- 6 -
zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno
dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné
nebo částečné revize.
Článek 13
1. Přijme-li generální konference novou úmluvou revidu-
jící úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová
úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí
ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na
ustanovení článku 9, a to s výhradou, že nová revidující
úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato
úmluva přestane být členským státům otevřená k
ratifi-
kací.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě
a obsahu pro ty členské štáty, které ji ratifikovaly a které
neratifikovaly revidující úmluvu,
Článek 14
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou
platnost.
Doporučení č. 147
Doporučení o předcházení a kontrole ohrožení nemocí
z povolání a způsobených karcinogenními látkami a činiteli
Generální konference Mezinárodní organizace práce, kte-
rá byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu
práce do Ženevy a tam se sešla dne 5. Června
1974 na svém padesátém devátém zasedání;
majíc na zřeteli ustanovení úmluvy a doporučení o ochra-
ně proti záření, 1960, a úmluvy a doporučení o ben-
zenu, 1971;
domnívajíc se, že je žádoucí stanovit mezinárodní normy
o ochraně proti karcinogenním látkám a činitelům;
s přihlédnutím k práci jiných mezinárodních organizací
o těchto otázkách, zejména Světové zdravotnické orga-
nizace a Mezinárodního střediska pro výzkum rakoviny,
s nimiž Mezinárodní organizace práce spolupracuje;
rozhodnuvši, přijmout některé návrhy, týkající se před-
cházení a kontroly ohrožení z povolání, způsobeného
karcinogenními látkami a činiteli, jež jsou pátým
bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení,
přijímá dne 24. června 1974 toto doporučení, které bude
označováno jako Doporučení o rakovině z povolání, 1974.
- 2 -
I. Všeobecná ustanovení
1. Mělo by být vyvinuto všestranné úsilí, aby karci-
nogenní látky a činitelé, jejichž účinkům pracovníci mohou
být vystaveni při práci, byli nahrazeni látkami a činiteli
nekarcinogenními nebo látkami nebo činiteli méně škodlivými;
při volbě náhradních látek a činitelů by se mělo přihlížet
k jejich karcinogenním, toxickým a jiným vlastnostem.
2. Počet pracovníků vystavených účinkům karcinogenních
látek nebo činitelů a délka a stupeň takového vystavení
by měly být omezeny na minimum slučitelné o bezpečností.
3. 1) Příslušný orgán by měl stanovit opatření na ochra-
nu pracovníků proti ohrožení, které vzniká tím, že jsou vy-
staveni účinkům karcinogenních látek a činitelů.
2) Příslušný orgán by měl udržovat stanovená opatře-
ní na úrovni odpovídající současnému stavu vědomostí
s přihlédnutím ke sborníkům pokynů pro praxi nebo k příruč-
kám vypracovaným Mezinárodním úřadem práce, k závěrům ze
setkání znalců, svolaných Mezinárodním úřadem práce, a
k informacím od jiných příslušných organizací.
4. 1) Zaměstnavatelé by měli vyvinout veškeré úsilí,
aby se užívalo pracovních postupů, při nichž se nevytvářejí
a zejména nerozšiřují do pracovního prostředí karcinogenní
látky nebo činitelé jako hlavní výrobky, mezivýrobky, vedlej-
ší výrobky, odpad nebo jinak.
2) Nelze-li zcela vyřadit karcinogenní látky nebo
činitele, zaměstnavatelé by měli po projednání s pracov-
níky a jejich organizacemi a s přihlédnutím k názorům.
- 3 -
příslušných míst, včetně orgánů pracovního lékařství, uči-
nit všechna vhodná opatření, aby vystavení účinkům takových
látek bylo odstraněno nebo aby počet pracovníků mu vystave-
ných, délka a stupeň účinků byl co nejmenší.
3) V případech, které budou stanoveny příslušným
orgánem, zaměstnavatel by měl učinit opatření pro soustavný
dohled nad délkou a stupněm vystavení účinkům karcinogenních
látek nebo činitelů v pracovním prostředí.
4) Jsou-li karcinogenní látky dopravovány nebo skla-
dovány, měla by být učiněna všechna vhodná opatření, jež by
zabránila jejich unikání nebo kontaminaci.
5. Pracovníci a všechny osoby, které se podílejí na
pracovní činnosti spojené s ohrožením z vystavení účinkům
karcinogenních látek nebo činitelů, by měli zachovávat
stanovené bezpečnostní postupy a správně užívat pomůcek,
jež jsou jim poskytovány pro jejich vlastní ochranu jiných
osob.
II. Preventivní opatření
6. Příslušný orgán by měl periodicky určovat karcino-
genní látky a činitele, u nichž vystavení jejich účinkům
při zaměstnání by mělo být zakázáno nebo podléhat povolení
nebo kontrole, a ty na něž se vztahují jiná ustanovení
tohoto doporučení.
7. Při takovém určování by příslušný orgán měl přihlí-
žet k posledním informacím obsaženým ve sbornících pokynů
pro praxi nebo příručkách vypracovaných Mezinárodním úřadem
- 4 -
práce, k závěrům ze setkání znalců svolaných mezinárodním
úřadem práce a k informacím od jiných příslušných organisa-
cí.
8. Příslušný orgán může povolit výjimku ze zákazu na
základě rozhodnutí, která pro každý jednotlivý případ stanoví
a) potřebná technická, hygienická a osobní ochranná opatře-
ní,
b) lékařský dohled a zkoušky nebo vyšetření, které je třeba
provést,
o) záznamy, které je třeba vést,
d) odbornou kvalifikaci osob, pověřených dohledem nad vysta-
vením účinkům takových látek nebo činitelů,
9. 1) U látek a činitelů, které podléhají povolení nebo
kontrole, příslušný orgán by měl
a) zajistit potřebné posudky, zejména pokud jde o existenci
náhradních látek nebo postupů nebo technická, hygienická
a osobní ochranná opatření, jakož i lékařský dohled
nebo jiné zkoušky či vyšetření, které by měly být
provedeny před přidělením k práci, spojené s vystavením
účinkům uvedených látek a činitelů, během něho a po jeho
skončení;
b) vyžadovat, aby byla zavedena vhodná opatření,
2) Příslušný orgán by měl dále stanovit kritéria pro
stanovení stupně vystavení účinkům zmíněných látek nebo čini-
telů a kde je to vhodné, určit úrovně použitelné jako ukaza-
tele pro dohled nad pracovním prostředím v souvislosti s pře-
depsanými technickými preventivními opatřeními.
- 5 -
měl
10. Příslušný orgán by vydávat rozhodnutí, týkající se
látek a činitelů podle této části doporučení v souladu
s posledním vývojem vědy.
III. Dohled na zdraví pracovníků
11. Melo by být stanoveno zákony nebo jinými právními
předpisy nebo jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní
praxi a podmínkám, že se všichni pracovníci, přikázaní
k práci spojené s vystavením účinkům určených karcinogen-
ních látek a činitelů, pokud je toho třeba, podrobí:
a) lékařskému vyšetření před přidělením k takové práci;
b) periodickým lékařským vyšetřením ve vhodných časových
odstupech;
c) biologickým nebo jiným zkouškám a vyšetřením, pokud
jsou potřebné k vyhodnocení jejich expozice a ke sledo-
vání jejich zdravotního stavu, pokud jde o ohrožení cho-
robou z povolání.
12. Příslušný orgán by měl zajistit, aby pracovníkům
bylo umožněno podrobit se vhodnému lékařskému vyšetření
nebo biologickým nebo jiným zkouškám a vyšetřením i poté,
když už nejsou přiděleni k pracím uvedeným v odstavci 11 to-
hoto doporučení.
13. Vyšetření a zkoušky stanovené v odstavcích 11 a 12.
tohoto doporučení by se měly provádět pokud možno v pracov-
ní době a neměly by být spojeny s žádnými náklady pro pracov-
níky.
- 6 -
14. Jestliže na základě některého opatření, k němuž došlo
podle tohoto doporučení, není vhodné, aby pracovník byl ve
svém normálním zaměstnání nadále vystaven účinkům karcinogenních
látek nebo činitelů, měla by být vyvinuta všemožná snaha o to,
aby takovému pracovníku bylo opatřeno vhodné náhradní zaměst-
nání.
15. 1) Příslušný orgán by měl, kde a jakmile je to možné,
ve spolupráci s jednotlivými zaměstnavateli a představiteli
pracovníků vypracovat a provádět systém předcházení a kontro-
ly rakoviny z povolání, obsahující:
a) zavedení, udržování, uchovávání a převádění údajů;
b) výměnu informací.
2) Při zavádění takového systému údajů a výměny infor-
mací by měl být vzat zřetel na pomoc, kterou mohou poskytnout
mezinárodní a národní organizace, včetně organizací zaměstna-
vatelů a pracovníků a jednotliví zaměstnavatelé.
3) V případě uzavření podniku by se mělo s údaji
a informacemi shromážděnými podle tohoto bodu naložit podle
směrnic příslušného orgánu.
4) V zemi, kde příslušný orgán nezavede takový systém
údajů a informací, měl by zaměstnavatel po projednání s před-
staviteli pracovníků všestranně usilovat o dosažení účelu
tohoto bodu.
IV. Informace a výchova
16. l) Příslušný orgán by měl podporovat epidemiologická
a jiná studia a sbírat a rozšiřovat informace o ohrožení
- 7 -
rakovinou z povolání, popř. ve spolupráci s nadnárodními
a mezinárodními a národními organizacemi, včetně organiza-
cí zaměstnavatelů a pracovníků.
2) Měl by se snažit o stanovení kritérií ke zjiště-
ní karcinogenity látek nebo činitelů.
17. Příslušný orgán by měl pro zaměstnavatele a pracov-
níky vypracovat vhodné výchovné příručky o látkách a čini-
telích, které mohou vyvolat rakovinu z povolání.
18. Zaměstnavatelé by se měli informovat především u pří-
slušného orgánu o ohrožení rakovinou ohledně každé látky nebo
činitele, jichž se užívá nebo zamýšlí užívat v podniku;
je-li podezření z karcinogenity, měli by po projednání s pří-
slušným orgánem rozhodnout, jaká další šetření je třeba pro-
vést.
19. Zaměstnavatelé by měli zajistit, že ve všech přípa-
dech, kdy se užívá karcinogenních látek nebo činitelů, bude
na pracovišti upozorněno vhodným způsobem na ohrožení, jež
z toho vyplývá pro pracovníka, který by mohl být vystaven
účinkům takových látek.
20. Zaměstnavatelé by měli upozorňovat pracovníky před
přidělením práce a pravidelně v jejím dalším průběhu, jakož
i při zavádění nové karcinogenní, látky nebo činitele na ne-
bezpečí z vystavení účinkům karcinogenních látek a činite-
lů a na potřebná opatření.
21. Organizace zaměstnavatelů a pracovníků by měly uči-
nit konkrétní kroky k provádění informačních a výchovných
programů o ohrožení rakovinou z povolání a vyzývat své členy:
- 8 -
aby se plně podíleli na programech o předcházení takovému
ohrožení a jeho kontrole.
V. Provádění opatření
22. Každý členský stát by mol:
a) prostřednictvím zákonů nebo jiných právních předpisů
nebo jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní praxi
a podmínkám učinit taková opatření, včetně stanovení pří-
slušných sankcí, která se jeví potřebná k provedení usta-
novení tohoto doporučení;
b) v souladu s vnitrostátní praxí určit osoby nebo organiza-
ce, které jsou povinny dodržovat ustanovení tohoto dopo-
ručeni;
c) stanovit vhodné inspekční orgány, které budou dohlížet
na provádění ustanovení tohoto doporučení nebo si ověřo-
vat, že se provádí vhodná inspekce,
23. Při provádění tohoto doporučení by se příslušný orgán
měl radit s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů
a pracovníků, jichž se týká.
Úmluva č. 140
Úmluva o placeném studijním volnu
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která
byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu
práce do Ženevy a tam se sešla dne 5. června
1974 na svém padesátém devátém zasedání;
jsouc si vědoma, že Článek 26 Všeobecná deklarace
lidských práv vyhlašuje, že každý má právo na
vzdělání,
jsouc si dále vědoma ustanovení, obsažených v existujících
mezinárodně pracovních doporučeních o odborná pří-
pravě a ochraně představitelů pracovníků, která se
týkají dočasného uvolnění pracovníků nebo jim za-
ručují volno k účasti na vzdělávacích nebo výchov-
ných programech,
majíc na zřeteli, že potřeba stálého vzdělávání a výchovy,
odpovídající vědeckému a technickému rozvoji a vývo-
ji hospodářských a sociálních vztahů, vyžaduje vhod-
ná opatření ohledně volna ke vzdělávání a výchově,
jež by odpovídala novým snahám, potřebám a cílům
sociální, hospodářské, technické a kulturní povahy,
majíc na zřeteli, že by se na placené studijní volno mělo
pohlížet jako na jeden z prostředků, jimiž se vyhovu-
je skutečným potřebám jednotlivých pracovníků v sou-
časné společnosti,
domnívajíc se, že by placené studijní volno mělo být
pojímáno v souvislosti s politikou stálého vzdělá-
váni a výchovy, jež by se postupně a účinně prováděla,
- 2 -
rozhodnuvši přijmout některé návrhy, týkající se
placeného studijního volna, jež jsou čtvrtým
bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu
úmluvy,
přijímá dne 24 června 1974 tuto úmluvu, která bude
označována jako Úmluva o placeném studijním volnu,
1974:
Článek 1
V této úmluvě výraz ,,placené studijní volno" zna-
mená volno poskytnuté pracovníku ke vzdělávacím účelům
po stanovenou dobu v pracovní době s přiměřenými příspěv-
ky v penězích.
Článek 2
Každý členský stát stanoví a bude provádět způso-
bem odpovídajícím vnitrostátním podmínkám a praxi a,
je-li toho třeba postupně, politiku prosazující poskyto-
vání placeného studijního volna:
a) k odborné přípravě na všech stupních;
b) k všeobecnému, sociálnímu a občanskému vzdělá-
vání;
c) k odborářské výchově.
- 3 -
Článek 3
Takové politika má přispívat, a to je-li toho třeba
za různých podmínek:
a) k získání, zlepšení a přizpůsobení kvalifikace
potřebné k výkonu povolání nebo funkce, i k postu-
pu v zaměstnání a jeho stálosti se zřetelem k vě-
deckému a technickému rozvoji a hospodářským a
strukturálním změnám;
b) k odborné a aktivní účasti pracovníků a jejich před-
stavitelů na životě podniku a společenství;
c) k lidskému, sociálnímu a kulturnímu vzestupu pracov-
níků a
d) všeobecně k podpoře vhodného stálého vzdělávání a od-
borné přípravy, jež umožňují pracovníkům vyhovět sou-
časným požadavkům.
Článek 4
Tato politika má přihlížet ke stupni rozvoje a
k zvláštním potřebám země a různých odvětví činnosti a
má být skloubena s celkovou politikou zaměstnanosti,
vzdělávání a odborné přípravy a délkou pracovní doby
s náležitým zřetelem, je-li toho třeba, ke kolísání délky
pracovní doby nebo rozsahu práce, podmíněným ročním obdo-
bím.
Článek 5
Placené studijní volno může být přiznáno vnitrostát-
ním zákonodárstvím, kolektivními smlouvami, rozhodčími
- 4 -
výroky nebo jakýmkoli jiným způsobem odpovídajícím vnitro-
státní praxi.
Článek 6
Veřejné orgány, organizace zaměstnavatelů a pracovníků,
instituce a organizace poskytující vzdělání a odbornou pří-
pravu se mají podílet způsobem odpovídajícím vnitrostátním,
podmínkám a praxi na stanovení a provádění politiky prosa-
zující placené studijní volno.
Článek 7
Financování opatření týkajících se placeného studijního
volna má být zajištěno pravidelným přiměřeným způsobem,
odpovídajícím vnitrostátní praxi.
Článek 8
Placené studijní volno nesmí být pracovníkům odepřeno
z důvodů rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politic-
kého přesvědčení, národnosti nebo sociálního původu.
Článek 9
Je-li toho třeba, je třeba přijmout zvláštní ustano-
vení o placeném studijním volnu:
a) jestliže některé zvláštní skupiny pracovníků, jako
např. pracovníci v malých podnicích, zemědělští nebo
jiní pracovníci, kteří bydlí v odloučených oblastech,
pracovníci zaměstnaní na směny nebo pracovníci se závaz -
ky vůči rodině, jen obtížně mohou být zahrnuty pod obec-
nou úpravu;
- 5 -
b) jestliže zvláštní skupiny podniků, jako např. malé
nebo sezónní podniky, jen obtížně mohou být zahrnuty
pod obecnou úpravu, a to za předpokladu, že pracovníci
těchto podniků nebudou vyloučeni z výhod placeného
studijního volna.
Článek 10
Podmínky pro přiznání placeného studijního volna
pracovníkům mohou být rozdílné podle toho, zda se takové
volno poskytuje
a) k odborné přípravě na všech stupních;
b) k všeobecnému, sociálnímu nebo občanskému vzdělávání;
c) k odborářské výchově.
Článek 11
Doba placeného studijního volna se má započítávat
do doby zaměstnání rozhodné pro stanovení nároků na sociál-
ní dávky a jiných práv, plynoucích z pracovního poměru
podle toho, co je stanoveno vnitrostátním zákonodárstvím,
kolektivními smlouvami, rozhodčími výroky nebo jiným způ-
sobem odpovídajícím vnitrostátní praxi.
Článek 12
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny gene-
rálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 13
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárod-
ní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generál-
ním ředitelem.
- 6 -
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generál-
ní ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát. tato úmluva nabude
účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho
ratifikace.
Článek 14
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu,
může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato
úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generál-
nímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše.
Výpověď nabyde účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu
a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku bě-
hem roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak
uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další
desetiletá období a poté ji bude moci vypovědět vždy po
uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto
článku.
Článek 15
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí
všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech
ratifikací a výpovědí, které mu členovo organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis
poslední ratifikace, nutné k tomu, aby úmluva nabyla účin-
nosti, generální ředitel upozorní členské štáty Organizace
na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
- 7 -
Článek 16
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí
generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle
článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech
ratifikacích a výpovědích, která zapsal podle ustanovení
předchozích článků.
Článek 17
Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli
to bude považovat za nutné, předloží generální konferen-
ci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je
záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku
její úplná nebo částečné revize.
Článek 18
novou úmluvu
1. Přijme-li generální konference revidující úplně
nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva
jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem
způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy
bez ohledu na ustanovení článku 14, a to s výhra-
dou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účin-
nosti tato úmluva přestane být členským státům
otevřena k ratifikaci.
- 8 -
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě
a obsahu pro ty členské státy, které Ji ratifikovaly
a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 19
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stej-
nou platnost.