Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1973
II. v. o.
58
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou
Francouzské republiky o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z přijmu,
podepsaná v Paříži dne 1. června 1973
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické
republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Česko-
slovenské socialistické republiky a vládou Fran-
couzské republiky o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu, podepsanou v Paříži dne
1. června 1973.
2
Důvodová zpráva
Dvojí zdanění ovlivňuje nepříznivě rozvoj me-
zinárodních hospodářských styků. Aby bylo toto
nežádoucí působení dvojího zdanění odstraněno,
byla mezi ČSSR a Francií sjednána na základě
usnesení vlády ČSSR č. 269 z 23. září 1971 smlouva
o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu.
K jednotlivým ustanovením podepsané smlouvy
se uvádí:
Ke kapitole I:
Smlouva se vztahuje na všechny občany a or-
ganizace, jejichž bydliště či sídlo je v ČSSR nebo
ve Francii.
Smlouva zahrnuje všechny daně a odvody,
které se v ČSSR a ve Francii vybírají z příjmů pří-
padně ze zisků a z majetku.
Francouzská daň z příjmu fyzických osob a daň
společností mají povahu globální, neboť postihují
všechny druhy příjmů, jsou proto plnou protiváhou
čs. daní, které jsou charakterizovány tím, že každý
druh příjmu je postižen samostatnou daní. Smlouva
zahrnuje ještě francouzskou živnostenskou daň
(contribution des patentes), která se vybírá ve
prospěch obcí a okresů a jejíž výše nezávisí na
příjmu či zisku, ale na povaze podnikání, nájemní
ceně provozních místností, počtu zaměstnanců apod.
Ke kapitole II:
Vzhledem k tomu, že daňové systémy ČSSR a
Francie se od sebe značně liší, a že právní instituty
a termíny mohou mít v každém z obou států jinou
právní úpravu ev. jiný obsah, bylo nutno ve smlou-
vě použitě výrazy a pojmy výstižně definovat, aby
ustanovením smlouvy nemohl být dán rozdílný
výklad.
Výraz Francie je ve smlouvě definován tak, že
zahrnuje i část moře, mořského dna a podzemí
pod mořským dnem spolu s jejich přírodním bo-
hatstvím, nad nimiž Francie vykonává výsostná
práva v souladu s mezinárodním právem.
Ke kapitole III a IV:
Zisky podniků jednoho smluvního státu mohou
být podrobeny zdanění ve druhém státě pouze
s podmínkou, že podnik vykonává ve druhém státě
činnost prostřednictvím stálé provozovny (kapi-
tola II, článek 5).
Tato podmínka je splněna, jestliže podnik jed-
noho státu ve druhém státě udržuje obchodní ve-
dení, závod, kancelář, výrobní a provozní místnosti,
provozuje těžbu v dole, lomu, zaměstnává obchod-
ního zástupce, který na základě plné moci uzavírá
smlouvy o prodeji zboží apod.
Povinnost podniku jednoho státu ke zdanění
ve druhém státě nevzniká, jestliže podnik v tomto
druhém státě udržuje skladištní prostory nebo
skladuje zboží za účelem usnadnění expedice, ná-
kupní kancelář, jestliže provádí stavby nebo mon-
táže, zaměstnává obchodního zástupce, který pouze
shromažďuje objednávky, nebo komisionáře.
Příjmy podniků letecké, námořní a vnitrozem-
ské plavby budou podléhat zdanění pouze ve státě,
kde je sídlo podniku.
Aby nedošlo k daňovému úniku, v případě, kdy
podniky jednoho státu jsou spojeny vlastnicky
s podniky druhého státu, a obchodují spolu za ji-
ných podmínek než podniky nezávislé (např. pře-
vod zisků pomocí nadfakturace nebo podfakturace,
fingovaných provizí), opravňuje smlouva daňové
úřady příslušného státu stanovit daňový základ tak,
aby odpovídal podmínkám, za nichž by obchodovaly
podniky na sobě nezávislé.
Příjmy z nemovitostí budou podle smlouvy pod-
léhat zdanění pouze ve státě, kde je umístěna ne-
movitost.
Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků
za využívání patentů a jiných průmyslových práv,
technických znalostí a zkušenosti, průmyslového
a jiného zařízení, autorských práv literárních, vě-
deckých a uměleckých včetně práv filmových, bude
rozděleno mezi stát, kde je bydliště či sídlo pří-
jemce, a stát, odkud se dividendy, úroky nebo li-
cenční poplatky vyplácejí. Sazba daně však nepře-
sáhne 10 % u dividend ve státě, kde je sídlo vy-
plácející společnosti, a 5 % u úroků a licenčních
poplatků ve státě, odkud se úroky nebo licenční
poplatky platí.
Zisky ze zcizení majetku (přírůstky hodnoty)
podléhají zdanění podle těchto zásad:
a) zisky ze zcizení nemovitostí podléhají zdanění
ve státě, kde je nemovité jmění umístěno,
b) zisky ze zcizení movitostí, které jsou součástí
stálé provozovny nebo stálé základny pro vý-
kon povolání, podléhají zdanění ve státě, kde
je provozovna nebo základna umístěna,
c) zisky ze zcizení lodí nebo letadel podléhají
zdanění ve státě, kde je sídlo podniku,
d) zisky ze zcizení jiného majetku podléhají zda-
nění ve státě, kde má příjemce bydliště či
sídlo.
Příjmy z nezávisle vykonávaných činností např.
honoráře lékařů, advokátů, projektantů, znalců
apod., vykonávajících samostatnou praxí, podléhají
zdanění jen ve státě, kde je jejich bydliště. Pokud
by příjemce využíval ve druhém státě pro výkon
svého povolání stálou základnu (např. lékař ordi-
8
naci, inženýr projekční kancelář apod. ), byl by
příjem z činnosti vykonávané ve stálé základné
zdaněn v tomto druhém státě.
Příjem z pracovního poměru podléhá zásadné
zdanění ve státe, kde se přece vykonává, jestliže
však osoba, která má bydliště v jednom smluvním
státe, se zdržuje za účelem výkonu práce ve dru-
hém smluvním státe, nebude její pracovní odměna
v tomto státe zdaněna v případe, že se v tomto
druhém státe nezdrží déle než 183 dnů v roce a že
její odměna bude placena zaměstnavatelem, který
v tomto druhém státe nemá sídlo.
Odměny za výkon funkce člena správní nebo
dozorčí rady společnosti podléhají zdanění pouze
ve státe, kde má společnost sídlo.
Odměny za vystoupení umělců, artistů a pro-
fesionálních sportovců podléhají zdanění pouze ve
státe, kde se vystoupení koná.
Platy, služné a jiné odměny včetně penzí vy-
plácené příjemcům za výkon funkcí ve statni správě
podléhají zdanění pouze ve státě, odkud jsou vy-
pláceny.
Penze a sociální důchody, kromě těch, které
jsou uvedeny v předchozím odstavci, podléhají
zdanění ve státe, kde je bydliště příjemce.
Profesoři bydlící v jednom státe nebudou ve
druhém státě platit daň z odměny za vyučování,
jestliže tato jejich činnost ve druhém státe nepo-
trvá déle než dva roky.
Studující bydlící v jednom státe, kteří pobývají
ve druhém státe za účelem studia nebo praxe, jsou
v tomto druhém státe osvobozeni od dané z příjmu,
který dostávají z ciziny na výlohy pobytu. Jestliže
tito studující vykonávají za účelem praktického
výcviku placené zaměstnání, jsou osvobození v dru-
hém státe od daně z pracovní odměny, jestliže tato
činnost netrvá déle než 183 dnů v kalendářním
roce.
Příjmy výslovné neuvedené podléhají zdanění
ve státe, kde má příjemce bydliště či sídlo.
Zdanění-majetku se řídí stejnými zásadami jako
zdanění zisků z jeho zcizení.
Ke kapitole V:
Kapitola V stanoví pravidla, jimiž se vylučuje
dvojí zdanění, k němuž může dojít v případech,
kdy osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluv-
ním státe, jsou podrobeny podle ustanovení smlouvy
dani z některých částí příjmu nebo majetku ve
druhém smluvním státe.
