Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Kopřivovi. Hovorí poslanec Rigo, pripraví sa poslanec Burger.

Poslanec E. Rigo: Vážený súdruh predseda, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci! Nadväzujúc na prerokúvanú problematiku nastolenú v správe ministra práce a sociálnych vecí, chcel by som zobecniť niektoré skúsenosti z upevňovania pracovnej disciplíny a upriamiť vašu pozornosť na niektoré problémy, ktoré s rozmiestňovaním a stabilizáciou pracovných síl úzko súvisia.

Technicko-ekonomický výskumný ústav hutného priemyslu urobil analýzu sociálnych aspektov pohybu pracovníkov vo VHJ - hutníctva železa za rok 1976-79, v ktorej okrem iných veľmi zaujímavých záverov konštatuje, že vo VSŽ Košice došlo v roku 1979 k poklesu fluktuácie, i keď v iných hutných podnikoch vzrástla. Došlo k zlepšeniu pracovnej disciplíny a využívaniu pracovnej doby. Napriek tomu sa nám zdá, že u nás je fluktuácia ešte neúmerne vysoká.

Je všeobecne známe, že prechádzanie z podniku do podniku je negatívnym javom, ktorý nežiadúco ovplyvňuje racionálne využitie pracovných síl. To bolo i v našom dnešnom rokovaní niekoľkokrát konštatované. Štát hradí vysoké náklady na prípravu pracovníkov pre výkon povolania, počnúc základnými školami až po vysokoškolskú prípravu. Po začlenení pracovníka do pracovného procesu prejde dlhý čas, kým sa z neho stane výkonný pracovník. Čas adaptácie a zapracovania závisí od náročnosti práce, ktorú má vykonávať. V mnohých prípadoch ešte podniky organizujú funkčné doškoľovanie, ktoré vyžaduje čas i veľké finančné náklady.

Po dlhej príprave pracovník získa potrebnú kvalifikáciu a zručnosť, stáva sa plnohodnotným členom pracovného kolektívu. Ak zmení pre rôzne príčiny zamestnanie, draho získaná kvalifikácia sa zamení za často krátkodobú osobnú výhodu. To sa niekoľkokrát konštatovalo i na našom dnešnom rokovaní.

Negatívne dôsledky sa neodrazia len na pôvodnom pracovisku, na ktoré bol pripravovaný, ale celý proces prípravy a zapracovania sa musí opakovať na novom mieste podľa toho, či zostáva v pôvodnom odbore, alebo nie. Na nového pracovníka, ktorého prijmú, sa vynakladajú ďalšie značné náklady.

Vo Východoslovenských železiarniach sme preto tieto i ďalšie javy podrobne analyzovali, zisťovali príčiny tohoto nežiadúceho pohybu a v zámeroch sociálneho programu sa snažíme ovplyvňovať tie momenty stabilizácie, ktoré podnikovými prostriedkami môžeme usmerňovať. Je to celý komplex kádrovej a personálnej činnosti riešenie otázok bytovej politiky, rekreácie, vzdelania, športu a podobne. Tu by sa však mala viacej využiť veľká organizátorská sila predovšetkým odborových orgánov, ich sociálno-politické a výchovné nástroje na upevňovanie predovšetkým uvedomelej pracovnej disciplíny.

Mnohí riadiaci pracovníci podnikov a závodov majú dosť neurčité predstavy o rozsahu strát, ktoré v našom NH vznikajú v dôsledku jej nedodržiavania. Pritom otázky pracovnej a technologickej disciplíny, využívanie fondu pracovnej doby nepotrebujú žiadne nové investície. Ich riešenie môže značne ovplyvniť množstvo i kvalitu vykonávanej práce.

V podniku Východoslovenských železiarní sme prijali už pred 6timi rokmi celý komplex opatrení zakotvených do dokumentu, ktorý sa nazýva: "Základné zásady a zámery činnosti hospodárskeho vedenia, straníckych, odborových a mládežníckych orgánov pri upevňovaní a rozvíjaní uvedomelej pracovnej disciplíny vo VSŽ". Prijaté opatrenia sú i dnes stále aktuálne a doplňované novými skúsenosťami, analýzami a potrebnými zámermi.

