30
v organizaci a pracovník takovou nabídku odmítl.
Umístění těchto pracovníků na místech, neodpoví-
dajících jejich kvalifikaci, i když s tím souhlasí,
je často pro organizaci neúnosné a může působit
negativně na kolektiv pracovníků, kam by měli
přejít.
Prodloužení lhůty pro možnost výpovědi z dů-
vodu porušení pracovní kázně v cizině se navrhuje
z toho důvodu, že není vždy možné, aby organizace
v dosud obecně platné jednoměsíční lhůtě ode dne,
kdy porušení pracovní kázně zjistila, vyvodila
z něho všechny důsledky, zejména pokud jde o roz-
vázání pracovního poměru. Pracovník je totiž někdy
v této lhůtě pro organizaci nedosažitelný a často
tedy není možno spolehlivě zjistit rozsah jeho pro-
vinění a náležitě zvážit odůvodněnost výpovědi.
Navrhovaným prodloužením až na jeden měsíc po
návratu pracovníka do ČSSR se zabezpečí, aby se
pracovníci nevymykali důsledkům svého nespráv-
ného chování v cizině jen proto, že se organizace
již dříve o něm dověděla.
K bodu 12 až 14 (§ 47 až 49)
Těhotně ženy a ženy na mateřské dovolené
zpravidla jen velmi obtížně získávají nové zaměst-
nání, i když k ukončení jejich dosavadního pracov-
ního poměru dochází při organizačních změnách
v celospolečenském zájmu bez jejich viny. Proto
se doporučuje rozšířit povinnost organizací zajistit
v těchto případech nové zaměstnání s důsledkem
případného prodloužení výpovědní lhůty až do doby,
kdy organizace tuto povinnost splní, obecně i na
tyto ženy.
Rovněž se ukazuje, že je žádoucí, aby při za-
jišťování nového umístění těchto pracovnic orga-
nizace spolupracovaly nejen s národními výbory,
ale i se svými nadřízenými orgány, neboť ty mají
často větší přehled o možnostech umístit pracovnici
ve stejném oboru při využití její odborné kvalifikace
a pokud možno i zachování stejných výdělkových
možností.
V zájmu prohloubení péče o zaměstnané matky
je účelné rozšířit zákaz výpovědi u pracovnic peču-
jících o malé dítě a sjednotit jej na období, kdy dítě
dosáhne věku tří let, a to bez ohledu, zda v té době
pracovnice ještě čerpá další mateřskou dovolenou
nebo začala již znovu pracovat. Prodloužení této
ochrany je v souladu s celkovou linií sledovanou
v oblasti sociální politiky ve prospěch pracujících
matek s malými dětmi.
U žen na placené mateřské dovolené se kromě
toho navrhuje rozšířit zákaz výpovědi i na výpověď
z důvodu, pro který lze jinak skončit pracovní po-
měr okamžitě.
Uvedené úpravy zvýšené ochrany těhotných žen
a žen na mateřské dovolené umožní, aby také náš
stát přistoupil k ratifikaci úmluvy Mezinárodní or-
ganizace práce č. 103 o ochraně mateřství, kterou
ratifikoval SSSR a další socialistické státy.
K bodu 15 (§ 50)
Vázanost výpovědi na předchozí souhlas ONV
je odůvodněna pouze při prvém skončení pracov-
ního poměru po dosažení věku rozhodného pro při-
znání plného starobního důchodu. Již tehdy je totiž
třeba, aby v souvislosti se zabezpečením pracovníka
důchodem ONV posoudil, zda ho bude možno popří-
padě ještě znovu začlenit do práce. Pokud se pra-
covník rozhodl sám dohodou nebo výpovědi ukon-
čit svůj předchozí pracovní poměr, v němž dosáhl
rozhodné věkové hranice, nebo pokud již ONV udě-
lil souhlas k rozvázáni tohoto pracovního poměru
výpovědí ze strany organizace, není důvodu, aby
pracovník byl po vstupu do dalšího pracovního po-
měru před jeho rozvázáním výpovědí ze strany
organizace dále chráněn požadavkem předchozího
souhlasu ONV.
Vedle toho se navrhuje obecně upustit od pod-
mínky vyžadování souhlasu ONV při výpovědích
dávaných pracovníkům starším než 65 let, poněvadž
jde vesměs o pracovníky, které lze vzhledem k sy-
stému našeho sociálního zabezpečení považovat za
plně zabezpečené důchodem. Kromě toho i u těchto
pracovníků zůstává podmínkou výpovědi předchozí
souhlas závodního výboru ROH, který má rovněž
možnost přihlížet k sociální situaci pracovníka při
svém rozhodování o udělení souhlasu.
K bodu 16 [§ 53 odst. 1 písm. c)]
Při novelizaci zákoníku práce zákonem č. 153/
1969 Sb. byly vzhledem k tehdejší vnitropolitické
situaci doplněny důvody pro okamžité zrušení pra-
covního poměru o důvod "narušení socialistického
společenského řádu tak závažným způsobem, že
setrvání pracovníka v organizaci do uplynuti výpo-
vědní lhůty není možné bez ohrožení řádného plnění
úkolů organizace". Šlo v podstatě o převzetí úpravy
obsažené v zákonném opatření předsednictva Fede-
rálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých
přechodných opatřeních nutných k upevnění a
ochraně veřejného pořádku, které pozbylo platnosti
koncem roku 1969.
Tato úprava dávala záminku představitelům ka-
pitalistických států k napadání na půdě Meziná-
rodní organizace práce s odůvodněním, že prý se
toto ustanovení příčí úmluvě č. 111 o diskriminaci
v zaměstnání. Přitom tato úmluva výslovně sta-
noví, že za diskriminaci nejsou považována opatření
týkající se osoby, která je v oprávněném podezření,
že se zabývá činností ohrožující bezpečnost státu,
nebo o níž je prokázáno, že se fakticky touto čin-
ností zabývá, za předpokladu, že tato osoba má prá-
vo se odvolat k příslušnému orgánu zřízenému
v souladu s národní praxí.
31
Navrhovaná nová úprava se proto svým zněním
přimyká k dikci uvedené úmluvy Mezinárodní orga-
nizace práce. Za ohrožení bezpečnosti státu je třeba
považovat takové jednání, které zakládá objektivní
možnost jejího narušení a je současně takové po-
vahy, že setrvání pracovníka v organizaci do uply-
nutí výpovědní lhůty není možné, aniž by bylo
ohroženo řádné plnění úkolů organizace. Přitom
jednání ohrožující bezpečnost státu musí být pra-
covníku prokázáno. Bezpečností státu se rozumí
integrita státního zřízení, územní celistvosti, obra-
nyschopnosti, mezinárodních vztahů státu, státních
orgánů a státního tajemství. Jde tedy o základní
principy našeho státního zřízení zakotvené v ústavě
a chráněné zejména trestně právními předpisy. Je
proto třeba připustit za takové jednání i možnost
okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť je
z hlediska celospolečenského zájmu přinejmenším
stejně závažné Jako důvody uvedené v § 53 odst. 1
písm. a) a b).
Prodloužení doby, ve které nelze okamžitě zru-
šit pracovní poměr, u žen pečujících o malé dítě až
do doby, kdy dítě dosáhne tří let, se navrhuje ze
stejných důvodů jako prodloužení ochranné doby
u výpovědi (bod 14).
K bodu 17 (§ 60 odst. 3)
Spory o obsah potvrzení o zaměstnání a o ob-
sah pracovních posudků budou napříště řešeny stej-
ně jako všechny ostatní pracovní spory rozhodčími
komisemi a nikoliv komisemi pro pracovní spory
(§ 207 a 208). Vzhledem k tomu je třeba toto usta-
novení přiměřeně upravit.
K bodu 18 (§ 6l odst. 2)
Uložení povinnosti organizaci poskytnout pra-
covníku náhradu mzdy, které by byl dosáhl, kdyby
s ním organizace nebyla neplatně rozvázala pracov-
ní poměr nebo kdyby ho byla alespoň ponechala do
vyřešení sporu v organizaci dále pracovat, je v zása-
dě správné. Má vést vedoucí pracovníky organizací
k tomu, aby při řešení těchto otázek dotýkajících se
existenčních jistot pracovníků postupovali s vědo-
mím plné odpovědnosti, a pro pracovníky má být
i určitou formou zadostiučinění nejen za finanční,
ale i případnou jinou újmu, kterou v důsledku
protiprávního postupu organizace utrpěli.
V některých případech dochází však k pravo-
mocnému ukončení sporu o rozvázání pracovního
poměru v poměrně značném časovém odstupu ode
dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Organizace
jsou pak povinny vyplácet pracovníkům někdy i po-
měrně značné částky na náhradě mzdy, a to popří-
padě i tehdy, kdy se pracovníku podařilo opatřit si
v mezidobí jiná zaměstnání třeba i se stejným nebo
dokonce i vyšším výdělkem. Na druhé straně nepů-
sobí platná úprava vždy dost účinně také k tomu,
aby pracovníci vyvíjeli přiměřené úsilí - aspoň při
déletrvajícím sporu - zapojit se přechodně do prá-
ce v jiné organizaci. Proto se navrhuje, aby soud
měl možnost v takových případech povinnost orga-
nizace poskytnout pracovníku náhradu mzdy za
dobu přesahující šest měsíců přiměřeně upravit,
popřípadě za tuto dobu náhradu pracovníku vůbec
nepřiznat.
Pracovní kázeň
K bodu 19 [§73 písm. c)]
Povinnost pracovníků dodržovat pracovněpráv-
ní předpisy a popřípadě i jiné předpisy vztahující
se na výkon určité práce (např. předpisy hospodář-
ského práva, daňové, upravující státní a hospodář-
ské tajemství) není v zákoníku práce výslovně
uvedena. V zájmu výchovy pracujících a v zájmu
upevnění pracovní kázně se navrhuje i tuto povin-
nost výslovně uvést jako jednu ze základních po-
vinností pracovníků, a tím i přímo v zákoníku práce
zdůraznit její význam.
K bodu 20 [§74 písm. g)]
Zabezpečovat dodržování pracovněprávních
předpisů a vést důsledně podřízené pracovníky
k pracovní kázni je základním předpokladem úspěš-
né řídící práce vedoucích pracovníků. Zabezpečovat
dodržování pracovněprávních předpisů zahrnuje
v sobě i povinnost vedoucích pracovníků seznamo-
vat s jejích obsahem své podřízené. Podle poznatků
z praxe se ukazuje žádoucím tuto povinnost jejím
výslovným uvedením mezi základními povinnostmi
vedoucích pracovníků v zákoně zdůraznit.
K bodu 21 (§ 79 odst. 1)
Dojde-li k porušení pracovní kázně při práci
v zahraničí, není vždy možné, aby v jednoměsíční
lhůtě byla o něm organizace Informována a aby
mohla dodržet stanovený postup pro ukládání kár-
ných opatření, zejména spolehlivě zjistit skutkový
stav a provinivšímu se pracovníku poskytnout
možnost se hájit. Po uplynutí jednoměsíční lhůty
však podle dosavadní úpravy možnost kárného po-
stihu zaniká, a tím zaniká též možnost působit touto
formou výchovně na pracovníka. Proto se v navrho-
vané úpravě počátek této lhůty stanoví od doby
návratu pracovníka z ciziny.
Jednoroční lhůta, ve které lze nejpozději kárné
opatření uložit, se však i v těchto případech nadále
počítá vždy ode dne, kdy k porušení pracovní kázně
došlo. Je to odůvodněno požadavkem právní jistoty
a skutečností, že kárné opatření uložené po době
delší než jeden rok od provinění pracovníka by ne-
mělo žádoucí výchovná účinky, neboť pracovník by
již náležitě nepociťoval souvislost mezi proviněním
a sankci.
32
K bodu 22 (§ 80 odst. 2)
Upevňování pracovní kázně vyžaduje, aby orga-
nizace mohly vedle kárného opatření použít pro
totéž porušení pracovní kázně též dalších ustano-
vení zákoníku práce zaměřených k postihu porušení
pracovní kázně (např. krácení dovolené pro ne-
omluvenou absenci nebo ztráta nároku na náhradu
mzdy za dobu osobní překážky v práci, měl-li pra-
covník v posledních 30 dnech před překážkou ne-
omluvenou absenci apod. ). Při dosavadním znění
§ 80 odst. 2 však vznikají pochybnosti, zda není
takový postih vyloučen. Z toho důvodu se navrhuje
zpřesnění tohoto ustanovení, aby jasněji vynikla
možnost současného použití i několika opatření růz-
ného charakteru ze strany organizace za totéž po-
rušení pracovní kázně, jak k tomu již v praxi řada
organizací přistupuje.
K bodu 23 (§ 81 odst. 1)
Uložení důtky má pro pracovníka vedle morál-
ních důsledků i některé další důsledky, a to jak
pokud jde o možnost rozvázání jeho pracovního po-
měru ze strany organizace výpovědí pro porušení
pracovní kázně, tak i v oblasti odměňování (§ 27
odst. 8 vyhlášky č. 158/1970 Sb., o usměrňování
mzdového vývoje a o zásadách odměňování práce,
ve znění vyhlášky č. 165/1971 Sb. ). Je proto odůvod-
něné, aby pracovník měl možnost žádat i o přezkou-
mání rozhodnutí o uložení tohoto kárného opatření
objektivním orgánem. Posílí se tím též pocit právní
jistoty u pracujících.
Proto se navrhuje, aby napříště měl pracovník
možnost při uložení kteréhokoliv kárného opatření
podat návrh, aby správnost rozhodnutí o jeho ulo-
žení byla přezkoumána rozhodčí komisí. Bude-li ří-
zení před komisí bezvýsledně, popřípadě dojde-li
mezitím ke skončení pracovního poměru, umožňuje
se, aby rozhodnutí o uložení důtky přezkoumal soud.
K bodu 24 (§ 82 odst. 6)
Navrhované doplnění odstavce 6 vychází ze
skutečnosti, že pro členy posádek československých
námořních lodí platí pracovní režimy, které se od-
chylují od pracovních režimů platných pro praco-
viště* na pevnině. S tím souvisí také potřeba použí-
vat kromě kárných opatření, dosud uvedených
v zákoníku práce, ještě také kárného opatření,
které odpovídá svou povahou specifickým podmín-
kám služby a na námořních lodích spočívá v odnětí
možnosti opustit loď v přístavu v mimopracovní
době. S touto možností počítá také řád pro službu
na československých námořních lodích, vydaný po-
dle § 26 zákona č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě.
Tento zákon však ani v § 26 ani v § 35 odst. 2,
podle něhož velitel lodi může členům posádky uklá-
dat "kázeňské tresty", neuvádí, co je možno těmito
tresty rozumět.
Vzhledem k ústavní zásadě, že tresty lze uklá-
dat jen na základě zákona, je třeba, aby možnost
použití uvedeného opatření jako kárného opatření
zákoník práce výslovně připustil.
Vedle toho zůstane ovšem veliteli lodi zacho-
váno i právo přiznané mu v § 35 zákona o námořní
plavbě, které ho opravňuje vůči kterékoliv osobě
na lodi, tedy jak vůči členům posádky, tak i vůči
cestujícím použít nezbytných opatření, jestliže ne-
splnili jeho rozkaz. Ohrožuje-li taková osoba bez-
pečnost lodi nebo osob nebo věcí na lodi a nelze-li
toto nebezpečí jinak odvrátit, má velitel lodi i právo
umístit ji ve zvláštním prostoru.
Pracovní doba a doba odpočinku
K bodu 25 (§ 85 odst. 1 a 3)
Svěření pravomoci k nerovnoměrnému rozvr-
žení pracovní doby výhradně vedoucím organizací
se ukázalo jako nevhodné. Nerovnoměrné rozvržení
pracovní doby zaváděly i organizace, kde to nebylo
nutné a ani účelně v zájmu chodu organizace, při-
čemž v některých případech docházelo k zavádění
neodůvodněně dlouhých směn. Napříště budou moci
vedoucí organizace provádět toto rozvržení pracovní
doby jen podle směrnic vydaných nadřízeným
ústředním orgánem v dohodě s příslušným odboro-
vým orgánem.
Oprava odstavce 3 vyplývá z nového vymezení
působnosti ústředních orgánů v oblasti dopravy a
spojů.
K bodu 26 (§ 86 odst. 3)
Podle dosavadní úpravy bylo možno sjednávat
kratší pracovní dobu tak, že nemusela být rozvržena
na všechny pracovní dny v rámci týdne. Přitom ně-
kteří pracovníci, zejména důchodci, ženy s malými
dětmi a ženy z domácnosti mají zájem sjednat pra-
covní poměr tak, že kratší pracovní doba bude rozvr-
žena na delší časové období než týden. To má umož-
nit nová úprava, podle níž při sjednání kratší
pracovní doby ji bude možno rozvrhnout i tak, že
pracovník bude jeden týden pracovat a druhý týden
bude mít pracovní volno apod. Lze proto předpoklá-
dat, že sjednávání kratší pracovní doby s navrhova-
nými pružnějšími možnostmi jejího rozvržení umož-
ní širší zapojení některých skupin pracovníků do
pracovního procesu.
K bodu 27 (§ 87 odst. 3)
Navrhovaná úprava umožní, aby i v kulturních
zařízeních, zejména ve velkých divadlech, bylo
možno rozdělit pracovní dobu téže směny na více
než dvě části.
K bodu 28 (§ 92 odst. 3)
V řadě odvětví je nestejná potřeba práce během
kalendářního roku. Dosavadní právní úprava však
33
umožňuje poskytovat nepřetržitý odpočinek v týdnu
jednou za dva týdny pouze pracovníkům v země-
dělství.
Proto se navrhuje připustit odchylnou úpravu
nepřetržitého odpočinku v týdnu na základě usne-
sení příslušné vlády v širším měřítku i v ostatních
odvětvích, kde se vyskytne naléhavá potřeba tako-
vé úpravy. Dosavadní poznatky ukazují, že bude
účelné zavést tuto úpravu též v některých oborech
stavebnictví, potravinářského průmyslu, v lesním
hospodářství, v obchodě, lázeňství a cestovním
ruchu.
K bodu 29 (§ 94)
Dosavadní zmocnění pro přesun pracovní doby
a pracovního volna v souvislosti se svátky se roz-
šiřuje na vládu Slovenské socialistické republiky
se zřetelem na státní svátek SSR (zákon SNR č. 69/
1969 Sb. ).
K bodu 30 (§ 97 odst. 4 a 5)
Vzhledem k tomu, že některé organizace jsou
řízeny federálními ústředními orgány a jiné orgány
republik, popřípadě národními výbory, je třeba
zmocnění k povolování výjimek z limitů práce přes-
čas stanovených zákoníkem práce zpřesnit. Navr-
huje se proto k povolování těchto výjimek zmocnit
vládu ČSSR pro organizace řízené federálními
ústředními orgány a vlády republik pro ostatní or-
ganizace, což je v souladu i s praxí, která se v tomto
směru již nyní uplatňuje.
Dovolená na zotavenou
K bodu 31 [§ 100 odst. 2 písm. c) ]
Dosavadní úprava, podle níž se nevyžaduje spl-
nění podmínek pro vznik nároku na dovolenou jen
u matek, které mění zaměstnání z důvodů péče o své
dítě, není v náležitém souladu se zásadami zvyšo-
vání péče o pracující ženy. Proto se toto zvýhodnění
rozšiřuje i na ostatní ženy, které vykonávají spole-
čenskou funkci matky tím, že trvale pečují o dítě.
Jsou to především pracující ženy, které mají
rovněž nárok na mateřskou dovolenou a jsou uve-
deny v § 160 zákoníku práce (ženy, které převzaly
dítě do trvalé péče k pozdějšímu osvojení nebo
dítě, jehož matka zemřela, pěstounky, jimž bylo dítě
svěřeno do pěstounské péče ve smyslu zákona č. 50/
1973 Sb., o pěstounské péči, apod. ).
K bodu 32 (§ 101 odst. 5)
Při širším uplatnění nerovnoměrného rozvržení
pracovní doby během celého kalendářního roku ne-
bude pracovník v některém období, kdy bude podle
plánu malá potřeba práce, pracovat pět pracovních
dnů v týdnu, popřípadě dojde i k jiným nepravidel-
nostem v rozvržení pracovní doby.
Protože však má být pracovníkům s nerovno-
měrně rozvrženou pracovní dobou poskytována do-
volená právě v období s nižší potřebou práce, do-
cházelo by k znevýhodnění těchto pracovníků, kdy-
by zde měla být dodržena jinak platná zásada, že
pracovník, který si vybírá dovolenou po týdnech,
má mít v dovolené tolik pracovních dnů, kolik mu
jich odpadne vzhledem k harmonogramu směn plat-
nému v době, kdy dovolenou čerpá.
Navrhovaná úprava znamená také zjednodušení
a odstranění pochybností ve všech případech ne-
pravidelných pracovních režimů, tedy i takových,
při nichž dochází k cyklickému střídáni směn nezá-
visle na kalendářních týdnech (např. u strážných
a jiných pracovníků, jejichž pracovní doba se roz-
vrhuje na dvanáctihodinové směny s vloženými dny
volna) apod.
V oboru dopravy a spojů se navrhuje umožnit
poskytování dovolené také v kalendářních dnech.
Tento způsob poskytování dovoleně je již v někte-
rých organizacích dopravy používán, zatím bez
právního podkladu, a je z hlediska potřeb provozu
výhodný. Přitom je třeba zabezpečit zřetel k opráv-
něným zájmům pracovníků i organizací; proto bu-
dou moci příslušné ústřední orgány určit okruh
pracovníků, jichž se to týká, jakož i vázat tento
způsob poskytování dovolené na určíte podmínky.
Předpokládá se, že těmito pracovníky budou přede-
vším pracovníci s nepravidelným nástupem do prá-
ce (turnusoví pracovníci).
K bodu 33 (§ 105 odst. 2)
Zmocnění pro federální ministerstvo práce a
sociálních věcí k vydání závazných seznamů druhů
prací, pracovišť a oblastí, kde jsou vykonávány
práce odůvodňující poskytování dodatkové dovo-
lené pracovníkům konajícím práce zvlášť obtížné
nebo zdraví škodlivé, bylo dosud obsaženo v § 13
odst. 2 prováděcího vládního nařízení k zákoníku
práce č. 66/1965 Sb. ve znění nařízení vlády ČSSR
č. 60/1970 Sb. Poněvadž podle čl. 80 ústavního zá-
kona č. 143/1968 Sb., o československé federaci,
mohou jiné orgány než vláda ČSSR vydávat právní
předpisy, jen pokud jsou k tomu zmocněny zákonem,
je třeba zmocnění obsažené v citovaném ustanovení
prováděcího vládního nařízení převést do zákoníku
práce.
K bodu 34 [§ 110 odst. 1 písm. e) a odst. 2]
Zmocnění pro vládu ČSSR stanovit podmínky
prodloužení dovolené na zotavenou při čerpání do-
volené v období s nižší potřebou práce se upravuje
tak, aby dopadalo i na jiné práce tohoto druhu, než
jsou práce sezónní povahy. Počátek a konec tako-
vých období určí příslušné ústřední orgány.
Podle navrhované úpravy druhého odstavce
tohoto ustanovení budou moci čerpat dovolenou
34
až do konce příštího kalendářního roku nejen čle-
nové posádek československých námořních lodí, ale
i ostatní pracovníci vysílaní na práci do ciziny.
Také tito pracovníci totiž často nemohou z důleži-
tých důvodů (zejména pro státní nebo důležitý hos-
podářský zájem) dovolenou ani čerpat v cizině ani
pro její čerpání přerušit v cizině svůj pobyt a vrátit
se do ČSSR.
Dosavadní odstavec 3 se vypouští, neboť je nad-
bytečný vzhledem k tomu, že podle nově navrženého
znění § 275 bude možno na základě zmocnění v něm
obsaženého, aby případné odchylky i pro výpočet
náhrady mzdy za dobu dovolené vyřešila jednotně
vláda ČSSR, popřípadě v rámci vládou stanovených
zásad federální ministerstvo práce a sociálních věcí.
Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů
K bodu 35 (§ 115 odst. 4)
Zákoník práce zajišťuje pracovníkům, kteří
z důvodu karanténního opatření museli být převe-
deni na jinou, práci, nárok na mzdu podle vykoná-
vané práce, nejméně však ve výši průměrného vý-
dělku po celou dobu tohoto převedeni. Poněvadž
k převedení došlo v obecném zájmu, dává zákoník
práce možnost, aby případný doplatek ke mzdě
vyplacený pracovníku nemusela nést organizace ze
svého, ale aby jí náklady s tím spojené uhradil ná-
rodní výbor. Stanovit podmínky, za kterých národní
výbor tuto úhradu provede, se vyhrazuje vládám
republik vzhledem k tomu, že národní výbory přímo
řídí tyto vlády.
K bodu 36 (§ 116 odst. 6)
Ustanovení § 116 odst. 6 je nadbytečné vzhle-
dem ke změně § 96 odst. 1 provedené novelou záko-
níku práce č. 153/1969 Sb. Touto změnou bylo zpřes-
něno vymezení práce přesčas tak, že se jí rozumí
pouze práce konaná pracovníkem na příkaz organi-
zace nebo s jejím souhlasem nad týdenní pracovní
dobu vyplývající z předem stanoveného rozdělení
pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pra-
covních směn. Proto se navrhuje toto ustanovení
vypustit.
K bodu 37 [§ 122 odst. 1 písm. b) a d) ]
Platná úprava nemá výslovné ustanovení o tom,
že organizace může srazit bez souhlasu pracovníka
zálohu na mzdu. Potíže vznikají v důsledku toho
v případech, kdy na některou složku mzdy (prémie,
podíly na hospodářských výsledcích apod. ) byla po-
skytnuta záloha a při zúčtováni se zjisti, že nejsou
splněny podmínky pro její výplatu a pracovník ne-
souhlasí s provedením srážky ze mzdy na její úhra-
du. Proto se navrhuje umožnit provedení srážky ze
mzdy bez souhlasu pracovníka též na úhradu vy-
placená zálohy na mzdu (její složku), kterou je
pracovník povinen vrátit proto, že nebyly splněny
podmínky pro její přiznání.
Zálohou na mzdu ve smyslu návrhu není část
mzdy vyplácená zpravidla v polovině měsíce podle
usnesení vlády ze dne 22. října 1965 č. 509, o zása-
dách pro určování termínů výplaty mezd. Navrže-
nou úpravou nebude dotčeno oprávnění organizace
požadovat vrácení neprávem vyplacených částek
(§ 243 odst. 3 zákoníku práce).
Další navrhovaná úprava spočívá ve vypuštěni
ustanovení o provádění srážek ze mzdy na základě
pravomocného kárného opatření [§ 77 písm. c) a
d)], neboť v těchto přípádech jde o přímé sníženi
mzdy (základní mzdy, prémie apod. ) a nikoliv
o srážku ze mzdy.
K bodu 38 (§ 124 odst. 4)
Poněvadž národní výbory jsou přímo řízeny
vládami republik, zpřesňuje se dosavadní zmocnění
pro vládu tak, že vládám republik přísluší, aby sta-
novily, ve kterých případech uhradí národní výbory
organizaci náklady vynaložené na výplatu náhrady
mzdy za dobu zameškanou pro některé překážky
v práci z důvodu obecného zájmu. Půjde tu v pod-
statě o případy uvedené dosud v § 23 prováděcího
vládního nařízení k zákoníku práce č. 66/1965 Sb.
(opatření k potíráni přenosných nemocí, Izolace
z důvodů veterinární ochrany, pomoc při požární
ochraně apod. ]. Současně se vlády republik zmoc-
ňují, aby upravily poskytováni náhrady mzdy a její
úhradu u pracovníků uvolňovaných k výkonu funk-
ce pro společenskou organizaci s působnosti omeze-
nou toliko na území jedné z republik.
K bodu 39 (§ 130 odst. 1)
Jde pouze o stylistickou úpravu odkazu na
§ 131 vyplývající z toho, že podle nově navrženého
znění § 131 nebude již obsahovat zmocnění k vydání
předpisů, které má ustanovení § 130 odst. 1 na mysli
(viz další bod).
K bodu 40 (§ 131)
Působnost k vydávání úprav náhrad cestovních,
stěhovacích a jiných výdajů, včetně náhrad za po-
užívání vlastního nářadí, zařízení a jiných pomů-
cek k výkonu práce pro organizaci, je nyní upra-
vena v § 43 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti
federálních ministerstev, a proto je vhodnější v zá-
koníku práce na tyto předpisy pouze odkázat.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
K bodu 41 (§ 133 odst. 2)
Povinnost organizaci poskytovat pracovníkům
k bezplatnému používáni osobni ochranné pracovní
prostředky byla dosud blíže rozvedena v § 40 pro-
váděcího vládního nařízení k zákoníku práce č. 66/
86
1965 Sb. Toto ustanovení zmocňovalo kromě toho
ústřední orgány k vydání směrnic pro poskytování
osobních ochranných pracovních prostředků.
Vzhledem k čl. 32 a 80 ústavního zákona č. 143/
1968 Sb., o československé federaci, se navrhuje
v zákoníku práce zmocnit vládu ČSSR stanovit zá-
sady pro poskytování osobních ochranných pracov-
ních prostředků a na ně navázat zmocnění pro fede-
rální i republikové ústřední orgány k vydávání
příslušných směrnic.
Do osobních ochranných pracovních prostřed-
ků, jako jsou brýle, rukavice, masky a jiné prostřed-
ky a pomůcky, a v některých případech i pracovní
oděv a obuv, se i nadále zahrnují také mycí, čisticí
a dezinfekční prostředky a některé nápoje, vhodné
k udržování fyziologické rovnováhy, pokud to určí
hygienické předpisy.
Organizace řízené národními výbory se při po-
skytování osobních ochranných pracovních pro-
středků řídí směrnicemi vydanými pro příslušné
obory ústředními orgány. Tento postup je věcně odů-
vodněný a v praxi se již delší dobu uplatňuje.
K bodu 42 [§ 135 odst. 2 písm. e) ]
Požívání alkoholických nápojů při práci nebo
bezprostředně před jejím započetím vytváří na pra-
covištích, zejména v dopravě, nebezpečí pro život
a zdraví pracovníků, spolupracovníků a občanů
l pro majetek v socialistickém vlastnictví. Jako ne-
dostatek se proto v praxí pociťuje, že je stanovena
povinnost pracovníka podrobit se zkoušce alkoholu
v krvi jen na výzvu orgánů státní zdravotní správy
nebo orgánů Veřejné bezpečnosti. To je často spo-
jeno s obtížemi a vyžaduje delší doby, než odpovídá
potřebám praxe, a může ve svých důsledcích zna-
menat značné riziko.
Obdobně to platí o požívání jiných omamných
prostředků. Pojem těchto omamných prostředků vy-
mezí zdravotnické předpisy.
Navržené doplnění zákoníku práce má vyplnit
tuto mezeru a přispět ke zvýšení bezpečnosti práce,
k ochraně zdraví pracovníků a občanů, k ochraně
socialistického vlastnictví a k posílení autority ve-
doucích.
Vyšetření bude prováděno u pracovníků zabý-
vajících se činnostmi, u nichž to vyžadují ohledy
na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Které
činnosti v organizaci mají takovou povahu, stanoví
pracovní řády, popřípadě podle potřeby organizace
v dohodě se závodním výborem zvláštním opatře-
ním. Obdobným způsobem bude také stanoveno,
kteří pracovníci organizace, popřípadě které další
orgány kromě orgánů Veřejné bezpečnosti nebo
jiných orgánů, u nichž lze takové oprávnění dovo-
zovat ze zvláštních předpisů (např. orgány státního
odborného dozoru nad bezpečností práce a technic-
kých zařízení), jsou oprávněni dát pracovníku po-
kyn, aby se takovému vyšetření podrobil. Půjde
o takové orgány mimo organizací, jimž přísluší spe-
cifická kontrolní funkce v organizaci, o jejíhož pra-
covníka jde. To platí především pro obor dopravy,
kde je zájem na bezpečnosti a ochraně zdraví velmi
naléhavý, zejména u pracovníků řídících prostředky
hromadné dopravy, a kde orgány s takovou speci-
fickou kontrolní funkcí již existují (např. § 8 pra-
covního řádu pro pracovníky železniční dopravy,
vydaného federálním ministerstvem dopravy).
Vyšetření budou v organizaci provádět odborné
orgány (závodní lékař, střední zdravotničtí pracov-
níci, popřípadě též jiné odborné orgány) obdobným
způsobem, jakým vyšetření provádějí orgány Veřej-
né bezpečnosti při zkoušce alkoholu v krvi, popří-
padě zdravotnické orgány k tomu určené zdravot-
nickými předpisy při zkoušce na jiné omamné pro-
středky.
K bodu 43 (§136)
V nově upravovaném ustanovení § 22 odst. 3
(bod 6) je organům ROH obecně přiznáno oprávněni
při výkonu společenského dozoru nad dodržováním
pracovněprávních předpisů vstupovat na pracoviště
a vyžadovat si potřebné informace a podklady. Proto
není třeba tato oprávnění ještě zvlášť uvádět mezi
oprávněními typickými právě pro výkon společen-
ského dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví
při práci.
K bodu 44 (§ 137 odst. 1 a 4)
Nahrazením slova "části" slovem "hlavy" se
navrhuje napravit redakční nedopatření v dosavad-
ním znění zákoníku práce.
Opravou odstavce 4 se pravomoc k úpravě or-
ganizace a výkonu společenské kontroly nad bez-
pečností a ochranou zdraví při práci ponechává
ústředním orgánům, obdobně jako je tomu u spole-
čenské kontroly ROH v této oblasti, kde tuto pů-
sobnost vykonává Ústřední rada odborů.
Péče o pracovníky
K bodu 45 (§ 139 odst. 4)
Navržené zmocnění pro ústřední orgány umož-
ní, aby se dala dalšímu rozvoji péče o pracovníky
potřebná jednotící linie a aby se povinnosti organi-
zaci v potřebném rozsahu stanovily obecně závaz-
ným předpisem zejména tam, kde se podle dosavad-
ních zkušeností nevystačí s pouhými metodickými
pokyny.
Podrobnější úprava ústředních orgánů bude
vycházet ze zásad stanovených vládou ČSSR a
Ústřední radou odborů; v těchto zásadách budou
řešeny nejdůležitější otázky plánování, financováni
a ústředního řízení péče o pracovníky prováděné
organizacemi. Tato úprava se bude týkat zejména
vytváření optimálních podmínek pro kulturní, hos-