Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Prosím nyní poslance Václava Michalce, připraví se poslankyně Libuše Horáková.

Poslanec Václav Michalec: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, stručná charakteristika plnění úkolů stavebnictví za uplynulý rok je tato. Při trvajících subjektivních i objektivních nedostatcích překročení plánu na závazných stavbách a ve společensky prioritních krajích, nesplnění dokončování ostatních staveb, komplexní bytové výstavby a bytů s dopadem na nesplnění zisku.

Přesto je třeba říci, že stavaři, jak v uplynulých letech, tak v roce 1980, vykonali obrovský kus práce, který je vidět se všemi klady i nedostatky a za který se jim právem dostalo pochvaly. I když se tedy organizace ministerstva stavebnictví ČSR v podstatě vyrovnaly s věcnými úkoly státního plánu, není toto plnění provázeno dosahováním žádoucí efektivnosti výrobního procesu. Provedl jsem si proto průzkum na pozemních stavbách u nás v Brně, abych si ověřil, jaké jsou příčiny tohoto stavu.

Za hlavní vlivy a nedostatky, které působí na jejich činnost jiné organizace, je považována především územní a projektová připravenost. Do výrobního programu se dostává celá řada akcí, kde není včas zajišťována s požadovaným předstihem projektová dokumentace a územní připravenost. Projekty přicházejí po částech, neúplné, opožděné, kdy už stavba je zahájena, není možno včas provést řádnou výrobní přípravu, vyobjednat materiály, především ty materiály a dodávky, kde je dlouhá dodací lhůta. Na sídlištích nejsou včas vybudovány zdroje vody, tepla, elektrické energie, kanalizace, podmiňující uživatelnost objektů.

Dále jsou to souhrnné ceny a cenové vlivy. Uvedený podnik realizuje bytovou výstavbu a část státní výstavby za pevné ceny, tzv. souhrnné ceny, např. za m² užitné plochy podle kategorie bytů apod. To ale předpokládá, aby je stavěli z materiálů, kde jsou pevné ceny. Opak je však pravdou. Většina podniků, dodavatelů, zákonitě provádí inovaci svých výrobků, které jsou cenově vždy dražší. To má ale za následek negativní dopady do ekonomiky podniku.

Zásobování náhradními díly, zde je, myslím, nejzávažnější situace. Na jedné straně nemůže podnik včas zajistit všechny potřebné materiály a výrobky pro výrobu, především v komplexnosti, takže plánovanou práci nelze buď vůbec zahájit nebo práce přerušit. To má za následek vytváření nadnormativních zásob, zvyšování rozestavěnosti, nedokončování staveb a objektů. Podnik je závislý i na výrobních programech a na jejich změnách u dodavatelů. Každá změna výrobního programu a jakékoliv změny v tomto smyslu způsobují více práce a zhoršování ekonomiky.

Za hlavní nedostatky v zásobování byly vytipovány armatury, čerpadla, celé systémy v oblasti vytápění a rozvodu vody, zámečnické výrobky pro stavby, elektroinstalační materiál, nářadí pro obory instalační a elektro, náhradní díly na opravy strojů, mechanismů a dopravních prostředků. Dále je to kvalita dodávaných výrobků, konkrétně panelů pro bytovou výstavbu. Důsledky jsou ve zvýšené pracnosti na opravy, vícepráce a dopady do ekonomiky.

Zajímavé zjištění jsem udělal v oblasti racionalizace. Racionalizace u jednoho nemusí znamenat vždy totéž u druhého. Například vlakové ucelené dodávky cementu a štěrkopísku jsou dobré pro výrobce, nikoliv pro pozemní stavby. U nich například znamenají nárazové a vysoké požadavky na vykládku, zdržné a spotřebu pohonných hmot apod.

Domnívám se, že toto zjištění, které ovlivňuje činnost podniků z vnějška, lze objektivizovat, protože je stejné u všech stavebních organizací. Ze znalostí příčin vyvodit a doporučit opatření pro objektivní orgány k řešení. To dávám nejen na zváženou, ale o to budeme ve výboru usilovat.

