Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v. o.
130
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Italskou republikou, podepsaná v Praze dne 10. října 1975
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistic-
ké republiky souhlasí s Konzulární úmluvou mezi
Československou socialistickou republikou a Ital-
skou republikou, podepsanou v Praze dne 10. října
1975.
2
Důvodová zpráva
1.
Konzulární styky mezi ČSSR a Itálií byly až do-
sud upraveny Konzulární úmluvou, podepsanou dne
1. března 1924 v Římě. Tato úmluva, která byla
sjednána ještě v době fašistické vlády v Itálii, je
zastaralým dokumentem, který neodpovídá součas-
ným podmínkám vzájemných vztahů mezi oběma
státy. Oprava, kterou obsahuje, neodpovídá ani vý-
voji mezinárodního práva v oblasti konzulárních
styků, který byl ovlivněn zejména přijetím mnoho-
stranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích
v roce 1963. Vídeňská úmluva kodifikovala a v ně-
kterých směrech i pokrokovým způsobem rozvinula
pravidla konzulárního práva, která až do té doby
byla pouze pravidly obyčejového práva. Vzhledem
k této své povaze a k tomu, že jejími stranami je
více než 60 států, Vídeňská úmluva o konzulárních
stycích je považována za určitý standard v této
právní oblasti. Avšak vzhledem k tomu, že její pra-
vidla jsou v některých směrech pouze rámcová
(např. v oblasti konzulárních funkcí), státy uzaví-
rají dvoustranné konzulární úmluvy, které tyto
otázky upravují způsobem, který odpovídá specifice
a potřebám jejich vzájemných vztahů. Navíc se
v poslední době v dvoustranných konzulárních
úmluvách projevuje tendence k rozšíření výsad a
imunit konzulárních úřadů a jejich členů, prosa-
zovaná SSSR a ostatními socialistickými státy.
Z těchto důvodů také došlo ke sjednání nové Kon-
zulární úmluvy mezi ČSSR a Itálií. Úmluva byla po-
depsána dne 10. října 1975 v Praze.
Současnou úroveň vzájemných styků mezi ČSSR
a Itálií je možno hodnotit kladně. K rozvoji docház
v oblasti hospodářské, kde Itálie patří k nejvýznam
nějším partnerům ČSSR z řad kapitalistických stá
tů, pokud jde o obchodní výměnu, a významnou rolí
hraje i vzájemná výměna v oblasti kulturní. V po
slední době došlo i k aktivizaci politických styků
a realizovala se řada kontaktů a návštěv na poli
tické úrovni, které vytvořily předpoklady k dalšímu
rozvoji vzájemných vztahů.
Obdobně jako s Itálií, ČSSR sjednala v posled
nich letech dvoustranné konzulární úmluvy s ně
kolika dalšími kapitalistickými státy. Patří sen
konzulární úmluva s Francií, podepsaná v r. 1969
s USA, podepsaná v r. 1973, a s Velkou Británií
podepsaná v r. 1975. V r. 1974 byla podepsána Kon
zulární úmluva mezi ČSSR a Indií.
Také Itálie sjednala v poslední době konzulární
úmluvy s některými socialistickými státy - např
s SSSR a BLR.
II.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Itálií je roz
dělena do čtyř hlav. Hlava I obsahuje v čl. 1 defi-
nice pojmů používaných v úmluvě. Její další usta-
novení se týkají zřízení konzulárního úřadu (čl. 2),
Jmenování a přijetí vedoucího konzulárního úřadu
(čl. 3), výkonu funkce dočasného vedoucího kon-
zulárního úřadu (čl.
4), občanství konzulárních
úředníků (čl. 6), odvolání konzulárního úředníka
nebo jiného člena konzulárního úřadu (čl.
7),
ukončení funkcí člena konzulárního úřadu (čl. 9).
Hlava II úmluvy upravuje výsady a imunity
konzulárního úřadu a jeho členů. Úvodní čl. 10 této
hlavy ukládá přijímajícímu státu povinnost plně
usnadnit výkon funkcí konzulárního úřadu a jeho
členů a učinit nezbytná opatření k tomu, aby kon-
zulární úřad a jeho členové mohli požívat práv, vý-
sad a imunit stanovených v úmluvě. Přijímající stát
je rovněž povinen jednat s konzulárními úředníky
s náležitou úctou a učinit všechna potřebná opa-
tření k zajištění jejich ochrany, svobody a důstoj-
nosti. Jednotlivé výsady a imunity jsou poté po-
drobně upraveny v jednotlivých ustanoveních této
hlavy. K nejdůležitějším patří vynětí konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců z jurisdikce
přijímajícího státu, pokud jde o jednání při výkonu
jejich úředních funkcí, které se však netýká odpo-
vědnosti vyplývající z nesplnění smlouvy nebo za
škody způsobené dopravními prostředky (čl. 13).
Čl. 14 se týká případů, kdy je konzulární úředník
nebo konzulární zaměstnanec trestně stíhán. Kon-
zulární úředník může být zatčen nebo vzat do vaz-
by pouze v případě úmyslného trestného činu, na
nějž je stanoven trest s horní
hranicí trestní sazby
nejméně 5 let (a v souladu s čl. 13 pochopitelně
tehdy, nejde-li o jednání při výkonu úředních funk-
cí). Toto ustanovení tak konkretizuje rámcové usta-
novení čl. 41 Vídeňské úmluvy o konzulárních sty-
cích, upravující tutéž otázku. V případě trestního
řízení proti konzulárnímu úředníkovi je zachována
povinnost jednat s ním s úctou odpovídající jeho
úřednímu postavení a způsobem, který by co nej-
méně narušoval jeho funkci.
Druhým důležitým ustanovením hlavy II úmlu-
vy je čl. 17, stanovící nedotknutelnost budov a po-
zemků používaných pro konzulární účely a sídla
vedoucího konzulárního úřadu, jestliže se nalézá
ve stejné budově, v níž jsou umístěny konzulární
místnosti. Toto ustanovení zahrnuje povinnost or-
gánů přijímajícího státu poskytnout těmto místnos-
tem ochranu a zajistit zákaz vstupu do nich bez
souhlasu vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího
diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby
určené jedním z nich. Na rozdíl od čl. 31 Vídeňské
úmluvy o konzulárních stycích čl. 17 poskytuje
konzulárním místnostem a sídlu vedoucího konzu-
lárního úřadu širší ochranu, neboť zákaz vstupu je
absolutní a nepočítá s výjimkou pro případ požáru
3
nebo jiné živelní pohromy, jak to činí čl. 31 Vídeň-
ské úmluvy o konzulárních stycích.
Ostatní ustanovení hlavy II úmluvy se týkají
používání vlajky vysílajícího státu (čl. 11), získání
místností pro konzulární úřad (čl. 12), svědeckých
výpovědí členů konzulárního úřadu (čl. 15), vzdání
se vynětí z jurisdikce, pokud jde o člena konzulár-
ního úřadu (čl. 16), nedotknutelnosti archivů a do-
kumentů konzulárního úřadu (čl. 18), osvobozeni
od osobních a veřejných služeb (čl. 19), osvobození
od povinností, pokud jde o registraci a povoleni
k pobytu (čl. 20), vynětí ze sociálního zabezpečení
(čl. 21), daňové osvobození (čl. 22), celní osvobo-
zení (čl. 23), svobody spojení (čl. 26) a svobody
pohybu (čl. 27).
Hlava III úmluvy upravuje výkon vlastní čin-
nosti konzulárního úřadu, který spočívá ve výkonu
konzulárních funkcí. Čl. 28 stanoví základní zásady
výkonu konzulární činnosti: Konzulární úředník je
oprávněn chránit práva a zájmy vysílajícího státu
a Jeho občanů, včetně právnických osob, podporo-
vat styky mezi přijímajícím a vysílajícím státem
v nejrůznějších oblastech a zjišťovat všemi zákon-
nými prostředky stav a vývoj obchodního, hospo-
dářského, kulturního a vědeckého života v přijíma-
jícím státě a podávat o nich zprávy vládě vysílají-
cího státu a poskytnout informace zúčastněným
osobám. Hlava III pak upravuje podrobně výkon
jednotlivých konzulárních funkcí spočívajících
v zastupování občanů vysílajícího státu (čl. 30),
výkonu matričních a notářských úkonů (čl. 32, 33,
34), doručování písemností (čl. 38), v úkonech
v oblasti dědického řízení (čl. 39, 40, 41), pomoci
lodím a letadlům (čl. 44, 45, 46) a dalších. Upra-
vuje rovněž styk konzulárních úředníků s orgány
přijímajícího státu (čl. 29) a jejich spojení s ob-
čany vysílajícího státu (čl. 43).
