Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1973
II. v. o.
49
Vládní návrh
4
Zákon
ze dne......1973
o ochraně označení původu výrobků
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1) Označení původu výrobků (dále Jen "ozna-
čení původu") je zeměpisný název země, oblasti
nebo místa, který se stal obecně známý jako údaj
o tom, odkud pochází výrobek, jehož jakost nebo
znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpis-
ným prostředím včetně činitelů přírodních nebo
lidských.
(2) Za výrobky podle tohoto zákona se kromě
výrobků průmyslových a řemeslných považují i vý-
robky zemědělské a přírodní.
§ 2
Ochrana označení původu podle tohoto zákona
vzniká Jeho zápisem do rejstříku označení původu
(dále jen "rejstřík"), který vede Úřad pro vynálezy
a objevy (dále jen "Úřad").
§ 3
Zapsané označení původu smí užívat pouze za-
psaný uživatel.
2
§ 4
(1) Zapsané označení původu nesmí nikdo
zneužívat, zejména si je přisvojovat nebo je napo-
dobovat, i když pravý původ výrobků je označen
nebo i když označení je použito v překladu nebo
v odlišné formě, pokud přes odlišnost je nebezpečí
zaměnitelnosti, nebo i když je provázeno výrazy
jako "druh", "typ", "způsob", "imitace" apod.
(2) Zapsané označení původu se nesmí užívat
jako označení druhu výrobků.
(3) Na zapsané označení původu nelze posky-
tovat licenci.
(4) Při sloučení nebo rozdělení organizace,
která je zapsaným uživatelem označení původu,
přechází právo ze zapsaného označení původu stej-
ným způsobem jako jiná její práva; přechod se za-
píše do rejstříku. Při jiných reorganizacích a při
převodech výrobních programů je možné zapsané
označení původu převést dohodou organizací se
souhlasem Úřadu; převod nabývá účinnosti zápisem
do rejstříku. Ve všech případech přechodu nebo
převodu zapsaného označení původu musí výrobky
i nadále vyhovovat podmínkám stanoveným v § 1.
§ 5
(1) Zapsaný uživatel označení původu se může
domáhat u orgánu, který je k tomu povolán, aby
porušování jeho práv bylo zakázáno a závadný stav
odstraněn; jiná práva zapsaného uživatele původu
tím nejsou dotčena.
(2) Oprávnění podle odstavce 1 nelze použít
proti tomu, kdo do šesti měsíců od oznámení zá-
pisu označení původu ve Věstníku vydávaném
Úřadem (dále jen "Věstník") požádá Úřad, aby byl
do rejstříku zapsán jako další uživatel označení
původu (§ 8) a bude tam jako takový zapsán.
§ 6
O zápis označení původu se žádá přihláškou
podanou u Úřadu.
§ 7
(1) Přihlášku označení původu mohou podat
u Úradu osoby právnické a fyzické.
(2) Úřad zapíše označení původu a jeho uži-
vatele do rejstříku, jestliže zjistí, že přihláška
označení původu má náležitosti stanovené prová-
děcími předpisy a že označení původu vyhovuje
podmínkám stanoveným v § 1. O zápisu označení
původu vydá přihlašovateli osvědčení. Zápis se zve-
řejňuje oznámením ve Věstníku.
(3) Nemá-li přihláška předepsané náležitosti,
vyzve Úřad přihlašovatele, aby do tří měsíců ne-
dostatky odstranil. Pokud tak neučiní, má se za to,
že od přihlášky upustil.
3
(4) Nevyhovuje-li označení původu stanove-
ným podmínkám, Úřad přihlášku zamítne.
§ 8
(1) O zápis do rejstříku jako další užívatel
označení původu může Úřad požádat ten, jehož vý-
robky vyhovují podmínkám stanoveným pro již za-
psané označení původu. Při řízení o této žádosti se
postupuje obdobně jako u přihlášky označení pů-
vodu.
(2) Ochrana práv dalšího užívatele podle toho-
to zákona vzniká zápisem do rejstříku.
