Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1973
II. v. o.
54
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou
republikou a Protokol, který je její součástí, podepsané
v Budapešti dne 17. května 1973
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí s Konzu-
lární úmluvou mezi Československou socia-
listickou republikou a Maďarskou lidovou
republikou a Protokolem, který je její
součástí, podepsanými v Budapešti dne
17. května 1973.
- 2 -
Důvodová zpráva
Konzulární styky mezi Československou socialistickou
republikou a Maďarskou lidovou republikou byly až do současné
doby upraveny Konzulární úmluvou mezi ČSR a MLR z roku 1959.
Tento smluvní dokument však již neodpovídal současnému rozvoji
ani úrovni vzájemných vztahů mezi oběma státy.
Rozhodující význam pro rozvoj vzájemných vztahů na všech
úsecích mělo uzavření Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzá-
jemné pomoci dne 14. června 1968 v Budapešti, která zakotvuje
základní principy vzájemných vztahů obou bratrských socialis-
tických států a je základem pro jejich další rozvoj.
Tomuto rozvoji má napomáhat v oblasti konzulárních styků
nová konzulární úmluva, v jejíž preambuli je vyjádřeno přání
smluvních stran dále prohlubovat přátelské vztahy mezi oběma
zeměmi a národy v duchu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzá-
jemné pomoci. Právní úprava konzulárních styků podle nové úmlu-
vy zasahuje do řady oblastí vzájemných vztahů. Je to jak oblast
hospodářství, v níž v současné době hraje rozhodující úlohu
socialistická integrace a kooperace, tak i oblasti vědeckotech-
nické spolupráce, kulturní spolupráce a v neposlední řadě i
spolupráce v oblasti právní. Z hlediska konzulárních styků hra-
je význačnou úlohu i turistický ruch, k jehož neustálému roz-
machu mezi oběma státy dochází.
V otázce nezbytnosti smluvní úpravy konzulárních styků
mezi ČSSR a MLR sehrál významnou roli i rozvoj konzulárního
práva, ke kterému došlo v mezinárodním společenství, zejména
po roce 1963, kdy byla přijata mnohostranná Vídeňská úmluva
o konzulárních stycích. Tato úmluva je nejen kodifikací plat-
ného mezinárodního práva v oblasti konzulárních styků, ale
v mnoha směrech též jeho normy pokrokovým způsobem rozvíjí.
V konzulárních vztazích mezi socialistickými státy pak
pokrokový rozvoj konzulárního práva pokračoval ještě za rámec
Vídeňské úmluvy. Prohloubení jejích zásad se projevuje jednak
- 3 -
v oblasti výsad a imunit konzulárních úřadů a jejich členů,
jednak v oblasti funkcí svěřených konzulárním úřadům.
Dochází k rozšíření výsad a imunit konzulárních úřadů
a jejich členů, a to do takového rozsahu, v jakém jsou po-
skytovány diplomatickým misím a jejich personálu.
Pokud jde o obsah konzulárních funkci, je zdůrazňována
nejen ochrana práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů,
ale zároveň je kladen důraz na úlohu konzulárního úředníka
při rozvíjení a upevňováni přátelských vztahů a spolupráce
mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
Tyto principy nacházíme též v konzulárních úmluvách,
které ČSSR v poslední době uzavřela s jinými socialistickými
státy - tj. s SSSR, NDR, PLR, BLR.
Hlava I úmluvy obsahuje definice pojmů úmluvou užíva-
ných. Hlava II se zabývá otázkami zřizování konzulárních úřa-
dů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnan-
ců. Podle čI. 2 je ke zřízení konzulárního úřadu zapotřebí
souhlasu přijímajícího státu, přičemž jeho sídlo, třída a kon-
zulární obvod jsou určeny společnou dohodou vysílajícího a při-
jímajícího stát. Čl. 3 upravuje způsob jmenování vedoucího kon-
zulárního úřadu. K tomu, aby se mohl ujmout svých funkci, je
zapotřebí, aby mu přijímající stát udělil exequatur nebo jiné
povolení.
Konzulárním úředníkem může být pouze statni občan vysíla-
jícího státu, zatímco konzulárním zaměstnancem může být občan
vysílajícího nebo přijímajícího státu (čl. 6). Podle čl. 8 mů-
že přijímající stát, aniž by udal důvody svého rozhodnutí, od-
volat exequatur vedoucího konzulárního úřadu, nebo oznámit, že
konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec není přijatelný,
V takovém případě je vysílající stát povinen dotyčnou osobu
- 4 -
odvolat, neboť jinak přijímající stát může odepřít uznávat
ji za konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance,
což má za následek, že takové osobě nebudou poskytovány pří-
slušné výsady a imunity.
Výhody, výsady a imunity, poskytované konzulárnímu úřadu
a jeho členům, jsou upraveny v hlavě III úmluvy. Článek 9 dává
přijímajícímu státu povinnost ochrany konzulárního úřadu
a povinnost ochrany konzulárních úředníků a jejich bytů.
Článek 13 stanoví nedotknutelnost budovy, části budovy a po-
zemků, používaných výhradně pro konzulární účely, jakož i by-
tů konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců. Článek 14
obsahuje ustanovení o nedotknutelnosti konzulárního úřadu.
Článek 15 upravuje právo konzulárního úřadu na spojení se svou
vládou, diplomatickou misí a konzulárními úřady svého státu.
Vedle běžných spojovacích prostředků může konzulární úřad po-
užívat šifru, kurýry, zapečetěné zásilky a se souhlasem vysíla-
jícího státu i radiovou vysílací stanici.
V článku 16 je zakotvena nedotknutelnost osoby konzulár-
ního úředníka a konzulárního zaměstnance, článek 17 poskytuje
konzulárním úředníkům a konzulárním zaměstnancům vynětí z juris-
dikce přijímajícího státu s výjimkou některých případů občansko
právních sporů. S vynětím konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců z jurisdikce přijímajícího státu souvisí jejich osvo-
bození od povinnosti podávat svědeckou výpověď (článek 18). Další
výsady a imunity se týkají osvobození od výkonu vojenské služby
a od veřejných služeb všeho druhu (článek 19), od registrační
povinnosti, která se obecně vztahuje na cizince (článek 20), daňo-
vého osvobození (článek 21, 22, 23), celního osvobození
(článek 24) a svobody pohybu v konzulárním obvodu (článek 26).
Článek 25 dává všem osobám, které na základě úmluvy požívají vý-
sad a imunit, povinnost, bez újmy na těchto výsadách a imunitách,
dodržovat právní předpisy přijímajícího státu.
Hlava IV úmluvy upravuje výkon konzulárních funkcí. Úvodní
ustanovení této hlavy, článek 28, odráží obě stránky konzulární
činnosti, které se uplatňuji ve vztazích mezi bratrskými socia-
listickými státy a které se navzájem doplňuji. Je to podpora
- 5 -
přátelských vztahů a spolupráce mezi vysílajícím a přijímajícím
státem a ochrana práv a zájmů vysílajícího státu a jeho obča-
nů. Z tohoto pojetí vychází úprava jednotlivých konzulárních
funkcí: matričních úkonů (článek 30), pasových a vízových (Slané
31), notářských (článek 32), funkcí ve věcech osvojení a opatrov-
nictví (článek 34), ve věcech dědických (Slánek 35), styk s obča-
ny vysílajícího státu, jejich zastupování a poskytování pomoci
(článek 36, 37) a funkcí v lodní a letecké dopravě (články 38,
39, 40, 41, 42). Vedle těchto funkcí může konzulární úředník,
není-li to v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu, vy
konávat i jiné konzulární funkce.
Při výkonu konzulárních funkcí se konzulární úředník může
ústně i písemně obracet na orgány v konzulárním obvodu a v sou-
ladu s právními předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu i na pří-
slušné ústřední orgány.
V souladu se svými závěrečnými ustanoveními podléhá úmluva
ratifikaci a vstoupí v platnost 30 dnů ode dne výměny ratifikač-
ních listin.
Nedílnou součástí úmluvy je Protokol, který obsahuje lhůty,
v nichž má být konzulární úředník informován o zadržení nebo
jiném omezení osobní svobody občana vysílajícího státu a lhůty,
v nichž má být konzulárnímu úředníkovi umožněna návštěva takové-
hoto občana. Tyto lhůty Siní v prvém případě 5 dní, v druhém pří-
padě 7 dní.
Ve smyslu čl. 36, odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
o československé federaci ve znění ústavního zákona č. 125/1970
Sb. úmluva vyžaduje před svou ratifikací souhlas Federálního
shromáždění.
