Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1976
II. v. o.
134
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Mongolskou lidovou republikou, podepsaná v Ulánbátaru dne 3. června 1976
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialis-
tické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou mezi
Československou socialistickou republikou a Mon-
golskou lidovou republikou, podepsanou v Ulán-
bátaru dne 3. června 1976.
2
Důvodová zpráva
I.
Dne 3. června 1976 byla v Ulánbátaru podepsá-
na nová Konzulární úmluva mezi Československou
socialistickou republikou a Mongolskou lidovou
republikou.
Potřeba uzavřít novou Konzulární úmluvu
s MoLR vyplynula ze skutečnosti, že dosavadní
Konzulární úmluva mezi ČSSR a MoLR, uzavřená
v Praze dne 8. listopadu 1963, nedostačuje již kva-
litativnímu rozvoji vzájemných styků obou států,
k němuž došlo a dále dochází ve všech oblastech.
Přátelství a spolupráce mezi Československou socia-
listickou republikou a Mongolskou lidovou repub-
likou jsou založeny na totožnosti zájmů obou zemí,
spjatých Idejemi marxismu-leninismu a socialistic-
kého internacionalismu. Smlouva o přátelství a
vzájemné spolupráci, podepsaná mezi ČSSR a MoLR
v roce 1973, je
jednou ze základen širokého a hlu-
bokého rozvoje vzájemné spolupráce ve všech
oblastech života obou zemí. V ekonomické oblasti
rozvoj vzájemných vztahů souvisí pak rovněž s no-
vými úkoly vyplývajícími z komplexního programu
socialistické ekonomické Integrace členských států
RVHP, koordinace národohospodářských plánů a
úkolů vyplývajících z dohody mezi vládou ČSSR a
vládou MoLR o vytvoření mezivládní čs. mongolské
komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spo
lupráci.
Rovněž nová Dohoda o kulturní, školské a vě-
decké spolupráci z roku 1973 vytváří široké před-
poklady pro rozvoj vzájemných vztahů. Obdobně
dochází k rozvoji styků i v dalších oblastech, včetně
oblasti konzulární.
Rozvoji vzájemných vztahů obou bratrských so
cialistických států v oblasti konzulární má napo-
máhat nová konzulární úmluva. Právní úprava
konzulárních styků však zasáhne i do řady dalších
oblastí vzájemných vztahů, jako je oblast hospo-
dářské a vědeckotechnické spolupráce, rozvíjející
se v souladu s cíli socialistické ekonomické inte-
grace, kulturní spolupráce a v neposlední řadě
i spolupráce v oblasti právní.
V otázce potřeby nové smluvní úpravy konzu
lárních styků mezi Československou socialistickou
republikou a Mongolskou lidovou republikou sehrál
významnou roli i rozvoj konzulárního práva, ke kte-
rému došlo v mezinárodním společenství, zejména
po roce 1963, kdy byla přijata mnohostranná Vídeň-
ská úmluva o konzulárních stycích. Tato úmluva je
nejen kodifikací platného mezinárodního práva
v oblasti konzulárních styků, ale v mnoha směrech
též jeho normy pokrokovým způsobem rozvíjí.
V konzulárních vztazích mezi socialistickými
státy pak pokrokový rozvoj konzulárního práva po-
kračuje ještě za rámec Vídeňské úmluvy, a to jed-
nak v oblasti výsad a imunit konzulárních úřadů
a jejich členů, jednak v oblasti funkcí svěřených
konzulárním úřadům.
Dochází k rozšíření výsad a imunit konzulár-
ních úřadů a jejich členů, a to do takového roz-
sahu, v jakém jsou poskytovány podle současného
mezinárodního práva diplomatickým misím a jejich
personálu.
Pokud jde o obsah konzulárních funkcí, je zdů-
razňována nejen ochrana práv a zájmů vysílajícího
státu a jeho občanů, ale zároveň je kladen důraz
na úlohu konzulárního úředníka při rozvíjení a
upevňování přátelských vztahů a spolupráce mezi
vysílajícím a přijímajícím státem.
Nová Konzulární úmluva mezi ČSSR a MoLR
vychází z principů, podle kterých byly novelizo-
vány již konzulární úmluvy s ostatními socialistic-
kými státy -tj. se SSSR, MLR, NDR, PLR, BLR a
RSR - a sjednána Konzulární úmluva s Kubou. Je-
jím uzavřením bude dovršen proces novelizace kon-
zulárních úmluv se zeměmi socialistického spole
čenství, ke kterému došlo v posledních třech letech.
Sjednání Konzulární úmluvy s Mongolskou lido-
vou republikou bude dalším článkem v čs. systému
konzulárních úmluv nového typu, který ČSSR v sou-
časné době doplňuje. Vedle již zmíněné novelizace
konzulárních úmluv se socialistickými státy byla
v roce 1970 uzavřena Konzulární úmluva s Francií,
v roce 1973 s USA, v roce 1974 s Indickou republi-
kou, v roce 1975 s Velkou Británií a s Itálií a v roce
1976 s Kyperskou republikou.
II.
Hlava I návrhu úmluvy obsahuje definice po-
jmů úmluvou užívaných.
Hlava II se zabývá otázkami zřizováni konzu-
lárních úřadů a jmenováni konzulárních úředníků
a konzulárních zaměstnanců. Podle článku 2 je ke
zřizování konzulárního úřadu zapotřebí souhlasu
přijímajícího státu, přičemž jeho sídlo, třída a kon-
zulární obvod jsou určeny společnou dohodou vy-
sílajícího a přijímajícího státu. Článek 3 upravuje
způsob jmenování vedoucího konzulárního úřadu.
K tomu, aby se mohl ujmout svých funkcí, je zapo-
třebí, aby mu přijímající stát udělil exequatur nebo
jiné povolení.
Konzulárním úředníkem může být pouze občan
vysílajícího státu, zatímco konzulárním zaměstnan-
cem může být občan vysílajícího nebo přijímajícího
3
státu (čl. 5). Podle článku 6 může přijímající stát,
aniž by udal důvody svého rozhodnutí, odvolat
exeguatur vedoucího konzulárního úřadu nebo ozná-
mit, že konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec je osobou nežádoucí. V takovém případě je
vysílající stát povinen dotyčnou osobu odvolat.
Výhody, výsady a imunity, poskytované konzu-
lárnímu úřadu a jeho členům, jsou upraveny v hla-
vě III úmluvy. Její ustanovení dávají přijímajícímu
státu povinnost ochrany konzulárního úřadu a kon-
zulárních úředníků a jejich bytů (čl. 7).
Článek 12 stanoví nedotknutelnost budovy, částí
budov a pozemků, používaných výhradně pro kon-
zulární účely, jakož i bytů konzulárních úředníků
a konzulárních zaměstnanců. Článek 14 upravuje
právo konzulárního úřadu na spojení se svou vlá-
dou, diplomatickými misemi a konzulárními úřady
svého státu. Vedle běžných spojovacích prostředků
může konzulární úřad používat šifru, kurýry, za-
pečetěné zásilky a se souhlasem přijímajícího státu
l radiovou stanici.
V článku 15 je zakotvena nedotknutelnost oso-
by konzulárního úředníka a konzulárního zaměst-
nance. Článek 16 poskytuje konzulárním úředníkům
a konzulárním zaměstnancům vynětí z jurisdikce
přijímajícího státu s výjimkou některých případů
občanskoprávních sporů. S vynětím konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců z jurisdikce
přijímajícího státu souvisí jejich osvobození od
povinnosti podávat svědeckou výpověď (čl. 17).
Další výsady a imunity se týkají osvobození od
osobních povinností všeho druhu (čl.
18), osvobo-
zení od registrační povinnosti (čl. 19), daňového
osvobození (čl. 20, 21, 22 a 23), celního osvobození
(čl.
24) a svobody pohybu v konzulárním obvodu
(čl. 27). Článek 26 dává všem osobám, které na zá-
kladě úmluvy požívají výsad a imunit, povinnost,
bez újmy na těchto výsadách a imunitách, dodržo-
vat právní předpisy přijímajícího státu.
Hlava IV úmluvy upravuje výkon konzulárních
funkcí. Úvodní ustanovení této hlavy, článek 29, od-
ráží obě stránky konzulární činnosti, které se uplat-
ňují ve vztazích mezi bratrskými socialistickými
státy a které se navzájem doplňují. Je to podpora
přátelských vztahů a spolupráce mezi vysílajícím
a přijímajícím státem a ochrana práv a zájmů vysí-
lajícího státu a jeho občanů. Z tohoto pojetí vychází
úprava konzulárních funkcí, upravených v dalších
článcích. Články 40 až 44 upravují jednak konzu-
lární funkce při výkonu práva dozoru a Inspekce,
pokud jde o lodě mající příslušnost vysílajícího
státu a letadla registrovaná v tomto státě, jakož
i jejich posádky, a zároveň zakotvuje poskytování
pomoci zmíněným lodím a letadlům.
Konzulární úředník může, není-li to v rozporu
s právními předpisy přijímajícího státu, vykonávat
i jiné konzulární funkce. Při výkonu konzulárních
funkcí se konzulární úředník může ústně i písemně
obracet na orgány v konzulárním obvodu a v sou-
ladu s právními předpisy a zvyklostmi přijímajícího
státu i na příslušné ústřední orgány (čl. 30).
Nedílnou součásti úmluvy je Protokol stano-
vící lhůty, ve kterých je třeba uvědomit konzulár-
ního úředníka o vzetí do vazby nebo zadržení ob-
čana vysílajícího státu na území státu přijímajícího
a ve kterých je třeba umožnit mu návštěvu tako-
vého občana.
* * *
V souladu se svými závěrečnými ustanoveními
podléhá úmluva ratifikaci a vstoupl v platnost
30 dnů ode dne výměny ratifikačních listin. Kon-
zulární úmluva mezi ČSSR a MoLR je politická
smlouva, která se ve svých ustanoveních, zejména
o výsadách a Imunitách, dotýká československého
právního řádu. Z těchto důvodů vyžaduje podle
článku 36 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čes-
koslovenské federaci, ve znění ústavního zákona č.
125/1970 Sb. souhlasu Federálního shromáždění.
V Praze dne 22. července 1976
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Ing. Chňoupek v. r.
4
KONZULÁRNÍ OMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou
Prezident Československé socialistické repub-
liky a prezídium Velkého lidového churalu Mon-
golské lidové republiky, vedeni přáním dále rozví-
jet přátelské vztahy v souladu se Smlouvou o přá-
telství a spolupráci mezi Československou socia-
listickou republikou a Mongolskou lidovou repub-
likou, podepsanou dne 18. června 1973 v Ulánbá-
taru, a
s přihlédnutím k tomu, že Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a
Mongolskou lidovou republikou, podepsaná dne
8. listopadu 1963 v Praze, v důsledku rozvoje vzá-
jemných přátelských vztahů vyžaduje nové smluvní
úpravy,
rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a
jmenovali za tímto účelem svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické repub-
liky
Vladimíra Bartoše,
velvyslance ČSSR v Mongolské lidově republice,
prezídium Velkého lidového churalu Mongol-
ské lidové republiky
Ojun Chosbajara,
náměstka ministra zahraničních věcí,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly
shledány v dobré a náležité formě, se dohodli na
tomto:
HLAVA I
DEFINICE
Článek l
Ve smyslu této Úmluvy dále uvedené pojmy
mají tento význam:
1. ,,Konzulární úřad" je generální konzulát, kon-
zulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství.
2. ,,Konzulární obvod" je území, na kterém je
konzulární úředník oprávněn vykonávat kon-
zulární funkce.
3. ,,Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pově-
řená vysílajícím státem výkonem této funkce.
4. ,,Konzulární úředník" je osoba, včetně vedou-
cího konzulárního úřadu, pověřená výkonem
konzulárních funkcí. Pojem
,,konzulární úřed-
ník" zahrnuje i osobu vyslanou na konzulární
úřad na praxi.
