- 15 -
Vůči konzulárnímu úředníkovi nebo-konzulárnímu zaměstnanci však nesmí
být použito žádné donucovací opatřeni.
2. Soudní nebo správní orgány přijímajícího státu, které požadují od kon-
zulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance svědeckou výpověď, učiní
veškerá vhodná opatření k tomu i aby zabránily zasahování do činnosti konzu-
lárního úřadu, a pokud jde o konzulárního úředníka, přijmou ji, pokud je to.
možné, v ústní nebo písemné formě na konzulárním úřadě nebo v jeho obydlí.
3. členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi
ve společné domácnosti včetně těch, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo
v něm mají trvalé bydliště, mohou odmítnout vypovídat o skutečnostech, které
se dotýkají výkonu jejich úředních funkcí, a předkládat korespondenci, doku-
menty nebo předměty, které se jich týkají. Mají rovněž právo odmítnout vypo-
vídat jako znalci práva vysílajícího státu.
Článek 23
Vzdání se výsad a imunit
1. Vysílající stát se může vzdát, pokud jde o člena konzulárního úřadu nebo
jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti, výsad a imunit
uvedených v článcích 21 a 22.
2. Vzdání se musí být vždy výslovné, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto
článku, a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže člen konzulárního úřadu nebo jeho rodinný příslušník žijící s ním
ve společné domácnosti zahájí řízení ve věci, ve které požívá podle článku 21
vynětí z jurisdikce, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o vstřícné
pohledávky přímo související s hlavní žalobou.
4-. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věci občanskoprávní nebo správní ne-
zahrnuje vzdání se imunity, pokud jde o opatření k výkonu rozhodnutí, kterého
je třeba vzdát se zvlášť.
-16-
Článek 24
Osvobozeni' od osobních služeb
členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušnici žijící s nimi ve
společné domácnosti jsou osvobozeni od vojenské služby v tomto státě, jestliže
nejsou státními občany přijímajícího státu. Jsou rovněž osvobozeni od všech
jiných osobních služeb ve veřejném zájmu za podmínky, že ne jsou státními
občany přijímajícího státu ani v něm nemají trvalé bydliště.
Článek 25
Vynětí z povinnosti registrace a povolení pobytu
členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, kteří s nimi žijí
ve společné domácnosti a kteří nemají trvalé bydliště v přijímajícím státě,
jestliže v něm nevykonávají žádnou soukromou výdělečnou činnost, jsou vyňati
ze všech povinností stanovených zákony a předpisy přijímajícího státu týkajících
se registrace cizinců a povolení k pobytu.
článek 26
Vynětí z povolení k zaměstnání
1. členové konzulárního úřadu jsou, pokud jde o služby vykonávané pro
vysílající stát, osvobozeni od povinností, které zákony a předpisy přijímajícího
státu týkající se zaměstnávání cizinců stanoví ve věci udělování pracovního po-
volení.
2. členové soukromého personálu konzulárních úředníků a zaměstnanců jsou
osvobozeni od povinností stanovených v odstavci 1 tohoto článku, jestliže nevyko-
návají v přijímajícím státě žádnou soukromou výdělečnou činnost.
- 17-
Článek 27
Vynětí z předpisů o sociálním zabezpečení
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku členové konzulárního
úřadu, pokud jde o služby vykonávané pro vysílající stát, a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati z předpisů o so-
ciálním zabezpečení, které platí v přijímajícím státě.
2. Tohoto vynětí však nepožívají osoby, které jsou občany přijímajícího
státu nebo v něm mají trvalé bydliště.
3. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje rovněž na osoby
zaměstnané výhradně v domácích. službách členů konzulárního úřadu, a to za
podmínky:
a/ že nejsou občany přijímajícího státu aniž vněm nemají trvalé bydliště;
b/ že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení, které platí
v přijímajícím nebo ve třetím státě.
4. členové konzulárního úřadu, kteří v domácích službách zaměstnávají
osoby, na které se vynětí uvedené v odstavci 3 nevztahuje, musí dodržovat po-
vinnosti, které předpisy přijímajícího státu o sociálním zabezpečení ukládají
zaměstnavateli. Konzulární úřad rovněž musí dodržovat tyto předpisy, pokud jde
o osoby uvedené v odstavci 2 tohoto článku.