§ 9
(1) Ochrana vzniklá zápisem označení původu
nebo zápisem dalšího, užívatele označení původu do
rejstříku působí ode dne, kdy přihláška označení
původu nebo žádost o zápis dalšího uživatele došla
Úřadu.
(2) Trvání této ochrany je časově omezeno.
§ 10
(1) Úřad zruší zápis označení původu, zjistí-li,
že
a) označení původu bylo zapsáno, aniž vyhovuje
podmínkám stanoveným v § 1;
b) podmínky stanovené pro zápis označení půvo-
du odpadly;
c) všichni zapsaní uživatelé se označení původu
vzdali písemným podáním.
(2) Úřad zruší zápis jednotlivého uživatele
označení původu, jestliže důvod uvedený v odstavci
1 písm. b) nebo c) se týká jen tohoto uživatele.
(3) V rozhodnutí uvede Úřad den, k němuž se
zrušuje zápis označení původu nebo zápis uživatele.
Zrušení zapíše Úřad do rejstříku a oznámí ve Věst-
níku.
§ 11
Proti rozhodnutí Úřadu lze podat rozklad ve
lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení rozhodnutí.
§ 12
Každý má právo nahlížet do rejstříku a žádat
z něho úřední výpisy.
§ 13
(1) Československá označení původu mohou
být přihlášena k zápisu do zahraničí až po svém
přihlášení v Československé socialistické republice
a jen se souhlasem Úřadu.
(2) Odvolání přihlášky označení původu poda-
né v zahraničí a upuštění od udržování ochrany
podléhá rovněž souhlasu Úřadu.
4
§ 14
Zapsaní uživatelé označení původu jsou povin-
ni bez zbytečného odkladu oznamovat Úřadu nově
nastalé skutečnosti, které se zapisují do rejstříku
označení původu, jakož i změny skutečnosti již za-
psaných.
§ 15
Právnické a fyzické osoby, které nemají na
území Československé socialistické republiky byd-
liště nebo sídlo, musí být v řízení před Úřadem za-
stoupeny členem organizace k tomu oprávněné.
§ 16
(1) Cizinci mají za podmínek vzájemnosti
stejná práva a povinnosti jako českoslovenští ob-
čané.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně
pro právnické osoby.
§ 17
(1) Tímto zákonem zůstává nedotčena ochrana
označení původu poskytovaná podle jiných před-
pisů nebo podle mezinárodních dohod.
(2) Československá označení původu zapsaná
podle Lisabonské dohody o ochraně označení pů-
vodu a jejich mezinárodním zápisu ke dni nabyti
účinnosti tohoto zákona zapíše Úřad do rejstříku.
Takto zapsaná označení původu nabývají ochrany
podle tohoto zákona dnem jeho účinnosti.
§ 18
(1) Podání (přihlášky, žádosti apod. ) u Úřadu
lze učinit jen písemně.
(2) Ustanovení § 19 odstavce 5, § 29 odstavce
2 a § 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
se nepoužije.
(3) jinak platí pro řízení před Úřadem obec-
né předpisy o správním řízení s odchylkami uvede-
nými v tomto zákoně.
§ 19
Úřad upraví prováděcími předpisy:
a) náležitosti přihlášky označení původu a žá-
dosti o zápis dalšího uživatele;
b) náležitosti návrhu na zrušení zápisu označení
původu nebo zápisu uživatele;
c) skutečnosti, jež se zapisují do rejstříku ozna-
čení původu vedeného u Gradu;
d) údaje, jež se zapisují do osvědčení o zápisu
označení původu;
e) vztahy k zahraničí a zastupování cizinců před
Gradem.
