26

Opatření přijatá k zajištění důslednějšího
uplatňování zákoníku práce, jakož i postupující
konsolidace společnosti vedla k překonání důsled-
ků nesprávných a škodlivých tendencí, které ne-
žádoucím způsobem ovlivnily používáni zákoníku
práce v praxi v období uplatňování zásad tzv.
zdokonalené soustavy plánovitého řízení.

Ve stabilizaci pracovních poměrů došlo po-
stupně k určitému snížení nežádoucí fluktuace,
a to jak lepším využíváním příslušných ustanovení
zákoníku práce, tak i péčí organizaci o optimální
rozmisťováni pracovníků a zlepšováni jejich so-
ciálních podmínek.

Vývoj fluktuace je patrný z těchto statistických
údajů:

Počet fluktuujících z celkového počtu pracovníků

(v %)

Průzkumy potvrdily zhoršování pracovní kázně
projevující se zejména v tom, že od roku 1968
trvale klesalo procento využití ročního použitel-
ného fondu pracovní doby; teprve v roce 1971 do-
šlo k zlepšení, jak ukazuje tento přehled:

Využití pracovní doby v %

Ukazatel směnnosti

Ve vnitrosměnném využití pracovní doby zů-
stávali rovněž velké rezervy, které se pohybují
mezi 10 až 30 % stanovené týdenní pracovní doby
a v některých organizacích jsou ještě větši.

Počet případů porušení pracovní kázně, pro-
jednávaných organizacemi, se od roku 1970 zvýšil;
v tom však nelze spatřovat zhoršení stavu pracovní
kázně, nýbrž spíše kladnou změnu v postoji ve-
doucích pracovníků k upevňování pracovní kázně
proti dřívějšímu liberálnímu období. Růst počtu

projednávaných případů náhrady škody ve sledova-
ných organizacích svědčí o odpovědnějším přístu-
pu vedení organizací k pracovněprávní ochraně
majetku v socialistickém vlastnictví.

Nadále je však nutno konstatovat, že počet
uložených kárných opatření se v podstatě nezmě-
nil, což nasvědčuje tomu, že není dosud plně vy-
užíváno možností, které dává zákoník práce k upev-
ňování pracovní kázně. K dosažení lepších výsled-
ků je třeba, aby zákoník práce byl všemi vedou-
cími pracovníky v celém rozsahu správně uplat-
ňován. Průzkumy ukázaly, že tomu často brání ne-
dostatečná znalost a někdy i podceňování úlohy
práva v této oblasti, aniž příslušné orgány hospo-
dářského řízení z toho vyvozují důsledky. Zejména
v oblasti pracovního práva, které se svým půso-
bením dotýká všech pracujících, je třeba důsledné
realizovat zásadu vytyčenou XIV. sjezdem KSČ, že
"... prohlubování právní výchovy a systematické
vedení k úctě k právu se musí stát záležitosti všech
státních a hospodářských orgánů".

Přestože zkušenosti s uplatňováním zákoníku
práce potvrdily, že zákoník práce svou společen-
skou a ekonomickou funkci v podstatě plní, je
účelné provést v něm některé další dílčí úpravy.
Cílem navrhovaných úprav je v prvé řade dále zlep-
šit právní předpoklady k realizaci závěrů XIV. sjez-
du KSČ vztahujících se k ekonomické oblasti a zá-
věrů plén ÚV KSČ k ekonomickým otázkám, které
zdůrazňují ekonomickou nutnost zdokonalovat pro-
vozní a pracovní režimy, vytvářet podmínky pro
zvyšování pracovní kázně a řádnou a včasnou pří-
pravu výroby, zlepšovat pracovní podmínky výraz-
nějším rozvojem péče o pracovníky, prohlubovat
právní výchovu pracujících a zdokonalovat socia-
listické zákonodárství, aby odpovídalo současným
potřebám rozvoje našeho státu, potřebám společ-
nosti a občanů.