Ještě bych chtěl upozornit na některé subjektivní příčiny stavebních organizací, jejichž uplatnění by prospělo k plnění plánovaných úkolů. Mimo známé nedostatky ve využívání techniky, pracovní doby a strojů v důsledku převážně jednosměnných provozů, uplatňování progresivních mzdových forem, normování spotřeby práce řízení apod., jde především o rozsáhlejší a neformální využití rozvoje iniciativy pracujících, která není ještě u většiny podniků doceněna.

Na jedné straně může být spokojenost s tím, že v řadách stavebnictví existují vynikající kolektivy brigád socialistické práce, které již mnoho let vykazují nadprůměrné výsledky, za které byly i oceněny vysokými resortními i státními vyznamenáními. Naproti tomu nejsou vytvářeny dostatečné podmínky pro zkvalitnění činnosti brigád socialistické práce a rozšiřování počtu vynikajících kolektivů do všech podniků a závodů.  

Přibližně stejně je tomu u využívání a rozšiřování komplexních racionalizačních brigád. Zatím je jich málo, výsledky jejich práce by však prospěly ke zlepšení technologických procesů, uplatňování vědy a techniky v praxi, zvyšování kvality, úspor energie, paliv a materiálu, snižování pracnosti, odstraňování namáhavé práce, zvyšování péče o bezpečnost a zdraví pracujících apod.

Nedostatečně se prosazuje chozrasčotní metoda podle vzoru N. A. Zlobina. V roce 1980 v ní bylo zapojeno jen cca 9 % z celkového počtu pracovníků ve stavební výrobě, v průmyslové výrobě došlo dokonce k poklesu pracovníků uplatňujících tuto metodu efektivnosti a kvality.

Počet kolektivů uplatňujících metodu A. D. Bassova se ve stavebnictví neustále zvyšuje a je jedním z faktorů, které působí ke snižování pracovní úrazovosti. Bassovova metoda je nejmasovější formou socialistického soutěžení vůbec, neboť ve stavební výrobě je do ní zapojeno více jak 90 000 a ve výrobě stavebních hmot přes 28 000 pracovníků. Zároveň však také neplatí, že výsledky pracovní úrazovosti jsou nejlepší právě v těchto oborech, kde jsou nejvyšší počty zapojených pracovníků do této metody.

Další rezervy jsou v rozšiřování Saratovsko-Lvovského hnutí; přeorientací progresivní proudové metody z bytové výstavby na komplexní, průmyslovou a inženýrskou výstavbu, rozšíření zlepšovatelského hnutí, průkopnických činech v technickém rozvoji, využití iniciativy pracujících k urychlení cyklu výzkum -výroba - užití, všech další novátorských a pokrokových formách práce.

Je nesporné, že v organizacích ministerstva stavebnictví ČSR pracuje řada vynikajících brigád socialistické práce, komplexních racionalizačních brigád, jsou dosahovány výsledky v uplatňování pokrokových metod práce, plněny úkoly sdružených socialistických závazků na významných stavbách a uváděna tak do provozu důležitá díla pro rozvoj národního hospodářství. Přesto však je skutečností, že širšímu uplatňování všech forem a způsobu rozvoje pracovní iniciativy - rozhodujícímu zdroji rezerv - brání nedostatky v plánování, přípravě a organizaci práce, předvýrobní přípravě apod. V mnoha případech stojí v cestě nedostatečná péče a ochota řídících pracovníků věnovat soustavnou a cílevědomou péči uvádění iniciativy do života i propagace zkušeností a dosažených výsledků.

Je třeba, aby v nových podmínkách uplatňovaných v rámci Souboru opatření plánovitého řízení národního hospodářství byla věnována zvýšená pozornost všech článků řízení stavebnictví, odstraňování nedostatků ovlivňujících plnění uložených úkolů včetně využití rezerv v pracovní iniciativě.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Michalcovi, dále hovoří poslankyně Libuše Horáková.

Poslankyně Libuše Horáková: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, projednávání závěrečného účtu za rok 1980 je příležitostí ke zhodnocení výsledků tohoto roku. Současně však také možností posoudit, jak jsou zkušenosti z minulého roku využívány k zajišťování úkolů letošního roku.

Z tohoto hlediska je třeba především konstatovat, že oproti roku 1979 se zemědělská výroba zvýšila o 5,5 %, ale přitom nebyl o 5,7 % splněn plán v rostlinné výrobě. Tyto výsledky vychází nejen z počasí, ale odpovídají tendencím projevujícím se v období celé šesté pětiletky, zejména v její druhé polovině.

Přestože se za pětiletku zvýšila rostlinná výroba o 7 %, byly plánované úkoly splněny jen u části plodin. To znamená, že se nepodařilo zabezpečit výraznější předstih rostlinné výroby, jak to uložil XVI. sjezd KSČ. Přes dosaženou vzestupnou tendenci v rozvoji zemědělství a při zabezpečování potřeb obyvatelstva potravinami to znamenalo značné problémy.

XVI. sjezd KSČ znovu zdůraznil potřebu postupného dosažení soběstačnosti ve výrobě zrnin a dalšího zvyšování celkové soběstačnosti ve výrobě potravin. Proto nad výsledky loňského roku a celé pětiletky v rostlinné výrobě je třeba se znovu vážně zamyslet.

Klimatické podmínky ve značné míře znamenají, kolik je vody. Zda málo, mnoho, či přiměřeně. Proto zcela oprávněně na počátku volebního období se v programovém prohlášení hovořilo o budování malých vodních nádrží. I když v tomto směru bylo uděláno značný kus práce, nelze říci, že jejich rozsah a využívání odpovídá potřebám zejména v suchých letech.

Tak například v našem okrese jsou v současné době v provozu závlahy na ploše 975 ha u 11 zemědělských podniků. Přitom jen dvě JZD je využívají na zeleninu. S maloplošnými závlahami není uvažováno pro nedostatek zdrojů vody. Největší problém spočívá v závadnosti používání vody z Labe a Ohře. To má negativní vliv na výnosy a jakost zejména květáku, salátu, ředkviček, kedluben a dalších, které nemohou být pro nevhodnost vody v posledním období růstu zavlažovány

Problémy máme i s podmáčením na ploše 613 ha zemědělské půdy. Na tento problém jsem již upozornila a je řešen ministerstvem zemědělství a výživy ČSR. Předpokládám, že tato záležitost bude brzy dořešena. Mimo klimatických vlivů působí na výsledky rostlinné výroby způsob využívání prostředků pracovníky samotného zemědělství. Nedostatky v agrotechnice, ve využívání techniky, dalších zařízení a prostředků včetně chemických se zejména projevují v rozdílných výsledcích ve srovnatelných podmínkách.

Přitom ovsem nelze přehlédnout to, že není dostatek například pluhů, secích strojů, strojů na obdělání cukrovky a pícnin. To negativně ovlivňuje dobu osevu zemědělských plodin a má podíl na výnosech a sklizni těchto plodin.

V okrese Litoměřice nebyly také splněny plánované úkoly za pětiletku ve výrobě obilovin, cukrovky, zeleniny, ovoce a chmele. Je to podle názorů pracovníků na zemědělském úseku především důsledek nepříznivých let 1976 a 1979.

Problémy například v rozvoji ovocnářství spočívají ve značné rizikovosti této výroby. Některé druhy jsou ztrátové. Vážný problém je s pracovními silami. Tak například státní statek Lovosice potřebuje na dobu 2 měsíců 300 brigádníků na česání ovoce. Navíc tyto ale i další práce v ovocnářství nejsou dostatečně zabezpečené potřebnou technikou. Tržní produkce zeleniny byla za pětiletku splněna v okrese na 91,6 %. V čem vidíme příčiny tohoto problému?

V zelinářských podnicích nastal značný úbytek pracovních sil. Za poslední 3 roky se snížil počet pracovních sil o 16,5 %. Za této situace nabývá na významu zabezpečení prací mechanizací. Její úroveň je však nízká. Část mechanizace lze využívat jen v lehkých písčitých půdách bez kamene. Nedostatek techniky se projevuje i při posklizňové úpravě, včetně posklizňové úpravy u kořenové zeleniny.

To se negativně projevuje zejména u těch druhů zeleniny, u nichž není dostatečně zajišťována specializovaná technika, která musí být jiná u rajčat, jiná u okurek, atd.

Tyto skutečnosti též současně brání dalšímu rozvoji specializace a skutečnému zavedení velkovýrobních technologií v zelinářství a samozřejmě se to též projevuje při zajišťování ovoce a zeleniny pro vnitřní trh.

Mám za to, že pěstovaní ovoce a zeleniny by potřebovalo více pozornosti než dosud nejen ze strany zemědělských řídících orgánů, ale též od strojírenství a dalších odvětví.

Soudružky a soudruzi poslanci, součástí závěrečného účtu jsou též závěrečné účty státních fondů ČSR za rok 1980. Naplňování a užití fondu vodního hospodářství je orientováno na snižování znečišťování našich vodních zdrojů. Nové zvýšené sazby a přísnější přístup k znečišťování přispěly k tomu, že se příjmy v loňském roce oproti roku 1979 zvýšily o 82,7 %. Přes toto vynaložené úsilí je však nutné připomenout, že znečištění vod nepokleslo.

Z tohoto hlediska nelze pozitivně hodnotit, že nebyly vyčerpány plánované investiční a neinvestiční dotace. Domnívám se, že také průzkumové práce pro získání zdrojů pitné vody a na řešení ochranných opatření, zvlášť v ochranných hygienických pásmech vodních zdrojů, by vyžadovaly větší pozornost i větší finanční zabezpečení.

Vynaložené prostředky státního fondu pro zúrodnění půdy pozitivně ovlivnily zúrodňování a snižování úbytku zemědělské půdy, zvláště tam, kde byly použity na rekultivaci luk a pastvin, na nevyužívané půdy apod.

Nedostatek ovšem je, že prostředky poskytované z fondu na neinvestiční akce řeší jen finanční situaci podniku, což může negativně ovlivnit zisk s důsledky na pobídkovou složku odměn. Zvážit by se též mělo zařazení terasování do neinvestičních akcí z uvedeného důvodu.

Problémy s překročením příjmů a nesplněním plánovaných výdajů jsou též u fondu ochrany ovzduší. I zde bychom si měli být vědomi, že se zhoršuje technický stav odlučovačů a jsou další problémy, které vyžadují řešení.

Soudružky a soudruzi poslanci, upozornila jsem na některé problémy, které vznikají při plnění našich současných úkolů. Jsou odrazem úsilí při jejich zabezpečení.

Doporučuji schválit závěrečný účet. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Horákové, nyní promluví poslanec Jan Hluší.

Poslanec Jan Hluší: Vážené soudružky a soudruzi, v dokumentech, závěrech i v diskusi na XVI. sjezdu Komunistické strany Československa zaznělo mnoho velmi závažných slov o úloze technického rozvoje.

Nepochybuji o tom, že vliv technického rozvoje na dosahované ekonomické výsledky neustále vzrůstá. Současně se však, na základě celkových výsledků za ČSSR či ČSR i na základě konkrétních poznatků z mého volebního obvodu domnívám, že výsledky technického rozvoje zaostávají za požadavky a potřebami ekonomiky a že jeho vliv tedy není stále dostačující. Pokusím se říci některé příčiny tohoto stavu, aniž si kladu nárok na jejich úplnost.

Mezi základní nedostatky podle mého názoru patří to, že řešení a realizace výsledků vědy a techniky nejsou zajišťovány důsledně mezioborově, meziodvětvově a meziresortně, což je zřejmě stále naléhavější, uvážíme-li, že úkoly kladené na tuto sféru jsou stále složitější, komplikovanější a jejich úspěšnost a zejména technicko-ekonomická úroveň odvisí od koordinovaného zapojení všech partnerů do řešení i realizace. Stále převažující formou je však resortní či oborové zajišťování úkolů v domnění, že nositel úkolu je si schopen různým jednáním s partnery zajistit potřebnou koordinaci v souběžném řešení i potřebné subdodávky v průběhu řešení. Praxe ukazuje, že taková domněnka je mnohdy fikcí a výsledkem často bývá nejen zpomalení vlastního řešení a realizace, ale také nižší technicko-ekonomická úroveň řešení, než by bylo žádoucí.  

Tento problém nepochybně úzce souvisí s dalším základním nedostatkem, který nepříznivě ovlivňuje efektivnost nejen technického rozvoje, ale celé ekonomiky. Je jím to, že již mnoho let a nyní i pro etapu 7. pětiletky, pracujeme prakticky bez závazného dlouhodobého výhledu, přičemž celá řada různých rozvojových prognóz a koncepcí na úrovni oborů, ale i centra je proto poměrně dost labilní, technicky a ekonomicky nestabilní.

Za této situace není divu, že slyšíme tento názor na práci a zaměření výzkumné a vývojové základny: řeší se tam nyní to, co mělo být dávno vyřešeno, kdyby byla dostatečná předvídavost ústředních a středních článků řízení, dobrá úroveň řízení, koordinace a systémový přístup; neřeší se nyní však opět to, co bude naše ekonomika potřebovat za nějakých 10 až 20 let, což není nijak přehnaná doba na provedení zásadních strukturálních přeměn.

Uvedu jen jeden hypotetický příklad. Představme si, že nebudeme mít k dispozici v budoucnu víc ropy, než máme díky Sovětskému svazu nyní. Možná, že je reálnější úvaha, že jí budeme mít spíše méně. Nároky na dopravu prakticky ve všech odvětvích se zvyšují a výroba velikého sortimentu výrobků na bázi ropy, případně zemního plynu, v mnoha odvětvích stále roste a sortiment se rozšiřuje. Dnes zřejmě stále považujeme záměnu různých kovových, dřevěných, textilních, skleněných a jiných materiálů plastickými hmotami za ekonomicky výhodnou. Je tomu tak ale skutečně při růstu cen ropy, který se v budoucnu možná poněkud zastaví, ale ceny zcela určitě dostoupí vysoké hladiny? Dokážeme za takových 10 až 20 let sladit navzájem potřeby dopravy a výroby na ropné produkty? Myslím, že to je velice vážný problém a velmi by mě zajímalo, zda se jím u nás někdo koncepčně a v měřítkách celého národního hospodářství a koordinovaně zabývá. Podle rozvojových úvah některých oborů se mi spíše zdá, že příliš ne. A přitom je to typický případ, kde řešení je možné jen a jen účelnými strukturálními přeměnami v řadě odvětví na základě vysoce progresivních výsledků vědy a výzkumu, dosažených v takovém časovém předstihu a tak vzájemně meziodvětvově koordinovaných, aby se k realizaci nemuselo přistupovat nekomplexně, nepřipraveně a až tehdy - jak u nás často bývá zvykem - když se projeví vážný nedostatek.

Značná část technického rozvoje úzce souvisí i s investiční politikou a koncepční činností v této oblasti. Jestliže zvýšení efektivnosti ekonomiky do značné míry odvisí od opodstatněně vyššího zhodnocování surovin, materiálů, paliv a energie, je nesporné, aby značná část, možná většina, kapacity výzkumné a vývojové základny i velké investiční objemy a přiměřené množství výrobních kapacit pro výrobu zařízení zajišťujících vyšší zhodnocování zmíněných vstupů byly soustředěny tam, kde je jejich prostřednictvím možné v poměrně krátké době dosahovat významných úspor surovin, materiálů, paliv a energie, kde je možné výrazně racionalizovat jejich spotřebu.