V Praze dne 5. listopadu 1973
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
- 6 -
Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou
lidovou republikou
President Československé socialistické republiky a
presidiální rada Maďarské lidové republiky
vedeni přáním, aby se v duchu Smlouvy o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci, uzavřené dne 14. června 1968
v Budapešti mezi Československou socialistickou republikou
a Maďarskou lidovou republikou, prohlubovaly přátelské
vztahy mezi oběma zeměmi a jejich národy,
a ve snaze o další rozvoj konzulárních styků mezi
oběma státy
rozhodli se uzavřít konzulární úmluvu a za tím účelem
jmenovali svými zmocněnci
president Československé socialistické, republiky
Františka Krajčíra
I. náměstka ministra zahraničních věcí
presidiální rada Maďarské lidové republiky
Puju Frigyese
I. náměstka ministra zahraničních věcí
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré
a náležité formě, a dohodli se na těchto ustanoveních:
HLAVA I
Definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají dále uvedené výrazy tento
význam:
1/ výrazem "konzulární úřad" se rozumí generální konzulát,
konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
- 7 -
2/ výrazem "vedoucí konzulárního úřadu" se rozumí generální
konzul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel, jenž
je pověřen vedením konzulárního úřadu;
3/ výrazem "konzulární úředník" se rozumí každá osoba, včet-
ně vedoucího konzulárního úřadu, která je pověřena výko-
nem konzulárních funkcí, výrazem "konzulární úředník"
se rozumí i osoba, která byla vyslána na konzulární úřad
za účelem osvojení si konzulárních úkolů (praktikant);
4/ výrazem "konzulární zaměstnanec" se rozumí osoba, která
není konzulárním úředníkem a která plni na konzulárním
úřadě administrativní nebo technické úkoly; výrazem
"konzulární zaměstnanec" je třeba rozumět i Siena pomoc-
ného personálu konzulárního úřadu;
5/ výrazem "konzulární obvod" se rozumí území určené konzu-
lárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
6/ výrazem "konzulární archívy" se rozumějí všechny listiny,
dokumenty, korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky
a rejstříky konzulárního úřadu spolu se šifrovacím mate-
riálem, kartotékami a zařízením určeným k jejich ochraně
a uložení;
7/ výrazem "loď" se rozumí plavidlo, které je oprávněno
používat vlajku vysílajícího státu.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů, jmenování konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad lze zřídit v přijímajícím státě jen
se souhlasem tohoto státu.
2. Sídlo, klasifikaci a konzulární obvod konzulárního
úřadu určí po společné dohodě vysílající a přijímající stát.
-8-
Článek 3
1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího konzu-
lárního úřadu vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímají-
cího státu 9 jeho jmenováním.
2. Vysílající stát zašle diplomatickou cestou ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo
jinou listinu, kterou je vedoucí konzulárního úřadu jmenován.
V tomto konzulském patentě nebo listině je nutno uvést jméno,
příjmení, státní občanství, třídu vedoucího konzulárního úřa-
du, konzulární obvod, v němž bude vykonávat svou funkci a síd-
lo konzulárního úřadu.
3. Přijímající stát po předložení konzulského patentu
nebo jiné listiny o jmenování vedoucího konzulárního úřadu
vystaví v co nejkratší době pro něho exequatur nebo jiné po-
volení k výkonu jeho funkce.
Článek 4
1. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých
funkcí, jakmile mu přijímající stát udělí exequatur nebo jiné
povolení k výkonu jeho funkce.
2. Přijímající stát před udělením exequatur nebo jiného
povolení k výkonu funkce muže dát souhlas k tomu, aby vedoucí
konzulárního úřadu vykonával svou funkci prozatímně.
3. Orgány přijímajícího státu při udělení exequatur nebo
jiného povolení k výkonu funkce nebo při udělení prozatímního
souhlasu učiní potřebná opatření k tomu, aby vedoucí konzulár-
ního úřadu mohl vykonávat své funkce.
Článek 5
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z jakých-
koliv důvodů vykonávat své funkce, anebo jestliže místo vedou-
cího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající
stát může pověřit dočasným vedením konzulárního úřadu jiného
konzulárního úředníka tohoto úřadu anebo konzulárního úřed-
- 9 -
níka jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijí-
majícím státe, případně Siena diplomatického personálu
diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.