Ke kapitole VI:
Kapitola VI obsahuje zvláštní ustanovení, mezi
než patři zásada rovného nakládání s příslušníky
obou smluvních států, ustanovení o řešení sporných
a nejasných případů dohodou, ustanovení o vzájem-
ném poskytování informací o daňových předpisech,
ustanovení o daňových výsadách členů diploma-
tických misí a konzulárních úřadů, ustanovení
o možnosti teritoriálního rozšíření smlouvy na zá-
mořská území Francouzské republiky a ustanovení,
podle kterého příslušné úřady obou smluvních
států určí způsoby aplikace této smlouvy.
Ke kapitole VII:
Smlouva byla podepsána 1. června 1973 v Pa-
říži. Za čs. vládu ji podepsal čs. velvyslanec v Pa-
říži profesor dr. Juraj Sedlák, DrSc., za francouz-
kou vládu zplnomocněný ministr Gilbert de Cham-
brun. Smlouva nabude platnosti dnem, kdy si
smluvní strany oznámí, že byla schválena podle
jejich ústavních předpisů. Smlouva se uzavírá na
neurčitou dobu s možností výpovědi.
Smlouva vyžaduje před ratifikací presidentem
ČSSR souhlas Federálního shromáždění podle člán-
ku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci.
V Praze dne 31. listopadu 1973
Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. B. Chňoupek v. r.
4
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o zamezení dvojího
zdanění v oboru dani z přijmu
Vláda Československé socialistické republiky
a vláda Francouzské republiky, přejíce si uzavřít
smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní
z příjmu, se dohodly takto:
KAPITOLA I
ROZSAH POUŽITÍ SMLOUVY
Článek 1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají
svůj domicil v jednom nebo v obou smluvních stá-
tech.
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
a z majetku, vybírané v obou smluvních státech,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují
daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého ma-
jetku nebo z jednotlivých části příjmu nebo ma-
jetku, včetně dani ze zisků, pocházejících ze zcizení
movitého nebo nemovitého jmění, a daně z pří-
růstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vzta-
huje, jsou:
A. - týkajicí se Francie:
a) daň z příjmu fyzických osob,
b ) daň společností,
včetně jakékoli srážky u pramene, jakékoli
zálohy nebo platby předem, které se týkají
daní uvedených výše,
c) živnostenská daň (contribution des paten-
tes);
B. - týkající se Československa:
aj odvod ze zisku,
b) daň ze zisku,
c) daň ze mzdy,
d) daň z příjmů z literární a umělecké čin-
nosti,
e) daň zemědělská,
f) daň z přijmu obyvatelstva,
včetně jakékoli srážky u pramene, jakékoli
zálohy nebo platby předem, které se týkají
daní uvedených výše.
4. Smlouva se také bude vztahovat na budoucí
daně totožné nebo obdobné povahy, které se připojí
k současným daním nebo které je nahradí. Přísluš-
né úřady smluvních států si budou oznamovat změ-
ny, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
KAPITOLA II
DEFINICE
Článek 3
Všeobecná definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Československo označuje Českosloven-
skou socialistickou republiku, kterou tvoří
Česká socialistická republika a Slovenská so-
cialistická republika;
výraz "Francie" označuje departementy evrop-
ské a departementy zámořské (Guadeloupe,
Guyane, Martinique a Réunion) Francouzské
republiky a pásma umístěná mimo francouzské
teritoriální vody, na nichž Francie může v sou-
ladu s mezinárodním právem vykonávat práva
vztahující se k mořskému; dnu, k podzemí na-
cházejícímu se pod mořským dnem a k jejich
přírodním zdrojům;
b) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní
stát" označuji podle souvislosti Českosloven-
sko nebo Francii;
c) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společ-
nosti, veřejnoprávní korporace a všechna jiná
sdružení osob;
d) výraz "společnost" označuje každou právnic-
kou osobu nebo každou podstatu, která je po-
važována za právnickou osobu pro účely zda-
nění;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a
"podnik druhého smluvního státu" označují
podniky provozované osobou mající domicil
v jednom smluvním státě, případně podniky
provozované osobou mající domicil v druhém
smluvním státě;
f) výraz "příslušný úřad" označuje:
- v případě Československa - ministra fi-
nanci Československé socialistické repub-
liky nebo jeho zmocněného zástupce,
- v případě Francie - ministra hospodářství
a financi nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má
pro aplikaci této smlouvy smluvním státem smysl,
který je mu určen právními předpisy zmíněného
5
státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný vý-
klad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Pro aplikaci této smlouvy se předpokládá,
že osoba má svůj domicil ve smluvním státě, když
tato osoba je podrobena dani v tomto státě z dů-
vodu svého bydliště, sídla vedení, nebo každého
jiného kritéria obdobné povahy.