5. ,,Konzulární zaměstnanec" je osoba, která není
konzulárním úředníkem a která vykonává na
konzulárním úřadu administrativní nebo tech-
nické funkce. Pojem
,,konzulární zaměstnanec"
zahrnuje i osobu, která pracuje jako řidič, člen
domácího personálu, zahradník nebo plní jiné
úkoly spojené s péčí o konzulární úřad.
6. Pojem ,,občan vysílajícího státu" zahrnuje
l právnické osoby.
7. ,,Konzulární místnosti" jsou budovy nebo části
budov, včetně rezidence vedoucího konzulární-
ho úřadu, jakož i pozemků, které patří k těmto
budovám nebo částem budov a které jsou po-
užívány výlučně ke konzulárním účelům, bez
ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.
8. ,,Konzulární archív" zahrnuje všechnu úřední
korespondenci, šifry, dokumenty, knihy, filmy,
zvukové pásky a jiné technické pracovní pro-
středky, jakož i zařízení určená k jejích ulo-
žení a ochraně.
9. ,,Loď" je každé plavidlo plující oprávněně pod
vlajkou vysílajícího státu.
10. ,,Letadlo" já každé letadlo, které oprávněně
nese označení státní příslušnosti a registraci
vysílajícího státu.
HLAVA II
ZŘIZOVANÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘADO,
JMENOVANÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍK
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen v přijíma-
jícím stále jen s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace
a konzulární obvod se stanoví po vzájemném sou-
hlasu vysílajícího a přijímajícího státu.
Článek 3
1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího
konzulárního úřadu vyžádá diplomatickou cestou
souhlas přijímajícího státu s jeho osobou.
2. Vysílající stát předá diplomatickou cestou
přijímajícímu státu konzulský patent nebo jiný do-
kument o jmenování vedoucího konzulárního úřadu,
jeho třídě a konzulárním obvodu, ve kterém bude
vykonávat své funkce, a dále o místě, ve kterém
má konzulární úřad své sídlo.
5
3. Po předložení konzulského patentu nebo ji-
ného dokumentu o jmenování vedoucího konzulár-
ního úřadu udělí přijímající stát tomuto vedoucímu
v co nejkratší době exeguatur nebo jiné povolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se ujme výkonu
svých funkcí po udělení exeguatur nebo jiného po-
volení přijímajícím státem.
5. Přijímající stát může povolit vedoucímu kon-
zulárního úřadu před udělením exeguatur nebo
jiného povolení, aby vykonával své funkce proza-
tímně.
6. Přijímající stát učiní po udělení exeguatur
nebo jiného povolení nezbytná opatření, aby vedoucí
konzulárního úřadu mohl vykonávat své funkce.
Článek 4
Vysílající stát předem sdělí přijímajícímu státu
diplomatickou cestou jméno a příjmení, občanství,
jakož i třídu každého konzulárního úředníka, který
vykonává jinou funkci než funkci vedoucího kon-
zulárního úřadu.
Článek 5
1. Konzulárním úředníkem může být jen občan
vysílajícího státu.
2. Konzulárním zaměstnancem může být občan
vysílajícího nebo přijímajícího státu. Jestliže konzu-
lárním zaměstnancem je občan přijímajícího státu
nebo občan vysílajícího státu s trvalým bydlištěm
v přijímajícím státě, je třeba při jeho přijetí dodržet
právní předpisy přijímajícího státu.
Článek 6
Přijímající stát může kdykoliv oznámit, aniž
je povinen sdělit důvody vysílajícímu státu, že exe-
guatur nebo jiné povolení vedoucího konzulárního
úřadu bylo odvoláno nebo že konzulární úředník
nebo konzulární zaměstnanec je osobou nežádoucí.
V takových případech vysílající stát odvolá tohoto
konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměst-
nance, pokud se již ujal svých funkcí.
Jestliže vysílající stát v přiměřeně době nesplní
tuto svou povinnost, může přijímající stát odepřít
uznání takovéto osoby za konzulárního úředníka
nebo konzulárního zaměstnance.
HLAVA III
VÝHODY, VÝSADY A IMUNITY
Článek 7
Přijímající stát poskytne konzulárním úřední-
kům a konzulárním zaměstnancům potřebnou
ochranu a učiní nutná opatření, aby mohli vyko-
návat své funkce a uplatňovat svá práva, výhody,
výsady a imunity přiznané jim touto Úmluvou a
právními předpisy přijímajícího státu. Rovněž za-
jistí ochranu konzulárního úřadu a obydli konzu-
lárních úředníků.
Článek 8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z ně-
jakého důvodu vykonávat své funkce nebo je-li
místo vedoucího dočasně neobsazeno, může vysí-
lající stát pověřit konzulárního úředníka tohoto
nebo jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě
nebo člena diplomatického personálu své diploma-
tické mise v přijímajícím státě výkonem funkce
vedoucího. Přijímající stát musí být o tom předem
zpraven vysílajícím státem diplomatickou cestou.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzu-
lárního úřadu požívá stejných práv, výhod, výsad
a imunit, jaké přísluší vedoucímu konzulárního
úřadu podle této Úmluvy.
3. Přidělení člena diplomatického personálu
diplomatické mise na konzulární úřad podle od-
stavce 1 se nedotýká jeho výsad a imunit, které jsou
mu poskytovány na základě jeho diplomatického
statutu.
Článek 9
1. Práva a povinnosti konzulárních úředníků
uvedené v této Úmluvě se vztahují stejnou měrou
na členy diplomatického personálu diplomatické
mise vysílajícího státu pověřené konzulárními funk-
cemi.
2. Výkon konzulárních funkcí osobami zmíně-
nými v odstavci 1 se nedotýká výsad a imunit, jež
jim náleží na základě jejich diplomatického statutu.
Článek 10
1. Vysílající stát může ve shodě s právními
předpisy přijímajícího státu získávat do vlastnictví
budovy nebo části budov nebo najímat pozemky
pro konzulární úřad nebo pro byty konzulárních
úředníků nebo konzulárních zaměstnanců. Přijíma-
jící stát přitom poskytne vysílajícímu státu, pokud
to bude nutné, veškerou pomoc a podporu.
2. Ustanovení odstavce 1 nezbavuji vysílající
stát povinnosti dodržovat právní předpisy o výstav-
bě a územním plánování, které platí pro oblast, kde
se nacházejí zmíněné budovy, části budov nebo po-
zemky k nim příslušející.
Článek 11
1. Na budově konzulárního úřadu může být
umístěn státní znak a označení konzulárního úřadu
v jazyce vysílajícího státu a přijímajícího státu.
2. Na budově konzulárního úřadu a na rezi-
denci vedoucího konzulárního úřadu může být vy-
věšena vlajka vysílajícího státu.
6
3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat
na svých dopravních prostředcích vlajky vysílají
čího státu.
Článek 12
1. Budovy a části budov, které jsou používány
výhradné pro účely konzulárního úřadu, jakož i po-
zemky, které k nim náleží, jsou nedotknutelné.
Orgány přijímajícího státu do nich nesmějí vstoupit
bez povolení vedoucího konzulárního úřadu, vedou-
cího diplomatické mise vysílajícího státu nebo jimi
zmocněně osoby.
2. Ustanovení odstavce 1 se vztahují i na
obydlí konzulárních úředníků a konzulárních za-
městnanců.
Článek 13
Archívy konzulárního úřadu jsou vždy a bez
ohledu na to, kde se nalézají, nedotknutelné.
Článek 14
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou
vládou nebo s diplomatickými misemi a jinými
konzulárními úřady vysílajícího státu nezávisle na
tom, kde se nacházejí. Konzulární úřad může za
tímto účelem používat všech obvyklých spojovacích
prostředků, šifer, kurýrů I kurýrních zavazadel. Zří-
zení a provoz radiové stanice se může dít jen se
souhlasem přijímajícího státu.
Při používání obvyklých spojovacích prostředků
platí pro konzulární úřad stejné sazby jako pro
diplomatickou misi.
2. Úřední pošta a kurýrní zavazadlo, je-li na
nich jejich úřední povaha zřetelně vyznačena, jsou
nedotknutelné a nesmějí být orgány přijímajícího
státu ani kontrolovány, ani zadržovány, a to bez
ohledu na použité spojovací prostředky.
3. Osobám dopravujícím konzulární zavazadlo
(konzulárním kurýrům) se poskytují stejná práva,
výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům vy-
sílajícího státu.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno ka-
pitánovi letadla nebo lodi, který obdrží úřední listi-
nu, v níž je uveden počet zavazadel. Není však
považován za konzulárního kurýra. Konzulární
úředník je oprávněn přímo a bez překážek převzít
toto zavazadlo od kapitána letadla nebo lodi nebo
jim je předat.
Článek 15
Osoba konzulárního úředníka a konzulárního
zaměstnance je nedotknutelná. Tyto osoby nesmějí
být ani zadrženy, ani vzaty do vazby. Přijímající
stát je povinen jednat s nimi s náležitou úctou a
musí učinit opatření potřebná k zabezpečení ochra-
ny jejich osoby, svobody a důstojnosti.
Článek 16
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec je vyňat z trestní, občanskoprávní a správní
jurisdikce přijímajícího státu a nepodléhá jeho do-
nucovacím opatřením s výjimkou:
a) žalob souvisejících s osobním nemovitým ma-
jetkem nalézajícím se v přijímajícím státě, po-
kud jej nemá v držení jménem vysílajícího
státu ke konzulárním účelům;
b) žalob v řízení o dědictví, v němž konzulární
úředník nebo konzulární zaměstnanec vystu-
puje soukromě a nikoliv jménem vysílajícího
státu jako vykonavatel závěti, správce pozůsta-
losti, dědic nebo odkazovník;
c) žalob souvisejících se svobodným povoláním
nebo soukromou výdělečnou činností, které
konzulární úředník nebo konzulární zaměstna-
nec provozuje v přijímajícím státě vedle svých
úředních funkcí.
2. Proti konzulárnímu úředníkovi nebo proti
konzulárnímu zaměstnanci může být veden soudní
výkon rozhodnutí jen v případech uvedených v od-
stavci 1 písm. a), b) a c) a za předpokladu, že
se dá provést, aniž by byla porušena nedotknutel-
nost jeho osoby nebo jeho obydlí.
3. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka
nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve
společné domácnosti, jsou rovněž vyňati z jurisdik-
ce přijímajícího státu a požívají osobní nedotknu-
telnost jako kanzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec. Za stejných předpokladů nepodléhají
tito rodinní příslušníci rovněž donucovacím opa-
třením přijímajícího státu.
4. Vysílající stát se může vzdát Imunity kon-
zulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců,
jakož i jejich rodinných příslušníků. Vzdání se musí
být v každém případě výslovné a musí se písemně
oznámit přijímajícímu státu. Vzdání se vynětí z ju-
risdikce v civilních a správních věcech neznamená
vzdání se imunity co do výkonu rozhodnutí, kte-
rého je zapotřebí vzdát se zvlášť.
5. Podá-li žalobu osoba, která podle tohoto
článku je vyňata z jurisdikce, nemůže se dovolá-
vat vynětí z jurisdikce co do protižaloby, která je
v přímé souvislosti s hlavní žalobou.
Článek 17
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec není povinen vypovídat jako svědek.
2. Souhlasí-li vysílající stát s tím, aby konzu-
lární úředník nebo konzulární zaměstnanec vypo-
vídal jako svědek, může na požádání vypovídat.
3. Není přípustné donucovat konzulárního úřed-
níka nebo konzulárního zaměstnance, aby vypoví-
7
dal jako svědek, aby se za tímto účelem dostavil
k soudu nebo aby byl v případě odmítnutí výpovědi
při nedostavení se před soud volán k zodpovědnosti.
4. Konzulární zaměstnanec, který je občanem
přijímajícího státu nebo který má v tomto státe
trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď
o úředních záležitostech.
5. Při použití ustanovení odstavce 2 se učiní
potřebná opatření, aby se zamezilo narušení čin-
nosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, lze
učinit ústní nebo písemné svědecké výpovědi na
konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzu-
lárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují na
všechna řízení a jednání před soudy a jinými stát-
ními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována
obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulárního
úředníka nebo konzulárního zaměstnance, pokud
tyto osoby s nimi žijí ve společné domácnosti.
Článek 18
Konzulární úředník je v přijímajícím státě osvo-
bozen od všech státem vynutitelných povinností.
Stejně tak jsou osvobozeni konzulární zaměstnanci
a rodinní příslušníci konzulárních úředníků a kon-
zulárních zaměstnanců žijící s nimi ve společné do-
mácnosti.
Článek 19
Konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec, jakož i jeho rodinní příslušníci žijící s ním
ve společné domácnosti nepodléhají povinnostem,
které vyplývají z právních předpisů přijímajícího
státu o ohlašovací povinnosti cizinců a získání po-
volení k pobytu.
Článek 20
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvo-
bozen od všech daní a jiných poplatků
a) z pozemků, budov, částí budov, které jsou po-
užívány výhradně ke konzulárním účelům, včet-
ně obydlí konzulárních úředníků a konzulár-
ních zaměstnanců, jsou-li ve vlastnictví vysí-
lajícího státu nebo jeho jménem najaty;
b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí zmí-
něných nemovitostí, pokud je vysílající stát
získává výhradně ke konzulárním účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na uhra-
zování služeb.
Článek 21
Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobo-
zen od všech daní a poplatků z majetku, který je
vlastnictvím vysílajícího státu nebo se nachází
v jeho držení nebo používáni a je užíván ke kon-
zulárním účelům. To platí i pro získávání takového
movitého majetku, za který by vysílající stát musel
v každém jiném případě tyto daně a poplatky z ma-
jetku zaplatit.
Článek 22
Konzulární úředník nebo konzulární zaměstna-
nec není povinen platit přijímajícímu státu daně
ze svých služebních příjmů.
Článek 23
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměst-
nanec, jakož 1 jejich rodinní příslušníci žijící s nimi
ve společné domácnosti jsou osvobozeni v přijíma-
jícím státě od všech státních, oblastních a místních
daní a poplatků, včetně daní a poplatků z movitého
majetku, který jim náleží.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 se nevzta-
huje na
a) nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy
v ceně zboží nebo služeb;
b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého
majetku nacházejícího se na území přijímají-
cího státu, pokud již není osvobozen podle
článku 20;
c) dědické daně nebo daně a poplatky za převod
majetku, které vybírá přijímající stát;
d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž
zdroje jsou v přijímajícím státě;
e) soudní, registrační, hypotéční, listinné, kolko-
vé a správní poplatky, pokud osvobozeni již
není poskytnuto podle článku 20;
f) poplatky, které jsou vybírány za skutečně pro-
kázané služby.
Článek 24
1. Všechny předměty, včetně motorových vo-
zidel, které jsou dovezeny pro úřední potřebu kon-
zulárního úřadu, jsou v souladu s právními před-
pisy přijímajícího státu osvobozeny od celních po-
platků a daní, které se vybírají v souvislosti nebo
na základě dovozu, stejně tak jako předměty dove-
zené výlučně pro úřední potřebu diplomatické
mise.
2. Konzulární úředník a jeho rodinní příslušnici
jsou osvobozeni od celní kontroly.
Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec,
jakož i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve
společné domácnosti jsou, pokud jde o jejich zava-
zadla a jiné předměty, jež jsou určeny pro jejich
osobní potřebu, osvobozeni od celních poplatků a
daní vybíraných v souvislosti nebo na základě do-
vozu stejně tak jako odpovídající kategorie perso-
nálu diplomatické mlse.
3. Pod výrazem ,,příslušná kategorie personálu
diplomatické mise" v odstavci 2 tohoto článku se