Jméno a příjmení této osoby je třeba předem sdělit mini-
sterstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba, která je pověřena dočasným vedením konzulár-
ního úřadu, vykonává funkce vedoucího konzulárního úřadu.
Plní tytéž povinnosti a požívá táž práva, výsady a imunity
tak, jako kdyby byla jmenována podle článku 3.
3. Jestliže podle odstavce 1/ tohoto článku je dočasným
vedením konzulárního úřadu pověřen člen diplomatického perso-
nálu diplomatické mise vysílajícího státu, toto pověření
se nedotýká jeho diplomatických výsad a imunit.
Článek 6
1. Konzulárním úředníkem může být jen státní občan vy-
sílajícího státu.
2. Konzulárním zaměstnancem může být státní občan vy-
sílajícího nebo přijímajícího státu. Jestliže konzulárním
zaměstnancem je občan přijímajícího státu nebo občan vysí-
lajícího státu s trvalým bydlištěm v přijímajícím státě,
je třeba při jeho přijetí dodržet právní předpisy přijíma-
jícího státu.
Článek 7
Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu jména, příjmení, státní občanství,
hodnost a funkci těch konzulárních úředníků, kteří nebyli
jmenováni vedoucím konzulárního úřadu.
Článek 8
Přijímající stát může diplomatickou cestou, a to kdykoliv
bez udání důvodů, oznámit vysílajícímu státu, že exequatur
nebo jiné povolení vedoucího konzulárního úřadu odvolává,
nebo že konzulární úředník anebo konzulární zaměstnanec není
-10-
přijatelný. V případě takového oznámení vysílající stát od-
volá vedoucího konzulárního úřadu, konzulárního úředníka,
nebo konzulárního zaměstnance. Jestliže vysílající stát v při-
měřené době nesplní tuto svou povinnost, může přijímající
stát odepřít uznání takovéto osoby za konzulárního úředníka
nebo konzulárního zaměstnance.
HLAVA III
Výsady, výhody a imunity
Článek 9
Přijímající stát zajistí ochranu konzulárního úředníka
a učiní potřebná opatření k tomu, aby konzulární úředník mohl
vykonávat svoje funkce a požívat práva, výsady a imunity, kte-
ré mu tato Úmluva a právní předpisy přijímajícího státu zajiš-
ťují.
Přijímající stát učiní potřebná opatření k ochraně konzu-
lárního úřadu a bytu konzulárního úředníka.
Článek 10
1. Ustanovení táto Úmluvy o právech a povinnostech konzu-
lárních úředníku se vztahují i na členy diplomatického perso-
nálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě,
pokud vykonávají konzulární funkce.
2. Výkon konzulární činnosti osobami, uvedenými v odstav-
ci 1), se nedotýká jejich diplomatických výsad a imunit.
Článek 11
1. Vysílající stát může získat na území přijímajícího
státu ve smyslu právních předpisů přijímajícího státu vlastnic-
ké nebo nájemní právo na pozemky, budovy a části budov, pro
účely umístění konzulárního úřadu a bytů pro konzulární úředníky
nebo konzulární zaměstnance.
-11-
2. Přijímající stát v případě potřeby poskytne vysíla-
jícímu státu pomoc při získání vlastnického anebo nájemního
práva na pozemky, budovy, části budov pro uvedené účely.
3. Ustanovení odstavce 1) nezbavují vysílající stát povin-
nosti dodržovat právní předpisy v oboru stavebního práva
a urbanistiky, které platí pro oblast, kde se nacházejí zmí-
něné budovy, části budov nebo pozemky k nim příslušející.
Článek 12
1. Na budovu, kde sídlí konzulární úřad, lze umístit
znak vysílajícího státu a název konzulárního úřadu v jazyce
vysílajícího a přijímajícího státu.
2. Vlajku vysílajícího státu nebo konzulární vlajku
lze vyvěsit na konzulárním úřadě a na rezidenci vedoucího
konzulárního úřadu.
3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat vlajku vy-
sílajícího státu nebo konzulární vlajku na svých dopravních
prostředcích (tj. autu a lodi).
Článek 13
1. Budova anebo část budovy, která je používána výhrad-
ně k účelům konzulárního úřadu, a k tomu patřící pozemek jsou
nedotknutelné.