§ 20
Tento zákon nabývá účinnosti dnem
5
Důvodová zpráva
k zákonu o ochraně označení původu výrobků
OBECNÁ ČÁST
Práva k označením a zejména práva k označení
původu jsou v současných podmínkách rozvinutého
světového, trhu významným prostředkem k upev-
ňování obchodní pozice a zajišťování větší prodej-
nosti výrobků, s nimiž jsou spjata. Se vzrůstem
průmyslově velkovýroby zboží všeho druhu vzrůstá
současně ve světě poptávka po výrobcích, jejichž
specifická jakost nebo znaky jsou dány podmínka-
mi určitého zeměpisného místa, jehož název se
v důsledku toho stal označením původu takových
výrobků.
Ekonomický význam označení původu je dán
tím, že se užívá pro výrobky, které se pro speci-
fické znaky prosadily natolik, že jsou pod tímto
označením obchodními a spotřebitelskými kruhy
trvale žádány.
Československá socialistická republika náleží
mezi země s bohatým národním fondem označení
původu, jež jsou ve světě známa, užívají se po řadu
desetiletí a mají zvláštní význam pro naše národní
hospodářství, zejména pro zahraniční obchod.
I.
V Československu není označení původu na
rozdíl od vynálezů, ochranných známek apod. do-
sud soustavně upraveno zvláštním vnitrostátním
právním předpisem. Tento nežádoucí stav ve svých
důsledcích znamená, že ochrany označení původu
je možno se domáhat zejména podle ustanovení
o nekalé soutěži obsaženého v občanském zákoně
(§ 352 žák. č. 141/1950 Sb. ); spory jsou složité,
zdlouhavé, a proto i nákladně. Naproti tomu zvlášt-
ní zákon umožní, aby pomoci jednoduchého a rych-
lého řízení před příslušným správním orgánem,
jimž je Úřad pro vynálezy a objevy, byly vytvořeny
předpoklady pro snazší a účinnější ochranu.
Zabezpečení speciální právní ochrany označení
původu v ČSSR je přínosem i pro domáhání se
ochrany v zahraničí, což má pro ČSSR jako tradiční
exportní zemi zvláštní význam. Rada čs. označení
původu se totiž v zahraničí porušuje, ať již formou
neoprávněného užívání nebo napodobování, čímž
dochází k poměrně značným hospodářským ztrátám.
Jako příklad lze uvést porušování čs. označení pů-
vodu "Plzeňské pivo", "Jablonecká bižuterie", "Kar-
lovarská vřídelní sůl".
Snaha poskytnout označením původu řádnou
právní ochranu vzhledem k jejich ekonomickému
a obchodně politickému významu se projevuje prak-
ticky v celém světě. To dokazuje i skutečnost, že
již více států vydalo speciální zákony. Je to např.
zákon Bulharska, Francie, Mongolské lidové repub-
liky, Malgašské unie. Zvláštní právní ochranu při-
pravuje Maďarsko, Sovětský svaz a Jugoslávie.
Problematikou právní úpravy označení původu
se zabývaly též orgány RVHP. Bulharská lidová re-
publika vypracovala návrh typového zákona
o ochraně označení původu, který projednala sku-
pina expertů pro obor ochranných známek, ozna-
čení původu a průmyslových vzorů. Takto připrave-
ný návrh schválil poté stálý orgán RVHP, jímž je
Porada vedoucích úřadů pro vynálezectví člen-
ských zemí RVHP.
Schválené znění vychází z principů obsažených
v Lisabonské dohodě o ochraně označení původu
a jejich mezinárodním zápisu. Návrh čs. zákona je
s tímto typovým zákonem v souladu.
Typový zákon o ochraně označení původu
určený pro rozvojové země připravila Světová
organizace pro duševní vlastnictví v Ženevě. I tento
typový zákon přejímá principy obsažené v Lisabon-
ské dohodě.
Mimo rámec mezinárodních dohod týkajících
se označení původu se ochrana těchto označení
řeší v zahraničí uzavíráním bilaterálních smluv.
Takové smlouvy uzavřely mezi sebou např. Francie,
Maďarsko, Německá spolková republika, Rakousko,
Řecko, Švýcarsko. Československo sjednalo smlou-
vu o ochraně údajů o původu, označení původu a
jiných zeměpisných označení se Švýcarskem a při-
pravuje jednání s dalšími státy. Využívá se i jiných
možností jako je tomu v případě Československa a
Francie, mezi nimiž platí zvláštní protokol v této
věci připojený k obchodní dohodě.
