To je všetko čo sa týka štruktúry pracovníkov. Samozrejme, že rozhodujúca je otázka produktivity práce a tá pochopiteľne je podmienená predchádzajúcimi činiteľmi, o ktorých som hovoril. Ani v produktivite práce nemôžeme byť spokojní s vývojom, ktorý sme mali dosiaľ, registrujeme neustály pokles produktivity práce, jednak podľa päťročných plánov, ale aj v tejto poslednej päťročnici podľa jednotlivých rokov. V roku 1976 sme dosiahli tempo rastu produktivity práce zhruba 5 %, v tom to roku očakávame zhruba polovičný rast produktivity práce.

Tento problém sa veľmi často vysvetľuje tým, že nám klesá dynamika výroby a dynamika rozvoja ekonomiky a v tej súvislosti musí dochádzať aj k poklesu dynamiky produktivity práce.

Chcel by som veľmi vážne odporovať tomuto názoru a považujem ho za hlboko nesprávny už tým, že svet pozná iné pomery vzťahu produktivity práce a dynamiky výroby, dokonca vzťah, kde produktivita práce rastie rýchlejšie ako dynamika výroby. Nielen v priemyslovo vyspelých kapitalistických štátoch, ale aj v socialistických štátoch sú takéto vzťahy medzi produktivitou a dynamikou dobre známe. Zrejme i my sa musíme snažiť o dosiahnutie takéhoto vzťahu. Nie je totiž vôbec správne uvažovať priamu úmernosť medzi dynamikou produktivity práce a dynamikou výroby.

Do tohto vzťahu i pri poklesu dynamiky ekonomiky musíme zaradiť jeden vážny činiteľ, (čo zrejme robíme nedostatočne), a to je racionalizácia výrobného procesu a racionalizácia využitia pracovnej sily.

Aké konkrétne opatrenia na základe tohto vývoja robíme pre siedmu päťročnicu? Vychádzame z toho, že v našej ekonomike nie je nedostatok pracovných síl, i keď tento názor sa udomácnil a dosť často sa v obecnosti opakuje bez prihliadnutia k tomu, ako sú na konkrétnych pracoviskách tieto otázky racionalizácie riešené. V siedmom päťročnom pláne riešime veci predovšetkým v oblasti ukazovateľov plánu. Predpokladáme v súlade s uznesením Predsedníctva strany, že v podstate pre siedmu päťročnicu rast výroby, predovšetkým v spracovateľských odvetviach, má byť krytý prírastkom produktivity práce, to znamená v podstate bez prírastku pracovných síl.

Po druhé, treba podstatne zlepšiť pomer medzi rastom produktivity práce a rastom vybavenosti pracovníkov strojmi. Viete veľmi dobre, že doterajší vývoj, nie je najefektívnejší predovšetkým preto, že rast vybavenosti pracovníka strojmi rastie dvojnásobným tempom ako produktivita práce. Svedčí to teda o tom, že nedostatočne využívame existujúce stroje, že logika argumentov "nemáme stroje, potrebujeme, dajte viac", nie je vždy oprávnená pokiaľ budeme registrovať takýto vývoj.

Predpokladáme rovnako v pláne, že vzťah rastu priemerných miezd a produktivity práce bude podstatne nižší, ako tomu bolo v posledných rokoch, kedy sme dosahovali rast produktivity práce okolo 4,5 %, pritom zhruba o 3-3,5 % rástli mzdy, to znamená, že sme dosahovali pomer 70-80-90 % rastu priemerných miezd k rastu produktivity práce. Pre siedmu päťročnicu už sa mal tento pomer rastu produktivity práce a rastu priemerných miezd podstatne znížiť, pretože nevyjadruje efektívnosť.

Aj pre siedmu päťročnicu pokračujú všetky opatrenia, ktoré znamenajú znižovanie, resp. stabilizáciu a racionálnejšie využívanie riadiaceho a správneho aparátu a rovnako sa ráta aj s tým, že i pre terciálnu sféru bude platiť zákon najvyššej hospodárnosti čo do využitia pracovníkov v tejto sfére.