5. Vynětí uvedená v odstavcích 1 a 3 tohoto článku nevylučují dobrovolnou
účast v soustavě sociálního zabezpečení přijímajícího státu, pokud je tímto
státem povolena.
Článek 28
Osvobození vysílajícího státu od zdanění
1. V souladu s ustanoveními zákonů a předpisů přijímajícího státu je vysílající
stát v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a poplatků, pokud jde o:
-18-
a/ získáváni do vlastnictví nebo do užívání pozemků, budov nebo částí
budov určených pro úřední účely konzulárního úřadu nebo jako obydlí kon-
zulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, kteří nejsou občany přijímají-
cího státu ani nemají v tomto státě trvalé bydliště;
b/ výstavbu budov nebo částí budov pro tyto účely;
c/ vlastnictví nebo držbu pozemků, budov nebo částí budov pro tyto účely;
d/ získávání, vlastnictví, držbu nebo užívání veškerého movitého majetku,
včetně dopravních prostředků, určených nebo sloužících výlučně pro úřední
účely konzulárního úřadu.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně a
poplatky stanovené nebo vybírané za prokázané zvláštní služby.
3. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně a
poplatky, které podle právních předpisů přijímajícího státu mají být placeny
osobami vstupujícími do smluvního poměru s vysílajícím státem,
článek 29
Osvobození členů konzulárního úřadu od zdanění
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve spo-
lečné domácnosti, pokud nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají
trvalé bydliště, jsou osvobozeni od daní a poplatků všeho druhu stanovených nebo
vybíraných v přijímajícím státě z příjmů a platů, které dostávají od vysílající-
ho státu za své úřední funkce.
článek 30
Osvobození konzulárních úředníků a zaměstnanců od zdanění
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušní-
ci žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud nejsou občany přijímajícího státu
- 19-
ani v něm nemají trvalé bydliště, jsou osvobozeni od všech daní a poplatků sta-
novených nebo vybíraných v přijímajícím státě.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na:
a/ nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy v ceně zboží' a služeb;
b/ daně a poplatky ze soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na
území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 28;
c/ dědické nebo jiné obdobné poplatky, s výhradou ustanovení článku 31;
d/ daně a poplatky ze soukromých příjmů, které mají zdroj v přijímajícím
státě;
e/ registrační, soudní, hypoteční a kolkové poplatky, s výhradou ustanovení
článku 28:,
f/ daně a poplatky vybírané za prokázané zvláštní služby.
3. Osvobození uvedené v tomto článku se nevztahuje na daně a poplatky,
které podle právních předpisů přijímajícího státu mají být placeny osobami
vstupujícími do smluvního poměru s osobami uvedenými v tomto článku.
4. členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzda není
vyňata v přijímajícím státě z daně ze mzdy, musí dodržovat povinnosti, které
právní předpisy tohoto státu stanoví zaměstnavatelům, pokud jde o vybírání daně
ze mzdy.
Článek 31
Dědictví po členu konzulárního úřadu nebo jeho rodinném příslušníku
1. V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka
žijícího s ním ve společné domácnosti, pokud nejsou občany přijímajícího státu
nebo v něm nemají trvalé bydliště, je movitý majetek, který je součástí dě-
dictví a nalézá se v přijímajícím státě, osvobozen od dědických nebo jakýchkoli
jiných obdobných poplatků, jestliže se tento majetek nalézá na území přijímající-
ho státu výlučně z důvodů pobytu zemřelého v přijímajícím státě jako člena kon-
zulárního-úřadu nebo jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve společná do-
mácnosti.
- 20-
2. Přijímající stát povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou toho,
který byl získán v tomto státě a jehož vývoz je omezen nebo zakázán.
Článek 32
Osvobození od celních dávek a prohlídky
1. Přijímající stát dovolí, v souladu s platnými zákony a předpisy, dovoz
a zpětný vývoz a poskytne osvobození od všech celních dávek, daní a jiných
s tím souvisících poplatků vybíraných při dovozu a v souvislosti s dovozem,
kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:
a/ u všech předmětů včetně dopravních prostředků určených pro úřední
potřebu
konzulárního úřadu
b/ u všech předmětů včetně dopravních prostředků určených pro osobní
potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi
ve společné domácnosti, pokud nejsou občany přijímajícího státu ani v něm
nemají trvalé bydlistě.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výhod a osvobození podle odstavce 1
tohoto článku pouze tehdy, jestliže jde o předměty dovezené pro jejich
počáteční zařízení.