2. Jestliže se předpokládá podle ustanovení
odstavce 1, že fyzická osoba má svůj domicil v obou
smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto
pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má svůj domicil
v tom smluvním státě, v němž má stálý byt.
Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se že má svůj domicil v tom
smluvním státě, s nímž jsou její osobní a hos-
podářská pouta nejužší (středisko životních
zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž
má tato osoba středisko svých životních zájmů,
nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluv-
ním státě, předpokládá se, že má svůj domicil
v tom smluvním státě, v němž se obvykle
zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou
smluvních státech, nebo jestliže se obvykle
nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se,
že má svůj domicil v tom smluvním státě, jehož
je státním příslušníkem.
d) Jestliže tato osoba je státním příslušníkem
obou smluvních států, nebo jestliže není stát-
ním příslušníkem žádného z nich, příslušné
úřady smluvních států rozhodnou otázku vzá-
jemnou dohodou.
3. Jestliže se podle ustanovení odstavce 1 před-
pokládá, že osoba jiná než osoba fyzická má svůj
domicil v obou smluvních státech, předpokládá se,
že její domicil je v tom smluvním státě, v němž je
sídlo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu
této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž
podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje přede-
vším:
a) sídlo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom, nebo každé jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje.
3. Za stálou provozovnu se nepovažuje, jestliže
a) se využívá zařízení pouze k uskladnění, vysta-
vení nebo k dodávkám zboží patřícího podniku,
b) zboží patřící podniku je uskladněno pouze jako
zásoba, za účelem výstavy nebo dodání,
c) zboží patřící podniku je uskladněno pouze za
účelem zpracování jiným podnikem,
d) trvalé zařízení sloužící podnikání je využíváno
pouze za účelem nákupu zboží nebo shromaž-
ďování informací pro podnik,
e) trvalé zařízení sloužící podnikání je využíváno
pro podnik pouze za účelem reklamy, posky-
tování informaci, vědeckých rešerší nebo po-
dobných činností, které mají přípravný nebo
pomocný charakter,
f) činnost podniku pozůstává ze stavby nebo mon-
táže.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě
pro účet podniku druhého smluvního státu - jiná
než zástupce mající nezávislé postavení, o němž
pojednává odstavec 5 - se považuje za "stálou
provozovnu" v prvním státě, jestliže je v tomto
státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle
využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jmé-
nem podniku, pokud činnost této osoby není ome-
zena na nákup zboží pro podnik.
5. V druhém smluvním státě se nepovažuje za
trvalou provozovnu podniku jednoho smluvního
státu pouhá skutečnost, že tam podnik vykonává
svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo každého jiného prostředníka
majícího nezávislé postavení.
6. Skutečnost, že společnost, která má svůj
domicil v jednom smluvním státě, kontroluje nebo
je kontrolována společností, která má svůj domicil
v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává
svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny
nebo ne), nestačí sama o sobě učinit z kterékoli
této společnosti stálou provozovnu druhé společ-
nosti.
KAPITOLA III
ZDANĚNI PŘÍJMŮ
Článek 6
Příjmy z nemovitostí
1. Příjmy plynoucí z nemovitého majetku se
zdaní v tom smluvním státě, v němž je tento ma-
jetek umístěn.
2. Výraz "nemovitý majetek" je definován ve
shodě s daňovým právem toho smluvního státu,
v němž jsou nemovitosti umístěny. Výraz zahrnuje
především práva, která se řídí právními předpisy
vztahujícími se na vlastnictví půdy a práva na pro-
měnlivá nebo pevná plnění za těžení nebo za při-
volení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiného
půdního bohatství. Lodi, čluny a letadla se nepo-
važuji za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjmy
pramenící z přímého hospodaření, z nájmu nebo
z pachtu, právě tak jako z každého jiného způsobu
exploatace nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahuji rovněž
na příjmy plynoucí z nemovitého majetku podniku,
právě tak jako na příjmy z nemovitého majetku
sloužícího výkonu svobodného povolání.