Podle mých zkušeností ze strojírenství, ale to platí obecně i v jiných odvětvích, je takový přístup účinný ovšem jen tehdy, když vyráběná zařízení, jimiž má být docíleno významných úspor energie, surovin a materiálů u uživatelů jsou před zahájením sériové výroby komplexně ověřena a tím prokázána jejich vysoká provozní spolehlivost. To je totiž jednoznačný požadavek jak tuzemských, tak zahraničních odběratelů. Garanci za spolehlivost vždy musí dávat výrobce zařízení. Ten ji však může dávat jen tehdy, když má podmínky pro taková komplexní ověřování.

Uvedu konkrétní příklad z Přerovských strojíren. Naši technici vyvinuli nový způsob výpalu cementářského slínku s oddělenou kalcinací. Nové strojní zařízení o kapacitě 3000 t/24 hodin má proti klasické technologii suchého způsobu nižší hmotnost o 309 tun, snižuje zastavěnou plochu o 20 %, vede k úspoře žáruvzdorných materiálů o 27 % při vyšší životnosti vyzdívek až o 45 % a investiční náklady se snižují o 5 až 20 % podle velikosti výkonu pecní linky.

Na úkolu se začalo pracovat v roce 1973, do státního plánu se dostal na 6. pětiletku s tím, že realizace bude uplatněna při rekonstrukci cementárny Čížkovice, o níž rozhodlo předsednictvo federální vlády v polovině roku 1978. Nedošlo však k ní z různých důvodů, mimo jiné také proto, že bilance cementu byla pokryta stávajícími kapacitami. Tedy vůbec se nepřihlédlo k tomu, že nové řešení přináší významné úspory, kterých nelze dosáhnout na existujících zařízeních v cementárnách.

A tak nová technologie, včetně zařízení, byla pouze odzkoušena s velmi dobrými výsledky jen poloprovozně na kapacitě padesátkrát menší ve zkušební základně Čebín.  

Další realizace v provozních podmínkách v tuzemsku je otevřená Uvažovalo se s ní v 7. pětiletce v nové cementárně v Králově Dvoře, ale její výstavba se odsouvá do další pětiletky.

Za těchto předpokladů doba realizace by byla 15 až 20 let od započetí řešení daného úkolu. To je jedna věc a ta druhá znamená, že Přerovské strojírny nebudou mít až do devadesátých let žádný referenční investiční celek, na němž by demonstrovaly v praxi výsledky svého výzkumu. To je značná nevýhoda v ostrém zahraničním konkurenčním boji, který v této komoditě je. Dovedete si představit, za jakých podmínek a s jakým výsledkem na úspěch mají předkládané nabídky tohoto zařízení do zahraničí a získávají se obchody, které nejsou objemově zdaleka pominutelné.

V současné době pracujeme na novém zařízení o výkonu 5000 t/24 hodin, které by mělo umožnit roční úsporu měrného paliva 76 000 tun, roční úsporu nákladů na výrobu cementářského slinku téměř 40 miliónů Kčs a zvýšení produktivity o více než 50 %. Řada našich cementáren je ve srovnání s oběma typy nového řešení podstatně méně ekonomická, ale vyrábíme na nich. Proč by se aspoň jedna z nich nemohla urychleně rekonstruovat? Vždyť vynaložené náklady by se velmi rychle zaplatily úsporami, a to především energie, jíž nemáme přece nadbytek. A navíc by to nesporně zvýšilo prodeje schopnost našeho zařízení do zahraničí, a to jistě ještě výhodněji, než prodáváme dnes. Přitom si nevedeme špatně, vždyť rozdílový ukazatel v 6. pětiletce byl 176,7.

Výsledky statistických šetření prokazují, že technická úroveň strojní základny v průmyslových podnicích se v 6. pětiletce zvyšovala velmi pomalu, podstatně pomaleji, než například v NDR. Tento fakt dovoluje vyslovit názor /i když ne podložený čísly/, že asi o mnoho lépe se nevyvíjela strojní základna, umožňující dosahovat výrazných úspor surovin, materiálů a energie.

Přece uvedu opět jeden příklad z Přerovských strojíren. Opotřebení kovových materiálů a tím jeho spotřeba je při mletí suroviny a cementu v cementárnách značná. Možností výrazného snížení otěruvzdornosti se zabývají naši metalurgové od roku 1973 a dosáhli vynikajících výsledků. K běžnému zavedení do výroby však potřebují kalicí zařízení, které je nutno zajistit z nesocialistických zemí. Od roku 1979 se podnik snaží získat potřebné devizové prostředky ve výši cca 12 miliónů devizových korun, aby mohli ročně ušetřit jenom našim cementářům a tím i národnímu hospodářství 12 000 tun ocelolitinových pancéřů a 42 milionů Kčs na nákladech, nehledě již na možnost uplatnění i v jiných oborech i zvýšení vývozu objemu strojně technologického zařízení.

V mém volebním obvodě je rovněž k. p. Sigma Hranice, který je, mimo jiné, také v rámci RVHP uznávaným výrobcem horizontálních plunžrových čerpadel s klikovým mechanismem všeobecného použití.

Program této výroby se vyznačoval nesystematičností, velkým sortimentem typů a velikostí, neúměrně vysokou hmotností ve srovnání s výrobky předních světových výrobců.

Po zhodnocení této situace zvolila Sigma postup, který by měl být aplikován prakticky všude.

Sigma přistoupila ke sjednocení výrobního programu spojeného s inovací odpovídající současnému stavu výzkumu a technologických možností. Uzavřela specializační dohody s výrobci v SSSR a NDR. Navázala úzkou spolupráci s Výzkumným ústavem celého koncernu Sigma. Byla zpracována analýza světové úrovně výroby, metodika pro optimalizaci hlavních parametrů, diagramy pro nové řady čerpadel, proveden výzkum hydrauliky, především rychloběžnosti, aplikovány nové pevnostní výpočtové metody apod. Základem optimalizace se kromě dalších základních kritérií stala tzv. výkonová hmotnost /hmotnost výrobku na 1 kW příkonu/, a to tak, aby vedla ke snížení spotřeby materiálu o 50 % a velikosti zastavené plochy.

Současně bylo řešeno nové výtvarné řešení ve spolupráci s předním čs. průmyslovým výtvarníkem. První nová čerpadla byla již vyrobena a podrobena komplexním zkouškám. Nekonvenční řešení konstrukce, technologie i výtvarného pojetí vede ve srovnání s porovnatelnými typy čerpadel ke snížení hmotnosti u celé řady čerpadel o 52 %, u některých typů až o 70 %. Například proti srovnatelnému západoněmeckému čerpadlu je lehčí o 220 kg. Podle předpokladů by mělo být při jeho vývozu dosaženo rozdílového ukazatele 157. Úspora zastaveného prostoru se snižuje až o 75 %.

Rozvinutí sériové výroby, která by nejen přinesla efekty u našich uživatelů, ale především množství devizových prostředků, avšak naráží na některé problémy, které jsou obvyklé u každé významnější inovace. Výrobci odlitků stále prosazují do výrobních plánů odlitky hmotnostně náročné s menší pracností, kdežto nové výrobky Sigmy staví na tenkostěnných odlitcích, většinou o větší pracnosti, které zajišťují správné využití materiálu a zhodnocení lidské práce. Sigma měla i při řešení nemalé problémy se subdodávkami; stále se nedaří, aby na stěžejní úkoly plánů rozvoje vědy a techniky byly dodávány přednostně ve zkrácených termínech. Tím se samozřejmě řešení jen prodlužuje.

Není pochyb o tom, že Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení vytváří řadu podmínek pro urychlení procesu "věda - výzkum - výroba - užití". Jistě budou dále prohlubovány. Podstatné ale je, aby se rychleji, než to zatím můžeme pozorovat na všech úrovních, měnilo myšlení, především ekonomické a tvůrčí přístupy, u všech hospodářských pracovníků tak, že budou vidět v technickém rozvoji v podstatě jediný nástroj k řešení problémů ekonomiky. /Potlesk./