3. Předměty určené pro spotřebu nesmějí přesáhnout množství přiměřené pro
přímou spotřebu příslušných osob.
4. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky a jejich rodinné
příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud nejsou občany přijíma-
jícího státu nebo v něm nemají trvalé bydli stě jsou osvobozena od celní prohlídky.
Mohou být prohlédnuta pouze v případech, kdy jsou vážné důvody k domněnce,
že obsahují jiné předměty než uvedené v odstavci 1 b/ tohoto článku nebo
předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán nebo omezen právními předpisy
přijímajícího státu, nebo na které se vztahují jeho právní předpisy o karanténě.
Takováto prohlídka musí být provedena v přítomnosti. tohoto konzulárního úřední-
ka, jeho rodinného příslušníka nebo jeho zmocněnce.
- 21 -
Článek 33
Konzulární poplatky
Konzulární úřednici mohou při výkonu svých funkci vybírat poplatky sta-
novené právními předpisy vysílajícího státu.
Vybírání těchto poplatků je. osvobozeno od všech daní stanovených nebo
vybíraných v přijímajícím státě.
Článek 34
Dodržování právních předpisů přijímajícího státu
1. Konzulární úřad a stejně i všechny osoby požívající výsad a imunit jsou
povinny, bez újmy na těchto výsadách a imunitách, dodržovat zákony a předpi-
sy přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění
vozidel.
Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí přijímajícího
státu.
2. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem neslučitelným s výko-
nem konzulárních funkcí.
článek 35
Zvláštní ustanovení týkající se soukromého výdělečného povolání
1. Konzulární úředníci nebudou v přijímajícím státě vykonávat žádnou
profesionální nebo obchodní činnost pro svůj osobní zisk.
2. Výsady a imunity uvedené v této části se nebudou poskytovat:
a/ konzulárním zaměstnancům a členům služebního personálu, kteří vykoná-
vají v přijímajícím státě soukromé zaměstnání výdělečné povahy;
- 22-
b/ rodinným příslušníkům osob uvedených v bodu a/ tohoto odstavce a čle-
nům jejich soukromého personálu;
c/ rodinným příslušníkům člena konzulárního úřadu, kteří sami vykonávají
v přijímajícím státě soukromé zaměstnání výdělečné povahy.
ČÁST IV
Konzulární funkce
článek 36
Konzulární funkce
Konzulární úředníci jsou oprávněni s podmínkou zachovávání zákonodárství
přijímajícího státu:
1. chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, jakož i práv-
nických osob;
2. napomáhat rozvoji hospodářských, obchodních, kulturních & vědeckých
styků mezi oběma státy a podporovat jejich přátelské styky.
Článek 37
Funkce v oblasti osobního statutu
1. Konzulární úředníci jsou oprávněni:
a/ registrovat občany vysílajícího státu a vydávat dokumenty o jejich
registraci;
b/ přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysíla-
jícího státu a vydávat příslušné doklady;
c/ v souladu s právními předpisy vysílajícího státu uzavírat manželství mezi
občany vysílajícího štítu;.
-23-
d/ v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení
týkající se rodinných poměrů občanů vysílájícího státu,
e/ registrovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu.
2. Konzulární úředníci informují, jestliže to vyžadují zákony a předpisy
přijímajícího státu, příslušné orgány tohoto státu, o všech úkonech provede-
ných podle odstavce 1 bodu c/ a e/ tohoto článku.
Článek 38
Legalizační funkce
Konzulární úřednic i jsou oprávněni:
a/ legalizovat podpisy a pečetě na všech listinách vyhotovených orgány
nebo úředními osobami vysílajícího a přijímajícího státu;
b/ legalizovat na listinách podpisy občanů vysílajícího státu.
Článek 39
Funkce ve věcech správních
Konzulární úředníci mohou, pokud je k tomu opravňují právní předpisy
vysílajícího státu:
a/ vydávat výpisy a opisy nebo ověřené opisy všech li stin, které vystavili
v rámci své pravomoci;
b/ potvrzovat jakékoliv jiné listiny;
c/ překládat listiny a písemnosti nebo ověřovat jejich překlad;
d/ za předpokladu, že přijímající stát nevznese námitky, přijímat všechna
prohlášení nebo vydávat jakékoliv potvrzení, které může být požadováno právní-
mi předpisy vysílajícího státu nebo právními předpisy přijímajícího státu;
-24-
e/ vystavovat veškeré listiny a vykonávat veškeré konzulární funkce, které
jsou slučitelné s právními předpisy přijímajícího státu)
f/ vystavovat osvědčení o původu zboží a jiné podobné doklady)
g/ vyvěšovat v konzulárních místnostech vyhlášky týkající se všech otázek
majících vztah k právům, povinnostem nebo zájmům občanů vysílajícího stány
h/ činit opatření potřebné k účasti občanů vysílajícího státu na referendu
a volbách v tomto státě;
i/ doručovat soudní a mimosoudní dokumenty nebo vyřizovat dožádání ve sho-
dě s platnými mezinárodními dohodami, nebo, pokud takové dohody neexistují,
jiným způsobem v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu.
Článek 40
Notářské funkce
Konzulární úředníci, pokud je k tomu opravňují právní předpisy vysílají-
cího státu a pokud listiny a smlouvy níže uvedené nejsou v rozporu s právními
předpisy přijímajícího státu, jsou oprávněni v přijímajícím státe notářsky vy-
hotovovat nebo ověřovat:
a/ listiny a smlouvy uzavřené mezi občany vysílajícího státu a jednostranné
úkony těchto občanů, pokud se tyto listiny a smlouvy netýkají vzniku, změny
nebo zániku práv k nemovitému majetku nacházejícímu se v přijímajícím státě;
b/ závěti občanů vysílajícího státu;
c/ listiny a smlouvy, které se týkají výlučně majetku nacházejícího se na
území vysílajícího státu nebo záležitostí, které se mají projednat v tomto státě,
bez ohledu na státní příslušnost stran.
-25-
Článek 41
Vydávám cestovních dokladů a udělováni viz
Konzulární úřednici jsou oprávněni:
a/ vydávat, obnovovat, měnit, prodlužovat nebo odnímat pasy a ostání
cestovní doklady občanů vysílajícího státu a osobám, které mají v tomto státě
trvalé bydliště,
b/ udělovat vstupní víza nebo tranzitní viza osobám, které hodlají navští-
vit vysílající' stát nebo jím projíždět.
Článek 42
Ochrana nezletilých a jiných osob, které nemají způsobilost k právním úkonům
1. a/ Jestliže je nutno zajistit ochranu nezletilého nebo osoby, která nemá
způsobilost k právním úkonům, kteří jsou občany vysílajícího státu a mají trva-
lé bydliště v přijímajícím státě, orgány přijímajícího státu, jakmile se o tom
dozvědí, jsou povinny o tom informovat konzulární úřad. Stejným způsobem
budou postupovat i v případě, kdy občan vysílajícího státu byl umístěn ve
zdravotnickém zařízení pro duševní poruchu.
b/ Konzulární úředníci jsou oprávněni zajistit ochranu nezletilých a osob,
které nemají způsobilost k právním úkonům, které jsou občany vysílajícího stá-
tu, a to v souladu s právními předpisy tohoto státu.
c/ Konzulární úředníci musí co možno nejdříve oznámit orgánům přijímají-
cího státu, že přistoupili k zajištění této ochrany.
d/ Soudní i správní orgány přijímajícího státu jsou oprávněny, v souladu
s právními předpisy tohoto státu a v zájmu ochrany zájmů nezletilých nebo oso-
by, která nemá způsobilost k právním úkonům, zajistit jejich ochranu v případě,
kdy je konzulární úředníci informují, že tuto ochranu nezajistí. V tomto případě
konzulární úředníci mohou vyjádřit svůj názor o opatřeních, která by měla být
- 26 -
učiněna, jestliže to vyžadují zájmy nezletilého nebo osoby, která nemá způso-
bilost k právním úkonům.