Pro mezinárodní ochranu označení původu má
největší význam Lisabonská dohoda. Českosloven-
sko využilo možnosti poskytované touto dohodou a
přihlásilo zatím 81 nejdůležitějších čs. označení pů-
vodu k mezinárodní ochraně. Mezinárodní pozici
těchto označení původu je třeba posílit vydáním čs.
zákona o ochraně označení původu. Tím se označe-
ní původu dostane na stejnou úroveň zvláštní
právní ochrany, jaké již požívají vynálezy, ochran-
né známky a průmyslové vzory a v některých ze-
mích, zejména v členských zemích Lisabonské
dohody, i označení původu.
Otázkami týkajícími se mezinárodní ochrany
označení původu se zabývá v rámci RVHP skupina
expertů, která vedle již zmíněného typového zá-
kona připravuje mnohostrannou úmluvu o ochraně
označení původu. Vypracováním návrhu byl pově-
řen čs. Úřád pro vynálezy a objevy.
V oboru označení původu platí v současné době
v ČSSR tyto speciální právní předpisy týkajicí se
jednotlivých označení původu:
6
1. vládní nařízení č. 54/1936., o okresovém po-
jmenování "Třeboňský kapr",
2. zákon č. 39/1957 Sb., o chmelařských výrob-
ních oblastech, chmelařských polohách, povin-
ném známkování chmele a evidenci chmelnic,
3. zákon SNR č. 4/1959 Zb., SNR, o rozvoji tokaj-
skej vinohradníckej oblasti na Slovensku, vy-
hláška č. 79/1959 Ú. v., ktorou sa určujú mies-
ta a hony tokajskej vinohradníckej oblasti na
Slovensku, a vyhláška č. 141/1959 Ú. v., o vedení
evidencie vinohradov tokajskej oblasti na Slo-
vensku a uznávání hrozná z vinohradov tejto
oblasti.
Tyto předpisy vymezují zejména výrobní ob-
lasti a zůstávají navrhovaným zákonem zcela ne-
dotčeny.
Příslušnost soudu a hospodářské arbitráže je
dána obecnými předpisy, podle nichž se bude spor
projednávat před soudem, bude-li jednou ze stran
fyzická nebo cizí právnická osoba, jinak před arbit-
ráží. V obecných právních předpisech jsou dosta-
tečná hmotně právní i procesní ustanovení, kterých
může zapsaný uživatel označení původu použit
v případě, že někdo porušuje jeho práva.
To znamená, že vedle § 5 může zapsaný uživa-
tel porušovaného označení původu využít zejména
ustanovení občanského zákona o náhradě škody, ob-
čanského soudního řádu o předběžných opatřeních
a hospodářského zákoníku o spolupráci socialistic-
kých organizací a případně těž ustanovení trestního
zákona o porušování práv k označení původu.
II.
Forma samostatného zákona se volí vzhledem
k naléhavosti právní úpravy této oblasti z hlediska
vnitrostátního (nutnost vytvořit podmínky pro při-
hlašování a zápis označení původu] i mezinárodní-
ho (vztah zejména k Lisabonské dohodě).
Zařadit označení původu do zákona o obje-
vech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmys-
lových vzorech nebylo vhodné vzhledem k tomu,
že uvedený zákon upravuje věcně odlišnou proble-
matiku, tj. výsledky technické tvůrčí činnosti. Na-
proti tomu označení původu, svou podstatou spjaté
s určitým zeměpisným prostředím, patří mezi práva
k označování výrobků jako např. ochranné známky
nebo název podniku. Vyčkávat však případné nove-
lizace zákona o ochranných známkách by zname-
nalo neúnosné oddálení velmi již naléhavé právní
úpravy označení původu. Forma samostatného zá-
kona o označení původu jeví se tudíž vhodným ře-
šením.
