Jiná je situace u druhého odvětvového zákona, a to u zákona horního. Je to zákon z roku 1957. V době, kdy byl přijímán, upravoval nepochybně žádoucím způsobem komplexně hornickou činnost, tj. vyhledávání a průzkum ložisek, dobývání nerostů, likvidaci důlních děl a zrušení dobývacích prostorů; i dnes plně respektuje plánovitost veškeré hornické činnosti. V mnoha aspektech však jde o zákon zastaralý, který již nestačí dnešnímu prudkému rozvoji této oblasti, a který především dostatečným způsobem neřeší problematiku střetu zájmů v naší ekonomice.

Víme, že v legislativních záměrech vlády Československé socialistické republiky je také novelizace tohoto zákona. Bude třeba, aby zamýšlená novela jak optimálně zajišťovala surovinovou základnu našeho národního hospodářství, tak dávala dostatečný prostor pro souladné řešení střetu zájmů, a to především ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu, lesů, vod a vůbec k ochraně životního prostředí. Více než 20 let platnosti horního zákona prověřilo důkladně jeho klady i zápory. Bude tedy při přípravě zamýšlené novely k dispozici dost poznatků k tomu, aby nová právní úprava odpovídala všem požadavkům na žádoucí vývoj báňských vztahů.

Soudružky a soudruzi, náš průzkum byl zaměřen rovněž na dodržování vyhlášky č. 156 z roku 1975 o správě národního majetku, a to zejména na otázku nakládání s přebytečným a neupotřebitelným národním majetkem, jeho sledování a na to, jak se osvědčuje právní úprava příslušnosti ke správě národního majetku. Tato vyhláška je v podstatě aplikována správně, osvědčuje se a zásadní kritické připomínky k ní nejsou. Pouze v jedné z hospodářských organizací jsme se sešli s názorem, že striktní zákaz přenechat národní majetek k dočasnému využívání i vlastnímu pracovníku, není šťastným řešením. Vede to někdy k pololegálnímu zapůjčování věcí pracovníkům tam, kde jsou krátkodobě půjčovány věci nižší hodnoty k provedení prací, které místní organizace služeb provést nemůže a pracovník si je musí provést sám.

Zjistili jsme také, např. v kombinátu ve Vřesové. že jsou některé nejasnosti při praktickém provádění vyhlášky č. 40 z roku 1963 o náhradě škod způsobených exhalacemi. Tato vyhláška totiž neřeší některé problémy, např. náhradu škody za exhalace státních zemědělských organizací a dále otázky škod způsobených exhalacemi průmyslových organizací, které mají závod - tedy zdroj exhalací - mimo území ČSSR.

Velmi úzce se palivoenergetické základny dotýká i zákon o vodách. Rovněž u tohoto zákona jsme zjistili, že pokud jde o jeho věcnou, obsahovou stránku, není podstatných připomínek, snad jen to, že jeho aplikace v praxi je dost náročná na administrativní práce podniků i státních orgánů.

Přirozeně, že jsme se při průzkumu zaměřili také na postavení lidského činitele v procesu výroby i distribuce paliv a energie, a to jak na otázky získávání nových pracovníků, tak i na otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, i na některé další problémy pracovně právních vztahů.

Pokud jde o nábor nových pracovníků, jsou určité potíže např. v ostravsko-karvinských dolech, nikoliv co do počtu získaných pracovníků, ale co do jejich kvality. Zde bude nutno dosáhnout zlepšení. Právní normy, které tuto oblast upravují, existují, bude jen třeba, aby byly správně využívány.

Některé problémy jsme zjistili při aplikaci zákoníku práce, který podle názoru příslušných pracovníků ne dost důrazně přispívá k upevňování stabilizace kádrů. Jsou to především ta ustanovení, která upravují skončení pracovního poměru na základě výpovědí pracovníka. Ukazuje se v praxi, že výklad těchto ustanovení je dost složitý, ona sama dávají možnost různých spekulací jak ze strany pracovníků, tak i ze strany některých organizací, a vede to až ke konfliktním situacím, popřípadě k soudním sporům. Za přezkoumání by podle našeho názoru stála také ta ustanovení zákoníku práce, která upravují zvyšování kvalifikace ve vztahu ke stabilizaci, a to jak u učňů, resp. vyučenců, tak u ostatních pracovníků.

Organizace vynakládají na výchovu a zvyšování kvalifikace svých učňů a zaměstnanců značné částky a při jejich odchodech z pracovního poměru se jim pak tyto náklady lidově řečeno "nevrátí".

Pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví při práci, máme za to, že v oblasti paliv a energetiky - a jsou to pracoviště vesměs náročná na fyzická zatížení pracovníků - bylo učiněno mnoho pro to, aby úroveň ochrany života a zdraví byla na žádoucí výši. Jak příslušná právní úprava, tak i její realizace v praxi dostatečným způsobem odpovídají současným potřebám. Je třeba říci, že zdravotní péče a s ní související péče o rekreaci je ve většině organizací, v nichž byl průzkum prováděn, na dobré úrovni. Pozitivní také je, že úrazovost v podnicích federálního ministerstva paliv a energetiky má klesající tendenci. Průzkum však ukázal, že četné úrazy jsou zaviňovány samotnými pracujícími, kteří používají nebezpečné pracovní postupy a jednají v rozporu s bezpečnostními předpisy. Znamená to, že je nutná ještě důslednější kontrola, školení a vůbec účinnější opatření k vytváření podmínek pro bezpečnou práci.

I zde jsme narazili při průzkumu v Severočeském hnědouhelném revíru na určitý problém v právní úpravě. Zákoník práce stanoví pro vyřizování škodných případů jednoměsíční pořádkovou lhůtu. Tato lhůta se však vžila jako lhůta zákonná a ukazuje se jako nedostatečná pro celkové vyřízení případu, posouzení náhrady škody a posouzení zavinění pracovníků. Stejně tak je tomu při aplikaci usnesení ÚRO o projednávání pracovních úrazů a jejich vyřízení ve 30denní lhůtě. Dodržování této lhůty za každou cenu má pak za následek formálnost řízení, protože v tak krátké době nelze ani řádně prošetřit zavinění odpovědných pracovníků, ani výchovně působit na postiženého, zvláště jde-li o těžší pracovní úraz a pracovník je práce neschopen.

Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, to bylo několik dílčích poznatků o účinnosti, životnosti a praktickém používání některých právních norem na úseku paliv a energetiky. Byl bych velmi rád - a hovořím zde i za ostatní poslance našeho výboru - kdyby moje vystoupení přispělo k tomu, že všichni společně se k naznačeným problémům vrátíme, posoudíme je ze všech potřebných hledisek a přičiníme se o to, aby právní normy, které jsou v oblasti paliv a energetiky používány, plnily svoji funkci tak, jak mají - to znamená upravovat, regulovat, ale nebrzdit a nekomplikovat vývoj. Děkuji za pozornost.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Korandovi. Slovo má poslanec Zelenka a připraví se poslanec Šrenkel.

Poslanec SL J. Zelenka: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, výbor kulturní se zabýval situací paliv a energetiky z hlediska propagandy a prezentace ve sdělovacích prostředcích. Chci vám podat jakési resumé z analýz pracovní skupiny výboru kulturního, abychom si ujasnili, v čem jsou klady a v čem také velké problémy agitace a propagandy při objasňování problematiky paliv a energetiky v našem národním hospodářství.

Tento problém souvisí samozřejmě šířeji s ekonomickou propagandou jako takovou. A je třeba říci, že ekonomická propaganda byla dlouhou dobu po krizových letech ve velmi slabé pozici vůči ostatním odvětvím naší propagandy. Nejpomaleji se formovala v tisku, rozhlase a televizi ekonomická oddělení. Především nebyly kádry ekonomicky vzdělané a pak ekonomika podléhala v propagandě často i různým nárazovostem a laciným kampaním. Až do loňského roku, kdy už se kádrově situace v ekonomických odděleních přece jenom zlepšila, byla stále propaganda dělána v dost obecné poloze. Velmi silný zvrat - je třeba si přiznat - nastal teprve letošním lednovým šokem. Najednou se objevil v té nejsilnější možné míře důsledek kalamity a ten přivedl všechny novináře na zcela konkrétní agitaci a propagandu. Je třeba říci, že se nyní agitace drží na slušné úrovni a že to dokonce silně ovlivnilo i veškeré plány ekonomických oddělení v tisku, rozhlase a televizi a zformovalo širokou strategii v ekonomické propagandě vůbec, najmě v propagandě v oblasti hospodaření s palivy a s energetickou základnou.

Co se řešilo ze dne na den, z týdne na týden, to bylo pod vlivem silné lednové kalamity, kde velmi rychle reagovaly rozhlas a televize a potom se do tempa dostal i tisk. Převzaly úlohu agitátorů a organizátorů současné situace, jaká vznikla v lednu. Konečně i ústřední výbor Komunistické strany Československa ocenil, že sdělovací prostředky sehrály v této době svoji úlohu. Závažnější důsledek byl, že to zanechalo hluboké stopy v celé ekonomické propagandě.

Rozhlas a televize mohly pochopitelně reagovat rychleji, úloha rozhlasu a televize je v této agitaci mnohem účinnější a také do určité míry zase jednodušší. Tisk splňuje více úlohu trvalejšího propagátora, protože lidé si články nechávají, vystřihují je, články se umísťují na nástěnky. Tisk má tedy úlohu více se zaměřovat i do polohy strategické, to znamená dlouhodobějších koncepcí.

