Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1974
II. v. o.
63
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu návrh na přistup Československé socialistické republiky k Úmluvě
o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě - CMR,
podepsané dne 19. května 1956 v Ženevě
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s přístupem Českoslo-
venské socialistické republiky k Úmluvě o pře-
pravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní
dopravě - CMR
(Ženeva, 1956) s tím, že při něm
bude učiněna výhrada k Článku 47 Úmluvy.
2
Důvodová zpráva
Rozvoj mezinárodní silniční dopravy po druhé
světové válce si vyžádal sjednání Úmluvy o pře-
pravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní
dopravě (CMR), podepsané v Ženevě 19. května
1956. Text Úmluvy CMR obsahově i formálně vy-
chází z textu Mezinárodni úmluvy o přepravě zboží
po železnicích (CIM), přihlíží však ke zvláštnostem
silniční nákladní dopravy.
Členskými státy Úmluvy CMR, která nabyla
účinnosti dnem 2. července 1961, je v současné
době celkem 18 evropských států; ze socialistic-
kých zemí Polská lidová republika, Maďarská li-
dová republika, Rumunská socialistická republika
a Socialistická federativní republika Jugoslávie.
Smluvními stranami Úmluvy CMR jsou z velké vět-
šiny státy, s nimiž má ČSSR v současné době bohatě
rozvinutou kamionovou dopravu.
Skutečný i další předpokládaný rozvoj čs. me-
zinárodní kamionové dopravy a rozšiřující se styky
v oblasti mezinárodních přeprav vyžadují jasnou
a pokud možno jednotnou úpravu smluvních vzta-
hů mezi přepravcem a mezinárodním dopravcem;
taková úprava těchto vztahů a přepravních pod-
mínek je provedena velmi podrobně v Úmluvě CMR.
Tato skutečnost má pro čs. přepravce i dopravce
při provádění mezinárodních přeprav po silnici
mimořádný význam vzhledem k tomu, že ustano-
vení zákoníku mezinárodního obchodu č. 101/1963
Sb., upravující smlouvu o přepravě věcí v meziná-
rodní dopravě (§ 548-565) jsou - dosti neúplná.
Za této situace nezbývalo čs. dopravcům k úspěš-
nému zapojení do mezinárodní silniční dopravy nic
jiného, než zavést používáni nákladního listu CMR
v souladu s ustanovením § 5 zákoníku mezinárod-
ního obchodu. Přístup ČSSR k Úmluvě CMR by zna-
menal v tomto směru prakticky jen právní utvrzení
faktického stavu a skutečného režimu čs. meziná-
rodni kamionové dopravy by se nedotkl.
Přepravy uskutečňované čs. mezinárodní ka-
mionovou dopravou do států a ze států, které jsou
smluvními státy Úmluvy CMR, představují asi 90 %
celé čs. mezinárodní kamionové dopravy, Čs. mezi-
národní silniční dopravci v zájmu jednotného re-
žimu čs. mezinárodní kamionové dopravy přepra-
vuji zboží i v ostatních případech podle podmínek
Úmluvy CMR na základě dohody s přepravcem po-
dle § 5 zákoníku mezinárodního obchodu a v praxi
osvědčují uzavřeni přepravní smlouvy podle
Úmlu-
vy CMR mezinárodním nákladním listem CMR s do-
ložkou, že přeprava podléhá ustanovením této
Úmluvy.
Ze srovnání Úmluvy CMR s čs. právním řádem
vyplývají zejména tyto závěry:
Majetkové vztahy v mezinárodním obchodním
styku jsou v čs. právním řádu upraveny zákoníkem
mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. (dále
"ZMO"). Pro majetkové vztahy v silniční nákladní
dopravě přicházejí v úvahu hlava I, II a III, dále
hlava IV díl XVI oddíl 1 a 2 a hlava V ZMO.
