8
du, u něhož se řízení vede, jestliže tento způ-
sob není zakázán právním řádem státu, kde
se úkon provádí;
e) osoba, na niž se důkazní povinnost vztahuje,
může se odvolat na oprávnění a zákazy stano-
vené v článku 11.
Článek 22
Skutečnost, že důkaz nemohl být proveden po-
dle ustanovení této části proto, že se mu zúčast-
něná osoba odmítla podrobit, nebrání tomu, aby
o provedení důkazu bylo potom požádáno podle
ustanovení první části.
ČÁST III
Všeobecná ustanovení
Článek 23
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo
přístupu prohlásit, že nebude provádět dožádání,
jejichž předmětem je řízení známé ve státech ob-
lasti Common Law pod označením
,,pre-trial disco-
very of documents".
Článek 24
Každý smluvní stát může pověřit kromě
ústředního orgánu i jiné orgány, přičemž stanoví
rozsah jejich působnosti. Dožádání se však vždy
mohou zasílat ústřednímu orgánu.
Federální státy mohou určit více ústředních
orgánů.
Článek 25
Každý smluvní stát, kde platí více právních
řádů, může pověřit orgány jednoho z těchto práv-
ních řádů výlučným oprávněním provádět dožá-
dání podle této Úmluvy.
Článek 26
Každý smluvní stát, jehož ústavní předpisy to
vyžadují, může od dožadujícího státu požadovat
náhradu dožádání za použití prostředků k vynu-
cení účasti při provedení důkazu, nákladů účasti
takové osoby a nákladů za sepsání protokolu při
provádění důkazu.
Použije-li některý stát ustanovení předchozího
odstavce, může každý jiný smluvní stát požadovat
od něho náhradu odpovídajících nákladů.
Článek 27
Ustanovení této Úmluvy nebrání tomu, aby
smluvní stát
a) prohlásil, že dožádání mohou být zasílána
jeho justičním orgánům jinými cestami, než
jak to stanoví článek 2;
b) dovolil svými vnitřními předpisy nebo na zá-
kladě praxe provádět úkony, na klére se
Úmluva vztahuje podle méně omezujících pod-
mínek;
c) dovolil svými vnitřními předpisy nebo na zá-
kladě praxe i jiné způsoby provádění důkazů,
než stanoví tato Úmluva.
Článek 28
Tato Úmluva nebrání tomu, aby se smluvní
státy dohodly na odchylné úpravě:
a) článku 2, pokud jde o způsoby odesílání dožá-
dání;
b) článku 4, pokud jde o používání jazyků;
c) článku 8, pokud jde o přítomnost justičních
funkcionářů při výkonu dožádání;
d) článku 11, pokud jde o osvobození a zákazy
svědecky vypovídat;
e) článku 13, pokud jde o odesílání vyřízení do-
žádání;
f) článku 14, pokud jde o úpravu nákladů;
g) ustanovení části II.
Článek 29
Tato Úmluva nahradí ve vztazích mezi státy,
které ji budou ratifikovat, články 8 až 16 Úmluv
o civilním řízení, podepsaných v Haagu dne 17.
července 1905 a 1. března 1954, pokud tyto státy
jsou smluvními stranami některé z těchto Úmluv.
Článek 30
Tato Úmluva se nedotýká použití článku 23
Úmluvy z roku 1905, ani článku 24 Úmluvy z roku
1954.
Článek 31
Dodatkových dohod mezi smluvními státy
k Úmluvám z roku 1905 a 1954 lze použít také pro
tuto Omluvu, ledaže by se příslušné státy dohodly
jinak.
Článek 32
Touto Úmluvou nejsou dotčeny úmluvy, jejímiž
stranami jsou nebo budou smluvní státy, a které
obsahují ustanovení o otázkách upravených touto
Úmluvou; tím nejsou dotčeny články 29 až 31.
Článek 33
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo
přístupu vyloučit zcela nebo zčásti použití ustano-
9
vení druhého odstavce článku 4, jakož i druhé
kapitoly. Žádná jiná výhrada se nepřipouští.
Každý smluvní stát může kdykoliv odvolat vý-
hradu, kterou učiní; účinnost výhrady zanikne še-
desátý den po sdělení jejího odvolání.
Jakmile některý stát učiní výhradu, může
každý jiný stát tím dotčený použít stejného po-
stupu ve vztahu ke státu, který výhradu učinil.
Článek 34
Každý stát může kdykoliv vzít zpět či změnit
své prohlášení.
Článek 35
Každý smluvní stát oznámí ministerstvu za-
hraničních věcí Nizozemí buď při uložení ratifi-
kační listiny nebo listiny o přístupu anebo poz-
ději, orgány uvedené v článcích 2, 8, 24, 25.
