Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1974
II. v. o.
64
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Spojenými státy americkými, podepsaná v Praze dne 9. července 1973
a dopisy vyměněné při jejím podpisu
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Spojenými státy americkými, podepsanou v Praze
dne 9. července 1973 a s dopisy vyměněnými při
jejím podpisu.
2
Důvodová zpráva
Koncem roku 1972 bylo dohodnuto se Spoje-
nými státy americkými zahájit jednání o některých
otázkách vzájemných vztahů, k nimž patří jednání
o uzavření konzulární úmluvy.
Jednání o konzulární úmluvě mezi ČSSR a USA
proběhla v prvé polovině r. 1973 v Praze. Úmluva
zde byla podepsána dne 9. července 1973 ministrem
zahraničních věcí ČSSR ing. B. Chňoupkem a stát-
ním tajemníkem USA W. Rogersem.
Mezi ČSSR a USA dosud dvoustranná smluvní
úprava konzulární problematiky chyběla. Tato
problematika byla upravena pouze mnohostran-
nou Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích
z 26. dubna 1963 jíž jsou ČSSR a USA členy a která
obsahuje pouze obecná ustanovení.
Sjednání konzulární úmluvy odpovídá čs. zá-
jmům, neboť úmluva bude mít význam z hlediska
ochrany práv a zájmů ČSSR, čs. organizací a obča-
nů. Umožní rovněž otevření čs. konzulárních úřadů
v USA, což by přispělo k rozvoji čs. zahraničního
obchodu a usnadnilo provádění ochrany čs. zájmů
v USA.
USA uzavřely v posledních letech konzulární
úmluvy s většinou socialistických států. V r. 1968
to byla konzulární úmluva se Sovětským svazem,
v r. 1972 podepsaly konzulární úmluvu s USA Pol-
ská lidová republika, Maďarská lidová republika
a Rumunská socialistická republika a probíhají
jednání o konzulární úmluvě mezi USA a Bulhar-
skou lidovou republikou.
ČSSR rovněž přistoupila v posledních letech
ke sjednání konzulárních úmluv s některými vy-
spělými kapitalistickými státy. V r. 1969 byla uza-
vřena konzulární úmluva s Francií, v r. 1972 byl
parafován text konzulární úmluvy s Velkou Britá-
nií a v r. 1973 byl parafován text konzulární úmlu-
vy s Itálií.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a USA, která
je předkládána Federálnímu shromáždění, vychází
z mnohostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních
stycích z 26. dubna 1963. Vídeňská úmluva, která
kodifikovala mezinárodní právo v oblasti konzulár-
ních styků, tvoří základ pro podrobnější úpravu
v bilaterálních vztazích a současně pro další roz-
voj konzulárního práva, který se projevuje zejmé-
na v tom, že v konzulárních úmluvách, které
uzavřely v posledních letech socialistické státy
s některými kapitalistickými státy, je zdůrazněn
význam konzulárních funkcí v mezinárodních vzta-
zích; rozsah výsad a imunit poskytovaných konzu-
lárním úřadům a jejich členům jde nad rámec
Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích a přibli-
žuje se výsadám a imunitám poskytovaným podle
Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích ze dne
18. dubna 1961. Z uvedené koncepce též vychází
konzulární úmluva s USA sjednaná na základě
československého návrhu, při jehož vypracování
byla brána v úvahu praxe jiných socialistických
států ve vztahu k USA a bylo též přihlédnuto ke
zkušenostem z jednání o konzulárních úmluvách
mezi ČSSR a některými kapitalistickými státy.
Část I úmluvy obsahuje obvyklé definice vý-
razů v ní používaných.
Část II (články 2-12) se zabývá otázkami
zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzu-
lárních úředníků a konzulárních zaměstnanců.
Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem. Po
dohodě mezi vysílajícím a přijímajícím státem se
určuje sídlo a hranice konzulárního obvodu.
Konzulárním úředníkem může být pouze občan
vysílajícího státu. Přijímající stát je povinen po-
skytnout konzulárnímu úředníkovi ochranu a uči-
nit nezbytná opatření, aby mohl vykonávat své
funkce a aby mu bylá přiznána práva, výsady a
imunity podle úmluvy.
Část III (články 13-27) se týká práv, výhod,
výsad a imunit, poskytovaných konzulárním úřa-
dům a jejich členům. Obsahuje zejména podrobná
ustanovení o nedotknutelnosti a ochraně konzu-
lárních místností a archivů, o právu konzulárního
úřadu na spojení, o vynětí konzulárních úředníků,
konzulárních zaměstnanců a jejich rodinných pří-
slušníků z jurisdikce přijímajícího státu. Ustano-
vení této časti se týkají dále osvobození od veřej-
ných služeb, od povinnosti registrace, osvobození
od daní a poplatků a celního osvobození. Členům
konzulárního úřadu je na území přijímajícího státu
zajištěna svoboda pohybu s výhradou právních
předpisů o oblastech, do nichž je přístup zakázán
nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti.
V části IV (články 28-41) jsou definovány
konzulární funkce, které spočívají v zastupování
práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů, a
to jak fyzických tak právnických osob (čl. 28).
Vztahují se na obvyklé úkony notářské a úkony
související s dědickou a opatrovnickou agendou,
dále na vydávání, prodlužování a rušení cestovních
dokladů občanů vysílajícího státu a vydávání víz.
Do konzulárních funkcí rovněž náleží pomoc lodím
a letadlům vysílajícího státu.
Kromě funkcí uvedených v části IV úmluvy
může konzulární úředník vykonávat i jiné konzu-
lární funkce, pokud to není v rozporu s právními
předpisy přijímajícího státu.
3
Úmluva podléhá v souladu se svými závěreč-
nými ustanoveními ratifikaci a vstoupl v platnost
třicátým dnem po dni výměny ratifikačních listin.
Uzavírá se na neomezenou dobu, přičemž je dána
možnost ji vypovědět se šestiměsíční výpovědní
lhůtou.
II.
Při podpisu Konzulární úmluvy mezi ČSSR a
USA byly mezi ministrem zahraničních věcí ing.
Chňoupkem a státním tajemníkem Rogersem vymě-
něny dopisy, které se týkají osob, považovaných
za čs. i americké státní občany.
Mezi ČSSR a USA existuje platná úmluva o na-
turalizaci, sjednaná 16. července 1928. Podle člán-
ku I této úmluvy "o příslušnicích Československa,
kteří byli a nebo budou naturalizováni na území
Spojených států, bude se míti v Československu za
to, že ztratili svou dřívější příslušnost a stali se
příslušníky Spojených států. Totéž platí o přísluš-
nicích Spojených států, naturalizovaných na území
Československa. Toto se však nevztahuje na pří-
slušníka jedné z obou zemí, který dosáhne natu-
ralizace v druhé zemi v době, kdy jeho země vede
válku.
V důsledku toho, že Československo bylo v ob-
dobí od 17. září 1938 do 7. května 1957 ve válečném
stavu a ustanovení článku I úmluvy tedy neplatila,
existuje v USA skupina osob, které v tomto období
získaly americké občanství naturalizací, avšak ne-
ztratily čs. občanství. Této skupiny osob se týká
výměna dopisů, uskutečněná při podpisu konzu-
lární úmluvy.
Podle výměny dopisů občané jednoho smluv-
ního státu přijíždějící do druhého smluvního státu
na krátkodobé návštěvy na základě pasu prvého
smluvního státu obsahujícího platné vízum, budou
po dobu, kdy je jim přiznán statut dočasného ná-
vštěvníka, považováni příslušnými orgány státu
pobytu pro účely poskytováni konzulární ochrany
a práva na odjezd bez dalších dokumentů, za ob-
čany smluvního státu, jehož cestovním pasem jsou
vybaveni, bez ohledu na to, jsou-li zároveň pova-
žováni za občany druhého smluvního státu. Výmě-
na dopisů nezajišťuje beztrestnost takových osob,
jestliže se v minulosti dopustily nebo za svého
pobytu na čs. území dopustí porušení čs. právního
řádu, ale poskytuje jim, pokud jde o konzulární
ochranu, stejné postavení jako jiným americkým
(resp. čs. ) občanům.
Konzulární úmluva a výměna dopisů uskuteč-
něná při jejím podpisu se předkládají v souladu
s Článkem 36 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
o československé federaci ve znění ústavního zá-
kona č. 125/1970 Sb. Federálnímu shromážděni
k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 21. února 1974
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věci ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými štáty americkými
Československá socialistická republika
a Spojené státy americké,
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma
státy a usnadnit tak ochranu jejich národních zá-
jmů a ochranu zájmu a práv jejich občanů,
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a
jmenovaly k tomu účelu svými zmocněnci:
za Československou socialistickou republiku
Ing. Bohuslava C h ň o u p k a,
ministra zahraničních věcí,
za Spojené státy americké
Williama P. Rogerse,
státního tajemníka,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali
v dobré a náležité formě a dohodli se na následu-
jícím:
ČÁST I
Definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají níže uvedené vý-
razy tento význam:
a) "konzulární úřad" je generální konzulát,
konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;
b) "konzulární obvod" je území určené konzu-
lárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkci;
c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba po-
věřená vysílajícím státem, aby vykonávala povin-
nosti spojené s touto funkci;
d) "konsulární úředník" je osoba pověřená
výkonem konzulárních funkci, včetně vedoucího
konzulárního úřadu;
e) "konzulární zaměstnanec" je osoba zaměst-
naná v administrativních, technických nebo jiných
službách konzulárního úřadu;
f) "členové konzulárního úřadu" jsou konzu-
lární úřednici a konzulární zaměstnanci;
g) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo
části budov a pozemky k nim náležející, které jsou
používány výhradně pro účely konzulárního úřadu,
bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
h) "konzulární archivy" zahrnují veškeré úřed-
ní listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy.
záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu
spolu s šiframi a kódy, kartotékami a jakýmkoliv
zařízením používaným k jejich ochraně a uložení;
i) "loď vysílajícího státu" je plavidlo plující
pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou váleč-
ných lodí;
j) "rodinní příslušníci" jsou manžel nebo
manželka, nezletilé děti a jiní příbuzní konzulár-
ního úředníka nebo konzulárního zaměstnance,
kteří s ním žijí ve společné domácnosti.
ČÁST II
Zřizování konzulárních úřadu a jmenování
konzulárních úředníků a konzulárních
zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu a hranice konzu-
lárního obvodu se určují dohodou mezi vysílajícím
a přijímajícím státem.
článek 3
1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou
cestou o souhlas přijímajícího státu se jmenováním
vedoucího konzulárního úřadu.
2. Po obdržení takovéhoto souhlasu předá di-
plomatická mise vysílajícího státu ministerstvu za-
hraničních věcí přijímajícího státu konzulský
patent nebo jiný dokument o jmenováni. V konzul-
ském patentu nebo jiném dokumentu o jmenováni
bude uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního
úřadu, jeho státní občanství, jeho třída, sídlo kon-
zulárního úřadu a konzulární obvod.
3. Po předáni konzulského patentu nebo jiné-
ho dokumentu o jmenováni vedoucího konzulárního
úřadu, přijímající stát v co nejkratší době udělí
exeguatur nebo jiné přivolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkci po předložení konzulského
patentu nebo jiného dokumentu o jmenování a po
udělení exeguatur nebo jiného přivolení přijíma-
jícím státem.
5. Jakmile bude vydáno exeguatur nebo jiné
přivolení podle tohoto článku, učiní příslušné úřa-
dy přijímajícího státu veškerá nezbytná opatřeni
k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu mohl
ujmout svých funkci a mohl požívat práva, výhody,
výsady a imunity, dané mu touto úmluvou a práv-
ními předpisy přijímajícího státu.
4
5
Článek 4
Přijímající stát může poskytnout vedoucímu
konzulárního úřadu prozatímní přivolení k výkonu
konzulárních funkci do té doby, nežli mu udělí
exequatur nebo jiné přivoleni.
Článek 5
Konzulární úředník musí být občanem vysíla-
jícího státu a nemůže být občanem přijímajícího
státu nebo osobou, která má v tomto státě trvalé
bydlište.
Článek 6
1. Vysílající stát předem písemně oznámí při-
jímajícímu státu plné jméno, občanství, hodnost
a třídu každého konzulárního úředníka jmenova-
ného na konzulární úřad.
2. Vysílající stát rovněž předem písemně ozná-
mí přijímajícímu státu plné jméno, občanství a
funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na
konzulární úřad.
Článek 7
1. Vysílající stát může v souladu s články 3,
5 a 6 pověřit jednoho nebo více členů své diplo-
matické
mise v přijímajícím státě výkonem kon-
zulárních funkcí. Člen diplomatické mise, pověřený
výkonem konzulárních funkcí bude i nadále po-
žívat výsad a imunit, které mu náleží
jako členu
diplomatické mlse.
2. Vysílající stát může při své diplomatické
misi zřídit konzulární oddělení pověřené výkonem
konzulárních funkcí.
Článek 8
Přijímající stát vydá každému konzulárnímu
úředníku dokument, osvědčující jeho právo vyko-
návat konzulární funkce na území přijímajícího
státu.
Článek 9
Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřed-
níkovi ochranu a učiní veškerá vhodná opatření
k tomu, aby zabránil jakémukoliv útoku proti jeho
osobě, svobodě nebo důstojnosti a rovněž učiní
veškerá nutná opatření k tomu, aby mohl vyko-
návat své funkce a byla mu přiznána práva, vý-
hody, výsady a imunity, které mu náležejí podle
této úmluvy.
Článek 10
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže
z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo
Jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu Je
dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit
některého konzulárního úředníka téhož konzulár-
ního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysí-
lajícího státu v přijímajícím státě nebo člena di-
plomatického personálu své diplomatické mlse
v tomto státě, dočasným vedením konzulárního
úřadu. Plné jméno této osoby bude předem písem-
ně sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijíma-
jícího státu.
2. Osoba, pověřená dočasným vedením konzu-
lárního úřadu, je oprávněna vykonávat veškeré
funkce vedoucího konzulárního úřadu a požívat
všech práv, výhod, výsad a imunit jako vedoucí
konzulárního úřadu, jmenovaný podle článku 3.
3. Člen diplomatického personálu diplomatic-
ké mise, dočasně pověřený vedením konzulárního
úřadu, požívá i nadále výsad a imunit, vyplývají-
cích z jeho diplomatického statutu.
Článek 11
1. Přijímající stát může kdykoliv, aniž by udal
důvody svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu
státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník
je persona non grata nebo že konzulární zaměst-
nanec je nepřijatelný.
Vysílající stát je potom povinen dotyčnou oso-
bu odvolat.
2. Pokud vysílající stát opomene v přiměřené
době splnit svou povinnost podle odstavce 1, při-
jímající stát může odmítnout uznávat nadále tuto
osobu za člena konzulárního úřadu.
Článek 12
1. Vysílající stát může v rozsahu, v němž to
umožňují právní předpisy přijímajícího státu, na-
bývat do vlastnictví, najímat nebo užívat v jaké-
koli jiné formě stanovené těmito právními předpi-
sy, pozemky, budovy nebo části budov, pro potřeby
konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů kon-
zulárního úřadu, za předpokladu, že dotyčná osoba
není občanem přijímajícího státu ani v něm nemá
trvalé bydliště.
2. Přijímajíci stát poskytne veškerou nutnou
pomoc vysílajícímu státu k umožnění získání po-
zemků, budov nebo částí budov pro účely uvedené
v odstavci 1.
3. Nic v odstavci 1 nebo odstavci 2 tohoto
článku nebude vykládáno tak, že by vysílající stát
byl zbaven povinnosti dodržovat předpisy a ome-
zení týkající se výstavby a územního plánování a
jiné obdobné předpisy přijímajícího státu v sou-
vislosti s výstavbou nebo přestavbou budov nebo
částí budov v přijímajícím státě.
6
ČÁST III
Práva, výhody, výsady a imunity
Článek 13
1. Na budovách, v nichž je umístěn konzulární
úřad a na sídle vedoucího konzulárního úřadu mů-
že být umístěn znak vysílajícího státu spolu s ozna-
čením konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a
přijímajícího státu.
2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena
na budovách, v nichž je umístěn konzulární úřad
i na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho
dopravních prostředcích, používaných pro úřední
účely.
Článek 14
Konzulární místnosti a sídlo vedoucího konzu-
lárního úřadu jsou nedotknutelně. Orgány přijíma-
jícího státu mohou vstoupit do konzulárních míst-
ností nebo do sídla vedoucího konzulárního úřadu
pouze se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu
nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího
státu, nebo osoby jmenované jedním z nich.
Článek 15
Konzulární archivy jsou vždy a všude nedo-
tknutelné. V archivech nebudou ukládány doku-
menty a předměty neúřední povahy.
Článek 16
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou
vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího státu
a s konzulárními úřady vysílajícího státu, kdekoli
se nalézají. Konzulární úřad může k tomuto účelu
použít všech vhodných spojovacích prostředků,
včetně diplomatických a konzulárních kurýrů, di-
plomatických a konzulárních zavazadel a kódova-
ných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysílací
stanici může zřizovat pouze se souhlasem přijíma-
jícího státu.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků
budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky
jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu,
kurýrní zásilky a zavazadla jsou nedotknutelné za
předpokladu, že jsou opatřeny zřetelným vnějším
označením své úřední povahy a nemohou být pro-
hlíženy nebo zadrženy. Mohou obsahovat pouze
úřední korespondenci a předměty, určené k úřední
potřebě.
4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední
listinou označující jeho postavení, v níž je uveden
počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Kon-
zulární kurýr požívá stejných práv, výhod, výsad
a imunit jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.
5. Konzulární zavazadlo může být rovněž svě-
řeno kapitánu lodi nebo civilního letadla vysíla-
jícího státu. Kapitán musí být vybaven úřední lis-
tinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, které mu bylo svěřeno, avšak nebude
považován za konzulárního kurýra. V dohodě s pří-
slušnými orgány přijímajícího státu může konzu-
lární úřad pověřit některého ze svých členů, aby
převzal konzulární zavazadlo přímo a volně od
kapitána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.
článek 17
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní přísluš-
níci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo
v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní,
občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího
státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní pří-
slušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu
nebo v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají
trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občansko-
právní a správní jurisdikci přijímajícího státu ne-
podléhají pokud jde o výkon jejich úředních
funkcí.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na
občanskoprávní řízení:
a) vyplývající ze smluv, které konzulární úřed-
ník nebo konzulární zaměstnanec neuzavřel v za-
stoupení vysílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník
nebo konzulární zaměstnanec je vykonavatelem po-
slední vůle, správcem dědictví nebo dědicem jako
soukromá osoba a nikoli v zastoupení vysílajícího
státu;
c) týkající se nároku vzneseného třetí stranou
za škodu způsobenou v přijímajícím státě plavi-
dlem, vozidlem nebo letadlem;
d) týkající se jakékoli soukromé nebo ob-
chodní činnosti, kterou konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím
státě vedle svých úředních funkcí;
e) týkající se soukromé nemovitosti na území
přijímajícího státu, ledaže konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec ji má v držení v zastou-
pení vysílajícího státu pro účely konzulárního
úřadu.
4. Vysílající stát se může vzdát imunit uvede-
ných v tomto článku. Takovéto vzdání musí být
výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno
písemně.
5. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věcech
občanskoprávních nebo správních nezahrnuje vzdá-
ní se vynětí z jurisdikce pokud jde o exekuční
výkon rozsudku; tohoto vynětí je nutno se vzdát
zvlášť.
7
Článek 18
1. členové konzulárního úřadu mohou být po-
žádáni, aby podali svědectví v soudním nebo správ-
ním řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne
podat svědectví, nesmí být vůči němu použito do-
nucovací opatření. Zaměstnanci konzulárního úřa-
du nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou
případů uvedených v odstavci 3.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se
konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnan-
ců se rovněž vztahují na jejich rodinně příslušníky.
3. Členové konzulárního úřadu mohou odmít-
nout podat svědectví ve věcech týkajících se vý-
konu jejich úředních funkcí a mohou odmítnout
předložit úřední dokumenty a úřední korespon-
denci. Rovněž mohou odmítnout podat svědectví
jako znalci práva vysílajícího státu, jeho použití
a výkladu.
4. Úřady přijímajícího státu, které žádají svě-
dectví od konzulárních úředníků nebo od konzu-
lárních zaměstnanců, budou postupovat tak, aby
se nevměšovaly do výkonu jejich úředních funkcí.
Pokud je to možné, může být svědectví dáno na
konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního
úředníka nebo zaměstnance nebo může být dáno
v písemné formě.
článek 19
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu
ani v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímají-
cím státě osvobození od veřejných služeb a povin-
ností všeho druhu.
Článek 20
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu
ani v něm nemají trvalé bydliště, jsou vyňati ze
všech povinností, stanovených právními předpisy
přijímajícího státu pokud jde o registraci cizinců,
povolení k pobytu a jinými předpisy týkajícími se
pobytu cizinců.
Článek 21
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvo-
bozen od všech daní, dávek a poplatků, týkají-
cích se:
a) pozemků, budov a částí budov, získaných
v souladu s článkem 12 a užívaných ke konzulár-
ním účelům nebo jako obydlí členů konzulárního
úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu
nebo najaty jeho jménem;
b) smluv a listin, které se týkají nabytí ne-
movitostí zmíněných v odstavci 1 písmeno a) to-
hoto článku;
c) výkonu konzulárních funkcí, včetně kozu-
lárních poplatků.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž
osvobozen od všech daní, dávek a poplatků pokud
jde o movitý majetek, který je ve vlastnictví, držbě
nebo užívání vysílajícího státu výhradně pro kon-
zulární účely.
3. Osvobození podle tohoto článku se nebude
vztahovat na poplatky a dávky za prokázané zvlášt-
ní služby.
Článek 22
Člen konzulárního úřadu a jeho rodinní pří-
slušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu
nebo v tomto státě nemají trvalé bydliště, jsou
v přijímajícím státě osvobozeni od daní a poplatků
z platů, mezd a jiných příjmů, které pobírají v sou-
vislosti s vykonáváním svých úředních povinností.
Článek 23
1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodin-
ní příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího
státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v při
jímajícím státě osvobozeni od všech celostátních,
oblastních a místních daní a poplatků, včetně daní
a poplatků z movitého majetku, jehož jsou vlast-
níky.
2. Osvobození uvedená v odst. 1 se nevztahují
na:
a) nepřímě daně, které jsou zpravidla obsa-
ženy v ceně zboží nebo služeb;
b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého
majetku nacházejícího se na území přijímajícího
státu, pokud není osvobozen podle článku 21;
c) daně z převodu majetku nebo z listin, jež
se týkají převodu majetku, včetně daní z dědictví,
vybíraných přijímajícím státem;
d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, je-
jichž zdroje jsou v přijímajícím státě;
e) soudní, hypotéční a správní poplatky, po-
kud osvobození není poskytnuto podle článku 21;
f) poplatky vybírané za prokázané zvláštní
služby.
článek 24
Zemře-li člen konzulárního úřadu nebo člen
jeho rodiny a zanechá v přijímajícím státě movitý
majetek, nebude přijímajícím státem vybírána
8
žádná pozůstalostní, dědická nebo jiná daň nebo
poplatek z převodu majetku při úmrti, týkající se
takového majetku, a to za předpokladu, že zemřelá
osoba nebyla občanem přijímajícího státu nebo
V něm neměla trvalé bydliště, a že majetek se
nachází v přijímajícím státe výlučně v souvislosti
s přítomností zemřelého jakožto člena konzulár-
ního úřadu nebo rodinného příslušníka člena kon-
zulárního úřadu.
Článek 25
1. Všechny předměty včetně motorových vo-
zidel, které jsou dovezeny pro úřední potřebu
konzulárního úřadu, jsou v souladu s právními
předpisy přijímajícího státu osvobozeny od všech
celních dávek a poplatků, vybíraných na základě
dovozu nebo v souvislosti s dovozem stejně, jako
předměty dovezené pro potřebu diplomatické míse
vysílajícího státu v přijímajícím státě.
2. Všechny předměty dovezené pro osobní po-
třebu konzulárního úředníka a členů jeho rodiny,
včetně předmětů pro počáteční vybavení jeho do-
mácnosti, jsou osvobozeny od všech celních dávek
a poplatků vybíraných z důvodu jejich dovozu, za
předpokladu, že příslušná osoba není občanem pří
jímacího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště.
Konzulární zaměstnanec požívá osvobození uvede-
ná v tomto odstavci pouze pokud jde o předměty
jim dovezené v době jeho prvého nástupu na kon-
zulární úřad.
3. Předměty určené pro osobni potřebu nesmí
přesáhnout množství nutná pro přímou potřebu
příslušných osob.
4. Osobní zavazadla konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků pokud nejsou občany
přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé byd-
liště, jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou
být prohlédnuta pouze v případech, kdy jsou vážné
důvody k domněnce, že obsahuji jiné předměty,
než uvedené v odstavci 2 nebo předměty, jejichž
dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy
přijímajícího státu nebo na které se vztahuji jeho
právní předpisy o karanténě. Takováto prohlídka
musí být provedena v přítomnosti příslušného kon-
zulárního úředníka nebo člena jeho rodiny nebo
osoby zmocněné konzulárním úředníkem nebo jeho
rodinným příslušníkem, aby jej zastupovala. - -
Článek 26
1. Všechny osoby, které požívají podle této
úmluvy práv, výhod, výsad a imunit, jsou povinny,
bez újmy na těchto právech, výhodách, výsadách
a imunitách, dodržovat právní předpisy přijímají-
cího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů
o pojištění motorových vozidel.
2. Všechna vozidla ve vlastnictví vysílajícího
státu a používaná pro účely konzulárního úřadu
a všechna vozidla náležející konzulárním úřední-
kům, konzulárním zaměstnancům nebo jejich ro-
dinným příslušníkům musí být přiměřeně pojištěna
proti povinnému ručení. Jedná-li se o občany při-
jímajícího, státu nebo osoby, které v tomto státě
mají trvalé bydliště, toto pojištění bude sjednáno
v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.
Článek 27
S výhradou právních předpisů o oblastech, do
nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů
státní bezpečnosti, přijímající stát zajisti všem
-členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a ces-
tování na svém území.
ČÁST IV
Konzulární funkce
Článek 28
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat
v souladu s právními předpisy přijímajícího státu
funkce, uvedené v této části. Jiné konzulární funk-
ce může vykonávat pouze pokud to není v rozporu
s právními předpisy přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník má právo zastupovat
v konzulárním obvodu, v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu, prává a zájmy vysílajícího
státu a jeho občanů a to jak fyzických, tak i práv-
nickych osob.
3. Při výkonu svých funkci se konzulární úřed-
ník může obracet přímo, písemně nebo ústně, na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního
obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu
v rozsahu přípustném podle zákonů, předpisů a
praxe přijímajícího státu,
a přijímat od nich přímé odpovědi.
4. Konzulární úředník bude za předpokladu
souhlasu přijímajícího státu oprávněn k vykoná-
vání konzulárních funkcí i mimo svůj konzulární
obvod.
Článek 29
Konzulární úředník bude přispívat k rozvíjení
hospodářských, obchodních, kulturních a vědec-
kých styků mezi oběma
státy, jakož i k posilováni
vzájemných přátelských vztahů.
Článek 30
1. Konzulární úředník je v konzulárním obvo-
du oprávněn