Ťažisko pozornosti je venované prijímaciemu pohovoru novonastupujúceho pracovníka i jeho výchove počas zamestnania v podniku.

Dbáme na to, aby novonastupujúci pracovník bol oboznámený s pracoviskom, kde bude pôsobiť, s pracovnými podmienkami, so mzdovou i sociálnou politikou podniku, aby vedel, o akú prácu ide, aby nebol sklamaný vo svojich predstavách. Ak je prijímací pohovor povrchný, prejavuje sa buď v podnikovej alebo mimopodnikovej fluktuácii i v celkovej pracovnej disciplíne.

V spomínanom dokumente sú nielen morálno-politické a výchovné aspekty upevňovania pracovnej disciplíny, ale i ekonomické nástroje, administratívne kárne opatrenia až po účinné využívanie Zákonníka práce, zákona o prečinoch a iných predpisov s určením konkrétnej zodpovednosti.

V podniku sa osvedčilo konanie pohovorov s tými pracovníkmi, ktorí už rozviazali pracovný pomer s podnikom. Títo majú menej zábran otvorene povedať svoj názor, prečo odchádzajú. Ich odpovede majú iný charakter, ako tie, ktoré uvádzajú pri oficiálnych pohovoroch a písomných žiadostiach. Napríklad okolo 27 % opýtaných robotníkov vyjadrilo názor, že nedostatky v MTZ a z toho vyplývajúce prestoje pôsobia negatívne na pracovnú a technologickú disciplínu. Vyše 15 % pracovníkov má pripomienky k doprave do zamestnania, takmer 15 % sa kriticky vyjadruje k nedostatočnému vybaveniu pracovísk ochrannými prostriedkami a vyše 20 % k nedobrým medziľudským vzťahom.

Hospodársko-politické vedenie podniku v zmysle záverov XV. zjazdu strany a plén ÚV KSČ rieši tak nielen racionalizáciu technologických a technických procesov a riadiacich postupov, ale aj optimalizáciu koncepčno-analytických, rozhodovacích a operatívno-výkonných činností na úseku práce s ľuďmi. Plánovite a systematicky reguluje zložité sociálne procesy, posudzuje objektívne i subjektívne faktory, ktoré ešte v mnohých prípadoch oslabujú rozvoj pracovnej iniciatívy a aktivity, uvedomelej pracovnej disciplíny jednotlivcov, ako aj jednotlivých sociálnych skupín. Tento prístup umožňuje nielen koncipovanie konkrétnych záverov o priebehu jednotlivých sociálnych procesov v podniku, ale aj vytváranie účinných mechanizmov k aktívnej regulácii pracovnej adaptácie, stabilizácie, pracovnej aktivity, iniciatívy, ako a j rozvoja uvedomelej pracovnej disciplíny.

Poznatky ukazujú, že akékoľvek úsilie o zvyšovanie pracovnej disciplíny môže byt úspešné iba vtedy, keď sa organicky spája s odstraňovaním tých nedostatkov, tých objektívnych i subjektívnych faktorov, ktoré negatívne pôsobia na pracovnú morálku zamestnancov podniku.

Preto pri riešení upevňovania pracovnej disciplíny musia hospodárske a politické orgány v podniku mať komplexný prístup k riešeniu základných pracovných problémov, ktoré umožnia účinnú reguláciu celého radu faktorov právneho, sociálno-psychologického, ekonomického, technicko-organizačného charakteru v smere upevňovania a rozvíjania tejto disciplíny.