Závěrečná ustanovení obsahuje hlava IV úmlu-
vy. Čl. 49 stanoví důležitou povinnost osob požíva-
jících výsad a imunit podle úmluvy, dbát právních
předpisů přijímajícího státu a nevměšovat se do
jeho vnitřních věcí.
Podle čl. 53 úmluva nahrazuje a ruší starou
konzulární úmluvu mezi oběma státy z r. 1924.
Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost tři-
cátého dne po dni výměny ratifikačních listin.
Úmluva ve smyslu čl. 36 odst. 3 ústavního zá-
kona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění ústav-
ního zákona č. 125/1970 Sb., vyžaduje před svou
ratifikací souhlas Federálního shromáždění.
V Praze dne 6. května 1976
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
4
KONZULÁRNÍ OMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou
Prezident Československé socialistické repub-
liky
a prezident Italské republiky,
vedeni přáním stanovit pravidla, jež by platila
v konzulárních stycích mezi oběma státy, a rozvíjet
tyto styky v duchu přátelství a spolupráce,
rozhodli se uzavřít konzulární úmluvu a jme-
novali za tímto účelem svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické repub-
liky
dr. Dušana Spáčila
náměstka ministra zahraničních věcí Českoslo-
venské socialistické republiky
prezident Italské republiky
Francesca Cattaneie
státního podtajemníka ministerstva zahranič-
ních věcí Italské republiky,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali
v dobré a náležité formě, a dohodli se na těchto
ustanoveních:
HLAVA I
DEFINICE A VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Článek l
Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy
tento význam:
a) ,,konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;
b) ,,konzulární obvod" je území určené konzulár-
nímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) ,,vedoucí konzulárního úřadu" je každá osoba
pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala
povinnosti spojené s touto funkcí;
d) ,,konzulární úředník" je každá osoba, včetně
vedoucího konzulárního úřadu, pověřená v té-
to funkci výkonem konzulárních funkcí;
e) ,,konzulární zaměstnanec" je každá osoba za-
městnaná v administrativních nebo technic-
kých službách konzulárního úřadu;
f ) ,,člen služebního personálu" je každá osoba za-
městnaná v domácích službách konzulárního
úřadu;
g) ,,členové konzulárního úřadu" jsou konzulární
úředníci, konzulární zaměstnanci a členové
služebního personálu;
h) ,,členové konzulárního personálu" jsou konzu-
lární úředníci kromě vedoucího konzulárního
úřadu, konzulární zaměstnanci a členové slu-
žebního personálu;
i) ,,člen soukromého personálu" je osoba zaměst-
naná výlučně v soukromých službách člena
konzulárního úřadu;
j) ,,rodinní příslušníci" jsou příbuzní dotyčné
osoby, kteří s ní žiji na její náklady ve spo-
lečné domácnosti;
k) ,,konzulární místnosti" jsou budovy a části bu-
dov a pozemky k nim příslušející, používané
výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez
ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
1) ,,konzulární archivy" zahrnují všechny listiny,
dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, zá-
znamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu
spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kterou-
koliv částí zařízení, určenou k jejich ochraně
a uložení.
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a kon-
zulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a
podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Dodatečné změny sídla konzulárního úřadu,
jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může
provést vysílající stát pouze se souhlasem přijíma-
jícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímají-
cího státu je zapotřebí rovněž ke zřízení úřadovny
tvořící součást konzulárního úřadu, umístěné mimo
sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán
k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijí-
majícího státu, nazývaného exequatur, které je udě-
lováno po předložení konzulského patentu.
2. Konzulský patent musí osvědčovat jméno,
příjmení a třídu vedoucího konzulárního úřadu,
konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
3. Stát, který odmítá udělit exequatur, není po-
vinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmít-
nutí.
4. Do té doby, než mu bude uděleno exequatur,
může být vedoucí konzulárního úřadu přijat pro-
5
zatímně k výkonu svých funkcí. V tomto případě se
budou na něho vztahovat ustanovení této Úmluvy.
Č l á n e k 4
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu vy-
konávat své funkce z jakýchkoliv důvodů, nebo
je-li místo vedoucího konzulárního úřadu uprázd-
něno, může vysílající stát funkcí dočasného vedou-
cího konzulárního úřadu pověřit konzulárního
úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního
úřadu nebo člena diplomatického personálu diplo-
matické mise; jméno této osoby bude předem sdě-
leno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu
se poskytují práva, výsady a Imunity, jichž požívá
podle této Úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
3. Jestliže je člen diplomatického personálu
diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím
státě pověřen vysílajícím státem funkcí dočasného
vedoucího konzulárního úřadu za podmínek uvede-
ných v odstavci 1 tohoto článku, bude, pokud při-
jímající stát proti tomu nevznese námitky, i nadále
požívat diplomatických výsad a imunit.
Článek 5
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu přijat,
byť i prozatímně, k výkonu svých funkcí, vyrozumí
o tom přijímající stát ihned příslušné orgány kon-
zulárního obvodu a učiní opatření, aby mohl vyko-
návat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat
výhod vyplývajících z této Úmluvy.
Článek 6
Konzulární úředníci musí být občané vysílají-
cího státu.
Článek 7
1. Přijímající stát může kdykoli a bez udání
důvodů svého rozhodnutí oznámit vysílajícímu stá-
tu, že některý konzulární úředník je persona non
grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního per-
sonálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající
stát tuto osobu odvolá nebo ukonči její funkce na
konzulárním úřadě. Pokud přijímající stát učiní
toto oznámení dříve, než osoba jmenovaná do funk-
ce člena konzulárního úřadu přijede na jeho území,
vysílající stát musí jmenování odvolat.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene
vyhovět v rozumné době závazkům, které má podle
odstavce 1 tohoto článku, může přijímající stát po-
dle povahy případu odejmout příslušné osobě exe-
guatur nebo přestat ji považovat za člena konzu-
lárního personálu.
Článek 8
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu se bude písemně oznamovat:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich
příjezd po jmenování na konzulární úřad, je-
jich konečný odjezd nebo skončení jejich funk-
cí a všechny další změny týkající se jejich
po-
stavení, které mohou nastat během jejich
služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušní-
ka člena konzulárního úřadu a tam, kde to při-
padá v úvahu, případy, kdy osoba se stane
nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého
personálu a tam, kde to připadá v úvahu, skon-
čení jejich služby;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob used-
lých v přijímajícím státě, pokud jde o členy
konzulárního úřadu nebo členy soukromého
personálu.
2. Příjezd a konečný odjezd bude oznamován
v rozumné lhůtě předem.
Článek 9
Funkce člena konzulárního úřadu končí ze-
jména:
a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu stá-
tu o tom, že jeho funkce skončily;
b) odvoláním exequatur;
c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu stá-
tu, že ho přijímající stát přestal považovat za
člena konzulárního personálu v případech
předvídaných v článku 7 odst. 2.
HLAVA II
VÝSADY A IMUNITY
Článek 10
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí
konzulárního úřadu, konzulárních úředníků a kon-
zulárních zaměstnanců. Učiní nezbytná opatření,
aby konzulární úřad, konzulární úředníci a konzu-
lární zaměstnanci mohli požívat práv, výsad a imu-
nit stanovených v této Úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat s konzulárními
úředníky s náležitou úctou a učiní všechna potřeb-
ná opatření k zajištění jejich ochrany, svobody a
důstojnosti.
Článek 11
1. Vysílající stát má právo používat v přijímají-
cím státě svou státní vlajku a státní znak ve shodě
s ustanoveními tohoto článku.
6
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vy-
věšena a státní znak umístěn na budově konzulár-
ního úřadu a na jeho vchodu, na sídle vedoucího
konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostřed-
cích, když se jich používá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva poskytnutého tímto člán-
kem bude se přihlížet k právním předpisům a zvyk-
lostem přijímajícího státu.
Článek 12
1. Přijímající stát bud usnadní na svém území
ve shodě se svými právními předpisy vysílajícímu
státu získání místností nutných pro konzulární
úřad nebo mu pomůže opatřit místnosti jiným způ-
sobem.
2. V případě potřeby rovněž pomůže konzulár-
nímu úřadu při získání vhodného ubytování pro
jeho členy.
Článek 13
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměst-
nanci jsou vyňati z jurisdikce přijímajícího státu,
pokud jde o jednání při výkonu jejich konzulárních
funkcí.
2. Toto vynětí se však netýká odpovědnosti
konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnan-
ců vyplývající z nesplnění smlouvy nebo za škody
způsobené vozidlem, lodi nebo letadlem.
Článek 14
1. V případě, kdy je proti konzulárnímu úřed-
níkovi vedeno trestní řízení, bude s ním jednáno
s úctou odpovídající jeho úřednímu postavení a
způsobem, který by co nejméně narušoval jeho
funkci.
2. Konzulární úředník může být zatčen nebo
vzat do vazby pouze v případě úmyslného trest-
ného činu, z něhož Je obviňován a na který je sta-
noven trest s horní hranicí trestní sazby nejméně
5 let odnětí svobody. Příkaz, kterým je konzulární
úředník zbaven osobní svobody, musí být ve všech
případech vydán řádným justičním orgánem.
3. Je-li konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec trestně stíhán nebo zatčen nebo vzat
do vazby, příslušné orgány jsou povinny nepro-
dleně informovat vedoucího konzulárního úřadu
vysílajícího státu. Jsou-li takováto opatření činěna
proti jemu samému, přijímající stát je povinen
o tom informovat vysílající stát diplomatickou
cestou.
Příslušné řízení bude vedeno a uzavřeno co
nejrychleji.
4. Výsledek jakéhokoli trestního řízení týkají-
cího se konzulárního úředníka nebo konzulárního
zaměstnance vysílajícího státu musí být neprodle-
ně sdělen příslušným orgánem konzulárnímu
úřadu.
Jestliže však je řízení vedeno proti vedoucímu
konzulárního úřadu, sdělení bude přijímacím stá-
tem učiněno vysílajícímu státu diplomatickou
cestou.
Článek 15
1. Členově konzulárního úřadu mohou být vy-
zváni, aby se dostavili Jako svědci k soudnímu
nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci a
členové služebního personálu nesmějí, s výjimkou
případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, od-
mítnout vypovídat jako svědci. Odmítne-li konzu-
lární úředník vypovídat jako svědek, nesmí vůči
němu být uplatněno žádné donucovací opatření
nebo trest.
2. Orgán požadující od konzulárního úředníka
svědectví nesmí narušovat výkon jeho funkcí. Tam,
kde je to možné, může přijmout svědectví v jeho
obydlí nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout
od něho písemné prohlášení týkající se svědectví.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci nemají povinnost vypovídat jako svědci
o věcech spojených s výkonem jejich funkcí nebo
předkládat úřední korespondenci a dokumenty
těchto věcí se týkající. Jsou rovněž oprávněni od-
mítnout podat posudek jako znalci právních před-
pisů vysílajícího státu.
Článek 16
1. Vysílající stát se může, pokud jde o člena
konzulárního úřadu, vzdát výsad a
imunit uvede-
ných v článcích 13 a 14.
2. Toto vzdání se musí být, s výjimkou usta-
novení odstavce 3 tohoto článku, ve všech přípa-
dech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu
státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec podá návrh na zahájení řízení ve věci,
v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku
13, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud
jde o žaloby navzájem přímo související s žalob-
ním návrhem jím podaným.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech ob-
čanskoprávních nebo správních neznamená vzdát
se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon
rozsudku; této Imunity je nutno vzdát se zvlášť.
