Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v. o.
133
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi československou socialistickou republikou
a Kyperskou republikou, podepsaná v Praze dne 12. května 1976
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Kyperskou republikou, podepsanou v Praze dne
12. května 1976.
2
Důvodová zpráva
I.
Vztahy mezi ČSSR a Kyperskou republikou se
od samého počátku, kdy vznikla Kyperská republika
jako samostatný stát, tj. od r. 1960, rozvíjely velmi
příznivé. ČSSR, spolu s ostatními socialistickými
státy, se jejich rozvojem snažila podpořit meziná-
rodně politické postavení Kyperské republiky a její
zahraniční politiku zaměřenou na neúčast ve vo-
jenských blocích a upevňování spolupráce se socia-
listickými státy.
Postupně také docházelo ke smluvní úpravě
jednotlivých oblastí vzájemných vztahů. Byla uza-
vřena obchodní a platební dohoda, dohoda o vědec-
kotechnické spolupráci, dohoda o spolupráci ve
zdravotnictví, kulturní dohoda, dohoda o spolupráci
v oblasti cestovního ruchu, letecká dohoda a další.
Tento pozitivní vývoj byl narušen událostmi, ke
kterým došlo na Kypru v r. 1974. Čs. zahraniční po-
litika je po těchto událostech nadále zaměřena na
podporu nezávislosti, svrchovanosti a územní celist-
vosti Kyperské republiky, na posílení jejího meziná-
rodního postavení a na podporu její politiky nean-
gažovanosti. Proto čs. zahraniční politika ve vztahu
ke Kyperské republice i nadále usiluje o další rozvoj
vzájemných vztahů mezi oběma státy.
Jednou z důležitých oblastí, do které se tento
rozvoj promítá, je oblast konzulárních styků. Tato
oblast bude ovlivněna zejména rostoucím turistic-
kým ruchem, v jehož rámci stále větší počet čs.
občanů navštěvuje Kypr, a zamýšleným zaměstná-
váním kyperských dělníků v ČSSR. Proto je žádoucí,
aby tato důležitá oblast vzájemných vztahů byla
rovněž smluvně upravena, což zajistí Konzulární
úmluva mezi Československou socialistickou repub-
likou a Kyperskou republikou, sjednaná v Praze dne
12. května 1976.
II.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Kyperskou re-
publikou vychází z moderní koncepce právní úpravy
konzulárních styků, kterou prosazují socialistické
státy jak při uzavírání dvoustranných konzulárních
úmluv mezi sebou, tak i při uzavírání konzulárních
úmluv s nesocialistickými státy. Nejvýznamnějším
rysem této koncepce je snaha o maximální rozšíření
výsad a imunit poskytovaných konzulárním úřadům
a jejich členům, a to až na úroveň, na níž jsou vý-
sady a imunity poskytovány diplomatickým misím
a jejich personálu.
ČSSR uplatnila tuto koncepci v nových konzu-
lárních úmluvách, které byly v nedávné době sjed-
nány s řadou socialistických států, a usilovala o její
prosazení i pří jednáních o konzulárních úmluvách
s kapitalistickými štáty. Ve značné míře se toto
pojetí podařilo prosadit zejména v Konzulární
úmluvě mezi ČSSR a USA, podepsané v r. 1973, a
v Konzulární úmluvě mezi ČSSR a Velkou Británií,
která byla podepsána v r. 1975.
III.
Část I Úmluvy obsahuje definice pojmů v Omlu-
vě používaných.
Část II Úmluvy upravuje zřizování konzulár-
ních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců. Podle této úpravy zří-
zení konzulárního úřadu na území přijímajícího
státu podléhá jeho souhlasu (čl. 2). Souhlas přijíma-
jícího státu je rovněž vyžadován ke jmenování ve-
doucího konzulárního úřadu (čl. 3). Podle čl. 5
konzulárním úředníkem může být pouze občan vy-
sílajícího státu. Článek 9 stanoví důležitou povin-
nost přijímajícího státu poskytnout konzulárnímu
úředníkovi potřebnou ochranu, umožnit mu výkon
jeho funkcí a zajistit, aby mu byla poskytována
práva, výsady a imunity, které mu podle Úmluvy
náležejí. Čl. 10 upravuje dočasný výkon funkcí ve-
doucího konzulárního úřadu, jestliže tento nemůže
své funkce vykonávat nebo jeho místo je dočasně
uvolněno. Právo prohlásit konzulárního úředníka
za persona non grata nebo konzulárního zaměstnan-
ce za nepřijatelného dává přijímajícímu státu čl. 11.
Část III Úmluvy upravuje výsady a imunity kon-
zulárního úřadu a jeho členů. Patří k nim právo
vyvěšovat vlajku vysílajícího státu na budově, kde
je umístěn konzulární úřad, na sídle vedoucího kon-
zulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích
(čl. 13), nedotknutelnost konzulárních místností
(čl. 14), nedotknutelnost konzulárních archívů (čl.
15), svoboda spojení konzulárního úřadu (čl. 16).
Článek 17 upravuje vynětí členů konzulárního úřa-
du z jurisdikce přijímajícího státu. Další ustanovení
se týkají vynětí členů konzulárního úřadu z veřej-
ných služeb a povinností v přijímajícím státě (čl.
19), vynětí z povinností týkajících se registrace a
povolení k pobytu cizinců v přijímajícím státě
(čl. 20), daňového osvobození (čl. 21-23), celního
osvobození (čl. 25) a svobody pohybu členů kon-
zulárního úřadu na území přijímajícího státu (čl.
27). Článek 26 ukládá všem osobám, které podle
Úmluvy požívají výsad a Imunit, dodržovat právní
předpisy přijímajícího státu.
Část IV Úmluvy upravuje výkon vlastní konzu-
lární činnosti, která spočívá ve výkonu konzulár-
ních funkcí. Konzulární funkce se týkají především
ochrany zájmů vysílajícího státu a jeho občanů
(čl. 28) a spočívají v řadě úkonů matričních, no-
tářských, úkonů v dědických záležitostech, styku
3
a spojení s občany vysílajícího státu a poskytování
pomoci lodím a letadlům vysílajícího státu (čl. 30
až 40). Konzulární úředník je rovněž povinen při-
spívat k rozvoji hospodářských, obchodních, kul-
turních a vědeckých styků mezi vysílajícím a při-
jímajícím státem a k posilování jejich přátelských
vztahů [čl. 29].
Část V Úmluvy obsahuje závěrečná ustanovení.
Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem
výměny ratifikačních listin. Vzhledem k praxi po-
užívaně kyperskou stranou byla vyhotovena pouze
v anglickém jazyce, český text, který je přiložen
k této zprávě, je úředním překladem původního
textu.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Kyperskou re-
publikou je politickou smlouvou, která se svými
ustanoveními, zejména o výsadách a imunitách,
dotýká čs. právního řádu. Z těchto důvodů vyžaduje
podle článku 36 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, ve znění ústavního zá-
kona č. 125/1970 Sb., souhlasu Federálního shromáž-
dění.
V Praze dne 23. června 1976
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
V zast. ministra zahraničních věcí ČSSR:
Krajčír v. r.
4
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Kyperskou republikou
Prezident Československé socialistické republiky
a
prezident Kyperské republiky
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma
státy a usnadnit tak ochranu zájmů obou států a
ochranu zájmů a práv jejich občanů,
rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a
jmenovali k tomu účelu svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí,
prezident Kyperské republiky
loannise Cl. Christophidese,
ministra zahraničních věcí,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali
v dobré a náležité formě, a dohodli se na těchto
ustanoveních:
ČÁST I
DEFINICE
Článek l
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy
tento význam:
a) ,,Konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatel-
ství;
b) ,,Konzulární obvod" je území určené konzulár-
nímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c) ,,Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pově-
řená vysílajícím státem, aby vykonávala po-
vinnosti spojeně s touto funkcí;
d) ,,Konzulární úředník" je osoba, včetně vedou-
cího konzulárního úřadu, pověřená výkonem
konzulárních funkcí;
e) ,,Konzulární zaměstnanec" je osoba, zaměstnaná
v administrativních, technických nebo domá-
cích službách konzulárního úřadu;
f) ,,Členové konzulárního úřadu" jsou konzulární
úředníci a konzulární zaměstnanci;
g) ,,Konzulární místnosti" jsou budovy nebo části
budov a pozemky k nim náležející, které jsou
používány výhradně pro účely konzulárního
úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlast-
níkem;
h) ,,Konzulární archívy" zahrnují veškeré listiny,
dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, zázna-
mové pásky a rejstříky konzulárního úřadu
spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kterou-
koli částí zařízení, určenou k jejich ochraně
a uložení;
i) ,,Loď vysílajícího státu" je plavidlo plující pod
vlajkou vysílajícího státu;
j) ,,Rodinní příslušníci" jsou manžel (manželka),
děti a rodiče člena konzulárního úřadu, kteří
s ním žijí ve společně domácnosti.
ČÁST II
ZŘIZOVANÍ KONZULÁRNÍCH GRADU
A JMENOVANÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍKU
A KONZULÁRNÍCH ZAMĚSTNANCŮ
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu a hranice konzu-
lárního obvodu se určují po dohodě mezi vysílají-
cím a přijímajícím státem.
Článek 3
1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou
cestou o souhlas přijímajícího státu se jmenováním
vedoucího konzulárního úřadu.
2. Po obdržení takovéhoto souhlasu diploma-
tická mise vysílajícího státu předá ministerstvu za-
hraničních věcí přijímajícího státu konzulský pa-
tent nebo jiný dokument o jmenování. V konzulském
patentu nebo jiném dokumentu o jmenování bude
uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního úřadu,
jeho státní občanství, jeho třída, sídlo konzulárního
úřadu a konzulární obvod.
3. Po předání konzulského patentu nebo jiné
ho dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního
úřadu přijímající stát mu v co nejkratší době udělí
exequatur nebo jiné přivolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkcí po předložení konzulského
patentu nebo jiného dokumentu o jmenování a po
udělení exequatur nebo jiného přivolení přijímají-
cím státem.
5. Neprodleně po vydání exequatur nebo jiného
přivolení vydaného podle tohoto článku příslušné
orgány přijímajícího státu učiní veškerá nezbytná
opatření k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu
5
mohl ujmout svých funkcí a aby mohl požívat práva,
výhody, výsady a
imunity dané mu touto úmluvou
a právními předpisy přijímajícího státu.
Článek 4
Přijímající stát může poskytnout vedoucímu
konzulárního úřadu prozatímní přivolení k výkonu
konzulárních funkcí do té doby, nežli mu udělí exe-
quatur nebo jiné přivolení.
Článek 5
Konzulárním úředníkem může být pouze občan
vysílajícího státu.
Článek 6
1. Vysílající stát předem písemně oznámí přijí-
majícímu státu plné jméno, občanství, hodnost a
třídu každého konzulárního úředníka jmenovaného
na konzulární úřad.
2. Vysílající stát rovněž předem písemně ozná-
mí přijímajícímu státu plné jméno, občanství a
funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na
konzulární úřad.
Článek 7
1. Vysílající stát muže v souladu s či. 3, 5 a 6
pověřit jednoho nebo více členů své diplomatické
mise v přijímajícím státě výkonem konzulárních
funkcí. Člen diplomatické mise, pověřený výkonem
konzulárních funkcí, bude i nadále požívat výsad
a imunit, které mu náležejí jako členu diplomatické
mise.
2. Vysílající stát může při své diplomatické misi
zřídit konzulární oddělení, pověřené výkonem kon-
zulárních funkcí.
Článek 8
Přijímající stát vydá každému konzulárnímu
úředníku dokument osvědčující jeho právo vyko-
návat konzulární funkce na území přijímajícího
státu.
Článek 9
Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřed-
níkovi ochranu a učiní veškerá nezbytná opatření
k tomu, aby zabránil jakémukoli útoku proti jeho
osobě, svobodě a důstojnosti, a rovněž učiní veške-
rá nezbytná opatření k tomu, aby mohl nerušené
vykonávat své funkce a aby mu byla přiznána prá-
va, výhody, výsady a imunity, které mu náležejí
podle této úmluvy.
Článek 10
1. jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže
z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo jest-
liže místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně
uprázdněno, vysílající stát může pověřit některého
konzulárního úředníka tohoto konzulárního úřadu
nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu
v přijímajícím státě nebo člena diplomatického per-
sonálu své diplomatické mise v tomto státě dočas-
ným vedením konzulárního úřadu. Plně jméno této
osoby bude předem sděleno písemně ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzu-
lárního úřadu má právo vykonávat veškeré funkce
vedoucího konzulárního úřadu a požívat všech práv,
výhod, výsad a Imunit jako vedoucí konzulárního
úřadu, jmenovaný podle či. 3.
3. Člen diplomatického personálu diplomatické
mise, pověřený dočasným vedením konzulárního
úřadu, požívá i nadále výsad a imunit vyplývajících
z jeho diplomatického statutu.
Článek 11
1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal
důvody svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu
státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník
je nežádoucí osobou nebo že konzulární zaměstna-
nec je nepřijatelný.
Vysílající stát je povinen v takovém případě do-
tyčnou osobu odvolat.