2. Ve všech naléhavých případech orgány každého smluvního státu, na je-
hož území se nacházejí nezletilí, osoby, které nemají způsobilost k právním
úkonům, nebo majetek patřící těmto osobám, přijmou nutná opatření k jejich
ochraně.
Opatření učiněná podle předchozího odstavce pozbývají účinnosti, jakmile
orgány příslušné podle tohoto článku učinily opatření, která vyžadují okolnosti.
Článek 43
Dědictví
1. V případě úmrtí občana vysílajícího státu ve státě přijímajícím příslušný
orgán přijímajícího státu musí o tom neprodleně informovat konzulárního úřední-
ka vysílajícího státu a bezplatně mu zaslat úmrtní list nebo jiný dokument potvrzu-
jící smrt.
2. a/ V případě, že orgán přijímajícího státu se dozví o existenci dědictví
v tomto státě ve prospěch občana vysílajícího státu, který nebydlí v přijímají-
cím státě a nemá v něm zástupce, uvedený orgán o tom neprodleně uvědomí kon-
zulárního úředníka vysílajícího státu;
b/ konzulární úředník informuje orgány přijímajícího státu, jestliže se o tom
dozví jinak.
3. a/ Příslušné orgány přijímajícího státu učiní v případě zmíněném
v odstavci 2 a za podmínky, že majetek spadající do dědictví se nalézá na území
tohoto státu, opatření k zajištění a správě dědictví a předají konzulárnímu
úředníkovi v souladu s právními předpisy přijímajícího státu všechny dosažitelné
informace o dědictví;
b/ konzulární úředník se může zúčastnit buď přímo, anebo prostřednictvím
zástupce při provádění opatření uvedených pod písmenem a/ tohoto odstavce.
-27-
4. V případě, kdy občan vysílajícího státu má zájem o dědictví na území
přijímajícího státu a jestliže nebydlí v tomto státě a nemá v něm svého zástupce
konzulární úředník má právo, v souladu s právními předpisy přijímajícího státu,
zastupovat ho před příslušnými orgány tohoto státu.
5. Jestliže po splnění všech formálních náležitostí týkajících se dědictví na
území přijímajícího státu, movitosti z dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí
připadnou dědici, který je občanem vysílajícího státu a nemá na území přijímají-
cího státu trvalé bydliště a nestanovil zmocněnce, zmíněný majetek nebo výtěžek
z jeho prodeje bude odevzdán konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu za pod-
mínky, že:
a/ bude se jednat o oprávněného dědice;
b/ příslušné orgány povolily, pokud k němu došlo, převod majetku, který
je předmětem dědictví, nebo výtěžku z jeho prodeje;
c/ všechny dědické dluhy přihlášené ve lhůtě předepsané právními předpisy
přijímajícího státu byly zaplaceny nebo zajištěny;
d/ dědické poplatky byly zaplaceny nebo zajištěny.
6. V případě, že občan vysílajícího státu, který nemá bydliště v přijímají-
cím státě, zemře během pobytu na území tohoto státu, jeho osobní věci, movitý
majetek a cennosti, na které neuplatnil nárok přítomný dědic nebo zástupce oprávně-
ných osob, budou odevzdány bez dalšího řízení konzulárnímu úředníkovi vysílají-'
čího státu za podmínky, že nároky věřitelů zemřelého v přijímajícím státě byly
uspokojeny nebo zajištěny.
7. Konzulární úředník je oprávněn, s výhradou právních předpisů přijímají-
cího státu, k vývozu majetku, který je předmětem dědictví, uvedeného v odstavcích
5 a 6.
8. Jestliže konzulární úředník jedná jako zástupce zúčastněných osob, nemo-
hou být vůči němu z tohoto titulu použita orgány přijímajícího státu jakákoliv opatře-
ní týkající se dědictví.
- 28-
Článek 44
Přijímání do úschovy
Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat do úschovy v rozsahu, v němž
to neodporuje právním předpisům přijímajícího státu peněžní částky, dokumenty,
včetně závětí, a předměty všeho druhu, které jim byly předány občany vysílají-
cího státu nebo pro ně. Svěřené věci mohou být vyvedeny z území přijímajícího
státu pouze v souladu s právními předpisy tohoto státu.
