Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1974
II. v. o.
68
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským
královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní
z příjmů a z majetku, která byla podepsána v Praze dne 4. března 1974
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Čes-
koslovenskou socialistickou republikou a Nizozem-
ským královstvím o zamezení dvojího zdanění a
zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů
a z majetku, která byla podepsána v Praze dne
4. března 1974.
2
Důvodová zpráva
Dvojí zdanění zvyšuje náklady podniků při pro-
vádění zahraničně obchodních operací a tím nepří-
znivě působí na rozvoj mezinárodních hospodář-
ských styků. V zájmu odstranění nežádoucího
působení dvojího zdanění byla mezi ČSSR a Nizo-
zemským královstvím sjednána na základě usnesení
vlády ČSSR č. 127 ze 4. května 1972 smlouva o za-
mezení dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmů a z majetku.
V souladu s usneseními vlády ČSSR č. 374
z 6. prosince 1973 a č. 22 z 24. ledna 1974 byla
smlouva dne 4. března 1974 v Praze podepsána.
K jednotlivým ustanovením smlouvy se uvádí:
Ke kapitole I:
Smlouva se vztahuje na všechny organizace a
občany, jejichž sídlo či bydliště je v ČSSR nebo
v Nizozemském království.
Smlouva zahrnuje všechny daně a odvody,
které se vybírají ve smluvních státech z příjmů
případně ze zisků a z majetku. Smlouva se bude
vztahovat i na všechny obdobné daně a odvody,
které v budoucnosti nahradí současné daně a od-
vody, nebo které budou vybírány vedle nich.
Ke kapitole II:
V důsledku rozdílnosti daňových systémů ČSSR
a Nizozemí bylo nutno stanovit definice výrazů a
pojmů použitých ve smlouvě, aby byla vyloučena
možnost jejich rozdílného výkladu.
Ke kapitole III a IV:
Zisky podniků jednoho státu mohou být podro-
beny zdanění ve druhém státě jedině v případě,
že podnik vykonává v tomto druhém státě činnost
prostřednictvím stálé provozovny (kapitola II, člá-
nek
5), která je tam umístěna.
Tato podmínka je splněna, jestliže podnik jed-
noho státu má v druhém státě obchodní vedení,
závod, kancelář, výrobní, obchodní nebo jiné pro-
vozní místnosti, jestliže v tomto druhém státě pro-
vozuje těžbu nerostů nebo zaměstnává obchodního
zástupce, který na základě plné moci uzavírá jmé-
nem podniku smlouvy o prodeji zboží.
Podnik jednoho státu nepodléhá v druhém
státě zdanění, jestliže v tomto druhém státě udržuje
skladiště, zásobu zboží za účelem jeho vystavení
nebo usnadnění expedice, nákupní kancelář, jest-
liže v tomto druhém státě provádí montáže nebo
stavby, jestliže tam zaměstnává komisionáře nebo
obchodního zástupce, který shromažďuje objednáv-
ky od zákazníků.
Aby nedošlo k daňovému úniku u podniků,
které jsou spojeny vlastnicky s podniky druhého
státu, může daňový úřad příslušného státu stanovit
zisky podniku v takové výši, jaká by odpovídala
objektivním podmínkám, za nichž by obchodovaly
podniky na sobě nezávislé.
Příjmy podniků letecké, námořní a vnitrozem-
ské plavby budou podléhat zdanění pouze ve státě,
kde je místo skutečného vedení podniku.
Příjmy z nemovitostí budou podléhat zdanění
pouze ve státě, kde jsou nemovitosti umístěny.
Dividendy vyplácené společností, která má
sídlo v jednom státě, osobě mající sídlo či bydliště
ve druhém státě, budou podléhat zdanění v tomto
druhém státě. Ve státě, odkud se dividendy vyplá-
cejí, mohou být zdaněny sazbou, která nesmí pře-
kročit 10 %. Jestliže však příjemcem dividend ve
druhém státě je akciová společnost, která vlastní
nejméně 25% akcií společnosti vyplácející-divi-
dendy, nezdaní se vůbec dividendy ve státě, odkud
se vyplácejí.
Úroky budou zdaněny, pouze ve státě, kde je
sídlo či bydliště příjemce.
Licenční poplatky za využívání patentů, ochran-
ných známek, průmyslových vzorů, technologických
postupů, technických znalostí a informací a za vy-
užívání průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, za využívání autorských práv k dílům li-
terárním, uměleckým nebo vědeckým podléhají
zdanění ve státě, kde má příjemce sídlo či bydliště.
Ve státě, odkud se tyto poplatky vyplácejí, mohou
být zdaněny sazbou nepřevyšující 5 %.
Zisky ze zcizení nemovitostí podléhají zdanění
ve státě, kde je nemovitý majetek umístěn. Zisky
ze zcizení movitostí, které jsou částí provozního
majetku stálé provozovny, nebo stálé základny pro
výkon povolání, podléhají zdanění ve státě, kde je
provozovna nebo základna umístěna. Zisky ze zci-
zení letadel, lodi nebo člunů podléhají zdanění ve
státě, kde je místo skutečného vedení podniku. Zis-
ky ze zcizení jiného majetku podléhají zdanění ve
státě, kde má zcizitel sídlo či bydliště.
Příjmy z nezávisle vykonávaných činností např.
honoráře lékařů, právníků, techniků, znalců apod.
podléhají zdanění jen ve státě, kde mají bydliště.
Ve druhém státě mohou být takové příjmy zdaněny
jen s podmínkou, že příjemce má v tomto druhém
státě stálou základnu (např. lékař ordinaci), ve
které tuto činnost vykonává.
Příjem z pracovního poměru podléhá zásadně
zdanění ve státě, kde se práce vykonává. Jestliže
však osoba mající bydliště v jednom smluvním
státě se zdržuje za účelem výkonu práce ve dru-
3
hém smluvním státě, nebude její pracovní odměna
v tomto druhém státě zdaněna v případě, že se na
jeho území nezdrží déle než 183 dnů v roce a že
její odměna bude placena zaměstnavatelem, který
nemá v tomto druhém státě sídlo.
Odměny za výkon funkcí ve správní nebo do-
zorčí radě nebo v podobných orgánech, společností
podléhají zdanění pouze ve státě, kde má sídlo
společnost, která je vyplácí.
Odměny za vystoupení samostatně činných
umělců, artistů a profesionálních sportovců podlé-
hají zdanění pouze ve státě, kde se vystoupení
koná.
Platy včetně penzí za- výkon funkcí ve státní
správě podléhají zdanění pouze ve státě, který je
vyplácí.
Penze a jiné důchody kromě těch, které jsou
uvedeny v předchozím odstavci, podléhají zdanění
ve státě, kde je bydliště příjemce.
Profesoři mající bydliště v jednom státě ne-
podléhají ve druhém státě dani z odměny za vy-
učování, jestliže tato jejich činnost ve druhém státě
nepotrvá déle než dva roky.
Studující mající bydliště v jednom státě, ne-
budou ve druhém státě podrobeni dani z platů,
které jim budou poukazovány z ciziny na úhradu
nákladů pobytu a vzdělání.
Příjmy výslovně neuvedené podléhají zdanění
ve státě, kde má příjemce sídlo či bydliště.
Zdanění majetku se řídí stejnými zásadami jako
zdanění zisku z jeho zcizení.
Ke kapitole V:
Kapitola V stanoví pravidla, podle nichž se vy-
lučuje dvojí zdanění v případě, že osoba, mající
sídlo či bydliště v jednom státě, je podrobena ve
druhém státě podle ustanovení smlouvy dani z ně-
kterých částí svého příjmu nebo majetku.
Ke kapitole VI:
Kapitola VI obsahuje zvláštní ustanovení, mezi
něž patří zásada rovného nakládání s příslušníky
obou států, ustanovení o řešení sporných případů
dohodou, ustanovení o vzájemném poskytování in-
formací o daňových předpisech, o daňových výsa-
dách diplomatických a konzulárních úředníků a
o možnosti teritoriálního rozšíření smlouvy na zá-
mořská území Nizozemského království.
Pokud jde o možnost teritoriálního rozšířeni
smlouvy na zámořská území Nizozemí, netrvala čs.
delegace vzhledem k čs. ekonomickému zájmu na
dosažení dohody na vypuštění tohoto svým prak-
tickým dopadem irelevantního ustanovení.
Ke kapitole VII:
Smlouva byla podepsána dne 4. března 1974
v Praze. Za čs. vládu ji podepsal ministr financí
ČSSR Ing. Leopold Lér, CSc., za nizozemskou vládu
velvyslanec Nizozemského království v Praze Ru-
dolf Froger. Smlouva nabude platnosti dnem, kdy
si smluvní vlády oznámí, že byla schválena podle
jejich ústavních předpisů. Smlouva se uzavírá na
neurčitou dobu s možnosti výpovědi.
Smlouva vyžaduje souhlas Federálního shro-
máždění podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona
č. 143/1966 Sb., o československé federaci, a ratifi-
kaci presidentem republiky, protože upravuje od-
chylně od ustanovení federálních zákonů daňové
povinností občanů a organizací, poskytuje daňová
osvobození a jiné úlevy. Jde o výjimky z platných
čs. zákonů, které překračují rámec zmocnění da-
ných těmito zákony ministerstvu financí.
K protokolu:
Nedílnou součástí smlouvy je protokol, který
interpretuje některá její ustanovení.
V Praze dne 28. března 1974
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
4
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku
Vláda Československé socialistické republiky a
vláda Nizozemského království,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní
z příjmů a z majetku
se dohodly takto:
KAPITOLA I
ROZSAH POUŽITÍ SMLOUVY
Článek 1
Osoby, na která se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají
bydliště či sídlo v jednom nebo v obou státech.
článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
a z majetku, vybírané ve prospěch každého z obou
států nebo jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují
všechny daně vybírané z celkového příjmu, z cel-
kového majetku, nebo z částí příjmu nebo majetku
včetně daní ze zisků, pocházejících ze zcizení mo-
vitého nebo nemovitého majetku, daně z úhrnu
mezd nebo platů, placené podniky, jakož i daně
z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vzta-
huje, jsou obzvláště:
a) Pokud jde o Nizozemí:
daň z příjmu (de inkomstenbelasting),
daň ze mzdy (de loonbelasting),
daň společností (de vennootschapsbelasting),
daň z dividend (de dividenbelasting),
daň z jmění (de vermogensbelasting),
(dále nazývané "nizozemská daň"),
b) pokud jde o Československo:
daň zemědělská,
daň domovní,
odvod ze zisku a daň ze zisku,
daň z příjmů obyvatelstva,
daň ze mzdy,
daň z příjmů z literární a umělecké činnosti
(dále nazývané "československá daň").
4. Smlouva se bude také vztahovat na všechny
totožné nebo podstatně obdobně daně, které budou
později ukládány vedle současných daní nebo místo
nich. Příslušné úřady obou států si budou vzájemně
oznamovat všechny významné změny, které byly
uskutečněny v jejich příslušných daňových záko-
nech.
KAPITOLA II
DEFINICE
Článek 3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) Výraz "stát" označuje Nizozemí nebo Česko-
slovensko, jak to vyžaduje souvislost;
výraz "státy" označuje Nizozemí a Českoslo-
vensko;
b) výraz "Nizozemí" zahrnuje část Nizozemského
království, která je umístěna v Evropě, a část
mořského dna a jeho podzemí pod Severním
mořem, nad nímž Nizozemské království vyko-
nává výsostná práva v souladu s mezinárod-
ním právem;
c) výraz "Československo" označuje Českosloven-
skou socialistickou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společ-
nosti a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje každou právnic-
kou osobu nebo každou podstatu, která je po-
važována za právnickou osobu pro účely zda-
nění;
f) výrazy "podnik jednoho z obou států" a "pod-
nik druhého státu" označují podle okolností
podnik provozovaný osobou mající bydliště či
sídlo v jednom z obou států nebo podnik pro-
vozovaný osobou mající bydliště či sídlo v dru-
hém státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
1. v případě Nizozemí ministra financí nebo
jeho zmocněného zástupce,
2. v případě Československa ministra financí
československé socialistické republiky nebo
jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má
pro aplikaci této smlouvy kterýmkoli z obou států
smysl, který je mu určen právními předpisy tohoto
státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný vý-
klad.
5
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jed-
nom z obou států" znamená pro účely této smlouvy
jakoukoli osobu, která je podle zákonů tohoto
státu podrobena zdanění z důvodu svého bydliště,
stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiné-
ho kritéria podobné povahy.
2. Fyzická osoba, která je členem diplomatické
mlse nebo konzulárního úřadu jednoho z obou
států v druhém nebo v třetím státě a která je stát-
ním občanem vysílajícího státu, bude pro účely
této smlouvy považována za osobu, mající bydliště
ve vysílajícím státě, jestliže je tam podrobena stej-
ným závazkům, pokud jde o daně z příjmu a z ma-
jetku, jako osoby, které v tomto státě mají bydliště.
3. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení
odstavce 1 bydliště v obou státech, rozhodne se
případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště
v tom státě, v němž má stálý byt. Jestliže má
stálý byt v obou státech, předpokládá se, že
má bydliště v tom státě, s nímž jsou její osobní
a hospodářská pouta nejužší
(středisko život-
ních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen stát, v němž tato
osoba má středisko svých životních zájmů,
nebo jestliže nemá stálý byt v žádném z obou
států, předpokládá se, že má bydliště v tom
státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou
státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje
v žádném z nich, předpokládá se, že má byd-
liště v tom státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou
států, nebo jestliže není státním občanem žád-
ného z nich, rozhodnou příslušné úřady těchto
států otázku vzájemnou dohodou.
4. Jestliže osoba jiná, než osoba fyzická má
podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou státech,
předpokládá se, že má sídlo v tom státě, v němž
Je místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely
této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž
podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje ob-
zvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní
zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo zasílání zboží pa-
třícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udr-
žuje pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo zasílání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udr-
žuje pouze za účelem jeho zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se
udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo
shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se
udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování
informací, vědeckého výzkumu nebo podobných
činností pro podnik, které mají přípravný nebo
pomocný charakter;
f) provádění stavby nebo montáže.
4. Osoba jednající v jednom z obou států v za-
stoupení podniku druhého státu - jiná než nezá-
vislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5
- se bude považovat za stálou provozovnu v prvně
zmíněném státě, jestliže má a obvykle vykonává
v tomto státě plnou moc opravňující ji uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud její činnost není
omezena na nákupy zboží pro podnik.
5. Zá stálou provozovnu podniku jednoho
z obou států se ve druhém státě nepovažuje pouhá
skutečnost, že podnik provozuje činnost v tomto
druhém státě prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, po-
kud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo
v jednom z obou států, kontroluje nebo je kontro-
lována společností, která má sídlo v druhém státě,
nebo "která provádí činnost v tomto druhém státě
(ať prostřednictvím stálé provozovny či
jinak),
neučiní sama o sobě z jedné z obou společností
stálou provozovnu druhé společnosti.
KAPITOLA III
ZDANĚNÍ PŘIJMU
Článek 6
Příjem Z nemovitého majetku
1. Příjem z nemovitého majetku může být zda-
něn ve státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
6
2. Výraz "nemovitý majetek" se určí ve shodě
s právními předpisy státu, ve kterém je takový
majetek umístěn. Výraz v každém případě zahrnuje
příslušenství nemovitého majetku, živý i mrtvý in-
ventář, užívaný v zemědělství a lesnictví, práva,
na která se aplikují ustanovení občanského práva
o pozemkovém vlastnictví, právo používání nemo-
vitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platy, poskytované jako náhrada za těžení nebo za
právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a ji-
ných přírodních zdrojů a pohledávky jakéhokoli
druhu zajištěné zástavním právem na nemovitosti
s výjimkou obligací. Lodi, čluny a letadla se ne-
považují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použiji na příjem
plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo jakéhokoli
jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují rovněž
na příjem z nemovitého majetku podniku a na pří-
jem z nemovitého majetku užívaného pro výkon
svobodného povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho z obou států podlé-
hají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik
neprovozuje činnost v druhém státě prostřednic-
tvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jest-
liže podnik takovou činnost provozuje, mohou být
zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě,
avšak pouze v tom rozsahu, v jakém je lze přičítat
této stálé provozovně.
2 Jestliže podnik jednoho z obou států provo-
zuje činnost ve druhém státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se
v každém státě této stálé provozovně zisky, které
by podle očekávání mohla docílit, kdyby vykoná-
vala totožné nebo obdobné činnosti za stejných
nebo obdobných podmínek jako samostatný podnik
a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož
je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se po-
voluje odečíst náklady, které byly vynaloženy na
účely této stálé provozovny, včetně nákladů na
vedení a všeobecných administrativních výloh, ať
ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna,
či jinde.
4. Pokud je v některém státě obvyklé určovat
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně,
na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nebrání tomu, aby
tento stát určil zisky, jež mají být zdaněny, tako-
vým rozdělením, jaké je obvyklé; přijatá metoda
dělení musí však být taková, aby výsledek byl
v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně nebudou přičteny žádné
zisky z toho důvodu, že tato stálá provozovna pouze
nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provo-
zovně, budou pro účely předešlých odstavců stáno
vény každý rok stejnou metodou, pokud nebude
náležitý a dostatečný důvod pro jiný postup
7. Pokud zisky zahrnují části příjmu, o nichž
se pojednává odděleně v jiných článcích této
smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotče-
na ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozu lodí a letadel v mezinárodní
dopravě podléhají zdanění jen ve státě, ve kterém
je místo skutečného vedení podniku.
2. Zisky z provozu člunů používaných ve vni-
trozemské vodní dopravě podléhají zdanění jen ve
státě, ve kterém je místo skutečného vedení pod-
niku.
3. Jestliže místo skutečného vedení podniku
námořní nebo vnitrozemské vodní dopravy je na
palubě lodi nebo člunu, předpokládá se, že je
umístěno ve státě, ve kterém je domovský přístav
lodi nebo člunu, nebo, jestliže není domovský pří-
stav, ve státě, ve kterém má provozovatel lodi nebo
člunu bydliště či sídlo.
Článek 9
Sdružené podniky
Jestliže
a) podnik jednoho z obou států se podílí přímo
nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění
podniku druhého státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na
vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho z obou států i podniku druhého státu,
a v obou případech byly mezi oběma podniky sjed-
nány nebo jim uloženy v jejich obchodních nebo
finančních vztazích podmínky, které se liší od pod-
mínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou být jakékoli zisky, kterých by byl,
nebýt těchto podmínek, dosáhl jeden z podniků,
avšak následkem těchto podmínek jich nedosáhl,
zahrnuty do zisků tohoto podniku a zdaněny.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která má
sídlo v jednom z obou států, osobě, která má byd-
liště či sídlo v druhém státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
7
2. Nicméně tyto dividendy mohou být zdaněny
ve státě, ve kterém má sídlo společnost, která je
vyplácl, a to podle zákonů tohoto státu. Daň takto
stanovená však nemůže přesáhnout 10 % hrubě
částky dividend.
3. Stát, ve kterém má sídlo společnost vyplá-
cející dividendy, nezdaní bez ohledu na ustanovení
odstavce 2 dividendy, vyplácené touto společností
společnosti, jejíž jmění je zcela nebo zčásti roz-
děleno na akcie a která má sídlo ve druhém státě
a vlastní přímo nejméně 25 % jmění společnosti,
vyplácející dividendy.
4. Příslušné úřady států upraví vzájemnou do-
hodou způsob aplikace odstavců 2 a 3.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nedotknou
zdanění zisku společnosti, z nichž jsou dividendy
vypláceny.
6. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku,
označuje příjmy z akcií, z požitkových listů nebo
práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných
práv s podílem na ziscích, právě tak jako příjmy
z pohledávek s podílem na ziscích a příjmy z jiných
společenských práv, které jsou postaveny na roven
příjmům z akcií daňovými předpisy státu, v němž
má sídlo společnost vyplácející dividendy.
7. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí,
jestliže příjemce dividend mající bydliště či sídlo
v jednom z obou států má v druhém státě, v němž
má sídlo společnost vyplácející dividendy, stálou
provozovnu, s níž je ve skutečnosti spojena účast,
na jejímž základě se dividendy vyplácejí. V tako-
vém případě se použijí ustanovení článku 7.
8. Jestliže společnost, která má sídlo v jednom
státě, dosahuje zisky nebo příjem z druhého státu,
tento druhý stát nesmí ukládat žádné daně z divi-
dend vyplácených společností osobám, které ne-
mají bydliště či sídlo v tomto druhém státě, ani
podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z ne-
rozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze
zisků nebo příjmu, které byly dosaženy v tomto
druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky, které mají zdroj v jednom z obou
států a vyplácejí se osobě mající bydliště či sídlo
v druhém státě, budou podléhat zdanění pouze
v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky", použitý v tomto článku,
označuje příjmy z veřejných dluhopisů, obligací
nebo dlužních úpisů, zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti, pokud neposky-
tují právo na podíl na zisku, a z pohledávek jaké
hokoli druhu, nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti, právě tak Jako všechny jiné příjmy,
postavené na roven příjmům z půjček daňovými
předpisy státu, ve kterém mají tyto příjmy zdroj.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, Jestliže
příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom
z obou států, má v druhém státě, v němž je zdroj
úroků, stálou provozovnu, k níž se ve skutečnosti
váže pohledávka, která je zdrojem úroků. V tako-
vém případě se použije článek 7.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřete-
lem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů, které existují mezi
dlužníkem a věřitelem nebo mezi oběma a třetí
osobou, částku, která by byla sjednána mezi dluž-
níkem a věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku pouze na po-
sléze zmíněnou částku. V tomto případě částka
platů, která ji přesahuje, bude zdaněna podle práv-
ních předpisů každého státu s přihlédnutím k ostat-
ním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom
z obou států a vyplácené osobě mající bydliště či
sídlo v druhém státě mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být
zdaněny ve státě, ve kterém je jejich zdroj, a to
podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto
stanovená však nepřekročí 5 % částky licenčních
poplatků.
3. Příslušné úřady obou států upraví vzájemnou
dohodou způsob aplikace odstavce 2.
4. Výraz "licenční poplatky", použitý v tomto
článku, označuje platy jakéhokoli druhu, přijaté
náhradou za užití nebo za právo na užití jakého-
koli autorského práva k dílu literárnímu, umělec-
kému nebo vědeckému, včetně kinematografických
filmů, jakéhokoli patentu, ochranné známky, ná-
vrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo vý-
robního postupu, za užívání nebo právo na užívání
průmyslového obchodního nebo vědeckého zaří-
zení, nebo za informace vztahující se na průmys-
lové, obchodní nebo vědecké zkušenosti.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jest-
liže příjemce licenčních poplatků, mající bydliště
nebo sídlo v jednom z obou států, má v druhém
státě, ve kterém je zdroj licenčních poplatků, stá-
lou provozovnu, k níž se ve skutečnosti váže právo
nebo majetek, které jsou zdrojem licenčních po-
platků. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7.