Orgány přijímajícího státu nemohou bez souhlasu vedou-
cího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise nebo
jimi pověřené osoby vkročit do budovy nebo části budovy
sloužící výhradně konzulárním účelům, ani na pozemek, který
k ní patří.
2. Ustanovení, obsažené v odstavci 1), se vztahuje i
na byty konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců.
Článek 14
Konzulární archív je vždy, bez ohledu na to, kde je umís-
těn, nedotknutelný.
-12-
Článek 15
1. Konzulární úřad má právo udržovat styk se svou vlá-
dou, jakož i s diplomatickou misí a konzulárními úřady vy-
sílajícího státu na území přijímajícího státu. Za tím účelem
může konzulární úřad použít všechny obvyklé spojovací prostřed-
ky, šifru, kurýry a zapečetěné zásilky. Radiovou vysílací
stanici může konzulární úřad zřídit a používat jen se souhla-
sem přijímajícího státu. Při používání obvyklých spojovacích
prostředků platí pro konzulární úřad tytéž sazby jako pro
diplomatickou misi.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu bez ohledu
na to, o jaký sdělovací prostředek jde, jakož i zásilky konzu-
lárního úřadu zapečetěné a opatřené zřetelným vnějším označe-
ním jejich úřední povahy, jsou nedotknutelné. Takovéto zásil-
ky nemohou být orgány přijímajícího státu kontrolovány nebo
zadrženy.
3. Přijímající stát poskytuje osobám přepravujícím konzu-
lární zásilky stejná práva, výsady a imunity jako diplomatic-
kým kurýrům vysílajícího státu.
4. Konzulární zásilka může být svěřena kapitánu lodi
nebo letadla. Kapitán musí být vybaven listinou, v které bude
uveden počet zásilek, avšak kapitán nemůže být považován
za konzulárního kurýra. Konzulární úředník může přímo a bez
překážek převzít konzulární zásilku od kapitána lodi anebo
letadla.
Článek 16
Osoba konzulárního úředníka a konzulárního zaměstnan-
ce je nedotknutelná. Nemohou být zajištěni ani jinak ome-
zeni na osobní svobodě.
Přijímající stát je povinen jednat s konzulárními úřed-
níky a konzulárními, zaměstnanci a náležitou úctou a učinit
všechna potřebná opatření k zabezpečení a ochraně jejich
svobody, osoby a důstojnosti.
-13-
Článek 17
1. Konzulární úředník a konsulární zaměstnanec je vyňat
z jurisdikce přijímajícího státu s výjimkou případu, kdy jde:
a) o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti
na Uzemí přijímajícího státu, ledaže ji konzulární
úředník nebo konzulární zaměstnanec vlastní v zastou-
pení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;
b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární
úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonavatelem
poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odka-
zovníkem jako soukromá osoba, a nikoliv v zastoupení
vysílajícího státu;
c) o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní
činnosti, jež konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých
funkcí.
Vůči konzulárním úředníkům nebo konzulárním zaměstnan-
cům nelze provést jakýkoliv výkon rozhodnutí s výjimkou
případů uvedených výše, pokud výkon rozhodnutí lze provést,
aniž by byla narušena nedotknutelnost jejich osoby a obydlí.
2. Rodinní příslušníci, žijící s konzulárním úředníkem
nebo konzulárním zaměstnancem ve společné domácnosti, rovněž
nepodléhají jurisdikci přijímajícího státu a požívají stejná
práva, výsady a imunity, včetně osobní nedotknutelnosti, jako
konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci.
3. Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce
konzulárních úředníků, konzulárních zaměstnanců a jejich rodin-
ných příslušníků. Takové vzdání se musí být výslovné a musí být
učiněno písemně.
Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních
nebo správních neznamená se vzdát tím též i imunity, pokud
jde o exekuční výkon rozhodnutí, kterého je nutno se vzdát
zvlášť.
-14 -
4. Jestliže osoba, která podle ustanovení tohoto článku
požívá vynětí z jurisdikce přijímajícího státu, podala žalo-
bu, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o Ža-
loby, které navzájem souvisí s hlavní žalobou.
Článek 18
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec není
povinen vypovídat jako svědek.
