Pracovníci všetkých troch profesií sú z hľadiska spoločného výchovného cieľa rovnako dôležití. Zvládnutie náročných úloh si od pracovníkov vyžaduje plnú kvalifikáciu. Od riaditeľov, ich zástupcov a učiteľov si vyžaduje vysokoškolské vzdelanie pre stredné školy, od majstrov odbornej výchovy a vychovávateľov úplné stredné vzdelanie a doplnkové pedagogické štúdium. Okrem toho majster odbornej výchovy musí mať robotnícku kvalifikáciu a prax v príslušnom odbore.

Z tohto hľadiska je však súčasný stav neuspokojivý, a to sa prejavuje v rozdielnej úrovni výchovno-vzdelávacieho procesu a mimoškolskej činnosti.

Relatívne najlepší stav kvalifikovanosti je u učiteľov, horší u majstrov odbornej výchovy a najmä u vychovávateľov, kde sa prejavuje aj najväčšia fluktuácia. To má však svoje sociálne príčiny. Tak napríklad majster odbornej výchovy, pokiaľ spĺňa všetky kvalifikačné požiadavky, môže byť zaradený maximálne v desia tej platovej triede a dosiahnuť základný plat 3000 Kčs. Rad majstrov, najmä starších ako 40 rokov, ktorí sa venujú výchove učňov už dlhší čas a nesplnia jednu kvalifikačnú požiadavku, môžu čerpať len 80 % platového rozpätia, to je 2400 Kčs a majú 42,5 hodinový úväzok. Je pochopiteľné, že radšej odchádzajú späť do výroby, kde ako vyučení zarábajú viacej a nemusia študovať strednú ani pedagogickú nadstavbu, ani mať zodpovednosť za zverených učňov. Podobná situácia je u vychovávateľov; i keď spĺňajú požadovanú kvalifikáciu, môžu získať maximálne 9. triedu, to jest 2450 Kčs. Ak majú toto povolanie robiť dobre, ktoré je značne náročné a vyžaduje prácu odpoludnia, večer, náročné služby, v sobotu, v nedeľu a cez sviatky, mali by byť podľa toho aj materiálne ohodnotení.

Kvalifikovaní pracovníci z týchto miest často odchádzajú a prijímajú menej náročné povolanie a spoločensky lepšie ohodnotené a na ich miesta prichádzajú, spravidla náborom, opäť pracovníci bez kvalifikácie.

Bolo by potrebné, aby príslušné rezortné orgány týmto otázkam venovali patričnú pozornosť a urýchlili ich riešenie.

Druhým sledovaným záujmom poslancov kultúrneho výboru bolo využitie kvalifikácie absolventov stredných a najmä vysokých škôl. Vývoj výchovy odborníkov pre československé národné hospodárstvo prebieha uspokojivo. Štát vynaloží značné prostriedky na výchovu absolventov vysokých a stredných škôl. Spomeniem aspoň priemerne stanovené sumy, pretože štúdium najmä na vysokých školách je rozdielne. Možno teda povedať, že reálne náklady na absolventa vysokej školy dosahujú v priemere 100 000 Kčs a na absolventa strednej školy v priemere 40 000 Kčs. Právom nás teda zaujímalo ich využívanie v praxi.

V záujme rovnomerného rozvoja národného hospodárstva majú nastupovať absolventi škôl do pracovného pomeru tam, kde pre nich bola príprava plánovaná, kde sú potrební a kde plne môžu využívať svoju odbornú kvalifikáciu.

Rozmiestňovanie absolventov je však ovplyvnené organizáciami, ktoré disponujú rôznymi stimulačnými a stabilizačnými prostriedkami, ako napríklad pridelenie bytu, poskytovanie výhodných platových podmienok, možnosť ďalšieho odborného rastu, funkčného postupu, štipendijnou politikou a pod.

Asi len 50-70 % absolventov vysokých škôl i stredných škôl pracuje v odboroch a odvetviach, kde sú najefektívnejšie využívaní. Najvyšší stupeň súladu medzi vyštudovaným odborom a vykonávanou prácou vo svojom odbore, ako bolo zistené, existuje u absolventov zdravotníckych, učiteľských a umeleckých pracovníkov. Tu je aj najmenšia fluktuácia. Najmenej sa kryje vyštudovaný odbor s vykonávanou prácou u absolventov ekonomických a technických smerov. Tu sú fluktuačné tendencie veľmi výrazné.

Napríklad v Škodovke Plzeň po nástupe absolventov vysokých škôl, prevažne strojných inžinierov, počas prvých troch rokov odchádza z podniku priemerne 20-25 %. Hlbšie sociologické prieskumy ukázali, že ako hlavné dôvody uvádzajú materiálnej a osobnej povahy. Avšak u mnohých mladých inžinierov je to aj dezilúzia po príchode zo školy do náročných prevádzok ťažkého strojárstva, horúcich hutníckych a zlievárenských prevádzok atd., kde majú riadiť prácu určitého kolektívu ľudí. Na riadenie a na prácu s ľud, mi však nie sú vysokou školou pripravení, preto o túto riadiacu prácu má záujem asi 13 % absolventov, ostatní sa chcú venovať prevažne samostatnej odbornej práci alebo práci vo výskume. Národný podnik Škoda Plzeň má trvalý nedostatok absolventov vysokých i stredných škôl. Požiadavka podniku na absolventov vysokých škôl je len na 70 % obsadená a u absolventov-priemyslovákov na 60 %, pretože 50-60 % z nich nenastúpi do praxe, ale idú študovať na vysokú školu.

Strojárstvo nepatrí medzi preferované odbory a o jeho štúdium je menší záujem. Preto majú podniky možnosť poskytovať študentom priemyselnej školy od druhého ročníka štipendium, a to len na prísľub, že po absolvovaní školy nastúpia do podniku. Napríklad n. p. Škoda Plzeň im poskytuje 600 Kčs mesačne, čo za 3 roky je 21 000 Kčs. Ale učňovská mládež nedostane nič, naopak, rodičia za nich platia mesačne 400 Kčs. Sami predstavitelia podniku tento systém oprávnene kritizujú, pretože poškodzuje robotnícku mládež materiálne i morálne. Pri prieskume poslancov kultúrneho výboru zaujímalo aj využitie kvalifikácie absolventov umeleckých škôl v odvetví kultúry a umenia a aj v ostatných odvetviach národného hospodárstva.

Celoštátne štatistické údaje sú však v tomto smere neúplné a nepresné. Nie je podchytený značný počet umelcov, ktorí svoju odbornosť vykonávajú ako slobodné povolanie na takzvanej "voľnej nohe". Pritom títo umelci, alebo pracovníci predstavujú 2025 % absolventov umeleckých škôl, najmä vysokých. Evidenciu o týchto ľuďoch majú len jednotlivé umelecké fondy. I keď ide prevažne o serióznych umelcov, je medzi nimi i mnoho takých, ktorí sa živia "ako umelci" v slobodnom povolaní (a veľmi dobre), hoci na to nemajú príslušnú kvalifikáciu. Je to napríklad rad takzvaných estrádnych umelcov, spevákov, alebo hudobníkov populárnej hudby. Mnohí z nich opustili civilné zamestnanie a na základe len kvalifikačnej prehrávky u agentúry sa stali "umelcami z povolania". Vo výtvarnej oblasti sú to napr. umeleckí fotografisti.

Bolo by potrebné získať spoľahlivý celoštátny prehľad o celkovom počte ľudí v slobodnom povolaní a pokiaľ je to možné, riešiť vo vzájomnej rezortnej spolupráci otázku ich začleňovania do pracovného pomeru pri súčasnom radikálnom riešení otázky kvalifikácie.

Prevažná časť absolventov umeleckých vysokých škôl pôsobí v našich hlavných mestách - v Prahe a v Bratislave - i v ďalších krajských mestách. Naproti tomu v menších a malých mestách ich je nedostatok.

Absolventi konzervatória sa uplatňujú nielen ako orchestrálni hráči, ale aj ako učitelia hudby na jednotlivých hudobných nástrojoch v ľudových školách umenia, kde stále ešte pôsobí 12 % učiteľov bez kvalifikácie.

Odlišná je situácia vo výtvarnej oblasti. Absolventi stredných odborných výtvarných škôl nemajú záujem o miesta v malých podnikoch, kde by mali pracovať ako návrhári, designeri, pretože im nemôžu vyriešiť sociálne otázky. Tak vzniká situácia, kde na jednej strane školy pripravujú dostatok absolventov pre skvalitňovanie estetickej stránky našej hmotnej kultúry, ale výrobná prax ich nevyužíva. Odlišná je situácia u absolventov vysokých škôl výtvarných umení v odbore maľba, grafika a sochárstvo, ktorí sa v prevažnej miere uplatňujú ako umelci v slobodnom povolaní.

U absolventov Akadémie múzických umení v hudobnej oblasti je požiadavka väčšia ako ponuka, v iných umeleckých odboroch je zdanlivá "nadprodukcia" kádrov. V súčasnej dobe je okolo 100 absolventov tejto fakulty bez trvalého zamestnania, ktorí pracujú príležitostne len na zmluvy.

Sme toho názoru, že treba hľadať možnosti plnšieho spoločenského uplatnenia mladých absolventov umeleckých škôl všetkých odborov a so spoločenskými, materiálnymi prostriedkami, ktoré štát poskytuje, podporovať výhradne tých umelcov a ich tvorbu, ktorí plne zodpovedajú požiadavkám socialistického realistického umenia.

To je súdružky a súdruhovia poslanci, len zlomok získaných poznatkov a problémov, o ktorých samotné ústredné orgány spravidla vedia. Ide len o to, aby sme na ne znova upozornili a vyžiadali si ich dôsledné a účinné riešenie.

V tejto súvislosti ma napadá otázka, či sme priveľmi skoro nezrušili administratívny rozpis umiestňovania absolventov škôl, ktorý ako systém lepšie zabezpečoval potreby národného hospodárstva a celej spoločnosti.

V školskej kvalifikácii ľudí je nevyčísliteľný kapitál celej spoločnosti, ktorý treba veľmi efektívne využívať. Preto je potrebné ešte oveľa lepšie hospodáriť s kvalifikovanými pracovnými silami. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Zabovej, hovorí poslanec Kopřiva, pripraví sa poslanec Rigo.

Poslanec L. Kopřiva: Vážený soudruhu předsedo, vážená Sněmovno národů, ekonomická aktivita našeho obyvatelstva je v porovnání aktivity dosahované v řadě vyspělých kapitalistických států velmi vysoká. Na její úroveň působí zejména vysoké procento žen zapojených do pracovního procesu a vysoký počet osob, setrvávajících v tzv. poproduktivním věku v další aktivní činnosti. Prudký růst zaměstnanosti žen u nás, zejména po Vítězném únoru 1948, nebyl a není motivován pouze potřebami národního hospodářství, ale je součástí celkového úsilí KSČ řešit z marxisticko-leninských pozic postavení žen v socialistické společnosti. Rovnoprávné postavení žen v pracovním poměru je nezbytným základem jejich rovnoprávnosti ve všech ostatních oblastech života.

Výbor pro plán a rozpočet při přípravě dnešního jednání zaměřil svoji pozornost především na problematiku zaměstnanosti mužů a žen v Československé socialistické republice a její stávající úrovně. Dospěli jsme k závěru, že v současné době je nutno posuzovat míru ekonomické aktivity našeho obyvatelstva téměř za maximální, a specificky u žen, za účelnou horní hranici jejich možné zaměstnanosti. Dosahovaným 42 % všech ekonomicky činných žen proti 30 % dosahovaných v kapitalistických státech je toho přesvědčivým důkazem. Na významu tohoto srovnání nemohou nic změnit ani příliš zjednodušené, často na veřejnosti diskutované, ale ničím nepodložené poukazy na to, že v kapitalistických státech snad nepotřebují ženy tolik zaměstnávat, aby prý se mohly více věnovat rodině a výchově dětí. Z hlediska dosahovaného růstu produktivity či racionalizace práce jich možná tolik nepotřebují, ale hlavní důvod je ten, že vedle miliónů nezaměstnaných nemají pro ně dnes ani dostatek pracovních příležitostí.

Jestliže se míra ekonomické aktivity našeho obyvatelstva přiblížila svému maximu, musíme se intenzívněji orientovat na tu část obyvatelstva, která se sice nachází v produktivním věku, ale která ještě v důsledku učení nebo studia do pracovního procesu nevstoupila, nebo se do něj zatím nevrátila. Tuto druhou skupinu zhruba 260 tis. osob tvoří v rozhodující části právě ženy. K zabezpečení žádoucí ekonomické aktivity těchto žen je třeba nadále vytvářet potřebné podmínky, zejména zvýšit kapacity předškolních zařízení. Stále ještě poměrně značný počet nevyřízených žádostí o umístění dětí ve školkách a jeslích ukazuje, že přes značné zvýšení kapacit těchto zařízení potřebujeme na některých místech zabezpečit rovnoměrnější rozmístění jejich sítě, a tak dosáhnout žádoucích výsledků, které by lépe odpovídaly potřebám rodin a možnostem návratu žen do pracovního procesu. Kapacita mateřských škol by měla postupně pokryt celou populaci dětí od 3 do 6 let, a tím umožnit návrat žen z mateřské dovolené. Pokud nedosáhneme tohoto stavu, nemůžeme počítat s jejich návratem do pracovního procesu.

Zaměstnanost žen velmi úzce souvisí s rozvojem terciárního sektoru, a to v obojím směru. Pro rozvoj služeb, který je v poslední době nejrychleji se rozvíjejícím sektorem, je charakteristický vysoký podíl žen a jeho další rozvoj je přímo závislý na možnostech růstu zaměstnanosti žen. Souběžně ovšem vzestup ekonomické aktivity žen je rovněž přímo závislý na rozvoji služeb. Statistika hovoří o tom, že v odvětvích hmotné výroby pracuje 41,4 % žen, zatímco v nevýrobních odvětvích je jich zaměstnáno 58,6 %. Proto jsou jistě oprávněné požadavky žen, aby se jejich potřebám přizpůsobila pracovní doba, doprava, aby byl rozšířen rozsah, ale především kvalita obyvatelstvem placených služeb. Zmíněný značný počet oprávněných stížností signalizuje, že není na tomto úseku všechno v pořádku. Nezodpovědná práce, dlouhé dodací doby, nekvalitní provedení oprav nejenom že zavdávají příčiny k nespokojenosti, ale jsou často jedním z důvodů, proč ženy nemohou nastoupit do zaměstnání. Měla by být i na tomto úseku zpřísněna kontrola, zvýšena hmotná zainteresovanost a podpořena sankcemi proti nekvalitním službám.

Mám za to, že v řadě pracovních oblastí představuje potenciální rezervu zaměstnanosti lepší využití možnosti domácké práce žen. Je však třeba zvážit i negativní dopady, které s touto prací podnikům vznikají a na základě toho posoudit ekonomickou účinnost této práce, která se jeví dosti atraktivní.

Socialistická společnost nerozlišuje práci mužů a žen, nýbrž odměňuje společenský význam, množství a kvalitu odvedené práce podle platných mzdových tarifů. Základním předpokladem pro rovnoprávné postavení žen v pracovním kolektivu je jejich kvalifikace. V této oblasti prošly československé ženy převratným vývojem. Socialistické ekonomické přeměny, růst kvalifikace spolu s výsledky vědeckotechnického pokroku, přinesly zásadní změny i v charakteru práce žen. Stále více se v tomto procesu rozvíjejí jejich schopnosti, tvůrčí síly, svědomitost a přístup k práci. Velmi výrazně se podílejí na socialistickém soutěžení, na vytváření vzájemných vztahů v pracovním kolektivu a na formování nového vztahu k práci. Za všechny uvedu příklad ze svého volebního obvodu. Koncernový podnik Tesla Litovel je podnik, ve kterém pracuje téměř 85 % žen. Z nich 619 je zapojeno do hnutí brigád socialistické práce a tvoří tak 65 % celkového počtu pracovníků zapojených do této formy soutěžení. Z celkového počtu 44 BSP je ve 27 případech vedoucím kolektivu žena. V kolektivech žen je velmi dobrá pracovní atmosféra, ženy kladou důraz i na mimopracovní život kolektivů, aktivně se zapojují do zájmové činnosti. Práce, jako nejsilnější faktor při přetváření člověka, významně formuje i osobnost žen. Naše ženy jsou dnes kvalifikovanými odbornicemi, často mistry svého oboru a společně s muži hledají cesty k vyšší efektivnosti výroby, rezervy ve spotřebě energie, surovin a materiálů, ve vyšší kvalitě a účinnosti práce na každém pracovišti. Druhou skupinu ovlivňující podstatně zaměstnanost v našem státě tvoří občané v tzv. poproduktivním věku. Statistická šetření dokazují vysokou ekonomickou aktivitu obyvatel této věkové skupiny. Naše republika patří ke státům s nejnižší věkovou hranicí pro nárok na důchod a již tím dává možnost zdravotně způsobilým důchodcům setrvat v pracovním procesu. Je velmi správné, že naše společnost v péči o člověka se stará o faktory prodloužení lidského věku, přičemž se opírá o změněný vztah člověka k práci. Dává nejen možnost, ale i přímo nabízí v nemalém rozsahu řadu příležitostí k prodloužení pracovní aktivity člověka a k významné realizaci jeho dlouhodobě nabytých zkušeností a znalostí na takových úsecích, kde je naše společnost zvlášť nutně potřebuje. Bude teď záležet na tom, jak budou právě zkušenosti těchto pracovníků využity, zejména v novátorském a zlepšovatelském hnutí. Vždyť právě tito lidé, kteří by měli odcházet do důchodu, mají bohaté zkušenosti, nejsou již tak často provozně zaneprázdněni a tím mají více času na přemýšlení jak zlepšit a zhospodárnit pracovní postup. Stejně dobře může řada občanů poproduktivního věku pracovat v drobných provozovnách národních výborů, ve službách, kde tito odborní pracovníci chybějí. Řada těchto důchodců je vyučena řemeslům, která sice během pracovní aktivity nedělali, ale která jsou velmi potřebná a požadovaná při opravách a údržbě bytového fondu. Pomoc těchto odborníků, i když ne s velkou praxí, je vždy na tomto úseku velmi vítanou.

O zapojení důchodců uvedu příklady ze Severomoravského kraje. V roce 1979 bylo v Severomoravském kraji 364 361 poživatelů různých druhů důchodů a z tohoto počtu 70 449 pracovalo v průmyslu a ve službách a 15 226 v zemědělství. Znamená to, že každý čtvrtý důchodce našeho kraje se znovu zapojil do pracovního procesu. Z rozboru podle odvětví vyplývá značná rozdílnost, ovlivněná především možností pracovního uplatnění a zdravotního stavu samotných důchodců. V těchto případech je nutné velmi citlivě vycházet z ekonomické kombinace práva na práci a práva na odpočinek. Pracovní zapojení důchodců je vždy řešeno v souladu s jejich fyzickými schopnostmi a odbornou kvalifikací, a to na základě dobrovolnosti a v souladu s potřebami a možnostmi společnosti. Mimo trvalé zapojení je velkým přínosem pro naše národní hospodářství i brigádnická výpomoc občanů poproduktivního věku. Cukrovarnickou kampaň si prakticky bez pomoci důchodců nedovedeme vůbec představit. Z naší strany můžeme jen pozitivně ocenit, že míra jejich aktivity je udržována na významné úrovni také díky vhodné formě stimulování jejich dobrovolného setrvávání v dalším pracovním procesu.

Naše socialistická společnost plně zabezpečuje základní životní úroveň i těch občanů, kteří v důsledku nemoci nebo úrazu nejsou schopni plně se zapojit do pracovního procesu. Statistika Severomoravského kraje konstatuje, že z celkového počtu dále pracujících důchodců činí podíl důchodců starobních 60,6 % a částečně invalidních důchodců 24,2 %. Tato skutečnost ukazuje na vysoké morální vlastnosti, uvědomělost a pochopení potřeb našeho hospodářství touto skupinou občanů.

Rovněž osobám se změněnou pracovní schopností je věnována patřičná pozornost, vždyť i tato skupina lidí tvoří jeden ze zdrojů pracovních sil.

Ve výboru pro plán a rozpočet jsme proto došli k závěrečnému názoru, že bylo-li v naší ekonomické situaci dosaženo maximální pracovní aktivity a zaměstnanosti, nemůžeme si v našem státě stěžovat na nedostatek pracovních sil, ale spíše na nedostatečnou efektivnost ve využívání existujícího pracovního potenciálu, či na jeho nesprávné rozdělení, nebo i na nereálné představy, které jsou v některých směrech a odvětvích kladeny. Spíše je třeba, jak to bylo zdůrazněno na 18. plenárním zasedání ÚV KSČ, racionálně s pracovními silami hospodařit, lépe je rozmístit a optimálně využívat. Děkuji za pozornost.