Účelem navrhované právní úpravy je:
- stanovit jediné přihlašovací a zápisné místo
pro označení původu v Československu a do-
sáhnout jejich zvláštní právní ochrany obdobně
jako u vynálezů, ochranných známek apod.;
- na podkladě zápisů v rejstříku označení půvo-
du dosáhnout spolehlivé ochrany čs. označení
původu v zahraničí s přihlédnutím k potře-
bám čs. exportu;
- zabezpečit řádné užívání označení původu
v hospodářském styku a působit na výrobce
k dodržování specifických znaků příslušných
výrobků;
- prohloubit unifikaci právních předpisů zemí
RVHP.
III.
Zákon nepředpokládá, že bude třeba uplatnit
zvláštní nároky na státní rozpočet. Přihlášky ozna-
čení původu, kterých - kromě první etapy - ne-
bude v ročních průměrech větší množství, mohou
totiž zpracovávat dosavadní pracovníci právních
útvarů na podnicích a organizacích, případně
pracovníci speciálních útvarů zabývajících se
ochranou vynálezů atd. (VZN). Obdobné útvary by
tuto agendu zajišťovaly v ústředních orgánech.
Pouze u Úřadu jako federálního ústředního orgánu
státní správy v oboru označení původu nelze vylou-
čit, že nutnost zajišťovat kromě řízení o přihláškách
označení původu též potřebnou hospodářsko-orga-
nizátorskou činnost si vyžádá minimální zvýšení
počtu pracovníků
(1 pracovník).
Pokud jde o kontrolní činnost, bude Úřad pro
vynálezy a objevy kontrolovat užívání označení pů-
vodu a v případech, kde bude třeba hlubší kontroly,
bude spolupracovat s příslušnými Inspekčními orgá-
ny a výzkumnými ústavy příslušného oboru-nebo
odvětví.
Spornými případy této agendy a přihlašováním
a event. obhajobou práv v zahraničí se zabývají
specializované Advokátní poradny a Ústav tech-
nického rozvoje a informací (UTRIN). Vzhledem
k malé pravděpodobnosti soudních sporů v tuzem-
sku nelze předpokládat ani růst nároků na kapa-
citu soudních senátů.
U čs. výdajů a příjmů spojených s přihlašová-
ním a zápisem označení původu lze předpokládat,
že v průběhu doby dosáhnou asi této výše:
Výdaje: při předpokládaných 50 čs. přihláškách
označení původu na základě Lisabonské doho-
dy a poplatku 200 šfrs. za i přihlášku budou
činit 10 000 šfrs
tj. cca..........Kčs 17000, -
Příjmy: při uvažovaném max. počtu 300 národ-
ních přihlášek a poplatku
600, - Kčs za 1 přihlášku... Kčs 180 000, -
Z přihlášek v ČSSR ze zahraničí od nečlenů
Lisabonské dohody, např. NSR, v počtu 50 při-
hlášek a při poplatku 600, - Kčs za 1 přihlášku
......Kčs 30 000, - (v devizách).
7
Do této částky nejsou započteny příjmy Advo-
kátních poraden a UTRINU za zastupování při řízení
o přihláškách označení původu před Úřadem.
Jiná činnost v tomto oboru, např. propagace
jednotlivých označení původu, je věcí jejich využí-
vání a vlastních nákladů uživatelů.
V závěru je třeba uvést, že navrhovaná právní
úprava je v souladu jak s usnesením XIV. sjezdu
Komunistické strany Československa o upevňování
socialistické zákonnosti a zvyšování efektivnosti a
kvality práce zahraničního-obchodu, tak i se Směr-
nicemi k 5. pětiletému plánu rozvoje národního hos-
podářství o zvyšování efektivnosti směny v zahra-
ničním obchodě a o zvýšení účinnosti právních
předpisů upravujících oběh zboží.
