Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v, o.
119
Vládní návrh,
kterým se podle čl. 19 ústavy Mezinárodní organizace práce před-
kládají Federálnímu shromáždění Československá socialistické re-
publiky texty úmluv a doporučení přijatých na 59. zasedání Mezi-
národní konference práce v Ženevě v r. 1974 se stanoviskem vlády
Československé socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí se
stanoviskem vlády Československé so-
cialistické republiky k úmluvám a do-
poručením přijatým na 59. zasedání
Mezinárodní konference práce v Ženevě
v r. 1974.
4189
Stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
1) k úmluvě č. 139. a doporučení č. 147 o předcházení ohro-
žením nemocí z povolání/ způsobeným karcinogenními
látkami a činiteli, a o jejich kontrole,
2) k úmluvě č. 140 a doporučení č. 148 o placeném studijním
volnu/ které byly přijaty na 59. zasedání Mezinárodní
konference práce v Ženevě v r. 1974.
I. Předcházení nemocem z povolání, způsobeným karcinogenními
látkami a činiteli, a jejich kontrola
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 139
Úmluva ukládá státům periodicky stanovit látky a či-
nitele, způsobující rakovinu, u nichž vystavení jejich
účinkům při zaměstnání bude zakázáno nebo podléhat povo-
lení nebo kontrole, a ty, na něž se vztahují jiná ustano-
vení této úmluvy. Přitom je třeba přihlížet k nejnovějším
vědeckým informacím z této oblasti. Výjimky ze zákazu mo-
hou být povoleny pouze rozhodnutím, jež pro každý jednot-
livý případ stanoví podmínky, které je třeba splnit (člá-
nek 1).
Každý stát bude usilovat, aby karcinogenní látky,
jejichž účinkům mohou být pracovníci vystaveni při práci,
byly, nahrazeny jinými látkami/ které nevyvolávají rakovinu
nebo jsou méně škodlivé. Počet pracovníků, vystavených pů-
sobení karcinogenních látek a délka takové expozice budou
omezeny na minimum (článek 2).
- 2 -
Každý stát stanoví opatření na ochranu pracovníků,
vystavených působení takových látek, a zavede vhodný systém
záznamů o tom (článek 3).
Pracovníci, kteří byli, jsou nebo budou vystaveni
působení karcinogenních látek, musí být poučeni o nebez-
pečích z toho plynoucích a o nutných ochranných opatřeních
(článek 4).
Každý stát učiní opatření, aby se pracovníkům v do-
bě zaměstnání nebo po jeho skončení dostalo lékařského
nebo biologického vyšetření, nutného pro vyhodnocení jejich
expozice a k dohledu nad jejich zdravotním stavem (člá-
nek 5).
Stát, který ratifikuje tuto úmluvu, učiní po projed-
nání s odborovými organizacemi opatření potřebná k prove-
dení úmluvy; určí osoby nebo organizace, povinné dodržo-
vat její ustanovení a zřídí inspekční orgány, které budou
dohlížet na její provádění nebo si ověřovat, zda se pro-
vádí vhodná inspekce (článek 6).
2. Doporučení č. 147
Doporučení vychází z ustanovení úmluvy č. 139, jež
přejímá a doplňuje, o další podrobnosti, zejména pokud
jde o preventivní opatření (bod 6 - 10), dohled na zdraví
pracovníků (bod 11 - 15) a informace o ochraně proti
zhoubným účinkům karcinogenních látek a výchovu proti ta-
kovému ohrožení (bod 16 - 21).
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí
1. Úmluva
V Československé socialistické republice nejsou
vydány seznamy karcinogenních látek, jejichž používání
- 3 -
by bylo zakázáno nebo jinak omezeno. Vzhledem k tomu neexistu-
je ani obecné právní opatření, které by ukládalo nahrazení
karcinogenních látek a činitelů látkami nebo činiteli ji-
nými a specificky usměrňovalo omezení expozice pracovníků
působení těchto látek a činitelů (jak vyžaduje článek l
a 2 úmluvy). Přitom však převážná většina ustanovení a do-
poručení je kryta různými obecně závaznými právními před-
pisy, které všestranně řeší problematiku péče o zdraví li-
du. Kromě zákoníku práce (zejména § 132 a násl. ) je to
především zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, (zvláš-
tě § 1 a násl. ) a vyhláška č. 45/1966 Sb., o vytváření a
ochraně zdravých životních podmínek, (§ 35 a násl. ), vládní
nařízení č. 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodli-
vých zdraví, a další předpisy.
