36
podárnou, bezpečnou a zdravotně nezávadnou práci,
pro příznivé mezilidské vztahy v pracovních sku-
pinách, pro náležitý a zásadám správné životosprávy
odpovídající odpočinek i zotavení po práci a ostat-
ních podmínek práce, které mají vztah k pracovní-
mu prostředí pracovníka, popřípadě ovlivňují jeho
mimopracovní prostředí, v němž žije nebo v němž
se regenerují jeho pracovní schopnosti.
K bodu 46 (§ 140 odst. 1)
Navrhovaná úprava směřuje k tomu, aby byl
náležitě zajišťován další plánovitý rozvoj závodního
stravování a aby se stále většímu počtu pracovníků
umožnilo se ho zúčastnit. Bližší úpravu organizace
závodního stravování a jeho financování provede
vláda ČSSR. Ústřední orgány, kterým přísluší řídit
provádění závodního stravování v podřízených or-
ganizacích, budou přitom povinny postupovat též
podle předpisů, které vydají ministerstva obchodu
republik. Pokud jde o případnou podrobnější úpravu
financování závodního stravování, má federální mi-
nisterstvo financí možnost ji provést na základě
obecného zmocnění obsaženého v § 391 hospodář-
ského zákoníku.
Vzhledem ke specifické povaze tohoto úseku
péče o pracovníky a naléhavosti nového řešení upra-
vila vláda ČSSR podmínky závodního stravování
vládním nařízením č. 25/1974 Sb., takže zatím se
v nejbližší době s novou úpravou nepočítá.
K bodu 47 (§ 141 odst. 2)
Navrhovaným ustanovením se zmocňují minis-
terstva školství a ministerstva zdravotnictví repub-
lik vydat po projednání s příslušnými odborovými
radami podrobnější předpisy, které by obsahovaly
zásady pro výchovu a vzdělávání pracovníků, ze-
jména též v organizacích, a úpravu dozoru nad
prováděním této výchovy a vzdělávání, jakož i zá-
sady pro zřizování výchovných a vzdělávacích za-
řízení, popřípadě podmínky pro schvalování oboro-
vých vzdělávacích zařízení a zásady pro jejich
činnost.
Předpokládá se, že soustava další výchovy a
vzdělávání dospělých bude vytvářena postupně.
K bodu 48 (§ 142 odst. 2)
Podle zásad koncepce další výchovy a vzdělá-
vání mají být do této soustavy zahrnuti také mla-
diství, kteří ukončili povinnou školní docházku a
nejsou ani v učebním poměru ani nestudují ve ško-
lách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání.
Navrhovaná úprava vychází ze zásady, že je
nutno i tyto mladistvé zahrnout do jednotné sou-
stavy další výchovy a vzdělávání, i když jejich další
výchova a vzdělávání bude mít některé specifické
rysy právě vzhledem k jejich věku. Povinnost orga-
nizací zabezpečit jejich zaškolení pro jednoduché
pracovní činnosti, umožnit jim vykonávání kvalifi-
kačních zkoušek a vést je k eventuální přípravě na
závěrečně učňovské zkoušky ve vhodném oboru,
bude doplněna a prohloubena o povinnosti, obdobné
těm, které vyplývají pro organizace z učebního po-
měru. Navrhovaná úprava přihlíží k potřebě zkva-
litnit přípravu mládeže pro dělnická povolání, ze-
jména pokud jde o obsahovou a organizační pře-
stavbu přípravy mladistvých po skončení povinné
školní docházky. Je třeba, aby se tato příprava při-
blížila výchově v učebním poměru, která má být
u některých z těchto mladistvých pokračováním jed-
noroční kvalifikované výchovy.
Výchova mladistvých v pracovním poměru bude
tak moci být postavena na širší bázi, lépe odpoví-
dající současným potřebám.
K bodu 49 (§ 143 odst. 1)
Podle navrhované úpravy bude možno sjednat
dohodu, že pracovník má povinnost uhradit organi-
zaci, která mu umožnila získání nebo zvýšení kva-
lifikace, odpovídající část nákladů na získání nebo
zvýšení kvalifikace i tehdy, jestliže před získáním
kvalifikace nebo jejím zvýšením skončil pracovní
poměr výpovědí ze strany pracovníka. Oprava sle-
duje, aby v těchto případech nebyl mařen cíl uza-
vřené dohody, tj. setrvání v organizaci nebo případ-
né úhrady nákladů vynaložených organizací na zvý-
šení nebo dosažení kvalifikace.
Také pro tuto dohodu bude platit dosavadní
ustanovení § 143 odst. 2 o tom, že v ní musí být uve-
dena nejvyšší celková částka, do které lze na pra-
covníku náhradu nákladů vymáhat.
Rovněž zproštění závazku k úhradě nákladů
při skončení pracovního poměru v případech uve-
dených v dosavadním odstavci 4 tohoto
ustanovení
se bude vztahovat i na závazek k této částečné ná-
hradě nákladů.
K bodu 50 (§ 152 odst. 2)
Některé organizace jsou nyní ústředně řízeny
federálními orgány a některé organizace orgány
republik, popřípadě národními výbory. Vzhledem
k tomu je třeba zmocnění k povolování výjimek ze
zákazu noční práce žen upravit tak, aby tyto výjim-
ky povolovaly pro organizace řízené federálními
ústředními orgány vláda ČSSR a pro ostatní organi-
zace vlády republik, což je i v souladu s praxí,
která se v tom ohledu uplatňuje již nyní.
K bodu 51 (§ 155)
Navrhovaná úprava vyplývá z rozšíření zákazu
výpovědi na všechny ženy pečující o dítě mladší než
tři roky, jak je navrhováno v bodech 13 a 14.
37
K bodu 52 (§ 160 odst. 1)
V zájmu komplexnosti úpravy nároků na mateř-
skou dovolenou a na další mateřskou dovolenou
v zákoníku práce je účelné výslovně v něm uvést
mezi ženami, kterým tyto nároky náleží, také pěs-
tounky, i když to již vyplývá ze zákona č. 50/1973
Sb., o pěstounské péči; podle tohoto zákona se totiž
v oblasti pracovněprávních vztahů posuzují nároky
vyplývající z důvodu péče o dítě svěřené do pěs-
tounské péče stejně jako u matek pečujících o vlast-
ní dítě.
K bodu 53 (§ 162 odst. 2)
Pracovní podmínky příslušnic Sboru národní
bezpečnosti a příslušnic sborů nápravně výchovy
jsou nyní upraveny v zákoně č. 100/1970 Sb., o slu-
žebním poměru příslušníků Sboru národní bezpeč-
nosti.
Náhrada škody
K bodům 54 a 55 (§ 193 odst. 1, § 195a)
Při vyměření invalidního nebo starobního dů-
chodu podle zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním za-
bezpečení, se nepřihlíží k částce, kterou organizace
vyplácí pracovníku jako náhradu škody za ztrátu
na výdělku vzniklou následkem pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání. V důsledku toho může pra-
covníku při vyměření důchodu vzniknout další
ztráta spočívající v tom, že jeho důchod byl vymě-
řen nižší částkou proto, že jeho průměrný výdělek
za posledních 5 nebo 10 let, tvořící základ pro vy-
měření důchodu, byl v důsledku pracovního úrazu
nižší, než jakého dosahoval před úrazem. Tuto újmu
dosud nebylo možno přímo zahrnout pod žádný
z druhů škod uvedených v § 193, ačkoliv jde o dů-
sledek ztráty na výdělku vzniklé pracovníku pra-
covním úrazem. Aby se odstranily pochybnosti, jak
v těchto případech postupovat, navrhuje se přiznat
nárok na náhradu této újmy přímo v zákoně.
K bodu 56 a 58 (§ 197 odst. 1, § 200 odst. 2)
Náhradu věcné škody vzniklé v souvislosti
s pracovním úrazem bylo možno podle dosavadní
úpravy poskytnout jen v případech, kdy pracovník
pracovní úraz přežil; jestliže později zemřel, stal se
jeho nárok na náhradu škody součástí dědictví po
něm. Zemřel-li pracovník přímo při úrazu, jeho
osobní nárok na náhradu škody zanikl. Návrhem
se zabezpečuje tento nárok dědicům i v těchto pří-
padech.
K bodu 57 (§ 199 odst. 3)
Zemřel-li pracovník následkem pracovního úra-
zu, jsou nyní po vydání zákona č. 88/1968 Sb., o pro-
dloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství
a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění,
dosud jemu vyplácené přídavky na děti dále vy-
placeny jeho manželce, popřípadě prarodiči nebo
sourozenci, který je má v přímém zaopatření, pokud
jsou tyto osoby zaměstnány. V těchto případech
není tedy odůvodněné při stanovení rozsahu povin-
nosti organizace k poskytování náhrady nákladů
na výživu pozůstalých odpočítávat od dávek důcho-
dového zabezpečení částku odpovídající výši pří-
davků na děti, které byly dříve vypláceny na totéž
dítě zemřelému pracovníku. Při tomto odpočtu do-
stávají totiž tuto částku navíc ještě jednou od or-
ganizace. Pokud by výjimečně osoby, které převzaly
do svého zaopatření dítě zemřelého pracovníka, za-
městnány nebyly, bude možno i bez výslovného
ustanovení v zákoně dovodit výkladem, že to byla
součást příjmů pracovníka sloužící na úhradu vý-
živy jeho dítěte a že je proto třeba i k ní přihlížet
při výpočtu toho, co dítěti v důsledku smrti pra-
covníka v tomto směru ušlo a má mu proto být
organizací nahrazeno.
K bodu 59 (§ 202 odst. 2)
Dosavadní úprava umožňuje při odškodňování
pracovních úrazů a nemocí z povolání přihlédnout
ke změnám ve mzdově úrovni vyplývajícím jen ze
změn mzdové soustavy, pokud je nesporné, že by se
poškozený pracovník na vzestupu mezd v důsledku
této změny nutně podílel, kdyby dále pracoval.
K nárůstu mezd, k němuž pravidelně v národním
hospodářství dochází, však dosavadní úprava při-
hlédnout neumožňuje. Tato nepříznivá skutečnost
se týká zejména pracovníků, kteří utrpěli pracovní
úraz nebo onemocněli nemocí z povolání před delší
dobou. Proto se navrhuje zmocnit vládu ČSSR, aby
v dohodě s ÚRO s přihlédnutím k tomuto celkovému
růstu průměrných výdělků upravila pro tyto pra-
covníky poskytování náhrad za ztrátu na výdělku.
K této úpravě ovšem dojde, teprve až to dovolí eko-
nomické možnosti a zřetel na souvislost s důcho-
dovým zabezpečením.
K bodu 60 (§ 206 odst. 2)
Odpovědnost za škodu způsobenou pracovníky
organizaci a organizací pracovníkům je u přísluš-
níků Sboru národní bezpečnosti a příslušníků sborů
nápravné výchovy nyní upravena zákonem č. 100/
1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru
národní bezpečnosti; proto se ta část zmocnění
obsažená dosud v § 206 odst. 2, která připouští
stanovit pro ně odchylky od obecné úpravy, vy-
pouští.
Pracovní spory
K bodu 61 (§ 207-216)
Komise pro pracovní spory, zavedené první no-
velou zákoníku práce s účinností od 1. ledna 1970,
se v praxi neprojevily jako dostatečně účinný na-
38
stroj k řešení pracovních sporů. Komise pro pra-
covní spory neměly u pracovníků ani organizací
dostatečnou autoritu, protože jednak byly vybaveny
převážně jen smírčí pravomoci, jednak projednání
většiny pracovních sporů před nimi bylo pouze
fakultativní a navrhovatel se proto mohl obrátit
podle své volby na komisi nebo přímo na soud a
odpůrce mohl jednání před komisí odmítnout. Pra-
covníci ani organizace se na komise za této situace
neobraceli v očekávané míře, takže hlavního účelu
komisi - projednat většinu pracovních sporů pří-
mo v organizacích - nebylo dosaženo.
Proto se v souladu s usnesením VIII. všeodbo-
rového sjezdu navrhuje pověřit projednáváním pra-
covních sporů rozhodčí komise jako orgány základ-
ních organizací ROH. Tyto rozhodčí komise budou
metodicky řízeny okresními odborovými radami,
jejichž pracovněprávní komise mohou významně
přispět ke zvyšování pracovněprávních znalostí
členů rozhodčích komisí i ke kontrole jejich čin-
nosti. Podstatné rozšíření rozhodovací pravomoci
komisí, jakož i omezení možnosti účastníků pracov-
ních sporů obracet se přímo na soud vytváří před-
poklady pro zvýšení autority komisí jak u organi-
zací, tak u pracovníků.
Komise mohou, budou-li to považovat za vhod-
né, jednat též v užších pracovních skupinách, což
má umožnit specializaci členů komisí v široké pra-
covněprávní problematice a zvýšení osobní odpo-
vědnosti členů komisí při projednávání sporů. V zá-
jmu objektivity rozhodování není účelné, aby ko-
mise projednávaly pracovní spory vedoucích orga-
nizací a organizačních jednotek, v nichž budou
komise ustaveny, a jejich zástupců, jakož i spory
o nároky uplatněné po skončení pracovního poměru
a spory o vznik a skončení pracovního poměru;
rozhodování o těchto sporech se proto vyhrazuje
soudům.
K bodu 62 (§ 230 odst. 2)
Je žádoucí, aby finanční a hmotné zabezpečení
učňů se řídilo v obou republikách jednotnými zá-
sadami, jednak s ohledem na potřeby mezikrajského
náboru učňů, který není územně omezen na oblast
některé z obou republik, jednak se zřetelem na
uplatňování zásady jednotné mzdové politiky na ce-
lém území ČSSR, jejíž součástí jsou i zásady, podle
nichž se řídí odměňování učňů.
K zabezpečení žádoucí jednotnosti se proto na-
vrhuje, aby vláda ČSSR stanovila zásady odměňo-
vání a hmotného zabezpečení učňů, na jejichž pod-
kladě by pak konkrétní úpravu provedla v souladu
s dosavadní praxí ministerstva práce a sociálních
věcí obou republik v dohodě se zúčastněnými
ústředními orgány a. odborovými orgány, a to pro
všechny učně vychovávané na území příslušně re-
publiky.
Dohody o pracích vykonávaných mimo pracovní
poměr
K bodům 63 až 65 (§ 232, 238 a 239)
Dosavadní vymezení rozdílu mezi dohodami
o pracovní činnosti a dohodami o provedení práce,
a zejména mezi dohodami o pracovní činnosti a
pracovním poměrem, nedává vždy dostatečně přesný
podklad pro jejich vzájemné odlišení. To vede
v praxi k tomu, že dochází i k jejich spekulativním
záměnám směřujícím k obcházení předpisů o regu-
laci pohybu pracovních sil
[povolení náboru]
i o mzdové regulaci (odměny jsou vypláceny z pro-
středků na ostatní osobní výdaje, ačkoliv často je
na základě těchto dohod vykonávána i taková práce,
která patří k vlastní náplni činnosti organizace),
dochází ke zkreslení rozsahu přesčasové práce, pro-
duktivity práce atd. Taková nesprávná praxe má
nežádoucí důsledky, i pokud jde o pracovníky
(např. z hlediska jejich nároků pracovněprávních,
v nemocenském pojištění i důchodovém zabezpe-
čení). Navrhovanými úpravami se zpřesňují hledis-
ka rozhodná pro možnost uzavírání dohod o pra-
covní činnosti a dohod o provedení práce, aby se
dosavadní nesprávnosti odstranily.
Podle dosavadní úpravy byly zmocněny přímo
jednotlivé ústřední orgány, aby upravovaly nejen
odměňování specifických prací vykonávaných v je-
jich oboru působnosti na základě těchto dohod, ale
aby stanovily i obecně podmínky pro jejich uzaví-
rání. Vyhláškou č. 108/1966 Sb., o projektové čin-
nosti, ve znění vyhlášky č. 137/1970 Sb., došlo ke
stanovení podmínek, které přispěly k ozdravění
poměrů v tomto oboru. Později vydala i řada dal-
ších ústředních orgánů pro organizace jimi řízené
směrnice o uzavírání těchto dohod, které Jsou vět-
šinou shodného obsahu, ale přece jen způsobují
značnou nepřehlednost celkového právního stavu
na tomto úseku; vede k tomu na jedné straně již
sama faktická existence tak značného počtu práv-
ních předpisů upravujících tentýž institut a na
druhé straně skutečnost, že s organizacemi řízenými
určitým ústředním orgánem uzavírají tyto dohody
v mnoha případech i pracovníci zaměstnaní v pra-
covním poměru v organizacích, pro které platí
úprava vydaná jiným ústředním orgánem. Proto
se navrhuje umožnit, aby bylo přímo v pracovních
řádech stanoveno, ve kterých případech potřebují
pracovníci zaměstnaní v pracovním poměru i k uza-
vření dohody o provedení práce souhlas své mateř-
ské organizace. Z nedodržení této povinnosti budou
pak moci jednotlivé organizace vyvozovat samy vůči
svým pracovníkům kárné důsledky.
Pokud by se přesto i napříště projevila potřeba
účinnějšího centrálního usměrňováni uzavírání
těchto dohod a jejich odměňování, navrhuje se pří-
padnou úpravu svěřit vládě ČSSR.
39
Jednotlivým ústředním orgánům se ponechává
možnost, aby tam, kde půjde o zcela specifické prá-
ce pro jejich obor působnosti, upravovaly na zákla-
dě zásad stanovených vládou ČSSR odměňováni
prací konaných na základě dohod o pracích kona-
ných mimo pracovní poměr. Kromě toho ponechává
se i nadále možnost ministerstvům práce a sociál-
ních věcí obou republik upravit jednotně odměňo-
vání prací vyskytujících se ve více odvětvích.
K bodu 66 (§ 261 odst. 4)
Ustanovení § 261 odst. 4 se navrhuje vypustit.
Při navrhovaném obligatorním rozhodčím řízení
v pracovních sporech je totiž vhodnější, aby i zde
platila o stavení promlčení po dobu řízení zásada
obsažená v předchozím odstavci, tj. že promlčecí
lhůta neběží, pokud účastník v řízení řádně
pokra-
čuje. Tato zásada je pružnější ve prospěch účastníků
sporu a sjednotí se jí vliv soudního řízení a roz-
hodčího řízení na běh promlčecích lhůt.
Lhůty uvedené v § 261 platí pro společenské
pracovní vztahy, vznikající mezi pracovníky a or-
ganizacemi z právních úkonů podle pracovněpráv-
ních předpisů.
Vzájemné nároky mezi organizacemi, i když
se tyto nároky vyvozují ze zákoníku práce, jako
je tomu např. u regresních nároků za vyplacené
náhrady škody vzniklé nemocí z povolání (§ 201
odst. 2), nemají pracovněprávní povahu. Proto
nelze na lhůty pro Jejich uplatnění aplikovat záko-
ník práce a platí pro ně předpisy hospodářského
práva.
K bodu 87 (§ 266 odst. 3 a 4)
Při pětidenním pracovním týdnu je v podnicích,
úřadech, Institucích, na soudech atd. posledním pra-
covním dnem v týdnu pátek, neboť v sobotu se až
na výjimky nepracuje. V pracovněprávních věcech
podle platné právní úpravy může být posledním
dnem lhůty i sobota, i když v sobotu příslušný práv-
ní úkon jak ze strany organizace, tak i pracovníka
nemůže být zpravidla vůbec proveden.
Hospodářský zákoník stanoví v § 338 odst. 2
pro účely hospodářského práva, že když poslední
den lhůty připadne na den pracovního klidu, je
tímto dnem nejblíže příští pracovní den. Přitom
ovšem vychází z toho, že ve smyslu zákona č. 93/
1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního kli-
du a o památných dnech, Jsou dny pracovního klidu
pouze neděle a svátky. Naproti tomu zákoník práce
používá vzhledem ke specifické povaze pracovně-
právních vztahů a z nich vyplývající povinnosti
pracovat v různě rozložených směnách označení
"dny pracovního klidu" (§91) jednak pro svátky,
Jednak pro dny, na které připadá nepřetržitý odpo-
činek pracovníka v týdnu; těmito dny jsou zpravi-
dla sobota a neděle.
V praxi bylo pociťováno jako nedostatek, ze-
jména v pracovních sporech, že z platnosti ustano-
vení § 266 odst. 2 zákoníku práce o konci lhůty
určené podle měsíců nejsou výslovně vyloučeny
výpovědní lhůty, i když počátek jejich běhu je spe-
cificky upraven v § 45. Navržené doplnění § 266
odstraňuje dosavadní pochybnosti a stanoví jako
konec výpovědní lhůty z pracovního poměru po-
slední den posledního měsíce této lhůty, ať jde
o řádnou výpovědní lhůtu (§ 45) nebo o výpovědní
lhůtu prodlouženou o 6 měsíců (§ 51 odst. 2). Vý-
jimečně může výpovědní lhůta končit jiného dne
v měsíci tehdy, když se její běh staví v důsledku
ochranné doby (§ 48 odst. 2), popřípadě prodlužuje,
dokud organizace nezajistí pracovníku nové vhodné
zaměstnání (§ 47 odst. 2).
K bodu 68 (§267)
Vládu ČSSR se navrhuje zmocnit k povolení ně-
kterých odchylek pro pracovníky, kteří pracují
v zahraničí. Jejich postavení, ať pracují jako pra-
covníci zastupitelských úřadů, členové obchodních
delegací, experti apod. nebo jako pracovnici při
realizaci dodávek, zejména dodávek montážních
nebo stavebně montážních prací v cizině (dodávky
strojů, strojních zařízení, budování a uvádění do
provozu výrobních závodů nebo komplexů), s sebou
přináší určité zvláštnosti.
V oboru zahraniční služby je nutno pro práci
v zahraničí vybírat pracovníky k tomu vhodné, často
i nezávisle na obsahu pracovní smlouvy, kterou při
vstupu do zaměstnáni uzavřeli. Stejně tak je nutné
někdy je z pracoviště odvolat z důvodů pracovních
nebo i zahraničně politických. Podobně je tomu
u pracovníků zahraničního obchodu. Kromě toho
dochází někdy, zejména u technických a výzkum-
ných pracovníků, k uzavření pracovní smlouvy
s československou organizací zahraničního obcho-
du nebo s vědeckovýzkumnou organizaci právě jen
ke splnění určitých úkolů nebo k nabytí zkušeností
v zahraničí.
U pracovníků vysílaných do cizích států je
třeba při stanovení délky pracovní doby, při jejím
rozvržení a při úpravách doby odpočinku přihlížet
k místním svátkům, a jde-li o tropické nebo jinak
zdravotně obtížné oblasti, i k jiným zvyklostem. Po-
kud jde o uzavírání vedlejších pracovních poměrů
a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
v cizině, má navrhované zmocnění vládě umožnit,
aby stanovila účelná omezení jejich uzavírání, ze-
jména s cizími organizacemi tak, aby nedocházelo
k narušení úkolů, k jejichž plnění byl pracovník
vyslán do ciziny, popřípadě stanovit, že souhlas k je-
jich uzavření bude vyhrazen určitým k tomu pově-
řeným orgánům, např. našim zastupitelským úřa-
dům v příslušném státě.
Ustanovení týkající se domáckých pracovníků
se přebírají z dosavadní úpravy bez věcné změny,
40
pouze s legislativně technickou změnou v odstavci
3, kde se vzhledem k předpisům o působnosti fede-
rálních ministerstev vypouští dosavadní zmínka
o výhradném oprávnění Ústřední rady odborů po-
dávat návrhy na další odchylky v úpravě postavení
domáckých pracovníků v pracovněprávních vzta-
zích.
K bodu 69 [§ 267a písm. e) ]
Navrhované doplnění § 267a písm. e) odstraní
pochybnosti o tom, který družstevní orgán je pří-
slušný k ukládání kárných opatření předsedům vý-
robních družstev vzhledem k tomu, že tato družstva
nemají "nadřízené orgány" v tom pojetí, Jaké má
na mysli § 78 odst. 2 a jaké jsou běžné u státních
hospodářských organizací.
K bodu 70 (§ 268)
Zákoník práce se podle dosavadního zněni
vztahuje, pokud jde o jiné organizace než socialis-
tické, pouze na pracovní poměry, které tyto organi-
zace sjednávají, nikoliv však na jiné pracovněprávní
vztahy. I tyto organizace však uzavírají dohody
o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jsou to
jak československé organizace (spolky, církve, zá-
jmové organizace), tak i cizozemské organizace
nacházející se na území ČSSR, zejména některé cizí
hospodářské organizace a cizí zastupitelské úřady.
Pro tyto vztahy byla dosud ustanovení zákoníku
práce používána jen analogicky.
Je žádoucí, aby i pro dohody o pracích kona-
ných mimo pracovní poměr, které uzavírají jiné než
socialistické organizace, platila přímo ze zákona
ta jeho ustanovení, popřípadě i další předpisy, které
platí pro socialistické organizace. To zajistí jednak,
aby pracovníci pracující na základě těchto dohod
měli stejné postavení a stejnou ochranu (např. při
pracovních úrazech) Jako pracovníci socialistických
organizací, jednak aby se na uzavírání takových
dohod vztahovala stejná omezení, jaká byla, popří-
padě budou zavedena pro státní hospodářské a jiné
organizace.
K bodu 71 (§ 269)
V pracovních poměrech, které jsou výjimečně
sjednávány mezi občany, vystupuje občan v tomto
vztahu ve funkci zaměstnavatelské organizace a
nese plnou odpovědnost za všechny pracovní úrazy,
jež se přihodí občanu, který pro něho pracuje. Při-
tom zaměstnávající občan nejen nemá možnost vy-
nutit si doržování předpisů k zajištění bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci, ale často ani možnost
kontrolovat jejich dodržování nebo zabránit jejich
porušování, např. proto, že je bezmocný, že není
přítomen při konané práci, nebo z jiných příčin,
které ho vedly k tomu, že si sjednal výkon osobních
služeb.
Vzhledem k tomu bude přiměřenější, aby od-
povědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem
nesl občan zaměstnávající pracovníka jen tehdy,
jestliže tento úraz zavinil. Totéž platí i o náhradě
jiné škody, kterou by pracovník při výkonu sjed-
nané práce nebo v souvislosti s ní utrpěl.
K bodu 72 (§ 270)
Poněvadž zvýšená ochrana při rozvázání pra-
covního poměru, zajištěná dosud pouze osamělým
pracovnicím trvale pečujícím o dítě mladší tří let,
má být podle návrhů uvedených v bodech 12 (§47),
13 (§ 48) a 16 (§ 53) rozšířena i na ostatní pracov-
nice pečující o takové dítě, bylo třeba v uvedených
ustanoveních nyní výslovně vedle nich uvést také
osamělého pracovníka, který sám o takové dítě pe-
čuje. Této nové úpravě je proto nutně přizpůsobit
i dosavadní znění ustanovení § 270, jehož prvá věta
se stane napříště bezpředmětnou.
K bodu 73 (§ 270a)
Pravomoc okresních národních výborů k uklá-
dání pokut organizacím za porušení pracovněpráv-
ních předpisů se vztahuje na všechny předpisy,
které podle legislativní zkratky zavedené v bodě 6
(§ 22 - "pracovněprávní předpisy") je třeba pod
tento pojem zahrnovat. Tím se odstraní nejasnosti
vznikající dosud při používání tohoto ustanovení
v praxi; tento cíl sleduje i navrhované stanovení
subjektivní a objektivní lhůty, ve které je možno
pokutu uložit.
Ustanovení § 270a odst. 3 se navrhuje vypustit,
protože způsob úhrady pokut je nyní vyřešen usta-
noveními § 4 a 5 zákona č. 111/1971 Sb., o odvodech
do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabez-
pečení, a § 5 a 6 zákona č. 113/1971 Sb., o důchodové
dani a příspěvku na sociální zabezpečení.
K bodu 74 (§ 274 odst. 1)
Podle návrhu bude nyní v zákoníku práce po-
užíváno označení "osamělý pracovník" přímo v textu
zákona v podstatně širší míře než dosud (viz bod
72). Proto se navrhuje v § 274 odst. 1 blíže vymezit
nejen pojem "osamělá pracovnice", jak tomu bylo
dosud, ale i pojem "osamělý pracovník".
K bodu 75 (§ 275)
Zmocnění pro vládu se nově upravují tak, že
vláda ČSSR stanoví způsob zjišťování průměrného
výdělku, a které složky mzdy se započítávají do zá-
kladu pro výpočet průměrného výdělku, popřípadě
i v jaké výši, přičemž k úpravě podrobností a
k stanovení případných odchylek bude zmocněno
federální ministerstvo práce a sociálních věcí. Bude
se přitom vycházet ze zkušeností, které byly získány
41
jak při používání dosud obecně platné úpravy, tak
i při odchylném způsobu výpočtu průměrného vý-
dělku používaného v souvislosti se zaváděním racio-
nalizace mzdových soustav.
K bodům 76 a 77
V souladu s čl. 22 písm. a) ústavního zákona
o československé federaci se zpřesňují příslušná
zmocnění pro vládu ČSSR.
Ve shodě s § 11 písm. b) zákona č. 53/1958 Sb.,
o změnách v organizaci a působnosti některých
ústředních orgánů, se v příslušných ustanoveních
zákoníku práce zároveň navrhuje vypustit zmínku
o Ústřední radě odborů jako navrhovateli přísluš-
ných pracovněprávních úprav; návrhy těchto úprav
budou ovšem s Ústřední radou odborů projednávány.
K bodu 78
V souvislosti s nahrazením dosavadních komisí
pro pracovní spory rozhodčími komisemi a rozšíře-
ním jejich rozhodovací pravomoci je třeba upravit
i ta další ustanovení zákoníku práce, která vedle
hlavy deváté věnované výhradně pracovním sporům
obsahují zmínku o komisích pro pracovní spory.
K bodu 79
Navržená úprava odpovídá skutečnosti, že po
vytvoření československé federace existují dvě mi-
nisterstva zdravotnictví.
K bodu 80
Vzhledem ke změně názvů některých orgánů
Revolučního odborového hnutí, ke kterým došlo ve
stanovách ROH po VIII. všeodborovém sjezdu, je
třeba upravit jejich označení i v zákoníku práce.
Obdobný důvod je i u Socialistického svazu mládeže.
K čl. II
V zájmu zjednodušení se navrhuje, aby všechny
neukončeně pracovní spory postoupily dosavadní
komise pro pracovní spory přímo soudům. Další zde
uváděná přechodná ustanovení směřují k tomu, aby
se předešlo možným pochybnostem a obtížím při
aplikaci novelizovaného zákoníku práce.
K čl. III
Navržené změny a doplnění občanského soud-
ního řádu jsou důsledkem celkové nové úpravy roz-
hodování pracovních sporů podle bodu 62.
K čl. IV
Ustanovení § 19 zákona č. 18/1958 Sb., o požární
ochraně, obsahuje úpravu pracovněprávních vztahů
pracovníků jednotek požární ochrany z povolání
(veřejných požárních sborů), jaká odpovídala před-
pisům z oblasti pracovněprávních vztahů platným
v roce 1958, zejména také předpisům upravujícím
tzv. státně zaměstnanecký poměr a předpisům
o mzdách, popřípadě platech státních zaměstnanců.
V ustanoveních o platnosti zákoníku práce ne-
jsou pro uvedené pracovníky stanoveny výjimky,
a proto je nutno vycházet z toho, že se na ně vzta-
huje zákoník práce v plném rozsahu. Je tedy třeba
ustanovení § 19 zákona o požární ochraně zrušit,
neboť i u pracovníků jednotek požární ochrany z po-
volání je jejich pracovní vztah k organizaci pracov-
ním poměrem a tvorba mzdových předpisů pro ně
vydávaných se řídí obecnými ustanoveními, zejména
zákonem č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních
ministerstev.
Ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 101/1964 Sb.,
o sociálním zabezpečení, je shodné s dosavadním
zněním § 50 zákoníku práce. Vzhledem k navrho-
vané změně tohoto ustanovení [bod 15] je účelné
uvedené ustanovení v zákoně o sociálním zabezpe-
čení zrušit, poněvadž již po vydání zákoníku práce
se stalo nadbytečným.
Vládní nařízení č. 40/1953 Sb., o občanské pra-
covní pomoci, bylo vydáno na základě zákona č. 241/
1948 Sb., o pětiletém plánu. V praxi se ho již nepo-
užívá a práce potřebně v obecném zájmu se zajišťují
dobrovolnou výpomocí. Vzhledem k tomu, že toto
vládní nařízení je dosud součástí našeho platného
právního řádu, bylo na půdě Mezinárodní organizace
práce vytýkáno našemu státu, že umožňuje uložit
občanům, byť i za jistých podmínek, určité pracovní
povinnosti nad rámec, který připouští mezinárodní
úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci, kterou
náš stát ratifikoval.
Kromě dobrovolné výpomoci občanů je možno
uvedené úkony v obecném zájmu zajistit i s použi-
tím jiných předpisů, zejména předpisů o požární
ochraně. Vzhledem k tomu, že jde o vládní nařízeni
s mocí zákona, je možno je zrušit pouze zákonem.
Zrušení vládního nařízení č. 66/1965 Sb. se na-
vrhuje, protože bylo již jednou novelizováno naří-
zením vlády ČSSR č. 60/1970 Sb. a další novelizací
by se stalo nepřehledným. Proto v zájmu zjednodu-
šení právního řádu se počítá s tím, že bude vydáno
nové celkově prováděcí nařízení vlády ČSSR a že
vlády republik upraví ve svých nařízeních komplex-
ně problematiku, která spadá do působnosti re-
publik.
Důvody zrušení vyhlášky č. 113/1955 Ú. l. jsou
uvedeny v této zprávě k čl. I bod 2.
Vzhledem k nové úpravě projednávání pracov-
ních sporů v § 207 až 216 zákoníku práce je třeba
zrušit dosavadní vyhlášku č. 23/1970 Sb., o projed-
návání pracovních sporů komisemi pro pracovní
spory.
Ustanovení § 97 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 102/
1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním za-
42
bezpečení, bylo derogováno po obsahové stránce
již ustanovením § 50 zákoníku práce. V zájmu větší
přehlednosti právního řádu se doporučuje zrušit
toto ustanovení výslovně.
K čl. V
Nová republikace zákoníku práce bude účelná,
protože se jeho novelizace dotýká poměrně znač-
ného počtu jeho ustanovení.
V Praze dne 26. září 1974
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr práce a sociálních věcí ČSSR:
Štancel v. r.
StT l - 37228-74