Agitace se zaměřila v lednu 1979 především k otázce šetřit, kde všude je možno šetřit a co je možno udělat pro to, aby se s danou energií vystačilo a s danou energií aby se zvládlo to nejdůležitější, co se muselo zvládnout.

Nápaditost v agitaci rychle rostla. Rozhlas dělal zaměřené agitace na jednotlivé podniky, dokonce i jakési kontrolní dny, jak to vypadá se šetřením energií; televize dělala pravidelné denní výzvy k občanům: "Nezapomněl jsi někde zhasnout?", "Nejdou zbytečně spotřebiče doma i v továrnách?" atd. Taková neustálá denní výzva sehrává svou úlohu, dostává se do povědomí lidí, a jak jsme zjistili, i děti to pak učí rodiče a připomínají jim to. Tisková agentura zmapovala informacemi skutečný stav v palivo-energetické krizi. To byla první poloha.

V druhé poloze bylo třeba vykázat, že šetření občanů není to nejzákladnější. Hlavním odběratelem elektrické energie je náš průmysl a největším odběratelem energie dokonce sama energetika. Sama palivoenergetická základna odebírá nejvíce energie, na druhém místě strojírenství, hutě, těžký průmysl. Tam je třeba nastoupit strategickou linii propagandy, protože se ukazuje, že Československo je ve světě zdaleka ne na předních místech ve spotřebě energie na výrobu jednotlivých, ať už průmyslových výrobků nebo dokonce základních výrobků, jako je např. ocel.

Potřeba energie u nás na výrobu jedné tuny oceli je mnohem vyšší než ve špičkových státech ve světě. Tam je značná rezerva a tam je třeba zaměřovat veškerou propagandu. Myslím, že už se tak do značné míry stalo. Dobrým počinem jsou ministerské besedy k očekávaným problémům, jaká byla např. minulý týden v Čs. televizi.

I jednotlivé listy a hlavně pak odbornější časopisy, počínaje Hospodářskými novinami, se zaměřily na to, aby především do projekčních kanceláří a ústavů proniklo vědomí, že v projekcích se zakládá, kolik energie budeme potřebovat na výrobu kteréhokoliv výrobku, na výrobu 1 tuny oceli atd.

Je ovšem stále zřetelné, že v této otázce pokulháváme. Vystačit se zdroji, které máme, znamená především v našem průmyslu nastolit nový trend v mikroelektronice, ve výrobě tranzistorů, tyristorů, jak se o tom už tady hovořilo, protože to jsou dnes směry, které šetří elektrickou a jinou energii. Vezměte si např. to, co je nám všem blízké. Máme doma starý televizor s elektronkami, který spotřebuje až kolem 200 wattů, a vedle toho úplně nový televizor s tranzistory, jaký vyrábějí např. Japonci, západní Němci, který spotřebuje kolem 80-100 wattů. Zde je ukryta úspora energie. Avšak totéž je ve všech ostatních spotřebičích. Skutečností je, že špičkové, průmyslově vyspělé státy tímto trendem jdou a náš tisk nyní sleduje v propagandě postup tohoto trendu i u nás, aby se projekce a průmysl patřičně odpovídaly z případného zaostávání.

Třetí etapa v propagandě se zaměřuje na výstavbu energetické základny v Československu. Některé objekty energetiky už rozestavěné jsou zpožděné a další objekty je třeba velmi rychle modernizovat, protože na dlouhou dobu budou základními objekty naší palivoenergetické základny, jako je Severočeský hnědouhelný revír.

Propaganda sdělovacích prostředků se všude zaměřila na prvním místě na Severočeský hnědouhelný revír. Dokonce takovým způsobem, že nejzákladnější masová média, jako je rozhlas a televize, tam založila speciální redakce. S pomocí Severočeského krajského výboru Komunistické strany Československa se získaly prostředky a síly, je tam zvláštní štáb a jeden štáb rozhlasový. Noviny také zaměřily své reportéry na tento Severočeský hnědouhelný revír, protože jeho rychlá přestavba je perspektiva energie Československa až přes rok 2000.

Dále se propaganda zaměřuje na výstavbu nových elektráren, na výstavbu hlubinných dolů a na trasy přesunu zásobování elektráren uhlím. Když v lednu najednou zamrzlo Labe, vůbec se nevědělo, kudy půjde doprava uhlí do Chvaletic. Přitom, jak jste slyšeli v rozhlase, ale i četli v tisku a viděli v televizi, Labe nebylo vyzbrojeno loděmi na prosekávání zamrzlé řeky, takže přes zamrzlé Labe se téměř celý měsíc nedalo dopravovat uhlí. Přitom do Chvaletic nevede nádražní vlečka, a je tam špatná a úzká silnice.