V praxi bylo přikročeno v několika případech k zá-
kazům nebo omezením při používání některých látek, které
jsou prokazatelně karcinogenní. Současně je na základě § 4
zák. č. 20/1966 Sb. a § 41 vyhl. č. 45/1966 Sb. zajištěno,
že žádné zavedení nebo změna dosavadní technologie výroby
a použití nových chemických látek nemůže být provedeno bez
schválení nebo projednání s orgány hygienické služby.
2. Doporučení
To, co je uvedeno o úmluvě, platí i pro doporučení,
které všechna ustanovení úmluvy přejímá. Obsahuje však ně-
která další opatření, zejména body 9, 10, 15, 16, 17 a 18,
požadující zkoušky a vyšetření, kterými by mělo být předem
zhodnoceno riziko karcinogenního účinku látek a činitelů
a stanovena kriteria pro hodnocení stupně jejich účinku.
Těmito problémy se sice v různých polohách a specializa-
cích zabývá řada výzkumných pracovišti, nelze však říci,
že by bylo reálné zajistit v dohledné době takové kapacity,
kterými by mohlo být zvládnuto ověřování karcinogenity prak-
ticky všech látek.
- 4 -
C. Stanovisko
1. Úmluva
Československé právní předpisy nevyhovuji ustanove-
ním článků 1 a 2 úmluvy, neboť nejsou vydány seznamy kar-
cinogenních látek a činitelů, jejichž používání by bylo za-
kázáno nebo omezeno. Se zřetelem k tomu neexistuje právní
opatření, jež by ukládalo takové látky nebo činitele nahra-
dit jinými, které rakovinu nevyvolávají, nebo méně škodli-
vými.
Dokud nebudou v ČSSR vymezeny příslušnými orgány kar-
cinogenní látky a v souvislosti s tím učiněna i další výše
zmíněná opatření, nelze úmluvu Č. 139 ratifikovat.
Nejde o problém specifický československý. Projed-
návání úmluvy a doporučení na 58. a 59. zasedání Mezinárod-
ní konference práce v r. 1973 a 1974 ukázalo, že neexistují
jednotná hlediska na to, které látky jsou karcinogenní ani
o stupni ohrožení, které s sebou přináší jejich užívání,
a proto také nebyl ani k úmluvě ani k doporučení připojen
seznam nesporně karcinogenních látek, ač byly učiněny ná-
vrhy v tomto směru. Proto Mezinárodní konference práce
přijala v r. 1974 současně Rezoluci o speciálních opatře-
ních, jež je třeba učinit v souvislosti s přijetím úmluvy
a doporučení o rakovině z povolání z r. 1974, v níž vyzva-
la správní radu Mezinárodního úřadu práce, aby mj. usta-
vila stálý výbor znalců, který by ve spolupráci s jinými
příslušnými organizacemi, zejména se Světovou zdravotnickou
organizací a Mezinárodním střediskem pro výzkum rakoviny
z povolání poskytoval Mezinárodnímu úřadu práce stanoviska
při přípravě příruček pro praxi při předcházení rakovině
z povolání, jež by uváděly i látky a činitele, jež by tře-
ba podle současného stavu vědy pokládat za karcinogenní.