Článek 17
1. Budovy nebo části budov a pozemky k nim
náležející používané výlučně pro konzulární účely
jsou nedotknutelné.
Orgány přijímajícího státu do nich nemohou
vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního úřa-
7
du, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu
nebo osoby určené Jedním z nich.
Ustanovení tohoto článku se rovněž použijí,
pokud jde o sídlo vedoucího konzulárního úřadu,
za podmínky, že je určeno výlučně k tomuto účelu
a že se nalézá ve stejné budově, v níž jsou umís-
těny konzulární místnosti.
2. Přijímající stát má povinnost podniknout
všechna potřebná opatření k ochraně konzulárních
místností proti každému napadení nebo poškození
a k zabránění porušení klidu konzulárního úřadu
nebo újmy na jeho důstojnosti.
3. Konzulární místnosti, jejich zařízení a ma-
jetek konzulárního úřadu, stejně jako jeho do-
pravní prostředky nemohou být žádnou formou
zabrány pro účely národní obrany nebo veřejné
potřeby. V případě, že je nutno provést vyvlastnění
k těmto účelům, budou učiněna všechna vhodná
opatření k tomu, aby bylo zabráněno narušení vý-
konu konzulárních funkcí a aby vysílajícímu státu
byla poskytnuta okamžitá, přiměřená a efektivní
náhrada.
Článek 18
Konzulární archivy a dokumenty jsou vždy a
všude nedotknutelné. V konzulárních archivech
mohou být uloženy pouze dokumenty úřední po-
vahy.
Článek 19
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního
úřadu a jejich rodinné příslušníky od všech osob-
ních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a
od vojenských povinností, jako jsou rekvizice, vo-
jenské kontribuce a ubytování vojska.
Článek 20
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnan-
ci a jejich rodinní příslušnici jsou vyňati ze všech
povinnosti uložených právními předpisy přijímají-
cího státu, pokud jde o registraci cizinců a povo-
lení k pobytu.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však
nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou
stálými zaměstnanci vysílajícího státu nebo kteří
vykonávají soukromé výdělečné povolání v přijí-
majícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 21
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto
článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud
jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát,
a jejích rodinní příslušnici vyňati z ustanovení
o sociálním zabezpečeni, která platí v přijímajícím
státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku
se vztahuje také na členy soukromého personálu,
kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů konzulár-
ního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo ne-
jsou v něm trvale usedli a
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním za-
bezpečení platné ve vysílajícím státě nebo ve
třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající
osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v od-
stavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které
ukládají ustanovení o sociálním zabezpečení přijí-
majícího státu zaměstnavatelům.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto
článku nebrání dobrovolné účasti na systému so-
ciálního zabezpečení přijímajícího státu za před-
pokladu, že účast na něm je přijímajícím státem
dovolena.
Článek 22
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměst-
nanci a jejich rodinní příslušníci jsou osvobozeni
ode všech daní a poplatků, a to osobních nebo věc-
ných, celostátních, oblastních a místních, s výjim-
kou:
a) nepřímých dani, jež bývají obvykle zahrnuty
v ceně zboží nebo služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitosti
na území přijímajícího státu, s výhradou usta-
novení článku 25;
c) dědických daní a poplatků z převodu majetku
vybíraných přijímajícím státem, s výhradou
ustanovení odstavce b) článku 24;
d) dani a poplatků ze soukromých příjmů, včetně
výnosu z kapitálu, který má svůj pramen v při-
jímajícím státě, a z majetkových dani vztahu-
jících se na Investice vložené do obchodních
nebo finančních podniků v přijímajícím státě;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytováni
zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kolko-
vých poplatků, s výhradou ustanovení článku
25.
2. Členové služebního personálu jsou osvobo-
zeni od daní a poplatků ze mzdy, kterou dostávají
za své služby.
3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměst-
návají osoby, jejichž příjmy nebo mzdy jsou po-
drobeny dani z přijmu v přijímajícím státě, musí
plnit povinnosti, které právní předpisy tohoto stá-
tu ukládají zaměstnavatelům, pokud jde o vybíráni
daně z přijmu.
8
Článek 23
1. Přijímající stát v souladu s právními před-
pisy, které přijme, povolí dovoz a poskytne osvo-
bození ode všech celních dávek, daní a ostatních
poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu
a podobné služby:
a) u předmětů, včetně automobilů určených pro
úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu kon-
zulárních úředníků a jejich rodinných přísluš-
níků žijících s nimi ve společné domácnosti,
včetně předmětů určených pro jejich počáteč-
ní zařízení. Předměty určené pro spotřebu ne-
smějí přesáhnout množství nutné pro přímou
spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a
osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku,
pokud jde o předměty dovezené při jejich nástupu
do úřadu.
3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární
úředníky a jejich rodinné příslušníky jsou osvobo-
zena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta
pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněn-
ce, že obsahují jiné předměty než uvedené v pod-
odstavci b) odstavce 1 tohoto článku nebo před-
měty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán práv-
ními předpisy přijímajícího státu, nebo na které
se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě.
Taková prohlídka může být provedena pouze v pří-
tomnosti dotyčného konzulárního úředníka nebo
jeho rodinného příslušníka.
Článek 24
Přijímající stát v případě úmrtí člena konzu-
lárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka:
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého
s výjimkou majetku, který byl získán v přijí-
majícím státě a jehož vývoz je zakázán v době
jeho smrti;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní
dědické poplatky ani poplatky z převodu ma-
jetku, pokud jde o movitý majetek, který byl
na území přijímajícího státu pouze v důsledku
pobytu zesnulého v tomto státě jako člena
konzulárního úřadu nebo rodinného příslušní-
ka člena konzulárního úřadu.
Článek 25
1. Konzulární místnosti a sídlo vedoucího kon-
zulárního úřadu, jejichž vlastníkem nebo nájem-
cem je vysílající stát nebo kterákoli osoba jedna-
jící jeho jménem, jsou osvobozeny od všech celo-
státních, oblastních nebo místních dani a poplatků,
s výjimkou poplatků vybíraných za poskytování
zvláštních služeb.
2. Daňová osvobození uvedená v odstavci 1 to-
hoto článku se nevztahují na daně a poplatky,
které mají podle právních předpisů přijímajícího
státu platit osoby vstupující do smluvního poměru
s vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho
jménem.
Článek 26
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svo-
bodu spojení konzulárního úřadu pro všechny
úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými
misemi a ostatními konzulárními úřady vysílající-
ho státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad
používat všech vhodných spojovacích prostředků,
včetně diplomatických nebo konzulárních kurýrů,
diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kó-
dovaných nebo šifrovaných zpráv. Rádiovou vysí-
lací stanici může však konzulární úřad zřídit a po-
užívat pouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu
je nedotknutelná. Výrazem
,,úřední koresponden-
ce" se rozumí veškerá korespondence mající vztah
ke konzulárnímu úřadu a Jeho funkcím.
3. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí
být opatřeny zřetelným vnějším označením jejich
povahy a mohou obsahovat pouze úřední korespon-
denci a dokumenty nebo předměty určené výlučně
k úřednímu použití.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevře-
no ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány
přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat,
že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední ko-
respondenci, dokumenty nebo předměty určené
výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby za-
vazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpo-
vědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže orgá-
ny vysílajícího státu takovou žádost odmítnou,
bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno ka-
pitánu lodi nebo civilního letadla, které má přistát
na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být
vybaven úřední listinou označující počet zásilek
tvořících konzulární zavazadlo, nebude však pova-
žován za konzulárního kurýra. Po projednání s pří-
slušnými místními orgány může konzulární úřad
pověřit některého ze svých členů, aby převzal uve-
dené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi
nebo letadla nebo mu je předal.
Článek 27
S výhradou právních předpisů přijímajícího
státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo
upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí přijí-
mající stát všem členům konzulárního úřadu svo-
bodu pohybu a cestování na svém území.