2. Pokud vysílající stát opomene v přiměřené
lhůtě vykonat svou povinnost podle odst. 1, přijí-
mající stát může odmítnout uznávat nadále tuto
osobu za člena konzulárního úřadu.
Článek 12
1. Vysílající stát může v souladu s právními
předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví,
najímat nebo užívat v jakékoli jiné formě stanovené
těmito právními předpisy pozemky, budovy nebo
části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo
pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří
jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu
při získání pozemků a budov nebo částí budov
pro účely uvedené v odst. 1 veškerou potřebnou po-
moc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržo-
vat právní předpisy o výstavbě a územním pláno-
vání nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve
které se tyto pozemky, budovy nebo části budov
nacházejí.
ČÁST III
VÝSADY A IMUNITY
Článek 13
1. Na budově, v níž je umístěn konzulární úřad,
a na sídle vedoucího konzulárního úřadu může být
6
umístěn znak vysílajícího státu spolu s označením
konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijíma-
jícího státu.
2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena
na budově, v níž je umístěn konzulární úřad, i na
sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho do-
pravních prostředcích, používaných pro úřední
účely.
Článek 14
Konzulární místnosti jsou nedotknutelně. Orgá-
ny přijímajícího státu do nich, stejně tak jako do
sídla vedoucího konzulárního úřadu a do obydlí
konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního
úřadu, kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani
v něm nemají trvalé bydliště, nemohou vstoupit bez
svolení vedoucího konzulárního úřadu nebo vedou-
cího diplomatické mise nebo osoby zmocněné jed-
ním z nich.
Článek 15
Konzulární archívy jsou vždy a všude nedotknu-
telné.
Článek 16
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou
vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího státu
a s konzulárními úřady vysílajícího státu, kdekoli
se nalézají. Konzulární úřad může k tomuto účelu
použít všech vhodných spojovacích prostředků,
včetně diplomatických nebo konzulárních kurýrů,
diplomatických a konzulárních zavazadel a kódo-
vaných nebo šifrovaných zpráv. Rádiovou vysílací
stanici může zřizovat pouze se souhlasem přijíma-
jícího státu.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků
budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky
jako pro diplomatickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu
a kurýrní zásilky a zavazadla jsou za předpokladu,
že jsou opatřena zřetelným vnějším označením své
úřední povahy, nedotknutelná a nemohou být ani
otevřena ani zadržena. Mohou obsahovat pouze
úřední korespondenci a předměty určené k úřední
spotřebě.
4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední
listinou označující jeho postavení, v níž je uveden
počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Kon-
zulární kurýr požívá stejných práv, výhod a imunit
jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.
5. Konzulární zavazadlo může rovněž být svě-
řeno kapitánu lodi nebo civilního letadla vysíla-
jícího státu. Kapitán musí být vybaven úřední lis-
tinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, které mu bylo svěřeno, avšak nebude
považován za konzulárního kurýra. Po projednání
s příslušnými orgány přijímajícího státu může kon-
zulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby
uvedená zavazadla přímo a volně převzal od kapi-
tána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.
Článek 17
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní přísluš-
nici, kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani
v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní,
občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího
státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní pří-
slušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu,
ani v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní
jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a
správní jurisdikci přijímajícího státu nepodléhají,
pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.
3. Ustanovení odst. 1 a 2 se nevztahují na ob-
čanskoprávní řízení:
a) vyplývající ze smluv, které konzulární úředník
nebo zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vy-
sílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník
nebo konzulární zaměstnanec nevystupuje za
vysílající stát, ale jako soukromá osoba;
c) týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou
v přijímajícím státě dopravním prostředkem;
d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní
činnosti, kterou konzulární úředník nebo za-
městnanec vykonává v přijímajícím státě vedle
svých úředních funkcí.
4. Vysílající stát se může vzdát imunit uvede-
ných v tomto článku. Takovéto vzdání se musí být
výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno
písemně.
5. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věcech ob-
čanskoprávních nebo správních nezahrnuje vzdání
se vynětí z jurisdikce, pokud jde o exekuční výkon
rozsudku; této imunity je nutno vzdát se zvlášť.
Článek 18
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vy-
zváni, aby podali svědectví v soudním nebo správ-
ním řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne
podat svědectví, nesmí být vůči němu použito donu-
covací opatření. Zaměstnanci konzulárního úřadu
nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou
případů uvedených v odst. 3.
2. Příslušná ustanovení odst. 1 týkající se kon-
zulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se
rovněž vztahují na jejich rodinné příslušníky.
3. Členově konzulárního úřadu mohou odmítat
podat svědectví, pokud jde o výkon jejich úředních
funkcí, a mohou odmítnout předložit úřední doku-
menty a úřední korespondenci. Rovněž mohou od-
mítnout podat svědectví jako znalci práva vysíla-
jícího státu, jeho výkladu a použití.
7
4. Orgány přijímajícího státu, které požadují
svědectví od konzulárních úředníků nebo od kon-
zulárních zaměstnanců, budou postupovat tak, aby
se nevměšovaly do výkonu funkcí konzulárního
úřadu a tento výkon nenarušovaly. Pokud je to
možné, mohou přijmout svědectví na konzulárním
úřadě nebo v obydlí konzulárního úředníka nebo
zaměstnance nebo jej mohou přijmout v písemné
formě.
Článek 19
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu,
ani v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím
státě osvobozeni od veřejných služeb a povinností
všeho druhu.
Článek 20
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci jsou vyňati ze všech povinností stanove-
ných právními předpisy přijímajícího státu, pokud
jde o registraci cizinců, povolení k pobytu a jiných
předpisů týkajících se pobytu cizinců.
Článek 21
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvo-
bozen od všech daní, dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a částí budov používaných
ke konzulárním účelům nebo jako obydlí
členů
konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví
vysílajícího státu nebo
jsou-li jeho jménem na-
jaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemo-
vitostí uvedených v odst. 1 písm. a);
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání
konzulárních poplatků.
2. Vysílající stát je v. přijímajícím státě rovněž
osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movi-
tého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího
státu nebo který se nachází v jeho držení nebo uží-
vání, a který je určen výhradně ke konzulárním
účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se ne-
vztahuje na poplatky a dávky za prokázané služby.
Článek 22
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu
nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijíma-
jícím státě osvobozeni od daní ze svých služebních
příjmů.
Článek 23
1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu
nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijíma-
jícím státě osvobozeni od všech celostátních, oblast-
ních a místních daní a poplatků, včetně daní a po-
platků z movitého majetku, kterého jsou vlastníky.
2. Osvobození uvedená v odst. 1 se nevztahují
na:
a) nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy
v ceně zboží nebo služeb;
b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého
majetku nacházejícího se na území přijímají-
cího státu, pokud není osvobozen podle člán-
ku 21;
c) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž
zdroje jsou v přijímajícím státě;
d) dědické daně a poplatky nebo daně a poplatky
z převodu majetku, vybírané přijímajícím stá-
tem;
e) soudní, registrační, hypotéční, listinné a kol-
kové poplatky, pokud osvobození není poskyt-
nuto podle článku 21;
f) poplatky vybírané za skutečně prokázané služ-
by.
Článek 24
Movitý majetek, zanechaný na území přijíma-
jícího státu členem konzulárního úřadu nebo jeho
rodinným příslušníkem, pokud není občanem přijí-
majícího státu nebo nemá v tomto státě trvalé
bydliště, který zemřel, bude osvobozen od všech
dědických daní a poplatků nebo daní a poplatků
z převodu majetku, jestliže tento majetek se nalézá
na území přijímajícího státu výlučně v souvislosti
s pobytem zemřelého jako člena konzulárního úřa-
du nebo jeho rodinného příslušníka žijícího s ním
ve společné domácnosti.
Článek 25
1. Všechny předměty včetně motorových vozi-
del, které jsou dovezeny pro potřebu konzulárního
úřadu, jsou v souladu s právními předpisy přijíma-
jícího státu osvobozeny od všech celních dávek
a poplatků, vybíraných na základě dovozu nebo
v souvislosti s dovozem, stejné1 jako předměty do-
vezené pro potřebu diplomatické mise.
2. Konzulární úředníci a jejich rodinní přísluš-
níci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo
v něm nemají trvalé bydliště, jsou osvobozeni od
všech celních dávek a poplatků vybíraných z dovo-
zu všech předmětů určených pro jejich osobní po-
třebu, včetně předmětů určených pro jejich počá-
teční zařízení. Konzulární zaměstnanci požívají
osvobození podle tohoto odstavce, pouze pokud jde
o předměty dovezené v době jejich prvního nástupu
na konzulární úřad.
3. Předměty určené pro osobní potřebu nesmějí
přesáhnout množství nutná pro přímou spotřebu
příslušných osob.