Článek 7
Výnosy podniků
1. Výnosy podniku jednoho smluvního státu se
zdaní pouze v tomto státě, pokud podnik nevyko-
nává svoji činnost v druhém smluvním státě pro-
střednictvím stálé provozovny, která je tam umís-
těna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, zdaní se výnosy podniku v druhém státě,
avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat zmíněné stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vy-
konává svoji činnost v druhém smluvním státě" pro-
střednictvím stálé provozovny, která je tam umís-
těna, přisuzuji se v každém smluvním státě této
stálé provozovně výnosy, které by mohla realizovat,
kdyby byla zřídila podnik odlišný a oddělený, vy-
konávající činnosti totožné nebo obdobné v totož-
ných nebo obdobných podmínkách a obchodující
zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provo-
zovnou.
3. Při výpočtu výnosů stálé provozovny se po-
voluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledo-
vané touto stálou provozovnou včetně výloh vedeni
a všeobecných administrativních výloh takto vy-
naložených, ať ve státě, v němž je tato stálá pro-
vozovna umístěna, či jinde.
4. Žádný výnos se nepřičítá stálé provozovně
na základě skutečnosti, že tato stálá provozovna
pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Pro účely předchozích odstavců se výnosy,
které se mají přičíst stálé provozovně, vypočítají
každý rok podle téže metody, pokud neexistují zá. -
važné a dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Jestliže výnosy zahrnuji části přijmu, jež
jsou upraveny odděleně v jiných článcích této
smlouvy; ustanovení oněch článků nejsou dotčena
ustanoveními tohoto článku.
7. Ustanovení odstavce 1 se analogicky použijí
na živnostenskou daň (contribution des patentes).
Článek 8
Námořní, vnitrozemská lodní a letecká doprava
1. Výnosy plynoucí z provozu lodí a letadel
v mezinárodni dopravě podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skuteč-
ného vedení podniku.
2. Výnosy plynoucí z provozu člunů sloužících
vnitrozemské plavbě podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skuteč-
ného vedení podniku.
3. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku ná-
mořní nebo vnitrozemské plavby je na palubě lodi
nebo člunu, považuje se toto sídlo za umístěné ve
smluvním státě, v němž se nachází domovský při-
stav této lodi nebo tohoto člunu, nebo není-li do-
movský přístav, ve smluvním státě, kde provozo-
vatel lodi nebo člunu má svůj domicil.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se analogicky
použiji na živnostenskou daň (contribution des
patentes).
Článek 9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo
nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění
podniku druhého smluvního státu, nebo
b) podílejí-li se tytéž osoby přímo nebo nepřímo
na vedení, kontrole nebo jmění podniku jed-
noho smluvního státu i. podniku druhého
smluvního státu,
a Jsou-li v jednom i v druhém případě oba podniky
ve svých obchodních a finančních vztazích spojeny
podmínkami přijatými nebo uloženými, které se
liší od podmínek, které by byly sjednány mezi pod-
niky nezávislými, mohou být do výnosů tohoto
podniku včleněny a následkem toho zdaněny vý-
nosy, které bez těchto podmínek by byly docíleny
jedním z podniků, které však vzhledem k těmto
podmínkám nemohly být ve skutečnosti docíleny.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy, vyplácené společnosti, která má
domicil v jednom smluvním státě, osobě mající do-
micil v druhém smluvním státě, podléhají zdanění
v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve
smluvním státě, v němž má svůj domicil společnost,
7
která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu.
Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10 %
hrubé částky dividend.
Tento odstavec se nedotýká zdanění výnosů
společnosti, které slouží k vyplácení dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku,
označuje příjmy plynoucí z akcií, požitkových listů,
kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných podílů
na zisku s výjimkou pohledávek, právě tak jako
příjmy z jiných společenských účasti, které jsou
postaveny na roven příjmům z akcii daňovým zá-
konodárstvím státu, v němž má svůj domicil spo-
lečnost, která rozděluje dividendy.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí tehdy,
jestliže příjemce dividend mající domicil v jednom
smluvním státe má v druhém smluvním státě,
v němž má svůj domicil společnost vyplácející di-
videndy, stálou provozovnu, k niž se ve skutečnosti
pojí účast poskytující dividendy. V tomto případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Osoba, která má svůj domicil v Českoslo-
vensku a která pobírá dividendy vyplácené společ-
ností mající svůj domicil ve Francii, může žádat
úhradu srážky daně z těchto dividend, provedené
předem, která byla zaplacena v daném případě
společnosti vyplácející dividendy. Francie však
může z částky úhrad vybrat daň předvídanou v od
stávci 2.
Článek 11
Výnosy realizovaná závody
Jestliže společnost s domicilem v Českosloven-
sku iná ve Francii stálou provozovnu, může tam
podléhat srážce daně u pramene, a to za podmínek
předvídaných vnitrostátním francouzským zákono-
dárstvím. Avšak základ, z kterého se tato srážka
vybírá, se snižuje o jednu třetinu a sazba srážky
nemůže překročit 10%.
Článek 12
Úroky
1. Úroky plynoucí z jednoho smluvního státu
a vyplácené osobě mající domicil v druhém smluv-
ním státě podléhají zdanění jen v tomto druhém
státě.
2. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, ozna-
čuje příjmy z veřejných dluhopisů, obligací opatře-
ných i neopatřených hypotékami zárukou nebo
klauzulí o účasti na zisku a z pohledávek jakékoli
povahy, právě tak jako všechny jiné výtěžky posta-
vené daňovými předpisy státu, z kterého příjmy
plynou, na roven příjmům z půjček.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí tehdy,
jestliže příjemce úroků, který má domicil v jednom
smluvním státě, má v druhém smluvním státe, z ně-
hož plynou úroky, stálou provozovnu, k niž se váže
ve skutečnosti pohledávka, která je zdrojem úroků.
V tomto případě se aplikují ustanovení článku 7.
4. Soudí se, že úroky mají zdroj v určitém
smluvním státě, je-li dlužníkem tento stát sám,
místní korporace nebo osoba mající domicil v tomto
státě. Jestliže však dlužník úroků, nehledě na to,
má-li či nemá-li domicil v některém smluvním státě,
má v jednom smluvním státě stálou provozovnu,
pro kterou byla. sjednána půjčka poskytující úrok
a která nese ke své tíži tyto úroky, předpokládá
se, že zmíněně úroky mají zdroj v tom smluvním
státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existu-
jících mezi dlužníkem a věřitelem, nebo které jeden
i druhý udržují s třetími osobami, částka placených
úroků, se zřetelem k pohledávce, pro kterou jsou
uhrazovány, přesahuje částku, kterou by byl smlu-
vil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo podobných
vztahů, aplikuji se ustanovení tohoto článku jen
na tuto poslední částku. Část platů, která ji pře-
sahuje, zůstává v tomto případě podrobena dani
podle právních předpisů každého smluvního státu
a podle jiných ustanovení této smlouvy.
Článek 13
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající původ v jednom
smluvním státě a placené osobě, která má domicil
v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v tom-
to druhém státě.
2. Licenční poplatky však mohou být zdaněny
ve smluvním státě, z, něhož plynou, a to podle
právních předpisů tohoto státu. Daň takto stano-
vená však nemůže přesáhnout 5 % hrubé částky
licenčních poplatků.
3. Nehledě k ustanovením odstavce 2, zdaňují
se licenční poplatky plynoucí z autorských práv
k dílům literárním, uměleckým nebo vědeckým jen
v tom smluvním státě, ve kterém má domicil osoba,
která je pobírá.
4. Výraz "licenční poplatky", použitý v tomto
článku, označuje náhrady jakéhokoli druhu, pla-
cené za užiti nebo za svolení k užití práva autor-
ského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědec-
kému, včetně kinematografických filmů, patentu,
výrobní nebo obchodní známky, návrhu nebo mo-
delu, plánu, tajného návodu nebo výrobního po-
stupu, jakož i za užití nebo svolení k užití průmys-
lového, obchodního nebo vědeckého zařízení a za
Informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté
v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
5. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí v tom
případě, jestliže příjemce licenčních poplatků, který