Oznámí popřípadě za týchž podmínek
a) pověření orgánů, na něž se diplomatičtí zá-
stupci nebo konzulární úředníci musí obracet
podle článku 16 a těch orgánů, které mohou
udělit oprávnění nebo poskytnout pomoc po-
dle článku 15, 16 a 18;
b) pověření orgánů, které mohou dát komisio-
náři povolení podle článku 17 nebo poskyt-
nout pomoc podle článku 18;
c) prohlášení týkající se článku 4, 8, 11, 15, 16.
17, 18, 23 a 27;
d) každé odvolání nebo změny shora uvedených
pověření a prohlášení;
e) každé odvolání výhrad.
Článek 36
Rozpory, k nimž by došlo mezi smluvními státy
při použití této Úmluvy, se projednají diplomatic-
kou cestou.
Článek 37
Tuto Úmluvu mohou podepsat státy zastou-
pené na XI. zasedání Haagské konference o mezi-
národním právu soukromém.
Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny
budou uloženy na ministerstvu zahraničních věcí
Nizozemí.
Článek 38
Tato Úmluva vstoupí v platnost 60 dní po ulo-
žení třetí ratifikační listiny podle článku 37
odst. 2.
Úmluva vstoupí v platnost pro každý smluvní
stát, který ji bude ratifikovat později, šedesátý
den po uložení ratifikační listiny.
Článek 39
Každý stát nezastoupený na XI. zasedání Haag-
ské konference o mezinárodním právu soukromém,
který je členem Konference nebo Organizace spo-
jených národů nebo její odborné organizace anebo
smluvní stranou Statutu Mezinárodního soudního
dvora, může přistoupit k této Úmluvě po jejím
vstupu v platnost podle článku 36 odst. 1.
Listina o přístupu bude uložena na minister-
stvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro přistupující stát
šedesátý den po uložení listiny o přístupu.
Přistoupení je účinné jen ve vztazích mezi při-
stupujícím státem a smluvními státy, které pro-
hlásí, že s přístupem souhlasí. Toto prohlášení
bude uloženo na ministerstvu zahraničních věcí
Nizozemí, které zašle diplomatickou cestou jeho
ověřený opis každému smluvnímu státu.
Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím
státem a státem, který prohlásil, že přijímá tento
přístup, šedesátý den po uložení prohlášení
o tomto přijetí.
Článek 40
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo
přístupu prohlásit, že tato Úmluva se vztahuje na
všechna území, která z hlediska mezinárodního
zastupuje, nebo na jedno či více z nich. Toto pro-
hlášení se stane účinným, jakmile Úmluva pro uve-
dený stát nabude platnosti.
Později musí být každé rozšíření platnosti
v tomto směru oznámeno ministerstvu zahranič-
ních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro území, jichž se
rozšíření týká, šedesátý den po oznámení uvede-
ném v předchozím odstavci.
Článek 41
Tato Úmluva bude v platnosti 5 let ode dne
vstupu v účinnost podle článku 38 odst. 1 též pro
státy, které ji budou ratifikovat nebo k ní při-
stoupí později.
Úmluva bude mlčky obnovena vždy o 5 let,
nebude-li vypovězena.
Výpověď bude oznámena nejpozději 6 měsíců
před uplynutím pětiletého období ministerstvu za-
hraničních věcí Nizozemí.
Výpověď se může omezit na některá území,
na něž se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná jen pro stát, který ji
notifikoval. Pro ostatní smluvní státy zůstane
Úmluva v platnosti.
10
Článek 42
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí ozná-
mí státům uvedeným v článku 37, jakož i státům,
které přistoupí podle ustanovení článku 39:
a) podpisy a ratifikace uvedené v článku 37,
b) datum, jímž tato Úmluva vstoupí v platnost
podle ustanovení článku 38 odst. 1,
c) přístupy podle článku 39 a datum, jímž nabu-
dou účinnosti,
d) rozšíření podle článku 40 a datum, jímž na-
budou účinnosti,
e) pověření, výhrady a prohlášení uvedená
v článku 33 a 35,
f) výpovědi podle článku 41 odst. 3.
Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmoc-
něni, podepsali tuto Omluvu.
Dáno v Haagu, dne 18. března 1970 v anglic-
kém a francouzském jazyku, přičemž oba texty
mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které
bude uloženo v archivu vlády Nizozemí a jehož
ověřený opis bude předán diplomatickou cestou
každému státu zastoupenému na XI. zasedání
Haagské konference o mezinárodním právu sou-
kromém.