Občanskoprávní a jiné podobné vztahy s mezi-
národním prvkem, postup čs. justičních orgánů při
úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich stanoví
zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu sou-
kromém a procesním
(dále "ZMPSP").
Ústanovení uvedených zákonů se použije, jen
pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva,
kterou je ČSSR vázána (§ 4 ZMO a § 2 ZMPSP).
Článek 4 Úmluvy neupravuje podmínky vzniku
přepravní smlouvy, stanoví pouze, že dokladem
o jejím uzavření je nákladní list. Vznik přepravní
smlouvy se bude proto i po přistoupení ČSSR
k Úmluvě řídit ve smyslu § 4 ZMO ustanoveními
§ 22, 106, 114 a 548 ZMO, tj. že smlouva o přepravě
věci vznikne, jakmile se účastníci dohodnou o pře-
pravě zásilky z místa odesláni do místa určení a
o přepravném, přičemž forma této dohody není
předepsána a může být uzavřena jakýmkoli sou-
hlasným projevem stran. § 549 ZMO stanoví povin-
nost odesilatele odevzdat dopravci písemné po-
tvrzení objednávky přepravy (nákladní list). Ne-
existence nebo nedostatky tohoto dokladu však ne-
mají vliv na platnost přepravní smlouvy, stejně
podle čs. vnitrostátních předpisů, jako podle čl. 3
Úmluvy.
Článek 6 Úmluvy stanoví podrobně obligatorní
obsah nákladního listu. ZMO nemá pro obsah ná-
kladního listu žádný předpis; podle § 549 je ná-
kladní list písemným potvrzením přepravce o ob-
jednávce přepravy. Podrobnější právní úpravu
obsahuje § 552 ZMO pro náložný list, který vydá
dopravce, je-li to ujednáno mezi stranami, odesí-
lateli při převzetí zásilky a který může být vydán
bud na jméno určité osoby nebo na její řad, nebo
na doručitele (§ 551 ZMO).
Úmluva nestanoví dodací lhůtu a čl. 6 odst. 1
písm. d) a odst. 2 písm. f) předpokládá, že dodací
lhůta bude mezi účastníky dohodnuta. Také ZMO
přenechává tuto otázku dohodě účastníků, stanoví
pouze, že není-li dodací lhůta dohodnuta, musí do-
pravce provést přepravu bez zbytečného odkladu
(§ 557).
3
Článek 7 odst. 1 a článek 10 Úmluvy stanoví
odpovědnost odesílatele za výdaje a škody, které
vzniknou dopravci v důsledku nesprávnosti a ne-
úplnosti některých jeho údajů a které vzniknou
osobám nebo na věcech anebo na jiných zásilkách
vadami obalu zásilky, ledaže dopravce neměl vý-
hrady k vadám obalu, které byly při přijetí zásilky
k přepravě zjevné nebo o nichž věděl. ZMO má ob-
dobné ustanovení o odpovědnosti odesílatele za
škody vzniklé z neodevzdání nebo opožděného ode-
vzdání listin potřebných k provedení přepravy nebo
z jejich nesprávnosti nebo nedostatečnosti (§ 549
odst. 2); jinak platí pro náhradu Škody způsobené
odesílatelem dopravci v souvislosti s přepravou
obecná ustanovení § 251 a 719 ZMO.
Článek 8 Úmluvy ukládá dopravci povinnost
přezkoumat při převzetí zásilky k přepravě správ-
nost některých údajů v nákladním listě a zapsat
a odůvodnit v nákladním listě své výhrady. Toto
ustanovení nemá obdobu v čs. právních předpisech,
pouze pro náložný list předepisuje § 562 odst. 1
písm. a) ZMO podrobnější označení zásilky.