Zákon byl vypracován podle zásad schválených
legislativními orgány v minulém roce a s přihléd-
nutím k jejich připomínkám.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 1
Ze základních podmínek označení původu,
které definice vymezuje, je především třeba zdůraz-
nit sepjatost určitého zeměpisného názvu s výrob-
kem, který za svou specifickou jakost nebo znaky
vděčí výlučně nebo podstatné tomuto zeměpisné-
mu prostředí. Právě v tomto požadavku na zeměpis-
nou podmíněnost specifických znaků výrobků spo-
čívá pojmový rozdíl mezi označením původu a pou-
hým údajem o místu výroby. V tomto druhém pří-
padě totiž nezáleží na tom, zda a jaké vlastnosti
výrobek má, nýbrž jde o pouhý údaj o místu, kde
byl výrobek vyroben (např. "Vyrobeno v ČSSR",
"Made in").
Další základní podmínkou pro označení půvo-
du je, aby bylo obecně známo, že určité zeměpisné
prostředí dodává výrobku určité specifické znaky
a že označení původu se užívá právě k vyznačení
této skutečnosti. Nestačí tedy pouhá objektivní
existence této skutečnosti, nýbrž sepjatost speci-
fických znaků výrobku s určitým zeměpisným pro-
středím musí být v kruzích spotřebitelů a odběra-
telů obecně známa. Takové známosti dosahují ozna-
čení původu užíváním, během něhož spotřebitelé a
odběratelé na podkladě svých zkušeností nabudou
přesvědčení, že nejde o pouhý údaj o místu výro-
by, nýbrž o pravé označení původu.
Pokud jde o zeměpisně prostředí, tento pojem
zahrnuje nejen činitele přírodní (např. složení
půdy, klima), nýbrž i činitele lidské, případně
obojí.
Označení původu se stalo již obecně vyhraně-
ným pojmem, takže definice, daná tímto zákonem
je v souladu s vymezením tohoto pojmu, jak jej zná
Lisabonská dohoda, návrh úmluvy o ochraně ozna-
čení původu mezi členskými zeměmi RVHP a typové
zákony vypracované v RVHP a ve Světově organi-
zaci pro duševní vlastnictví a jak jej uvádějí právní
předpisy jednotlivých zemí.
Označení původu se užívá buď ve formě pou-
hého zeměpisného údaje (např. Plzeň - pro plzeň-
ské pivo), anebo ve spojení s názvem výrobku
(např. Žatecký chmel), což bývá nejčastější pří-
pad. Pouhý zeměpisný údaj postačí k individuali-
zaci výrobku jen v případech, kdy jdě o výrobek
tak známý, že i bez uvedení jeho názvu nemohou
vzniknout pochybnosti, o jaký druh výrobku jde.
Pojem "výrobek" je zde míněn v nejširším eko-
nomickém smyslu. Může jít o jakékoliv zboží - vý-
robek určený pro trh - pokud vyhovuje podmínkám
stanoveným pro označení původu, tedy výrobky ze-
mědělské, průmyslové nebo řemeslné, jakož i pří-
rodní, pod nimiž se rozumí minerální vody, nerosty,
lesní plodiny, hlemýždi apod. U přírodních výrob-
ků se lidský činitel nepodílí na jejich "výrobě", ný-
brž jen při jejich sběru, třídění, balení, plnění do
lahví apod.
K §§ 2 a 6
Pro označení původu se zavádí přihlašovací
princip obvyklý rovněž u jiných průmyslových práv
a jednotné přihlašovací a zápisné místo, jímž je
Úřad pro vynálezy a objevy. Označení původu se
zapisují do rejstříku, který vede Úřad. Výčet sku-
tečností, zapisovaných do rejstříku, upravuje pro-
váděcí předpis.
Označení původu vzniká tím, že v důsledku
delšího nebo-intenzivnějšího užívání vešlo v obec-
nou známost, že se pod určitým zeměpisným ozna-
čením uvádějí do oběhu výrobky, které za své spe-
cifické vlastnosti vděčí danému zeměpisnému pro-
středí. Takto vzniklé označení původu požívá pouze
obecné, zejména nekalosoutěžní ochrany, popři
padě ochrany podle zvláštních předpisů.
Za předpokladů stanovených tímto zákonem
může být toto označení původu zapsáno do rejstří-
ku, čímž vznikne nové kvalitativně vyšší právo -
zapsané označení původu, které požívá kvalifiko-
vané ochrany podle tohoto zákona. Pro vznik to-
hoto práva - podobně jako u ochranných známek
- má zápis konstitutivní význam.
Základem účinnější ochrany označení původu
podle tohoto zákona je vymezení pojmu označení
původu, což umožni bezpečně je odlíšit od pouhého
zeměpisného údaje o místu výroby. Mimo to sama
skutečnost, že označení původu je zapsáno do rej-
stříku, poskytuje uživateli tohoto práva preventivní
ochranu. Každý si totiž může nahlédnutím do rej-
stříku snadno ověřit, zda svým jednáním nezasa-
huje do práv zapsaného uživatele označení původu.
K §§ 3 a 4
Právo užívat zapsané označení původu se při-
znává jen těm uživatelům, kteří jsou zapsáni v rej-
stříku označení původu. Toto ustanovení, které po-
zitivně vymezuje okruh oprávněných uživatelů za-
psaných označení původu, sleduje i účel zavést
pořádek do užívání těchto označení. Nutí totiž ne-
zapsané uživatele, aby si uvědomili protiprávnost
svého jednání a snažili se urychleně tuto situaci
řešit. K vyjasnění své právní pozice může neza-
psaný uživatel označení původu využít ustanovení
§ 8 a požádat Úřad, aby ho zapsal do rejstříku
jako dalšího uživatele.
Ustanovení § 4 odst. 1 a 2 negativně vymezuje
rozsah práva zapsaného uživatele uvedením těch
případů, které znamenají nežádoucí porušení uve-
deného práva. Formulace je v souladu se zněním
Lisabonské dohody i bilaterálních smluv o ochra-
ně označení původu.
Vzhledem k tomu, že označení původu je spja-
to se zeměpisným názvem, je pojmově vyloučena
možnost poskytovat na označení původu licenci.
9
K sepětí označení původu se zeměpisným pro-
středím je nutno přihlížet i v otázce jeho přechodu
nebo převodu. V obou případech musí být splněná
podmínka, že se tak stane v dané zeměpisné oblasti
a že výrobky i nadále vyhovují podmínkám stanove-
ným v § 1. Označení původu přechází stejně jako
jiná práva při sloučení nebo rozdělení organizace
a Úřad tuto právní skutečnost pouze zapíše do rej-
stříku. Naproti tomu u převodu označení původu je
podmínkou jeho účinnosti souhlas Úřadu a zápis
do rejstříku.
K § 5
Ustanovení odstavce 1 dává zapsanému uživa-
teli označení původu možnost postihu toho, kdo po-
rušuje jeho práva vyplývající ze zapsaného ozna-
čení původu. Mimo to se může zapsaný uživatel do-
máhat ochrany podle ustanovení obecných předpi-
sů, jimiž jsou:
a) občanský zákoník č. 40/1964 Sb., především
pokud upravuje odpovědnost za škodu a ne-
oprávněný majetkový prospěch;
b) ustanovení § 352 občanského zákona č. 141/
1950 Sb., o nekalé soutěži;
c) zákon č. 45/1973 Sb., kterým se mění a dopl-
ňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., a to usta-
novení § 150 odst. 2 písm. b), podle něhož bude
potrestán ten, kdo "uvede do oběhu výrobky
neoprávněně opatřené označením původu,
k němuž přísluší výhradní právo jinému, nebo
označením původu snadno s ním zaměnitel-
ným".
Tato právní ochrana podle obecných ustano-
vení se podle své povahy vztahuje i na neza-
psaná označení původu.
V odstavci 2 se stanoví pro nezapsaného uži-
vatele tzv. ochranná lhůta. Jde o lhůtu 6 měsíců,
která je dostatečně dlouhá pro to, aby se nezapsaný
uživatel mohl dovědět, že vzniklo zapsané označení
původu a uvědomit si, že svým užíváním zasahuje
do výlučných práv zapsaného uživatele.
Pokud nezapsaný uživatel již užívá nebo začne
užívat označení původu v době od podání přihlášky
označení původu do 6 měsíců od oznámení zápisu
označení původu ve Věstníku, musí požádat Úřad
o zápis do rejstříku jako další uživatel před uply-
nutím zmíněné šestiměsíční lhůty. Jestliže tak učiní
a bude jako další uživatel zapsán, nemůže být stí-
hán za užívání, k němuž došlo před podáním žá-
dosti o zápis jako další uživatel.
Jestliže žádost o zápis jako další uživatel ozna-
čení původu bude podána po uplynutí šestiměsíční
lhůty, může být uživatel stíhán za celou dobu uží-
vání, která proběhla před podáním žádosti o zápis
jako další uživatel. K průkazu oprávnění dovolávat
se speciální právní ochrany postačí zapsanému uži-
vateli označení původu, aby předložil osvědčení
o zápisu označení původu vydané Úřadem.
K § 7
Ustanovení § 7 odst. 1 vymezuje aktivní legiti-
maci pro podání přihlášky označení původu, a to
tak, že ji přiznává každému, kdo je způsobilý pře-
jímat práva a závazky a chce své označení původu
přihlásit k zápisu u Úřadu.
Odstavec 2 tohoto paragrafu stanoví před-
poklady kladného vyřízení přihlášky označení pů-
vodu k zápisu, a to tak, že musí být splněny jak
materiální podmínky zápisně způsobilosti označení
původu stanovené v § 1, tak i formální náležitosti
přihlášky blíže stanovené v prováděcím předpise.
Jsou-li zmíněné podmínky a náležitosti splněny,
Úřad zapíše označení původu a jeho uživatele do
rejstříku.
O zápisu označení původu obdrží přihlašovatel
osvědčení, v němž se uvede zejména, že je zapsa-
ným uživatelem označení původu, dále znění za-
psaného označení původu, Jeho územní vymezení,
název a charakteristika výrobků, jichž se týká.
Pokud přihláška nebude splňovat požadované nále-
žitosti, může přihlašovatel v tříměsíční lhůtě ne-
dostatky odstranit. Jinak se bude přihláška posu-
zovat jako by od ní upustil. Nebudou-li splněny
podmínky stanovené pro označení původu, Úřad
přihlášku zamítne. Zamítnutí nebrání tomu, aby
přihláška téhož označení původu byla podána poz-
ději znovu, pokud v mezidobí byly splněny chybějící
podmínky (např. potřebná známost označení pů-
vodu).
Poplatky za řízení ve věcech označení původu
upravuje vyhláška Federálního ministerstva finan-
cí, ministerstva financí ČSR a ministerstva financí
SSR č. 120/1972 Sb., o správních poplatcích.
K § 8
Toto ustanovení řeší ty případy, kdy v témže
zeměpisném místě nebo oblasti vyrábí stejné vý-
robky dvě nebo více organizací a uvádí je na trh
pod označením původu, jež já zapsáno pouze pro
jednu z nich. Zákon umožňuje dosud nezapsaným
uživatelům daného označení původu požádat Úřad,
aby je rovněž zapsal do rejstříku.
Podle stanovení § 14 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (správní řád) je již zapsaný
uživatel označení původu a jeho nadřízený orgán
účastníkem řízení o této žádosti.
Zjistí-li Úřad, že výrobky žadatele splňují pod-
mínky stanovené pro již zapsané označení, zapíše
jej do rejstříku označení původu jako dalšího uži-
vatele a vydá mu o tom osvědčení.
Pro vznik ochrany dalšího uživatele má zápis
konstitutivní význam - jeho ochrana vzniká zápi-
sem do rejstříku.