Na 15. a 18. pléne ÚV boli vyslovené myšlienky, že dnešná doba, vnútorné i vonkajšie podmienky, za ktorých realizujeme naše plány, vyžadujú zásadný, radikálny prechod od extenzívnych faktorov k intenzívnym. Palivovo-energetické a surovinové problémy, včítane problémov pracovných síl nie je možné riešiť, ak okrem iného, sa nezvýši dôraz na upevňovanie disciplíny všeobecne zdola nahor a zhora dole. Pracovná disciplína a jej upevňovanie by malo byť prinajmenšom tak dôležitou "surovinou" ako je ruda, oceľ, koks a iné suroviny. I podiel pozornosti všetkých riadiacich pracovníkov k disciplíne by mal byť hlbšie poznávaný a riešený. Chce to však nový, náročný prístup každého z nás, hlbšie poznávanie jednotlivých javov a ich vecné, konkrétne riešenie. Prekonávať všetko to, čo stojí rýchlejšiemu napredovaniu v ceste. V mnohých prípadoch narazíme na nepochopenie. Pri zvyšovaní nárokov na disciplínu budú vznikať rôzne konfliktné stretnutia. S tým musíme počítať a plne sa angažovať za prekonávanie všetkého, čo tomuto procesu stojí v ceste. I my, poslanci, tu môžeme aj naďalej zohrávať významnú úlohu.

Je nemálo prípadov, že i u vedúcich riadiacich pracovníkov sa stretávame s pohodlnosťou, s rôznymi výhovorkami, prečo to alebo ono nejde, vrátane upevňovania pracovnej disciplíny. Menej už sa premýšľa o tom, ako sa zbaviť pohodlnosti, rutiny v práci a hlavne sile starého zvyku.

Mali by sme vynakladať väčšie úsilie na upevňovanie pracovnej morálky za česť fabriky, za česť výrobnej značky, za kvalitu výrobkov. Zdravá dynastia v prenášaní týchto vlastností z pokolenia na pokolenie, z otca na syna a vnuka, by sa mala stať samozrejmosťou.

Pracujúci vcelku chcú čestne a kvalitne pracovať. O tom sa presvedčujeme dennodenne. Doba však chce nové prístupy, viac obetavosti, odvahy ísť i do zdravého rizika. Viac sa opierať o nápady a schopnosti kolektívov, ktoré najmä v BSP a KRB navrhujú nové riešenia. Lajdákom a príživníkom by malo odzvoniť. Nielen v jednom podniku. Znemožni ť im špekulovanie na úkor spoločnosti, mnohí si odpracujú povinnú dobu, za ktorú dostali rôzne sociálne výhody, a prechádzajú do iného podniku, aby mohli znovu získať nové výhody. Malo by sa dôraznejšie vytvárať celoštátne ovzdušie, aby absentéri, fluktuanti, porušovatelia disciplíny nemali priestor. Niekedy bohužiaľ, nachádzajú dosť porozumenia i v tých orgánoch, ktoré by mali stáť na pozíciách ochrany spoločenských záujmov. Viac administratívnych trampôt vzniká tomu, kto vyžaduje disciplínu, ako tomu, kto ju narušuje. A toto by sa malo zásadne zmeniť. Podporovať na všetkých stupňoch riadenia tých, ktorí technologickú a pracovnú disciplínu presadzujú a vyžadujú.

Osobne sa domnievam, že i my poslanci, v duchu záverov plén ÚV KSČ i dnes prijatého záveru budeme prispievať k tomu, aby sa spoločenská i pracovná disciplína neustále prehlbovala, aby využívanie pracovného času sa stalo samozrejmosťou, aby každý z nás k tomuto zámeru maximálne osobne a angažovane prispel. (Potlesk.)

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Rigovi. Slovo má poslanec Burger, ktorý je posledný písomne prihlásený rečník.

Poslanec O. Burger: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v oblasti péče socialistické společnosti o plánovité rozmísťování pracovních sil je rovněž významnou složkou stav a vytváření podmínek pro zaměstnávání pracovníků v důchodovém věku a osob se změněnou pracovní schopností. V posledních letech se zdroje nových pracovních sil výrazně snížily. Do popředí zájmu se tak dostává otázka prodlužování pracovní aktivity důchodců, neboť důchodci představují velmi významnou rezervu pracovních sil. Na tuto skutečnost bylo pamatováno i v novém zákonu o sociálním zabezpečení, kde byly nově upraveny výhody pro další zaměstnávání důchodců. V průběhu dalších let byly tyto výhody dále rozšířeny. Postupně se tak dařilo zvyšovat zapojení důchodců do další práce, takže v roce 1979 pracovalo v národním hospodářství celkem 842 tis. důchodců, kteří tvořili více než 11 % všech pracujících.

Pracující důchodci jsou dnes v národním hospodářství cennými zdroji pracovních sil. Bez jejich pracovní aktivity si některá pracoviště už ani nedovedeme představit. Bylo tady hovořeno o cukrovarech, ale platí to i o obchodní síti a celé řadě dalších oblastí. Pokládám za velmi správná opatření, která umožňují našim občanům po dosažení starobního důchodu dále pracovat tam, kde je naše společnost potřebuje. Takovéto racionální využívání všech zdrojů pracovních sil přináší společenský efekt a je zcela opodstatněné. Ale nejde jen o ekonomický pohled, jde i o vážná společenskopolitická i humánní hlediska. Naše socialistická společnost má zájem na tom, aby si i starší lidé zachovali k životu aktivní vztah, aby se i ve stáří cítili platnými občany tohoto státu - proto vytváříme příznivé podmínky pro další práci důchodců.

Vždyť známe všichni ze své politické práce, ze svých volebních obvodů, jak mnozí naši spoluobčané se těší na důchod. Ale po 2 až 3 měsících odpočinku se již zajímají o zařazení do pracovního kolektivu. Chybí jim prostě společenská integrace, chtějí přispívat i podílet se na tvorbě i spolurozhodování rozvoje naší socialistické společnosti.

Proto bychom měli v závodech i na ostatních pracovištích vytvářet podmínky, aby starší lidé našli i v době, kdy mohou jít na zasloužený odpočinek, vhodné pracovní možnosti i dobré pracovní klima, které by pozitivně přispívalo k zachování aktivního vztahu k životu.

V rámci komplexní socialistické péče o člověka věnuje naše společnost stále více pozornosti i opatřením, která mají zabránit vzniku trvalého zdravotního postižení - invalidity - nebo alespoň zmírnit její nepříznivé následky všude tam, kde již ke vzniku došlo. Významnou součástí těchto opatření je i soustavná snaha vytvářet optimální podmínky pro vhodné pracovní uplatnění všem občanům se změněnou pracovní schopností, tj. těm, kteří pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mají podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění.

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 1981 Mezinárodním rokem invalidů pod heslem "Plnou účast". Za tímto heslem je skryta nutnost pochopení celé společnosti pro potřeby zdravotně postižených občanů. U nás, v naší socialistické společnosti, je toto heslo již naplňováno dávno před vyhlášením roku invalidů. Platné zásady péče o invalidní občany pamatují na všechno - od prevence, to je od zabránění invaliditě, až po zajištění pracovních a životních podmínek postižených občanů. Že nejde o proklamování těchto zásad, ukazují fakta. Do pracovního procesu u nás je zapojeno kolem dvou set padesáti tisíc občanů se změněnou pracovní schopností, což představuje asi 3,5 % z celkového počtu zaměstnaných osob. V konkrétních případech to však není vždy tak jednoduché.

Někteří vedoucí hospodářští pracovníci mají apriorní nedůvěru k pracovním možnostem invalidů, i když všeobecné zkušenosti už dnes jednoznačně prokazují ekonomickou efektivnost jejich práce. Tato nedůvěra je často spojena s neochotou vytvořit specifické výrobní a technologické podmínky, které jsou nezbytné pro efektivní uplatnění těchto lidí, zvláště těžce zdravotně postižených. A tak jsme nejednou svědky toho, že závody se brání přijímat do pracovního poměru občany s těžším zdravotním postižením. Například obtížně se umísťují na místo telefonistů nevidomí, nebo i do jiných intelektuálních oborů, i když pro danou práci získali potřebnou kvalifikaci, a to jen proto, že některé závody pro ně neupraví pracovní podmínky.