článek 9 Úmluvy stanoví v odstavci 2 předpo-
klad, že pokud nákladní list neobsahuje výhrady
dopravce s jejich odůvodněním, zásilka
i její obal
byly při jejich převzetí dopravcem v dobrém vněj-
ším stavu a že počet kusů, jejich značky a čísla se
shodovaly s údaji v nákladním listě; opak musí pro-
kázat dopravce. Toto ustanovení čs. právní předpisy
neobsahují; vyplývá to však i pro čs. právní řád
z povahy věci.
Vyložení zásilky a její uložení dopravcem
(článek 16 Úmluvy) ZMO neupravuje. Ustanovení
článku 16 odst. 2 druhé věty, že dopravce může
svěřit uložení zásilky třetí osobě a je pak odpo-
vědný jen za výběr této osoby (culpa in eligendo),
nemá obdoby v čs. právních předpisech, podle
nichž platí zásada, že ten, kdo použil k splnění
své povinnosti nebo k právnímu úkonu jiné osoby,
odpovídá druhému účastníku za škodu způsobenou
touto osobou v rámci plnění jeho úkolů, jako by
ji způsobil sám (§ 720 ZMO).
Odpovědnost dopravce za úplnou nebo částeč-
nou ztrátu zásilky a za její poškození a delibe-
rační důvody (článek 17 Úmluvy) jsou v Úmluvě
řešeny v podstatě stejně jako v čs. předpisech
(§ 559, 560 ZMO).
Důkazní břemeno, pokud jde o prokázání de-
liberačního důvodu, je v Úmluvě (článek 18) řešeno
poněkud příznivěji pro dopravce než v čs. právních
předpisech; v § 560 ZMO není v žádném z uvede-
ných důvodů přesunuto důkazní břemeno na pře-
pravce.
Článek 20 Úmluvy obsahuje lhůty, po jejichž
uplynuti se zásilka pokládá za ztracenou. Tyto
lhůty ZMO neobsahuje.
Výši náhrady škody řeší článek 23 až 26 Úmlu-
vy. Určení hodnoty zásilky podle burzovní ceny
nepřichází v našem právním řádu v úvahu. Jako
další způsob určení hodnoty zásilky stanoví
Úmlu-
va běžnou tržní cenu a dále obecnou hodnotu
zboží stejné povahy a jakosti; tento způsob určení
hodnoty zásilky odpovídá § 561 ZMO. Ustanovení
Úmluvy, že náhrada škody nesmi přesahovat 25
zlatých franků za kilogram chybějící hrubé váhy
a že vyšší náhradu lze požadovat, jen byla-li udána
cena zásilky nebo zvláštní zájem na dodáni, nemá
obdobu v čs. právních předpisech, podle nichž se
vždy nahrazuje skutečná škoda (hodnota zásilky
nebo chybějící části nebo poškozeni); výše náhrady
škody není v čs. právu takto ohraničena. Čs. právní
předpisy také neznají "zvláštní zájem na dodání".
Úroky z náhrady škody stanoví článek 27
Úmluvy ve výši 5 %. Úroky z prodlení podle § 231
ZMO činí zásadně 6%.
Ustanovení článku 29 Úmluvy není srovnatelné
s čs. právními předpisy, které v případě odpověd-
nosti za škody a stanovení důkazního břemene ne-
rozlišuji mezi zaviněním z nedbalosti a úmyslným
zaviněním. Náhrada škody je vázána na nesplnění
povinnosti ze závazkového vztahu (§ 251 ZMO).
Článek 30 Úmluvy předepisuje příjemci zásilky,
aby pod následkem prekluze reklamoval ztráty a
poškození v předepsaných lhůtách. ZMO reklamační
povinnost příjemce nestanoví.
Ustanovení článku 31 Úmluvy o určení soudu
dohodou účastníků je v souladu s § 37 odst. 2 a 3
ZMPSP. Určení soudu podle článku 31 odst. 1 písm.
a) Úmluvy odpovídá § 37 odst. 1 ZMPSP. Naproti
tomu pravomoc soudu určená podle článku 31
odst. 1 písm. b) Úmluvy není čs. právnímu řádu
známa.