Předložený návrh vychází ze zjištění, s nímž
byl při předchozích jednáních vysloven souhlas,
že zákoník práce ve svém celku plní v podstatě
svou funkci v naší společnosti a ekonomice; na-
vrhuje se proto provést jen nezbytné nutné dílčí
úpravy. I po realizaci navrhované novelizace bude
ovšem třeba k docílení lepších výsledků při uplat-
ňování zákoníku práce daleko intenzivněji a pruž-
něji využívat v praxi a v metodické činnosti mož-
nosti, které zákoník práce dává.

Nejzávažnější jsou návrhy na novou úpravu
důvodů rozvázání pracovního poměru výpovědí dá-
vanou pracovníku organizací a důvodů pro oka-
mžité skončení pracovního poměru organizací. Při-
jetím navrhované úpravy se předejde záminkám
k eventuálním dalším útokům na náš právní řád
a společenské zřízení z hlediska úmluv Meziná-
rodní organizace práce; z týchž důvodů se součas-
ně navrhuje i zrušení vládního nařízení č. 40/1953
Sb., o občanské pracovní pomoci.

26

Změnami v úpravě rozvazování pracovních po-
měrů se sleduje kromě dosažení uvedeného cíle
ve vztahu k mezinárodním úmluvám také omezení
některých dosavadních povinností organizaci při
skončení zaměstnání, usnadnění rozvázání pracov-
ního poměru v zájmu zkvalitňováni pracovních ko-
lektivů a zamezení neodůvodněného poskytování
náhrad mezd při neplatném skončení pracovního
poměru.

Zpřesnění hledisek při ukládáni kárných opa-
tření a rozšíření povinností pracovníků na úseku
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci směřují
k posílení pracovní kázně.

Odchylná úprava poskytováni dovolené u ně-
kterých skupin pracovníků, nová úprava srážek
vyplacené zálohy na mzdu, počítáni času a zmoc-
nění k odchylně úpravě zjišťování průměrného vý-
dělku přispějí k administrativnímu zjednodušení
a lepšímu využiti samočinných počítačů v kádrové
a personální práci.

Navrhované změny v oblasti pracovní doby a
v poskytování dovolené v dopravě vytvoří předpo-
klady k odpovědnějšímu rozvrhováni a účelnějšímu
využívání fondu pracovní doby. Úpravy dohod
o pracích konaných mimo pracovní Doměř jsou
dalším krokem k zavedení pořádku při uzavírání
těchto dohod.

Nově navrhovanou úpravou rozhodování pra-
covních sporů a zakotvením společenské kontroly
nad doržováním pracovněprávních předpisů se rea-
lizují závěry VIII. všeodborového sjezdu o posílení
úlohy odborových orgánů.

Další skupinu úprav tvoří návrhy směřující
k prohloubení péče o zaměstnaně matky a o pra-
covníky, kteří utrpěli pracovní úraz nebo onemoc-
něli nemoci z povolání.

Návrh dále sleduje dořešení rozdělení kompe-
tence k provádění některých ustanovení zákoníku
práce mezi ústřední orgány státní správy fede-
race a republik.

Předložený návrh zákona, kterým mají být
změněna a doplněna některá další ustanovení zá-
koníku práce, byl vypracován na základě zásad, kte-
ré byly schváleny dne 12. června 1973 vládou ČSSR
a na podzim roku 1973 projednány na 8 společných
schůzích příslušných výborů obou sněmoven Fe-
derálního shromáždění. K připomínkám a stano-
viskům z těchto jednání bylo při přípravě návrhu
zákona plně přihlédnuto.

Ekonomický dopad:

Z navrhovaných změn a doplnění zákoníku
práce jen malá část bude mít přímý nebo nepřímý
ekonomický dopad; z nich převážná většina bude
působit příznivě na naši ekonomiku a hospodář-
ské výsledky organizací a jen několik z nich si
vyžádá nepatrné zvýšení nákladů, takže podle oče-

kávání budou je moci organizace vesměs uhradit
ze svých plánovaných prostředků; povaha ekono-
mického dopadu jednotlivých, úprav je taková, že
ji většinou nelze vyčíslit ani hrubým odhadem.

Příznivé ekonomické důsledky budou mít ze-
jména tyto změny:

1. Opravy v oblasti pracovní doby, které přispějí
k jejímu účelnějšímu rozvrhování, a tím i efek-
tivnějšímu využívání (body 25 až 30). Možnost
rozvrhnout sjednanou kratší dobu i tak, že se
budou střídat větši časové bloky pracovních
dnů a dnů volna (např. jeden týden pracovní,
druhý volný], umožní, aby se zapojil do pra-
covního procesu větší počet žen z domácnosti
a důchodců.

2. Možnost omezit náhradu mzdy poskytované
pracovníku při neplatném rozvázání pracov-
ního poměru ze strany organizace (bod 18)
povede jednak k určitým úsporám na vyplá-
cených náhradách, jednak bude působit k tomu,
aby se pracovníci vedoucí spor ve svém vlast-
ním zájmu i ještě za trvání sporu snažili za-
pojit se do práce jinde.

3. Zpřesnění nároku na náhradu ušlého výdělku
v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z po-
volání, která se má po odchodu do důchodu
rovnat rozdílu mezi důchodem, který byl pra-
covníku přiznán, a mezi důchodem, na který
by měl nárok, kdyby k úrazu nebo onemoc-
nění nemocí z povolání nedošlo (bod 56), bude
znamenat v řadě případů úspory pro organi-
zace při výplatě těchto náhrad.

4. Umožnění srážek ze mzdy bez souhlasu pra-
covníka i pro účely úhrady vyplacené zálohy
na mzdu, kterou je pracovník povinen vrátit
proto, že nebyly splněny podmínky pro jeli
přiznání (bod 37), přinese administrativní zjed-
nodušení a snazší úhradu neodůvodněně vy-
placených záloh.

5. Nová úprava umožňující sjednat s pracovní-
kem, který si zvyšuje kvalifikaci nebo 11 zís-
kává, povinnost nahradit organizaci náklady,
které v souvislosti s tím vynaložila, i v přípa-
dech, kdy pracovník dal organizaci výpověď
dříve, než si tuto kvalifikaci zvýšil nebo získal
(bod 49), přispěje k omezení fluktuace; pokud
by došlo k jeho odchodu z organizace před
splněním jeho závazku setrvat po určitou dobu
v organizaci, získá organizace od něho peně-
žitou náhradu za vynaložené náklady.

6. Nová úprava výpočtu průměrného výdělku
(bod 761, jejíž těžiště bude ovšem v provádě-
cím vládním nařízeni, přinese určité zjednodu-
šení administrativy a sjednocení postupu a
povede v důsledku toho i k úsporám, jakož
i k lepšímu využití samočinných počítačů
v kádrové a personální práci.

27

7. Omezení požadavku předchozího souhlasu
okresního národního výboru při výpovědích
dávaných pracovníkům, kteří dosáhli věku po-
třebného pro nárok na plný starobní důchod,
jen na případy skončení pracovního poměru,
za jehož trvání pracovník dosáhl této věkově
hranice (bod 15), přispěje k omezení admini-
strativních prací spojených s projednáváním
těchto věcí na okresních národních výborech.

Zvýšení výdajů organizací budou mít za dů-
sledek tyto změny:

1. Přiznání nároku na náhradu věcné škody při
smrtelných pracovních úrazech i dědicům ze-
mřelého pracovníka (body 57 a 59). Výplata
těchto náhrad vzhledem k celkovému počtu
smrtelných úrazů (751 v roce 1973) a vzhle-
dem k ceně věcí, k jejichž poškození při těchto
úrazech může dojít, nebude znamenat v jed-
notlivých případech větší částky; výjimkou
budou pouze náhrady za poškozená motorová
vozidla při smrtelných úrazech na pracovních
cestách konaných vlastními auty pracovníků.
Počet těchto autohavárií není znám, půjde však
zřejmě jen o ojedinělé případy.

2. Uložení dalších povinností organizací v péči
o pracovníky na základě příslušných zmocnění
(bod 45). Těchto zmocnění bude využito až
v rámci možnosti daných dalším ekonomickým
vývojem.

3. Valorizace náhrad za ztrátu na výdělku vyplá-
cených pracovníkům, kteří utrpěli pracovní
úraz nebo onemocněli nemocí z povolání před
delší dobou (bod 60). Výše nákladů na tuto
valorizaci bude záviset na tom, v jakém roz-
sahu ji vláda ČSSR provede. K valorizaci bude
přikročeno rovněž v souladu s danými ekono-
mickými možnostmi.