Společenskou prospěšnost práce občanů se změněnou pracovní schopností lze dokumentovat na řadě příkladů. Výrobní družstva invalidů například dodávají pro strojírenské podniky těsnící kroužky, kryty na ložiska, spínače, pojistky apod. Bez těchto zdánlivě bezvýznamných výrobků by často náš průmysl nemohl realizovat miliónové dodávky pro vnitřní trh nebo i pro vývoz.

Velmi dobré zkušenosti s provozovnou Svazu invalidů META v Hrabyni ukazují, že představa o zaměstnání nejtíže zdravotně postižených pracovníků je reálná a je třeba ji cílevědomě uskutečňovat. Provozovna je umístěna v komplexu rehabilitačního zařízení a spolu s atypickými byty a okolím bez architektonických bariér tvoří dnes světovou špičku komplexní péče o těžce zdravotně postižené občany. V dílně pracuje asi 220 občanů, z nichž 122 je imobilních, upoutaných na invalidní vozík, 72 je těžce postižených a jen 26 pracovníků je zdravých. Celá dílna i jednotlivá pracoviště jsou uzpůsobeny potřebám imobilních; délka pracovní doby a individuální přestávky na odpočinek jsou dohodnuty s každým pracovníkem zvlášť.

Umožnit zdravotně postiženým občanům podílet se na společenské a pracovní aktivitě, vrátit je do života, mnohdy vyžaduje přeškolit je, aby získali novou profesi. Tuto úlohu mají výcviková střediska. Jsou důležitým zařízením, ale svou úlohu mohou dobře plnit jen tehdy, budou-li vhodně časově navazovat na léčebnou rehabilitaci. Dosavadní praxe není uspokojivá. Ne vždy se pro nedostatek lůžek daří dosáhnout, aby bezprostředně po léčebné rehabilitaci mohl být zdravotně postižený občan umístěn do výcvikového střediska.

Tato skutečnost brzdí rozvoj pracovního uplatnění a možnost získat novou pracovní profesi. Ve své poslanecké činnosti jsem se nejednou setkal s obtížemi, které mají někteří rodiče dětí tělesně a smyslově postižených s umístěním svých dětí do učňovských, odborných nebo i všeobecně vzdělávacích škol pro nedostatek kapacit těchto zařízení. Když se nám nepodaří včas podchytit tuto mládež, umožnit jí, aby získala odpovídající profesi, o to víc starostí budeme mít později s jejím zařazením do pracovního procesu.

Domnívám se, že bychom měli operativněji hledat možnosti, jak rozšířit kapacity, abychom zejména postižené mládeži umožnili odbornou přípravu na její budoucí povolání.

Nemalý je i počet těžce tělesně postižených občanů, kteří po absolvování například vysoké školy nebo po ukončení výuky v příslušném oboru nemohou využít svého vzdělání a kvalifikace jen proto, že bydliště, ve kterém žijí, má takové architektonické bariéry, které znemožňují docházku do zaměstnání. Řešením je výstavba vhodných bytů v rámci výstavby sídlištních celků jako je tomu například v mém volebním obvodu v Otrokovicích, a připravovaná výstavba bytového a pracovního areálu na sídlišti v Kladně.

V oblasti pracovního uplatnění a společenské aktivizace především těžce postižených občanů sehrává významnou úlohu současný stav protetické péče. V rozporu s celkově vysokou úrovní sociální a zdravotní péče jsou v této oblasti dlouhotrvající nedostatky. V tomto směru jsme našim zdravotně postiženým občanům ještě mnoho dlužni. Vždyť někdy je třeba jen drobná pomůcka, která by jim umožnila lehčeji žít, a oni na ni musí čekat týdny, ale někdy i měsíce.