Promlčecí doby u práv z přepravy, jde-li
o ztrátu, částečnou ztrátu nebo poškození (zniče-
ní) zásilky a opožděné doručení zásilky a počátek
jejich běhu, jsou v článku 32 Úmluvy upraveny
poněkud odchylně než v § 82, 83 a 87 ZMO. Podle
Úmluvy se běh promlčecí doby staví písemnou re-
klamací, podle ZMO nemá reklamace na běh pro-
mlčecí doby vliv.
Článek 33 Úmluvy je v souladu se zákonem č.
98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním
obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů,
podle něhož může být rozhodčí řízení dohodnuto
pro majetkové nároky z mezinárodního obchodního
styku.
Články 34 až 40 Úmluvy upravují vzájemné
vztahy silničních dopravců, kteří na podkladě jed-
né přepravní smlouvy provádějí přepravu po sobě,
a jejich vztahy k přepravcům. Čs. právní předpisy
neobsahuji pro tyto vztahy zvláštní ustanovení;
4
uvedené vztahy se řídí obecnými ustanoveními. Po-
kud dopravce užije k provedení přepravy dalšího
dopravce, odpovídá, jako by přepravu uskutečnil
sám (§ 558 ZMO).
Při přístupu k Úmluvě CMR je nutno uplatnit
podle článku 48 odst. 1 výhradu, že se ČSSR necítí
vázána článkem 47 Úmluvy, který opravňuje účast-
níka přepravní smlouvy dovolat se Mezinárodního
soudního dvora pro spory mezi dvěma nebo něko-
lika smluvními stranami, týkajicí se výkladu nebo
použiti Úmluvy.
Přístupem k Úmluvě bude odstraněna citelná
mezera v přepravně právním systému upravujícím
mezinárodni přepravně právní vztahy v ČSSR.
Přistup ČSSR k Úmluvě o přepravní smlouvě
v mezinárodni silniční nákladní dopravě - CMR
(Ženeva, 1956) vyžaduje před ratifikací souhlas
Federálního shromáždění ve smyslu článku 36
odst. 3 ústavního zákona č. 143/1988 Sb., o česko-
slovenské federaci.
V Praze dne 21. února 1974
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
5
ÚMLUVA
o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
Preambule
Smluvní strany
uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek
přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní
dopravě, zejména pokud jde o přepravní doklady
užívané při této dopravě a o odpovědnost dopravce,
se dohodly takto:
KAPITOLA I
Rozsah platnosti
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na každou smlouvu
o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem,
jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané
místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě,
leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň je-
den je smluvním státem této úmluvy. Toto ustano-
vení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní
příslušnost stran.
2. Pro účely této úmluvy se rozumí pod pojmem
"vozidla" motorová vozidla, motorové návěsové ta-
hače, přívěsy a návěsy, jak jsou definovány v člán-
ku 4 Úmluvy o silničním provozu ze dne 19. září
1949.
3. Tato úmluva platí i tehdy, Jsou-li přepravy,
na které se vztahuje, prováděny přímo státy nebo
státními institucemi anebo státními organizacemi.
4. Úmluva se nevztahuje
a) na přepravy prováděné v rámci mezinárodních
poštovních úmluv;
b) na přepravy mrtvol;
c) na přepravy stěhovacích svršků.
5. Smluvní strany se zavazují, že nebudou mezi
sebou uzavírat zvláštní dvoustranné nebo více-
stranné dohody, které by obsahovaly odchylky od
této úmluvy, s výjimkou zvláštních dohod smluv-
ních stran, jimiž se vylučuje platnost této úmluvy
pro jejich malý pohraniční styk nebo jimiž se při-
pouští u přeprav prováděných výlučné na Jejich
státním území použití náložného listu.
Článek 2
1. je-li ložené vozidlo přepravováno v někte-
rém úseku dopravní cesty po moři, po železnici,
po vnitrozemské vodní cestě nebo vzduchem, vzta-
huje se tato úmluva na celou přepravu, pokud ne-
byla zásilka, s výjimkou případů uvedených v člán-
ku 14, přeložena. Prokáže-li se však, že ztráta,
poškození nebo překročení dodací lhůty vzniklé
během přepravy jiným dopravním prostředkem než
silničním nebyly způsobeny jednáním nebo opome-
nutím silničního dopravce, ale událostí, ke které
mohlo dojít jen během přepravy jiným dopravním
prostředkem a z důvodu použití jiného dopravního
prostředku, odpovědnost silničního dopravce se
touto úmluvou neřídí. V takovém případe odpovídá
silniční dopravce v rozsahu, v jakém by odpovídal
dopravce jiného dopravního prostředku než silnič-
ního, kdyby došlo mezi ním a odesílatelem k uza-
vření přepravní smlouvy podle předpisů platných
pro příslušný způsob dopravy; nejsou-li však takové
předpisy, řídí se odpovědnost dopravce touto úmlu-
vou.
2. je-li silniční dopravce zároveň i dopravcem
v dalším použitém způsobu dopravy, odpovídá rov-
něž podle odstavce 1, ale tak, jako kdyby jeho čin-
nost silničního dopravce a činnost dopravce jiného
dopravního prostředku než silničního byly vykoná-
vány dvěma různými osobami.
KAPITOLA II
Osoby, za něž dopravce odpovídá
Článek 3
Při použití této úmluvy odpovídá dopravce za
jednání a za opomenutí svých pracovníků a všech
ostatních osob, kterých použije při provádění pře-
pravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za před-
pokladu, že pracovnici nebo ostatní osoby jednají
v rámci svých pracovních úkolů.
KAPITOLA III
Uzavření a provádění přepravní
smlouvy
Článek 4
Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je ná-
kladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky
nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo plat-
nost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na
ni i nadále ustanovení této úmluvy.
Článek 5
1. Nákladní list se vystavuje ve třech originál-
ních vyhotoveních, podepsaných odesílatelem i do-
pravcem. Dovoluje-li to právní řád státu, ve kte-
6
rém se nákladní list vystavuje, mohou být tyto pod-
pisy vytištěny nebo nahrazeny razítky odesílatele
a dopravce. První vyhotovení nákladního listu ob-
drží odesílatel, druhý doprovází zásilku a třetí si
ponechá dopravce.
2. Je-li třeba zásilku naložit na několik vozidel
nebo jde-li o různé druhy anebo samostatné části
zásilky, mají odesílatel nebo dopravce právo žádat
o vystavení tolika nákladních listů, kolika vozidel
má být použito nebo kolik druhů anebo samostat-
ných částí zásilky se má nakládat.
Článek 6
1. Nákladní list musí obsahovat tyto údaje:
a) místo a datum vystavení,
b) jména a adresu odesílatele,
c) jméno a adresu dopravce,
d) místo a datum převzetí zásilky a místo jejího
určení,
e) jméno a adresu příjemce,
f) obvyklé pojmenování povahy přepravované věci
a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich
obecně uznané označení,
g) počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla,
h) hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vy-
jádřené množství zboží,
i) náklady spojené s přepravou (dovozně, vedlejší
poplatky, cla a ostatní výdaje vznikající od
okamžiku uzavření smlouvy až do dodání za
silky),
j) pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jed-
nání,
k) údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opač-
nou doložku podléhá ustanovením této úmluvy.
2. Nákladní list musí popřípadě obsahovat ještě
tyto údaje:
a) zákaz překládky,
b) výdaje, - které bere odesílatel na sebe,
c) výši dobírky, která má být vybrána při dodání
zásilky,
d) udání ceny zásilky a částky vyjadřující zvláštní
zájem na dodání,
e) pokyny odesílatele dopravci týkající se pojiš-
tění zásilky,
f) smluvenou lhůtu, ve které má být přeprava
provedena,
g) seznam dokladů odevzdaných dopravci.
3. Strany mohou, pokládají-li to za účelné, za-
psát do nákladního listu ještě další údaje.
Článek 7
1. Odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a
škody, které vzniknou dopravci v důsledku nepřes-
nosti nebo neúplnosti
a) údajů uvedených v článku 6 odst. 1 písm. b),
d), e), f), g), h) a j);
b) údajů uvedených v článku 6 odst. 2;
c) všech ostatních údajů nebo pokynů, které dal
pro vystavení nákladního listu nebo za účelem
jejich zaznamenání v nákladním listě.
2. jestliže zapíše dopravce na žádost odesíla-
tele do nákladního listu údaje uvedené v odstavci 1
tohoto článku, má se za to, pokud není prokázán
opak, že jednal jménem odesílatele.
3. Neobsahuje-li nákladní list údaj uvedený
v článku 6 odst. 1 písm. k), odpovídá dopravce
oprávněnému za veškeré výlohy a škody vzniklé
na základě tohoto opomenutí.
Článek 8
1. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce
přezkoumá
a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů
a o jejich značkách a číslech,
b) vnější stav zásilky a jejího obalu.
2. Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby
mohl přezkoumat správnost údajů uvedených v od-
stavci 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do náklad-
ního listu výhrady i s jejich odůvodněním. Rovněž
všechny výhrady, které učinil k vnějšímu stavu zá-
silky a jejímu obalu, musí odůvodnit. Tyto výhrady
nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě
výslovně uznal.
3. Odesílatel má právo žádat od dopravce pře-
zkoušení hrubé váhy zásilky nebo jejího množství
vyjádřeného jiným způsobem. Může též žádat pře-
zkoušení obsahu jednotlivých kusů zásilky. Do-
pravce má nárok na náhradu výloh spojených
s tímto přezkoušením. Výsledek uvedeného přezkou-
šení se zaznamená v nákladním listě.
Článek 9
1. Nákladní list je, pokud není prokázán opak,
věrohodným dokladem o uzavření a obsahu pře-
pravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky doprav-
cem.
2. Neobsahuje-li nákladní list výhrady doprav-
ce s jejich odůvodněním, platí právní domněnka,
že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí do-
pravcem v dobrém vnějším stavu a že počet kusů,
jejich, značky a čísla se shodovaly s údaji v náklad-
ním listě.
7
Článek 10
Odesílatel odpovídá dopravci za škody způso-
bené osobám na provozních prostředcích nebo na
jiných zásilkách vadami obalu zásilky, jakož i za
veškeré výlohy vzniklé z tohoto důvodu, ledaže by
závada byla zjevná nebo dopravci známá v době
převzetí zásilky a dopravce neměl k tomu výhrady.
Článek 11
1. Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu
listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřeb-
né k celnímu a dalším úředním jednáním prová-
děným před dodáním zásilky; dále je povinen po-
skytnout dopravci veškeré nutné informace.
2. Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li do-
klady a informace správné a dostačující. Odesílatel
odpovídá dopravci za všechny škody vzniklé proto,
že nejsou doklady nebo nebyly dány nutné Infor-
mace anebo doklady a informace jsou neúplné nebo
nesprávné, pokud ovšem nejde o nedostatek zavi-
něný dopravcem.
3. Dopravce odpovídá jako komisionář za ná-
sledky ztráty nebo nesprávného použití dokladů
uvedených v nákladním listě a k němu připojených
nebo jemu osobně odevzdaných; náhrada však ne-
může překročit částku, která by se hradila při ztrátě
zásilky.
Článek 12
1. Odesílatel je oprávněn disponovat se zásil-
kou, zejména může požadovat na dopravci zastavení
přepravy, změnu místa dodání nebo vydání zásilky
jinému příjemci, než který byl uveden v nákladním
listě.
2. Toto právo však zaniká, jakmile je druhý
výtisk nákladního listu odevzdán příjemci nebo
jakmile příjemce uplatní právo podle článku 13
odst. 1; od tohoto okamžiku se dopravce musí řídit
příkazy příjemce.
3. Dispoziční právo náleží však příjemci ihned
od okamžiku vystavení nákladního listu v tom pří-
padě, je-li v něm učiněn odesílatelem v tomto
smyslu příslušný záznam.
4. Dá-li příjemce při výkonu svého dispozič-
ního práva příkaz k vydání zásilky další osobě,
nemůže již tato osoba určit další příjemce.
5. Výkon dispozičního práva je vázán na tyto
podmínky:
a) odesílatel, nebo v případě uvedeném v odstavci
3 tohoto článku příjemce, který chce uplatnit
své právo, musí se vykázat prvním vyhotovením
nákladního listu, ve kterém musí být zapsány
nové příkazy dávané dopravci, a hradit do-
pravci veškeré výdaje a škody vzniklé prove-
dením příkazů,
b) provedení příkazů musí být možné v době, kdy
se o nich osoba, která je má provádět, dozví,
a nesmí narušovat obvyklý provoz dopravcova
podniku ani přinést újmu odesilatelům nebo
příjemcům jiných zásilek;
c) příkazy nesmějí vést k rozdělení zásilky.
6. Nemůže-li dopravce z důvodů uvedených
v odstavci 5 písm. b) tohoto článku provést udělené
příkazy, je povinen ihned o tom vyrozumět osobu,
od níž příkazy obdržel.
7. Dopravce, který neprovede příkazy dané mu
v souladu s ustanoveními tohoto článku nebo který
je provede, aniž by si vyžádal předložení prvního
vyhotovení nákladního listu, odpovídá oprávněné-
mu za škodu tím vzniklou.
Článek 13
1. Jakmile dojde zásilka na místo určené k je-
jímu vydání, má příjemce právo žádat od dopravce,
aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení ná-
kladního listu a zásilku. Je-li zjištěna ztráta zásilky
nebo nedojde-li zásilka ve lhůtě uvedené v článku
19, je příjemce oprávněn vlastním jménem uplat-
ňovat vůči dopravci nároky z přepravní smlouvy.
2. Příjemce, který uplatňuje práva příslušející
mu podle odstavce 1 tohoto článku, je povinen za-
platit částku uvedenou v nákladním listu. Nedojde-li
v tomto směru k dohodě, je dopravce povinen vydat
zásilku jen za předpokladu, že mu příjemce po-
skytne záruku.
Článek 14
1. Jestliže plnění přepravní smlouvy podle pod-
mínek stanovených v nákladním listě je nebo se
stane ještě před příchodem zásilky na místo jejího
dodání z jakéhokoliv důvodu nemožným, je doprav-
ce povinen si vyžádat pokyny od osoby oprávněné
k dispozici se zásilkou podle článku 12.
2. Dovolují-li však okolnosti provedení přepra-
vy za podmínek odchylujících se od podmínek sta-
novených v nákladním listě. a dopravce nemohl
obdržet v přiměřené době pokyny oprávněného po-
dle článku 12, učiní dopravce taková opatření,
která považuje v zájmu oprávněného za nejlepší.
Článek 15
1. Jestliže se poté, co zásilka došla na místo
určeni, vyskytnou překážky v dodání musí si do-
pravce vyžádat pokyny od odesílatele. Odmítne-li
příjemce zásilku, má odesilatel právo se zásilkou
disponovat, aniž by se musel prokázat prvním vy-
hotovením nákladního listu.
2. I když příjemce odmítl zásilku, může žádat
o její vydání do té doby, než dopravce obdrží od
odesilatele opačné pokyny.