Samozrejme riešenie lepšieho využitia existujúcich zdrojov pracovných síl sa nevyjadruje len v pláne práce. Je to aj otázka iných častí plánu. Chcel by som zvlášť uviesť zabezpečovanie súladu dynamiky investovania so zdrojmi pracovných síl. Tu postupujeme už pri tvorbe tak päťročného plánu ako aj plánu pre rok 1981 veľmi náročne s tým, že treba veľmi podrobne zargumentovať zabezpečenie potrebných pracovných síl u novo začatých stavieb. Bohužiaľ, aj tu sa stretávame pri schvaľovaní začatia s argumentmi, že je dostatok pracovných síl a po piatich rokoch keď dokončíme stavbu zistíme, že táto stavba potrebnými pracovnými silami nie je zabezpečená, že národný výbor nepostupoval v etape, keď sa rozhodovalo o výstavbe zrejme s najväčšou zodpovednosťou v tejto otázke.

Druhá zásada v oblasti dosiahnutia súladu reprodukcie základných fondov a pracovných síl je otázka likvidácie zastaralých, neefektívnych základných fondov a prevádzok. Viete, že o tejto otázke nehovoríme v poslednom čase prvýkrát, že je to už záležitosť staršieho dáta a dlhodobejšia tendencia toho, že nedostatočne likvidujeme zastaralé základné fondy. Zaoberali sme sa aj príčinami. Prišli sme aj s celým radom opatrení, ktoré už v súčasnej dobe platia. I tak nie sme stále so situáciou spokojní. Preto aj súbor opatrení predpokladá ďalšie a veľmi závažné a účinné opatrenia, že z celého radu ukazovateľov vyjadrujúcich efektívnosť ekonomiky je ukazovateľ využitia základných fondov meraný rentabilitou z výrobných fondov.

Ide teda predovšetkým o to, aby sme zreálnili náš rozsah investovania, aby sme zabezpečili rozsah likvidácie základných fondov, ktoré máme, ale hlavne, aby sme zabezpečili potrebnú štruktúru investovania, ktorá je založená v pláne a ktorá vyjadruje investovať predovšetkým do modernizácií a rekonštrukcií, ktoré zabezpečujú zámenu strojov starých strojmi s podstatne vyššou produktivitou práce Týmto spôsobom môžeme riešiť už dávno kritizované nedostatočné využitie pracovných miest v našom priemysle.

Toľko k otázke investícií a zdrojov pracovných síl, ako jednej z oblastí, ktorá podmieňuje riešenie celého radu problémov. Vychádzame ďalej z toho, že Súbor opatrení bude riešiť jeden z veľmi vážnych problémov racionalizácie využitia pracovných síl, ktorý spočíva predovšetkým v dlhodobo kritizovanom odvode z priemerných miezd.

V súčasnej dobe platí zásada, že keď prekročíte priemerné mzdy oproti plánu, odvádzate v závislosti na prekročení veľmi progresívne odvody z priemerných miezd do štátneho rozpočtu. Tento postup má svoje oprávnenie predovšetkým z hľadiska regulácie mzdových prostriedkov a z hľadiska regulácie vývoja priemerných miezd, je však veľmi nepriaznivým činiteľom pre racionálnejšie využitie existujúcich pracovných síl s tým, že je možné s menším počtom pracovníkov splniť, alebo prekročiť plánované úlohy a priemerné mzdy na základe lepších výkonov a vyššej produktivity práce. Bolo to možné aj doteraz, až na to, že z vyšších priemerných miezd musel platiť príslušný podnik veľmi progresívne odvody.

Predpokladáme, že pre 7. päťročnicu tento systém zmeníme. Ako je vám známe, Súbor opatrení predpokladá v pláne práce a miezd, že v podstate budú uvedené absolútne čísla pracovníkov pre daný rezort výrobnej hospodárskej jednotky, alebo podnik s tým, že mzdové prostriedky sa regulujú na tzv. vlastné výkony.

Za predpokladu, že podnik splní vlastné výkony s podstatne menším počtom pracovníkov, sú mu mzdové prostriedky ponechané, môže tieto prostriedky využiť. Za predpokladu, že všetko toto je robené v etape tzv. ústretového plánu. Keď si podnik takéto vzťahy založí do svojho plánu a takýto plán predloží - neplatí odvody priemerných miezd a môže pokračovať tým spôsobom, že miesto 100 pracovníkov bude mat len 90 pracovníkov a ušetrené mzdové prostriedky môže využiť pre vyššie priemerné mzdy. Chcem opäť zdôrazniť, že za predpokladu, ak si ich založí do plánu.

Táto zásada bola rozhodnutá v súvislosti so Súborom opatrení a platí s konečnou platnosťou zhruba od júna preto, aby mohla byť využitá v návrhoch plánov podnikov a VHJ na rok 1981. Komunikácia medzi centrom a podnikmi je však nedostatočná. Možná, že sú v tom aj iné príčiny, ale návrhy podnikov túto možnosť nevyužili - ušetrili si pracovníkov, naopak na menší objem výroby vyžadovali väčší počet pracovníkov.

Musím k tomuto ešte dodať, že v súčasnej dobe sa diskutuje o tom, a zrejme bude taký návrh predložený vláde, aby v určitej miere táto zásada platila i pre realizáciu plánu. V akom rozsahu a akým spôsobom to bude s konečnou platnosťou riešené, vláda rozhodne v najbližšom čase. Posledná oblasť, ktorú treba pripomenúť je otázka politiky odmeňovania a regulácie mzdových prostriedkov pre 7. päťročnicu. Viete dobre, že v tejto oblasti došlo k zásadným a podstatným zmenám.

Nechcem vysvetľovať celú problematiku, chcem len uviesť to, že pre čerpanie mzdových prostriedkov a pre vytvorenie a využitie ovládacej zložky, sú rozhodujúce ukazovatele efektívnosti. Ide však o to, aby sme ukazovatele efektívnosti zabezpečovali pri realizácii plánu, aby sme nerobili to, čo bohužiaľ, často robíme i teraz, že buď v pláne, alebo pri realizácii rôznymi zmenami plánu prispôsobujeme ukazovatele tak, aby sme mohli čerpať mzdy.

Je tu nejaká nepísaná, ale existujúca zásada, že totiž "nech sa robí čo sa robí" - mzdy minimálne na úrovni minulého roku treba brať (dokonca aj s určitou dynamikou). Samozrejme, že takáto nepísaná zásada je veľmi nesprávna, pretože mzdy máme brať také, akú prácu vykonávame a aké výsledky v tejto práci dosahujeme. I mzdovú politiku pre 7. päťročnicu musíme využiť k tomu, aby sme vyriešili jeden z hlavných problémov racionalizácie využitia existujúcich zdrojov pracovných síl - pretože len toto je cesta k riešeniu.

Súbor opatrení, pokiaľ sa týka mzdovej regulácie, vychádza z toho, že rozhodujúce pre vytváranie mzdových prostriedkov sú ukazovatele efektívnosti. Ide teraz len o to, aby sme tieto vzťahy s principiálnosťou a dôslednosťou realizovali a zabezpečovali v duchu toho, čo je doposiaľ napísané.

Súdružky a súdruhovia poslanci, toľko stručne k vysvetleniu tohoto problému. Neviem, či som úplne uspokojil súdružku poslankyňu.

Chcem na záver povedať toľko, že skutočne ide o veľmi zložité otázky a komplex opatrení, ktoré musíme realizovať. Jednotlivé prvky budú neúčinné, jedine celý komplex opatrení v pláne a ekonomických nástrojoch treba zabezpečovať. A to s cieľom - lepšie využiť existujúce zdroje pracovných síl. Pritom si musíme byť vedomí toho, že máme do činenia stále s prácou človeka, že preto táto oblasť je nielen odborne náročná, ale aj politicko-spoločensky veľmi konfliktná.

Myslím, že túto konfliktnosť musíme zvládnuť, aby sme riešili otázku, ktorá bola postavená, aby sme riešili problém takzvaného nedostatku pracovných síl a obrátili ho na to, že budeme mať na príslušných miestach dosť pracovníkov, a že budeme takto schopní zvládať naše úlohy tak, ako pred nami stoja.

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Děkuji soudruhu Janzovi za jeho stanovisko a ptám se poslankyně Bernáškové, zda souhlasí s odpovědí. (Poslankyně K. Bernášková: Ano.) Děkuji. Slovo má poslanec Zahradník, připraví se poslanec Muržic.

Poslanec R. Zahradník: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, problematika pracovních sil, zejména jejich kvalifikace, sehrává mimořádnou úlohu také v rozvoji socialistického zemědělství, neboť toto odvětví národního hospodářství je charakterizováno naléhavou potřebou rychle uplatňovat vědeckotechnický pokrok, zprůmyslnit zemědělskou velkovýrobu a tak nahrazovat živou práci technikou. Tento proces se nemůže obejít bez vzdělaných lidí na úrovni současné doby v rozvinuté socialistické společnost i.

13. plénum ústředního výboru strany uložilo věnovat soustavnou pozornost získávání a rozšiřování kvalifikace všech pracujících v socialistickém zemědělství, zejména pak zvyšování úrovně výchovy a přípravy nastupující generace. Skutečnost prokazuje, že práce s lidmi, jejich výchova a příprava na stále náročnější úkoly přináší pozitivní výsledky.

Do roku 1985 by se měl zvýšit počet vysokoškoláků a středoškoláků v socialistickém zemědělství ze stávajících 110 tis. na 160 tis. a v potravinářském průmyslu z 23 tisíc na 33 tisíc.

Je prokázáno, že pozornost musí být věnována péči o zvyšování kvalifikace manuálních pracovníků v rostlinné i v živočišné výrobě. V tomto směru má být docíleno v roce 1985 počtu, v němž 50 % všech pracovníků v zemědělství a 45 % v potravinářském průmyslu bude mít zabezpečenu zvýšenou kvalifikaci - při současném zvyšování podílu 4letých učebních oborů s maturitou.

Musíme mít na mysli, že počet pracovníků v odvětví zemědělství se snižuje. V roce 1975 v něm trvale pracovalo 990 tis. pracovníků, v roce 1978 pouze 906 tis. pracovních sil, v roce 1980 se očekává, že to bude zhruba 870 tis. a v roce 1985 předpokládáme, že v zemědělství bude o dalších 70 tis. pracovníků méně proti roku 1980.

Pokud jde o věkové složení, po dosaženém stupni snížení podílu pracovníků v produktivním věku, dosáhne průměrný věk pracovníků v zemědělství v roce 1985 asi 42 let. Opatření v oblasti vědeckotechnického rozvoje a další vytváření předpokladů umožňují reálně očekávat vzrůst produktivity práce v 7. pětiletce až o 20 %, čímž se opět nahradí snižující se počet pracovníků.

Není třeba zdůrazňovat, že jen s určitými obtížemi překonáváme problémy, které jsou spjaty s nedostatečným přínosem zemědělské techniky, která je a zůstane rozhodujícím faktorem pro úsporu živé lidské práce.

Stávající technika, především mobilní, vykazuje nekomplexní soustavu, a proto jen částečně nahrazuje živou práci. Jen v některých činnostech, zejména u speciálních plodin, dochází k výraznějším úsporám živé práce vlivem mechanizace. Neuspokojující stav techniky výrazně komplikuje dosažení rychlejších úspor pracovních sil, a to i ve prospěch rozhodujících odvětví národního hospodářství a ovlivňuje zejména i efektivnost mobilní techniky.

V uplynulém období došlo k určité stabilizaci v počtu absolventů učilišť, středních a vysokých škol, přicházejících do zemědělské praxe. V roce 1980 nastoupilo do zemědělství 10 tis. učňů, 4300 absolventů středních škol a 2030 absolventů vysokých škol.

Zemědělské učňovské školy vychovávají opraváře zemědělských strojů a my - žel - musíme s politováním konstatovat, že tito mladí lidé - odborníci, protože jsou použitelní i v ostatních odvětvích národního hospodářství a této skutečnosti také využívají, v zemědělských podnicích nejvíce fluktuují. Ještě snad dvojnásobně horší je to s oborem chovatel hospodářských zvířat. To pochopitelně trvale prohlubuje nedostatek tolik potřebných kvalifikovaných pracovníků v živočišné výrobě. Tomuto úseku v souvislosti se zabezpečováním soběstačnosti ve výživě obyvatelstva je nezbytně nutné věnovat trvale mimořádnou pozornost. Jestliže v živočišné výrobě pracuje téměř třetina manuálních pracovníků, mělo by toto odvětví být zabezpečováno každoročně 3500 novými absolventy, aby to od povídalo vývoji a jeho skutečné potřebě.

Je nutné konstatovat, že na tomto úseku máme vážné nedostatky. Zejména v chovu skotu je kvalifikace pracovníků velmi nízká a u mnohých chybí dokonce zájem. Průzkum provedený poslanci na středních a vysokých školách zemědělského charakteru potvrdil stav, nad nímž je třeba se velmi vážně zamýšlet. Poslanci zjistili, že část absolventů vysokých škol nevykazuje potřebné znalosti, v mnohých případech dokonce mají nedostatečný zájem o vybraná povolání, a tím mnohá JZD i mnohé státní statky zdůvodňují skutečnost, že například ani stav 23 inženýrů a 60 pracovníků se střední technickou školou, zaměstnaných v JZD s výměrou 6 tis. hektarů a ve státním statku s výměrou 7 tis. ha, nezaznamenávají požadované výsledky ani v živočišné, ani v rostlinné výrobě.

Naproti tomu, soudružky a soudruzi poslanci, jsou mnohá JZD s výměrou ne o mnoho menší, ve stejných nebo téměř stejných podmínkách, a stejně tak i státní statky s podstatně nižším obsazením funkčních míst absolventy vysokých škol, které docilují vyšší intenzitu výroby při nižších nákladech a vyšší efektivnosti. Na tyto připomínky z praxe, soudružky a soudruzi poslanci, odpovídají někteří soudruzi rektoři vysokých škol, že mnohé ZTŠ nepřipravují teoreticky značné procento absolventů tak, aby byli připraveni zvládnout učivo vysoké zemědělské školy, to za prvé, a za druhé, aby chápali toto studium jako přípravu na své příští povolání, aby v něm měli zálibu a přistupovali k němu se vší odpovědností. Tato zásada je v určitém procentu také platná i při absolventech gymnázií. Opakuji, v určitém procentu.

Je nutno též konstatovat, a průzkum to prokázal, že jsou rozdíly mezi úrovní politickou, odbornou a organizační na jednotlivých středních školách a v tomto směru v závěrečné zprávě poslanci tato konkrétní zjištění objektivizovali a upozorňují na to ministerstva školství a zemědělství. Na závěr průzkumu poslanci s vedením těchto škol dospěli k naprosto shodnému názoru.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, současný vývoj a náročné úkoly našeho zemědělství, které bude rozhodujícím způsobem ovlivňováno vědeckotechnickým rozvojem, vyžaduje, abychom dokázali připravit i budoucí manuální pracovníky tak, aby chápali a vykonávali práci z hlediska širších souvislostí, tj. s vysokou politickou, morální a ekonomickou odpovědností nejen za výrobní proces, techniku a výrobu, ale i za udržování pracovního a životního prostředí.

Klíčovým problémem středního odborného vzdělání, ale i vysokého odborného vzdělání, je připravit lépe než dosud mnohé absolventy na plnění funkcí, mimo jiné umět řídit pracovní kolektiv. V tomto směru musíme být mnohem náročnější než doposud. Je ovšem nezbytné, aby plánovitě zvyšovali i v praxi svou kvalifikaci vhodnými formami doškolování. Je ovšem i povinnost vedoucích kádrů v zemědělských podnicích předávat své nejlepší zkušenosti svým mladším spolupracovníkům a také tímto způsobem pomáhat v růstu jejich kvalifikace, směřující k dosahování co nejlepších pracovních výsledků.