8
3. Vzniknou-li okolnosti bránici dodáni zásilky
poté, kdy příjemce již dal na podklade svého
oprávnění podle článku 12 odst. 3 příkaz k dodáni
zásilky jiné osobě, nastupuje při použiti odstavců 1
a 2 tohoto článku na místo odesilatele příjemce
a na místo příjemce tato jiná osoba.
Článek 16
1. Dopravce má právo na náhradu výloh vznik-
lých mu vyžádáním nebo provedením pokynů, po-
kud tyto výlohy nevzniknou jeho zaviněním.
2. V případech uvedených v článku 14 odst. 1
a v článku 15 může dopravce ihned vyložit zásilku
na účet oprávněného; po vyložení zásilky se pře-
prava považuje za ukončenou. Dopravce přejímá
vyloženou zásilku do úschovy, může ji však svěřit
třetí osobě a je pak odpovědný jen za pečlivý vý-
běr této osoby. Na zásilce i nadále váznou nároky
vyplývající z nákladního listu a všechny ostatní
výlohy.
3. Dopravce může přistoupit k prodeji zásilky,
aniž vyčká pokynů oprávněného, jde-li o zásilky
podléhající rychlé zkáze nebo ospravedlňuje-li ta-
kový postup stav zásilky, anebo jestliže výlohy za
úschovu jsou neúměrné hodnotě zásilky. Jinak může
také přistoupit k prodeji, nedostal-li v přiměřené
lhůtě od oprávněného opačné pokyny, jejichž pro-
vedení může být na něm přiměřeně k okolnostem
požadováno.
4. Byla-li na základě ustanovení tohoto článku
zásilka prodána, musí být výtěžek z prodeje po ode-
čtení částek na zásilce váznoucích dán k dispozici
oprávněnému. Jsou-li tyto částky vyšší než výtěžek
prodeje, má dopravce právo na úhradu rozdílu.
5. Postup při prodeji se řídí právním řádem
nebo zvyklostmi místa, kde se zásilka nachází.
KAPITOLA IV
Odpovědnost dopravce
Článek 17
1. Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou
ztrátu zásilky anebo za její poškozeni, které vznik-
ne od okamžiku přijetí zásilky k přepravě až do
okamžiku jejího dodání, jakož i za překročení do-
dací lhůty.
2. Dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jest-
liže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení
dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem
oprávněného, který nebyl zaviněn nedbalosti do-
pravce, vlastni vadou zásilky nebo okolnostmi,
které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky
odstranit není v jeho moci.
3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze
zprostit se své odpovědností, ani vad vozidla po-
užitého k přepravě ani zavinění pronajimatele vo-
zidla nebo jeho pracovníků.
4. Dopravce je s přihlédnutím k ustanovení
článku 18 odst. 2 až 5 zproštěn odpovědnosti, vznik-
ne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebez-
pečí souvisejícího s jednou nebo více z těchto sku-
tečností:
a) použití otevřených vozidel bez plachet, bylo-li
takové použití vozidel výslovně dohodnuto a
poznamenáno v nákladním listě;
b) zásilka bez obalu nebo s vadným obalem, která
je pro svoji povahu, není-li řádně balena nebo
není-li balena vůbec, vystavena ztrátám nebo
poškození;
c) manipulace, nakládání, ukládání zásilky nebo
její vykládání prováděné odesílatelem, příjem-
cem nebo osobami jednajícími za příjemce nebo
odesílatele;
d) přirozená povaha určitého zboží, pro kterou
podléhá úplné nebo částečně ztrátě anebo po-
škození, zejména lomem, rzi, vnitřním kažením,
vysýcháním, unikáním, normálním úbytkem
nebo působením hmyzu nebo hlodavců;
e) nedostatečné nebo vadné značky a čísla jed-
notlivých kusů zásilky;
f) přeprava živých zvířat.
5. Neodpovídá-li dopravce na základě tohoto
článku za některé okolnosti, které způsobily škodu,
jeho odpovědnost se omezuje v poměru, ve kterém
okolnosti, za něž podle tohoto článku odpovídá,
přispěly ke škodě.
Článek 18
1. Důkaz o tom, že ztráta zásilky, její poško-
zení nebo překročení dodací lhůty vznikly někte-
rou z příčin uvedených v článku 17 odst. 2, náleží
dopravci.
2. Osvědčí-li dopravce, že podle okolnosti pří-
padu mohla ztráta nebo poškození zásilky vznik-
nout z jednoho nebo z několika zvláštních nebez-
pečí uvedených v článku 17 odst. 4, má se za to,
že vznikly z těchto nebezpečí. Oprávněný může
však prokázat, že škoda nebyla způsobena ani zcela
ani zčásti některým z těchto nebezpečí.
3. Právní domněnka podle odstavce 2 neplatí
v případě uvedeném v článku 17 odst. 4 písm. a),
jde-li o neobvykle velkou ztrátu nebo o ztrátu jed-
notlivého kusu zásilky.
4. Je-li přeprava prováděna vozidlem vybave-
ným takovým zařízením, že zásilka je chráněna
před vlivem tepla, zimy, kolísáním teplot nebo před
vlhkosti vzduchu, může se dopravce dovolávat člán-
9
ku 17 odst. 4 písm. d) Jen v tom případě, prokáže-li,
že učinil všechna jemu za daných okolností nále-
žející opatření, pokud jde o výběr, údržbu a použití
těchto zařízení a že se řídil zvláštními pokyny,
které mu byly uděleny.
5. Dopravce se může dovolávat článku 17 odst.
4 písm. f) jen tehdy, prokáže-li, že učinil všechna
opatření, která byl podle okolností povinen učinit
a že se řídil zvláštními pokyny, které mu byly udě-
leny.
Článek 19
Překročení dodací lhůty nastane tehdy, neby-
la-li zásilka dodána ve sjednané lhůtě, a pokud
nebyla lhůta sjednána, přesahuje-li skutečná doba
přepravy s přihlédnutím k okolnostem a při dílčích
nakládkách zejména s přihlédnutím k času potřeb-
nému pro sestavení vozové zásilky dobu, kterou Je
možno očekávat od pečlivého dopravce.
Článek 20
1. Oprávněný může považovat zásilku bez dal-
ších důkazů za ztracenou, nebyla-li dodána do 30
dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla
lhůta sjednána, do 60 dnů po převzetí zásilky do-
pravcem k přepravě.
2. Oprávněný může při převzetí náhrady za
ztracenou zásilku písemně požádat, aby byl bez-
odkladně zpraven, bude-li zásilka nalezena do jed-
noho roku po vyplacení náhrady. O podání této
žádosti se mu vydá písemné potvrzení.
3. Do 30 dnů po obdržení zprávy o nalezení
zásilky může oprávněný žádat, aby mu byla zásilka
vydána. V takovém případě musí splnit závazky
vyplývající z nákladního listu a vrátit přijatou ná-
hradu, popřípadě po odečtení výdajů, které v ní
byly zahrnuty. Zachovává se mu však právo na ná-
hradu škody za překročení dodací lhůty podle
článku 23, popřípadě 26.
4. Nepodal-li oprávněný žádost podle odstavce
2 nebo nedal-li ve lhůtě 30 dnů pokyn podle od-
stavce 3 nebo byla-li zásilka nalezena teprve po
uplynutí jednoho roku po vyplacení náhrady, může
dopravce naložit se zásilkou podle práva platného
v místě, kde je zásilka uložena.
Článek 21
je-li zásilka vydána příjemci, aniž byla ve
smyslu pokynů přepravní smlouvy vybrána dobírka,
je dopravce povinen poskytnout odesilateli náhradu
škody až do výše dobírky; proti příjemci má však
právo postihu.
Článek 22
1. Odevzdává-li odesílatel k přepravě nebezpeč-
nou zásilku, je povinen upozornit dopravce na přes-
nou povahu nebezpečí, které z této zásilky plyne,
popřípadě mu sdělit, jaká bezpečnostní opatření je
třeba učinit. Není-li toto upozornění zapsáno v ná-
kladním listě, je povinností odesílatele nebo pří-
jemce prokázat jiným způsobem, že dopravce znal
přesnou povahu nebezpečí spojeného s přepravou
zásilky.
2. Dopravce může nebezpečné zásilky, jejichž
nebezpečnou povahu ve smyslu odstavce 1 tohoto
článku neznal, kdykoliv a kdekoliv složit, zničit
nebo zneškodnit, a to bez jakékoliv povinnosti na-
hradit škodu; odesílatel však odpovídá ještě za veš-
keré výlohy a škody vzniklé odevzdáním takové
zásilky k přepravě nebo její přepravou.
Článek 23
1. Má-li dopravce podle ustanovení této úmluvy
povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou
ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zá-
silky v místě a době jejího přijetí k přepravě.
2. Hodnota zásilky se určuje podle burzovní
ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní
ceny; nelze-li tímto způsobem cenu zásilky zjistit,
podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a ja-
kosti.
3. Náhrada škody nesmí přesahovat 25 franků
za kilogram chybějící hrubé váhy. Frankem se ro-
zumí zlatý frank o váze 10/31 gramu a ryzosti 0, 900.
4. Kromě toho se hradí dovozné, clo a jiné vý-
lohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, a to
při úplné ztrátě v plné výši a při částečné ztrátě
poměrným dílem; jiné škody se nehradí.
5. Je-li překročena dodací lhůta a oprávněný
prokáže, že vznikla škoda z tohoto důvodu, je do-
pravce povinen hradit škodu jen do výše dovozného.
6. Vyšší náhradu lze požadovat jen tehdy,
byla-li podle článku 24 a 26 udána cena zásilky
nebo zvláštní zájem na dodání.
Článek 24
Odesílatel může, zaplatí-li dohodnutý příplatek
k přepravnému, udat v nákladním listě cenu zásilky
převyšující hranici stanovenou v odstavci 3 článku
23; v takovém případě nahrazuje udaná cena sta-
novenou hranici.
Článek 25
1. Při poškození zásilky hradí dopravce částku,
o kterou se její hodnota snížila; částka se vypočí-
10
tává z ceny zásilky stanovené podle článku 23
odst. 1, 2 a 4.
2. Náhrada škody nesmí však přesahovat:
a) je-li poškozením znehodnocena celá zá-
silka, částku, která by se vyplatila při její
úplné ztrátě,
b) je-li poškozením znehodnocena jen část
zásilky, částku, která by se vyplatila při
ztrátě znehodnocené části zásilky.
Článek 26
1. Odesílatel může, zaplatí-li dohodnutý přípla-
tek k přepravnému, udat v nákladním listě výši
zvláštního zájmu na dodání zásilky pro případ její
ztráty nebo poškození anebo překročení dodací
lhůty.
2. Byl-li opověděn zvláštní zájem na dodání,
může se nezávisle na náhradách škod stanovených
v článcích 23, 24 a 25 požadovat náhrada dalších
prokázaných škod až do výše opověděného zájmu
na dodáni.
Článek 27
1. Oprávněný může žádat z náhrady škody úro-
ky. Úroky se počítají ve výši 5 % ročně ode dne
zaslání písemné reklamace dopravci, a nebyla-li
reklamace podána, ode dne podání žaloby u soudu.
2. Nejsou-li částky, podle nichž se náhrada
škody vypočítává, vyjádřeny v měně státu, ve kte-
rém je placení náhrady požadováno, provádí se mě-
nový přepočet podle běžného kursu platného ke
dni a v místě vyplacení náhrady.
Článek 28
1. Může-li ztráta nebo poškození zásilky, po-
případě překročení dodací lhůty u přepravy, na
kterou se vztahuje tato úmluva, vést podle přísluš-
ných právních předpisů k uplatnění mimosmlouvních
nároků, může se dopravce odvolat na ta ustanovení
úmluvy, která vylučují jeho odpovědnost nebo která
určuji nebo omezují rozsah náhrady škody.
2. Jsou-li při ztrátě nebo poškození zásilky,
popřípadě při překročení dodací lhůty uplatněny
nároky z mimosmluvní odpovědnosti proti některé
z osob, za něž dopravce podle článku 3 odpovídá,
může se tato osoba rovněž odvolat na ta ustanovení
úmluvy, která vylučují odpovědnost dopravce nebo
která, určují nebo omezují rozsah náhrady škody.
Článek 29
1. Dopravce se nemůže odvolávat na ustanoveni
této kapitoly, která vylučuji nebo omezuji jeho od-
povědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li
škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho za-
viněním, které je možno podle práva soudu, u ně-
hož se spor projednává, považovat za rovnocenné
úmyslu.
2. Totéž platí i tehdy, jestliže se úmyslného
jednání nebo zavinění dopustili pracovníci doprav-
ce nebo jiné osoby použité dopravcem k provedení
přepravy a jestliže tito pracovníci nebo osoby jed-
nali v rámci svých pracovních úkolů. V takovém
případě se pracovníci nebo jiné osoby rovněž ne-
mohou odvolávat, pokud jde o jejich osobní odpo-
vědnost, na ustanovení této kapitoly uvedená v od-
stavci 1.
KAPITOLA V
Reklamace a žaloby
Článek 30
1. Převzal-li příjemce zásilku, aniž spolu s do-
pravcem zjistil náležitě její stav nebo ohlásil do-
pravci výhrady s uvedením všeobecných údajů
o povaze ztráty nebo poškození nejpozději při pře-
vzetí zásilky, jde-li o ztráty nebo poškození zevně
znatelné, a nejpozději do 7 dnů ode dne dodání,
nepočítaje v to neděle a uznané svátky, jde-li
o ztráty nebo poškození zevně neznatelné, má se
za to, pokud se neprokáže opak, že obdržel zásilku
ve stavu uvedeném v nákladním listě. Jde-li o skryté
ztráty nebo poškození, musí být výše uvedené vý-
hrady učiněny písemně.
2. Byl-li stav zásilky náležitě zjištěn příjemcem
a dopravcem, může být proti výsledku takového
zjištění veden důkaz jen tehdy, jde-li o ztráty nebo
poškození zevně neznatelné a poslal-li příjemce
písemné výhrady dopravci do 7 dnů po provedeni
takového zjištění, nepočítaje v to neděli a uznané
svátky.
3. Nárok na náhradu za překročení dodací
lhůty může být uplatněn jen tehdy, byla-li dopravci
zaslána písemná výhrada do 21 dnů poté, kdy byla
zásilka dána k dispozici příjemci.
4. Den dodáni zásilky, den zjištění, popřípadě
den, kdy byla zásilka dána k dispozici příjemci,
se do lhůt uvedených v tomto článku nezapočítává.
5. Dopravce a příjemce jsou povinni si v při-
měřené míře vzájemně ulehčit provádění potřeb-
ných zjištění a šetření.
11
Článek 31
1. Spory vzniklé z přeprav podléhajících této
úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u sou-
dů smluvních států určených zvláštní dohodou
stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé-bydliště, hlavní sídlo pod-
niku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž
prostřednictvím byla přepravní smlouva uza-
vřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka přijata k dopravě
nebo místo určené k jejímu dodání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
2. Je-li ve sporu uvedeném v odstavci 1 tohoto
článku projednávána žaloba před soudem přísluš-
ným podle uvedeného odstavce nebo byl-li v tako-
vém sporu vynesen soudem rozsudek, nelze podat
v téže věci mezi týmiž stranami novou žalobu, le-
daže rozhodnutí soudu, před nímž byla projedná-
vána první žaloba, není vykonatelné ve státe, ve
kterém je podávána nová žaloba.
3. Stal-li se ve sporu uvedeném v odstavci 1
tohoto článku rozsudek vynesený soudem někte-
rého ze smluvních států v tomto státě vykonatel-
ným, stává se vykonatelným i ve všech ostatních
smluvních státech, jakmile byly splněny v přísluš-
ném státě předepsané formality. Tyto formality
nemohou však být základem pro obnovu řízení.
4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se vzta-
hují na rozsudky vydané ve sporném řízení, na roz-
sudky v nepřítomnosti stran a na soudní smíry;
nevztahují se však na mezitímní rozsudky ani na
soudní rozhodnutí, jimiž se při úplném nebo čás-
tečném zamítnutí žaloby ukládá žalobci kromě ná-
hrady nákladů řízení i náhrada škody a úroků.
5. Od občanů smluvních států, kteří mají byd-
liště nebo trvalý pobyt v jednom z těchto států,
nelze k zajištění nákladů soudního řízení souvise-
jícího s uplatněním nároků z přeprav podle této
úmluvy požadovat složení záruky.
Článek 32
1. Nároky z přepravy, na něž se vztahuje tato
úmluva, se promlčují v jednom roce. V případe
úmyslu nebo takového zavinění, které je možno po-
dle práva platného u příslušného soudu považovat
za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá.
Promlčení počíná:
a) při částečné ztrátě, poškození nebo překročení
dodací lhůty dnem dodání zásilky,
b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí do-
hodnuté dodací lhůty, a nebyla-li lhůta dohod-
nuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky do-
pravcem,
c) ve všech ostatních případech uplynutím tří
měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy.
Den, kterým promlčení počíná, se do promlčecí
doby nepočítá.
2. Písemná reklamace staví běh promlčení až
do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne
a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace
uznána jen zčásti, běží promlčení toliko u té části
reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí
reklamace nebo o jejím zodpovědění a o vrácení
dokladů přísluší tě straně, která se na tyto skuteč-
nosti odvolává. Pozdější reklamace téhož nároku
promlčení nestaví.
3. S výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se
stavení běhu promlčecí doby právem platným
u soudu, u něhož se spor projednává. Totéž platí
i pro přerušení promlčení.
4. Promlčené nároky se nemohou již uplatňovat
ani protižalobou ani námitkami.
Článek 33
Přepravní smlouva může obsahovat doložku za-
kládající příslušnost zvláštního rozhodčího soudu,
avšak jen pod podmínkou, že doložka předpokládá,
že rozhodčí soud bude rozhodovat podle této
úmluvy.
KAPITOLA VI
Přepravy prováděné postupně
několika dopravci
Článek 34
Je-li na základě jediné přepravní smlouvy pro-
váděna přeprava postupně několika silničními do-
pravci, přejímá každý z nich odpovědnost za pro-
vedení celé přepravy; druhý a každý další dopravce
se stávají převzetím zásilky a nákladního listu
smluvní stranou za podmínek stanovených náklad-
ním listem.
Článek 35
1. Dopravce, který přejímá zásilku od předcho-
zího dopravce, odevzdá tomuto datované a pode-
psané potvrzení. Na druhé vyhotovení nákladního
listu je povinen napsat své jméno a adresu. V pří-
pade potřeby zaznamená na toto vyhotovení, jakož
i na potvrzení výhrady toho druhu, jako jsou uve-
deny v článku 8 odst. 2.
12
2. Pro vzájemné vztahy mezi dopravci provádě-
jícími přepravu postupně platí ustanovení článku 9.
Článek 36
Nároky z odpovědnosti za ztrátu nebo poško-
zení zásilky, popřípadě za překročení dodací lhůty,
mohou být, kromě případů protižaloby nebo námitek
proti nárokům uplatněným na podkladě téže pře-
pravní smlouvy, uplatněny žalobou jen proti první-
mu dopravci, poslednímu dopravci nebo proti tomu
dopravci, který prováděl tu část přepravy, během
niž došlo k události, která je příčinou ztráty nebo
poškození zásilky nebo překročení dodací lhůty;
žaloba může být současně podána i proti několika
z uvedených dopravců.
Článek 37
Dopravce, který na základě ustanovení této
úmluvy zaplatil náhradu škody, může, pokud jde
o vyplacenou náhradu, úroky a výlohy, uplatnit
právo postihu vůči dopravcům, kteří se podíleli na
provedení přepravy, podle těchto
ustanovení:
a) dopravce, který odpovídá za škodu, je povinen
nést sám její náhradu, ať ji zaplatil on nebo
jiný dopravce,
b) byla-li škoda způsobena jednáním dvou nebo
více dopravců, musí každý z nich zaplatit část-
ku odpovídající podílu jeho odpovědnosti;
nelze-li podíl odpovědnosti stanovit, odpovídá
každý dopravce úměrně k částce příslušející
mu z přepravného;
c) nelze-li zjistit, který z dopravců má odpověd-
nost, rozdělí se její náhrada v poměru uvede-
ném pod písmenem b) mezi všechny zúčastněné
dopravce.
Článek 38
Je-li některý z dopravců neschopný placení,
rozdělí se částka, která na něho připadla a kterou
nezaplatil, mezi všechny ostatní dopravce v poměru
k jejich podílům z přepravného.
Článek 39
1. Dopravce, proti kterému je uplatňován ně-
který z postihů uvedených v článcích 37 a 38, ne-
může popírat oprávněnost platby provedené do-
pravcem uplatňujícím postih, byla-li náhrada škody
stanovena rozhodnutím soudu a on sám byl o řízení
řádně vyrozuměn a měl možnost se ho zúčastnit.
2. Dopravce, který chce uplatňovat postih
u soudu, může tak učinit před příslušným soudem
státu, ve kterém má některý ze zúčastněných do-
pravců trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo
pobočku, anebo obchodní jednatelství, jejichž pro-
střednictvím byla přepravní smlouva uzavřena. Po-
stih může být uplatněn jedinou žalobou u téhož
soudu proti všem zúčastněným dopravcům.
3. Ustanovení článku 31 odst. 3 a 4 se vztahují
i na rozsudky o postihu uplatněném podle článků
37 a 38.
4. Ustanovení článku 32 platí i pro postihy
mezi dopravci. Promlčení však počíná dnem
nabytí
právní moci konečného soudního rozhodnuti, kte-
rým je na základě této úmluvy stanovena výše ná-
hrady škody, a nebylo-li takové rozhodnutí vydáno,
dnem skutečného vyplacení náhrady.
Článek 40
Dopravci si mohou mezi sebou dohodnout usta-
novení odchylná od článků 37 a 38.
KAPITOLA VII
Neplatnost ujednání, která jsou
v rozporu s úmluvou
Článek 41
1. Všechna ujednání, která se přímo nebo ne-
přímo odchyluji od ustanovení této úmluvy, jsou
s Výjimkou ustanovení článku 40 neplatná a bez
právních účinků. Neplatnost takových ujednání
nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení
smlouvy.
2. Neplatné jsou zejména všechny doložky, kte-
rými by se dopravci postoupily nároky plynoucí
z pojištění zásilky nebo jakékoliv jiné podobné do-
ložky, jakož i všechny doložky přesouvající důkazní
břemeno.
KAPITOLA VIII
Závěrečná ustanovení
Článek 42
1. Tuto úmluvu mohou podepsat nebo k ní při-
stoupit členské státy Evropské hospodářské komise
a státy přijaté do Komise s poradním hlasem podle
odstavce 8 mandátu této komise.
2. Státy oprávněné zúčastnit se na podkladě
odstavce 11 mandátu Evropské hospodářské komise
13
některých jejich prací se mohou stát smluvními
stranami této úmluvy tím, že k ní přistoupí po dni
její účinnosti.
3. Úmluvu je možno podepsat do 31. srpna
1956 včetně. Po tomto dni je možno k úmluvě při-
stoupit.
4. Úmluva podléhá ratifikaci.
5. Ratifikace nebo přístup k úmluvě se provede
uložením příslušné listiny u generálního tajemníka
Organizace spojených národů.
Článek 43
1. Tato úmluva nabývá účinnosti devadesátého
dne po dni, kdy pět států uvedených v odstavci 1
článku 42 uloží ratifikační listiny nebo listiny o pří-
stupu k úmluvě.
2. Pro každý stát, který ratifikuje úmluvu nebo
k ní přistoupí po uložení ratifikačních listin nebo
listin o přístupu pěti států, nabývá úmluva účin-
nosti devadesátého dne po uložení jeho ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu.
Článek 44
1. Každá smluvní strana může tuto úmluvu vy-
povědět sdělením adresovaným generálnímu tajem-
níkovi Organizace spojených národů.
2. Výpověď nabývá účinnosti uplynutím dva-
nácti měsíců ode dne, kdy generální tajemník ob-
drží příslušné sdělení.
Článek 45
Klesne-li po nabytí účinnosti úmluvy v důsled-
ku jejího vypovědění počet smluvních stran na
méně než 5, pozbývá úmluva účinnosti dnem, kdy
poslední z těchto výpovědí nabyla platnosti.
Článek 46
1. Každý stát může při uložení ratifikační lis-
tiny nebo listiny o přístupu anebo kdykoliv později
sdělit generálnímu tajemníkovi Organizace spoje-
ných národů, že tato úmluva bude platit na celém
území nebo na některé části území, které zastupuje
v mezinárodních vztazích. Na území nebo na úze-
mích uvedených ve sdělení nabývá úmluva účin-
nosti devadesátým dnem po doručen sdělení ge-
nerálnímu tajemníkovi, a nenabyla-li úmluva do
tohoto dne ještě účinnosti, dnem její účinnosti.
2. Každý stát, který podle předchozího odstavce
sdělí, že úmluva se vztahuje na území, které v me-
zinárodních vztazích zastupuje, může podle článku
44 úmluvu, pokud jde o toto území, vypovědět.
Článek 47
Každý spor mezi dvěma nebo několika smluv-
ními stranami o výkladu nebo o použití této úmlu-
vy, který se stranám nepodařilo urovnat jednáním
nebo jiným způsobem, může být na návrh kterékoliv
zúčastněné smluvní střeny předložen k rozhodnuti
Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Článek 48
1. Smluvní strana může při podpisu, ratifikaci
nebo přístupu k úmluvě prohlásit, že se necítí vá-
zána článkem 47 úmluvy. Ostatní smluvní strany
nejsou článkem 47 vázány vůči těm smluvním stra-
nám, které učiní takovou výhradu.
2. Smluvní strana, která učiní výhradu podle
odstavce 1, může tuto výhradu kdykoliv odvolat
písemným sdělením zaslaným generálnímu tajem-
níkovi Organizace spojených národů.
3. Žádné jiné výhrady k této úmluvě nejsou
dovoleny.
Článek 49
1. Po uplynutí tříleté platnosti této úmluvy
může kterákoliv smluvní strana požádat písemným
sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Orga-
nizace spojených národů o svoláni konference za
účelem revize této úmluvy. Generální tajemník vy-
rozumí o této žádosti všechny smluvní strany, a
sdělí-li mu do čtyř měsíců po rozeslaném vyrozu-
mění nejméně čtvrtina smluvních stran souhlas
s touto žádosti, revizní konferenci svolá.
2. Je-li konference podle předchozího odstavce
svolána, vyrozumí generální tajemník všechny
smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců za-
slaly návrhy, o jejichž přezkoumání na konferenci
žádají. Generální tajemník sdělí všem smluvním
stranám prozatímní pořad jednání konference, ja-
kož i znění návrhů nejméně tři měsíce přede dnem
zahájení konference.
3. Generální tajemník pozve na konferenci
svolanou podle tohoto článku štáty uvedené v člán-
ku 42 odst. 1, Jakož i štáty, které se staly smluvními
stranami na základě ustanovení článku 42 odst. 2.
Článek 50
Generální tajemník Organizace spojených ná-
rodů vyrozumívá státy uvedené v článku 42 odst. 1,
jakož i státy, které se staly smluvními stranami na
základě ustanovení článku 42 odst. 2 kromě vyro-
zumění podle článku 49
14
a) o ratifikacích a přístupech ke smlouvě na zá-
kladě článku 42,
b) o dnech, od nichž nabývá tato úmluva podle
článku 43 účinnosti,
c) o výpovědích úmluvy podle článku 44,
d) o pozbytí účinnosti této úmluvy podle článku
45,
e) o oznámeních došlých podle článku 46,
f) o výhradách a sděleních došlých podle článku
48 odst. 1 a 2.
Článek 51
Po 31. srpnu 1956 bude originál této úmluvy
uložen u generálního tajemníka Organizace spoje-
ných národů, který rozešle ověřené kopie všem
státům uvedeným v článku 42 odst. 1 a 2.
Na důkaz toho podepsaní, byvše k tomu fádně
zplnomocněni, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Ženevě devatenáctého května tisíc-
devětsetpadesátšest v jediném vyhotovení v jazyce
anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají
stejnou platnost.
StT l - 87066-74