Na základe prieskumov poslancov, ale aj zo skúseností každodenného života sme všetci na 8. spoločnej schôdzke snemovní v júni pri prerokúvaní školského zákona právom konštatovali, že právo na vzdelanie je u nás zaručené nielen Ústavou, ale že sa aj plne realizuje.

Zaznamenali sme, že za 30 rokov úspešnej výstavby socializmu sa československé školstvo stalo široko rozvinutou sústavou výchovnovzdelávacej starostlivosti, ktorá zahrňuje predškolskú výchovu pre deti do veku 6 rokov, jednotné základné, stredné a vysokoškolské vzdelanie. Umožňuje vzdelávanie nielen mladej generácii, ale aj širokým vrstvám pracujúcich dáva možnosť získať kvalifikáciu v rôznych formách štúdia popri zamestnaní i v mimoškolskom vzdelávaní.

Kladom je, že naša československá vzdelávacia sústava, jej obsah i metodika vyučovania, je zameraná do budúcnosti. Uvedomme si, že žiakom, ktorí nastúpili do 3. ročníka nových základných škôl, bude v roku 2000 okolo 30 rokov a že v treťom tisícročí budú v najproduktívnejšom veku.

Zisťujeme, že pracujúci právo na vzdelanie plne využívajú a záujem o zvyšovanie kvalifikácie presahuje niekedy aj naše doterajšie kapacitné možnosti. V rokoch 1953 - 1977 v ČSSR študovalo popri zamestnaní na stredných a vysokých školách 625 547 pracujúcich.

Ďalšie možnosti rozvoja vzdelanostnej úrovne spočívajú v tom, že štát zameriava kultúrnu a osvetovú politiku a jej prostriedky, ako sú tlač, rozhlas a televízia, kultúrne podujatia najrôznejšieho druhu, umenie ako celok, na celkový rozvoj osobnosti každého jednotlivého občana. V mimoškolskom vzdelávaní kultúrne a osvetové zariadenia reagujú na politické a spoločenské dianie u nás i v zahraničí, najmä na úlohy strany, vyplývajúce z plenárnych zasadnutí, na politické výročia a na medzinárodnú situáciu.

To sa výrazne prejavilo už krátko po XV. zjazde KSČ, v predvolebnom období, v Mesiaci ČSSP a osobitne v súvislosti so 60. výročím Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie a 30. výročím februárových udalostí, výročím SNP a oslobodením Československa Sovietskou armádou. Na krvavé udalosti v Chile, propagáciu Helsinskej konferencie a na iné udalosti veľmi pohotovo reagovali masovo-osvetové zariadenia. Takúto orientáciu účinne podporujú ministerstvá kultúry ČSR a SSR, ktoré k aktuálnym politickým úlohám a výročiam pripravovali semináre, vydávali pokyny a metodické materiály. Podobne si počínali riadiace a metodické orgány v sústave národných výborov. Preto sa na pôde kultúrnych a osvetových zariadení k týmto politickým úlohám a výročiam pripravovalo množstvo rozmanitých podujatí, prednášok, besied, tematických večerov, filmových akcií, koncertov, vystúpení súborov, výstav, slávnostných večerov, akadémií a pod.

Popri tematike zameranej na výchovu k vedeckému svetonázoru, na vlasteneckú i internacionálnu výchovu, orientovala sa na kultúrne osvetovú prácu, na ekonomické otázky a podnecovala k pracovnej aktivite, na otázky boja proti hospodárskej kriminalite a kriminalite mládeže, boja proti alkoholizmu a iným toxikomániám, špecificky na výchovu cigánskeho obyvateľstva, na vytváranie zdravej populačnej klímy a morálnu výchovu vôbec, na estetickú a brannú výchovu obyvateľstva. Osobitne sa zacieľovala na mladú generáciu. Táto tematika sa odrážala predovšetkým v jednorázových a cyklických formách mimoškolského vzdelania, ktoré sa v tomto čase naďalej formujú a upevňujú ako jedna zo sústav vzdelávacieho systému dospelých.

Pristúpilo sa k cyklom s náročnejšími formami vzdelávania, ako sú kurzy, ľudové akadémie a univerzity. Počet cyklických foriem postupne narastá. V roku 1961, kedy sa začali organizovať ľudové akadémie a univerzity, uskutočnilo sa v SSR na pôde osvetových zariadení klubového typu 780 cyklických podujatí. V roku 1975 ich už bolo 4747, čo znamená, že ich počet vzrástol šesťnásobne. Vzrástol aj počet prednášok uskutočňovaných v rámci cyklických foriem i počet poslucháčov, ktorí ich navštevovali. V roku 1975 cyklické vzdelávacie formy absolvovalo v SSR 423 tisíc 818 poslucháčov. Tieto výsledky sú početne obdobné s dosiahnutými výsledkami v ČSR.

Pozitívna je aj tematická skladba v štruktúre cyklických foriem, keď v uvádzanom roku 1975 viac ako tretina cyklov bola orientovaná na svetonázorovú a internacionálnu výchovu, vnútornú a internacionálnu výchovu, vnútornú a medzinárodnú politiku. Samozrejme nám nejde len o počet akcií, musíme neprestajne sledovať a dbať o kvalitu a efektívnosť tohto výchovného úsilia. Je to naliehavé najmä teraz, pretože sme vystavení široko a rafinovane založenej útočnej kampani proti nášmu spoločenskému zriadeniu. Protivník sa snaží znevážiť naše úspechy a výsledky vo všetkých smeroch nášho života. Orientuje sa najmä na mládež.

Naša sila okrem iného však tkvie aj v tom, že úsilie o harmonický rozvoj osobnosti všetkých občanov socialistických krajín silne kontrastuje so situáciou v krajinách kapitálu. Preto boj o charakter vzdelania a kultúry, o jej obsah a svetonázorové zameranie, boj o spôsob života človeka sa zákonite stále viac stáva súčasťou ideologického boja medzi silami pokroku a reakcie.

Marxovo a Engelsovo prehlásenie, že vzdelanie za kapitalizmu znamená "pre obrovskú väčšinu len premenu v doplnok stroja", je stále platný. Formálne má každý prístup k štúdiu, ale k najzákladnejším formám kultúrneho vykorisťovania patrí práve obmedzovanie vyššieho vzdelania širokým vrstvám. Ak sa umožní vzdelanie určitému počtu, tak len preto, aby sa pracovná sila mohla zapojiť dnes do techniky a vedecky náročného výrobného procesu. Vzdelanie je tovar a nie lacný. Tak napr. od jesene 1975 študenti v USA platia na známych štátnych univerzitách 6500 dolárov školného, čo je pre deti z robotníckych rodín veľmi veľkou prekážkou ďalšieho štúdia. O tom svedčí skutočnosť, že z celkového počtu vysokoškolákov je v Rakúsku 5, v NSR 8,5, vo Francúzsku 3,4 % robotníckych detí. Podľa sociálneho pôvodu študentov sú vysoké školy v kapitalistických štátoch presným opakom zloženia obyvateľstva týchto krajín. Túto diskrimináciu pociťujú najviac ženy. Nemenej zákerným a nehumánnym podvodom buržoáznej kultúry a nástrojom ideologickej manipulácie s pracujúcimi na Západe je tzv. masová kultúra. Jej devíza je sex a násilie. Tým pochopiteľne obmedzuje ich intelektuálny a duchovný život. Je bariérou v prístupe k skutočným kultúrnym a umeleckým hodnotám, degraduje človeka na pasívneho konzumenta úpadkovej buržoáznej kultúry a jej hlavným cieľom je formovať určitý stereotyp, občana politicky pasívneho, ktorý hľadá únik zo života v brakovej kultúre, zbaveného schopnosti samostatne usudzovať a myslieť, slepo prijímacieho ideológiu, hodnoty a normy buržoáznej spoločnosti. Nie je náhodou, že sami buržoázni teoretici priznávajú "hlbokú duchovnú krízu" kapitalistickej spoločnosti.

Masová kultúra tak v mnohom plní úlohu drogy, ktorá umožňuje vidieť kapitalistický svet cez ružové okuliare a naopak, špiniť a pošpiniť ľudskú dôstojnosť a humanistické spoločenské zriadenie v krajinách reálneho socializmu. Buržoázia nekompromisne potláča proletársku a všetku demokratickú kultúru, ktorá v jej teritóriu vzniká a bráni pokrokovému umeniu socialistických krajín.

Ako som už uviedla, socialistická revolúcia vytvára všestranné podmienky pre rozvoj novej, socialistickej kultúry v najširšom zmysle slova. Zvlášť som chcela vyzdvihnúť celkom výnimočné postavenie celého systému mimoškolského vzdelávania tzv. miestnej kultúry, čomu poslanci Kultúrneho výboru Snemovne národov venovali mimoriadnu pozornosť vo svojich prieskumoch a získali na tomto úseku cenné skúsenosti a fakty, ktoré sme zapracovali do našej správy z prieskumov.

Veľké úspechy kultúrnej revolúcie, ktorá vytvorila podmienky pre všestranný rozvoj človeka v našej krajine, nemôže zastrieť fakt, že niektorí ľudia u nás majú ešte ďaleko do skutočnej kultúrnosti, socialistického spôsobu života, a neváham povedať, aj k socialistickému vlastenectvu a internacionalizmu.

Problémom napr. je, že časť mládeže, ale aj dospelých občanov doteraz dostatočne nevyužíva možnosti, ktoré jej socializmus dáva. Prejavuje jednostranný záujem o populárnu hudbu, málo čítajú, málo chodia do divadiel, na výstavy, koncerty a nevenujú dostatok času ani ďalšiemu sebavzdelávaniu. Niektorí ešte stále pokladajú za vzor skutočného umenia pochybné hodnoty západnej masovej kultúry.

Bolo by možno uviesť celý rad ďalších príkladov: výstrelky recesnej módy, nosenie rôznych západných emblémov na odevoch a podobné iné, čo je prinajmenšom poklonkovanie životnému štýlu, ideám a ideálom, s ktorými naša spoločnosť nemá nič spoločného.

S tým však kalkuluje náš ideový protivník. Veľmi dobre vie, že všestranný rozmach kultúry a vzdelania v socialistickej spoločnosti ešte neznamená, že automaticky rastie aj kultúra a ideová vyspelosť každého občana.

Proti tejto infiltrácii musia postaviť hrádzu nielen naše hromadné oznamovacie prostriedky, ale celý kultúrny a umelecký front, škola, rodina, celá spoločnosť. Napriek všetkým úspechom, ktoré sme dosiahli, máme ešte značné rezervy.

Stojíme pred úlohou - ako zdôraznilo 11. plénum ÚV KSČ - zvýšiť produktivitu a efektívnosť našej všetkej práce, všetkých zložiek našej spoločnosti. Žiadna z týchto zložiek sa nemôže rozvíjať izolovane, bez spojenia s ďalšími. Je to komplexná úloha, preto tiež hovoríme o komplexnej starostlivosti o pracujúcich, o ich istotách ekonomických, sociálnych a i kultúrnych.

Preto aj výchovu a vzdelanie musíme rozvíjať koordinovane s ostatnými oblasťami a formami komunistickej výchovy. Prehlbovať svetonázorovú výchovu spojenú s nepretržitým bojom proti prejavom konzumného chápania životnej úrovne, pozostatkom buržoáznej a maloburžoáznej ideológie a morálky. Objasňovať zásady socialistického vlastenectva, internacionalizmu a socialistického spôsobu života. Jeho životným zákonom je demokratická aktivita občanov v prospech pokroku a mieru. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Lefflerovej. Súdružky a súdruhovia, teraz prerušujem naše rokovanie. Prosím členov návrhovej komisie, aby sa ihneď zišli v miestnosti č. 449. V rokovaní budeme pokračovať po prestávke presne o 13.15 hod. Po prestávke bude schôdzu viest podpredseda snemovne súdruh Vedra. V rozprave ako prvý vystúpi poslanec Hurdálek.

(Jednání přerušeno ve 12.09 hod.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hod.)

(Řízení schůze převzal místopředseda SN V. Vedra.)

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušené jednání naší sněmovny.

Dostali jste do lavic návrh usnesení, který předkládá návrhová komise. Případné připomínky předejte laskavě písemně do odpolední přestávky této komisi.

Nyní prosím poslance Hurdálka, aby pokračoval v rozpravě. Připraví se poslanec Blažej.

Poslanec L. Hurdálek: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté. Ve svém diskusním příspěvku bych chtěl hovořit o péči, kterou socialistická společnost věnuje starým a invalidním občanům.

K přípravě na dnešní schůzi sněmovny jsme ve výborech pro sociální politiku provedli rozsáhlejší průzkum v 26 okresech účinnosti zákona o sociálním zabezpečení.

Poznatky, které jsme získali, přesvědčivě dokumentují, že za uplynulých 30 let od Vítězného února jsme pod vedením Komunistické strany Československa vytvořili takovou soustavu sociálních jistot pro naše občany, která, jak řekl generální tajemník a prezident republiky s. Husák, "nemůže mít obdoby v kapitalistickém světě".

Vítězstvím dělnické třídy v Únoru 1948 byl dovršen dlouholetý zápas Komunistické strany Československa za prosazení spravedlivého sociálního zabezpečení pracujících.

Velmi přesvědčivě to znovu dokumentuje zákon o sociálním zabezpečení, který významně přispěl k upevnění životních a sociálních jistot našich občanů.

Svým rozsahem a všestranností má dále prohloubit dosažené revoluční vymoženosti pracujících.

Právě přijetí zákona o sociálním zabezpečení bylo jedním z názorných a přesvědčivých důkazů o přednostech socialismu, o jeho humánnosti. Vždyť toto opatření bylo u nás provedeno v době, kdy v kapitalistických státech s poklesem výroby a uplatňováním nové techniky vzrůstá nezaměstnanost, dochází ke zdražování předmětů denní potřeby, narůstá inflace a množí se jiné protispolečenské jevy, charakterizující krizový vývoj. Tato fakta ostře kontrastují s naší skutečností.

Při průzkumech jsme měli možnost přímo v praxi se přesvědčit, že novému zákonu se po právu dostalo ocenění jako jednomu z nejvýznamnějších stranických a státních opatření, které dále zdokonalilo a rozšířilo společenskou péči o naše občany.

Kladně jsme také ocenili skutečnost, že se za poměrně krátkou dobu, zákon je v platnosti od 1. 1. 1976, podařilo uplatnit jej v celém rozsahu. Myslím, že je to také proto, že našel plnou podporu nejen u provádějících orgánů, ale i u společenských organizací, v závodech, na pracovištích.

Z celospolečenských zdrojů se na tuto oblast vynakládají značné prostředky, které se rok od roku zvyšují. V loňském roce přesáhly výdaje na sociální zabezpečení již 60 mld Kčs. Z toho jen na důchodové zabezpečení bylo vyplaceno přes 36 mld Kčs více než 3 mil. 200 tis. důchodcům. Ročně, tak jak narůstají průměrné výdělky, se zvyšuje i průměrná výše vyplácených důchodů. Za loňský rok nově přiznaný důchod pracovníka dosáhl už 1240 Kčs. Myslím, že zákon velmi správně uplatňuje u výpočtu důchodů zásluhové hledisko. Každému bude vyměřen důchod, jehož výši můžeme ovlivnit tím, jak poctivě, kvalitně a dobře budeme pracovat.

Naše socialistická společnost v souladu s vytvářením materiálních zdrojů umožňuje, aby i důchodci se podíleli na rozvoji životní úrovně. S tímto úkolem počítá i Směrnice XV. sjezdu strany. Ale finanční zabezpečení důchodců je pouze jedna, i když velmi důležitá forma společenské péče.

Někteří staří občané se ale vždy nemohou s přibývajícími lety obejít bez cizí pomoci. V takovém případě pak společnost poskytuje rozsáhlou sociální péči. Ta se ovšem neobejde bez úsilí mnoha dobrovolných funkcionářů nejen národních výborů, ale i společenských organizací, závodů, JZD. Jejich prostřednictvím se naplňují humánní cíle - poskytnout pomoc všem, kteří se dostali do složité životní situace a bez pomoci společnosti by ji nepřekonali. Získané poznatky svědčí o tom, že zejména v posledním období byla věnována velká pozornost úrovni, kvalitě i rozsahu poskytované sociální péče. Chtěl bych kladně ocenit i to, že v okresech hledají soudruzi nové formy této pomoci, které by co nejlépe odpovídaly novým společenským podmínkám, tak jak je přináší rozvoj naší socialistické společnosti.

A tak se mimo, dnes už téměř klasických domovů důchodců, jak je známe z nedávné minulosti, stále víc a víc rozšiřuje celá škála nových institucí, které pohotově reagují na nově vznikající potřeby. Jsou to zejména domy s pečovatelskou službou, střediska osobní hygieny, kluby důchodců, domovy - penzióny apod.

Z vlastních poznatků vím, že se v praxi velmi osvědčují domy s pečovatelskou službou. V mém volebním obvodě v Trutnově se jejich síť rychle rozšiřuje, a to pokládám za velmi správné. Podařilo se vybudovat takový dům nejen v okresním městě, ale i v Úpici, v Hostinném a další výstavba je v plánu ve Vrchlabí, Maršově a ve Svobodě.

Jde o velmi výhodnou formu sociálních služeb nejen pro samotné občany tím, že mohou žít v prostředí, které je blízké vlastnímu domovu, ale i po stránce racionality práce a ekonomiky je to pro provozovatele účelné. Jak jsme při průzkumech zjistili, okresy se s dosavadními výsledky nespokojí a ve výstavbě je mnoho dalších domů.

Domnívám se, že by při této záslužné činnosti mohly daleko aktivněji pomoci i průmyslové závody a JZD. Vždyť staří občané jsou přece bývalými pracovníky těchto závodů, kteří svým pracovním úsilí pomáhají rozvíjet závod, a proto je správné, aby i závody se podílely na poskytování sociálních služeb svým bývalým spolupracovníkům.