- 5 -
Úmluva sama nevylučuje možnost, aby každý členský stát
samostatně určil, které látky a činitele pokládá za karci-
nogenní. Takový postup má však v sobě riziko, že vnitrostát-
ní seznam nebude odpovídat látkám a činitelům, jež ve zmí-
něné příručce budoucně stanoví Mezinárodní úřad práce. I když
nepůjde o závaznou právní normu, lze se zřetelem k ustano-
vení článku 1 odst. 3 úmluvy předpokládat, že by se kontrol-
ní orgány Mezinárodní organizace práce domáhaly, aby česko-
slovenský seznam odpovídal látkám a činitelům vymezeným Me-
zinárodním úřadem práce. Z toho by pro Československo mohly
vzniknout obtíže, zejména v případech, že by ať už z důvo-
dů jakýchkoliv nebylo možno v krátké době zakázat další
výrobu některé z látek určených Mezinárodním úřadem práce
za karcinogenní. Je proto třeba vyčkat vydání zmíněné mezi-
národní příručky pro praxi při předcházení rakovině z po-
volání a teprve po jejím vydání zvážit, zda a kdy Českoslo-
vensko může k úmluvě přistoupit.
2. Doporučení
Co uvedeno v úmluvě, platí i pro doporučení. Zde
nadto bude třeba dodatečně zvážit, zda a nakolik lze za-
jistit zkoušky a vyšetření, jimiž by bylo předem zhodno-
ceno riziko karcinogenního účinku látek a činitelů. I v
tomto směru může být uvedená příručka cennou pomůckou pro
určení dalšího postupu.
II. Placené studijní volno
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 140
Placeným studijním volnem se rozumí volno poskytnu-
té pracovníku ke studijním účelům po stanovenou dobu v
pracovní době a s přiměřenými příspěvky v penězích (čl. 1).
- 6 -
Každý stát bude provádět politiku prosazující posky-
tování placeného studijního volna a) k odborné přípravě
na všech stupních, b) k všeobecnému, sociálnímu a občan-
skému vzdělávání a c) k odborářské výchově (čl. 2).
Taková politika má přispívat mj. k získání, zlepše-
ní a přizpůsobení kvalifikace potřebné k výkonu povolání
nebo funkce, i k postupu v zaměstnání a k jeho stálosti,
všeobecně pak má podporovat stálé vzdělávání pracovníků,
jež by jim umožnilo vyhovět současným požadavkům na ně
kladeným (čl. 3).
Tato politika má přihlížet ke stupni rozvoje a ke
zvláštním potřebám země a různých odvětví činnosti a má
být skloubena s celkovou politikou zaměstnanosti, výchovy
a výcviku a délkou pracovní doby (čl. 4).
Placené studijní volno může být přiznáno zákonem
kolektivními smlouvami nebo jiným způsobem odpovídajícím
vnitrostátní praxi (čl. 5).
Veřejné orgány, organizace zaměstnavatelů a pracov-
níků aj. se mají podílet na stanovení a provádění politi-
ky prosazující placené studijní volno (čl. 6).
Financování placeného studijního volna má být za-
jištěno pravidelným a přiměřeným způsobem (čl. 7).
Placené studijní volno nesmí být pracovníkům odepře-
no z důvodů rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, po-
litického přesvědčení, národnosti nebo sociálního původu
(čl. 8).
Podmínky pro přiznání placeného studijního volna
mohou být rozdílné podle toho, k jakému vzdělávání či vý-
chově se volno poskytuje (čl. 10).
- 7 -
Doba placeného studijního volna má být započtena
do odpracované doby rozhodné pro sociální dávky a jiná
práva plynoucí z pracovního poměru (čl. 11).
2. Doporučení č. 148
Doporučení přejímá ustanovení úmluvy č. 140, kte-
rá v některých případech doplňuje o podrobnosti, zejména
pokud jde o opatření, jichž je třeba při provádění poli-
tiky prosazující placené studijní volno (body 8 - 10),
financování těchto opatření (bod 12), odborářské školení
(čl. 17 a 18), úroveň peněžitých příspěvků (čl. 20) aj
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
Cíle sledované úmluvou a doporučením jsou v česko-
slovenském zákonodárství a praxi zabezpečeny, a to ve vět-
ším rozsahu a důsledněji, než požaduje úmluva sama.
V souladu s potřebami dalšího rozvoje socialistic-
ké společnosti jsou organizace povinny pečovat o kvalifi-
kaci pracovníků, její zvyšování a vhodné rozšiřování a
o jejich další vzdělávání. Za tím účelem zejména zřizu-
jí závodní školy práce a doporučují pracovníky pro studium
i pro studium při zaměstnání, toto studium jim umožňují
a poskytují jim hospodářské zabezpečení podle příslušných
předpisů. (§ 141 zákoníku práce). Mimo to mají umožňovat
pracovníkům se změněnou pracovní schopností výcvikem nebo
studiem získat potřebnou kvalifikaci (§ 148 odst. 1 zák.
práce).
Zásady pro poskytování pracovního volna a náhradu
mzdy, jednak při studiu při zaměstnání jednak při Školení
pořádaném společenskými organizacemi (včetně školení od-
borářského ) stanoví § 126 zákoníku práce.
- 8 -
Podrobnou úpravu obsahují zejména předpisy:
- vyhláška č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospo-
dářském zabezpečení studujících při zaměstnání;
- vyhláška č. 8/1967 Sb., o poskytování pracovního volna
a o hospodářském zabezpečení pracovníků při účasti na
odborném školení organizovaném formou krátkého inter-
nátního soustředění;
- nařízení vlády ČSSR č. 58/1973 Sb., o internátních střed-
ních školách pro pracující a o hospodářském zabezpečení
studujících na těchto školách;
- vyhláška č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze
zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnu-
tí;
- směrnice ministerstva zdravotnictví č. 31/1968 Věšt. MZ
o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení zdravot-
nických pracovníků, kteří se při zaměstnání vzděláva-
jí na zdravotnických vzdělávacích zařízeních (registro-
vány v částce 44/1968 Sb. ).
Není v rozporu s úmluvou ustanovení § 1 odst. 2
vyhlášky č. 140/1968 Sb., podle něhož úlevy a hospodářské
zabezpečení přísluší studujícím jen, jestliže organizace,
kde jsou zaměstnáni, se studiem vyslovila souhlas. Podle
článku 4 úmluvy každý stát stanoví svou politiku posky-
tování placeného studijního volna mj. se zřetelem k
potřebám země a různých odvětví činnosti. Toto ustanovení
umožňuje poskytovat placené studijní volno podle potřeb
národního hospodářství a s přihlédnutím k zájmům společ-
nosti.
- 9 -
C. Stanovisko
Československý právní řád i praxe jsou v souladu s ustanoveními
úmluvy i doporučení.
zhledem k tomu se doporučuje, aby Československá socialistická
republika přistoupila k úmluvě č. 140. Ta dosud nenabyla účinnosti, neboť
zatím nebyla ratifikována předepsaným počtem členských států. Její ratifika-
ce Československou socialistickou republikou bude dobrou propagací vymože-
ností socialistického zřízení.
Jelikož se úmluva č. 140 dotýká vztahů upravených československým
zákonodárstvím, je třeba ji předložit Federálnímu shromáždění Českosloven-
ské socialistické republiky k vyslovení souhlasu podle § 36 odst. 3 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr práce a sociálních věcí ČSSR:
Štanceľ v. r.
Úmluva 6. 139
Úmluva o předcházení a kontrole ohrožení nemocí z povo-
lení, způsobených karcinogenními látkami a činiteli
Generální konference Mezinárodní organizace práce, kte-
rá byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu
práce do Ženevy a tam se sešla dne 5. června
1974 na svém padesátém devátém zasedání;
majíc na zřeteli ustanovení úmluvy a doporučení o ochra-
ně proti záření, 1960, a úmluvy a doporučení o ben-
zenu 1971;
domnívajíc se, že je žádoucí stanovit mezinárodní normy
o ochraně proti karcinogenním látkám a činitelům;
s přihlédnutím k práci jiných mezinárodních organizací
o těchto otázkách, zejména Světové zdravotnické
organizace a Mezinárodního střediska pro výzkum
rakoviny, s nimiž Mezinárodní organizace práce
spolupracují;
rozhodnuvši, přijmout některé návrhy, týkající se před-
cházení a kontroly ohrožení z povolání, způso-
beného karcinogenními látkami a činiteli, jež
jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodni
úmluvy,
přijímá dne 24. června 1974 tuto úmluvu, které bude ozna-
čována jako Úmluva o rakovině z povolání, 1974:
- 2 -
Členek l
1. Každý člensky stát, který ratifikuje tuto úmluvu,
bude periodicky určovat karcinogenní látky a činitele,
u nichž vystavení jejich účinkům při zaměstnání bude za-
kázáno nebo podléhat povolení nebo kontrole a ty, na něž
se vztahují jiná ustanovení této úmluvy.
2. Výjimky ze zákazu mohou být povoleny pouze rozhod-
nutím, které pro každý jednotlivý případ stanoví podmínky,
jež je třeba splnit.
3. Při určování látek a činitelů podle odstavce 1 je
třeba přihlížet k informacím, obsaženým ve sbornících poky-
nů pro praxi nebo příručkách, které vypracuje Mezinárodní
úřad práce, a k informacím od jiných příslušných organizací.
Článek 2
1. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu,
se vynasnaží, aby karcinogenní látky, jejichž účinkům pra-
covníci mohou být vystaveni při práci, byly nahrazeny látka-
mi nebo činiteli nikoliv karcinogenními nebo látkami nebo
činiteli méně škodlivými; při výběru náhradních látek nebo
činitelů bude přihlédnuto k jejich karcinogenním, toxickým
a jiným vlastnostem.
2. Počet pracovníků vystavených účinkům karcinogenních
látek nebo činitelů a délka a stupeň takového vystavení
budou omezeny na minimum slučitelné s bezpečností.
- 3 -
Článek 3
Každý členský stát, ktorý ratifikuje tuto úmluvu,
stanoví opatření na ochranu pracovníků proti ohrožení, které
vzniká tím, že jsou vystaveni účinkům karcinogenních látek
a činitelů, a zavede vhodný systém záznamů.
Článek 4
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu,
učiní opatření, aby pracovníci, kteří bylí, jsou a nebo
pravděpodobně budou vystaveni účinkům karcinogenních látek
nebo činitelů, byli všestranně poučení o nebezpečích z toho
plynoucích a o nutných opatřeních.
Článek 5
,,Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu,
učiní opatření, aby se pracovníkům v době zaměstnání a po
něm dostalo takového lékařského nebo biologického vyšetře-
ní nebo jiných zkoušek a vyšetření, které jsou potřebné
pro vyhodnocení jejich expozice a k dohledu nad jejich
zdravotním stavem, pokud jde o ohrožení nemocí z povolání.
Článek 6
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu:
a) učiní na základě zákonů nebo jiných předpisů nebo
jiným způsobem slučitelným a vnitrostátní praxí a pod-
mínkami a po projednání se zúčastněnými nejreprezentativ-
nějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků opatře-
ní potřebná k provedení ustanovení této úmluvy;
- 4 -
b) určí ve shodě s vnitrostátní praxí osoby nebo organiza-
ce, jež jsou povinny dodržovat ustanovení této úmluvy;
c) zavazuje se, zřídit vhodné inspekční orgány, které budou
dohlížet na provádění ustanovení této úmluvy nebo si ověřo-
vat, zda se provádí vhodná inspekce.
Článek 7
Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generální-
mu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 8
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárod-
ní organizace práce, Jejichž ratifikace byla zapsána gene-
rálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální
ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude
účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla
zapsána.
Článek 9
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu,
může Ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato
úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generál-
nímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který Jo zapíše.
Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsá-
na.
- 5 -
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu
a který nepoužije právě, ji vypovědět podle tohoto článku
během roku následujícího po uplynutí období deseti let,
jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na
další desetileté období a poté ji bude noci vypovědět vždy
po uplynutí desetiletého období ZE. podmínek uvedených v tom to
to článku.
Článek 10
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práci: oznámí
všem členským citátům Mezinárodní organizace práce zápis
všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace.
sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis
druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel
upozorní členské státy Organizace na dátum, kdy tento úmluva.
nabude účinnosti,
Článek 11
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí
generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle
článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech rati-
fikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení před-
chozích článků.
Článek 12
Vždy, bude-li to považovat za nutná, Správní rada
Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci