Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1975
II. v. o.
102
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlas Smlouva mezi Československou socialistickou republikou
a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Praze dne 19. června 1975
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialis-
tické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Česko
slovenskou socialistickou republikou a Belgickým
královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
podepsanou v Praze dne 19. června 1975.
Důvodová zpráva
Finanční výsledky zahraničního obchodu a ji-
ných forem mezinárodní hospodářské spolupráce
jsou ovlivňovány odvodovými a daňovými povin-
nostmi, kterým občané i organizace podléhají jak
v tuzemsku, tak i v cizině. Zatímco v tuzemsku
podléhají zdanění veškeré zisky či příjmy a veš-
kerý majetek tuzemského poplatníka, je v cizině
zdanění podroben jen jeho příjem, který byl dosa-
žen z činnosti v cizině vykonávané, a ze zdrojů
v cizině umístěných, a jeho majetek v cizině ležící.
V důsledku toho je určitý příjem nebo určitý ma-
jetek podroben zdanění dvakrát. Dvojí zdanění ne-
příznivě ovlivňuje rozvoj zahraničního obchodu a
jiných forem mezinárodní hospodářské spolupráce,
protože zvyšuje náklady a snižuje příjmy poplat-
níka.
Zájem na rozvoji národního hospodářství vyža-
duje, aby dvojí zdanění bylo vhodným způsobem
vyloučeno. Protože dvojí zdanění je výsledkem ko-
lize daňových systémů dvou států, je nejúčinnějším
nástrojem pro řešení všech otázek, které jsou
s dvojím zdaněním spojeny, mezinárodní smluvní
úprava.
Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Belgickým královstvím o zamezeni
2
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku upravuje kom-
plexně všechny otázky, které jsou spojeny s řeše-
ním dvojího zdanění občanů i organizací v sou-
vislosti se zahraničním obchodem, mezinárodní
leteckou, námořní i říční dopravou, technickou po-
mocí, hospodářskou kooperací, úvěrovými a finanč-
ními operacemi, využíváním patentů a jiných prů-
myslových práv, výměnou kulturních hodnot, čin-
ností techniků, expertů, montérů, umělců a jiných
osob v cizině.
K jednotlivým ustanovením smlouvy se uvádí:
Článek 1
Smlouva se vztahuje na všechny občany a or-
ganizace, které mají v některém smluvním státě
bydliště nebo sídlo.
Článek 2
Smlouva se vztahuje na všechny daně a odvody,
které se vybírají ve smluvních státech z příjmu,
ze zisku, z majetku, z objemu mezd a z přírůstku
hodnoty. Bude se vztahovat také na podobné daně
a odvody, které nahradí nebo doplní v budoucnu
současné daně a odvody.
Článek 3
V zájmu jednotnosti výkladu se pro pojmy po-
užité ve smlouvě stanoví přesné definice.
Článek 4
V tomto článku se stanoví pravidla, podle nichž
se určuje příslušnost občanů a organizací ke zda-
nění v jednom či druhém smluvním státě.
Články 5 a 7
Zisky podniků jednoho státu mohou být ve dru-
hém státě zdaněny pouze tehdy, jestliže byly v tom-
to druhém státě dosaženy prostřednictvím trvalého
zařízení (stálá provozovna] umístěného v tomto
druhém státě. Tato zásada však neplatí, pokud
smlouva obsahuje v následujících článcích pro ur-
čitě případy odlišnou úpravu.
Článek 6
Příjem z nemovitostí podléhá zdanění jen ve
státě, kde jsou umístěny.
Článek 8
Příjem z mezinárodní námořní, říční a letecké
dopravy podléhá zdanění jen ve státě, kde je umís-
těno vedení podniku.
Článek 9
Jestliže podniky jednoho i druhého státu jsou
vlastnicky spojeny, mohou daňově úřady stanovit
jejich zisky pro účely zdanění tak, aby odpovídaly
podmínkám, za nichž by obchodovaly nezávislé
podniky, aby nedocházelo k daňovému úniku.
Článek 10
Dividendy se zdaňují ve státě příjemce. Stát,
ve kterém má sídlo společnost vyplácející dividen-
dy, může vyplacené dividendy zdanit sníženou saz-
bou podle podmínek stanovených tímto článkem.
O tuto daň se sníží celková daňová povinnost pří-
jemce v jeho státě.
Článek 11
Úroky z obchodních pohledávek, úroky ban-
kovní a z úsporných vkladů podléhají zdanění pou-
ze ve státě, kde je bydliště či sídlo příjemce. Ostatní
úroky podléhají zdanění sníženou sazbou 10 % ve
státě, kde je jejich zdroj. O daň zaplacenou v tomto
státě se sníží daňová povinnost příjemce ve státě
jeho bydliště či sídla.
Článek 12
Příjmy za využívání autorských práv literár-
ních, uměleckých a vědeckých podléhají zdanění
pouze ve státě, kde je bydliště či sídlo příjemce.
Licenční poplatky za využívání patentů a jiných
průmyslových práv mohou být zdaněny ve státě,
kde se licence využívá, sazbou nepřevyšující 5 %.
O daň zaplacenou v tomto státě se sníží celková
daňová povinnost příjemce ve státě, kde má byd-
liště či sídlo.
Článek 13
Zisky ze zcizení nemovitostí podléhají zdanění
ve státě, kde jsou umístěny.
Zisky ze zcizení movitého majetku, který je
částí stálé provozovny, kterou podnik jednoho stá-
tu udržuje k výdělečné činnosti ve druhém státě,
nebo zařízení (stálá základna), které občan jed-
noho státu udržuje ve druhém státě pro výkon vý-
dělečné činnosti, mohou být zdaněny ve státě, kde
jsou tyto movitosti umístěny.
Zisky ze zcizení lodi a letadel používaných
v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve
státě, ve kterém je vedení podniku.
Zisky ze zcizení jiného majetku podléhají zda-
nění jen ve státě, kde má zcizitel bydliště či sídlo.
Článek 14
Příjem ze samostatně vykonávané práce pod-
léhá zdanění jen ve státě příjemce; ve druhém státě
3
jen tehdy, jestliže tam byl docílen pomocí trvalého
zařízení sloužícího k výdělečné činnosti.
Článek 15
Příjem z pracovního poměru podléhá zdanění
ve státě, kde se práce koná. Příjem z krátkodobé
činnosti vykonávané osobami majícími bydliště
v jednom státě pro zaměstnavatele z tohoto státu
ve druhém státě, jsou v tomto druhém státě osvo-
bozeny od daně za podmínek stanovených tímto
článkem.
Článek 16
Odměny za výkon funkce ve správní nebo do-
zorčí radě akciové společnosti podléhají zdanění ve
státě, kde je sídlo společnosti.
Článek 17
Příjem umělců a profesionálních sportovců za
vystoupení podléhá zdanění ve státě, kde se vy-
stoupení koná.
Článek 18
Penze podléhají zdanění jen ve státě, ve kterém
má příjemce bydliště. Penze vyplácené státem a ji-
nými orgány státní správy na základě sociálního
zákonodárství však podléhají zdanění ve státě,
který je vyplácí.
Článek 19
Platy a penze vyplácené za výkon funkcí ve,
státní správě podléhají s určitými výjimkami zda-
nění ve státě, který je vyplácí.
Článek 20
Profesoři mající bydliště v jednom státě, kteří
vyučují nebo konají vědeckou práci ve druhém
státě po dobu nepřesahující dva roky, jsou v tomto
druhém státě osvobozeni od daně z odměny, kterou
za tuto činnost pobírají.
Studující mající bydliště v jednom státě, kteří
studují nebo konají praxi v druhém státě, jsou
v tomto druhém státě osvobozeni od daně z úhrad,
které dostávají z ciziny na úhradu výživy, studia
a praxe.
Článek 21
Jiné příjmy podléhají zdanění ve státě, kde má
příjemce bydliště či sídlo.
Článek 22
Příslušnost ke zdanění majetku se řídí stejnými
pravidly, jako zdanění zisků z jeho zcizení podle
článku 13.
Článek 23
Tento článek stanoví způsob, jímž se vyloučí
ve státě, kde má poplatník bydliště či sídlo, ze zda-
nění příjem nebo majetek, který byl podle ustano-
vení smlouvy zdaněn ve druhém státě, event. jakým
způsobem se přihlédne k dani zaplacené v druhém
státě.
Články 24-26
Tyto články obsahují ustanovení o rovném na-
kládání s příslušníky obou států, o vyřizování spor-
ných případů dohodou mezi úřady smluvních států,
a o výměně informací nutných pro provádění
smlouvy.
Článek 27
Podle tohoto článku si smluvní státy poskytnou
pomoc při vybírání daní tak, aby daňová osvobo-
zení a úlevy, poskytnuté podle této smlouvy, ne-
mohly být zneužity osobami, které na ně nemají
právo.
Článek 28
Tento článek obsahuje různá ustanovení (zda-
nění belgické akciové společnosti v Belgii v pří-
padě zpětné koupě vlastních akcií nebo rozdělení
akciového kapitálu, daňové výsady členů diploma-
tických misí a konzulárních úřadů, zásada přímého
styku mezi příslušnými úřady smluvních států).
Články 29 a 30
Tyto články obsahují ustanovení o nabytí plat-
nosti smlouvy, o výpovědi, o počátku a ukončení
její účinnosti.
Smlouva vyžaduje souhlas Federálního shro-
máždění podle článku 36 odstavce 3 ústavního zá-
kona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a
ratifikaci prezidentem republiky, protože upravuje
odchylně od ustanovení federálních zákonů daňově
povinnosti občanů a organizací, poskytuje daňová
osvobození a jiné úlevy. Jde o výjimky z platných
čs. zákonů, které překračují rámec zmocnění da-
ných těmito zákony ministerstvu financí.
V Praze dne 7. října 1975
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
v z. Krajčír v. r.
4
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Prezident Československé socialistické repub-
liky a Jeho Veličenstvo Belgický král, přejíce si
vyloučit dvojí zdanění a zabránit daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku, se dohodli uza-
vřít smlouvu a jmenovali za tím účelem svými
zmocněnci:
Prezident Československé socialistické repub-
liky:
Jeho Excelenci pana
Ing. Bohuslava CHŇOUPKA,
ministra zahraničních věcí
Československé socialistické republiky,
Jeho Veličenstvo Belgický král:
Jeho Excelenci pana R. VAN ELSLANDE,
ministra zahraničních věcí a spolupráce
na rozvoji Belgického království,
kteří, vyměnivše si své plné moci, které byly
shledány ve správně a náležité formě, se dohodli
na těchto ustanoveních:
Kapitola I
ROZSAH POUŽITÍ SMLOUVY
Článek 1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají
bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních
státech.
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
a z majetku, vybírané ve prospěch každého smluv-
ního státu, jeho nižších správních útvarů a jeho
územních korporací, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují
daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého ma-
jetku nebo z jednotlivých částí příjmu nebo ma-
jetku, včetně daní ze zisků, pocházejících ze zcizení
movitého nebo nemovitého majetku, daně z objemu
mezd, placené podniky, a daně z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vzta-
huje, jsou obzvláště:
A. Pokud jde o Belgii:
a) daň fyzických osob,
b) daň společností,
c) daň právnických osob,
d) daň cizozemců,
včetně záloh, přirážek, vybíraných k těmto daním
a zálohám, a obecních přirážek, vybíraných k dani
fyzických osob
(dále nazývané ,,belgická daň").
B. Pokud jde o Československo:
a) odvod ze zisku,
b) daň ze zisku,
c) daň ze mzdy,
d) daň z příjmů z literární a umělecké čin-
nosti,
e) daň zemědělská,
f) daň z příjmů obyvatelstva,
g) daň domovní,
h) odvod z jmění,
i) daň z objemu mezd,
včetně jakékoli srážky u pramene, jakékoli zálohy
nebo platby předem, které se týkají daní uvede-
ných výše
(dále nazývané ,,československá daň").
4. Ustanovení této smlouvy upravující zdanění
zisků podniků se analogicky použijí na českoslo-
venskou daň z objemu mezd.
5. Smlouva se bude také vztahovat na budoucí
daně totožné nebo obdobné povahy, které se při-
pojí k současným daním nebo které je nahradí.
Příslušné úřady smluvních států si budou oznamo-
vat změny, které budou provedeny v jejich přísluš-
ných daňových zákonech.
Kapitola II
DEFINICE
Článek 3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad:
a) Výraz ,,Belgie" označuje Belgické království;
použit v zeměpisném smyslu označuje i pásmo
5
umístěná mimo belgické teritoriální vody, na
nichž Belgie může v souladu s mezinárodním
právem vykonávat práva vztahující se k moř-
skému dnu, k podzemí nacházejícímu se pod
mořským dnem a k jejich přírodním zdrojům.
Výraz
,,Československo" označuje Českosloven-
skou socialistickou republiku.
b) Výrazy ,,jeden smluvní stát" a ,,druhý smluvní
stát" označují podle souvislosti Belgii nebo
Československo.
c) Výraz ,,osoba" zahrnuje fyzické osoby, společ-
nosti, veřejnoprávní korporace a všechna jiná
sdružení osob.
d) Výraz ,,společnost" označuje každou právnic-
kou osobu nebo každou podstatu, která je jako
taková podrobena daním ze svých příjmů nebo
ze svého majetku ve státě, ve kterém má sídlo.
e) Výrazy ,,podnik jednoho smluvního státu" a
,,podnik druhého smluvního státu" označují
podnik provozovaný osobou mající bydliště či
sídlo v jednom smluvním státě, případně pod-
nik provozovaný osobou mající bydliště či
sídlo v druhém smluvním státě.
f ) Výraz ,,příslušníci" označuje:
- všechny fyzické osoby, které jsou státními
občany některého smluvního státu;
- všechny právnické osoby, osobní společ-
nosti a sdružení, ustavené podle zákonů ně-
kterého smluvního státu.
g) ,,Mezinárodní dopravou" se rozumí každá do-
prava uskutečněná lodí nebo letadlem, které
jsou provozovány podnikem, jehož sídlo sku-
tečného vedení je umístěno v některém smluv-
ním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou vy-
užívány mezi místy umístěnými ve druhém
smluvním státě.
h) Výraz ,,příslušný úřad" označuje:
- v případě Belgie ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce a
- v případě Československa ministra financí
Československé socialistické republiky nebo
jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má
pro aplikaci této smlouvy smluvním státem smysl,
který je mu určen právními předpisy zmíněného
státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný vý-
klad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz ,,osoba mající bydliště či sídlo v jed-
nom smluvním státě" označuje ve smyslu této
smlouvy jakoukoli osobu, jejíž příjem nebo majetek
je podroben dani v tomto státě z důvodu jejího byd-
liště, stálého pobytu, sídla vedení, nebo každého
jiného kritéria obdobné povahy.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení
odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, roz-
hodne se případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště
v tom smluvním státě, v němž má stálý byt.
Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním
státě, s nímž jsou její osobní a hospodářská
pouta nejužší (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž
má tato osoba středisko svých životních zájmů,
nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluv-
ním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom
smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou
smluvních státech, nebo jestliže se obvykle ne-
zdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že
má bydliště v tom smluvním státě, jehož je
státním občanem.
d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou
smluvních států, nebo jestliže není státním ob-
čanem žádného z nich, příslušné úřady smluv-
ních států rozhodnou otázku vzájemnou doho-
dou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má po-
dle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních
státech, předpokládá se, že má sídlo v tom smluv-
ním státě, v němž je sídlo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz ,,stálá provozovna" označuje ve smys-
lu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání,
v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji
činnost.
2. Výraz ,,stálá provozovna" zahrnuje ob-
zvláště:
a) sídlo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom, nebo každé jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje,
g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než
24 měsíců.
6
3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění,
vystavení nebo k dodávkám zboží patřícího
podniku,
b) zboží patřící podniku, které je uskladněno
pouze jako zásoba, za účelem výstavy nebo do-
dání,
c) zboží patřící podniku, které je uskladněno
pouze za účelem zpracování jiným podnikem,
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je vy-
užíváno pouze za účelem nákupu zboží nebo
shromažďování informací pro podnik,
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je vy-
užíváno pro podnik pouze za účelem reklamy,
poskytování informací, vědeckých rešerší nebo
podobných činností, které mají přípravný nebo
pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro
účet podniku druhého smluvního státu - jiná než
zástupce mající nezávislé postavení, o němž pojed-
nává odstavec 5 - se považuje za stálou provo-
zovnu podniku v prvním státě, jestliže je v tomto
státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle vy-
užívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, pokud činnost této osoby není omezena
na nákupy zboží pro podnik.
5. Za stálou provozovnu podniku jednoho
smluvního státu se ve druhém smluvním státě ne-
považuje pouhá skutečnost, že tam podnik vyko-
nává svoji činnost prostřednictvím makléře, gene-
rálního komisionáře nebo každého jiného prostřed-
níka majícího nezávislé postavení, pokud tyto osoby
jednají v řádném rámci své činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo
v jednom smluvním státě, kontroluje nebo je kon-
trolována společností, která má sídlo v druhém
smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji čin-
nost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne-
nestačí sama o sobě učinit z kterékoli této společ-
nosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Kapitola III
ZDANĚNÍ PŘÍJMU
Článek 6
Příjmy z nemovitostí
1. Příjmy plynoucí z nemovitého majetku včet-
ně příjmů ze zemědělského nebo lesního hospodář-
ství podléhají zdanění v tom smluvním státě, v němž
je tento majetek umístěn.
2. Výraz ,,nemovitý majetek" je definován ve
shodě s právem toho smluvního státu, v němž jsou
nemovitosti umístěny. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství, mrtvý a živý inventář země-
dělských a lesních hospodářství, práva, na která
se vztahují ustanovení občanského práva o vlast-
nictví půdy, požívání nemovitého majetku a práva
na proměnlivá nebo pevná plnění za těžení nebo
za přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů
a jiného půdního bohatství. Lodi, čluny a letadla
se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjmy
plynoucí z přímého hospodaření nebo užívání, z ná-
jmu nebo pachtu, právě tak jako z každého jiného
způsobu exploatace nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí rovněž
na příjmy plynoucí z nemovitého majetku podniku
i na příjmy z nemovitého majetku sloužícího vý-
konu svobodného povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu pod-
léhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik ne-
vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost
tímto způsobem, podléhají zisky podniku zdanění
v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu,
v jakém je lze přičítat zmíněné stalé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vy-
konává svoji činnost v druhém smluvním státě pro-
střednictvím stálé provozovny, která je tam umís-
těna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3
v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by mohla docílit, kdyby jako samostat-
ný podnik vykonávala totožné nebo obdobné čin-
nosti za stejných nebo obdobných podmínek a ob-
chodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povo-
luje odečíst náklady vynaložené nu cíle sledovaně
touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a
všeobecných administrativních výloh takto vynalo-
žených, ať ve státě, v němž je tato stálá provozovna
umístěna, či jinde.
4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé
určovat zisky, které mají být přičteny stálé provo-
zovně, na základě rozdělení celkových zisků pod-
niku jeho různým částem, nebrání žádné ustano-
vení odstavce 2, aby tento smluvní stát určil zisky,
jež mají být zdaněny, takovým rozdělením, jaké je
obvyklé; přijatá metoda dělení musí však být ta-
ková, aby výsledek byl v souladu se zásadami, sta-
novenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky
na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží
pro podnik.
7
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně,
se pro účely předchozích odstavců vypočítají každý
rok podle téže metody, pokud neexistují závažné a
dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž
se pojednává odděleně v jiných článcích této
smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotče-
na ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Námořní, vnitrozemská lodní a letecká doprava
1. Zisky plynoucí z provozování lodí a letadel
v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skuteč-
ného vedení podniku.
2. Zisky plynoucí z provozování člunů použí-
vaných ve nitrozemské plavbě podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo
skutečného vedení podniku.
3. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku ná-
mořní dopravy nebo vnitrozemské plavby je na pa-
lubě lodi nebo člunu, považuje se toto sídlo za
umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází do-
movský přístav této lodi nebo tohoto člunu, nebo
není-li domovský přístav, ve smluvním státě, kde
provozovatel lodi nebo člunu má bydliště či sídlo.
4. Ustanovení odstavce 1 se použijí také na
zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo
na mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí pří-
mo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo fi-
nancování podniku druhého smluvního státu.
nebo
b) podílejí-li se tytéž osoby přímo nebo nepřímo
na vedení, kontrole nebo financování podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jsou-li v jednom i v druhém případě oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích spo-
jeny podmínkami přijatými nebo jim uloženými,
které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků to-
hoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny
zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny
jedním z podniků, které však vzhledem k těmto
podmínkám nemohly být ve skutečnosti docíleny.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která má
sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající byd-
liště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají
zdanění v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve
smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která
je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Jestliže
však osoba, která dividendy pobírá, je jejich sku-
tečným příjemcem, nemůže daň takto stanovená
přesáhnout 15 % hrubé částky zmíněných dividend.
Ustanovení tohoto odstavce se nedotýkají zda-
nění zisků společnosti, které slouží k vyplácení di-
vidend.
3. Výraz ,,dividendy", použitý v tomto článku,
označuje příjmy plynoucí z akcií, požitkových listů,
kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných podílů
na zisku s výjimkou pohledávek, právě tak jako
příjmy z jiných společenských účastí, které jsou
postaveny na roven příjmům z akcií daňovými
předpisy státu, v němž má sídlo společnost vyplá-
cející dividendy. Tento výraz označuje rovněž pří-
jmy - i když jsou vypláceny ve formě úroků -
podléhající zdanění jako příjmy z kapitálu vlože-
ného společníky do společností, které mají sídlo
v Belgii a které nejsou společnostmi akciovými.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí teh-
dy, jestliže příjemce dividend mající bydliště či sí-
dlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém
smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplá-
cející dividendy, průmyslovou nebo obchodní čin-
nost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, nebo svobodné povolání pomocí stálé
základny tam umístěné, a jestliže s nimi je ve sku-
tečnosti spojena účast, na jejímž základě se divi-
dendy vyplácejí. V tomto případě podléhají divi-
dendy zdanění v tomto druhém státě podle jeho
právních předpisů.
5. Jestliže společnost, mající sídlo v jednom
smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z dru-
hého smluvního státu, nemůže tento druhý stát vy-
brat žádnou daň z dividend vyplácených společ-
ností mimo území tohoto druhého státu, pokud tyto
dividendy nejsou vypláceny osobě mající bydliště
či sídlo v tomto druhém státě, nebo pokud účast,
na jejímž základě se dividendy vyplácejí, není ve
skutečnosti spojena se stálou provozovnou nebo se
stálou základnou, které jsou umístěny v tomto dru-
hém státě, ani vybrat žádnou daň z nerozdělených
zisků společnosti z titulu zdanění nerozdělených
zisků, ani když vyplácené dividendy nebo nerozdě-
lené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků
nebo z příjmu, které pocházejí z tohoto druhého
státu.
8
Článek 11
Úroky
1. Úroky, mající zdroj v jednom smluvním státé
a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém
smluvním státě, podléhají zdanění v tomto druhém
státě.
2. Takové úroky mohou však být zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to po-
dle právních předpisů tohoto státu. Jestliže však
osoba, která úroky pobírá, je jejich skutečným pří-
jemcem, daň takto stanovená nemůže překročit
10 % jejich částky.
3. Nehledě k ustanovení odstavce 2, podléhají
dále uvedené úroky zdanění jen ve smluvním státě,
ve kterém má příjemce bydliště či sídlo:
a) úroky z obchodních pohledávek - včetně těch,
které mají formu směnečných pohledávek -
vyplývající ze splácení zboží, výrobků nebo
služeb dodaných na úvěr podnikem jednoho
smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo
v druhém smluvním státě;
b) úroky z běžných účtů nebo z půjček - s vý-
jimkou cenných papírů na doručitele - mezi
bankovními podniky obou smluvních států;
c) úroky z peněžních vkladů s výjimkou cenných
papírů na doručitele, uložených osobami ma-
jícími bydliště či sídlo v jednom smluvním stá-
tě v bankovních podnicích druhého smluvního
státu, včetně veřejných úvěrních ústavů.
4. Výraz ,,úroky" použitý v tomto článku ozna-
čuje příjmy z pohledávek jakékoli povahy, opatře-
ných i neopatřených hypotékami zárukou nebo
klauzulí o účasti na zisku dlužníka, a obzvláště
příjmy z veřejných dluhopisů a obligací včetně
prémií a losů spojených s těmito cennými papíry,
právě tak jako všechny jiné výtěžky postavené na
roven příjmům z půjček nebo stejným způsobem
posuzované daňovými předpisy státu, odkud tyto
příjmy plynou. Výraz "úroky" však nezahrnuje ve
smyslu tohoto článku penále za opožděné placeni
ani úroky, které se posuzují jako dividendy ve
smyslu článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužiji
jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo
v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, odkud úroky plynou, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé pro-
vozovny, která je tam umístěna, nebo svobodné po-
volání pomocí stálé základny tam umístěné, a jest-
liže pohledávka poskytující úroky, je s nimi sku-
tečně spojena. V tomto případě se použijí ustano-
vení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v urči-
tém smluvním státě, je-li dlužníkem tento stát sám,
jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo
osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže
však dlužník úroků, ať má nebo nemá bydliště či
sídlo v některém smluvním státě, má v jednom
smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla
sjednána půjčka poskytující úrok a která nese ke
své tíži tyto úroky, předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj v tom smluvním státě, ve klérem je stálá
provozovna umístěna.
7. Jestliže částka placených úroků, posuzováno
se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden i dru-
hý udržují se třetími osobami, částku, kterou by
byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo po-
dobných vztahů, použijí se ustanovení tohoto člán-
ku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Část
úroků, která ji přesahuje, zůstává v tomto případě
podrobena dani podle právních předpisů každého
smluvního státu a podle jiných ustanovení této
smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom
smluvním státě a placené osobě, která má bydliště
či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zda-
nění jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba
je jejich skutečným příjemcem.
2. Nehledě k ustanovení odstavce 1. být
licenční poplatky uvedené v odstavci 3 b) zdaněny
také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj,
a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň
takto stanovená však nemůže přesáhnout 5 %
z hrubé částky licenčních poplatků, jestliže osoba,
která licenční poplatky pobírá, je jejich skutečným
příjemcem.
3. Výraz ,,licenční poplatky" použitý v tomto
článku označuje:
a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití
nebo za přivolení k užití práva autorského
k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědecké-
mu včetně kinematografických a televizních
filmů;
b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití ne-
bo za přivolení k užití patentu, ochranné nebo
obchodní známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného návodu nebo výrobního postupu, jakož
i za užití nebo za přivolení k užití průmyslo-
vého, obchodního nebo vědeckého zařízeni,
pokud není nemovitým majetkem, o němž se
pojednává v článku 6, a za informace, které
se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti prů-
myslové, obchodní nebo vědecké.