Článek 45
Důkazní síla
Listiny a doklady vystavené, potvrzené nebo ověřené konzulárním úředníkem,
jakož i překlady takových listin a dokladů, vyhotovené nebo ověřené konzulárním
úředníkem, mají v přijímajícím státě stejnou právní účinnost a důkazní sílu jako
listiny, doklady a překlady vystavené, potvrzené, ověřené nebo vyhotovené
příslušnými orgány přijímajícího státu, za předpokladu, že jsou dodrženy formální
náležitosti, které mohou být v těchto věcech v přijímajícím státě vyžadovány.
Článek 46
Spojení s občany vysílajícího státu
K usnadnění výkonu konzulárních funkcí, týkajících se občanů vysílajícího
státu, jsou konzulární úředníci oprávněni spojit se ústně nebo písemně s občany
vysílajícího státu a mají právo přístupu k nim.
Občané vysílajícího státu mají stejné právo na spojení s konzulárními úředníky
a přístup k nim.
Přijímající stát nebude žádným způsobem omezovat přístup občanů vysílající-
ho státu na konzulární úřad.
- 29 -
Článek 47
Spojení s občany vysílajícího státu v případě omezení svobody
1. Příslušné orgány přijímajícího státu budou bez odkladu informovat konzu-
lární úřad vysílajícího státu o zadržení, vzetí do vazby nebo jakémkoliv jiném
omezení osobní svobody občana tohoto státu.
Tato informace bude orgány přijímajícího státu sdělena nejpozději do tří dnů
ode dne zadržení, vzetí do vazby nebo jiného omezení osobní svobody.
2. Konzulární úředníci jsou oprávněni navštívit co možná nejdříve kteréhoko-
liv občana vysílajícího státu, který byl v přijímajícím státě zadržen, vzat do
vazby nebo jehož osobní svoboda byla jakoukoliv jinou formou omezena, hovořit -
s ním jedním z jazyků vysílajícího nebo přijímajícího státu a být s ním ve spojení.
Výkon práv uvedených v tomto odstavci nemůže být orgány přijímajícího státu
odložen déle než 7 dní po dni zadržení, vzetí do vazby nebo počátku omezení osob-
ní svobody v jakékoliv jiné formě. Ve stejné lhůtě bude konzulárnímu úředníkovi
prostřednictvím orgánů přijímajícího státu předáno jakékoliv sdělení od tohoto
občana, určené pro konzulárního úředníka.
3. Konzulární úředníci jsou oprávněni za rozumných podmínek a v rozumných
lhůtách navštěvovat občana vysílajícího státu, který byl odsouzen a který je ve
výkonu trestu odnětí svobody, a vyměňovat si s ním sdělení prostřednictvím
příslušných orgánů a v souladu s vězeňským řádem.
4. Příslušné orgány přijímajícího státu budou bez prodlení informovat občana
vysílajícího státu, který byl zadržen, jehož svoboda byla jakoukoliv jinou
formou omezena nebo který je ve výkonu trestu odnětí svobody, o ustanoveních
odstavců 1 - 3 tohoto článku.
5. Práva uvedená v odstavcích 2 a 3 tohoto článku budou vykonávána v soula-
du se zákony a předpisy přijímajícího státu s tím, že tyto zákony a předpisy
umožní dosažení účelu, pro který jsou tato práva poskytována.
-30-
Článek 48
Zastupování před soudy a jinými orgány
1. Konzulární úředníci jsou oprávněni, v souladu s právními předpisy při-
jímajícího státu, činit opatření k zajištění vhodného zastoupení občanů vysíla-
jícího státu, včetně právnických osob, před soudy a jinými orgány přijímající-
ho státu, jestliže se občané z důvodu nepřítomnosti nebo z jiných závažných
příčin sami nemohou včas ujmout hájení svých práv a zájmů.
2. Toto zastoupení končí, jakmile zastupované osoby určí svého zmocněnce
nebo se samy ujmou hájení svých zájmů.
Článek 49
Pomoc v právních záležitostech
Konzulární úředníci jsou oprávněni poskytnout pomoc všem občanům vysílají-
cího státu v jejich stycích se soudními nebo správními orgány přijímajícího stá-
tu, pomáhat jim při jednání před těmito orgány a zajistit jim k tomuto účelu
pomoc právního zástupce.
Článek 50
Konzulární funkce v oblasti námořní plavby
1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat v konzulárním obvodu veškerou
pomoc lodi vysílajícího státu, která se nachází v přístavech, v pobřežních ne-
bo vnitřních vodách přijímajícího státu, jakož i její posádce a cestujícím.
2. Konzulární úředník se může při výkonu svých funkcí v otázkách týkají-
cích se lodi vysílajícího státu, její posádky a cestujících obracet se žádostí
o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu.
-31-
3. Konzulární úředník může vejit ve styk s kapitánem a členy posádky a
vstoupit na palubu lodi vysílajícího státu, jakmile je této lodi povolen volný
styk s pobřežím. Za stejné podmínky mohou kapitán a členové posádky vejít
ve styk s konzulárním úředníkem nebo se odebrat na konzulární úřad, a to v sou-
ladu s právními předpisy přijímajícího státu týkajícími se vstupu, pobytu a
odjezdu cizích příslušníků.
Článek 51
Pravomoc konzulárního úředníka, pokud jde o loď vysílajícího státu
Konzulární úředník má v konzulárním obvodu, pokud jde o loď vysílajícího
státu, právo:
a/ vyšetřovat všechny události na palubě lodi, vyslechnout kapitána a členy
posádky, kontrolovat a vidovat lodní doklady, přijímat prohlášení týkající se
cesty a směru lodi, jakož i usnadňovat vjezd, pobyt nebo výjezd lodi;
b/ řešit spory mezi kapitánem a členy posádky, včetně sporů týkajících
se mzdy a pracovní smlouvy, v míře, ve které to dovolují předpisy vysílající-
ho státu;
c/ učinit veškerá opatření k zajištění lékařského ošetření kapitána, členů
posádky nebo cestujících, kteří jsou občany vysílajícího státu, včetně jejich
nemocničního ošetření a návratu do vysílajícího státu;
d/ učinit veškerá opatření k přijetí nebo k propuštění kapitána nebo členů
posádky;
e/ poskytovat pomoc kapitánu nebo členům posádky lodi v jejich styku se soud-
ními a správními orgány přijímajícího státu a za tím účelem jim zajistit pomoc
právního zástupce a působit jako překladatel nebo jim zajistit překladatele;
f/ přijmout, vystavit, podepsat nebo ověřit prohlášení nebo doklady, jakož i
doručit nebo obnovit jakýkoliv dokument stanovený předpisy vysílajícího státu, po-
kud jde o loď;
-32-
g/ zajistit, aby na lodích byly uplatňovány právní předpisy vysílájícího
státu z oblasti námořní plavby.
Článek 52
Zásah příslušných orgánů přijímajícího slitu v záležitostech námořní' plavby
1. Zamýšlejí-li příslušné orgány přijímajícího státu provádět donucovací
opatření vůči lodi vysílajícího státu nebo na její palubě nebo zahájit úřední
vyšetřování na palubě, uvědomí o tom předem konzulárního úředníka, aby ten
nebo jeho zástupce mohl být přítomen při provádění tohoto úkonu s výjimkou
případu, kdy naléhavost věci nepřipouští předchozí vyrozumění.
Ne byl-li konzulární úředník nebo jeho zástupce přítomen, předají mu na
jeho žádost příslušné orgány při juna jícího státu úplnou informaci o učiněných
opatřeních.
2. Ustanovení odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže členové posádky mají
být vyslechnuti orgány při jímajího státu na pevnině o událostech na palubě lodi,
3. U stanovení tohoto článku se nepoužije při obvyklé zdravotní, pasoví,
celní kontrole a kontrole týkající se otázek záchrany lidského života na moři
a znečišťování vod.
Článek 53
Havárie, najetí na mělčími nebo ztroskotání
1. Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, najede-li na mělčinu nebo utrpí jinou
havárii v přijímajícím státě, nebo jestliže část nákladu nebo jakýkoliv jiný
předmět patřící k lodi se oddělil a nalezne se na pobřeží tohoto státu nebo
v blízkosti jeho pobřeží, nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, uvědomí o tom
orgány přijímajícího státu bez prodlení konzulárního úředníka. Informují jej