2. V případě souhlasu vysílajícího státu, aby konzulár-
ní úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, který není
občanem přijímajícího státu, vypovídal jako svědek, může
tato osoba na žádost jako svědek vypovídat.
3. Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět konzu-
lárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, který
není občanem přijímajícího státu, vypovídat před soudem nebo
před jiným orgánem, nebo se k nim za tím účelem dostavit; jakož
i jeho postih v případě, že odmítne vypovídat nebo se nedos-
taví k soudu nebo k jinému orgánu, jsou nepřípustná.
4. Zaměstnanec konzulárního úřadu, na něhož se nevzta-
hují ustanovení odst. 2) a 3), může odmítnout vypovídat jako
svědek o skutečnostech týkajících se služební činnosti.
5. Při použití ustanovení odst. 2) budou učiněna všech-
na nutná a potřebná opatření k tomu, aby pro svědeckou vý-
pověď nebyla narušena Činnost konzulárního úřadu. V případech,
kdy je to možné, mohou být ústní nebo písemné svědecké výpo-
vědi učiněny na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného
konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na soudní
řízení, tak i na řízení prováděná správními orgány l
7. Ustanovení tohoto článku se vztahují i na členy
rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřa-
du, pokud s nimi žijí ve společné domácnosti a nejsou obča-
ny přijímajícího státu.
- 15 -
Článek 19
Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož
i s ním žijící rodinní příslušníci, nepodléhají výkonu vojen-
ské služby v ozbrojených silách přijímajícího státu a jsou
osvobození od všech veřejných služeb jakéhokoliv druhu.
Článek 20
Konzulární úředník, konzulární zaměstnanec, jakož i
s nimi žijící rodinní příslušníci jsou osvobozeni od všech
povinností, které se podle právních předpisů přijímajícího
státu vztahují na cizince, jako je hlášení pobytu, povolení
pobytu a jiné podobné povinnosti.
Článek 21
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen
od ukládání a vybírání všech daní a poplatků
- z pozemků, budov a částí budov, které slouží výhradně
ke konzulárním účelům, bytů konzulárních úředníků a konzu-
ních zaměstnanců, které jsou majetkem vysílajícího státu
anebo fyzické nebo právnické osoby vystupující jeho jménem,
nebo jsou jimi najímané;
- z dohod a jiných listin týkajících se získání takových nemo-
vitostí v případě, že vysílající stát nabývá těchto nemovi-
tostí výlučně pro konzulární účely.
2. Ustanovení uvedená v odstavci 1) se nevztahují
na poplatky za poskytnuté služby.
3. Přijímající stát neuloží a nevybírá žádné daně
a poplatky z movitého majetku vysílajícího státu, který
je v jeho vlastnictví nebo v jeho užívání a který slouží
ke konzulárním účelům, ani v souvislosti s nabytím takové-
hoto majetku, které by vysílající stát v jiných případech
musel zaplatit podle právních předpisů přijímajícího státu.
-16 -
Článek 22
Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou osvo-
bozeni v přijímajícím státě od všech daní a poplatků ze služeb-
ních příjmů.
Článek 23
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci, jakož
i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné
domácnosti jsou osvobozeni od veškerých daní a poplatků
osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních.
2. Imunity uvedené v odstavci 1) tohoto článku se nevzta-
hují
a) na nepřímé daně obvykle zahrnuté do ceny zboží a služeb;
b) na daně a poplatky z nemovitostí v osobním vlastnictví
nacházejících se na území přijímajícího státu, s výhra-
dou ustanovení prvního odstavce článku 21 Úmluvy;
c) na daně a poplatky z dědictví a převodu majetku stano-
vené přijímajícím státem;
d) na daně a poplatky ze soukromých příjmů na území přijí-
majícího státu;
e) na daně a poplatky za právní úkony a listiny obsahující
právní úkony nebo se jich týkající a veškeré státní
poplatky včetně kolkových, vybírané v souvislosti
s takovými právními úkony, s výhradou ustanovení
odstavce 1 článku 21 Úmluvy;
f) poplatky za prokázané služby.
Článek 24
1. Všechny předměty včetně motorových vozidel, které
konzulární úřad doveze výlučně ke služebním účelům, jsou
osvobozeny od celních a jakýchkoliv jiných poplatků z dovozu
nebo souvisejících s dovozem do přijímajícího státu,
stejně jako předměty dovezené ke služebním účelům
diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.