9
školení a podpora veřejných orgánů pro zajištění
zaměstnání.
19. (1) Pokud možno, každé nutné snížení po-
četních stavů zapsaných v rejstříku, by mělo být
provedeno postupně a bez skončení pracovního po-
měru. V tomto směru zkušenosti s plánováním
pracovních sil na úrovni podniku mohou být s užit-
kem uplatněny v přístavech.
(2) Pro stanovení rozsahu snížení by se mělo
mimo jiné přihlédnout:
a) k přirozenému úbytku;
b) k zastavení náboru s výjimkou specializova-
ných dělníků, na něž nemohou být zaškoleni
dělníci již registrovaní:
c) k vyřazení těch, kdo nezískávají svůj hlavní
příjem z práce v přístavu:
d) ke snížení důchodového věku nebo k ulehčení
dobrovolného předčasného odchodu do důcho-
du zajištěním důchodů, přídavků k důchodům,
poskytovaným státem, nebo dohodnutých ná-
hrad;
e) pokud to situace dovoluje, k trvalému převe-
dení přístavních dělníků z přístavu s přebyt-
kem přístavních dělníků do přístavů s nedo-
statkem takových dělníků s přihlédnutím ke
kolektivním smlouvám a souhlasu zúčastně-
ných dělníků.
(3) K propouštění by mělo být přikročeno, jen
když byl vzat náležitý zřetel k možnostem uvede-
ným pod bodem 2 tohoto odstavce a ke všem zá-
rukám zaměstnání, které mohly být poskytnuty.
Mělo by se provádět pokud možno podle dohodnu-
tých kritérií, dáno na vědomí s přiměřeným před-
stihem a současnou výplatou dávek uvedených
v odstavci 10.
E. Umísťování
20. S výjimkou případů stálého nebo pravidel-
ného zaměstnání u téhož zaměstnavatele měl by být
dohodnut systém umísťování pracovních síl, který
a) s výhradou ustanovení odstavců 11, 15 a 17
zajistí pro každého zaměstnavatele pracovní
sily potřebné pro rychlý oběh lodí nebo v pří-
padě nedostatku pracovních sil, odpovídající
podíl těchto pracovních sil, s přihlédnutím
k existujícím přednostním právům;
b) zajisti každému registrovanému dělníku odpo-
vídající podíl práce, která je k dispozici;
c ) omezí na nejmenší míru potřebu osobně se do-
stavit k výběru a umisťování do práce a dobu
k tomu potřebnou:
d) zaručí, pokud je to uskutečnitelné a se zřete-
lem k nutnému střídání směn, že přístavní děl-
níci dokončí práci, kterou začali.
21. S výhradou podmínek stanovených vnitro-
státním zákonodárstvím nebo kolektivními smlou-
vami, mělo by být dovoleno, pokud je to nutné, pře-
vedení přístavních dělníku v pravidelném zaměst-
náni u jednoho zaměstnavatele na dočasnou práci
u druhého.
22. S výhradou podmínek stanovených vnitro-
státním zákonodárstvím nebo kolektivními smlou-
vami, mělo by být dovoleno, pokud je to nutné,
dočasné dobrovolné převedení přístavních dělníků
z jednoho přístavu do druhého.
IV. Pracovní vztahy
23. Výměna názorů a vyjednávání mezi zúčast-
něnými zaměstnavateli a pracovníky by měla smě-
rovat nejen k urovnání běžných otázek, jako jsou
mzdy a pracovní podmínky, ale k celkovému uspo-
řádání, jež by zahrnovalo různá sociální opatření
nutná k tomu, aby se čelilo důsledkům nových me-
tod zacházení s břemeny.
24. Za tím účelem měla by být uznána existen-
ce organizací zaměstnavatelů a přístavních dělní-
ků, zřízených v souladu se zásadami Úmluvy o svo-
bodě odborů a ochraně práva odborově se sdružo-
vat, 1948, a Úmluvy o právu se organizovat a
vyjednávat, 1949, a způsobilých svobodně vyjedná-
vat a zajistit provádění uzavřených dohod.
25. Měly být ustaveny, pokud již neexistují,
vhodné smíšené organizace, jež by vytvářely
ovzduší důvěry a spolupráce mezi přístavními děl-
níky a zaměstnavateli, umožňující zavádění sociál-
ních a technických změn bez napětí a srážek a
rychlé vyřizování stížností v souladu s Doporuče-
ním o přešetřování stížností, 1967.
26. Organizace zaměstnavatelů u pracovníků,
popřípadě spolu s příslušnými úřady, by se měly
podílet na provádění potřebných sociálních opa-
tření a zejména při uskutečňování stálosti zaměst-
náváni a stabilizace příjmů.
27. Měla by být prováděna účinná politika
vztahů mezi zaměstnavateli a přístavními dělníky
a mezi předáky organizací pracovníků a jejich čle-
ny v souladu s Doporučením o vztazích v podniku,
1967, a uskutečňována všemi možnými prostředky
na všech úrovních.
V. Organizace práce v přístavech
20. Aby bylo dosaženo co největšího prospěchu
z nových metod zacházení s břemeny, měly by být
uzavřeny dohody mezi zaměstnavateli nebo jejich
organizacemi na jedné straně a organizacemi pra-
covníků na straně druhé ohledně jejich spolupráce
při zlepšováni výkonnosti práce v přístavech, po-
případě za spoluúčasti příslušných úřadů.
29. Opatření obsažená v takových dohodách by
se mohla vztahovat zejména na:
10
a) využití vědeckých znalostí o pracovním pro-
středí se zvláštním zaměřením na podmínky
v přístavech;
b) úplné programy odborné výchovy včetně vý-
cviku a bezpečnosti při práci;
c) vzájemné úsilí o vyřazení zastaralých praktik;
d) rostoucí pružnost při rozmísťování přístavních
pracovních sil z jednoho podpalubního pro-
storu do druhého, z jedné lodi na druhou a
z lodi na břeh a mezi různými pracemi na
břehu;
e) výkon práce na směny a o dnech pracovního
odpočinku v týdnu, pokud je toho třeba:
f) organizaci práce a odbornou výchovu, umož-
ňující přístavním dělníkům vykonávat několik
souvisejících úkolů;
g) přizpůsobení početního stavu pracovních sku-
pin dohodnutým potřebám se zřetelem k nut-
nému zajištění přiměřených přestávek v práci;
h) vzájemné úsilí o odstranění, pokud možno, ne-
produktivní práce;
i) předpisy pro účinné využívání strojního zaří-
zení s přihlédnutím k příslušným bezpečnost-
ním předpisům a k omezení váhy břemen, které
vyžaduje z hlediska bezpečnosti práce ověřená
výkonnost stroje.
30. Taková opatření by měla být spojena s do-
hodami o stálosti zaměstnání a stabilizaci výdělků
a se zlepšením pracovních podmínek uvedených
v následující části tohoto doporučení.
VI. Pracovní a životni podmínky
31. Zákonodárství o bezpečnosti při práci, hy-
gieně, sociálních opatřeních a odborné výchově,
které se vztahuje na průmyslové podniky, by mělo
být účinně uplatněno v přístavech s nutnými tech-
nickými úpravami; měla by existovat přiměřená a
kvalifikovaná inspekce.
32. Normy o délce pracovní doby, pracovním
odpočinku v týdnu, placené dovolené na zotavenou
a jiných pracovních podmínkách by neměly být pro
přístavní dělníky méně příznivé než pro většinu
pracovníků v průmyslových podnicích.
33. Měla by být přijata opatření o práci na
směny, která:
a) zabraňují, aby týž přístavní dělník byl zařazen
do po sobě jdoucích směn mimo časové meze,
stanovené vnitrostátním zákonodárstvím nebo
kolektivními smlouvami;
b) zaručují zvláštní odškodnění za nevýhody způ-
sobené dělníkovi prací ve směnách, včetně
práce koncem týdne;
c) stanoví přiměřenou největší délku a rozsah
pracovních směn s přihlédnutím k místním
okolnostem.
34. Kde jsou zavedeny nové metody zacházení
s břemeny a kde odměna se vypočítává podle tun
nebo jiných pracovních výsledků, měly by být pod-
niknuty kroky k přezkoušení, popřípadě ke změně
odměn. Výdělky přístavních dělníků by měly být
pokud možno zlepšeny v důsledku zavedení nových
metod zacházení s břemeny.
35. Měly by být zavedeny vhodné důchodové
a penzijní soustavy, pokud již neexistují.
VII. Různá ustanovení
36. Vhodná ustanovení tohoto doporučení by
měla být pokud možno užita i na příležitostné a
sezónní přístavní dělníky v souladu s vnitrostátním
zákonodárstvím a praxí.
Úmluva č. 138
Úmluva o nejnižším věku,
kdy je přípustné zaměstnání
Generální konference Mezinárodní organizace
práce,
která byla svolána Správní radou Mezinárod-
ního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne
6. června 1973 na svém padesátémosmém zasedání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající
se nejnižšího věku, kdy je přípustné zaměstnání,
jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání.
majíc na zřeteli znění úmluvy o nejnižším věku
(průmysl), 1919, úmluvy o nejnižším věku (země-
dělství), 1921, úmluvy o nejnižším věku (přihazo-
vači uhlí a topiči), 1921, úmluvy o nejnižším věku
(práce nikoli průmyslové), 1932, úmluvy (revido-
vané) o nejnižším věku (na moři), 1936, úmluvy
(revidované) o nejnižším věku (průmysl), 1937,
úmluvy (revidované) o nejnižším věku (práce ni-
koli průmyslové), 1937, úmluvy o nejnižším věku
11
(rybáři), 1959, a úmluvy o nejnižším věku (práce
v podzemí], 1965;
domnívajíc se, že nadešla doba přijmout obec-
ný instrument o této otázce, který by postupně na-
hradil existující instrumenty, kterých lze použít na
omezené hospodářské úseky, a tak dosáhnout úpl-
ného odstranění dětské práce;
rozhodnuvši, že tento instrument bude mít for-
mu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 26. června 1973 tuto úmluvu, která
bude označována jako Úmluva o nejnižším věku,
1973:
Článek 1
Každý členský stát, pro který je účinná tato
úmluva, se zavazuje, že bude provádět vnitrostátní
politiku, která by účinně zajistila odstranění dět-
ské práce a postupně zvyšovala nejnižší věk, kdy
je přípustné zaměstnání nebo práce, na úroveň
slučitelnou s co nejplnějším tělesným a duševním
vývojem mladistvých.
Článek 2
1. Každý členský stát, který ratifikuje tuto
úmluvu, stanoví v prohlášení připojeném ke své
ratifikaci nejnižší věk, kdy je přípustně zaměstnání
nebo práce na jeho území a v dopravních pro-
středcích registrovaných na jeho území; s výhra-
dou článků 4 až 8 této úmluvy není přípustno za-
městnání nebo práce žádné mladší osoby v jakém-
koli povolání.
2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto
úmluvu, může později vyrozumět generálního ře-
ditele Mezinárodního úřadu práce dalšími prohlá-
šeními, že zvyšuje nejnižší věk předtím stanovený.
3. Nejnižší věk stanovený podle odstavce 1 to-
hoto článku nebude nižší než věk, kdy končí po-
vinná školní docházka, a v žádném případě než
15 let.
4. Bez ohledu na odstavec 3 tohoto článku člen-
ský stát, jehož hospodářství a výchovná zařízení
nejsou dostatečně vyvinuta, může po projednání se
zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pra-
covníků, pokud existují, zpočátku stanovit nejnižší
věk na čtrnáct let.
5. Každý členský stát, který podle předchozího
odstavce stanovil nejnižší věk na čtrnáct let, ve
svých zprávách o provádění této úmluvy, podáva-
ných podle článku 22 ústavy Mezinárodní organi-
zace práce, uvede:
a) že důvod, proč tak činí, trvá; nebo
b) že se od stanoveného data vzdává práva vy-
užívat příslušných ustanovení.
Článek 3
1. Nejnižší věk, kdy je přípustné zaměstnáni
nebo práce, která svou povahou nebo v podmín-
kách, v nichž se provádí, je s to ohrozit zdraví,
bezpečnost nebo mravnost mladistvých, nesmí být
nižší než osmnáct let.
2. Druhy zaměstnání nebo práce, na něž se
vztahuje odstavec 1 tohoto článku, budou stano-
veny vnitrostátním zákonodárstvím nebo přísluš-
ným orgánem po projednání se zúčastněnými orga-
nizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud exis-
tují.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto
článku může vnitrostátní zákonodárství nebo pří-
slušný orgán po projednání se zúčastněnými orga-
nizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud exis-
tují, dát souhlas se zaměstnáním nebo prací mla-
distvých od šestnácti let pod podmínkou, že jejich
zdraví, bezpečnost a mravnost jsou zcela chráněny
a že se jim doslalo přiměřeného zvláštního poučení
nebo odborné výchovy v příslušném odvětví čin-
nosti.
Článek 4
1. Pokud je to nutné, příslušný orgán po pro-
jednání se zúčastněnými organizacemi zaměstna-
vatelů a pracovníků, pokud existují, může vyloučit
z provádění této úmluvy omezené skupiny zaměst-
nání nebo práce, kde dochází ke zvláštním a vý-
znamným problémům při provádění úmluvy.
2. Každý členský stát, který ratifikuje tuto
úmluvu, uvede v první zprávě o provádění této
úmluvy, podávané podle článku 22 ústavy Meziná-
rodní organizace práce, všechny skupiny, které
byly vyloučeny podle odstavce 1 tohoto článku
s uvedením důvodů takového vyloučení a vyloží
v následujících zprávách stav svého práva a praxe,
pokud jde o vyloučené skupiny, a rozsah, ve kterém
je prováděna nebo, jak se předpokládá, bude pro-
váděna úmluva ohledně těchto skupin.
3. Zaměstnání nebo práce uvedené v článku 3
této úmluvy nesmějí být vyloučeny z provádění
úmluvy podle tohoto článku.
Článek 5
1. Členský stát, jehož hospodářství a výchovná
zařízení nejsou dostatečně vyvinuta, může zpočátku
po projednání se zúčastněnými organizacemi za-
městnavatelů a pracovníků, pokud existují, omezit
pole působnosti této úmluvy.
2. Každý členský stát, který použije odstavce 1
tohoto článku, musí uvést v prohlášení připojeném
ke své ratifikaci odvětví hospodářské činnosti nebo
druhy podniků, na něž se budou vztahovat ustano-
vení této úmluvy.
12
3. Ustanovení úmluvy se musí vztahovat při-
nejmenším na: hornictví a práci v lomech; výrobní
průmysl; stavebnictví; elektrický proud, plyn a vo-
du; zdravotnické služby; dopravu, skladování a
spoje, plantáže a jiné zemědělské podniky vyrábě-
jící převážně pro obchodní fičely, s výjimkou pod-
niků rodinných nebo malých rozměrů, které vyrá-
bějí pro místní trh a pravidelně nezaměstnávají
námezdní pracovníky.
4. Každý členský stát, který omezil pole působ-
nosti této úmluvy podle tohoto článku:
a) uvede ve svých zprávách podle článku 22 ústa-
vy Mezinárodní organizace práce celkový stav
zaměstnanosti nebo práce mladistvých a dětí
v odvětvích činnosti, která jsou vyňata z pole
působnosti této úmluvy, a každý pokrok, jehož
bylo dosaženo pro širší provádění ustanovení
úmluvy;
b) může kdykoli formálně rozšířit její pole pů-
sobnosti prohlášením zaslaným generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce.
Článek 6
Tato úmluva se nevztahuje na práci dětí a
mladistvých ve školách základních, odborných ne-
bo technických nebo v jiných zařízeních odborné
výchovy, ani na práci vykonávanou osobami ale-
spoň čtrnáctiletými v podnicích, kde se taková
práce provádí v souladu s podmínkami, stanove-
nými příslušným orgánem po projednání se zúčast-
něnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků,
pokud existují, a je nedílnou částí:
a) odborné výchovy nebo výcviku, za něž odpo-
vídá především škola nebo zařízení odborné
výchovy;
b| programu odborné výchovy, který se převážně
nebo zcela provádí v podniku, pokud takový
program byl schválen příslušným orgánem;
c ) programu pro volbu povolání, který má usnad-
nit výběr povolání nebo směru odborné vý-
chovy.
Článek 7
1. Vnitrostátní zákonodárství může povolit za-
městnání nebo práci osob třinácti- až patnáctile-
tých na lehkých pracích, které
a) nejsou škodlivé pro jejich zdraví nebo vývoj a
b) nebrání jim ve školní docházce, v účasti na
programech pro volbu povolání nebo odborné
výchovy, schválených příslušným orgánem,
nebo mít prospěch ze vzdělání, jehož se jim
dostává.
2. Vnitrostátní zákonodárství může za podmí-
nek stanovených pod písm. a) a b) odstavce 1 to-
hoto článku rovněž povolit zaměstnáni nebo práci
osob nejméně patnáctiletých, které dosud nedokon-
čily povinnou školní docházku.
3. Příslušný orgán stanoví činnosti, u nichž
může být povoleno zaměstnání nebo práce podle
odstavce 1 a 2 tohoto článku a určí počet hodin
a podmínky takového zaměstnání nebo práce.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a 2 to-
hoto článku členský stát, který použil ustanovení
odstavce 4 článku 2, může, pokud ho využívá, na-
hradit věk třinácti a patnácti let, uvedený v od-
stavci 1, věkem dvanácti a čtrnácti let a věk pat-
nácti let, uvedený v odstavci 2 tohoto článku, vě-
kem čtrnácti let.
Článek 8
1. Po projednání se zúčastněnými organizacemi
zaměstnavatelů a pracovníku, pokud existují, pří-
slušný orgán může v jednotlivých případech povolit
výjimky ze zákazu zaměstnání nebo práce, stano-
veného v článku 2 této úmluvy, jako např. účast
na uměleckých představeních.
2. Taková povolení určí počet hodin, po které
se povoluje zaměstnání nebo práce, a stanoví pro
ně podmínky.
Článek 9
1. Příslušný orgán učiní všechna potřebná opa-
trení, včetně přiměřených sankcí k zajištění účin-
ného prosazení ustanovení této úmluvy.
2. Vnitrostátní zákonodárství nebo příslušný
orgán určí osoby odpovědné za dodržování ustano-
vení, jimiž se úmluva provádí.
3. Vnitrostátní zákonodárství nebo příslušný
orgán stanoví rejstříky nebo jiné doklady, které má
zaměstnavatel vést a mít k dispozici; takové rej-
stříky nebo dokumenty mají obsahovat jméno, věk
nebo datum narození, pokud možno řádně ověřené,
osob, které zaměstná-vá nebo které pracují pro
něho a jsou mladší osmnácti let.
Článek 10
1. Tato úmluva za podmínek stanovených tímto
článkem mění úmluvu o nejnižším věku (průmysl),
1919, úmluvu o nejnižším věku (práce na moři),
1920, úmluvu o nejnižším věku (zemědělství), 1921,
úmluvu o nejnižším věku (přihazovači uhlí a to-
piči), 1921, úmluvu o nejnižším věku (práce nikoli
průmyslové), 1932, úmluvu (revidovanou) o nejniž-
ším věku (práce na moři), 1936, úmluvu (revido-
vanou) o nejnižším věku (průmysl), 1937, úmluvu
(revidovanou) o nejnižším věku (práce nikoli prů-
myslové), 1937, úmluvu o nejnižším věku (rybáři),
1959 a úmluvu o nejnižším věku (práce v podzemí),
1965.
13
2. To, že tato úmluva nabude účinnosti, nebrání
pozdější ratifikaci úmluvy (revidované) o nejniž-
ším věku (práce na moři), 1936, úmluvy (revido-
vané) o nejnižším věku (průmysl), 1937, úmluvy
(revidované) o nejnižším věku (práce nikoli prů-
myslové), 1937, a úmluvy o nejnižším věku (práce
v podzemí), 1965.
3. Úmluva o nejnižším věku (průmysl), 1919,
úmluva o nejnižším věku (práce na moři), 1920,
úmluva o nejnižším věku (zemědělství), 1921 a
úmluva o nejnižším věku (přihazovači uhlí a to-
piči), 1921, se uzavírají pozdějším ratifikacím, po-
kud všechny členské státy, které jsou jimi vázány,
vysloví souhlas s takovým uzavřením, buď ratifi-
kací této úmluvy, nebo prohlášením sděleným ge-
nerálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce.
4. Jakmile přijme závazky z této úmluvy:
a) členský stát, který je vázán úmluvou (revido-
vanou) o nejnižším věku (průmysl), 1937, a
stanoví podle článku 2 této úmluvy nejnižší
věk na nikoli méně než 15 let, způsobí to ipso-
iure okamžitou výpověď oné úmluvy;
b) ohledně prací nikoli průmyslových, jak jsou
vymezeny v úmluvě o nejnižším veku (práce
nikoli průmyslové), 1932, členský stát, který
je vázán onou úmluvou, způsobí to ipso iure
okamžitou výpověď oné úmluvy;
c)| ohledně prací nikoli průmyslových, jak jsou
vymezeny v úmluvě (revidované) o nejnižším
věku (práce nikoli průmyslové), 1937, členský
stát, který je vázán onou úmluvou a stanoví
podle článku 2 této úmluvy nejnižší věk na
nikoli méně než 15 let, způsobí to ipso iure
okamžitou výpověď oné úmluvy;
d ) ohledně prací na moři členský stát, který je
vázán úmluvou (revidovanou) o nejnižším věku
(práce na moři), 1936, a stanoví podle článku
2 této úmluvy nejnižší věk na nikoli méně než
15 let nebo stanoví, že se článek 3 této úmluvy
vztahuje na práci na moři, způsobí to ipso iure
okamžitou výpověď oné úmluvy;
e ) ohledně lovu ryb na moři členský stát, který
je vázán úmluvou o nejnižším věku (rybáři),
1959 a stanoví podle; článku 2 této úmluvy nej-
nižší věk na nikoli méně než 15 let nebo sta-
noví, že se článek 3 této úmluvy vztahuje na
lov ryb na moři, způsobí to ipso iure okamžitou
výpověď oné úmluvy;
f) členský stát, který je vázán úmluvou o nejniž-
ším věku (práce v podzemí], 1965, a stanoví
podle článku 2 této úmluvy nejnižší věk na
nikoli méně, než jak byl stanoven podle oné
úmluvy, nebo stanoví, že se takový věk vzta-
huje na práce v podzemí podle článku 3 této
úmluvy, způsobí to ipso iure okamžitou výpo-
věď oné úmluvy, pokud i jakmile tato úmluvu
nabude účinnosti.
5. Přijetí závazků z léto úmluvy:
a) způsobí výpověď úmluvy o nejnižším věku
(průmysl) 1919, podle jejího článku 12,
b) ohledně zemědělství způsobí výpověď úmluvy
o nejnižším věku (zemědělství), 1921, podle je-
jího článku 9,
c) ohledně práce na moři způsobí výpověď úmlu-
vy o nejnižším věku (práce na moři), 1920, po-
dle jejího článku 10 a úmluvy o nejnižším věku
(přihazovači uhlí a topiči), 1921, podle jejího
článku 12,
pokud a jakmile tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 11
Formální ratifikace této úmluvy budou ozná-
meny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu
práce a jím zapsány.
Článek 12
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské stály
Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace;
byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy
generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských
států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva na-
bude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla
zapsána jeho ratifikace.
Článek 13
1 Každý členský stát, který ratifikoval tuto
úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let
ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti,
písemným sdělením generálnímu řediteli Meziná-
rodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď na-
bude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto
úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle
tohoto článku během roku následujícího po uply-
nutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím
odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté
období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uply-
nutí desetiletého období za podmínek uvedených
v tomto článku.
Článek 14
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu prá-
čů oznámí všem členským státům Mezinárodní or-
ganizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí,
které mu členové organizace sdělí.
14
2. Když bude členským státům Organizace sdě-
lovat zápis druhé ratifikace, nutné k tomu, aby
úmluva nabyla účinnosti, generální ředitel upo-
zorní členské státy Organizace na datum, kdy tato
úmluva nabude účinnosti.
Článek 15
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce
oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů
k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů
úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích,
které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 16
Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdy-
koli to bude považovat za nutné, předloží gene-
rální konferenci zprávu o provádění této úmluvy
a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání
generální konference otázku její úplné nebo čás-
tečné revize.
Článek 17
1. Přijme-li generální konference novou úmlu-
vou revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a
neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským
státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď
této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku
13, a to s výhradou, že nová revidující úmluva
nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude
účinnosti, tato úmluva přestane být členským
státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platností ve své
formě a obsahu pro ty členské státy, které ji rati-
fikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 18
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají
stejnou platnost.
Doporučení č. 146
Doporučení o nejnižším věku,
kdy je přípustné zaměstnání
Generální konference Mezinárodní organizace
práce,
která byla svolána Správní radou Mezinárod-
ního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne
6. června 1973 na svém padesátém osmém zasedání;
uznávajíc, že účinné potlačení dětské práce a
postupné zvyšování nejnižšího věku, kdy je pří-
pustné zaměstnání, představují jenom jednu strán-
ku ochrany a podpory dětí a mladistvých;
berouc na vědomí úsilí celého systému Spoje-
ných národů o zajištění takové ochrany a podpory;
přijmuvši úmluvu o nejnižším věku, 1973, a ve-
dena snahou stanovit dále některé prvky politiky,
o něž usiluje Mezinárodní organizace práce;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající
se nejnižšího věku, kdy je přípustné zaměstnání,
jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu do-
poručení, doplňujícího Úmluvu o nejnižším věku,
1973,
přijímá dne 26. června 1973 toto doporučení,
které bude označováno jako Doporučení o nejniž-
ším věku, 1973:
I. Vnitrostátní politika
1. Aby byl zajištěn úspěch vnitrostátní politiky
stanovené v článku 1 Úmluvy o nejnižším věku,
1973, měla by být ve vnitrostátní rozvojové politice
a programech dána výrazná přednost plánování po-
třeb dětí a mladistvých a jejich uspokojování a po-
stupnému rozšíření sladěných opatření nutných
k zajištění nejlepších možných podmínek a dušev-
ního rozvoje dětí a mladistvých.
2. V této souvislosti zvláštní pozornost by měla
být věnována těmto oblastem plánování a politiky:
a) rozhodnému vnitrostátnímu úsilí o plnou za-
městnanost v souladu s úmluvou a doporuče-
ním o politice zaměstnanosti, 1964, a přijetí
opatření k podpoře rozvoje zaměstnanosti ve
venkovských a městských oblastech;
b) postupnému rozšíření jiných hospodářských a
sociálních opatření pro zmírnění bídy tam, kde
existuje, a k zajištění životní úrovně a příjmu
pro rodiny, aby nebylo třeba se uchylovat
k hospodářské činnosti dětí;
c) přijetí a postupnému rozšíření, a to bez jaké-
koli diskriminace, sociálního zabezpečení a
15
opatření pro péči o rodinu, určených pro vý-
chovu dětí, včetně přídavku na děti;
d) vytvoření a postupnému rozšíření vhodných
zařízení pro výchovu, volbu povolání a odbor-
nou výchovu, vyhovujících formou i obsahem
potřebám dětí a mladistvých, kteří se jich
účastní;
e) vytvoření a postupnému rozšíření vhodných
zařízení pro ochranu a péci o děti a mladistvé,
včetně zaměstnaných mladistvých, a pro pod-
poru jejich rozvoje.
3. Pokud je toho třeba, zvláštní pozornost by
měla být věnována potřebám dětí a mladistvých,
kteří nemají rodinu nebo nežijí ve své rodině, a
migrujícím dětem a mladistvým, kteří žijí a cestují
se svými rodinami. Opatření učiněná v tomto směru
by měla zahrnovat poskytnutí stipendií a odbornou
výchovu.
4. Denní školní docházka nebo účast na schvá-
lených programech pro volbu povolání nebo odbor-
né výchovy by se měla vyžadovat a být účinně za-
jištěna nejméně do věku, kdy je přípustné zaměst-
nání podle článku 2 Úmluvy o nejnižším věku, 1973.
5. (1) Měla by být uvážena opatření, jako pří-
pravný, nikoli nebezpečný výcvik pro ty druhy za-
městnání nebo práce, pro něž je podle článku 3
Úmluvy o nejnižším věku, 1973, předepsán vyšší věk
než věk při dokončení povinné školní docházky.
(2) Obdobná opatření by měla být uvážena tam,
kde odborné požadavky povolání zahrnují nejnižší
věk vyšší, nežli je věk při dokončení povinné denní
školní docházky.
II. Nejnižší věk
8. Nejnižší věk by měl být stanoven stejně pro
všechny úseky hospodářské činnosti.
7. (1) Členské státy by si měly stanovit za cíl
postupně zvýšit na 16 let nejnižší věk, kdy je pří-
pustné zaměstnání nebo práce, stanovený podle
článku 2 Úmluvy o nejnižším věku, 1973.
(2) Pokud nejnižší věk pro zaměstnání nebo
práci, zmíněné v článku 2 Úmluvy o nejnižším věku,
1973, činí dosud méně než 15 let, měla by být urych-
leně podniknuta opatření, aby byl zvýšen na tuto
úroveň.
8. Pokud není ihned možno stanovit nejnižší
věk pro všechna zaměstnání v zemědělství a v při-
družených odvětvích ve venkovských oblastech,
nejnižší věk by měl být stanoven alespoň pro za-
městnání na plantážích a jiných zemědělských pod-
nicích, zmíněných v článku 5 odst. 3 Úmluvy o nej-
nižším věku, 1973.
III. Nebezpečná zaměstnání nebo práce
9. Pokud nejnižší věk, kdy je přípustné zaměst-
nání nebo práce, které mohou ohrozit zdraví, bez-
pečnost nebo mravnost mládeže, stále činí méně
než 18 let, měla by být učiněna okamžitá opatřeni,
aby byl zvýšen na tuto úroveň.
10). (1) Při stanovení druhů zaměstnání nebo
práce, na něž se vztahuje článek 3 Úmluvy o nej-
nižším věku, 1973, mělo by se plně přihlížet k pří-
slušným mezinárodním pracovním normám, napří-
klad k těm, které se týkají nebezpečných látek, či-
nidel nebo postupů (včetně ionizujícího záření]
zvedání těžkých břemen a práce v podzemí.
(2) Seznam takových druhů zaměstnání nebo
prací by měl být, pokud toho je třeba, pravidelně
přezkušován a revidován zejména s přihlédnutím
k pokroku vědeckých a technických znalostí.
11. Pokud s odkazem na článek 5 Úmluvy o nej-
nižším věku, 1973, není zpočátku stanoven nejnižší
vek pro některá odvětví hospodářské činnosti nebo
druhy podniků, měla by v nich být uplatněna vhod-
ná ustanovení o nejnižším věku na ty druhy za-
městnání a práce, které jsou nebezpečné pro mla-
distvé.
IV. Podmínky zaměstnání
12. (1) Měla by být učiněna opatření, zabezpe-
čující, že podmínky, v nichž jsou zaměstnány nebo
pracují děti a osoby mladší 18 let, jsou vyhovující
a jsou udržovány na uspokojivé úrovni. Tyto pod-
mínky by měly být přísně kontrolovány.
(2) Obdobně by měla být učiněna opatření, jež
by zaručovala a umožňovala kontrolu podmínek,
v nichž dětí a mladiství vykonávají přípravu pro
volbu povolání a odbornou výchovu v podnicích,
výcvikových zařízeních a odborných a technických
školách a jež by stanovila pravidla pro jejich
ochranu a vývoj.
13. (1) V souvislosti s prováděním předchozího
odstavce a při uskutečňování článku 7 odst. 3 Úmlu-
vy o nejnižším věku, 1973, zvláštní pozornost by se
měla věnovat:
a) zajištění slušné odměny a její ochraně s při-
hlédnutím k zásadě
,,stejná odměna za stejnou
práci";
b) přísnému vymezení denní a týdenní pracovní
doby a zákazu práce přesčas, tak aby zbylo
dost času na výchovu a výcvik (včetně doby
potřebné pro domácí školní práce), na odpo-
činek během dne a na zábavu:
c) zabezpečení nejméně 12 za sebou jdoucích ho-
din pro noční odpočinek a obvyklých dnů od-
počinku v týdnu, a to bez jakékoli výjimky,
leč by šlo o nezbytné případy;
l6
d) zabezpeční nejméně čtyřtýdenní každoroční
placené dovolené, v žádném případě však ni-
koli kratší, než jaká je zajištěna dospělým;
e) zajištění prostřednictvím sociálního zabezpe-
čení, včetně úrazů při práci, léčebné péče a dá-
vek nemocenského, at už podmínky zaměstnání
nebo práce jsou jakékoli;
f) zajištění uspokojivé úrovně bezpečnosti a hy-
gieny, přiměřenému školení o nich a jejich
kontrole.
(2) Bod 1 tohoto odstavce se vztahuje na mla-
distvé námořníky, pokud nejsou ve věcech jím
upravených chráněni mezinárodně pracovními
úmluvami nebo doporučeními, které se týkají spe-
ciálně práce na moři.
V. Prováděcí opatření
14. (1) Opatření, zajišťující účinné provádění
Úmluvy o nejnižším věku, 1973, a tohoto doporučení
by měla obsahovat:
a) pokud je to potřebné, posílení inspekce práce
a přidružených služeb, například sociálním
výcvikem inspektorů, umožňujícím zjistit zne-
užívání zaměstnání a práce dětí a mladistvých
a zjednat nápravu při takovém zneužívání;
b) posílení služeb pro zlepšení odborné výchovy
v podniku a inspekce nad ní.
(2) Měla by být zdůrazněna úloha, kterou mo-
hou sehrát inspektoři při poskytování informací a
rad o účinných prostředcích při provádění přísluš-
ných ustanovení, jakož i při zajištění jejich pro-
vádění.
(3) Inspekce práce a kontrola nad odbornou
výchovou v podnicích by měla být úzce koordino-
vána, tak aby zajišťovala co největší hospodářskou
výkonnost, a orgány pro řízení práce by všeobecně
měly úzce spolupracovat se službami odpovědnými
za výchovu, výcvik, sociální podmínky a vedení dětí
a mladistvých.
15. Zvláštní pozornost by měla být věnována:
a) provádění ustanovení, týkajících se nebezpeč-
ných způsobů zaměstnání nebo práce, a
b) pokud výchova nebo výcvik jsou povinné,
ochraně proti úrazům dětí a mladistvých bě-
hem vyučovacích hodin.
16. Následující opatření by měla být učiněna,
aby bylo lze snáze zjistit věk:
a ) veřejné orgány by měly zajistit průkaznou sou-
stavu zápisů o narození, která by měla zahrno-
vat vydávání rodných listů;
b) na zaměstnavatelích by se mělo požadovat, aby
vedli a příslušným orgánům zpřístupnili rej-
stříky a jiné doklady obsahující jména a věk
nebo data narození, pokud možno náležitě ově-
řená, a to nejen dětí a mladistvých, které za-
městnávají, ale i těch, kdož se účastní volby
povolání nebo odborné výchovy v jejich pod-
nicích;
c ) dětem a mladistvým, kteří pracují na ulicích,
ve venkovních stáncích, na veřejných prostran-
stvích, v ambulantních zaměstnáních nebo za
jiných okolností, které činí nemožným ověření
podle zaměstnavatelských záznamů, by měla
být vydávána povolení nebo jiné doklady, pro-
kazující jejich způsobilost pro takovou práci.