Průměrný roční nárůst nominálních mezd v po-
sledních 20 letech, který představuje horní hranici
pro uvažovanou valorizaci, činil 4, 8 %. Valorizovat
průměrné výdělky dosažené pracovníky před vzni-
kem škody pro účely těchto náhrad v plném roz-
sahu odpovídajícím tomuto nárůstu mezd by nebylo
odůvodněné, zejména proto, že tento nárůst je i vý-
sledkem faktorů, na kterých by se pracovník sám
přímo nepodílel (např. vzrůst kvalifikace v důsled-
ku vědeckotechnického rozvoje). Za přiměřenou lze
proto považovat valorizaci průměrných výdělků roz-
hodných pro tyto náhrady přiměřeně nižším pro-
centem, a to asi ve výši 2 až 3 % za každý rok od
vzniku škody.

Úda je, na podkladě kterých by bylo možno
provést přesné vyčíslení nákladů na takto uvažova-
nou valorizaci, nejsou k dispozici a jejich celostátní
zjištění by bylo velmi obtížné a přitom i velmi málo
přesné. Dílčím průzkumem bylo zjištěno, že k vý-
platě náhrad za ztrátu na výdělku dochází ve vět-

ším měřítku jen v organizacích v odvětvích paliv
a energetiky, hutnictví a strojírenství a dopravy
a že ani v těchto organizacích by náklady při uva-
žované maximální 3% valorizaci nepřesáhly 0, 01 až
0, 32 % mzdových nákladů. Poněvadž v ostatních od-
větvích je výplata těchto náhrad zjevem zcela oje-
dinělým, lze předpokládat, že náklady na valorizací
by ve svém úhrnu v celém národním hospodářství
nepřesáhly 0, 03 % mzdových nákladů, takže cel-
kové roční náklady by mohly činit nejvýše částku
50 miliónů Kčs.

Protože jak náklady na případná zlepšení v ob-
lasti péče o pracující, tak i náklady spojené se
zvýšením nároků na náhradu za ztrátu na výdělku
při pracovních úrazech a nemocech z povolání by
byly rozloženy na velký počet organizací, které by
je hradily ze svých prostředků, lze předpokládat,
že jejich úhrada by nebyla pro ně spojena se žád-
nými zvláštními potížemi a že proto ani tato opa-
tření by neznamenala nové nároky na státní roz-
počet, ani by nijak významně neovlivnila odvodní
povinnosti organizací.

II. Zvláštní část
K jednotlivým ustanovením
Působnost zákoníku práce

K bodu 1 (§ 4)

Pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti a
pro příslušníky sborů nápravné výchovy platí nyní
speciální právní úprava provedená zákonem č. 100/
1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru ná-
rodní bezpečnosti. Pouze některá ustanovení záko-
níku práce, která jsou v tomto zákoně přímo
vyjmenována (§ 135), se vztahují obdobně i na slu-
žební poměr obou těchto kategorií příslušníků.
Tomuto právnímu stavu je třeba nyní přizpůsobit
i znění § 4 zákoníku práce, a proto se z něho vy-
pouští zmínka o příslušnících Sboru národní bez-
pečnosti a příslušnících sborů nápravné výchovy.

K bodu 2 (§ 5)

Mezi vztahy, pro které platí zákoník práce, jen
pokud zvláštní předpisy nestanoví něco jiného, je
třeba uvést i pracovněprávní vztahy členů posádek
československých námořních lodí. Vzhledem ke
zcela specifickým podmínkám jejich práce platí pro
ně některé nezbytné odchylky, zakotvené v zákoně
č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, a v předpisech
na tento zákon navazujících; vedle služebního řádu
a disciplinárního řádu je to i vyhláška č. 113/1955
Ú. l, o pracovním poměru členů lodních posádek
československých námořních lodí. Valná část této
vyhlášky byla však již derogována zákoníkem práce
a řada jejích dalších ustanovení je v současné době
považována za nevyhovující; počítá se proto s vy-

28

dáním nové úpravy a vzhledem k tomu se v čl. IV
návrhu této novely navrhuje zrušení této vyhlášky.

K bodu 3 (§ 6)

Prohlubující se ekonomická a vědeckotechnic-
ká Integrace mezi státy Rady vzájemné hospodářské
pomoci vede k vytváření organizaci s mezinárodní
účasti. V nich pracují pracovnici z různých socia-
listických států, jejichž postavení v pracovněpráv-
ních vztazích upravuji zákony příslušných států
odlišně. V zájmu žádoucí jednotnosti postavení
všech pracovníků těchto organizací je třeba umož-
nit, aby mezistátní smlouvou o zřízení takové orga-
nizace (popřípadě i jinou mezistátní smlouvou)
mohlo být Jejich postavení upraveno podle potřeby
odchylně od právní úpravy u nás jinak obecně
platné. Zákoník práce ani zákon č. 97/1963 Sb.,
o mezinárodním právu soukromém, zatím takové
řešení neumožňuje. Možnost odchylné úpravy má
být přiznána pouze mezistátní smlouvě, tj. smlouvě,
v níž na obou stranách vystupuji jako účastníci
státy nebo v mezích své pravomoci jejich orgány.
Jen na základě takových smluv budou pak moci
jednotlivé resorty, popřípadě jednotlivé organizace
upravit pracovněprávní vztahy odchylně od záko-
níku práce.

Účastnici pracovněprávních vztahů

K bodu 4 (§ 8)

Jedním ze základních předpokladů pro úspěšné
plnění úkolů organizací a pro stabilitu pracovních
kolektivů je vytváření socialistických vztahů mezi
organizacemi a jejich pracovníky i mezi těmito
pracovníky navzájem. Pro jejich vytváření mohou
dát pracovněprávní předpisy jen základní právní
rámec, který je třeba v každodenní praxi naplňovat
správným uplatňováním těchto předpisů v souladu
s pravidly socialistického soužití. Jde o dynamický
proces, který vyžaduje soustavné sledováni nejen
vzniku a zániku jednotlivých forem zakládajících
pracovněprávní vztahy, ale i toho, jaká náplň se jim
v jednotlivých případech dává a v jakém směru se
vyvíjejí. Povinnost organizaci pečovat o vytváření
a rozvoj těchto vztahů nebyla dosud v zákoníku
práce obecně uvedena, a proto se vzhledem k Její-
mu významu pro komplexnost povinností organizací
vůči pracovníkům a pro právní jistotu pracovníků
v pracovněprávních vztazích navrhuje výslovně ji
v zákoníku práce zakotvit.

Účast pracovníků na rozvoji, řízení a kontrole
činnosti organizace

K bodu 5 (§ 20 odst. 6)

Vzhledem k významu kolektivních smluv a žá-
doucímu usměrnění jejich obsahu i kontroly podle
jednotných zásad platných pro celé území ČSSR

vydala vláda ČSSR ve smyslu čl. 79 ústavního zá-
kona o československé federaci společně s Ústřed-
ní radou odborů Zásady pro uzavírání, obsah a
kontrolu kolektivních smluv, které byly publiko-
vány pod č. 3/1971 Sb. Toto řešení se plně osvědčilo
a současně prokázalo, že by bylo nadbytečné, aby
v tomto směru vydávala ještě další podrobnější
směrnice ministerstva práce a sociálních věcí re-
publik. Proto se navrhuje změnit zmocnění k úpra-
vě této problematiky tak, aby odpovídalo řešeni,
které se i pro případné další úpravy ukazuje podle
získaných zkušeností jako optimální.

K bodu 6 (§ 22 odst. 1 a odst. 3 až 6)

Funkci společenské kontroly nad dodržováním
pracovněprávních předpisů vykonávají za odboro-
vou organizaci dosud prakticky jen závodní výbory,
které již mají většinu oprávnění s tím spojených
zajištěnu usnesením IV. všeodborového sjezdu (ze-
jména čl. 1 a čl. 4 písm. e), jež nyní tvoří přílohu
zákoníku práce; tato oprávnění však nemají v po-
třebném rozsahu zajištěna právním předpisem vyš-
ší odborové orgány. Tyto orgány se dosud také ne-
mohly opřít o právní předpis při uplatňování
požadavků vůči ústředním orgánům, aby daly pokyn
k odstranění závad, které odborové orgány zjistily
při provádění pracovněprávních předpisů v praxi.
Ke zlepšení neuspokojivého stavu na úseku dodržo-
vání pracovněprávních předpisů navrhuje se i vyš-
ším odborovým orgánům přiznat při provádění spo-
lečenské kontroly obdobné postavení, jaké mají
závodní výbory. Přitom k odstranění pochybností
se navrhuje výslovně uvést, že pod pojem pra-
covněprávních předpisů je třeba zahrnovat i před-
pisy mzdové a předpisy o náboru pracovníků a
jejich plánovitém rozmístění.

Ze systematických důvodů se do tohoto usta-
novení zařazuje také ustanovení o společenské kon-
trole v družstevních organizacích.

Orgány lidové kontroly a národní výbory uplat-
ňují na úseku kontroly dodržování pracovněpráv-
ních předpisů svá kontrolní oprávnění podle zvlášt-
ních předpisů v mezích svých plánů práce spíše
jen nárazově; obdobně to platí i o orgánech nadří-
zených organizacím. Speciální kontrolní orgány
státního odborného dozoru nad bezpečností práce
a technických zařízení a orgány hygienické služby
(popř. další orgány speciálního státního odborného
dozoru, např. báňského, leteckého, železničního
dozoru] provádějí kontrolu zaměřenou jen na pří
slušnou užší problematiku. Kontrolní oprávnění
všech těchto orgánů zůstanou i nadále zachována.

Zabezpečení práva na práci a práce ve prospěch
společnosti

K bodu 7 (§ 25 odst. 3)

Zmocnění pro vládu ČSSR stanovit, jak se pro-
kazuje vznik a zánik pracovních vztahů, je třeba

29

rozšířit a zpřesnit tak, aby vláda byla oprávněna
podle potřeby stanovit, že i některé další skutečnosti
týkající se pracovních nebo učebních poměrů a
členských poměrů k družstvu (mimo jejich vznik
a skončení) se zaznamenávají do osobních dokladů
pracovníka. Čl. 80 ústavního zákona č. 143/1968
Sb., o československé federaci, umožňuje, aby fede-
rální ústřední orgány vydávaly právní předpisy,
jen pokud jsou k tomu zmocněny zákonem. Z těchto
důvodů je třeba přenést do zákoníku práce i zmoc-
nění pro federální ministerstvo práce a sociálních
věcí stanovit podrobnosti o provádění záznamů; toto
zmocnění je obsaženo dosud v § 4 odst. 1 prová-
děcího vládního nařízení k zákoníku práce č. 66/
1965 Sb.

K bodu 8 (§ 26 odst. 2 a 3)

Doplnění tohoto ustanovení odstavcem 2 se na-
vrhuje se zřetelem k tomu, že významnou složkou
zabezpečení práva na práci a práce ve prospěch
společnosti je i náležitá pozornost orgánů nadříze-
ných organizacím, včetně ústředních orgánů, vě-
novaná uplatňování pracovněprávních předpisů
v podřízených organizacích. Poněvadž vyšší hospo-
dářské orgány v některých případech svou úlohu
v těchto směrech nedoceňují a plní ji jen formálně,
navrhuje se ke zlepšení tohoto stavu a ke zvýšení
jejich odpovědnosti zakotvit jejich základní povin-
nosti na tomto úseku přímo v zákoně.

Zmocnění pro vládu se navrhuje v odstavci 3
zpřesnit v tom směru, že vládě Československé so-
cialistické republiky přísluší upravit jen hmotné
zabezpečení občanů před nástupem do práce. Zá-
konem č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních
ministerstev, bylo totiž federální ministerstvo práce
a sociálních věcí v zájmu větší pružnosti zmocněno
upravovat podle směrnic vlády ČSSR příspěvky při
nástupu do pracovního poměru a při jeho rozvázání.
Do jeho působnosti tedy patří již jak úprava náboro-
vých příspěvků a ostatních náležitostí poskytova-
ných pracovníkům získávaným pro preferované obo-
ry náborem prováděným národními výbory, tak
i úprava hmotného zabezpečení pracovníků uvolňo-
vaných v souvislosti s některými organizačními a
racionalizačními opatřeními.

Vznik, změny a skončení pracovního poměru

K bodu 9 [§ 37 odst. 1 písm. e)]

již platné znění ustanovení § 37 odst. 1 písm.
e) bere zřetel na to, že při některých skutečnostech
odůvodňujících rozvázání pracovního poměru s pra-
covníkem podle § 46 odst. 1 písm. e) (nesplňování
stanovených předpokladů nebo požadavků klade-
ných na jeho práci) mohou nastat takové situace,
že pracovníka nelze ponechat ani do konce výpo-
vědní lhůty na jeho dosavadní práci a je ho proto
třeba převést na jinou práci. Znění tohoto ustano-

vení je proto nutno upravit v návaznosti na navr-
hovanou úpravu důvodů výpovědi uvedených v § 46
odst. 1 písm. e).

K bodu 10 (§42 odst. 3)

Zákoník práce dosud pouze stanovil, že cizinci
a osoby bez státní příslušnosti mohou být přijati
do pracovního poměru, jen jestliže jim bylo udě-
leno povolení k pobytu na území ČSSR. O vlivu
odnětí tohoto povolení neměl zákoník práce spe-
ciální ustanovení, takže po právní stránce bylo
třeba ukončovat pracovní poměr i v těchto přípa-
dech dohodou, výpovědí, popřípadě okamžitým
zrušením, přičemž ovšem musily být splněny pod-
mínky, které zákoník práce pro tyto způsoby roz-
vázání pracovního poměru obecně stanoví.

To činilo někdy v praxi potíže, které se navr-
hovaným doplněním odstraňují. Pracovní poměr
skončí v uvedených případech ze zákona, a to bez
rozdílu, zda půjde o cizince, který v ČSSR pracuje
na základě mezistátních úmluv nebo na základe
individuálně uděleného povolení pobytu (např. při
poskytnutí asylu).

K bodu 11 [§ 46 odst. 1 písm. e) a odst. 2 a 3]

Nová úprava § 46 odst. 1 písm. e) sleduje dva
cíle. Především směřuje k tomu, aby usnadnila orga-
nizacím zkvalitňování jejich pracovních kolektivů.
Zjednodušení spočívá v tom, že nejen pro nesplňo-
vání předpokladů stanovených právními předpisy
pro výkon sjednané práce, nýbrž i pro nesplňováni
požadavků, které jsou nezbytnou podmínkou pro
řádný výkon pracovníkem vykonávané práce, se
umožňuje organizacím dát pracovníku výpověď, aniž
by musely prokazovat, že jejich nesplňování má za
následek úplnou nezpůsobilost pracovníka dosavad-
ní práci vykonávat, jak tomu bylo až dosud při výpo-
vědi pro nesplňování požadavků kladených na jeho
práci. Požaduje se ovšem, aby šlo o nesplňováni ta-
kových požadavků, které jsou nezbytnou podmínkou
řádného výkonu práce, kterou má pracovník vyko-
návat [nesplňování podstatných požadavků). Nová
úprava odstraňuje také možnost zneužívat dosavad-
ního znění výpovědních důvodů uváděných v tomto
ustanovení k napadáni našeho právního řádu z hle-
diska úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111
o diskriminaci v zaměstnání.

Navrhovaná úprava rozvázání pracovního po-
měru s pracovníky, kteří nesplňují stanovené před-
poklady nebo požadavky, jež jsou nezbytnou pod-
mínkou pro řádný výkon jejich práce, má dále
usnadnit organizacím rozvázání pracovního po-
měru zúžením jejich povinnosti nabídnout pra-
covníku před výpovědí jiné volné pracovní místo.
Zkušenosti totiž ukázaly, že není vhodné ani odů-
vodněné vázat možnost výpovědi z těchto důvodů
na podmínku, že organizace pracovníku nabídla,
aby přešel na kterékoliv jiné volné pracovní místo