V propagandě se pro nás stává důležitou perspektiva atomového programu. Docílit, aby se udrželo tempo přestavby a výstavby atomového programu, vytvářet dobré veřejné mínění pro tento program vlády, to by byl jistě velikánský prospěch v naší propagandě.

Nejde pochopitelně jen o vědu, techniku, tranzistory a tyristory. Jde především o lidi, kteří chápou, či nechápou moderní vědu, kteří umějí, či neumějí rychle a pružně reagovat na vědeckotechnický pokrok, kteří dovedou kolem sebe organizovat chytré mozky, podchycovat pro hlavní směr špičkové dělníky a inženýry. Lidský stimuluje tu rozhodující, a proto k mikrofonu, na obrazovku i do tisku musíme pouštět takové kádry našeho národního hospodářství.

Ekonomická propaganda se nedá dělat bez takových kvalifikovaných kádrů, jakými jsou sami řídící pracovníci naší ekonomiky. Bohužel, mnohdy i nejodpovědnější pracovníci se často ekonomické propagandě a konfrontaci před veřejností vyhýbají. Ještě tak jsou ochotní přijít k mikrofonu nebo před kameru, aby osvětlovali některé vzniklé problémy v jejich resortu, a to třeba i alibisticky. Jakmile jde o to, aby dělali opravdu politiku, aby uměli vyložit, co tedy jejich resort nebo podnik nebo koncern udělá pro to, aby se některé nedostatky odstranily, pak už je před mikrofon nebo před kameru příslušné sdělovací prostředky nedostanou. Myslím, že je to jejich povinností.

Stojí za to, kdybyste si přečetli usnesení ÚV KSS, ke kterému nedávno vyšel i úvodník moskevské Pravdy, kde se dokonce zdůrazňuje, že je povinností generálních ředitelů, koncernových ředitelů, ale i povinností ministrů vystupovat ve veřejných masových sdělovacích prostředcích a vysvětlovat všechny problémy a odpovídat na kritiku občanů. U nás se to jako povinnost neukládá. Jsou ministři, kteří jsou ochotní do sdělovacích prostředků jít a vykládat, kteří dokonce na obrazovce bojují za své problémy. A jsou ministři, generální ředitelé, koncernoví ředitelé, kteří k závažným problémům svého resortu nevystupují.

Ministři i generální ředitelé musí nejen řídit svůj resort a své koncerny, ale také dělat otevřenou propagandu, a to i k ožehavým problémům, protože jedině tak bude ekonomická propaganda komplexní, účinnější a také ofenzívnější. Děkují za pozornost.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji poslanci Zelenkovi. Slovo má poslanec Šrenkel, připraví se poslanec Michalík.

Poslanec SL B. Šrenkel: Nebývalý rozvoj energetiky, ale najmä efektívne využívanie všetkých druhov energie sú v súčasnosti základnými otázkami hospodárskej politiky všetkých krajín, nevynímajúc ani ekonomicky najvyspelejšie krajiny. Otázkam dynamického rozvoja palivoenergetickej základne sa venuje sústavná a cieľavedomá pozornosť a starostlivosť Komunistickej strany Československa, o čom svedčia základné úlohy vytýčené Smernicou XV. zjazdu KSČ, 11. a 12. zasadnutím ÚV KSČ, ako i ďalšie uznesenia vlády ČSSR.

V súvislosti so zabezpečením týchto uznesení vystupuje do popredia faktor pracujúcich v rezorte palív a energetiky, ktorí praktické zabezpečenie týchto úloh realizujú na svojich pracoviskách. Sťažené podmienky pri dosahovaní vytýčených cieľov v súčasnej etape rozvoja našej spoločnosti kladú zvýšené nároky na ľudí, na kvalifikovanosť a kvalitu ich práce, disciplinovanosť a uvedomelosť. Tieto požiadavky spájame s presadzovaním čoraz väčšej starostlivosti o pracujúcich a so zlepšovaním pracovného prostredia.

Na túto oblasť zabezpečovania potrieb pracujúcich bol zameraný aj poslanecký prieskum, na ktorom sa podieľali aj poslanci výborov pre sociálnu politiku.

Počas prieskumu sme zistili klady, ale i nedostatky v oblasti úrovne pracovných podmienok, starostlivosti o pracujúcich a o učňovský dorast.

Všetky podniky, ktoré sme navštívili, majú vypracované "Komplexné programy starostlivosti o pracujúcich", ktoré sme spolu s ostatným písomným materiálom dostali k dispozícii. Realizácia opatrení obsiahnutých v komplexných programoch, zabezpečovaná hospodárskymi a odborovými orgánmi, veľmi účinne napomáha sociálny rozvoj rezortu. Niektoré čiastkové úlohy sme prekonzultovali s príslušnými zodpovednými hospodárskymi pracovníkmi, straníckymi funkcionármi a predstaviteľmi odborov a spoločenských organizácií.