-
ní jurisdikce, uvědomí o tom předem konzulární
úřad, aby konzulární úředník mohl být přítomen
provádění těchto opatření anebo trestního stíhání.
Jestliže v naléhavých případech nebylo předběžně
informování konzulárního úřadu možné a konzu-
lární úředník nebyl při provádění těchto opatření
přítomen, budou orgány přijímajícího státu nepro-
dleně informovat konzulární úřad o přijatých opa-
třeních. Konzulární úřad bude informován i v pří-
padě, kdy členové posádky lodi budou vyšetřováni
orgány přijímajícího státu.

Ustanovení tohoto článku se nevztahují na
celní, zdravotnickou a pasovou kontrolu.

8. Konzulární úředník má právo v souladu
s právními předpisy vysílajícího státu přijímat ja-
kákoliv prohlášení a vystavovat jakékoliv dokumen-
ty, týkající se:

a) zapisování nebo výmazu lodi z rejstříku vysí-
lajícího státu,

b) nákupu cizích lodí, určených k zapsání do rej-
stříku vysílajícího státu nebo prodeje lodi to-
hoto státu v cizině,

c) vybavení nebo stažení zařízení z lodi, zapsané
v rejstříku vysílajícího státu,

d) ztráty nebo havárie lodi, zapsané v rejstříku
vysílajícího státu.

9. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na
válečné lodi.

Článek 16
Funkce týkající se letecké dopravy

Článek 15 této úmluvy se přiměřeně vztahuje
těž na letadla vysílajícího státu.

HLAVA III

Imunity a výsady konzulárních úřadů
Článek 17

Používání státního znaku, státní vlajky a označení
konzulárního úřadu

1. Na sídle konzulárního úřadu může být umís-
těn státní znak vysílajícího státu a označení kon-
zulárního úřadu v jazyce vysílajícího i přijímají-
cího státu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP